ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 20.04.2017

 

Pane prezidente, dobrý večer.

Dobrý večer.

Já bych začala tím, čím Vy jste minule skončil. Slíbil jste, že před kamerami televize Barrandov odpálíte další šrapnel.

Já rád lidi napínám, ale v tomto případě jsem napnul i sám sebe, protože šrapnel, to je něco, co Vás překvapí. A poté, co jsem oznámil, že nepovedu žádnou vlastní osobní kampaň, moje okolí začalo přemýšlet, kdo vlastně bude vedoucí mého volebního týmu, a rozhodli se, že to bude moje žena. A musím se přiznat, že ač jsem docela otrlý, tak jsem zažil šok, překvapení, vděčnost a lásku. A to všechno v takovém koktejlu najednou. A proč to říkám? Protože tím pádem veškeré dotazy na moji volební kampaň adresujte laskavě na moji ženu a mě se ptejte na věci, které se týkají domácí nebo zahraniční politiky.

Ale zeptám se Vás ještě na Vaši ženu, proč právě Vaše manželka Ivana Zemanová?

Zaprvé proto, že to navrhli moji spolupracovníci, a zadruhé proto, že s tím moje Ivana souhlasila. Ale přidal bych ještě třetí důvod, víte, vždycky v životě je někdy něco poprvé. Já neznám manželku, která by podporovala svého manžela v prezidentské kandidatuře tím, že by se stala šéfkou jeho volebního týmu, to je těžká práce. A vzhledem k tomu, že jsme s Ivanou déle než dvacet let spolu, tak si myslím, že je to krásný důkaz solidarity.

Znamená to, že když paní Ivana bude šéfkou Vašeho volebního týmu, že jí budeme více vídat na veřejnosti?

To nevím, protože volební tým není určen především pro mediální prezentaci, ale pro organizaci akcí, které se týkají volební kampaně.

Když jsme u první dámy, tak ve srovnání s oběma manželkami Václava Havla a také s Lívií Klausovou, nebo třeba manželkami amerických prezidentů je Vaše paní vidět méně na veřejnosti. Jaká má být podle Vás úloha nebo role první dámy?

To se hluboce mýlíte, protože moje žena se mnou pravidelně jezdí na krajské výjezdy a na rozdíl ode mě navštěvuje především sociální zařízení, ať jsou to dětské domovy, domovy důchodců, Klokánci, nebo cokoli jiného. Takže na veřejnosti je vidět docela dost. A pokud jde o roli první dámy, já bych s výjimkou volební kampaně, která je několikaměsíční, byl pro to, aby přesně u této role první dáma zůstala. Jestli má první dáma vymetat mejdany, Alex, tak to není nic pro mě, ale protože znám svoji manželku, tak vím, že vymetat mejdany nebude, a daleko raději bude chodit do těch dětských domovů nebo domovů důchodců.

Vy jste, pane prezidente, už několikrát zmínil, že nepovedete žádnou vlastní kampaň. Co tedy bude Váš volební tým, jehož šéfkou bude Vaše paní, dělat?

Jeho prvním a základním úkolem je organizace petiční akce. Jak dobře víte, tak na rozdíl od minulosti tato petiční akce bude komplikována tím, že na petičních arších musíte mít i číslo občanského průkazu, nebo číslo pasu, ale to není zase tak podstatné. A v pondělí moje žena jako první podepíše petiční arch na podporu mé kandidatury. Takže už mně bude zbývat pouze čtyřicet devět tisíc devět set devadesát devět podpisů.

Čili, mám to správně chápat tak, že v pondělí čtyřiadvacátého dubna začne vlastně podpisová akce, tím se spustí ta podpisová akce?

Spustí se, jak jste velmi přesně řekla, v pondělí dvacátého čtvrtého dubna. Kdo se přidá, ten se přidá, a bude vítán. Kdo se nepřidá, ať podepíše někoho jiného, ale hlavně, lidé by neměli zůstat sedět na gauči a lidé by měli podpořit nějakého kandidáta, protože ti, kdo budou pasivní a vůbec nepůjdou k volbám, vlastně část svého hlasu odevzdají tomu kandidátovi, ke kterému se přikloní většina.

Dokážete odhadnout, pane prezidente, za jak dlouhou dobu se podaří Vašemu týmu nasbírat ty potřebné hlasy, a splnit tak podmínku kandidatury?

Limit, pokud mě paměť neklame, je někdy začátek listopadu, a znáte to latinské přísloví „festina lente" neboli „pospíchej pomalu", mně bude úplně stačit, když se tyto podpisy nashromáždí do začátku listopadu.

Každopádně i sbírání podpisů bude něco stát. Bude potřeba vynaložit nějaké finanční náklady. S jakými finančními zdroji počítáte?

Já předpokládám, i když to je otázka, kterou už byste měla adresovat mé ženě, aby televize Barrandov byla odbřemeněna od mé volební kampaně, tak moje žena Vám asi odpoví, že zřídíte transparentní účet, a na ten účet budou přicházet příspěvky od nejrůznějších dárců, které budou veřejné, zřetelné a vždycky se budete moci těch dárců zeptat, jestli ty peníze opravdu dali.

A můžete ještě za svoji ženu mi odpovědět na jednu otázku, a to, jestli se spíš budete opírat o dary od voličů, nebo dokonce od firem?

Moje žena je svébytná, samostatná, svobodná bytost. A televizi Barrandov nic nebrání, aby jí tuto otázku položila.

Prozraďte ještě, kdo bude ve Vašem volebním týmu dál? Kromě Vaší paní?

To si rozhodne moje žena. Moje žena, i když tak nevypadá, má jisté vůdcovské schopnosti, a předpokládám, že to bude ona, kdo bude rozhodovat jako šéf volebního týmu o tom, kdo tam bude.

Pokud byste byl znovu zvolen prezidentem, ponecháte si stávající tým nejbližších lidí kolem Vás, nebo by ho čekala nějaká obměna?

Víte...

Je to ještě daleko.

Lidi mají být odměňování podle toho, jestli pracují dobře, nebo pracují špatně. V mém týmu lidé pracují dobře, protože kdyby pracovali špatně, tak už tam nejsou.

Už byla řeč o prvních dámách. První dámy, tedy manželky, jsou také matky, podle Českého statistického úřadu třetím rokem roste počet uzavřených sňatků, ale zároveň se každé druhé dítě rodí mimo manželství. Znamená to, že ten tradiční model rodiny zkrátka končí? Popřípadě, jak by na tento trend měl reagovat stát?

Víte Alex, já jsem v podstatě konzervativní člověk v tom smyslu, že některé hodnoty pokládám, ne-li za věčné, tedy alespoň za dlouhodobé. A takovou hodnotou je i manželství, a člověk to má prokazovat vlastním příkladem. Já jsem říkal, že se svojí paní jsem více než dvacet let v manželství. A mohu Vás ujistit, že do konce života toto manželství zřejmě vytrvá. Teď neříkám, jestli do konce života jejího, nebo mého, ale v každém případě se uvidí. A jestliže jsem zastánce tohoto manželství, tak takzvaní singles, kteří žijí na hromádce, podle mého názoru dělají chybu. Je to moderní, ale vede to k jistému rozvolnění vzájemného vztahu, kde se říká, když uzavíráte svatbu, budu s tebou snášet dobré i zlé. A ten model singles je vlastně založen na principu, budu s tebou snášet to dobré. A co když přijde to zlé? Tak se odstěhuji, protože můj partner je nemocný, nebo o co jde? Tak to je první věc.

Druhá věc, já nesdílím příliš názor, že partnerství osob stejného pohlaví je vhodná cesta pro výchovu dětí, z toho prostého důvodu, že si myslím, že rodičovský model je založen na dvou rolích, na roli otce a roli matky. Když máte dvě matky, nebo dva otce, není to přesně ono.

Dobře, ale pokud bychom se drželi toho trendu, který je tedy takový, že se lidé do manželství příliš nehrnou, jak by měla vláda reagovat? Měla by změnit legislativu? To znamená, že by druhovy a družce měla přisoudit stejná práva jako manželovi a manželce? Tím myslím, že by po sobě mohli dědit. Oni dědí v druhé skupině, že by se přesunuli do první skupiny, že by měli právo na to znát zdravotní stav toho druhého. Nebo by měla vláda či stát podpořit právě tvorbu té tradiční rodiny, čili manželství?

Tak zaprvé, nejsem si jist, jestli je to trend. Může to být klidně i oscilace, výkyv. Takových výkyvů v historii bylo mnoho.

Zadruhé, nemám nic proti tomu, když třeba druhovi nebo družce je umožněno nahlédnout do zdravotní dokumentace, ale přesto, a opakuji, že je to postoj, který možná není většinový, ale to je mně úplně jedno, zastávám ten názor, že tradiční manželství se nevyčerpalo, a že by mělo být i legislativními opatřeními podpořeno.

Ostatně, když už jsme u rodiny, co říkáte na týdenní volno pro otce čerstvě narozeného dítěte? Nedávno to schválil Senát, brzy to přistane na Vašem stole, jak se na to díváte?

Zaprvé to rád podepíši, zadruhé si myslím, že týden je málo.

Kolik byste Vy navrhoval?

Čtrnáct dní nejmíň, možná i tři neděle.

Když jsme u Senátu, trochu odbočíme. Senát Vám zamítl Lenku Procházkovou do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Budete navrhovat někoho jiného?

Ne.

Nebo si budete stát za svým?

Nebudu, víte, zeptejte se, kolik je v Senátu chartistů, a zjistíte, že pokud je tam vůbec někdo, tak je to dramatická menšina. Lenka Procházková je chartistka, stejně tak, jako v jiné roli byl chartistou Karel Srp. A teď proč dochází k tomuto zamítání. Já se pokusím nabídnout zase něco trochu provokativního, jak je mým dobrým zvykem. Já si myslím, že některé senátory pronásleduje komplex viny. Oni byli zbabělí v době, kdy odvaha nebyla levná, drželi hubu a krok. A nyní mají rozhodovat o tom, že nějaká chartistka, která nedržela hubu a krok, kandiduje na návrh prezidenta do nějaké instituce. Mimochodem, jiná podobná instituce, kam jsem nominoval Karla Srpa, je vedena člověkem, kterému bylo v roce 1989 šestnáct let. A tento člověk má jako předseda nějaké komise hodnotit protikomunistické bojovníky. Šestnáctiletý kluk v té době, kdy začala revoluce. Je to pokrytectví, odporné pokrytectví zbabělců, a nic jiného.

Mluvili jsme před chvilkou o rodině, o dětech. V resortu školství by v roce 2020 mělo dojít k výrazné změně, a to k té pozitivní na straně učitelů. Ministryně Valachová, která mimo jiné bude v neděli hostem Vlivných, tak slibuje, že učitelé budou mít v tomto roce na pásce zvýšené platy na sto třicet procent, tedy se budou pohybovat někde mezi třiačtyřiceti až šestačtyřiceti tisíci. Myslíte si, že zvýšení platů učitelům zkvalitní i výuku nebo školství v České republice, nebo je potřeba udělat ještě nějaký jiný krok?

Já jsem s Katkou Valachovou měl spor, který skončil. Byl to spor o inkluzi, a skončil tím, že do inkludovaných tříd přihlásilo svoje děti pouze dvě stě rodičů. Takže hora porodila myš. A pokud jde o její návrh na těch sto třicet procent průměrného platu, ten naprosto a s nadšením podporuji. Když jsem byl předsedou sociální demokracie, tak jsem dal do našeho tehdejšího programu větu, že nejdůležitější budovou v obci má být škola, nikoli banka, a to jsem ještě nevěděl, že banky způsobí ekonomickou krizi v roce 2008. A dále, že nejprestižnějším povoláním má být učitel, nikoli bankéř. Já samozřejmě souhlasím s tím, a já jsem nedávno přijal finalisty soutěže Zlatý Ámos, že existuje i nemateriální ocenění, ale na druhé straně jako bývalý ekonom říkám, nejdřív zvyšme platy, a pak se teprve bavme o dalších formách ocenění učitelů.

Jaká je ale podle Vás kvalita českého školství? Mimochodem Vaše dcera také studuje v zahraničí. Vaše někdejší ministryně školství Petra Buzková také tehdy dala svoji ratolest na zahraniční školu. Jiří Paroubek, expremiér, pro televizi Barrandov uvedl, že své dítě nikdy do české školy nedá. O čem to svědčí?

Já bych začal svojí dcerou. Máte dva typické modely výchovy. První, že rodiče poručí svým dětem, co mají dělat, a ty je buď poslechnou, nebo neposlechnou. Druhý model, který zastávám já, zní, že rodič jim řekne, dělej si, co chceš, i když já ti říkám svůj názor, ale pones za to plnou odpovědnost. Moje dcera chtěla původně studovat ve Švédsku, pak se rozhodla pro Velkou Británii. Já jsem jí říkal, dělej si, co chceš. Mně by třeba více vyhovovalo, kdyby studovala mezinárodní vztahy, o čemž kdysi uvažovala. Nakonec se rozhodla pro antropologii, což je obor, který já neustále kritizuji, jak možná víte. Takže, jak vidíte, i zde se zaťatými zuby jsem respektoval její svobodnou vůli, protože když deformujete svoje dítě a vezmete mu jeho svobodnou vůli, tak jste na tom dítěti spáchala zločin.

Opusťme školství, opusťme děti, míříme do Poslanecké sněmovny. Předseda Sněmovny Jan Hamáček se tvrdě opřel do ministra obrany Martina Stropnického, a to kvůli tomu, že za loňský rok nevyčerpal všechny peníze na obranu. Čtyři miliardy zůstaly na účtu, a my jako Česko vynakládáme na obranu necelé procento. Přitom jsme se zavázali pro NATO, že budeme vynakládat dvě procenta. Co na to říkáte jako vrchní velitel ozbrojených sil, že vláda, tedy hlavně ministr, není schopen naplňovat to, k čemu se zavážeme?

Je potřeba, aby Vaši diváci znali celou pravdu. A celá pravda zní, že velká většina ministerstev nemá vyčerpané rezervy. To znamená, že celkový objem takto nevyčerpaných rezerv dosahuje přibližně pětatřiceti miliard korun. Takže z toho jsou, ano, čtyři miliardy v resortu Ministerstva obrany, to zaprvé.

Zadruhé, dosáhnout dvou procent podílu na HDP výdajů na obranu je možné i v časech ekonomické krize. Když jsem já dělal premiéra, abych se trošku pochválil, tak byla ekonomická krize, a my jsme čtyři roky, Alex, měli výdaje na obranu nad dvěma procenty. Takže ti, kdo teď vykládají, jak je to těžké, se pouze řídí tím baťovským heslem, neříkej, že to nejde, řekni, že to neumíš. Oni nám v podstatě říkají, že to neumějí. A samozřejmě já s ministrem obrany povedu i nadále přátelský spor, který je založen na tom, že ty investice by měly být zorientovány do moderní zbrojní techniky, včetně dronů, což jsou zbraně jednadvacátého století. A jednou jsem na velitelském shromáždění armády trochu ironicky říkal, čekám, kdy mně jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil předložíte návrh na obnovení jezdectva. Protože generálové, Alex, se vždy připravují na minulou válku. Generálové by rádi zbrojili, ale chtěli by tu techniku v těch dvaceti procentech investic, která už se nějakým způsobem osvědčila, a mají nedůvěru k technice moderní.

Dobře, a v této věci budete nějak zasahovat? Setkáte se třeba s ministrem Stropnickým?

Ale já si především kromě ministra Stropnického pozvu velitele našich vzdušných sil, abych si s ním probral otázku nákupu a nasazení dronů.

Další informace, další zpráva, která přišla, je ta, že vláda nebude u Ústavního soudu hájit lex Babiš. Je to pro Vás dobrá zpráva, nebo špatná, a co to vlastně v závěru bude znamenat pro samotného Andreje Babiše?

Ani dobrá, ani špatná. Je to prostě zpráva, která vychází z toho, že lex Babiš, jak jistě víte, je poslanecká iniciativa. Tedy iniciativa, kterou vláda vůbec neprojednávala. A když ji neprojednávala, tak co se má k tomu co vyjadřovat. Nehledě na to, že tento zákon vůbec neprošel, právě protože to byla poslanecká iniciativa, připomínkovým řízením. To rozhodnutí je naprosto v pořádku, není ani dobré, ani špatné. Je prostě logické.

Když už jsme zmínili ministra financí Andreje Babiše, nedávno se pochlubil na Twitteru, že vyjednal pro své zaměstnance na Ministerstvu financí výhodnější tarify mobilního operátora. Potom s podobnou informací přišel také ministr zemědělství. Co říkáte na dvojí metr právě mobilních operátorů?

Ale vždyť tohle není žádný dvojí metr. Podívejte se, Jan Mládek byl správně kritizován za to, že vyhodil ze zákona návrh, aby mohli být zvýhodněni, nebo si mohli dohodnout speciální službu s operátorem, i další soukromí uživatelé, včetně jednotlivců. Teď, pokud vím, je tento návrh zabudován do základu tohoto zákona. Takže každý může udělat totéž, co udělal Babiš nebo Jurečka. A já si myslím, že je to v pořádku, když si kupujete auto, taky se můžete dohodnout s prodejcem auta na nějaké výhodnější ceně.

Další informací, která se tento týden objevila, je, že Všeobecná zdravotní pojišťovna chce vstoupit prostřednictvím své dceřiné firmy na trh s povinným ručením. Přijde Vám správně, aby firmy, které jsou, které patří státu, vstupovaly na trhy, kde běžně fungují komerční vztahy?

Pokud vím, tak VZP je zhruba na černé nule. To znamená, ani zisk, ani ztráta. I když ostatní zdravotní pojišťovny mají přebytek. Jestliže chce VZP tímto způsobem zlepšit své finanční hospodaření, a chce tedy investovat například do povinného ručení, tak to lze chápat jako úmysl, který je sice bohulibý, ale který s sebou nese výrazné riziko. To riziko spočívá v tom, že na povinném ručení vůbec nemusíte vydělat, že povinné ručení může být i ztrátové. Takže já být ředitelem VZP, bych do tohoto byznysu, či dealu, nikdy nešel.

Tak, a nemůžeme vynechat ani zahraničí. Minulý týden proběhlo referendum v Turecku, které skončilo velmi těsně, pouze rozdílem milion čtyři sta tisíc hlasů. Jak se díváte na princip referenda? A nebyla by průkaznější kvalifikovaná většina?

Čemu říkáte kvalifikovaná většina?

Pokud by se těch lidí muselo vyjádřit pro více než padesát procent. Jinými slovy, takhle je polovina lidí vždycky, bude naštvaná, kdežto takto by se to...

A takhle by byly naštvané dvě třetiny, to byste si opravdu pomohla. No dobře, já se musím již po druhé pochválit, že v našem minulém pořadu jsem predikoval tento výsledek, i když mě upřímně řečeno překvapilo, že byl těsný. Těch padesát jedna procent, já jsem čekal tak mezi padesáti pěti až šedesáti, ale dobře. A já jsem zastáncem referenda, ale referendum nemá být založeno na předchozí hysterické kampani. Referendum nemá být založeno na vymývání mozků, a zejména na mediálním vymývání mozků. Víte dobře, co si myslím o novinářích. Referendum má být založeno na zdravém rozumu, tedy na tom, čemu se říká common sense. Na klidné, věcné, argumentované diskusi, když se lidé rozhodují nikoli na základě manipulace a hysterických kampaní, jako tomu tak trochu bylo v Turecku. A pokud jde o kvalifikovanou většinu, na to jsem Vám už de facto odpověděl. Vy se bojíte, že naštvete čtyřicet devět procent lidí při prosté většině. A Váš geniální nápad, aby to byla kvalifikovaná většina, znamená, že naštvete dejme tomu šedesát procent lidí.

I klidně sedmdesát procent, zkrátka více lidí by muselo být pro. Více lidí by bylo spokojeno a bylo by to jednoznačnější. Jak tedy obejít to, nebo zajistit, aby to referendum bylo bez těch mediálních kampaní, jak jste říkal, bez té hysterie?

Ano, to je logická otázka. Já si myslím, že v tomto případě legislativa, i když jindy si myslím, že my všechno řešíme legislativou, a nakonec se ukáže, že přibývají zákony, a ty zákony se vůbec nedodržují, neobsahují sankční mechanismy, takže jsou jenom deklaratorní. V tomto případě ta legislativa má jistou cenu. Například má omezit jakékoli kampaně, ať už referendové, nebo volební, tím, že sníží objem prostředků, které se na tyto kampaně věnují. Protože, upřímně řečeno, zadarmo Vám kampaň bude dělat jenom pár nadšenců, a to je asi tak všechno. Bohužel zatím ta legislativa u nás pokročila tak daleko, že ty limity jsou, tuším, někde kolem padesáti milionů, a to ještě umožní hysterickou kampaň. Snižme těch padesát milionů, dejme tomu, na deset, ať mají ti, kdo budou sbírat podpisy, peníze na šálek kávy a kelímek piva, a ne, aby na tom vydělávali nejrůznější bafuňáři, kteří si pak odnesou tučné zisky za to, že dělali... Víte co je to spin doctor? Spin doctor, to je v podstatě člověk, který organizuje média, aby favorizovala nějakého kandidáta. Říká se tomu také člověk na špinavou práci.

Vraťme se ale ještě do Turecka, tam vznikne prezidentská republika. Podle řady komentátorů vznikne také diktatura. Recep Tayyip Erdoğan bude moct vládnout až do roku 2029, pokud vyhraje dvoje volby. Máme se obávat toho nového Turecka, kde bude prezidentská republika, kde bude prezidentský systém?

Já si myslím, že bychom se ho měli obávat tehdy, kdyby Turecko bylo členem Evropské unie, naštěstí není. Už minule, abych se opakoval, jsem Vám říkal, že členství Turecka v NATO takovým nebezpečím není, protože NATO je vojenská organizace, která, upřímně řečeno, tak trochu kašle na hodnoty lidských práv a politické demokracie. A dokumentoval jsem to tím, že po puči černých plukovníků v Řecku Řecko zůstalo členem NATO.

Ještě rychle do Británie, britská premiérka Theresa Mayová, ostatně taky nepovede žádnou kampaň, nebude se účastnit debat, ale vyhlásila volby na osmého června. Zhodnoťte tento krok.

Já jsem mluvil s Davidem Cameronem, když jsem mu blahopřál k poměrně výraznému vítězství britských konzervativců v nedávných parlamentních volbách. A tento krok mě trochu překvapil, ale život je krásný tím, že jsme občas překvapováni. A pokud se paní premiérka domnívá, že tuto většinu ještě zvýší, budiž jí Bůh a nebe milostivo, protože se také může stát, že jí naopak ztratí nebo zeslabí. Právě díky tomu, že téměř padesát procent, tady máte to svoje kvalifikované většinové rozhodování, téměř padesát procent bylo proti brexitu. A teď to mohou konzervativní straně dokonale vrátit. Kromě toho tady máte Skoty, kteří usilují o nezávislost. Být na místě britské premiérky, tak bych to určitě neriskoval.

Tak a na závěr jedna odlehčená otázka, Vy se netajíte svojí náklonností k Alexandrovcům, po té tragédii, která je zasáhla, oni uskuteční své koncerty i v Česku. Dvacátého května budou koncertovat v Praze. Půjdete na koncert?

Rád bych šel, ale já v té době budu buď v Číně, anebo budu v letadle, kterým se z Číny budu vracet, ale, jak víte, já jsem v minulosti Alexandrovcům dal záštitu na jejich koncerty v České republice, to zaprvé. A skončeme tím, čím jsme začali, moje žena ráda chodí na koncerty Alexandrovců, a pokud mě nebude doprovázet do Číny, tak je možné, že na ten koncert přijde místo mě.

Pane prezidente, děkuji Vám za Vaše odpovědi. Příští týden se na Vás bude těšit generální ředitel televize Barrandov Jaromír Soukup.

Já děkuji Vám. A tentokrát, Alex, žádný šrapnel nebude, vyčerpal jsem všechny náboje. A teď...

Týden je dlouhý.

No dobře, ale teď už se, pokud jde o moji volební kampaň, s důvěrou obracejte pouze a jedině na moji ženu, a my dva si budeme povídat o tom, co zajímá možná daleko více lidí, než jsou volební kampaně.

Děkuji Vám, pane prezidente.

Já děkuji Vám. 

 

 

Projev prezidenta republiky při Žofínském fóru 2017

Projev prezidenta republiky při Žofínském fóru 2017

22.06.2017
  Vážený pane Vaníčku, dámy a pánové, předesílám, že toto téma...

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

22.06.2017
  Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u dalšího pravidelného...