ČLÁNKY

Zdravice prezidenta republiky přečtená na národní bezpečnostní konferenci „Naše bezpečnost není samozřejmost“

čtvrtek 01.11.2018

Vážené dámy, vážení pánové, milí účastníci konference „Naše bezpečnost není samozřejmost",

přestože název konference, na níž jste se tu dnes sešli, zní triviálně, ba téměř tautologicky, banální rozhodně není. Dnes totiž žijeme v době, která na nesamozřejmost onoho názvu stále častěji a tragičtěji poukazuje. Bezpečnost samozřejmá není, jak bohužel vidíme každý den.

Nebudu se nyní pouštět do kategorizace mnoha různých forem nebezpečí, od islámského terorismu a fundamentalismu po kybernetiku, které v dnešním světě naši bezpečnost právě relativizují. Nebudu Vás unavovat ani přehledem proměny pojmu bezpečnosti v dějinách, ačkoli bych si historický exkurz, to mi věřte, na toto téma velmi užil. Bohužel se však dnes nemohu účastnit osobně, omezím se proto jen alespoň takto na to nejpodstatnější.

Dnešní konference se koná při příležitosti 100. výročí Československa. Dvacáté století řada historiků označuje jako století „krátké", neboť, jak tvrdí, začalo v roce 1914 a skončilo rokem 1991. Začátek i konec je v tomto pojetí spojen s válkou. První světová válka znamenala hlubokou proměnu ve sféře vojenské, geopolitické, sociální, ekonomické a já nevím jaké ještě jiné a předznamenala další vývoj; ono „krátké století" pak údajně skončilo s koncem války studené, tedy rozpadem SSSR. Prizma bezpečnosti jako oslava sta let státnosti je už jen z tohoto důvodu podstatné a nosné.

Století válek ale bohužel neskončilo. Války, boje, nepřátelé i přátelé na sebe vzali jen jinou podobu. 

Je těžké z uplynulých sta let vykreslit obecné závěry. Dovolím si alespoň dva:

Čím užší byla skupina zemí nebo aliance, s níž jsme spojovali své bezpečnostní záruky, tím méně v bezpečí jsme ve skutečnosti byli. Ať už se to týká tzv. Malé dohody či prvorepublikové orientace na Francii, či později na Sovětský svaz. Jsem proto rád, že dnes je naší bezpečnostní kotvou Severoatlantické aliance a nadto bezpečnostně spolupracujeme v rámci Evropské unie i bilaterálně s řadou dalších zemí, například Izraelem.

Zadruhé, pasivita, strkání hlavy do písku, politika tzv. appeasementu či tzv. neutrality, zkrátka žádná forma izolacionismu za posledních 100 let bezpečnost žádné země nezvýšila, ale naopak. Československo, resp. Česká republika není výjimkou. Právě proto podporuji aktivní účast v kolektivním úsilí ony nejrůznější formy nebezpečí, o nichž jsem se zmínil, potírat, a jsem hrdý na to, že ČR je v tomto směru zodpovědným partnerem.

Dámy a pánové, podoby bezpečnosti a nebezpečí se zkrátka v uplynulých 100 letech zásadně proměnily, neboť se proměnil svět, v němž se nacházíme. Jedno je ale jisté: název dnešní konference má trvalou platnost. Připomínejme to tedy, prosím.

Přeji Vám plodné a inspirativní setkání!

Miloš Zeman, prezident republiky, Pražský hrad, 1. listopadu 2018

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

20.11.2018
  Vážený pane premiére, vážený pane ministře obrany, vojáci a vojačky Armády...

Projev prezidenta republiky při křtu knihy „Lánská obora v proměnách času“

Projev prezidenta republiky při křtu knihy „Lánská obora v proměnách času“

19.11.2018
Vážený pane řediteli, dámy a pánové, přečetl jsem si knihu o Lánské oboře a protože je...