ŽIVOTOPIS

Narozen 28. září 1944 v Kolíně, otec poštovní úředník, matka učitelka. Rodiče se krátce po jeho narození rozvedli, takže vyrůstal pouze s matkou.

1950 - 1959 Základní devítiletá škola v Kolíně.

1959 - 1963 Střední ekonomická škola v Kolíně. Pro referát o T. G. Masarykovi mu bylo zakázáno pokračování ve studiu na vysoké škole.

1963 - 1967 pracuje ve strojírnách Tatra Kolín. Při tom od roku 1965 mu je umožněno alespoň dálkové studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, obor národohospodářské plánování.

V roce 1967 přechází na denní studium téže školy.

V roce 1968 vstupuje do Komunistické strany Československa.

V roce 1969 promuje s červeným diplomem s diplomovou prací na téma prognostiky (s názvem Futurologie a budoucnost). Téhož roku začíná vyučovat tento obor na Vysoké škole ekonomické v Praze.

V roce 1970 vyloučen z Komunistické strany Československa pro nesouhlas se sovětskou okupací a počínající normalizací.

V letech 1970 - 1971 bez trvalého pracovního poměru, živí se příležitostnými studiemi pod cizím jménem.

V roce 1971 nastupuje do tělovýchovného podniku Sportpropag, kde vybudoval oddělení komplexního modelování označované jako „Slušovice výzkumu".

První manželství v letech 1971 - 1978, syn David (v současnosti lékař).

V roce 1984 je na pokyn ÚV KSČ oddělení komplexního modelování zrušeno za údajně protistranický sborník „Metodologické problémy společenskovědního výzkumu" a je opět propuštěn ze zaměstnání.

V roce 1984 nastupuje do zemědělského podniku Agrodat, kde se zabývá simulačními modely zemědělských systémů.

V roce 1986 se stává členem Světové prognostické společnosti (World Futures Research Society).

V září 1989 je potřetí propuštěn z práce za předchozí článek „Prognostika a přestavba" publikovaný v Technickém magazínu.

Účastní se demonstrace 17. listopadu 1989 na Národní třídě, koncem listopadu a počátkem prosince vystupuje na demonstracích na Letné, na besedách v divadlech a vysokých školách.

V lednu 1990 je zaměstnán v Prognostickém ústavu ČSAV. Koncem ledna 1990 je za Občanské Fórum kooptován do Federálního shromáždění.

V červnu 1990 je znovu zvolen poslancem Federálního shromáždění za OF, stává se předsedou rozpočtového výboru a členem předsednictva Federálního shromáždění.

Ve volbách v roce 1992 kandiduje za Českou stranu sociálně demokratickou, kam přešel po rozpadu Občanského fóra, a je znovu zvolen poslancem Federálního shromáždění.

V únoru 1993 je zvolen předsedou ČSSD. Tato strana, která ve volbách v roce 1992 získala 7 % voličských hlasů, získala ve volbách 1996 27 % a ve volbách v roce 1998 32 % hlasů voličů. Do funkce předsedy ČSSD je znovu zvolen v letech 1995, 1997 a 1999. V roce 2001 již nepřijal kandidaturu na funkci předsedy ČSSD se zdůvodněním, že splnil svůj úkol tím, že přispěl k tomu, že se Sociální demokracie stala nejsilnější politickou stranou v České republice.

Druhé manželství 1993 - až doposud, dcera Kateřina (v současnosti studuje antropologii v Londýně)

V letech 1996 - 1998 zvolen předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V této funkci se snažil o rovnoprávnou spolupráci všech parlamentních stran, samozřejmě včetně dvou nejsilnějších.

V roce 1998 jmenován předsedou vlády České republiky. Tato vláda přejímala zemi v době hospodářské krize, projevující se poklesem hrubého domácího produktu a reálných mezd. Do roku 2002 se podařilo zemi z této krize vyvést, zvýšil se ekonomický výkon i životní úroveň, zečtyřnásobil se příliv přímých zahraničních investic, inflace klesla z 10 % na 3 %, byla profesionalizována armáda, provedena reforma veřejné správy a privatizován bankovní sektor. V letech 2000 - 2002 při tom vláda postupně snižovala deficit státního rozpočtu, který v roce 2002 dosáhl hodnoty 46 miliard korun.

V roce 2002 odmítnul znovu kandidovat na předsedu vlády se zdůvodněním, že splnil svůj úkol - vyvedení země z ekonomické krize.

Na podzim 2002 členové a příznivci Sociální demokracie ve dvou oddělených referendech vyzvali Miloše Zemana, aby kandidoval do funkce prezidenta České republiky.

V roce 2003 nebyl zvolen prezidentem České republiky vzhledem k tomu, že proti němu hlasovalo 27 poslanců ČSSD.

Od roku 2003 žije jako starobní důchodce trvale ve dvou obytných místnostech staré tvrze na Vysočině.

V roce 2005 vydává knihu „Jak jsem se mýlil v politice", která se počtem 135 000 prodaných výtisků stala nejúspěšnější z jeho knih a byla vyhlášena bestsellerem roku.

V roce 2006 aktivně podporoval Sociální demokracii ve volební kampani, ale odmítl nabídku tehdejšího předsedy Jiřího Paroubka, aby znovu za sociální demokracii kandidoval na funkci prezidenta republiky s poukazem na své zkušenosti z prezidentské volby v roce 2003.

V březnu 2007 vystupuje ze Sociální demokracie pro nesouhlas s politikou předsedy ČSSD Jiřího Paroubka.

V prosinci 2009 zakládá Stranu Práv Občanů a na březnovém sjezdu 2010 je zvolen jejím předsedou. Ve volbách v květnu 2010 získává tato strana 4,3 % voličských hlasů. Protože nesplnil svůj slib překročení pětiprocentní hranice, rezignuje na funkci předsedy Strany Práv Občanů. Na sjezdu této strany v listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou, jímž je dosud.

V červnu 2012 jako první ze všech potenciálních kandidátů získal v petici 50 000 podpisů občanů potřebných pro kandidaturu na prezidenta České republiky.

V lednu 2013 se ve druhém kole historicky první přímé volby prezidenta České republiky stal se ziskem 54,8 % hlasů prezidentem České republiky.

8. března 2013 složil ve Vladislavském sále Pražského hradu ústavou předepsaný slib prezidenta republiky.

V lednu 2018 vítězí v druhém kole přímé volby prezidenta republiky se ziskem 51,36 % hlasů.

8. března 2018 složil ve Vladislavském sále Pražského hradu ústavou předepsaný slib prezidenta republiky.