TISKOVÁ SDĚLENÍ
pátek
26.02.2021
Prezident republiky podepsal dva zákony
čtvrtek
25.02.2021
Prezident republiky zaslal dopis myanmarskému prezidentovi
čtvrtek
25.02.2021
Prezident republiky zaslal dopis myanmarské státní kancléřce
čtvrtek
25.02.2021
Prezident republiky přijal Alenu Schillerovou
ŽIVOTOPIS
Narozen 28. září 1944 v Kolíně, otec poštovní úředník, matka učitelka. Rodiče se krátce po jeho narození rozvedli, takže vyrůstal pouze s matkou.
1950 - 1959 Základní devítiletá škola v Kolíně.
1959 - 1963 Střední ekonomická škola v Kolíně. Pro referát o T. G. Masarykovi mu bylo zakázáno pokračování ve studiu na vysoké škole.
1963 - 1967 pracuje ve strojírnách Tatra Kolín. Při tom od roku 1965 mu je umožněno alespoň dálkové studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, obor národohospodářské plánování.
V roce 1967 přechází na denní studium téže školy.
V roce 1968 vstupuje do Komunistické strany Československa.
V roce 1969 promuje s červeným diplomem s diplomovou prací na téma prognostiky (s názvem Futurologie a budoucnost). Téhož roku začíná vyučovat tento obor na Vysoké škole ekonomické v Praze.
V roce 1970 vyloučen z Komunistické strany Československa pro nesouhlas se sovětskou okupací a počínající normalizací.
V letech 1970 - 1971 bez trvalého pracovního poměru, živí se příležitostnými studiemi pod cizím jménem.
V roce 1971 nastupuje do tělovýchovného podniku Sportpropag, kde vybudoval oddělení komplexního modelování označované jako „Slušovice výzkumu".
První manželství v letech 1971 - 1978, syn David (v současnosti lékař).
V roce 1984 je na pokyn ÚV KSČ oddělení komplexního modelování zrušeno za údajně protistranický sborník „Metodologické problémy společenskovědního výzkumu" a je opět propuštěn ze zaměstnání.
V roce 1984 nastupuje do zemědělského podniku Agrodat, kde se zabývá simulačními modely zemědělských systémů.
V roce 1986 se stává členem Světové prognostické společnosti (World Futures Research Society).
V září 1989 je potřetí propuštěn z práce za předchozí článek „Prognostika a přestavba" publikovaný v Technickém magazínu.
Účastní se demonstrace 17. listopadu 1989 na Národní třídě, koncem listopadu a počátkem prosince vystupuje na demonstracích na Letné, na besedách v divadlech a vysokých školách.
V lednu 1990 je zaměstnán v Prognostickém ústavu ČSAV. Koncem ledna 1990 je za Občanské Fórum kooptován do Federálního shromáždění.
V červnu 1990 je znovu zvolen poslancem Federálního shromáždění za OF, stává se předsedou rozpočtového výboru a členem předsednictva Federálního shromáždění.
Ve volbách v roce 1992 kandiduje za Českou stranu sociálně demokratickou, kam přešel po rozpadu Občanského fóra, a je znovu zvolen poslancem Federálního shromáždění.
V únoru 1993 je zvolen předsedou ČSSD. Tato strana, která ve volbách v roce 1992 získala 7 % voličských hlasů, získala ve volbách 1996 27 % a ve volbách v roce 1998 32 % hlasů voličů. Do funkce předsedy ČSSD je znovu zvolen v letech 1995, 1997 a 1999. V roce 2001 již nepřijal kandidaturu na funkci předsedy ČSSD se zdůvodněním, že splnil svůj úkol tím, že přispěl k tomu, že se Sociální demokracie stala nejsilnější politickou stranou v České republice.
Druhé manželství 1993 - až doposud, dcera Kateřina (v současnosti studuje antropologii v Londýně)
V letech 1996 - 1998 zvolen předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V této funkci se snažil o rovnoprávnou spolupráci všech parlamentních stran, samozřejmě včetně dvou nejsilnějších.
V roce 1998 jmenován předsedou vlády České republiky. Tato vláda přejímala zemi v době hospodářské krize, projevující se poklesem hrubého domácího produktu a reálných mezd. Do roku 2002 se podařilo zemi z této krize vyvést, zvýšil se ekonomický výkon i životní úroveň, zečtyřnásobil se příliv přímých zahraničních investic, inflace klesla z 10 % na 3 %, byla profesionalizována armáda, provedena reforma veřejné správy a privatizován bankovní sektor. V letech 2000 - 2002 při tom vláda postupně snižovala deficit státního rozpočtu, který v roce 2002 dosáhl hodnoty 46 miliard korun.
V roce 2002 odmítnul znovu kandidovat na předsedu vlády se zdůvodněním, že splnil svůj úkol - vyvedení země z ekonomické krize.
Na podzim 2002 členové a příznivci Sociální demokracie ve dvou oddělených referendech vyzvali Miloše Zemana, aby kandidoval do funkce prezidenta České republiky.
V roce 2003 nebyl zvolen prezidentem České republiky vzhledem k tomu, že proti němu hlasovalo 27 poslanců ČSSD.
Od roku 2003 žije jako starobní důchodce trvale ve dvou obytných místnostech staré tvrze na Vysočině.
V roce 2005 vydává knihu „Jak jsem se mýlil v politice", která se počtem 135 000 prodaných výtisků stala nejúspěšnější z jeho knih a byla vyhlášena bestsellerem roku.
V roce 2006 aktivně podporoval Sociální demokracii ve volební kampani, ale odmítl nabídku tehdejšího předsedy Jiřího Paroubka, aby znovu za sociální demokracii kandidoval na funkci prezidenta republiky s poukazem na své zkušenosti z prezidentské volby v roce 2003.
V březnu 2007 vystupuje ze Sociální demokracie pro nesouhlas s politikou předsedy ČSSD Jiřího Paroubka.
V prosinci 2009 zakládá Stranu Práv Občanů a na březnovém sjezdu 2010 je zvolen jejím předsedou. Ve volbách v květnu 2010 získává tato strana 4,3 % voličských hlasů. Protože nesplnil svůj slib překročení pětiprocentní hranice, rezignuje na funkci předsedy Strany Práv Občanů. Na sjezdu této strany v listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou, jímž je dosud.
V červnu 2012 jako první ze všech potenciálních kandidátů získal v petici 50 000 podpisů občanů potřebných pro kandidaturu na prezidenta České republiky.
Ve druhém kole historicky první přímé volbě prezidenta České republiky se stal Miloš Zeman ziskem 54,8 % hlasů prezidentem České republiky.