ČLÁNKY

Rozhovor prezideta republiky pro Haló noviny - druhá část

sobota 14.03.2015

Nedávno byl v Libyi unesen český občan. Máte nějaké informace o této věci? Vložíte se do ní diplomaticky?

Pokud se domníváte, že mne Abú Bakr al-Bagdádí zaslal šifrovanou zprávu o úspěšné akci v hloubi libyjského vnitrozemí, jste na omylu. Informací mám minimum. Co se týče mé aktivity, je zde značná odlišnost od Pákistánu, kde jsem v případu unesených Češek, jak víte, aktivitu vyvíjel. Tehdy jsem několikrát psal pákistánskému prezidentovi, mluvil jsem s pákistánským velvyslancem. Jenže v Libyi nemáte dnes žádnou skutečnou vládu. Tam není s kým jednat. V tom je zásadní rozdíl.

Na konferenci o holocaustu jste nedávno vyzval k vojenským úderům na pozice Islámského státu. Jaký ohlas jste u světových státníků zaznamenal? Nebyl to jen osamělý hlas na poušti?

Ohlasy bude lépe zhodnotit až poté, co v září vystoupím na Valném shromáždění OSN. Zatím jsem tutéž myšlenku přednesl na konferenci Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti ve Washingtonu, kde to potleskem podpořilo 16 000 účastníků. Chtěl bych zdůraznit to, co se málo zdůrazňuje: za prvé, ony údery proti Islámskému státu nemohou být unilaterální akcí, musí jít o akci pod záštitou Rady bezpečnosti OSN. Za druhé, nemá jít o okupaci území, ale o boj proti teroristickým základnám, který se nevede tanky, pěchotou nebo dělostřelectvem, ale drony, speciálními jednotkami typu Rangers, spoluprací tajných služeb atp. Americká okupace Iráku byla hrubou chybou, což se prokázalo poté, co se irácká armáda téměř bez boje vzdala Islámskému státu, který takto ukořistil značné množství zbraní a také peněz. Takže žádná podobná plošná okupace, žádná unilaterální akce bez posvěcení Rady bezpečnosti již nepřichází v úvahu. Usiluji o cosi, co bych nazval modifikací Modrých přileb, tedy vojsk OSN. Dříve byla tato vojska definována jako »mírová«. Nechci diskutovat o tom, jak efektivní ve své mírotvornosti byla, ale představuji si transformaci Modrých přileb ve speciální bojové jednotky, které by právě eliminovaly teroristické základny kdekoli po světě. Čímž by se posílila role OSN obecně a role Rady bezpečnosti zvláště. Prostě Spojené národy by přestaly být debatním klubem a staly by se opravdu významnou nadnárodní silou. Jsem přesvědčen, že všechny velmoci, zejména stálí členové Rady bezpečnosti, mají v tomto ohledu stejný zájem. Jistěže mají mezi sebou řadu konfliktů, mají řadu protichůdných zájmů, ale v Islámském státu a mezinárodním terorismu mají společného nepřítele.

Nedávno jste označil za hlavu mezinárodního terorismu Muslimské bratrstvo. Jak by proti němu mělo mezinárodní společenství postupovat? Vstoupit vojensky třeba do Egypta, kde má tato organizace sídlo?

Jak víte, současný egyptský prezident Abd al-Fattáh as-Sísí postavil Muslimské bratrstvo mimo zákon, takže není absolutně žádný důvod pro vpád do Egypta. Tu informaci o střechové roli Muslimského bratrstva jsem získal od vedoucích představitelů Spojených arabských emirátů, které jsem nedávno navštívil. Sám jsem ji přijal s určitým překvapením, ale rád se vždy nechám poučit.

Nicméně občas se mluví o tom, že Islámský stát má docela masivní finanční podporu ze států, jako je Saúdská Arábie nebo Katar, tedy od formálních spojenců Západu. Neměl by Západ zatlačit především na tyto země?

Teorií, kdo koho ideově či finančně podporuje, je mnoho. Já vycházím z jednoduché logiky. A sice, že bez ohledu na tyto spekulace lze bezpochyby zmapovat síť teroristických základen po celém světě, od Nigérie, přes Mali, Somálsko, Libyi, Sýrii, Irák či v poslední době Jemen. A je možné a potřebné tyto výcvikové základny teroristů eliminovat.

Jak vnímáte pozici USA v této věci?

Zdá se, že si Barack Obama nepřeje intervenci proti Islámskému státu. Všiml jsem si, že se nedávno neuskutečnila schůzka izraelského premiéra Benjamina Netanjahua s Barackem Obamou, přestože Netanjahu USA navštívil. Do jisté míry to demonstruje spor mezi demokraty a republikány o vztah k Izraeli, ale podle mého názoru to ilustruje i obecnější spor o intenzitu boje proti mezinárodnímu terorismu. Postoj Baracka Obamy je klasickým »syndromem holubice«. Spor mezi jestřáby a holubicemi je tradiční nejen v USA. Jak víte, pokud jde o Ukrajinu, jsem holubice, pokud jde o Blízký východ, jsem jestřáb. Takže mám takový dojem, že novináři jsou ze mě nešťastní, protože si mě nemohou zařadit do žádné škatulky.

Pojďme tedy ke zmíněné ukrajinskoruské krizi. Je po minských dohodách tato krize zažehnána?

Těžké zbraně byly údajně staženy. Nevím, jestli už se vyměnili všichni zajatci, ale zdá se, že to hlavní se podařilo: přestaly boje, přestalo zabíjení civilistů, zejména dětí. Na rozdíl od dohod Minsk I, které nebyly úspěšné, dohody Minsk II zatím vypadají jako podstatně úspěšnější.

Petro Porošenko nicméně říká, že ukrajinsko-ruská krize nemůže skončit, dokud nebude Ukrajině vrácen Krym. Měl by jí být vrácen?

Na právnické fakultě v Praze na stejnou otázku odpovídal německý prezident Gauck. Suše poznamenal, že vrácení Krymu Ukrajině by znamenalo válku a válku nikdo nechce. A všimněte si, že v dohodách Minsk II není o Krymu ani slovo.

Stále platí ekonomické sankce EU vůči Rusku. Měly smysl? Uspěly? Měly by být zrušeny?

Před patnácti lety jsem jako premiér navštívil Miami a říkal jsem kubánským emigrantům: »To je výborné, že jste vybojovali ekonomické sankce proti Castrovi, ale pokud jste si nevšimli, Castro je už čtyřicet let prezidentem Kuby. Když nějaká strategie čtyřicet let nefunguje, je pomalu čas ji změnit, nemyslíte?« A Kuba je jistě poněkud slabší zemí než Ruská federace. Nefungovaly-li sankce tam, tím spíše nebudou fungovat v případě Ruska. Koneckonců, mám dojem, že sankce jsou omezeny červencem tohoto roku. Jestliže příměří bude pokračovat, není podle mého názoru důvod je obnovovat.

Ohlásil jste, že pojedete na oslavy Dne vítězství do Moskvy. Za to jistě znovu sklidíte kritiku z pravicové části politického spektra.

Je to výraz mé úcty padlým sovětským vojákům na našem území. Koneckonců naprosto stejná věc se loni uskutečnila v Normandii. Jaký je rozdíl mezi Normandií minulého roku a Moskvou této chvíle?

Jak jste vnímal vraždu Borise Němcova? Nezasela do Vás pochyby o demokratičnosti Putinova režimu?

Borise Němcova jsem znal, měli jsme spolu docela zajímavou diskusi, když byl místopředsedou vlády a já premiérem. Patřil k pravicovému křídlu ruské politiky jelcinovské éry, spolu s Gajdarem či Čubajsem. Zdá se, že ruské ekonomice jejich politika tehdy příliš neprospěla. Nicméně k vraždě samotné nemám co říci. Nejsem policejní vyšetřovatel a nechci se pouštět do divokých hypotéz. Dokud neznáme fakta o pachatelích tohoto atentátu, je velmi laciné vyslovovat jakákoli podezření.

V neděli jedete přivítat na ruzyňské letiště část Čechů, kteří byli repatriováni z Ukrajiny. To je Váš velký úspěch, o jejich repatriaci jste usiloval od počátku ukrajinské krize.

Chtěl bych především poděkovat ministru vnitra Milanu Chovancovi, protože právě jemu jsem předal všechny potřebné dokumenty. V době, kdy náš velvyslanec na Ukrajině tvrdil, že o repatriaci na Ukrajině žádají všehovšudy čtyři rodiny, předal jsem ministru Chovancovi seznam 232 krajanů, kteří žádají návrat - což ukázalo, že ty »čtyři rodiny« byly velmi početné, že. No, a Milan Chovanec v této věci naštěstí jednal velmi aktivně a podařilo se tyto naše krajany dostat do vlasti. Za což jsem velmi rád.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek byl ale zpočátku proti. Proč ustoupil?

Diskutoval jsem s ním o tom a názorově jsme se rozešli. Nicméně krajané už zde jsou či v blízké budoucnosti budou, a je nyní celkem zbytečné uvažovat o tom, kdo a proč ustoupil. Důležitý je jen výsledek.

S Lubomírem Zaorálkem jste ladili názory na zvláštní schůzce na Hradě. Po ní však došlo k rozpakům, když jste ohlásil vyslání české polní nemocnice do Jordánska, což ostatní účastníci schůzky tak zcela nepotvrdili.

Jsem přesvědčený, že polní nemocnice do Jordánska vyrazí. Už mám od generálního štábu její přesný program v Jordánsku. Je ve hře samozřejmě několik variant, ale v zásadě se počítá s tím, že by tam setrvala jeden rok. Sám jsem polní nemocnici v Hradci Králové navštívil, o této dohodě jsem informoval i jejího velitele a nebýt poněkud nešťastného prohlášení mluvčí generálního štábu, tak by k žádným rozpakům v této věci nedošlo.

Hodně se v současnosti mluví též o řecké krizi. Jak by podle Vás nová řecká vláda měla v otázce dluhu postupovat?

Jestliže Řecko nechce plnit podmínky záchranného plánu, nejjednodušším řešením je opustit eurozónu -nikoli Evropskou unii - zavést opět drachmu, tu devalvovat a splatit své dluhy ve znehodnocené měně. 

 

 

Projev prezidenta republiky při jednání vlády

Projev prezidenta republiky při jednání vlády

16.09.2019
Vážený pane premiére, milý Andreji, vážení členové vlády, dámy a...

Rozhovor prezidenta republiky pro Českou televizi

Rozhovor prezidenta republiky pro Českou televizi

16.09.2019
  Vy jste vystoupil před ministry na jednání vlády k rozpočtu. Kdybyste měl obecně shrnout...