ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 31.01.2019

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás u pravidelného vysílání Týdne s prezidentem, tentokrát z Pražského hradu. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Pane prezidente, jako vždy náš rozhovor začnu takovými aktualitami, co přineslo posledních sedm dní. Jedna z nich je zpráva o tom, jak vláda utrácela za odměny, za odměny, za mimořádné příplatky k platu, asi za dobrou práci a tak. A je to 463 milionů korun, ano, je to za celou vládu, za všechna ministerstva a tak, ale přesto je to rekordní suma. Co tomu říkáte?

Záleží vždycky na tom, komu ty odměny vyplácíte a za co. Pokud je to pouze odměna za věrnost, tak si dovedu představit úředníky, které bych odměnil za to, že opustí svůj post, protože, a to mě teď říkal pan premiér, že vláda má v úmyslu snížit počet státních úředníků o deset procent. Tak jsem to velmi rád uvítal, protože si myslím, že je to rozumný návrh, a kdyby to bylo dvacet procent, bylo by to ještě lepší.

Víte, já tu sumu nekritizuji jen tak pro tu sumu, jenom mi tam trochu chyběla nějaká kritéria. Já chápu, na odměny podřízených jsou dva pohledy, buď je to čistě subjektivní, prostě že nadřízený je s nimi spokojen, anebo jsou tam nějaká kritéria, podle kterých by mělo být vypláceno. Přece jenom je to skoro půl miliardy korun, žádná kritéria jsem moc nenašel. Rekordmanem je náměstek na Ministerstvu zemědělství, nevím který, to se z toho nedá dočíst, který dostal 292 tisíc korun. Tak to už mi přišlo takové neúměrné.

Já na jedné straně vyznávám principy, že lidem se nemá závidět, protože závist je typicky česká špatná vlastnost, znáte ten vtip o sousedově koze, že ano, ale na druhé straně zcela s Vámi souhlasím, že by to mělo být adresné. Osoba XY dostala tolik a tolik za tu a tu konkrétní nadstandardní práci. Pane bože, co je na tom špatného, vždyť ať se ten člověk tím ještě pochlubí.

No, pojďme opustit tohle téma. Lidi zajímá, pamatujete si, před několika týdny byla aféra kvůli levnému jídlu na Úřadu vlády, předtím jaksi levné kantýně v Parlamentu, teď odměny a tak. Lidi to prostě zajímá.

Ale pojďme k něčemu možná důležitějšímu z pohledu národohospodářského nebo celospolečenských zájmů, a to jsou tedy výstavby dálnic. Ty problémy se stále opakují. Na D1 tu zimní kalamitu, to si všichni pamatujeme, jak se to zmateně řešilo, nakonec možná i díky počasí se to trošku zklidnilo. A teď zase před několika dny vyplaval problém na D11, kde firma Eurovia nejdříve odstoupila od smlouvy, protože údajně Ředitelství silnic a dálnic nepředalo staveniště, pak zase tedy tu smlouvu znovuobnovila, ale připlatíme si. Není na čase opravdu na tom Ředitelství silnic a dálnic udělat průvan?

Ne jenom, ne jenom, pane Soukupe. Když se ptáme po faktorech, které zpomalují stavby dálnic, tak jsem několikrát upozorňoval vzhledem k mým sporům se soudci na to, že Nejvyšší správní soud je permanentně ovlivňován ekologickými aktivisty, a na rozdíl ode mě toto ovlivňování se promítá do soudních rozsudků. Teď před několika dny zase tento soud vyhověl Dětem země, tedy panu Patrikovi, a kvůli nějakému biotopu se zase zastavila nějaká stavba dálnice. Předtím, to jsem Vám ještě neuváděl, byla stavba rychlostní komunikace ze Zlínského kraje na Slovensko zastavena kvůli křečkovi polnímu, protože to je chráněný živočich. Takže ano, Ředitelství silnic a dálnic asi opravdu neodvádí dobrou práci, to máte pravdu, ale není to jediný faktor. A já už si myslím, že ti zelení aktivisté, které sice nenazývám ekoteroristy, ale nazývám je středověkým termínem zemští škůdci, by měli tak trošku být odkázáni do příslušných mezí.

To máte pravdu, protože ten jaksi proces, to řízení v podstatě donekonečna může být obnovováno různými odvoláními.


No právě.

Mimořádnými opravnými prostředky, řádnými opravnými prostředky všech možných účastníků řízení, a tím se ta stavba jaksi efektivně zastaví, de facto. Ona se de jure nezastaví, ale de facto je prostě zastavena na mnoho let. A ta obrana je jediná, legislativní zásah, aby se to nemohlo dít, ten zákon o liniových stavbách se snad připravuje, snad by měl...

Velmi dlouho a velmi pomalu.

No, tak to je smysl toho mého tlaku a otázek, že ti politici by se měli tedy zamyslet, nebo už přestat myslet a začít konat.


Tak víte, je sice hezké, když se politik zamyslí, ale on by také měl konat, a to i s tím rizikem, že dostane přes prsty. Teď se ozvala paní místopředsedkyně Nejvyššího správního soudu, že soudci jsou profesionálové. Znáte to přísloví, každá liška svůj ocas chválí? Takže, když jsou profesionálové, tak proč téměř na běžícím pásu vyhoví těm zeleným aktivistům, a výrazně, výrazně tím zpomalují naše dopravní stavby.

Samozřejmě ty jednotlivé spisy neznám, v těch rozsudcích nějaké odůvodnění nepochybně bude, asi nepochybuji o tom, že bude právně správné.


Ano, je tam křeček polní, křeček polní, zajisté.

Křeček polní. No jo, ale možná bude větší problém v té legislativě, že to umožňuje.

Já si myslím, že někdy opravdu stačí zdravý rozum soudců. Vy mimochodem víte, že teď ten podvýbor pana doktora Blažka konstatoval, že z mé ani kancléřovy strany k žádnému ovlivňování soudců nedošlo. Mimochodem bylo to přijato jednomyslně, ale to bude asi zpráva na páté stránce, protože to už nikoho nezajímá.

Tak my jsme se o tom bavili, já jsem tady jasně vyjádřil názor, že samotná schůzka kancléře prezidenta republiky nebo samozřejmě prezidenta republiky a diskuze se soudcem není přeci žádné ovlivňování. Takový ten kšeft, který naznačoval pan Baxa, že by mohl být povýšen nebo dán do funkce ústavního soudce, pokud vyhoví, to by samozřejmě ovlivňování být mohlo, ale to se nepotvrdilo. Ten výbor rozhodl jednomyslně a myslím, že novináři se měli chytit za nos, ale nechytili, takže to na té páté straně tak jaksi vyšumělo.

No, ono s tím souvisí jedna věc, já jsem viděl, že senátor Láska, senátor Parlamentu České republiky, na Vás chce podat žalobu, ústavní žalobu, jejímž důsledkem by mohlo být Vaše zbavení funkce prezidenta republiky. A mě na tom zaujala jedna věc, že on neví, za co. Já jsem tedy, jestli jsem pochopil, chce najít dvacet Vašich hříchů, co jste provedl, a pak teprve tu žalobu sepsat. Vy víte nějaké podrobnosti, proč má být s Vámi zahájen ten proces takzvaného impeachmentu?

Pokud ani neví za co, tak, když se se mnou sejde, já mu nějaké svoje soukromé hříchy řeknu, například to, že hrozně rád čtu, a možná, že to bude považovat za hřích.

No, mně to přišlo zvláštní, že dvacet, nejdřív se najdou jaksi hříchy prezidenta republiky, a pak se tedy podá ta žaloba, ale nejdřív se to hlásí novinám. A mně na tom vadí jedna věc, a možná se to prolíná mnoha body nebo mnoha postoji Vašich kritiků, že mně tak ani nepřijde o porušování zákona ze strany prezidenta republiky, o to asi ani nejde, ono jde o to, že pan senátor nesouhlasí s Vašimi názory. A to mi nepřijde v pořádku.

Žijeme v demokracii.

No právě.


Ale pana senátora také nikdo neodvolává ze senátní funkce. Já upřímně řečeno jeho názory ani neznám, takže nemám s čím nesouhlasit, ale abych se vrátil k tomu předchozímu bodu, no tak pokud jedním z těch dvaceti hříchů mělo být mé ovlivňování soudců, tak už jich má pouze devatenáct, milý pan senátor.

No, tak ono to není poprvé. Měl jste porušit zákon tím, že jste jaksi otálel s odvoláním ministra financí, tehdy Andreje Babiše, v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo, a tím jste měl hrubým způsobem porušovat ústavu, a tak dále.


Ale, ale, ale, no tak já se k tomu nechci vracet, ale v každém případě je to sice trochu vzdálená minulost, byť bych rád připomněl, že ústava nedává prezidentovi žádné tvrdé závazné termíny, do kdy má přijmout demisi, a jak si možná vzpomenete, tehdy tu demisi podal sám Andrej Babiš, a tím se problém vyřešil.

No ano.

Když už jsme u toho otálení, pane Soukupe, otálí například Ústavní soud, u něhož dva roky leží moje ústavní stížnost právě ve věci „Lex Babiš", teď jsem si na to vzpomněl. No a stíhá někdo Ústavní soud za to, že je líný, nebo že ten soudce, který to má na starosti, je jemně řečeno nepracovitý?

No to by samozřejmě bylo vážné porušování nezávislosti Ústavního soudu.


Ano.

Zatímco pokud Vy konáte v rámci mantinelů Ústavy, pokud ústavodárce chtěl, měl tam dát lhůtu, a protože tam lhůta není a ta pravomoc náleží prezidentu republiky, tak ji využívá tak, jak je psáno. Tak v takovém případě je to na odvolání.


Ale všiml jsem si, pane Soukupe, že soudce Maxa, nikoli Baxa, ale Maxa, byl nedávno k mé radosti zbaven taláru.

Ano.


A sice za průtahy v soudním řízení. My se snad se všemi rozumnými soudci shodneme v tom, že pomalost soudního řízení je asi největší nedostatek našeho soudnictví. Já nechci používat termínu justiční mafie, který použila bývalá ministryně spravedlnosti, ale někdy bych dokonce mluvil i o lenosti, no a tak to, že alespoň jeden soudce byl za lenost zbaven taláru, mě naplňuje optimismem, že snad budou následovat i soudci další.

No, tak samozřejmě musí to být pouze za to, že neplní svoji funkci soudce, což tento soudce Maxa tedy splňoval. Nemůže to být zase na druhou stranu za to, že rozhodnou nějak jinak, než si někdo jiný představuje, to určitě ne.


Ne, ne, ne, proboha, ať rozhodují, jak chtějí, ale ať rozhodnou, o to jde.

Tenhle ten pán, už mu bylo asi šedesát sedm roků, za tři roky by stejně musel jít povinně do důchodu, protože soudcovská funkce v sedmdesáti letech končí, a byly tam stovky případů, které prostě zůstaly ležet na stole pana soudce.

Pane prezidente, já mám jednu takovou věc, možná se to týká rozhodování soudů, stavu justice. Jiří Komárek, což je legendární policista, bývalý šéf ostravského Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Člověk, který stál za rozkrytím celé řady kauz, a mimo jiné je to ten pán, ten policista, který tehdy nařkl policejního prezidenta Tuhého z toho, že je podezřelý z úniku informací, a byl potom popotahován, mi řekl v mém pořadu to, že v kauze Čapí hnízdo vidí jednoznačnou objednávku, že přes policii lobbisté ze zištných důvodů si zvykli ovlivňovat politiku a že toto je jeden z případů. A řekl konkrétně, že policista Nevtípil pracuje na objednávku lobbistů a politických konkurentů. Co tomu říkáte, zachytil jste tohle vyjádření?

Podívejte se, já akorát vím, a trochu mě to udivilo, že tento Nevtípil, ale i jeho nadřízený, tedy státní zástupce Šaroch, již třikrát požádali o prodloužení lhůty v té kauze Čapí hnízdo. No, upřímně řečeno, vracím se k té lenosti, ne k tomu, jak má rozhodnout, ale k té lenosti. A bohužel, jestliže tedy třikrát požádáte o prodloužení termínu, nemůžete se zbavit podezření, že oba dva jsou poněkud líní, to zaprvé.

Zadruhé, jenom okamžik, nezapomeňte, to už jsem ve Vašem pořadu jednou říkal, že osmdesát procent žalob na komunální politiky skončilo soudním osvobozením, osmdesát procent, a to je hodně, takže počkejme, jak ta kauza proběhne, a nechme se překvapit.  

No, tak my jsme na toto téma už měli několik diskuzí, ne jen na toto, ale na lenost úředníků, na to, že jim něco nedošlo. Vy jste velmi vlídný v tomto směru, že jsou líní, nebo jim to nedošlo. Já jsem v tomhle směru trošku jestřáb, když říkám, no oni většinou nejsou tak líní, ono jim to dobře došlo. Oni tak nekonají, protože tak chtějí nekonat, což může být tento případ, pokud je to tedy na objednávku, jak říká plukovník Komárek, nevím.

Mě docela zarazila ta výměna názorů mezi paní Lenkou Bradáčovou a tím zástupcem Šarochem, kde se také jednalo o neustálé prodlevy, a já bych se spíš přikláněl na stranu toho, kdo kritizuje pomalou práci.

Pane prezidente, on pan Komárek do určité míry kritizoval i práci Lenky Bradáčové, která říká, že si dělá svoji politiku a tak dále. Já jsem tam argumentoval v tom rozhovoru tím, že mně přijde zvláštní, že je opakovaně paní Bradáčová jaksi označována za jednu z nejmocnějších žen Česka. Mně to k funkci státního zástupce příliš nejde, víte. Buď jsem státní zástupce a přísně dodržuji zákon a kontroluji práci policie a tak dále, anebo tedy mám v rukou moc, kterou mohu použít tak nebo onak, což si myslím, že státní zástupce tedy nemá.

Ale v téhle souvislosti, myslíte si, že máme jistotu, že státní zástupci, kteří opravdu kontrolují činnost policie a také souhlasí jaksi s procesními úkony v trestních věcech, to znamená, oni rozhodují, jestli policie může jít dál, třeba nasazovat odposlechy, vyšetřovat další osoby. Máme tu jistotu, že mohou policisté jít směrem mezi politiky? Anebo tam je stopka? Může být stopka.

Takhle, lidé spolu mají mluvit a v té hysterii, která teď skončila usnesením, jednomyslným usnesením Blažkova podvýboru, se tak trochu zapomnělo na to, že, dovedeno ad absurdum, by se politici neměli vůbec scházet se soudci, anebo tedy, jak se ptáte Vy, že by se neměli scházet s policisty. Já mám například za několik dní za účasti ministra vnitra v Lánech expertní tým, kde bude pan policejní prezident, což je normální debata o práci policie. Taky by mě mohl nějaký hlupák obvinit, že se vměšuji do práce policie.

Já jsem to myslel trošku jinak, jestli jaksi nejsou, jestli se nemůže stát, jestli prostě korupční kauzy politiků nebo různé vycházení vstříc zájmovým skupinám, nalamování rozhodnutí správních orgánů, ovlivňování zakázek je skutečně šetřeno důsledně, anebo tam může se stát, že státní zástupci policii prostě nepouští dál, v šetření?

Tak já jsem se s takovým případem nesetkal, že by státní zástupce něco svévolně zastavil. Když by se tak stalo, lze vůči tomu kdykoli vznést protest. Ale znovu opakuji, a tady se možná lišíme v názorech, pane Soukupe, já bych ty lidi nepodezříval ani tak ze zlých úmyslů jako z nepracovitosti, ale víte, nepracovitost je jeden z nejhorších zločinů, kterého se může státní úředník dopustit.

To určitě. Mně jde jenom o jistotu, že pokud policista říká, že... To funguje tak, policista přijde za svým státním zástupcem a říká, tak potřebuji nasadit odposlechy na toho, toho politika, chci udělat tyto procesní úkony, máme tady ta a ta podezření, schvalte mi to, pane státní zástupce. Aby se nestalo, ne, ne, ne, tohle Vám neschválím...

Pozor, pozor, odposlechy, odposlechy musí schvalovat soud.

Ano jistě, ale...


Nikoli státní zástupce.

Ano, ale procesní úkony státní zástupce. Ne, ne, ne, tam nesahejte, tam nesahejte, jestli se toto nemůže stát, to je moje otázka.

Tak, myslím, že se to stávalo za komunistického režimu. Pevně doufám, že za demokratického režimu je tady tolik možností, kdy si toho někdo všimne a udělá skandál, že protože nebyl skandál, tak věřím, že se tak dosud nestalo. Spíš bych řekl, že někdy se nasazují odposlechy i tam, kde nepřinesou žádný výsledek.

To ano. Já doufám, že se to prostě nestává, doufám v to, pro mě by to byl zásadní problém. Prostě musí platit padni komu padni, to se nedá nic dělat.

Pane prezidente, vláda tento týden také zjistila, že chce omezovat byrokracii. To je takový evergreen, tentokrát říkají, že to udělají digitalizací státní správy a tak. Vy jste v červenci, už loni v červenci, říkal, že byste si přál, aby se ze sto padesáti tisíců úředníků stalo zhruba devadesát, takže zase je to stejné. Hovoří se o omezování byrokracie, nikdo neschvaluje byrokracii. Vy jste řekl konkrétní návrh, aby prostě klesl počet státních úředníků zhruba o šedesát tisíc, on stejně neklesl, a teď se zase přichází s dalším apelem, že se má omezovat byrokracie, akorát že se tak neděje.

Má se to snížit o těch deset procent, tak uvidíme. Já Vám řeknu svoji zkušenost ještě z doby premiérování. My jsme dávali dvě miliardy korun ročně na informatizaci veřejné, respektive státní správy a těšili jsme se, že omezíme byrokracii. Nestalo se tak, a to především proto, že ta informatizace byla prováděna amatérsky těmi takzvanými ajťáky, kteří mnohdy své práci příliš nerozuměli. Dnes, a na to jsem upozorňoval ve Vánočním poselství, je možné mít počítačové algoritmy, i jim se kupodivu říká roboti, a už v našem, natož v zahraničním bankovnictví tyto algoritmy nahrazují rutinní bankovní úředníky. Tak proč by nenahrazovaly i rutinní státní úředníky? A myslím si, že je chyba, že se tak neděje, zase díky špatné práci ajťáků.

No já nevím, tak já dám příklad ano. Tak já dávám příklad, pozorně jsem Vás poslouchal, takové přiznání k dani k nemovitosti. To je z mého pohledu naprosto zbytečný úkon, naprosto zbytečná práce jak lidí, kteří jej musejí podávat, tak úředníků, kteří je zpracují, protože všechny údaje o vlastnictví nemovitostí, velikosti těch nemovitostí má finanční úřad v katastru nemovitostí, má katastr nemovitostí. To znamená, že by je samozřejmě mohl automaticky získat a lidem pouze rozeslat složenky na zaplacení. Mimo jiné takhle se to děje ve Španělsku, z mojí osobní zkušenosti to vím. Žádné přiznání nepodáváte, oni vám prostě vyměří daň, protože údaje mají. A tohle nikdo tedy nezrušil, akorát se mluví o té byrokracii.


Ano.

Ale konkrétně tento případ, ten zůstal.


Víte, kolik politiků, a teď nebudu jmenovat, abych někoho neurazil, říkalo, že mají obíhat doklady a nikoli lidé? Ale bohužel nic s tím neudělali. Takže já navrhuji naprosto konkrétní věc, když mluvíme o informatizaci státní správy, vezměme si to poučení z bankovnictví, no a snažme se, aby například na to, o čem mluvíte Vy, ale i na řadu dalších věcí existovaly algoritmy, ne nějaké přeplácané velké informační systémy. A najednou zjistíte, že ten rutinní úředník tam není vůbec potřeba, aby vám něco posílal nebo něco od vás vyžadoval, no a pokud by vám vstoupily slzy do očí, že by musel odejít ze své práce, no tak, protože je u nás extrémně nízká nezaměstnanost, tak by jistě práci našel a dělal by něco užitečnějšího, než co dělá teď.

Pane prezidente, pojďme k tématu, které jsem si nazval ideologizace veřejnoprávních médií. Pane prezidente, veřejnoprávní média, to jsou média, která se nemusí starat o své živobytí, která mají z daní, tedy koncesionářských poplatků zajištěné příjmy a podle toho nějakým způsobem nastavené výdaje. To znamená, mají absolutní tvůrčí svobodu. Ta cena za to má být, že jsou tedy vyvážená, jaksi fungují pro všechny občany, pro všechny politické proudy. Jsou prostě pro občany, pro všech deset milionů občanů, to je cena za tu jejich svobodu.

Nejen u nás, ale i v Polsku, Maďarsku, na Slovensku mám pocit, že z veřejnoprávních médií se stávají spíše politická hnutí, která jaksi zastávají jeden jediný názor, a podle toho se chovají. Není na čase nějakým způsobem stanovit jasná pravidla? Nějakým způsobem začít tenhle problém řešit?

Víte, že jsem proti cenzuře včetně cenzury internetu, nehledě na to, že ta cenzura je velmi snadno zneužitelná, ale víte také, že jsem často vystupoval proti koncesionářským poplatkům, protože když soukromé televize mohou žít bez koncesionářských poplatků, no tak proč veřejnoprávní televize má tyto poplatky vybírat. Vy jste uvedl argument, že to má být nestranná televize a obdobně i nestranná média.

Já Vám řeknu svůj názor, pane Soukupe, a to zase bude určitá nespokojenost. Podívejte se, když si vezmete ty novináře, politické komentátory, abych byl přesnější, nebavíme se teď o sportovních novinářích, tak zjistíte, že je to dvacet, maximálně třicet lidí, kteří se vzájemně podporují, mezi nimi je určitá profesní solidarita, nevedou mezi sebou žádné polemiky, což je jinak znak svobody projevu, a mají samozřejmě ten lepšolidní názor, jediný správný, ale, a to je to, co chci říci, ten výbušný názor. Zeptejte se na, řekněme, životopis těchto lidí a zjistěte, zda například napsali nějakou knihu, aspoň jednu, nebo že vystoupili s nějakým referátem na nějaké konferenci, nejlépe mezinárodní. Ti lidé v životě nedokázali nic, oni jenom píší, píší, píší, ale oni sami sobě nedokázali poradit, a přesto radí druhým. A závěr, už jsem mluvil příliš dlouho, uznávám, říkal jsem, že dá-li bůh, jednou tištěná média pro nezájem čtenářů zaniknou, všichni přejdou na internet, kde jsou zajímavé názory, kde jsou polemiky, kde jsou argumentace a nikoli tvrzení. Tvrzení žvanilů, kteří sami v životě nic nedokázali.

No, já s Vámi do určité míry souhlasím, ten ideologický obsah možná pocházející z doby, kdy nebyl tedy internet, nebyla taková různost médií, a to nehovořím o době komunismu, to hovořím o době poměrně nedávné, deset, patnáct roků, kdy skutečně byl nějaký omezený počet médií a novináři skutečně ti političtí se znají, jsou tam dlouholeté osobní vazby, přechází z jednoho vydavatelství do druhého a tak dále, to je prostě fakt a možná se špatně tedy vyrovnávají s růzností názorů.

Mně jde teď o ten ideologický obsah té České televize třeba. Já jsem se díval na pořad 168 hodin, a to je prostě neuvěřitelná úderka. Kdyby v padesátých letech existovala takto rozšířená televize, tak by se to tam hodilo. Tam na začátek je pokaždé stejně antiBabiš, na konci je antiZeman, mezitím je nějaká výplň, která teď po novu je antiSoukup, a nikoho to nevzrušuje. Nějak jsme si už na to zvykli, že je to placeno z daní.

Já jsem tenhle ten pořad snad ani jednou v životě neviděl, možná jednou, ale to už bylo dávno, ale opravdu nejrozumnější způsob divácké reakce je, na zaujaté pořady tohoto typu se nedívat. No a pokud možno neplatit ty koncesionářské poplatky.

Já trošku protestuji, protože loajalita diváků ke značkám, loajalita spotřebitelů ke značkám je hluboká. To není tak jednoduché, ti se nerozhodují pouze podle obsahu, ale z určitého pohledu ke značce. A značka Česká televize samozřejmě je velmi silná.

Už ne, už ne, kdybyste viděl při mých setkání s občany, kolik lidí protestuje proti veřejnoprávní televizi. A já, protože mám rád konkrétní příklady, no tak Vám řeknu alespoň jeden. Ivan Gabal je člověk, který je téměř inventář naší veřejnoprávní televize. Je to člověk, který na co sáhnul, to zkazil. Byl například hlavním volebním manažerem Občanského hnutí, které se i díky němu vůbec nedostalo do Parlamentu, no ale pořád někam kandiduje. Tak naposledy kandidoval na poslance, tam se nedostal, a teď kandidoval na senátora, a pokud jsem správně informován, tak skončil šestý ze šesti. S tímto skvělým výsledkem, pane Soukupe, vystupuje na obrazovkách veřejnoprávní televize a radí našim politikům, jak si mají počínat, aby byli úspěšnější.

No tak není sám, není sám, to je jejich...

Jistě, je to pars pro toto, je to jeden dílčí příklad.

No dobře, ale divácký zájem vzhledem k loajalitě těch značek, to není tak jednoznačné. Pokud ten obsah, ta ideologická moc médií je samozřejmě velmi vysoká, to víme oba dva, u konkrétně veřejnoprávních médií, která jsou placena z našich daní, neměli by tedy politici zrevidovat zákon o České televizi? Neměli by to řešit na úrovni Rady České televize, Rady Českého rozhlasu jako jejich selhání, kteří mají dohlížet na to, že dodržují zákon o České televizi, protože zákon je relativně v pořádku, zákon o České televizi. Teď jde jenom o to, že není dodržován.

Mají-li politici alespoň většinově takový dojem, pak mají možnost, na kterou jsem několikrát upozornil, a sice jestliže dvakrát bude zamítnuta zpráva o hospodaření České televize, pak je možné vyměnit příslušné vedoucí orgány, a to je cesta ke zlepšení kvality jejich práce.

No mimo jiné já upozorňuji na neuvěřitelný systém jejich financování, problémové financování, respektive netransparentnost a úmyslnou netransparentnost jejich výdajů. Je to takřka sedm miliard korun v případě České televize a začerněné smlouvy v registru smluv. My prostě nevíme, co se tam děje.


Já do tohohle nevidím, a proto o tom nechci mluvit, ale to, do čeho vidím, je malý, řekněme třicetičlenný hlouček, já bych zdvořile řekl neúspěšných bývalých politiků, kteří se občas vynoří z politického záhrobí a začnou radit těm úspěšnějším, jak to mají dělat. A to se týká samozřejmě ne jenom bývalých neúspěšných politiků, jako je třeba ten Gabal, ale to se týká v první řadě především těch novinářů, pokud za nimi není odvedená práce.

Já jsem tou předchozí otázkou jaksi naznačil druhý problém. Jedna věc je obsah a ideologizace toho vysílání, ano, ale zpravodajství samozřejmě není nejdražší částí České televize, tam se neutrácí nejvíce peněz.

Ty miliardy se utrácí někde jinde, problém je, že nad tím není vůbec žádná kontrola, ta organizace hospodaří se čtyři sta milionovým schodkem, který doplňuje z rezervního fondu televizních poplatků, který byl vytvořen předchůdci současného ředitele, a když se tedy ten fond tenčí, tak říkají, že chtějí zvýšit koncesionářský poplatek. Pane prezidente, to je prostě věc, která...

Podívejte se, já si myslím, že jeden příklad za mnohé, je to už dost dávno, v pořadu Americká volební noc byli čtyři stoupenci Hillary Clintonové a nula stoupenců Donalda Trumpa. Na to se poukazovalo, dokonce Rada pro rozhlasové a televizní vysílání si na to stěžovala, no a nestalo se nic, ta sestava tam pořád je. Jinými slovy, když mluvíme o nevyváženosti, dejme si konkrétní příklady, a ten pořad 4:0 Americká volební noc je takovým konkrétním případem.

To ano, to je to, co já jsem nazval ideologizací obsahu vysílání České televize.

Zajisté.

No dobře, tak dál se v tomhle bodu asi neposuneme.

Pane prezidente, Vy jste se včera setkal s nejvyššími ústavními činiteli, tedy šéfem Senátu, šéfem Poslanecké sněmovny, předsedou vlády a Vy jako prezident republiky.

Sám se sebou, ano.

Je to „velká čtyřka", tak to média označovala, Vy jste to spíše označil „banda čtyř". Proč?

Jen jsem říkal, že nám bude opozice říkat „banda čtyř", ale to byla nahodilá asociace na termín banda čtyř, který se v době kulturní revoluce v Číně takhle používal, a pokud mě paměť neklame, tak mezi nimi byla i manželka Mao Ce-tunga. Je-li tomu tak, tak vidíte, že ani manželka není uchráněna, jestliže zastává nevhodné názory.

Pane prezidente, jednoduchá otázka, o čem jste hovořili?

Tak kdybyste četl naše společné prohlášení, nebo jak to chcete nazvat, sdělení občanům, tak byste zjistil, že je tam asi deset bodů, a všechny je patrně neprobereme. Nicméně to, co bych chtěl ocenit, by byla naprosto korektní a přátelská atmosféra, která na tomto jednání byla. Nepřekřikovali jsme se, uváděli jsme argumenty a v tom sdělení nakonec docházíme k velmi, velmi vyváženým rozumným stanoviskům. Já bych dokonce řekl, že jsou to stanoviska bránící hysterii, ať třeba ve vztahu Rusko-Ukrajina, přečtěte si to, kdy žádáme, aby obě strany, a ne jenom jedna, dodržovaly minské dohody.

Nebo ve vztahu k té hysterii ohledně společnosti Huawei a představě, že nás tady ovlivňují zahraniční špionážní služby. Á propos zpráva z předvčerejška, víte, že u Applu bylo objeveno šifrovací špionážní zařízení?

V aplikaci FaceTime skutečně objevili takovýto zásah softwaru.

No tak vidíte, najednou, najednou.

Ale to jsme přeci věděli, že všichni velcí výrobci takto jsou zařízeni a že ta zařízení zneužitelná jsou. To jsme přeci všichni věděli, to není žádná novinka. Mimo jiné to prolomení zabezpečovacích systémů firmy Apple už bylo provedeno několikrát. Dokonce prý údajně to řeší FBI nebo je ve spojení s těmi firmami, které to udělaly.

Pane prezidente, víte, z čeho mám radost? Já vždycky, když trošku Vás popudím, což jsem Vás evidentně popudil těmi otázkami na Českou televizi, tak mě pak začnete kárat, což jste tedy teď udělal, takže je vidět, že i Česká televize je pro Vás citlivé téma.

No, pane prezidente, já jsem samozřejmě to prohlášení četl. Ta otázka zněla spíše, co byste z toho Vy jaksi předřadil pro diváky televize Barrandov. Vy jste řekl zahraniční politiku, tak pojďme se o ní bavit. No, ono to setkání bylo na dva kusy nebo na dvě části, nejdříve ti velcí, to znamená, Vy čtyři, a pak jste si přizvali ministra zahraničí Petříčka, ministra vnitra Jana Hamáčka a myslím, že tam byl ministr obrany Lubomír Metnar.

Tak, tak.

Proč to bylo takhle rozděleno?

Především proto, protože nejvyšší ústavní činitelé jsou, pane Soukupe, opravdu jenom čtyři, a kdybychom z toho dělali masové shromáždění, tak můžeme přizvat i další a další ministry. Já si myslím, že to rozdělení, byť bylo na popud předsedů obou komor, tak jsem s tím naprosto souhlasil a bylo racionální. Především my neseme odpovědnost jako ta takzvaná velká čtyřka za to, co dáme veřejnosti jako naše stanovisko.

Hovořili jste o zahraniční politice bez ministra zahraničních věcí? Tak jsem to pochopil.


No dobře, ale dostal podklad a neměl proti němu žádné námitky.

No, tak moje otázka samozřejmě směřuje k tomu, jestli to není nějaký náznak, co si předseda vlády myslí o ministru zahraničních věcí. Pokud připustil debatu o zahraniční politice bez něj.

Ale tak ta debata koneckonců probíhala i za jeho účasti. Já jsem dokonce ocenil jeho rozhovor s čínským velvyslancem. Ptal jsem se ho na jeho dojmy z Ukrajiny, no a pouze jsem vyjádřil názor, že na Ukrajině zatím vede Julija Tymošenková, které, jak víte, se říká plynová carevna. Říkal jsem, že bývalý prezident Janukovyč ji obviňoval z krádeže asi sto sedmdesáti milionů dolarů, no a citoval jsem její pověstný veřejný výrok, že chce spálit Rusko atomovou bombou, konec citátu. Ona sice tu atomovou bombu nemá, ale co kdyby ji náhodou měla.

Dokonce to měla být ta plynová lady nebo plynová carevna nebo jak jí říkali,...

Ano, ano.

...tak to měla být jaksi obchodní činnost organizovaná jejím manželem a ona ve své funkci mu měla vycházet vstříc. Dokonce do toho byly zapleteny i české firmy, které její manžel vlastnil v Česku a přes které šly nějaké prostředky.

No, já vím, a teď mě nechápejte špatně, ale ta návštěva ministra Petříčka na Ukrajině z mého pohledu byla trochu jako nečitelná. Z pohledu zahraniční politiky podpořil sankce proti Rusku, ještě se vyslovil pro to, aby byly rozšířeny. Jel na jaksi frontovou linii na východě Ukrajiny. Otevřeně podpořil prezidenta Porošenka, i když jaksi za několik měsíců je tam čekají volby, a jak jste správně řekl, Porošenko je tam až třetí. To znamená, to, že vyhraje, není tedy určitě jisté. Není to příliš velké riskování? Proč to děláme, co když tam vyhraje někdo jiný?

Setkání tohoto typu, pane Soukupe, má za cíl právě to, vyměnit si svoje názory. A když jsou ty názory odlišné, což je v demokracii normální, tak je argumentovat. Pokud jde o Ukrajinu, když už se na ni ptáte, tak já jsem pana Petříčka i další upozorňoval na to, že se připravuje zákon, který má odměnit Banderovce, my oba víme, co to jsou Banderovci, jako válečné veterány. Já jsem citoval z internetu jeden docela vtipný komentář, který říkal, že je to totéž, jako kdyby veteráni Zbraní SS byli označeni za válečné hrdiny, což samozřejmě demokratické Německo nikdy neudělá, zatímco Ukrajina to dělá.

No jo, no tak proto se na to ptám, protože nic o tom, že bychom proti tomu protestovali, jsem se nedočetl, ale dočetl jsem se, že tedy podporujeme prezidenta Porošenka.

No dobře, v každém případě takovým kompromisním řešením je, že vznikne česko-ukrajinské diskuzní fórum, kde se o těchto, jak se praví, bolestivých otázkách bude diskutovat. Samozřejmě my nejsme v situaci Poláků, kterých Banderovci vyvraždili asi sto tisíc, situaci Židů, situaci Rusů, ale nezapomeňte, že i našich vojáků tam padlo padesát a, tuším, v roce 47, kdy Banderovci se přes naše území pokoušeli proniknout na západ, a nezapomeňte, že i volyňští Češi samozřejmě jejich řáděním trpěli. Takže toto všechno jsou i naše konkrétní ztráty, na které bychom neměli zapomínat.

No, na té návštěvě jsme na ně nějak tak zapomněli.

Mluvili jste, když jsme u té zahraniční politiky, kterou Vy jste předřadil, o těch migračních paktech?

Ano, shodli jsme se v tom, že pokud jde o ten základní pakt, tedy pakt o migraci, že je pro nás naprosto nepoužitelný, a já bych dodal nebezpečný, protože ztotožňuje legální a nelegální migraci, takže z toho dělá takříkajíc guláš, ale to máme za sebou.

A víte, o čem jsme se ještě na popud pana předsedy Kubery bavili? O Istanbulské smlouvě. My už jsme ji tady spolu probírali jednou, ona je teď v nějakém ratifikačním stádiu v naší Poslanecké sněmovně. Já jsem si teď povšiml, že ji nedávno odmítla slovenská vláda. No a já mohu jenom setrvat na svém názoru, že pro nás je naprosto zbytečná, ale že může být dobrou pomocí muslimským zemím zejména ve dvou věcech, a to je ženská obřízka, tedy zákaz ženské obřízky. A potom zákaz takzvaných nucených sňatků, ale protože v Česku se s obojím prakticky nesetkáte, tak pro nás je Istanbulská smlouva naprosto zbytečná.

S tím nezbývá než souhlasit. Takže pokud jsem tomu dobře rozuměl, ta schůzka nejvyšších ústavních činitelů byla dobrým impulsem, celkově ji hodnotíte pozitivně?


No a samozřejmě, že jsme připravovali naše cesty. Já teď jedu na několik setkání, kde mimo jiné budou i prezidenti Visegrádské čtyřky ale i další prezidenti. No a na úrovni premiérů nebo ministrů nebo spíše předsedů parlamentů budou další schůzky, protože Vy dobře víte, že Česko bude jednak předsedat Visegrádu ale také Evropské unii.

Pane prezidente, ten čas se nám trošku naplnil, takže už nám zbývá posledních pár minut. Já bych ten další blok, a teď nechám na Vaší úvaze, které téma si z něj vyberete, nazval ČSSD a uvedl bych ho citátem z mých oblíbených, v uvozovkách oblíbených, Hospodářských novin, který uveřejnily včera: „Rozhodla se ČSSD prozatím nezemřít?" A tím mám samozřejmě na mysli počínající rojení nápadů lidí s blížícím se sjezdem ČSSD?

Proč by měla zemřít, dokonce právě proto, že se rozhodla vstoupit do koalice s hnutím ANO, se sice o málo, ale přece jenom o něco zlepšily její volební preference, což bych hodnotil pozitivně, a já toto rozhodnutí na jejich sjezdu ocením. A pokud se mě chcete ptát na personální otázky,...

Ano.

...víte, že jsem Vám vždy říkal, že je to záležitost příslušné politické strany. A já jenom zastávám názor, který jsem Vám už říkal ve vztahu k novinářům, dokaž, co jsi v minulosti předvedl, to znamená, jaké výsledky máš za sebou například v komunální nebo v regionální politice, a podle toho, a to je princip, který platí pro všechny politické strany, podle toho jdi dál a výš.

No dobře, tak Jan Hamáček, mají čtrnáct krajských organizací, Jan Hamáček má nominaci od jedenácti, to znamená, pravděpodobně nebude mít vážného soupeře v boji o předsednické křeslo. Znamená to, že to dělá dobře, anebo že to nikdo jiný dělat nechce?

Já si myslím, že někdo jiný by to chtěl, protože předsednické křeslo je vždy přitažlivé někdy až typem drogové závislosti, pane Soukupe. Nicméně myslím si, že to dělá dobře, dělá to ve snaze do jisté míry smířit různé názorové proudy. Není to ta personální genocida, kterou provozoval Bohuslav Sobotka, až zjistil, že už mu nikdo nezbyl. Takže nechme čas, nechme čas a nechme třeba i nové tváře sociální demokracie, aby se ukázaly konkrétními činy a ne jenom mluvením.

Otázka Jiřího Zimoly, z křesla jaksi statutárního místopředsedy strany odešel pro názorové neshody a teď oznámil, že na předsednickou funkci kandidovat nebude. Znamená to, že pravděpodobně tedy definitivně odchází z vedení sociální demokracie. Je to škoda?


Pokud vím, tak byl dost výraznou většinou zvolen znovu předsedou krajské organizace.

Ano, to ano.


No a předsedové krajských organizací, pane Soukupe, jsou součástí vedení sociální demokracie.

To jistě ano, ale nejviditelnější jsou předsedové, místopředsedové. Ti jsou pro veřejnost nejviditelnější.


Předsednictvo má mít asi třicet členů v tom novém pojetí a každý hlas váží stejně.

No, ale Vy víte, jak to myslím. Jiří Zimola mířil na místo nejvyšší, teď tedy ano, je předsedou mocné jihočeské organizace, ale přeci jenom ta cesta z toho nejvyššího místa jaksi už je dost daleko.

Já si myslím, a to jsem také řekl jemu do očí a ne za zády, že udělal chybu, že rezignoval, ale nejsem ničí vychovatel a ani se jím nesnažím být.

Místopředsednické křeslo nebude obhajovat ani Jaroslav Foldyna, jak se vyjádřil, zatímco uvnitř strany velkou podporu získává Jana Maláčová a Tomáš Petříček. Je to správně?

Proč se ptáte, jestli je to správně?

No, z hlediska směřování sociální demokracie, názory pana Petříčka jsme diskutovali, jestli je to správně pro směřování sociální demokracie a její posilování na politické scéně. Upřímně řečeno já...


Pane Soukupe, já jsem přestal být...

Proto se na to ptám, já tam nemám žádné zájmy.


...pro neshody s Jiřím Paroubkem členem sociální demokracie v roce 2007, a proto nemám žádné právo diktovat sociální demokracii, jaké místopředsedy si má nebo nemá vybrat. To, že to dělají blbí novináři z Bakalových Hospodářských novin, je pouze důkaz jejich úrovně, nic víc.

Tak to z Vás nedostanu, ale musíte uznat, že pro valnou většinu veřejnosti a politiků jste stále sociálním demokratem číslo jedna, nepsaným guru sociálnědemokratického pohledu na společnost, a možná i proto jste samozřejmě pozván na sjezd sociální demokracie. To musíte uznat.

Někdo si zavzpomíná na osm let, kdy ze sedmi procent to vystoupalo až na třicet dva procent a já na tom sjezdu řeknu sociálním demokratům, podívejte se, teď jste na sedmi procentech, to už tady jednou bylo, ale kdyby nic jiného, tak víte, že při troše snahy se můžete zase dostat na těch třicet procent.

No dobře, pane prezidente, další otázky nemám, děkuji Vám za rozhovor.

Já mám nikoli otázky, já chci jenom poděkovat dvěma tisícům a osmi stům lidí, kteří mně na Facebooku blahopřáli k mému svátku, a je Vaše chyba, že Vy jste mně neblahopřál.

Další kárání, pane prezidente, nevěděl jsem, že to mám dělat před kamerami. To, že jste svátek měl, jsem věděl. Já se Vám hluboce omlouvám. Všechno nejlepší k Vašemu svátku, pane prezidente.

Výborně, teď jste to napravil, takže...

Hodně zdraví.

...teď jich je dva tisíce osm set jedna.

No, v plánu to bylo samozřejmě mimo kamery, ale pokud jste využil tuto příležitost mě pokárat, tak jste ji využil, všechno nejlepší, pane prezidente.

Děkuji a všechno nejlepší i těm, kdo mně blahopřáli. 

 

 

Projev prezidenta republiky při přijetí vítězů soutěže „Vesnice roku 2018“

Projev prezidenta republiky při přijetí vítězů soutěže „Vesnice roku 2018“

20.02.2019
  Vážená paní ministryně, vážení přátelé, jsem rád, že se opět...

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

14.02.2019
  Hezký čtvrteční večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítám vás u...