ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro Press klub na Frekvenci 1

neděle 10.09.2017

 

Na Frekvenci 1 právě teď začíná další Prezidentský Pressklub, vysíláme živě ze zámku v Lánech a proti mně sedí prezident České republiky pan Miloš Zeman. Dobrý den, pane prezidente.

Hezký dobrý den.

Tak, pojďme to vzít hned od začátku, jedno téma po druhém, a svižně poprosím. Lidová tvořivost donátorů na Vašem transparentním účtu. Víte, o čem mluvím.

Ano, jistě.
 
Pobavilo Vás to, anebo rozhořčilo?

Pobavilo, protože ti pitomci vůbec nevědí, že banka Fio neúčtuje poplatky, když tam přijde ten haléř, ale když odejde ten haléř. Takže mně se pěkně kumulují haléřky na mém účtu, zatímco těm, kdo je posílají, se odečítají takzvané odchozí poplatky.

Někteří si z toho udělali seznamku, někteří inzertní servis, tam jsou takové poznámky k tomu. Čtete to?

Ne.

Vůbec nevíte, co tam je?

Já ani nemám možnost se k tomu dostat, protože mobil nemám a na internetu se dívám jenom na důležité zprávy.

Možná by to stálo za to, některé jsou opravdu vtipné, ty komentáře, pane prezidente.

Ale ano, ale já si vystačím sám, Xavere. Já nepotřebuju další vtipné komentáře.

Dobře. Pojďme na další věc. Zemřel herec Vladimír Brabec, tedy major Zeman. Patříte, pane prezidente, k těm, kteří mu jeho životní roli neodpustili?

Já nejsem Koniáš, a zejména pozoruji lidi, kteří za komunistů drželi hubu a krok, a teď si hrají na inkvizitory. Mně se to, Xavere, stalo dokonce u dvou případů, u Karla Srpa a u Lenky Procházkové, které mně Senát zamítnul. Přitom v obou případech jde o chartisty, Karel Srp seděl šestnáct měsíců ve vězení, byla známá snídaně s Mitterrandem, a tak dál, a tak dál. A najednou tihle lidé byli Senátem odmítnuti, že nejsou dostatečně věrohodní. Takže já nemám opravdu rád lidi, kteří kádrují, a zejména ne, když odvaha zlevnila a když už jim nic nehrozí. Jsou to zbabělci a podle mého názoru i velmi hloupí lidé.

Hm. Tedy ten seriál jako takový, 30 případů majora Zemana, to už je historie. To Vám nic nedělá, tedy chápu, z toho co říkáte. A o mrtvých jen dobře. Podtrženo, sečteno.

To taky, ale já mám takový dojem, protože jsem pár dílů viděl, že původně to točil Sequens, že jo.

Ano, myslím, že ano.

No, fajn. Takže původně těch deset prvních dílů bylo koncipováno jako normální kriminálka a teprve potom pod ideologickým tlakem se z toho stala politická agitka. Není to samozřejmě dobře, ale kdo je bez viny, ať hodí kamenem.

Dobře. Pane prezidente, Vy jste několikrát prohlásil, že celou tu anabázi kolem vydávání pana Babiše a pana Faltýnka k trestnímu stíhání vnímáte jako policejní provokaci. Proč to nezastavíte?

Jestli si myslíte, že bych to mohl zastavit takzvanou abolicí, to znamená zastavit trestní stíhání, tak nejdříve by k tomu trestnímu stíhání muselo dojít, Xavere. Naučte se abecedu. Protože k trestnímu stíhání dosud nedošlo, tak já nemám, co zastavovat. To zaprvé.

Zadruhé, důvod, proč tvrdím, že je to policejní provokace, a to jsem také vzkazoval Milanu Chovancovi je, že když byla Kubiceho zpráva, tak to byla právě sociální demokracie, která ječela a tvrdila, že se jedná o policejní provokaci těsně před volbami. Tak měřme každému stejným metrem. Podívejte se, Xavere, o Čapím hnízdě se ví devět let. Proč to sakra ta policie nevyšetřovala dřív? O OKD se ví třináct let. A stále nic. Jo? A jestliže policie pak přispěchá na poslední chvíli a těsně před volbami, tak mně to připadá přinejmenším podezřelé.

Tak, tedy když se teď zrovna projednává před soudem OKD, lze to tedy z jistého úhlu pohledu, pane prezidente, vnímat jako justiční provokaci?

Lze to v každém případě vnímat jako velmi, velmi opožděné projednávání případu, který měl být projednáván už dříve. A nic tomu nebránilo. Protože všechna data, všechny údaje byly, Xavere, už dávno k dispozici.

Hm. To samotné projednávání OKD před soudem, to je to, co jsme teď v minulých dnech zaregistrovali, tak jak stojí ty figurky na té šachovnici? Myslím teď, kdo je v roli svědka, kdo je v roli obviněných, kdo tam nefiguruje třeba vůbec? Tak k tomu máte nějaký zásadní komentář nesouhlasný?


Mám. Mám.

Sem s ním.

Já jsem to sice uváděl na Vaší konkurenční televizi Barrandov, která Vás předběhla, ale nic mi nebrání, abych to zopakoval. Tam jsou prostě neviditelné postavy, o kterých se vůbec nemluví. Jak neviditelné? Stát prodal svůj podíl v OKD za čtyři miliardy. Fakt číslo jedna. Fakt číslo dvě, Carbon Invest, který inkasoval tyto čtyři miliardy, prodal svůj podíl panu Bakalovi během dvou měsíců, tedy ve velmi krátké době, za devět miliard. Devět bez čtyř je pět. Takže tady je pět miliard takzvaný vývar. A otázka zní, kdo měl ty peníze na účtě? A kam se poděly?

A jak zní odpověď?

Teoreticky neznámé osoby, které vůbec nejsou žalovány, vůbec nejsou stíhány, a o kterých se nikdo nepokouší mluvit a zajímat, kromě mě.

Tak, pane prezidente, co říkáte na ty billboardy, které teď vidíme s českou vlajkou kolem českých dálnic? Je to ostuda?

Je to krásné, Xavere. Když přijedete do Ameriky, tak u každého dřevěného rodinného domečku visí americká vlajka. Proč by u silnic nevisela česká vlajka, ať tam klidně zůstane, ať ji nikdo neodstraňuje, a budeme jako Amerika.

Dobře. Ale já se bojím, pane prezidente, že to má u nás úplně jinou podstatu, tento druh vlastenectví s těmi billboardy.

Ano, to mně taky došlo. Ale na druhé straně, proč to neinterpretovat právě tímto způsobem?

Tak, a pojďme se na to podívat zevnitř? Co na to říkáte, na ten zvláštní zmatek, když tedy ty billboardy tam zůstávají, je na nich vlajka. Není to výsměch, řekněme, z jistého úhlu pohledu, našim pánům zákonodárcům?

Víte, zákonodárci někdy tvoří zákony, nad kterými se lze buď zasmát, nebo zaplakat. Ale v každém případě já bych rád viděl analýzu, kolik lidí havarovalo buď díky tomu, že do těch billboardů najelo, anebo když tam byla nějaká polosvlečená slečna, tak že byli upoutáni tímto pohledem do té míry, že sjeli ze silnice. Pokud se tak nestalo, tak to odstranění billboardů považuji za vcelku zbytečné.

Hm. No, a je to. Urazilo Vás, pane prezidente, když francouzský prezident Macron označil naši zemi za zrádce?

A tak já si myslím, že Francie by si měla vzpomenout na září 1938, a to byla daleko podstatnější zrada, zrada spojence, než to, že nechceme muslimy na území České republiky.

Dobře. Ale to slovo zrada, tak ta má v českých konotacích trošku složitější nádech, tak kdyby to řekl jakkoli jinak. Tak se Vás ptám jako prezidenta, naštvalo Vás to? Urazilo Vás to? To slovo zrada, na to se ptám.

Já si především myslím, že je to mladý začínající prezident, který, jak správně říkala polská premiérka, nemá ještě zkušenosti. Nechme ho, ať několikrát šlápne vedle, on se poučí, nejvíc se učíte právě nezdary a chybami, zatímco úspěch Vás odnaučuje ostražitosti.

Tedy spíš jakýsi nadhled z Vaší strany, jestli tomu rozumím.

Dejme tomu.

Tak, Vy jste také řekl, než uprchlíky, to raději kašlat na dotace. A já se teď ptám, pane prezidente, jak tomu máme rozumět v té souvislosti, že máme-li tady volný pohyb osob, tak uprchlíci si možná sami rozhodnou, kam z Německa či Francie přijedou na kole. Není to trošku s křížkem po funuse?

Xavere, víte, co jsou to Dublinské dohody?

Něco o tom málo vím.

Výborně. V tom případě víte také to, že uprchlíci mají požádat o azyl v první bezpečné zemi. Pokud tak neučinili a jsou tady, jsou tady nelegálně. Proti nelegálním uprchlíkům máme postupovat stejně tak, jako postupujeme proti každému, kdo se dopustí porušení zákona.

A ještě promiňte, já tomu rozumím, co říkáte, jenže když bude volný pohyb osob, teď ti uprchlíci ve velkých počtech budou žít třeba v Německu, tak mohou kdykoli překročit beztrestně hranice k nám. To uznáte.

Pokud dostali v Německu azyl, ale pozor, Německo není první bezpečná země. Tou je Itálie, tou je Řecko, může to být Španělsko nebo Francie. Ale do Německa by se museli dostat letecky, protože mezi, řekněme, Středozemním mořem a Německem, je několik bezpečných zemí. Takže dobře, pokud tam dostanou azyl, ať už z jakýchkoli důvodů, tak mohou, jak Vy hezky říkáte, sednout na kolo, přijet do České republiky, tady nakoupit drahé máslo, a pak zjistit, že když ho nakoupí v Německu, tak že to máslo je levnější.

Jsme u másla, to je výborné téma. To se dotýká všech občanů. Pane prezidente, Vy tedy už dáváte najevo, že sledujete ten vývoj. Ale údajně zásadní roli u té ceny másla podle odborníků hraje to, že se vrací do módy takzvaný mléčný tuk. Ale mnozí odborníci tvrdí, že je to hra obchodních řetězců s producenty másla. Máme za tím vidět peníze?


Peníze musíte vidět za vším, ale teď jde o to, proč vyletěly ceny másla. A já Vám nabídnu trošku jiné vysvětlení, než je mléčný tuk, a sice, Evropská komise přijala pravidlo, že se mají vyplácet dotace za to, že nevyrábíte mléko. Já jsem to mimochodem kritizoval na Zemi živitelce. Když se vyplácejí dotace, že něco nevyrábíte, tak proč byste to nebral, tak to nevyrábíte. Když to nevyrábíte, tak je toho málo, a když je toho málo, tak podle zákona nabídky a poptávky Vám rostou ceny. Jinými slovy, řešením je zrušit dotace na takzvanou nadvýrobu. To je první bod.

Druhý bod, který také trvale zastávám, je zrušit sankce proti Rusku, a tím pádem i ruské sankce proti nám, které se týkají právě především zemědělských a potravinářských produktů. A pak cena másla pěkně klesne.

A ještě obecně, pane prezidente, teď se hodně hovoří o tom, že jsou ty rozdílné ceny potravin. Určitě znáte ten problém. Je to zralé na nějakou zásadnější regulaci svrchu, anebo budete zastávat názor, že s tím si prostě a jednoduše poradí trh?

Tady, i když jsem zastánce regulace, tak tady bych nechal volnou ruku trhu, protože lidé cestují, lidé si vyměňují zkušenosti, lidé vědí, že když jim někdo do párků bude dávat separát místo masa, tak že už to nebudou kupovat, a půjdou například k malým soukromým řezníkům, kteří naštěstí teď vybudovali celou síť vlastních prodejen.

Víte, Xavere, já jsem odpůrce zahraničních řetězců, a to ne proto, že jsou zahraniční, ale proto, že jejich zisková marže je šedesát až sto procent. Kdo to má? Mimochodem musím reagovat na jednu poznámku na téma, kde prezident vzal tenhleten údaj. Odpověď zní, je to tři roky starý údaj z tabulky, kterou mně dali tehdejší prezidenti Potravinářské a Agrární komory, Miroslav Toman a Jan Veleba. Pokud uznáte, že prezidenti těchto dvou komor vědí, o čem mluví, tak zisková marže není dvacet tři procent, jak tvrdí řetězce, ale šedesát až sto procent podle komodit.

Dobře. Tak, protože nám přišlo, pane prezidente, tentokrát nezvykle mnoho otázek od posluchačů, tak tady se posluchačka Dáša hned ptá na to máslo a zní to takto: "Pane prezidente, třeba to máslo. Toto jsou naše skutečné problémy. Proč si nepozvete Babiše a neřeknete mu, ať máme na Vánoce máslo?" Na ty Vánoce bych se přimlouval docela.

Je to sice moc hezké, ale je daleko důležitější pozvat si Evropskou komisi a říci jí, ať zruší onu dotaci. Xavere, já vím, že je to dovedeno ad absurdum, ale představte si, kdyby Evropská komise takhle vyplácela dotace za nicnedělání. Tak složíme ruce v klín, nebudeme nic dělat, nic vyrábět, ani mléko, ani máslo, ale ani auta, a místo toho budeme mít ruce v klíně a inkasovat dotace Evropské unie.

Tak, to byla odpověď pro paní Dášu. Pane prezidente, ústavní činiteli, bych teď mohl říct, kterou píseň Jaromíra Nohavici máte nejraději?

Samozřejmě, že Pane prezidente. Že váháte, Xavere.

No počkejte, je tam Darmoděj, je tam Kometa, je tam Zítra ráno v pět.

Ano. Teď mě budete zkoušet stejně, jako jste mě kdysi zkoušel z toho Horáčka. Já jsem si kvůli Vám, jinému bych to neudělal, poslechl píseň Levandulová Hany Hegerové, kterou mám rád. Díky Vám jsem zjistil, že to otextoval Michal Horáček.

A dobře, podle mého soudu.

Takže vyhověl jsem Vašemu přání, ale nechtějte teď ode mě, abych zkoušel, co znám a co neznám od Jarka Nohavici.

Ne, já jsem se ptal jenom na tu nejoblíbenější. Už to vím.

Ale mimochodem pouštěl jsem si nedávno jeho vypálené cédéčko. To je zajímavé, že bylo vypálené. No, ale ...

Pražská pálená. Znám.

Není to nelegální, prostě stalo se.

Mistr Nohavica je v posledních letech velmi diskutovaná osobnost, to nepochybně připustíte, pane prezidente. Čím Vás tak oslovil, že si zaslouží vyznamenání?

Víte, já mám rád bardy. Měl jsem rád Karla Kryla a dovedu si představit i písničkáře, jako je třeba Bob Dylan, kterého pro změnu miluje můj syn, a když ten bard přijde a vezme do ruky kytaru a osloví naplněnou halu, tak je to něco jiného než přeslazený pop. Z toho vyplývá, že když mám rád bardy, tak pro mě je potěšením udělit Jarkovi Nohavicovi státní vyznamenání. Přečetl jsem si zrovna včera v Monitoru článek jakéhosi Koukala, který mně připadal jako závistivý hlupák, protože mu přišlo líto, že za a) Nohavica dostane vyznamenání, za b) že to budu právě já, kdo mu ho udělí, a tak bych chtěl všem těmletěm užvaněným komentátorům, za nimiž žádná práce není, říci, aby alespoň nesmrděli, když už sami v životě nic nedokázali.

Další posluchačský dotaz Vám na Frekvenci 1 poslal Filda z Měřína. "O Jaroslavu Hudkovi jste na vyznamenání neuvažoval?" ptá se, pane prezidente.


Neuvažoval. Já nechci kritizovat jeho píseň Udavač z Těšína, která mně připadala poněkud ubohá, nicméně zatímco Jarek Nohavica má nádherné poetické texty, to zaprvé, a zadruhé dokáže oslovit množství posluchačů, tak u Jaroslava Hudky jsem si ani jednoho, ani druhého zatím nevšiml. Ale možná, že k tomu ještě časem dospěje.

Tak, prozradíte, pane prezidente, nebo naznačíte ještě nějaké jiné jméno, kdo dostane vyznamenání?

Já myslím, že už jsem toho naznačil víc než mnoho. U Martiny Sáblíkové jsem to říkal při příležitosti setkání s ní a s jejím trenérem. U Jarka Nohavici jsem to říkal při příležitosti návštěvy Českého Těšína, ale na ostatní jména si budete muset počkat.

Bude tam nějaká žijící zpěvačka pop music?

No comment.

Začínající od V?

Od V?

Od V.

Ach tak, vidíte, tak to mě opravdu, ale opravdu nenapadlo. Budu o tom muset přemýšlet.

Dobře. Tak, pane prezidente, teď pojďme chvíli na fotbal. Naše fotbalová reprezentace nepostoupila na mistrovství světa. Určitě to víte. Měl by trenér Jarolím odstoupit podle Vás?

Určitě ne. Myslím si, že každý trenér má mít dostatek času k tomu, aby se svým materiálem pracoval, protože to je dlouhodobá práce. A jestliže to dosáhne krátkodobě, tak je to nahodilý úspěch, ale pokud to dosáhne dlouhodobě, tak je to výsledek tvrdé rachoty.

Dobře. Tak, posluchač podepsaný Kopačka, z Děčína: "Jak na Vás lidsky působí bývalý fotbalový boss pan Pelta?" se ptá.

Nepůsobí na mě nijak. Já jsem ho viděl asi dvakrát na nějakých setkáních, kde bylo asi sto nebo dvě stě lidí, takže my jsme spolu vlastně ani nemluvili, což je škoda, protože když se stal fotbalovým bossem, tak je to nutně zajímavý člověk, protože v tom prostředí džungle zřejmě něco dokázal. Jestli naše policie bude mít tentokrát šťastnou ruku, anebo to skončí další blamáží, jako už bylo několik jiných blamáží, to nechme na vyšetřovatelích.

Tak, teď pojďme několik posluchačských dotazů, které jsme vybrali. Marián, posluchač z Břeclavi: "Pane prezidente, neříkejte, že Vás nechává v klidu, když Jaromír Jágr zatím nemá žádné angažmá. Co budeme dělat?" Ptá se pán z Břeclavi. Co budeme dělat, pane prezidente?

Já budu možná s Jaromírem Jágrem mluvit zítra. Takže se ho zeptám na jeho situaci. Sám bych jako patriot samozřejmě uvítal, kdyby hrál hokej u nás.

Hm. Poradíte mu něco? Jak na to?

Spíš se pokusím obrátit na lidi, kteří na rozdíl ode mě hokeji rozumí a mohou případně něco zařídit.

Píše nám posluchač Míťa. "Jsem Váš bývalý volič," píše, "a prosím o stručnou odpověď ano, ne. Jste přesvědčen, že Vám Vaši nejbližší spolupracovníci říkají pravdu?" Ptá se.


To je zajímavá otázka.

Těžká.

Zatím jsem se nepřesvědčil o tom, že by mně lhali.

Dobře. Milena z Brna: "Pane Zemane, dal jste podpis některému z prezidentských kandidátů?"

Ne, nepokládám za sportovní, abych, když už jsem se rozhodl kandidovat, tak abych podporoval i svoje protikandidáty.

Zatímco Robert píše: "Přijde Vám dobré, když v pořadu Týden s prezidentem celou dobu školíte pana moderátora, například zmlkněte, nepředvádějte se, a tak dále?" ptá se Robert.

Ale to já totiž dělám ne pět let, Xavere, já to dělám pětadvacet let. Pětadvacet let školím moderátory včetně Vás. Vy jste si toho ještě nevšiml?

Já jsem si toho všiml, ale toto se ptá Robert, tady. Tak až se budu chtít zeptat já, pane prezidente, ...

Tak jdeme dál. Posluchač z Ostravska: "Pane prezidente, dotklo se Vás vyjádření pana Sobotky pro rakouské noviny ve smyslu, snad budeme mít příštího prezidenta lepšího, než je Zeman?" Tady píše.

Já jsem člověk trpělivý a pouze bych odpověděl, aniž bych to říkal zahraničním novinám, snad budeme mít lepšího premiéra, než máme teď. A jsem si téměř jist, že k tomu za tři měsíce dojde.

Hned několik posluchačských dotazů směřovalo k momentálně aktuální kauze Nečesaný. Víte, o co jde, pane prezidente?

Kupodivu ano.

Co si o tom myslíte? Hned, snad se tady na to někdo ptá. Rovnou se ptají na kauzu Kramný, a jestli některá z těchto kauz, ptá se tady jeden posluchač, není podobně zralá na postup stejný jako v kauze Jiřího Kajínka.

Kajínek seděl dvacet tři let. A v tom je základní rozdíl proti kauze Kramný nebo proti kauze Nečesaný. To zaprvé.

Zadruhé já nejsem vyšetřovatel, neznám detaily tohoto případu, a i kdybych je znal, tak sama tato znalost bez profesionálních schopností, které mají vyšetřovatelé mít, a politici je nemají, mně neumožňuje vynést nějaký jasný soud, takže tady pokorně přiznávám, že opravdu nevím, jestli Kramný vraždil elektrickým proudem nebo ne, jestli Nečesaný zabil tu kadeřnici nebo nezabil. Nechtějte od prezidenta, aby dělal něco, co přísluší opravdu policistům.

Rozumím. Ale sledujete ty kauzy. To jsme z toho pochopili. Posluchačka z Prahy se ptá, jestli jste viděl film Masaryk a co na něj říkáte?

Ne. Film Masaryk jsem neviděl. Ale abych trošku rozčeřil naši dosud poklidnou atmosféru, tak já jsem život Jana Masaryka studoval po řadu let velmi podrobně a tady, na rozdíl od Kramného a Nečesaného, si odvažuji říci svůj názor. Jsem přesvědčen, že v březnu čtyřicet osm Jan Masaryk skutečně spáchal sebevraždu, a moje argumenty jsou následující. Když si přečtete Masarykův životopis, tak zjistíte, že T. G. M. ho poslal do Ameriky, a tam skončil v psychiatrické léčebně. Čili už od začátku byl psychicky labilní. Samozřejmě když měl celkem pohodlný život jako velvyslanec v Londýně, tak se ta psychická labilita nemusela příliš projevovat. Pak se stal Masaryk ministrem zahraničí, ono sloužit pod Gottwaldem asi nebyla žádná velká slast, ale co bylo to nejhorší, je, že pak byl obviňován ze zrady. Vy jste mluvil o Macronovi, tak tady máme jiné obvinění ze zrady. A to svými nejbližšími přáteli. A to byl velký tlak na jeho psychiku. To je základní argument. Protože latiníci říkají cui bono, komu to prospívá, Gottwald hrozně potřeboval Masaryka jako symbol. Možná, že by se ho zbavil po několika letech, ale rozhodně ne v březnu čtyřicet osm. A stejně tak Rusové. Takže z toho vyplývá, že pro ně to byla rána a nepříjemná věc.

Hm. Myslíte, že ruská, v Rusku leží ještě nějaké dokumenty okolo toho?

Vím, že to tvrdí někteří historici. Já budu v listopadu na návštěvě Ruské federace, mohu se okrajově, zdůrazňuji okrajově, na to prezidenta Putina zeptat. Ale myslím si, že po tak dlouhé době se tam nic aktuálního nenajde.

Tak, pane prezidente, pociťujete nějakou nervozitu, když se nám tak po čertech rychle blíží volby?

Teď máte na mysli volby parlamentní nebo ...?

Já mám na mysli ty parlamentní. Ty se blíží velmi rychle.

Ano. Proč já, který není v čele žádné z parlamentních stran, bych měl pociťovat nervozitu? Tu musí pociťovat ti, kdo ty strany vedou.

No, a kdo z nich by měl být nejvíc nervózní, tedy zeptám se jinak, když to tak sledujete?

Když si vezmu strany, které jsou na pokraji pětiprocentní bariéry, tak zcela určitě Zelení, Piráti, STAN a možná, možná i TOP 09.

Hm. Tak, náš čas se naplnil, pane prezidente. Ještě na samý závěr jen tak už mimo, řekněte, co ještě stihnete dnes večer? Máme neděli podvečer, tak co budete dělat?

V každém případě si potřebuju dočíst některé materiály o migraci, o migraci, která probíhá v Evropě, ale zatím, zaplať pánbůh, nikoli v České republice. Potom se věnuji svým dvěma oblíbeným textům, které už naštěstí dočítám, jeden z nich je text o Islámském státu, a druhý o nacistických válečných zločincích, kteří si desítky let v naprosté pohodě žili ve Spojených státech, a teprve potom byli vydáni do jiných zemí.

Potom si večer pustíte Frekvenci 1 a u toho krásně usnete. Je mi to úplně jasné.


A tak mohli byste tam pouštět nějakou zajímavou hudbu, například Karla Kryla, nebo Jarka Nohavicu.

Tak to tam všechno je. To Vás ubezpečuji, pane prezidente. Děkujeme za to, že jste nás přijal a už teď se za sebe, za kolegy i za posluchače Frekvence 1 těším napříště.

Zatím Vás předstihly jak Radiožurnál, tak Blesk.cz, tak televize Barrandov, takže jste čtvrtí, Xavere.

To my v pohodě rozchodíme, pane prezidente.

Jo, to je bramborová medaile. Musíte se trochu víc snažit.

Dobře, děkujeme, mějte se moc hezky a na shledanou.

Na shledanou.


Miloš Zeman, prezident republiky, Frekvence 1, 10. září 2017

 

Projev prezidenta republiky při setkání se zástupci tisku v Moskvě k oficiální návštěvě v Ruské federaci

Projev prezidenta republiky při setkání se zástupci tisku v Moskvě k oficiální návštěvě v Ruské federaci

23.11.2017
  Dámy a pánové, víte, že mám vůči některým novinářům pocit, že...

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

23.11.2017
  Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u pravidelného čtvrtečního...