ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro Pressklub na Frekvenci 1

neděle 09.06.2019

 

Já vám přeji hezký dobrý podvečer ze zámku v Lánech. Vysíláme živě z Masarykovy pracovny a vedle mě už sedí pan prezident Miloš Zeman. Dobrý podvečer.

Dobrý podvečer.

Pane prezidente, začnu aktuálním tématem. Devatenáctiletá česká tenistka Markéta Vondroušová hrála o víkendu ve finále prestižního Roland Garros s Australankou Bartyovou, bohužel prohrála. Přesto byla skvělá, měla excelentní výkony. Sledoval jste to dramatické finále?

6:1, 6:3. Nesledoval, ale vím, jaký byl výsledek. Víte, zaplať pánbůh za skvělé druhé místo a v devatenácti letech má před sebou perspektivu být první.

Tak a přejdeme k dalšímu aktuálnímu tématu. Já, když jsem jel dnes do sídla Frekvence 1 na poradu s celým týmem k Prezidentskému Pressklubu, tak jsem dostal na I. P. Pavlova leták, na kterém se píše, pane prezidente, Letná, největší demonstrace od roku 89, 23. června. Také už se k Vám dostal?

Naštěstí ne. Já jsem v roce 89 na Letné byl a to byla demonstrace, která měla smysl. Podle mého skromného názoru dnešní demonstrace sice smysl nemají, ale když se tam někdo chce přijít vyřádit, ať to dělá.

Posluchač Honza z Bruntálu na Frekvenci 1 napsal: „Pane prezidente, přijďte po třiceti letech opět na Letnou a uklidněte společnost. Jste přece hlava státu." Je to výzva?

Já uklidňuji společnost, tím, že jednám s politiky. Nebudu jednat se zběhlým studentem, který by měl dokončit svá studia a na trhu práce si najít nějaké zaměstnání, protože organizace protivládních demonstrací rozhodně není perspektivní profese.

O úterní demonstraci mluvila a psala řada světových médií a klíčová byla informace, že šlo prý o největší demonstraci od roku 89. Znepokojuje Vás to, že se takto teď o Česku mluví ve světě?

Vůbec ne. Já si myslím, že o řadě zemí se ve světě píše v daleko horší souvislosti než o nás. Zaplať pánbůh, že tyto demonstrace probíhají bez násilí. Já plně respektuji právo demonstrantů se vyjádřit, ale pokud si přejí demisi premiéra, tak jim říkám, že v parlamentní demokracii je demise premiéra v zásadě možná jenom dvojím způsobem. Buď tím, že premiér prohraje volby. Parlamentní volby u nás budou za dva a půl roku. Počet oprávněných voličů je osm a půl milionu, počet demonstrujících jsou necelá dvě procenta oprávněných voličů, a s tím se samozřejmě volby nevyhrávají.

Druhá možnost je, že Poslanecká sněmovna vysloví premiérovi nedůvěru. Já bych doporučoval organizátorům těchto demonstrací, aby si pozvali ty politiky, kteří chtějí vyslovit Andreji Babišovi nedůvěru. Podívejte se, až dosud tam vystupovala Jitka Čvančarová, která zdvíhala své svalnaté paže k nebesům, nebo jakýsi zcela bezvýznamný Dolínek, kterého ostatně vypískali. Proč by si nepozvali například pana Miroslava Kalouska, když TOP 09 chce vyvolat hlasování o nedůvěře vládě, tedy totéž, co chtějí demonstranti.

Já bych ty demonstrace považoval za do jisté míry podpůrné shromáždění pro ty české politiky, kteří chtějí odvolat Andreje Babiše.

K demonstracím přišly další dva posluchačské dotazy.

Marcela Ševčíková píše: „Zajímá mne, kdo platí náklady na demonstrace, to jest za plazmové obrazovky, ozvučení. To není totéž, když jsme demonstrovali v roce 89. Byla jsem tam. Co tomu říkáte, pane prezidente? Nikdo mi nechce odpovědět. Děkuji." Cituji přesně tento dotaz.

Tak já jsem samozřejmě slyšel několik hypotéz o zdrojích financování, ale protože jsou to jenom hypotézy, tak se k tomu nechci vyjadřovat.

Další dotaz, Jana z Prahy: „ Dobrý den, pane prezidente, chtěla bych se Vás zeptat, jak nahlížíte na současnou štvanici na Vás a pana Babiše. Většina z nás obyčejných lidí v tom vidí nehoráznost, a to je slabé slovo, podplácenou médii a kavárnou. Co je sto dvacet tisíc proti ostatním milionům občanů. Věřím Vám, že to ustojíte." Opět cituji celkový dotaz.

Já Vám děkuji za podporu, ale každý politik si musí zvyknout na štvanici, a vždycky je dobré vědět, kým je ta štvanice prováděna. Jestli je prováděna neúspěšnými politiky například opozičními, kteří prohráli volby, nebo sponzory neúspěšných prezidentských kandidátů, čímž nepřímo odpovídám na Vaši předchozí otázku, anebo novináři, kteří většinou v životě sami nic nedokázali. Tak, je to kus života těžkého, ale nejlepší způsob je, všechny tyto lidi ignorovat a řídit se krásným epigramem polského satirika Stanisława Jerzyho Lece, nezlob se na trpaslíky, že ti okopávají kotníky. Oni výš nedosáhnou.

V souvislosti s demonstracemi jsem na sociálních sítích během tohoto týdne zaregistroval mimo jiné kromě kritiků Andreje Babiše i následující citát: „Musím říct, že to, čemu čelíme, je pokus nahradit vládu práva vládou davu, a tento pokus nesmí uspět." Margaret Tchatcherová, sdílí někteří v diskuzích na sociálních sítích.

Já to sdílím samozřejmě také. Podívejte se, Praha představuje deset procent české populace a není možné, aby těchto deset procent rozhodovalo o vládě, rozhodovalo o tom, kdo bude prezident nebo kdo bude předseda vlády. Nechť v těch svých deseti procentech vyjadřují své názory, ale já jsem teď mluvil na slavnosti Policista roku s policejním prezidentem, a ten mi říkal, v krajských městech tyto demonstrace obsáhly jen několik set lidí, možná v Brně to bylo kolem dvou tisíc, ale všude jinde několik set lidí. Takže tady vidíte, že těch deset procent Prahy nemůžete ztotožňovat s celou Českou republikou.

Říká prezident Miloš Zeman.

Pane prezidente, další důležité téma. Útok na Českou republiku, tak premiér Babiš nazval předběžné a zatím oficiálně nepřeložené auditní zprávy Evropské komise, podle kterých je stále ve střetu zájmů. Zprávy také doporučují vracet do evropského rozpočtu určité peníze. Souhlasíte s premiérem, že je to útok na Českou republiku?

Počkejme, protože tyto zprávy jsou předběžné, a bude to právě Česká republika, která bude odpovídat na tyto zprávy, a teprve poté, za několik málo měsíců, vznikne finální text. Nicméně, díky našemu přátelskému vztahu Vám řeknu něco, co vyvolá bouři. Víte, dříve jsme si stěžovali v Moskvě, předtím jsme si stěžovali v Berlíně, teď si stěžujeme v Bruselu. Já nechci používat zrovna termínu udavačství, ale v každém případě platí, že národ, který si svoje vnitřní věci nedokáže vyřídit sám, na své domácí půdě, není zcela svéprávný. A ti, kdo ho chtějí této svéprávnosti zbavit a stěžují si v tom Bruselu, podle mého názoru jednají proti zájmům České republiky.

Pokud premiér říká, že je to útok na Českou republiku, cituji jeho slova, neměl by tu situaci řešit s Vámi jako s hlavou státu?

Ale my se pravidelně scházíme každý měsíc a jistě na toto téma dojde.

To vím. Bude to v nejbližších dnech?

Určitě to bude v nejbližších dnech.

Pokud by došlo k tomu, že premiér řekne, poraďte mi, pane prezidente, jak reagovat, tak co mu poradíte? Já vím, že přes média nerad vzkazujete věci, ale pravděpodobně byste tu radu znal hned.

Já už jsem to jednou říkal. Říkal jsem mu, ignoruj to. Já vím, že je to podivná rada, ale když se podíváte na historii všech demonstrací od roku 89, tak jediná demonstrace byla úspěšná, a sice právě ta v roce 89. Všechny ostatní skončily v prázdnu, včetně například demonstrace v roce 1999 Děkujeme, odejděte. Já jsem tehdy odpověděl, děkuji, neodejdu. A tím to skončilo. A těch demonstrací byla celá řada, včetně odborářských demonstrací. Žádná z nich nevedla ke změně vlády. Mně se líbilo, co pan premiér teď říkal na Slovensku, když za přítomnosti pana premiéra Pellegriniho pravil, že nejsme Slovensko. A já jsem také říkal Robertu Ficovi, že neměl rezignovat kvůli demonstracím. Koneckonců se ukázalo, že vražda toho novináře Kuciaka velmi pravděpodobně neměla politickou, ale byznysovou souvislost. Ale když se někdo nechá překvapit a reaguje poněkud hystericky, je to jeho chyba.

Ještě zůstanu u předběžných auditních zpráv. Je správné, že se do věci ihned vložil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a řekl, že jeho úřad bude analyzovat návrh auditu.

Pane redaktore, o Pavlovi Zemanovi se říká, že je to naprosto neviditelný státní zástupce. On už je tam osm let a nezanechal po sobě absolutně žádnou stopu. Já si vzpomínám, jak jsem mu před několika lety říkal, že by se měl zabývat kauzou tunelování OKD, ale tehdy neudělal nic. No a nyní, protože kvůli jeho nicnedělání začaly opravdu diskuze o jeho odvolání, no tak považoval za nutné se zviditelnit. No a způsob, kterým to udělal, patrně povede k tomu, že hned tak odvolaný nebude.

Přistoupíme k dalšímu tématu, a to je případný budoucí ministr kultury, nový ministr kultury. Sejdete se v brzké době s kandidátem na ministra kultury za ČSSD panem Michalem Šmardou?

Já jsem vyhověl přání pana Jana Hamáčka, který mě požádal, abych se s panem Šmardou sešel, a tedy to udělám.

Termín prozradíte?

V geologicky dohledné době, pane redaktore.

Dojde podle Vás k výměně ministra ještě do prázdnin? Pokud k té schůzce dojde do prázdnin.

Pane redaktore, považoval bych za neférové vůči panu Šmerdovi, kdybych se k této věci vyjadřoval bez setkání s ním.

Zeptám se nicméně, Vy jste v dopise premiéru Andreji Babišov napsal, že byste navrhnul výměnu ministra, až by bylo došetřeno trestní stíhání nebo trestní oznámení, které podal současný ministr kultury pan Staněk. Až byste se s panem Šmardou setkal, budete mu toto klást také?

To je můj názor, protože sociální demokracie zařízla ministra, který bojoval proti zlodějinám ve svém rezortu, místo toho, aby ho podržela. A to je podle mého názoru jeden z faktorů, proč prohrála evropské volby. Nicméně, to, co chci říci panu Šmardovi, řeknu až panu Šmardovi.

On byl u mě hostem Pressklubu, tedy pan Šmarda, o kterém mluvíme. Říkal mi, že se znáte šestadvacet let. Tak je to z Vysočiny, je to z ČSSD, ten vztah je pravděpodobně asi milý, protože on říkal, že Vy mu tykáte, on Vám vyká.

Na to si ani nevzpomínám. Pan Šmarda jednou nebo dvakrát doprovázel Bohuslava Sobotku na moji chalupu na Vysočině. Je to milý člověk, to nijak nepopírám, ale od té doby jsme se už dlouho neviděli.

Přistoupím k dalšímu tématu. Už víte, co přesně řeknete ruskému velvyslanci, kterého jste si pozval na Hrad kvůli návrhu ruského federálního zákona, který uděluje status válečných veteránů i účastníkům okupace Československa v roce 68?

Já bych oddělil dvě věci. Před schůzkou s ruským velvyslancem jsem se zajímal, o co vlastně jde, a zjistil jsem, že dva pošukaní komunističtí poslanci ruské Dumy už tři roky předkládají tento návrh zákona, který je hluboce urážlivý pro Českou republiku. Duma to vždycky zamítla. Mohli bychom to ignorovat, kdyby nebylo toho, že teď se konal jakýsi kulatý stůl a tito dva pošukaní poslanci, jak se zdá, chtějí získat širší podporu dalších poslaneckých klubů.

A teď tedy přecházíme k tomu, co řeknu panu ruskému velvyslanci. Okupace v roce 68 byla mezinárodní zločin, bod číslo jedna.

Ti, kdo se tohoto zločinu dopustili, nemají mít statut válečných veteránů, kteří jsou za svoje služby nějakým způsobem odměňováni, bod číslo dvě.

Bod číslo tři, každý, kdo podporuje tento návrh, se dopouští nepřátelského aktu vůči České republice, a i když jsem se vždy snažil o rozvoj přátelských vztahů mezi oběma státy, byl bych nucen na tento nepřátelských vztah velmi adekvátně reagovat.

Pane prezidente, děkuji za Váš názor, jenom bych Vás požádal, abychom se vyhnuli vulgaritám, Vy jste je použil dvakrát. Já jsem je samozřejmě zaznamenal.

Jo myslíte slovo pošukaní.

Ano, přesně tak.

Ale já si nejsem jist, jestli zrovna toto slovo je vulgarita.

Každopádně musím Vás požádat, abychom se těmto slovům vyhnuli.

Česko hodně v posledních dnech řeší nový seriál televize HBO o jaderné katastrofě v ukrajinském Černobylu. Stal se diváckou senzací. Nevím, zda jste ho viděl?

Ne, neviděl, ale já si pamatuju na Černobyl, a dokonce jsem o tom i něco četl. Tyto literární fikce mě vůbec nezajímají. Já vím, že se dokonce tvrdilo, že Američani si nafilmovali přistání na Měsíci v Hollywoodu, takže proč bych se měl orientovat tímto směrem. Víte, jak to ve skutečnosti bylo, pane redaktore? Tam se opilo několik operátorů do němoty. Měli za úkol prověřit bezpečnostní systémy, tak je vypnuli, no a pak vypnuli i ty, které vypnout neměli. A to je všechno. A Černobyl vyletěl do povětří.

Já jsem se ptal proto, že ruská televize NTV teď chystá vlastní seriál, tedy ne ten, co točila HBO, podle kterého může, cituji, za výbuch reaktoru agent CIA.

Naprostá blbost. Zaprvé, ten agent CIA by riskoval vlastní život, a my všichni, jak tady sedíme, máme své životy rádi.

A zadruhé, CIA je tak neschopná organizace, že by ani toto nedokázala. Vzpomeňte si, jak říkala americké vládě, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení a ony tam nebyly.

Vzpomenete si na ten rok 86, když byl...

Vždyť jsem Vám právě říkal, že jsem si na to vzpomněl.

Ano, tomu rozumím. Jaké informace jste třeba Vy ve Vašem zaměstnání tehdy dostal? Já vím, že v médiích se o tom mluvilo velmi zvláštně. Informace přišla až po třech dnech. Vy sami, v Prognostickém ústavu, pokud se nepletu, už jste pracoval v tom roce, jaké jste měli informace?

Ježišmarjá, a já myslel, že jste docela inteligentní. Takže v Prognostickém ústavu jsem začal pracovat až po revoluci, to jest v roce 1990. To zaprvé.

Zadruhé, v roce 86 jsem pracoval v podniku Agrodat, protože jako člověk, který byl nepřátelskou osobou vůči tehdejšímu režimu, jsem těžko mohl mít nějaké jiné zaměstnání.

No a zatřetí, ty informace jsem určitě nedostával v Agrodatu, ale dostával jsem je z informací, které byly dostupné, například na Hlasu Ameriky, který jsem pravidelně poslouchal.

Říká prezident Miloš Zeman.

Dostáváme se k posluchačským dotazům, dalším, které přišly na Frekvenci 1.

Pane prezidente, blíží se osmdesáté narozeniny pana Karla Gotta. Budete mu v létě gratulovat? A nechystáte se mu například dát vyšší státní vyznamenání, než mu dal před lety pan prezident Klaus?

Tak gratulovat mu jistě budu. Pokud jde o vyznamenání, ponechme to osudu.

Takže to necháváte otevřené.

Nechávám to osudu.

Velmi kulantně řečeno.

Před několika dny zemřel spisovatel Jiří Stránský. Měl jste rád nějaké jeho dílo?

Neměl. Musím se přiznat ke svému analfabetismu, ale opravdu, i když jsem četl mnoho a mnoho knih, zrovna jeho knihy jsem neznal, mea maxima culpa.

Teď dotaz opět ode mne. Slovensko bude mít od příští soboty prezidentku, paní Zuzanu Čaputovou. Ta pak přijede dvacátého června na první oficiální návštěvu Česka. Těšíte se na ni, tedy na paní Čaputovou?

Tak jako na každého prezidenta nebo prezidentku, která přijede na návštěvu do České republiky.

Už pro ni máte vymyšlený dárek? A můžeme ho prozradit, nebo to utajíme?

Já to nechávám na svém protokolu. U mužských návštěvníků jsme dávali dýmku, například teď Andreji Kiskovi, ale představa, že by paní Čaputová dostala fajfku, mně nepřipadá úplně vhodná.

Zaregistroval jsem v mnoha diskuzích myšlenku, jestli si vůbec budete mít co říct. Tak budete si mít co říct?

Ale samozřejmě, že ano, protože paní Čaputová má určitou představu výkonu prezidentské funkce, a já se s touto představou velmi rád seznámím.

Pan ředitel Frekvence 1, když jsem odjížděl, mi říká, polož i tento dotaz, takže tlumočím jeho dotaz. Líbí se Vám Zuzana Čaputová jako žena?

Já nejsem sexuální maniak, ale abych mohl odpovědět na tuto otázku, musel bych ji nejdříve vidět a já jsem ji zatím vůbec neviděl.

Tak na fotkách.

Zhlédl jsem pouze několik fotografií a Vy sám dobře víte, že na fotografiích vypadají ženy často jinak než v originále.

Zeptám se Vás dvacátého června, až tady bude, uvidíme, jak to zhodnotíte.

Vy jste byl v týdnu na summitu Iniciativy třech moří. Jaký je výsledek tohoto summitu, jestli byste řekl?

Zaprvé, byla to schůzka dvanácti zemí většinou za účasti prezidentů. Byl tam také německý prezident Steinmeier, byl tam také předseda Evropské komise Juncker. No a já jsem velmi rád, že se české delegaci podařilo do závěrečného komuniké prosadit bod, který se týká spolupráce v oblasti vodní dopravy, což je pochopitelně kanál Dunaj-Odra-Labe. A jsem také rád, že tento projekt kromě nás podporuje i Polsko.

Vy jste právě na tomto summitu mimo jiné promluvil o budoucnosti Evropské unie. Řekl jste, že je nutné diskutovat o posílení role Evropské rady směrem k Evropské komisi. Podle Vás, čekají nás divoké roky v Evropské unii?

Já bych nemluvil o divokých letech, ale mám určitý distanc vůči Evropské komisi, kterou pokládám za sbor úředníků, za jakýsi servisní mechanismus, ale ten je nikým nevolený a neopírá se tedy o podporu voličů. Proto dávám přednost Evropské radě, protože ta je složena z prezidentů nebo premiérů, a tam platí princip jednomyslnosti, což vyžaduje náročné vyjednávání, ale jak se ukázalo, dá se to dohodnout a funguje to.

S tímto souvisí dotaz posluchače Davida Nováka: „Pane prezidente, nechystáte se na některý ze summitů Evropské unie? Stále tam létá pouze pan premiér."

Ale mohl bych, já jsem tam dříve býval velmi často, ale já jsem spokojen s účastí a aktivitami pana premiéra, takže pokud se mu nestane, že si třeba zlomí nohu, což bych mu samozřejmě nepřál, tak nevidím důvod, proč bych tam jel.

Další aktuální téma. Vláda odmítla před několika dny návrh ODS, aby mohli řidiči v Česku šoférovat s půl promile alkoholu v krvi. Je dobře, že odmítla tento návrh?

Ano, je. Já jsem pro to, aby vodáci nebo cyklisti toho půl procenta měli, ale kajak není zbraň, dokonce ani kolo není zbraň, ale, pane redaktore, auto je zbraň. A jestliže v rukou řidiče, byť má jenom toho půl promile, je v rukou zbraň, která může zabíjet, kajakem nikoho nezabijete, no teoreticky ano, ale to už by dalo práci, no tak v takovém případě je rozumný předběžný princip opatrnosti, takže souhlasím s tím, že tento návrh je třeba odmítnout.

Českem hýbe televizní dokument Infiltrace, obchod se svědomím. Popíši, pokud jste nezaregistroval, on ukazuje na několik selhání doktorů podle dokumentaristů. Například v případu malého klučíka, který krvácel po operaci mandlí, doktoři mu ihned neposkytli pomoc, on zkolaboval a od té doby je v kómatu. Vy sám, pokud jste ten případ tedy zaregistroval, předpokládám, že ano, považujete takové případy za selhání jedince, nebo je něco špatně v našem systému?

Je to selhání jedince a těchto případů byly desítky. Já jsem starý člověk a sleduju Monitor, kde jsou články upozorňující právě na selhání některých nemocnic, některých lékařů. Myslím si, že je to chyba konkrétních osob.

Od pětadvacátého do sedmadvacátého června Vás čeká návštěva kraje Vysočina. Zůstanete tam pak rovnou na dovolenou?

Samozřejmě, že ano. A těším se na to.

Bude letos člun Challenger? Podle médií prý loni jste nebyl.

Pevně doufám, že ano, protože už se snad nebude opakovat situace, kdy byl velký vítr a tím i vysoké vlny, neboť člun Challenger nedokáže vzdorovat velkým vlnám.

V této souvislosti mě napadá, v posledních dnech byla velká horka a posluchačka Daniela se ptá, jak je zvládáte, velká horka?

Daleko lépe než velké zimy. Já jsem typ, který má rád teplo.

Pokud jde ještě o Vysočinu, tak další posluchačský dotaz je od Petra. „Které knihy si vezmete na dovolenou? Dal byste mi nějaký typ na léto?", píše.

Žádné, protože mám přeplněnou knihovnu a jsou tam knihy, ke kterým se velmi, velmi rád vracím. Ale dal bych mu tip na léto. Teď vyšel český překlad krásné knihy britského autora, která se jmenuje Podivná smrt Evropy. Nedávno jsem o této knize mluvil s Viktorem Orbánem, on mně říkal, že ji také četl. A je to brilantní analýza muslimské infiltrace do kulturních struktur evropských států. Velice doporučuji.

Dostávám se k dalším posluchačským dotazům.

Martin Sedlák napsal: „Do komunistické Číny se dle vlastních slov jezdíte učit stabilizovat společnost. Pomohl Pekingský masakr stabilizovat tu čínskou? Je genocida Ujgurů v Číně správným nástrojem stabilizace?" Ocitoval jsem přesný dotaz.

Tak začněme tím druhým dotazem. Je třeba vědět, že Ujguři představují v čínské struktuře muslimskou menšinu. Na tom by nebylo nic špatného, ale špatné je to, že oni vstoupili před několika lety do povstání, a to povstání realizovali prostřednictvím seker. No a Čína tedy toto povstání potlačila. To je vše.

Maličko odbočím. Přijal jsem před několika málo dny paní Su Ťij, které je vyčítáno, že jiná muslimská menšina, Rohingové, je v Barmě potlačována. A skoro nikdo z našich infantilních novinářů a podobně neví, že to byli právě Rohingové, kteří začali muslimské povstání napadením třiceti, opakuji třiceti policejních stanic. Teprve poté došlo k reakci barmské vlády.

Já už jsem na Vaši první otázku jednou odpovídal. Čína je obrovská země, potřebuje stabilitu, a kdyby byla rozdírána demonstracemi, tak by to k této stabilitě nesporně nepomohlo.

Lukáš napsal dotaz: „Šéf komunistů pan Filip chce, aby novináři byli voleni a přiznávali majetek. Dodám ale, že on následně řekl, že se jednalo o vtip nebo o nadsázku. Přesto, co říkáte té myšlence, kterou prohlásil, než řekl, že to byla nadsázka?"

Kdyby prohlásili svůj majetek, já bych proti tomu nebyl, ale aby byli voleni, to pokládám za nesmysl.

Martin Diviš napsal: „Jak vnímáte to, že lidovci se v Poslanecké sněmovně posmívali, když Tomio Okamura informoval o tom, že byl pan Jakl dvakrát napaden?" Předpokládám, že posluchač reaguje na nějakou debatu ve Sněmovně, kterou viděl.

U lidovců známe jejich křesťanskou lásku, která většinou končí upalováním, honem na čarodějnice a podobnými humanistickými akty. Jinými slovy, nemyslím si, že lidovecké stanovisko je v této věci relevantní. Já si vážím pana Jakla jako inteligentního člověka a ty, kdo se dopustili fyzických útoků proti němu, pokládám za hlupáky.

Já bych ještě dodal v této souvislosti aktualitu, dnes jsem zaregistroval zprávu ČTK, že se ozval ten, se kterým to fyzické napadení mělo dojít, a ten říká, že si začal pan Jakl. Tak uvidíme, jak celé to šetřování dopadne.

Ano, to většinou bývá. To znamená, že například ten Lang z Jesenice také může prohlásit, že já a sto čtrnáct poslanců, kteří hlasovali pro zákon o zdanění církevních restitucí, si začali jako první a on jenom mírumilovně vyzval k našemu podřezání.

Pane prezidente, jsme v závěru našeho rozhovoru, vešla se nám všechna témata. Další posluchačské dotazy, odpovědi, natočíme po vysílání a odvysíláme je zítra.

Zítřejším hostem Pressklubu bude paní eurokomisařka Věra Jourová. Já mám na Vás netradiční otázku. Byl by dotaz, který byste jí chtěl prostřednictvím Frekvence položit, aby zazněl?

Chtěl bych se jí zeptat, když už se mě na to ptáte, jaká má být podle jejího názoru dělba práce mezi Evropskou unií a Českou republikou z hlediska zachování principu subsidiarity, doufám, že ví, co to je, a tedy i suverenity České republiky.

Tento dotaz bude položen. Ode mě závěrečný dotaz. Co Vás ještě dnes čeká? Máme po půl sedmé, takže dobrá večeře nebo pročítání tisku?

Bude chleba se sádlem a cibulí, na to už se docela těším a pak půjdu po přečtení několika zajímavých textů, které mě ještě čekají, spokojeně spát. Pořídil jsem si, pane redaktore, polštář, a to je polštář, který, jak se říká, tvaruje řekněme ne Váš obličej, ale Vaši hlavu.

A zátylek.

Prosím?

A zátylek tak, abyste ležel pohodlně.

A zátylek, přesně tak. Jinými slovy, vyzkoušel jsem ho a krásně jsem spal, no takže mám z toho radost a těším se na druhý pokus.

Děkuji, že jste přijal pozvání do Prezidentského Pressklubu.

Příště si pamatujte, že jsem v Prognostickém ústavu byl až od roku 1990. Kdybych v něm byl v roce 86, byl bych kolaborantem se sovětskou okupační mocí, a nemohl bych tedy ruskému velvyslanci vynadat.

Víte, co mne zmátlo? Ve Vašem životopise je napsáno, že jste se v ten rok stal členem Světové prognostické společnosti, a je to má chyba. Omlouvám se.

Světová prognostická společnost rozhodně není organizována komunistickou stranou.

Děkuji za rozhovor a budu se těšit v příštím Prezidentském Pressklubu.

Děkuji.

Hostem rádia Frekvence 1 byl prezident Miloš Zeman. Záznam celého rozhovoru už za chvíli na webových stránkách.

 

 

Projev prezidenta republiky při zahájení agrosalonu „Země živitelka 2019“

Projev prezidenta republiky při zahájení agrosalonu „Země živitelka 2019“

22.08.2019
  Vážený pane prezidente Klausi, vážený pane ministře zemědělství, vážení...

Pozdrav prezidenta republiky zaslaný na celostátní konferenci hnutí Svoboda a přímá demokracie

Pozdrav prezidenta republiky zaslaný na celostátní konferenci hnutí Svoboda a přímá demokracie

13.07.2019
Milý Tomio Okamuro, vážení delegáti, myslím si, že při našem minulém...