ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro Prezidentský Pressklub rádia Frekvence 1

neděle 29.03.2015

 

Dobrý den.

Dobrý den.

Tak, dívky unesené v Pákistánu, pane prezidente, jsou osvobozeny, jsou volné, ovšem Vy jste se vyjádřil před časem v médiích ve smyslu, že cítíte, že už to brzy nastane. Co jste o tom věděl víc?

Tak, věděl jsem jenom, že jsou volné. Ale nevěděl jsem, jakou trasou pojedou, a nechtěl jsem zbytečně vytvářet optimistická očekávání, protože i na té trase vedoucí nebezpečným územím, údajně to byl autobus, nikoli letadlo, tak se mohlo leccos přihodit.

Dobře, a odkdy jste tedy věděl, že už je to na dobré cestě?

Jenom několik málo dní. Neměl jsem žádný velký předstih před ostatními ústavními činiteli. Krátce po té tiskové konferenci, kde jsem toto říkal, mě ministr zahraničí informoval, že dokonce už ten konvoj vjel do Turecka. Takže jsem samozřejmě měl velkou radost a chtěl bych touto cestou poděkovat turecké humanitární organizaci IHH, protože si myslím, že odvedla obrovskou práci.

Hrál jste v tom Vy jako prezident republiky nějakou roli? V tom osvobozovacím procesu?

Já se rozhodně nechci chlubit cizím peřím, i když vím, že si možná jiní politici teď budou čechrat peříčka. Jediné, co jsem udělal, bylo několik dopisů pákistánskému prezidentovi. Dostal jsem odpověď, že osobně dohlédne na osvobození těch dívek. No a jeden velmi ostrý rozhovor s pákistánským velvyslancem, to si nepřejte vědět, jakých výrazů jsem tam používal.

Tak neříkejte výrazy, ale řekněte, v čem byl ostrý ten rozhovor?

No, říkal jsem mu ...

Zvýšil jste hlas třeba?

... pane velvyslanče, Vaše tajná služba stojí za ...

Ano?

... starou belu, že ano. Ono to bylo v angličtině a anglický výraz je poněkud jiný.

Jasně.

A můžete mně vysvětlit, proč čtrnáct dní po únosu těchto dívek v Balúčistánu, v provincii Pákistánu, unesli i guvernéra Balúčistánu, Vy jste teda opravdu podivná země.

Co Vám řekl?

Mlčel.

A Vy jste zvýšil hlas, předpokládám, lehce.

No, tak když mlčel, tak jsme se rozloučili a já jsem ho znovu požádal, aby neustále upozorňoval pákistánské úřady na tuto kauzu a že to pokládám za jeho nejdůležitější poslání v České republice.

Hodláte se s těmi osvobozenými dívkami setkat, pane prezidente?

Určitě ne. To není Zikmund a Hanzelka, tedy slavní cestovatelé, to je dvojice dívek, které jednaly velmi neprozřetelně, které neprospěly České republice, protože způsobily starosti sobě, své rodině, svým známým a přátelům a koneckonců i českému státu. A já velmi rád přijmu, možná v utajení, protože některé věci se nemají zveřejňovat, ty, kdo se zasloužili o jejich osvobození. Těm dívkám jenom na dálku popřeji, aby už nikdy neopakovaly tu hloupost, které se dopustily, a všem, kteří se rozhodnou, že budou cestovat do nebezpečných zemí či provincií, doporučím, aby právě na příkladu těchto dívek si to rozmysleli.

Na českém území se, pane prezidente, momentálně nachází americký vojenský konvoj, který Vy tedy podporujete, a zejména tu cestu. Máte pochopení pro ty naše spoluobčany, kterým se to nelíbí?

Ale samozřejmě, že ano. Žijeme v demokratické společnosti a já chápu lidi, kteří jsou proti průjezdu tohoto konvoje. Já pouze nechápu lidi, kteří tento průjezd označují za americkou okupaci České republiky. To už je psychiatrická diagnóza, to se nedá komentovat zdvořilejším způsobem. Takže nedávno jsem viděl jednu hezkou karikaturu, kde novinář říká jednomu nejmenovanému politikovi: "A vy budete protestovat proti průjezdu, který trval dvacet dva let?"

No, a nějaké to pochopení pro ty lidi, kteří zažili tanky v ulicích?

Ano?

Tak Vy, Vy jste muž, který má spoustu takových věcí v paměti, tak rozumíte té příčině? Chápete, že to nemusí být jenom v tom, že protestují proti americké armádě, ale vzpomenou si třeba na ty chvíle, kdy jim tanky jezdily pod okny, ať už ve druhé světové válce, anebo třeba v roce 1968?

No, tak kdyby si ti starší vzpomněli na rok 1968, tak by zcela určitě neprotestovali proti americkým transportérům. Já jsem to trochu zlehčoval, říkal jsem, že pět set mužů nemůže být žádná okupační armáda. Ale na druhé straně bychom si měli uvědomit, že jenom průjezdu amerických konvojů bylo v minulém roce jedenáct. A průjezdů nějakých spojeneckých vojsk obecně, třeba Belgičanů konkrétně, bylo něco přes sto dvacet. Ty průjezdy, i když je pravda, že se většinou konaly po železnici, jsou tak četné, že nebýt té naprosto hysterické atmosféry, tak by si jich vůbec nikdo nevšiml.

Když jsme u těch některých historických souvislostí, pane prezidente, profesor univerzity v New Yorku Tomáš Klvaňa uvedl pro Parlamentní listy, že ruská armáda nás v květnu roku 1945 neosvobodila, ale dobyla naše území. Je na tomto šprochu pravdy trochu?

Pan Klvaňa je podle mého názoru historický analfabet, protože sovětská armáda opustila naše území, tuším, že na podzim roku 1945. V roce 1946 se konaly svobodné volby, které vyhrála, já bych dodal bohužel, ale svoboda má svoji cenu a náklady, komunistická strana, takže kdyby pan Klvaňa, myslím, že je to bývalý mluvčí Václava Klause, mně jinak to jméno nic moc neříká, trošku více znal dějiny, tak by tato fakta věděl.

Když jsme u té sovětské a později ruské armády, těšíte se, že jejich techniku uvidíte v květnu v Moskvě na té vojenské přehlídce, které se hodláte zúčastnit, pane prezidente?

Já tam nejedu kvůli přehlídce techniky, já tam jedu, abych vyjádřil úctu těm padlým sto padesáti tisíci vojákům.

Ale budete mít ruské tanky před očima.

No, a co má být? Jestliže si jakákoli země přeje výročí, v tomto případě sedmdesáté výročí svého vítězství ve druhé světové válce, tak je na ní, jakou formou to oslaví. A já jí do toho nemám co mluvit. Já tam jedu jako výraz vděčnosti za to, že v této zemi nemusíme mluvit německy, pokud bychom byli poslušní kolaboranti árijského původu, že nemusíme říkat Heil Hitler, Heil Himmler, Heil Göring, případně Heil Heydrich, to by bylo obzvláště zajímavé. Uvědomte si, že právě citovaný Heydrich říkal v září 1941 na Pražském hradě, že tady v tomto prostoru Češi koneckonců nemají co pohledávat. My jsme byli určeni k vyhubení hned po Židech. Protože Slované byli podřadná rasa. No, a právě proto, že bez Sovětského svazu by se Hitler nedal porazit, a těch dvacet milionů obětí je cena za toto vítězství, tak mně nebude vadit nějaký tank na Rudém náměstí.

Dobře. Nezlobte se, pane prezidente, ale nepřijde Vám mnohem elegantnější to řešení paní Merkelové, která se nechce dívat na ruské tanky, podle svých slov pojede do Moskvy o den později a setká se s prezidentem Putinem a položí kytici památníku neznámého vojína. Nepřijde Vám to lepší?

No, naopak. Mně to přijde jako pohádka O chytré horákyni, oblečená - neoblečená. Já nechci empaticky vnímat myšlení paní kancléřky, ale domnívám se, že tam možná jede až den poté právě proto, aby měla časový prostor na jednání s ruským prezidentem, protože Vás mohu ujistit, že toho devátého května nikdo z nás, kdo tam budeme, s Vladimirem Vladimirovičem Putinem jednat nebudeme, maximálně si s ním potřeseme rukou. To je ceremoniální záležitost, nic více a nic méně.

Už znáte program?

Ne, ale předpokládám, že tam bude přehlídka, family photo, kde si dám pozor, abych byl co nejdále od Kim Čong-una, protože jsem řekl, že mu nepodám ruku, no, a možná, že nám dají i najíst. A to bude asi tak všechno.

Válka s Českou televizí, pane prezidente. Česká televize je špatná, to je Váš výrok. V čem je špatná?

V tom, že má neobjektivní zpravodajství. Já samozřejmě nemohu posuzovat celý její program, protože nemám tolik času, abych se na něj díval, ale povšiml jsem si několikrát, že její zpravodajství je zkreslující. A protože máme málo času, tak Vám uvedu jeden příklad za mnohé. Můj přítel senátor Veleba na jakési manifestaci mluvil o tom, že místopředseda Poslanecké sněmovny pan Petr Gazdík prohlásil, že moji voliči, rozuměj voliči v prezidentské volbě, jsou méně inteligentní než průměr. Nu, prosím. Já bych, kdybych byl nezdvořilý, mohl totéž říci o voličích mého protikandidáta, ale proč bych to dělal.

Ale pojďte k České televizi.

Nebojte se, Česká televize z tohoto projevu Jana Veleby vystřihla citaci Petra Gazdíka a nechala tam to, že pan Veleba prohlásil, že moji voliči jsou méně inteligentní než průměr. Musíte jistě uznat, že toto je krásný příklad ani ne tak cenzury, jako zkreslení.

A to Vám stačí k tomu, abyste řekl, že celá Česká televize je špatná?

Ne, proboha, těch příkladů je samozřejmě celá řada. Já jsem řekl, že kvůli úspoře času Vám uvedu alespoň jeden příklad, ale fajn, pokračujeme dál.

Tak zkuste ještě jeden.

Říkal jsem, že jdeme vzhůru, na naší cestě je několik kamenů, jako třeba Viktor Kožený nebo Zdeněk Bakala. No, a cenzor v České televizi vystřihl jméno Zdeňka Bakaly. Tak.

Údajně to bylo pochybení jednoho konkrétního člověka.

Chtěl jste ode mě dva příklady a dal jsem Vám dva příklady. Je to můj subjektivní názor. A jsem toho mínění, že by bylo dobré, aby si sami koncesionáři České televizi rozhodli, zda jim stojí za to, na rozdíl od komerčních televizí, platit sto třicet pět korun měsíčně, ale nejsem toho názoru, jako senátor Kubera, který mně říkal „už mám v tašce návrh zákona o zrušení koncesionářských poplatků", jsem toho názoru, že by si každý měl svobodně rozhodnout, aby to nebylo populistické, protože ušetřit sto třicet pět měsíčně zase není tak úplně málo, že by se měl rozhodnout, zda to dá na tu televizi, v tom mu přece nikdo nebrání, nebo na sport, zdravotnictví, kulturu, církev, nebo cokoli jiného, co patří do takzvaného sektoru sociálních služeb.

Pane Zemane, Vy jste přece prezident České republiky. Vaše slovo má nějakou váhu. Vy opravdu nemáte obavu z toho, že tato Vaše stanoviska, tyto Vaše výroky, mohou nějak rozkolísat náladu vůči České televizi? A že by to mohlo vést k tomu, že by třeba veřejnoprávní televize mohla získat nějakou nestabilitu?

No, tak jsem rád, že mi tak lichotíte.

Jak Vám lichotím?

Že se domníváte, že loď, na které společně plujeme, mohu rozkolísat. Ale ve skutečnosti Vám odpovím, že jsem pouze zpochybnil, zda Česká televize plní svou veřejně právní funkci, dal jsem Vám na Vaši žádost dva konkrétní příklady, a jako divák a jako občan mám stejné právo vyjadřovat se ke kvalitě programu České televize, stejně jako prezident České republiky. Kromě toho představa, že naducaná Česká televize, která ani není schopna zajistit přenos z Vladislavského sálu a vysílá dvanáct minut poruchu, že tato naducaná Česká televize se sedmimiliardovým ročním rozpočtem by utrpěla dramatické ztráty, kdyby, dejme tomu, několik desítek tisíc z jejích koncesionářů to radši dalo na místní fotbalový klub nebo třeba na domov důchodců, tak Vaše obava je podle mého názoru naprosto lichá.

Dobře. Týká se to i státního rádia? Tento Váš názor směrem k poplatkům?

Ale ano. Jenomže já platím za státní rádio, i když se přiznávám, že to už neposlouchám vůbec, protože na to není čas, tak platím kolik, asi čtyřicet korun, že. No, tak vím, že jedna politická strana vyhrála volby kvůli zrušení třicetikorunových poplatků, takže to státní rádio je ještě o deset korun dražší. Ale zase na druhé straně si nemyslím, a to jsme ve sporu s rozhlasem, s Radiožurnálem, kvůli používání vulgarismů. Mimochodem, víte co? Já Vám něco přečtu.

Vy vytahujete nějaký papír z kapsy.

Ano, já vytahuji papír...

A já začínám mít strach, pane prezidente.

... nikoli revolver. A já Vám přečtu jednu jedinou větu, protože sám jste se ptal na státní rádio. Tam bych mohl mít celou řadu dalších důvodů. Ale místo toho, protože už dlouho jsme neslyšeli žádné vulgarismy, Vám přečtu jednu jedinou větu. "Nad tím, co je přirozené, pozastavují se jen největší sviňáci a rafinovaní sprosťáci, kteří ve své nejmizernější lžimorálce nedívají se na obsah a s rozčilením vrhají se na jednotlivá slova." Víte, kdo to napsal, Xavere?

Tuším, že pan Hašek, ale nemusíte mě zkoušet, pane prezidente.

No, já Vás taky nezkouším, já jsem se Vás jenom ptal.

A trefil jsem to?

Ne každá otázka má charakter zkoušky. No, a v každém případě si myslím, že to je i odpověď.

Obstál jsem tedy?

Prosím?

Obstál jsem?

Obstál jste.

Tak to jo.

Dokonce lépe než já. Protože já jsem kdysi suverénně tvrdil, že tato věta je v předmluvě k Dobrému vojáku Švejkovi. Těm, kdo mi namítali, že je v doslovu, jsem shovívavě odpovídal, že Dobrý voják Švejk nebyl nikdy dopsán, takže to v doslovu nemůže být. A nakonec jsem pokorně sklopil uši, protože je to opravdu v doslovu, a sice v doslovu k prvnímu dílu Dobrého vojáka Švejka.

Víme o tom. No, ale ještě k této věci tedy. Ředitel státního rádia pan Duhan přišel o dvě stě tisíc korun na odměnách, které měl dostat, které mimochodem tedy činí čtyři sta osmdesát tisíc, částečně i kvůli výrokům z Vašich úst. Tak budete mu to nějak refundovat?

Ne, nebudu mu to refundovat, to je riziko podnikání. A proč si myslíte, že jsem Vám citoval tento Haškův výrok? Přesně kvůli tomuto odejmutí prémií. A ten výrok byl samozřejmě určen nikoli panu Duhanovi, ale Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Protože Čech, který nezná Švejka, není Čech.

Rozumím tomu. Takže trošku to vnímám tak, pane prezidente, že jste už toto přehodnotil, a že nějakých peprných výrazů, byť pro to máme tady opodstatnění třeba ve Švejkovi, už používat nebudete v médiích, to jsem pochopil.

Ježišmarja, vy snad nemáte sluch.

A já položím tu otázku.

Já jsem právě použil dva peprné výrazy. Jeden z nich byl sviňák. Doporučuji pročistit své ušní otvory, protože sviňák nepochybně peprný výraz je.

Pane prezidente, možná bychom se tady mohli dohadovat, kdo z nás dvou hůř slyší.

No, tak já jsem Vám důvod, proč se domnívám, že špatně slyšíte Vy, právě uvedl. A jaký máte důvod Vy? Kromě tvrzení.

Dobře.
No, když jsme tady, před začátkem jste upozorňoval, abych mluvil hodně nahlas. Tak to mám.

Ano.

No, ale teď k té otázce samotné. Já ji dokončím s dovolením. Jistě jste zaregistroval v médiích, že se objevily některé konkrétní výrazy ze slovníku paní pražské primátorky paní Krnáčové.

Ano.

Co o tom soudíte? Máte pro to pochopení? Anebo si říkáte ve skrytu duše, dělá ženská chybu, mě to stálo řadu procent při výzkumu popularity?

Ale tak, zaprvé já výzkumy popularity neberu vážně, ale jinak pokud se paní Krnáčová domnívá, že je někdo debil, nepoužiji ten druhý výraz, který použila na interním zasedání pražského zastupitelstva, no, tak vždycky je dobré říci, proč si myslí, že je debil. Podívejte se, mně teď starosta Mimoně věnoval destičku s nápisem: "Debil, který spí, vykonává veřejně prospěšnou práci." No, tak třeba paní Krnáčová si přála, aby někteří členové pražského zastupitelstva začali vykonávat veřejně prospěšné práce.

Dobře. Co byste jí poradil?

Aby v tom pokračovala.

Pane prezidente, speciální kapitola, která teď hýbe českou společností, je výběr nebo nevýběr daní. Co myslíte? Proč se nedaří České republice, české vládě, možná ministrovi financí, nevybírat daně nebo vybírat daně?

Já mám rád konkrétní příklady. Takže zase uvedu alespoň jeden. A pak to zobecním. Ještě před pěti lety se na dani z příjmu OSVČ, tedy osoby samostatně výdělečně činné, vybralo přibližně dvacet pět miliard korun ročně. Před třemi lety to byly tři miliardy, před dvěma lety dvě miliardy a před rokem to byla necelá miliarda. Přitom se daňová pravidla pro OSVČ nijak nezměnila. Čili státní rozpočet přišel řádově o dvacet miliard korun ročně. A teď si to pěkně zobecníme. Víte, co je to daňová optimalizace? Já vím, že řeknete „nezkoušejte mě", ale já Vám dobromyslně pokládám takovou otázku, abych Vám to buď vysvětlil, nebo Vy řeknete, že to víte, a my pokračujeme dál.

Já to vím, ale přesto jednou větou, aby všichni posluchači věděli.

Daňová optimalizace je zdvořilý eufemismus pro daňový podvod. Stačí Vám tato definice?

Ta je velmi správná, ano. Pokračujte.

Výborně. A pokračuji, že ve Spojených státech amerických je daňový podvod považován za druhý nejtěžší čin po vraždě. Takže OSVČ se dopustily daňové optimalizace. Ale proč by to byly jenom OSVČ, tedy živnostníci? Proč by to nebyly i velké firmy? Proč by to nebyli i plátci zdravotního nebo sociálního pojištění? Proč by to nebyli plátci daně z přidané hodnoty, kde existuje problém takzvaných vratek, často falešných vratek, za nedodané, neexportované zboží, kde existuje problém, který souvisí s takzvaným „reverse charge", to znamená s tím, že tady je karuselový obchod, že si firmy přeprodávají fiktivní zboží, místo toho, aby daň z přidané hodnoty platil až konečný plátce? Odpověděl jsem Vám?

Ano. Přesto chci znát Vaše jasné stanovisko. Je tady problém ve vybírání daní?

Ale.

Nebo to muselo přijít?

Pane bože, ten problém tady je. No, a lidi se prostě naučili více podvádět. Vy, když jste začal podvádět, třeba ve svém milostném životě, kdy jste měl dvě přítelkyně najednou a vždycky jste jedné nalhával něco ve prospěch té druhé, taky Vám chvilku trvalo, než jste se to naučil, ano? Podvodníci se naučili podvádět, Andrej Babiš mně jednou říkal, že v karuselovém obchodu jsou zapojeny firmy, jejichž existence je osm hodin. Představte si, založíte firmu, ta provede příslušnou transakci a za osm hodin, ne dní, osm hodin, přestane existovat.

Vy jste, pane prezidente, ekonom. A někteří Vaši kolegové tvrdí, že v okamžiku, kdy přichází od ministerstva financí vzkazy, jaké všelijaké, jaká opatření budou do budoucna, registrační pokladny a já nevím, co všechno, v tu chvíli se začínají mnozí podnikatelé, živnostníci, snažit ulít někam nebo uchovat nějaké peníze na horší časy takzvaně. A to údajně vede i k tomu, že se pak nedaří vybírat daně. Je na tom něco pravdy?

Ne. Já si myslím, že je to naprostý nesmysl. Prosím Vás, oni ty peníze ulíjvají právě tím daňovým podvodem. A to dělali vždycky, akorát teď to dělají daleko dokonaleji, než to dělali dříve.

Pane prezidente, s jakým pocitem sledujete příběh hnutí Úsvit?

No, tak kdybych chtěl být bonmotista za každou cenu, tak bych samozřejmě prohlásil, že po úsvitu následuje soumrak. Ale tohle to je něco, co nemá cenu odbývat jenom bonmoty. Já jsem vyšel z toho, že Úsvit byla politická strana, chcete-li hnutí, které mělo a má osm, slovy osm, členů. U nás máme například v sociální demokracii dvacet tisíc členů. Zatímco rakouská sociální demokracie, pokud se nemýlím, má tři sta osmdesát tisíc členů. K čemu směřuji? Směřuji k tomu, že čím méně členů, tím menší vnitrostranická demokracie, tím menší stabilita toho politického subjektu, a tedy tím vyšší riziko, že tento subjekt zkrachuje, což už se de facto stalo.

Když jste sledoval v médiích sjezd sociální demokracie, bylo Vám smutno, nebo bylo Vám to líto, že jste tam nakonec nebyl?

Ne. Víte, čeho mně bylo líto? Že v posledních parlamentních volbách sociální demokracie dosáhla druhého nejhoršího volebního výsledku od roku 1992, a že si toho téměř nikdo nevšiml a pokud ve správě předsedy o tom bylo několik málo vět, tak jedna z nich zněla, že například byly špatně umístěny billboardy na silnicích. Já si myslím, že by to chtělo daleko hlubší analýzu, než spekulovat o tom, jestli billboard měl stát v té či oné zatáčce.

Tak, a pojďme na dotazy našich posluchačů, kterých mailem přišla spousta, my Vám je tady necháme, ale jako při minulém vysílání budeme citovat jenom ty věcné, ty pochvalné si přečtete večer v soukromí.

Tak, Aldo se ptá: "Pane Zemane, jedna sázková kancelář vypsala sázku na to, zda Váš kancléř dostane do konce roku bezpečnostní prověrku. Vsadil byste si na to?"

Já nevím, já už jsem na tuto otázku odpovídal několikrát, a je mně líto, že musím odpovídat po sté prvé. Takové základní pravidlo, které by měl tazatel znát. Jediný, kdo může udělit bezpečnostní prověrku, ale pozor, i rozhodnout o jejím termínu udělení či neudělení, je instituce, která se jmenuje Národní bezpečnostní úřad. Kdyby prezident republiky zasahoval do činnosti tohoto úřadu, bude naprosto oprávněně označen jako ten, kdo se plete do věcí, kde nemá žádnou kompetenci. Takže, ať tazatel adresuje svoji sázku, nevím, o co se vsadil, řediteli Národního bezpečnostního úřadu, a ten mu možná prozradí, jak to dopadne.

Alice se ptá: "Pane prezidente, zúčastníte se Mistrovství světa v hokeji? Půjdete na finále?"

V této fázi ještě nevím. Protože můj program ještě není definitivní.

Magda, posluchačka: "Vzhledem k vážnému onemocnění Stanislava Grosse, odpustil jste mu, že kdysi zorganizoval Vaše nezvolení prezidentem republiky? Jste schopen," pardon, "jste schopen mu teď přes rádio vzkázat, že mu přejete uzdravení?"

Tak, já nejsem lékař, takže nemohu říci, zda se Stanislav Gross uzdraví nebo neuzdraví. V každém případě je v těžké životní situaci a v takových situacích, když jde opravdu o život, tak samozřejmě zapomínám na minulost. Zejména na tu špatnou minulost.

Zapomínat neznamená odpouštět, pane prezidente.

Ale pro mě je to téměř totéž.

Totéž. Miroslav se ptá, jestli budete kandidovat v roce 2018, jako vždycky jeden z dotazů.

Ano, jako vždycky odpověď, počkejte si v roce 2017, vypadáte zdravě, zhubnul jste, takže se toho možná, zdůrazňuji možná, i dožijete.

Jé, děkuju za prognózu, pane prezidente.

Martin se ptá: "Dobrý den, pane prezidente, chtěl jsem se Vás zeptat, že je sice hezké, že chcete pomáhat v islámských zemích postiženým obyvatelům, ale neměli bychom nejdříve pomáhat českým občanům?"

Víte, ono je to maličko složitější. Nás Evropská unie nutí, abychom přijali takzvané kvóty uprchlíků, a česká vláda dosti opodstatněně namítá, že přijmout několik desítek tisíc například syrských uprchlíků by znamenalo riziko, že s nimi se sem dostanou i džihádisté a poměrně klidná muslimská česká komunita se začne radikalizovat. Ale na druhé straně musíme mít pochopení pro tento požadavek Evropské unie. A to pochopení vyjádřit například tím způsobem, že poskytneme solidární pomoc v zemích, kde se ti uprchlíci nacházejí. A protože v Jordánsku se nachází asi šest set tisíc převážně syrských uprchlíků, tak jsem po dohodě s ostatními ústavními činiteli navrhl, abychom tam poslali naši, nechci říci zahálející, ale nevyužitou českou polní nemocnici. Pořád je to lepší, než mít uprchlíky na svém vlastním území.

Posluchač Frekvence 1 Luboš Moravec se ptá: "Pane prezidente, pan Zaorálek u Ústavního soudu prohlásil, že katolická církev před podepsáním restituční dohody mezi církvemi a státem nabídla část svých restitučních nároků jiným církvím jen proto, aby souhlasily s dohodou. Dle Vašeho mínění, není toto forma úplatku?"

No, v takovém případě uplácíte, jakmile nabízíte například množstevní slevu, nebo znáte Šimka s Grossmanem? Nechci tu slevu zadarmo?

Ano. Takže?

No, takže není to úplatek. Je to množstevní sleva. Mimochodem v obchodních řetězcích vidíte slevu až devadesát procent. Rád bych tedy věděl, jaká byla cena před tím, protože to bylo patrně desetkrát předražené.

Jan Koumar se ptá: "Dobrý den, pane prezidente, myslíte si, že občané České republiky dostávají z českých médií objektivní informace? Jestli ne, proč se tak děje?"

No, tak já si myslím, že na tuto otázku jsem již z větší části odpověděl. Zbývá druhá část, proč se tak děje. Víte, dovolte, abych Vám odpověděl slovy Jana Wericha. Buď to dělají z blbosti, nebo za cizí peníze.

A tady se ptá někdo z posluchačů, co čeká pana prezidenta Zemana v nejbližších dnech?

Tak to mně kladete dosti těžkou otázku. Vím, že mám teď v programu setkání s ministrem dopravy, s ministrem průmyslu a obchodu a celou řadu dalších akcí. V průměru je to tak deset akcí denně. Ale protože jsem starý sklerotik, tak já si vždycky musím den před tím ve svém programu najít, co mě čeká ten který den. Teď jsme měli velmi zajímavou schůzku, včera, kde byl i ministr vnitra Chovanec, jak vidíte, pracujeme i v sobotu, kde byl policejní prezident Tuhý, a plánovali jsme Vaše zatčení.

Dobře. A jak to dopadlo? Kdy to bude?

Bohužel oba dva to odmítli a mně se je nepodařilo přesvědčit.

Dobře.

Už vidím nějakého komentátora, který tenhle bonmot vezme vážně. No, dobře, tím hůř pro něj.

Tak, já na Vás na závěr budu milejší než Vy na mě, pane prezidente. Jak budou vypadat Velikonoce prezidenta republiky?

Budu je trávit v Lánech. Uvažoval jsem, že se podívám po delší době na Vysočinu. Ale sníh tam už není. On tam de facto tuto zimu skoro nikdy nebyl. A jaksi rozkvetlá louka tam ještě není. Takže v Lánech jsou na mě hodní, dobře se tady vaří, mimochodem pokud čekáte luxusní jídla, budete zklamán. Dneska jsem měl k obědu koprovku a byla vynikající. Nu, a protože se tady bude dobře vařit i dál, tak tady budu zřejmě i se svojí rodinou, včetně prvního psa republiky.

Já nepochybuji o tom, že držíte půst až do Velikonoc, takže doufám, že koprovka byla s vajíčkem, pane prezidente.

Ano. Koprovka byla s hovězím. Ale půst držím tím, že si dneska dám k večeři topinku, protože závěrem na sebe přece jenom něco musím prohlásit, a prozradit, mám špatnou čistírnu, Xavere. Velmi špatnou čistírnu. Kdykoli do ní dám oblek, tak se mně vrátí smrsknutý. No, a protože se musím přizpůsobovat tempu své špatné čistírny, tak se snažím jíst dvě jídla denně, a to třetí přeměnit na něco opravdu dietního, jako je například topinka s hojností česneku. No, a pak stačí, když na někoho dýchnete.

A dál už to známe.

Dále už to známe, přesně tak.

Pane prezidente, děkujeme za to, že jsme mohli přijet sem do Lán, těšíme se na příští vysílání.

Rádo se stalo.

Mějte se moc pěkně a zatím na shledanou.

Krásný den a na shledanou.

 

 

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

20.11.2018
  Vážený pane premiére, vážený pane ministře obrany, vojáci a vojačky Armády...

Projev prezidenta republiky při křtu knihy „Lánská obora v proměnách času“

Projev prezidenta republiky při křtu knihy „Lánská obora v proměnách času“

19.11.2018
Vážený pane řediteli, dámy a pánové, přečetl jsem si knihu o Lánské oboře a protože je...