ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 07.06.2018

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který dnes natáčíme na Pražském hradě. Dobrý den i Vám pane prezidente.

Dobrý den.

Pane prezidente, jako vždy začnu sérií otázek, které se týkají událostí posledních dnů, od toho, kdy jsme spolu dělali rozhovor naposledy, od čtvrtka do dnes. Pane prezidente, jedna věc je výzkum Centra veřejného mínění, CVVM, Centrum pro výzkum veřejného mínění, které přisuzuje ČSSD poměrně vysoké preference, třináct procent. Zajímavé na tom je, že ANO 2011 má ty preference pořád stejné, okolo třiceti procent. Otázka zní, kde ti voliči se vzali? Protože se říkalo, že ČSSD jaksi ztrácí ve prospěch ANO, to znamená, že voliči ČSSD přechází k ANO. Zatím to tak nevypadá. Máte nějaké vysvětlení?

To už Vám říkám podesáté, že výzkumům veřejného mínění nevěřím, protože dlouholetá zkušenost mě přesvědčila, že se výrazně liší od reálných volebních výsledků. Nicméně kdybych měl spekulovat, tak je tady ještě jeden zásobník voličů, a to jsou nerozhodní voliči, respektive nevoliči. A možná, že sociální demokracie, o které se teď více než jindy mluví, může získávat určité voliče právě z tohoto zdroje.

No, znáte mě, já se zase stále vracím k datům a výzkumům a průzkumům a datům statistického úřadu, protože se snažím ty otázky pokládat s nějakou, odkazem na realitu, aby to nebyly nějaké moje pojmy, dojmy a názory. Tak mě to zaujalo. Myslíte si, že má sociální demokracie už teď vizi, že už se změnila? Protože jsme hovořili o tom, že dvojice Hamáček, Zimola, to znamená nový pan předseda a nový první místopředseda, ji mají zreformovat, změnit a restartovat. Tak se o tom mluvilo. Tedy vidíte už tam vizi nové sociální demokracie? Už je to nová sociální demokracie?

To je příliš brzo. A myslím si, že sociální demokracii ještě čeká hodně práce. Já věřím, že to bude poctivá práce ve vládě, a pokud k tomu dojde, tak si skutečně může zvýšit preference, zatímco jak jsem vždy říkal, v opozici by se stala naprosto bezvýznamnou.

Já to spíše myslím, že zatím ji, no, nevidím. Zatím vidím snahu z té situace vybruslit, zvládnout nové vedení. Zimola, Hamáček chce zvládnout vnitrostranické referendum, aby pokud možno vstup do vlády schválilo a snaží se v té situaci nějakým způsobem vyznat, ale nějakým výrazným způsobem, že by bylo řečeno, co, jak chceme zemi zreformovat, co chceme v té vládě dosáhnout, kde budou hlavní střety, to jsem zatím neviděl.

Dobře, ale asi to uvidíte, protože ministři za sociální demokracii budou chtíc nechtíc přinuceni svoje vize prezentovat a také prosazovat.

U těch průzkumů řekli jsme nebo řekl jsem, že ANO má zhruba pořád stejně okolo třiceti procent. Nicméně v posledních dnech se konalo několik demonstrací, kterých se zúčastnilo desítky tisíc lidí nebo v Praze deset tisíc lidí. Já vím, my jsme se o významu demonstrací už několikrát bavili. Když to shrnu, Váš tehdejší názor byl, že nějaké demonstrace, pokud nejsou vyloženě výrazně masové, politik prostě musí zvládnout, ale přesto nepodceňujeme trochu?

Já jsem Vám několikrát uvedl svoji zkušenost s demonstracemi, takže se nebudu opakovat. Ale chtěl bych těm, kdo demonstrují jasně říci, že ten kdo protestuje proti výsledkům demokratických voleb, není demokrat, tečka.

Myslíte si, že demonstrace tedy nejsou výrazem nějakého masového odporu, ale spíše politickým marketingem těch organizátorů? Protože ví, že pokud svolám jaksi demonstraci, veřejné vystoupení nebo nějakou jinou formu veřejné prezentace, pozvu k tomu média a mí příznivci přijdou, dostanu se do médií, tak se to dá říci? Nevidíte tam masovost napříč různými sociálními skupinami?


Já jsem měl včera na Hradě masovou demonstraci v počtu sedmi osob s červenými trenýrkami. Už jsem myslel, že ta blbost ustala, ale jak je vidět, někteří lidé jsou nepoučitelní. Ne, podívejte se, nezapomeňte, že zejména v Praze, kde jsou silné nebo relativně silné opoziční strany, se potřebují něčím zviditelnit, takže dělají demonstrace. Je to trochu ubohé, měly by pracovat samy na sobě. Teď se blíží komunální volby, tak ať tam předvedou, co umí.

Takže se dá říci, že když vydají tiskovou zprávu se stanoviskem k nějakému problému, nikdo si jí nevšimne, než když k tomu svolají demonstraci, přijdou jejich příznivci, do médií se dostanou.
Pane prezidente, ještě k těm datům. Centrum pro výzkum veřejného mínění mimo jiné vydalo data o spokojenosti lidí s politickou situací, mimo jiné s politickou situací. S politickou situací je podle tohoto výzkumu spokojeno pouze patnáct procent lidí, zatímco padesát dva procent spokojeno není. Já si trošku rýpnu na naši debatu o tom, že lidé se v zásadě mají dobře a ty moje námitky k tvrdým datům, počtu exekucí, úsporám a tak dále jsou trochu mimo, protože lidé se mají dobře. No, těch padesát dva procent, nezapomněl jim někdo říct, že se tedy mají dobře?


To, že se mají dobře, ještě vůbec neznamená, že budou spokojeni. Několikrát jsem Vám opakoval citát Güntera Verheugena, mého dobrého přítele a bývalého evropského komisaře pro rozšíření Evropské unie, který říkal, že Češi jsou nejskeptičtější národ v Evropě. Takže můžete se mít dobře a platí tady ta věta, byli jsme chudí, naše rodina byla neuvěřitelně chudá. Otec byl chudý, matka byla chudá, zahradník byl chudý, komorník byl chudý, řidič byl chudý. To je nespokojenost, že?

No, já nevím, ale pane prezidente, ceny potravin rostou. Průměrná mzda je přes třicet tisíc korun, to je hezké, ale dvě třetiny lidí na tu průměrnou mzdu nedosáhnou. Polovina lidí má na účtech rezervy do dvaceti tisíc korun. Osm set padesát tisíc lidí je v exekuci. No, úvěrem na bydlení je zatížena každá čtvrtá rodina. To jsou takové, já vím, jsou to tvrdá data, ano jsou to pravdivá data, takhle když je zaskládám po sobě, to úplně není situace, kterou by každý chtěl zažít. To nesvědčí o tom, že by...

Opakujete se, opakujete se, pane Soukupe, a částečně je to dáno i neznalostí statistiky. Podívejte se, když máte jakýkoli soubor, například soubor lidí, kteří berou průměrnou mzdu, průměrný důchod, cokoli průměrného, tak vždycky to vychýlení toho souboru je takové, že dvě třetiny na ten průměr nedosáhnou, a proto se zpravidla místo průměru používá hodnota mediánu,...

Ano.

...která je o několik tisíc korun nižší.

Nižší, ano.

A v každém případě to není ještě argument pro nějakou nespravedlnost. To je prostě statistické rozložení četnosti, nic více.

To máte pravdu. Samozřejmě, že průměrná mzda je vyšší než medián. Třicet tisíc dvě stě korun je průměrná mzda.

Tak.

Ale nejčastější mzdou je dvacet pět tisíc šest set korun, tedy, abych Vám trochu dokázal, že jsem se s tou statistikou zabýval.


No vidíte.

Myslíte si, že je to dost?

Ne, ale Lidl už jde vpřed a svým prodavačkám dává dvacet osm tisíc.

No, to je sice hezké, ale pokud má prodavačka, tedy v tom konkrétním řetězci Lidl, pořád podstatně více peněz než učitelka na střední škole, tak to asi úplně v pořádku není. Mimo jiné, když jsme u těch žen, nejčastějším platem mužů je dvacet osm tisíc korun a nejčastějším platem žen dvacet tři tisíc korun. Nepřijde Vám to zvláštní?

My jsme jedna ze zemí, která má relativně největší rozdíl mezi platy mužů a platy žen. Odborníci to vysvětlují různě. Jedno z vysvětlení je, že u nás je nejdelší rodičovská dovolená, konkrétně čtyři roky, a že když ji žena celou absolvuje, tak už je poněkud obtížné vracet se do práce, a pokud ano, tak to nemusí být nutně práce zcela kvalifikovaná a tedy dobře placená. Citoval jsem Vám názor odborníků, který mně připadá jako docela zajímavý.

Je to možné, já si trochu, jaksi v této souvislosti si dovolím trochu oponovat. Mně prostě přijde, že o rovnoprávnosti žen a mužů se mluví, ano mluví se o tom, to už patří k dobrému tónu o tom mluvit. A všichni navzájem se ubezpečujeme, že ten problém u nás neexistuje. Jako kdybychom byli světová výjimka.

Existuje, existuje, samozřejmě, že existuje.

Právě, že existuje.

Jistě.

My jsme jaksi v tlaku na skutečnou rovnoprávnost žen podle mého názoru opravdu na půl cesty. A to že, já se ptám poměrně často politiků, pane prezidente, a jeden jako druhý říká, ne, ne, ne, nás se to netýká, to je všechno v pořádku. Ženy mají u nás dostatek příležitostí na plnění svých snů, na kariéru, mají dostatek příležitostí. Já si myslím, že to není pravda.

Já neříkám, že mají dostatek příležitostí, právě teď jsem Vám uvedl jednu překážku. Na druhé straně pochopte, že všechno má své argumenty pro a proti. Kdybychom zkrátili, což je možné, anebo žena to má na výběr tu rodičovskou dovolenou, tak to zase může pro to dítě znamenat určité ohrožení, citové ohrožení. Takže ptejme se těch žen, ne nás mužů, ale ptejme se těch žen, co je pro ně výhodnější, zůstat s dítětem déle doma, anebo jít rychleji do práce?

To je sice možné, víte, ale já se na to koukám trochu obecněji. Ženy nám dávají děti, my přeci jsme povinni jim umožnit návrat do práce na místo kvalifikované tak jako předtím, než odešly na mateřskou dovolenou, protože co je cennějšího probůh než děti? Je to naše budoucnost. Přeci nemůžou být ženy trestány za to, že byly dlouho na mateřské dovolené, to přeci...

Já neříkám, že jsou trestány, já říkám, že takové je chování zaměstnavatelů.

No, a státní úřady a vláda by měla jaksi udělat opatření, aby se to nedělo.


Podívejte se, kolik je v Parlamentě žen poslankyň. Je to daleko nižší procento než ve většině západoevropských zemí. A tady máte zase příklad, kdy i ve státní správě anebo v Parlamentu je určitá diskriminace nebo chcete-li nerovnost žen.

No, mimo jiné se politika stále tak trochu považuje jako mužská záležitost, když je někdo, když je v politice žena, no tak je to v podstatě něco mimořádného.


Lady Thatcherová například a podobně.

Ale jsou státy, kde to nic mimořádného není, budiž.

Když jsme mluvili o těch mzdách, pane prezidente, já jsem se díval na kupní sílu minimální mzdy, a tam jsme třeba hluboce za Rumunskem, Slovenskem, Slovinskem. Není tedy cesta zvyšovat minimální mzdu?

Tak zaprvé, vůbec nejde o kupní sílu minimální mzdy z toho prostého důvodu, že jde o minimální mzdu. Ta mzda, ať je jakákoli, má vždy stejnou kupní sílu v přepočtu na nějaké naturální produkty, třeba na počet rohlíků, které si za to můžete koupit. Takže to je otázka velikosti té mzdy, nikoli toho, že se to zrovna náhodou jmenuje minimální mzda. A pokud jde o to, že by se měla zvyšovat, víte, že v našich pořadech jsem se několikrát za takové zvyšování přimlouval, a mimo jiné i proto, což se málo uvádí, že ta minimální mzda před sebou tlačí i zbytek mzdové úrovně.

No ano. Víte, totiž ten mzdový nárůst, pokud jsem se koukal na data správně, tak je zapříčiněn nikoli zvyšováním mezd v soukromém sektoru, ale především ve státním sektoru. To je tahounem zvyšování průměrné mzdy.

To je bohužel ta chyba. Teď zase pronesu něco kacířského, ale obecně se říká, že v soukromém sektoru má být mzda vyšší než ve státním, a to z toho důvodu, že v tom soukromém sektoru nesete vyšší riziko, které musíte něčím zaplatit, v daném případě výší té mzdy. Ve státním sektoru máte něco, čemu se dříve říkalo definitiva, stručně řečeno těžko Vás mohou vyhodit.

Pane prezidente, Vy jste to nakousl, tak možná pojďme se věnovat téhle oblasti. Pokusím se ji popsat. Vy jste řekl, že státní správa je prosta rizik, zatímco soukromá sféra jaksi s sebou nese rizika.

Neřekl jsem prosta rizik, jsou tam pro zaměstnání menší rizika.

Menší rizika, tak. Pojďme se bavit o činnostech státu, které dal do soukromých rukou, ač tam žádná rizika nejsou. Jinými slovy v soukromých rukou se z nich stal skvělý kšeft. O ekonomických činnostech států, kterých se z nějakého důvodu zbavil, a soukromým firmám, které je provozují, se z toho stal skvělý byznys. Mluvím o tom samozřejmě také proto, že pokud se hovoří o výdajích státu, investicích, mzdách učitelů a tak dále, tak na to někde musíme vzít. Logicky jsou to vždy daně. Daně jsou povinná platba, z které se výdaje státu platí. Ale mohou to být samozřejmě i příjmy z těch ekonomických činností státu. Já bych chtěl na několik upozornit. Já jsem se mimo jiné koukal na akcionářskou strukturu Deutsche Telekom, což je nejvýznamnější německý telefonní a telekomunikační operátor. Stát v něm vlastní dvacet dva procent. Hovořili jsme tady o tom, že dvacet procent stát vlastní i v koncernu Volkswagen, to je jenom Německo.

Mě by teď zajímalo mýto. Hodně se o tom hovoří. Je to činnost z mého pohledu bez rizika. Kamiony jezdí přes Českou republiku. My vybíráme mýto. Stát začal znova organizovat tendr na výběr mýta. Chce vyměnit nový systém a tak dále. Mě by zajímalo, proč si to stát nedělá sám?

To skáčete z tématu na téma, protože to jsou dvě odlišná témata. Začněme tím prvním a podívejte se, v ČEZu má stát sedmdesát procent, ne dvacet procent jako v tom Německu, ale dokonce sedmdesát procent. Lesy České republiky jsou státním podnikem a řada dalších. Ale souhlasím s Vámi, že v řadě případů jsme se zbavili, a to nikoliv pouze stát, ale například i obce, když prodávaly energetické akcie.

Vodárenské.


Ano, vodárenství, tak jsme se zbavili řekněme slepice, která mohla snášet zlatá vejce. Je to částečně za námi, protože asi nikdo nebude chtít renacionalizovat, ale je zapotřebí, aby ty podniky, které zůstaly ve státních rukou, v těchto rukou byly i nadále, to zaprvé.

Zadruhé, pokud jde o to mýto, já tu záležitost trochu sleduji, protože různí lidé se na mě kvůli tomu obracejí, a víte, co mě překvapilo? Kapsch je samozřejmě soukromý podnik, Sky-Toll je taky soukromý podnik. Bylo mi řečeno, že teď se uchází o něco podobného v Německu, takže to asi není taková onuce, jak se o ní někdy říkalo. A nabízí údajně lepší podmínky než ten Kapsch. Nicméně celý problém spočívá v tom, že ty čtyři uchazeči v tom tendru, ať už to vyhraje kdokoli, k mému překvapení všichni preferují satelitní technologii. O tom jsme mluvili před týdnem, takže se k tomu nechci příliš vracet, ale jako konzervativní člověk jsem byl trochu překvapen, že ty mýtné brány nebudou mít to využití, které měly dříve.

No, pane prezidente, za A jedna poznámka, to zadání Ministerstva dopravy, pokud jsem se dobře koukal, bylo na satelitní systémy.

Bylo, a já už jsem Vám to říkal před týdnem, na technologicky neutrální. A to je obojí.

Obávám se, že v tomto směru je to trošku jinak. Ano jistě, zadání bylo technologicky neutrální, ale bylo tam současně rozšíření na dalších devět set kilometrů nových silnic. To znamená, tam jiná možnost na ty konkrétní silnice než ten satelitní výběr nebyla.

A teď právě se zdá, že těch devět set kilometrů odpadne.

No, tak pokud odpadne, tak je otázka, proč se tedy mají bourat mýtné brány, ale mně je to v zásadě jedno. Mně jde o to, že tím novým tendrem se musí, stát musí zaplatit nový systém. Provizí z toho výběru mýta musí zaplatit nový systém. Mě spíše zajímá proto, proč si to stát nedělá sám, protože ta činnost výběru mýta je prosta rizik, jak jsme o tom hovořili. Ty kamiony jinde jezdit nebudou. Je prosta rizik. Počet kamionů se dá docela dobře predikovat, cenu známe, provize je zřejmá. Tam žádné podnikatelské riziko v zásadě není. Tak se ptám, proč si to nemůže dělat stát sám?

Já se obávám, že kdyby stát provozoval poměrně technologicky složitý systém, tak byste byl překvapen, že se tam nějaké riziko objeví. Minule jsem Vám dával jako příklad bývalé Ministerstvo práce a sociálních věcí, které si za miliardu sto milionů pořídilo tři počítačové systémy, z nichž ani jeden nefunguje, a nejsou schopny kompatibility.

A otázka, když jsem to uvedl, když jsem Vám uvedl to, že německý stát v Deutsche Telekom například vlastní poměrně výrazný podíl nebo ve Volkswagenu.

Menšinový podíl, pane Soukupe.

No, tak dvacet dva procent v Deutsche Telekom je výrazný podíl.

Je menšina, je nesporná menšina.

Pokud by stát postupoval tak, že by například vstoupil do toho současného provozovatele mýta, musel by stále platit nový systém?

Ale tak, kdyby ho odkoupil od Kapsche, což je asi nejjednodušší způsob, tak by nemusel platit nový systém. Stejně tak, kdyby ho koupil od  Sky-Toll, který, se říká, že má levnější a efektivnější systém než Kapsch, což může a také nemusí být pravda. Ale protože jsem Vám před chvílí řekl, že jsem konzervativní, já se do toho nebudu vměšovat, to ani není úloha prezidenta republiky, ale při svém konzervatismu, já bych klidně vyhodil těch devět set kilometrů silnic první třídy, protože do toho tendru prostě nepatří, a pokud ten systém fungoval a vynášel asi tak deset miliard korun ročně, snažil bych se přinutit Kapsch nebo kohokoli jiného, aby trochu snížil svoji marži, od toho ten tendr mimo jiné je. A pak s úsměvem vítěze bych inkasoval další miliardu nebo dvě navíc.


Ten problém, ano, já jsem naznačoval, že mně jaksi asi je celkem jedno, kdo ten systém provozuje. Já prostě nechci, aby činnosti státu, které jaksi stát garantuje, provozovaly soukromé firmy, které z toho mají prostě byznys, anebo se platily další a další systémy. Ale budiž, nejsem expertem na mýto. Mimo jiné tedy, my už jsme o tom hovořili, já jsem upozorňoval na to, že Praha postupuje tak, že vytvoří podnik se soukromou firmou, kde ta soukromá firma má mít většinu a jejím jediným předmětem činnosti má být výstavba infrastruktury okolo nových stanic metra, výkupy pozemků a tak. A Praha říká, že ten podnik s většinou soukromého investora skupiny Penta dělá jenom proto, aby obešla zákon o zadávání veřejných zakázek.


To už jsme probírali.

No dobře, ale tak to je podobný princip, pane prezidente.


Zákony se obcházet nemají, ale abych se ještě vrátil k Vaší otázce. Ekonomická teorie říká, že všude tam, kde existuje takzvaný přirozený monopol, má být vlastníkem stát.

Ano.


A teď můžeme diskutovat o tom, kde je a kde není přirozený monopol.

Přesně tak. Těžba nerostných surovin.

Například.

Hovořili jsme tady o hrůzostrašné historii OKD, kdy černé zlato, tedy černé uhlí se z nějakého důvodu, za v podstatě drobné peníze, nechalo soukromému investorovi, který to prostě vydrancoval. Mluvím o panu Bakalovi. Mluvili jsme o vodárenských společnostech a já jenom nechci, aby se v této politice zbavování se ekonomických činností navázaných na ten přirozený monopol pokračovalo.

Máte určitou analogii v dějinách českého zemědělství, kde sedlák přikupoval pozemky a rozšiřoval grunt, a na druhé straně byl i typ sedláka, který prodával pozemky a radoval se, že má vysokou hotovost. Je otázka, co je lepší.

Pane prezidente, Vy jste zmínil ty lesy. Víte, mně tam je taky jedna věc záhadou, když mluvíme o ekonomice, a už s tím dám pokoj. Mně je záhadou, proč se stalo přesně to, co se obvykle stává. Přirozený monopol Lesy České republiky, státní podnik, obhospodařuje více než dvě třetiny lesů v České republice. A v podstatě nemá vůbec žádné těžební kapacity. To znamená, stroje, zaměstnance, kteří dokáží to těžit, takže ten byznys dal soukromým firmám. Tendruje se tedy území a prodává se to
nastojato. To znamená pouze to území.

Je to ještě horší. Nejenže nemá těžební kapacity nebo přesněji řečeno...

On se jich zbavil.

...má jich málo. Ale on nemá to, čemu se říká kombinátní forma. To znamená, zařízení na další zpracování dřeva, ať jsou to pily, ale také ať jsou to dřevozpracující podniky. Já byl nedávno ve Volarech, kde byla výborná dřevozpracující firma. Dnes na jejím místě je solární elektrárna.

Ano, no já mluvím konkrétně o Lesech v tom, ano, Lesy České republiky spravují ta území, ty lesy a jaksi tendrují těžbu nastojato. To znamená živé stromy. A tam úloha státu končí. Dostává od těch těžařských firem nějaké peníze, ano, ne malé, ale je otázkou. Pak víme, jak je ten produkční proces s přidanou hodnotou. Zpracování dřeva a tak dále. A to už je vše v soukromých rukách. Ten stát se zbaví dřevní hmoty hned na začátku a v soukromých rukách je celý proces té výroby.

A nikoli v českých soukromých rukách, protože my tu dřevní hmotu většinou vyvážíme do zahraničí.

No, samozřejmě, tak. Ty těžební firmy, které státu zaplatí za právo těžby de facto, si pak s tím dřevem dělají, co chtějí, a vyváží ho do zahraničí a tak dál.

Byl jsem nedávno na Jesenicku, tam ještě kdysi bylo pět velkých pil, dnes tam údajně není ani jedna. A teď mně neříkejte, že český podnikatel by nedokázal vlastnit tu pilu takovým způsobem, aby mu vydělávala?

Mimo jiné neříkejte mi, že stát by neuživil, pokud obhospodařuje šedesát šest procent území lesa, by neuživil zpracovatelský podnik na dřevo. A mimo jiné...

Ale proč neuživil? Ten podnik by vydělával, takže by naopak tomu podniku přinášel další peníze.

Totiž jedna z největších těžebních firem, která tento systém využívá, a dobře na tom vydělává, patří tedy do svěřeneckého podniku, tedy do svěřeneckého fondu Andreje Babiše. To znamená, jaksi dříve tedy pan Babiš podnikal v lesnictví, teď je to ve svěřeneckém fondu. Když mluvíme, pane prezidente, o státních investicích, a Vy jste to několikrát říkal, že stát musí investovat, podpoří tím poptávku, dostane do oběhu peníze a tak dále. Nebylo by dobré například v Lesech České republiky uvažovat tímto způsobem? I to je investice, aby začal investovat do vlastních těžebních kapacit a zbavoval se těch soukromých a získával přidanou hodnotu a zisk při zpracování dřeva?

To je přirozenou povinností, řekněme každého generálního ředitele Lesů České republiky. Dokonce pan generální ředitel asi před rokem u mě byl a také jsem mu to říkal. Já jsem pro brutální zásah. To znamená, když to ten podnik nedělá, tak vyměníte ředitele, že? Ostatně mám takový silný dojem, že k tomu u Lesů České republiky došlo.

Ano, došlo, došlo, ale s odůvodněním, víte, tam mám zase podezření, s odůvodněním toho, že je kůrovcová kalamita, že ten současný ředitel nebo ten odvolaný ředitel tu kůrovcovou kalamitu nezvládl, a že je potřeba začít těžit miliony kubických metrů dřeva, které jsou tím kůrovcem napadeny. No, po zkušenostech si myslím, že to odvolání spíše směřovalo k tomu, aby ty soukromé firmy měly ještě větší kšeft.

V každém případě oba dva můžeme uznat dvě věci. Zaprvé, že Lesy České republiky, ať už pod jakýmkoli vedením nebudovaly tu kombinátní formu, pily, dřevozpracující podniky včetně nábytkářských, případně i vlastní prodejny, ale tak daleko bych možná nešel.

Druhá věc, pokud jde o toho kůrovce, nechci být ironický, ale nový generální ředitel Lesů České republiky by se měl zeptat na radu Martina Bursíka, který sám sebe označil, cituji, za přítele kůrovce, konec citátu.

No to to dopadlo.

S tím zdůvodněním, že kůrovec vlastně ten les čistí a podobně a podobně. Takové ty žvásty, a když pak vidíte uschlou Šumavu, tak někdy dostanete chuť vzít klacek a jít za tím Bursíkem, ale to asi není to úplně nutné řešení.

Martin Bursík a podobní ekologové tedy říkají, že je všechno v pořádku. Jen ta obnova lesa trvá déle, než je jeden lidský život, takže se nemáme znepokojovat a následné generace, budoucí generace, možná děti našich dětí uvidí, že měl Martin Bursík pravdu. No, já se tedy obávám, že bude muset být trochu rychlejší.

To zaprvé a zadruhé, nikdo nezaručuje, že ten les se skutečně obnoví. Ten kůrovec má obdivuhodnou schopnost napadnout i mladé stromky.

Když jsme, pane prezidente, poslední poznámka k činnostem státu, to je ta část té debaty, ten blok těchto otázek, činnosti státu, kterých se stát zbavil a někdo na tom má dobrý kšeft. Exekuce. Sice to není ekonomická činnost, ale stát se v roce 2001 zbavil výkonu rozhodnutí a dal to na soukromé exekutory v podstatě neregulovaně a stala se různá zvěrstva. Ty exekuce byly jaksi zkoncentrovány do několika málo rukou tří čtyř exekutorů. Jeden z nich dokonce zpracovával více než milion exekucí a na provizích získal přes miliardu korun, byl to exekutor z Přerova, a tak dále. Neuvažujete o tom, že ten systém exekucí, a už se nechci vracet k tomu, kolik lidí je v exekuci, co všechno se stalo, ten systém exekucí by se alespoň částečně měl vrátit do státních rukou?

Aby byla státní byrokracie? Víte, já bych tomu příliš nevěřil a obávám se, že by to bylo ještě pomalejší a méně výkonné, než to teď je. Ale souhlasím s Vámi, že je nutná reforma. Vy jste tady uváděl toho přerovského exekutora...

Vrána se jmenoval.

...a ten by neměl takové zisky, kdyby existovala takzvaná teritorialita exekutorů, což v podstatě znamená, že exekuce by se vztahovala k určitému území a toto území by spravoval určitý konkrétní exekutor.

Tak alespoň něco chápu. Teritorialita snad bude z pohledu prezidenta republiky takovým, v uvozovkách, zadáním Ministerstvu spravedlnosti, aby se s tím něco začalo dít?

Já si myslím, že minulý ministr spravedlnosti už o tom uvažoval. Jestli bude pokračovat nový ministr spravedlnosti, na to se ho samozřejmě zeptám.

Jedním ze zvěrstev státu, a já prostě nevěřím, že to byla náhoda, jsou solární baroni. My jsme tady několikrát hovořili o tom, že stát vydá na dotacích na solární elektrárny...

Čtyřicet osm miliard, čtyřicet osm miliard ročně. Teď jsme diskutovali, a je to už v programovém prohlášení vlády, alespoň to, že by se řešily takzvané překompenzace. Jinými slovy to, co se jim vyplatilo nad míru, která byla nezbytně nutná.

Já jsem si v oficiálních datech našel dvacet šest miliard, Vy říkáte čtyřicet osm, to znamená, další peníze jsou asi někde skryty.

Dvacet šest miliard je v rozpočtu Ministerstva průmyslu a obchodu a zbytek jde do rozpočtu jednak domácností a jednak podniků.

No tak, tak vidíte. Já jsem tím chtěl uvést další téma, a to jsou církevní restituce. Já bych to uvedl tak, už Vaše vláda chtěla vytvořit fond, kam by ten církevní majetek, který byl zestátněn, byl převeden a z jeho výnosu by se platil chod církví. To neprošlo.

Dalším, který se pokusil vymyslet systém církevních restitucí, byl Mirek Topolánek, respektive jeho druhá vláda, kdy chtěl vrátit jednu třetinu majetku a zhruba devadesát miliard korun v hotovosti. Nakonec v roce 2012 vláda Petra Nečase předložila a Parlament schválil stávající systém církevních restitucí, kde se vrací zhruba padesát procent nebo padesát šest procent majetku těm církevním spolkům a zhruba šedesát miliard korun se vyplatí v průběhu třiceti let, dvě miliardy ročně. Vyvolává to velké vášně, ale upřímně, když to srovnáte s roční dotací solárním baronům čtyřicet osm miliard korun a šedesát miliard korun církvím v průběhu třiceti let, tak mně to zase nepřijde tak moc.

Naprosto, naprosto s Vámi souhlasím. Já sám si sice myslím, že církevní restituce jsou pod otazníkem, a to z několika důvodů. Řeknu Vám tři. Zaprvé, ten způsob přijímání těch zákonů byl poněkud podivný, protože nakonec to bylo rozhodnuto většinou jednoho hlasu, no což, to se stává.

Někdy v půl druhé v noci.

Ano, ale víte, zásluhou jakého hlasu? Trestně stíhaného pana poslance Pekárka, který šel krátce poté do vězení. Takže, když se teď kritizuje trestní stíhání Andreje Babiše,...


Za dotační podvod.

...tak by se mělo stejně tak měřit stejným metrem i panu exposlanci Pekárkovi, tak to je první důvod.

Druhý důvod samozřejmě spočívá v ocenění zejména půdy, protože tam se vede odborný spor o tom, jestli to ocenění není ve prospěch církví, anebo není prostě předražené z hlediska jak naturálních, tak zejména fiskálních, tedy peněžních kompenzací.

A pak je tedy třetí důvod, který pokládám za nejdůležitější. Já bych se, pane Soukupe, na církevní restituce díval shovívavě, kdyby to nebyl právě klérus, který teď buzeruje nejrůznější obce a proti původním dohodám se domáhá vydání nejrůznějšího majetku. To se prostě nedělá, to si myslím, že je nenažranost, a samozřejmě akce vyvolává reakci, takže právě proto pokrčím rameny a říkám si, pokud tři politické strany, možná čtyři v Parlamentě budou hlasovat pro církevní restituce...

Pro zdanění myslíte?


Prosím?

Pro zdanění církevních restitucí.

Samozřejmě, já jsem to řekl stručně, takže pro zdanění církevních restitucí, no tak asi se to dá k Ústavnímu soudu a ten nějakým způsobem rozhodne.

Takže Vaše stanovisko ke zdanění. Já jsem uvedl jaksi ty restituce celkově.


Omlouvám se za tu zkratku, ano, samozřejmě se jedná o zdanění.

Vy jste už pokračoval k tomu zdanění, které jaksi chce jak hnutí ANO, tak komunisté. Ono to tedy vypadá, že komunisté to navrhli a hnutí ANO jaksi ustoupilo, ale chtějí to oba.

Sociální demokraté to měli za Sobotky také ve svém programu. Není to nic nového.

Ale princip těch církevních restitucí, ten je v pořádku? Co bylo ukradeno, má se vrátit?


A teď je otázka, v jaké to bylo reálné hodnotě.

Ano. Andrej Babiš říká, že je to o padesát čtyři miliard předraženo a tak dále.


Například.

Dobře, je to jedno z témat, na kterém vypadalo, že možná zhavaruje jednání o současné koalici. Pojďme k tomu tématu, které možná už si užíváme naposledy, to je sestavování vlády a získávání důvěry.

Vzhledem k tomu, že se scházíme každý týden, tak bych řekl, že úplně naposledy to není, ale už se to blíží. Mimochodem, pane Soukupe, my jsme naši sázku ne zcela přesně specifikovali. Vláda do konce června zřejmě bude, ale pokud sázka zněla, jestli to bude vláda s důvěrou, tak ta bude někdy v polovině července, a v takovém případě já sebekriticky uznávám už teď, že jsem tu slivovici prohrál, a na začátku července Vám ji donesu.

Já jsem tu otázku čekal, protože skutečně jsme přesně neřekli, jestli už má být vyslovena důvěra, nebo sestavována vláda.


Tak.

No, tak možná budeme vítězi tedy oba.


Ano, ano, to jsem chtěl právě navrhnout a dáme ji tady na stůl a při každém setkání z toho budeme místo této odporné minerálky upíjet.

Ano, to je tuzemská minerální voda neperlivá.


Naše diskuze bude daleko veselejší.  


Když jsme spolu hovořili před, myslím, před třemi nebo čtyřmi týdny, tak jste se vyjádřil poměrně příkře o předsedovi ČSSD Hamáčkovi, a šlo o situaci s jeho kandidátem panem Pochem. A doslova jste řekl, že nedrží dohody, což kdo zná Miloše Zemana, ví, že to je to nejhorší, co může udělat. Nedržet dohody. Vy jste se s panem Hamáčkem před dvěma dny sešel. Jaká byla atmosféra, bylo to už lepší?

Já sám dohody dodržuji. Důkazem budiž i to, že jsem dodržel dohodu, že i podruhé jmenuji Andreje Babiše premiérem. U pana Hamáčka zřejmě po té naší ostravské dohodě došlo k tomu, že ho někteří lidé kolem pana Pocheho poněkud masírovali. Já jsem to s ním nechtěl probírat, nechtěl jsem ho mučit, že. Samozřejmě jsem s lítostí konstatoval, že to není dobře, protože když člověk něco řekne, tak u toho slova má zůstat. Ale zase si vzpomeňte na celou řadu politiků, kteří jako korouhvičky ve větru měnili svůj názor podle toho, s kým zrovna přišli do kontaktu. Já jsem si teď vzpomněl na výrok Franze Jozefa I., který říkal americkému velvyslanci, bůh mě pověřil tím, abych chránil své národy před jejich politiky. Ale bohužel já nejsem Franz Josef I.

No, a když jsme u toho, jak to tedy vypadá s panem Pochem, co Vám řekl pan Hamáček?

Podívejte se, já si myslím, že tohle zaprvé bude záviset na panu Hamáčkovi, jestli ho skutečně předhodí panu Babišovi, pak to bude záviset na tom, jestli ho on předhodí prezidentovi republiky. Já bych byl velmi nerad, kdybychom naše přátelské vztahy narušili případem jednoho člověka, ale jistě bez mediální pozornosti o tom budeme diskutovat. A zatřetí a za poslední, povšimnul jsem si na internetu, že komunisté podmínili svoji toleranci menšinové vlády Andreje Babiše právě tím, že pan Poche nebude ministrem zahraničí.

Také jsem to zaregistroval. Hovoří se o Hynkovi Kmoníčkovi, Janu Kohoutovi? Naznačíte alespoň?

Já nemám...

Vašem řediteli zahraničního odboru Jindrákovi.

Ano, ano, ano, ano, ano. Já nechci nic naznačovat. Znáte Cimrmana, my nesmíme ani naznačovat.


No, ještě k jednomu z kandidátů. Já vím, že pan Toman, oficiální kandidát na ministra zemědělství, je Vaším favoritem, že k němu máte, že na jeho práci máte jaksi vlídný názor a vlídně se na jeho činnost díváte. Já jsem si našel zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, která kritizovala nastavení dotačního Programu pro rozvoj venkova. V zásadě kritizovala to, že většinu těch dotací získaly velké firmy, velké agropodniky a na ty malé se moc nedostalo. Ono to souvisí s tou debatou o ekonomice, kterou jsme vedli na začátku. Budete na něj tlačit, aby malé a střední podnikatele...


Tak zaprvé, už jsem říkal Janu Hamáčkovi, dočetl jsem se, že jsem vyžadoval, aby Mirek Toman byl v návrzích na ministra zemědělství. A Hamáček potvrdil, že jsem se ničeho takového sám nedožadoval.

Ne, to já neříkám, ne, ne, ne.


Že ho pokládám za skvělého odborníka, je trochu druhá věc, ale já jsem nebyl ten, kdo by někam chodil s prosíkem, to zaprvé.

Zadruhé, k té věci, kterou uvádíte, tak dotační tituly samozřejmě vypisuje Ministerstvo zemědělství. Dotační tituly nevypisuje ani Agrární ani Potravinářská komora, jíž byl, nebo snad ještě je, Mirek Toman prezidentem.

No a zatřetí, a tady možná ta Asociace soukromého zemědělství, která sdružuje především malé zemědělské podniky, se na mě bude zlobit, ale já bych se na základě principu hospodárnosti vždy ptal, jaká bude efektivita té vynaložené dotace. Víte, rodinná farma je krásná věc a zejména, když to máte jako svoje hobby, jako má prezident svůj ranč a podobně. Ale na druhé straně, z hlediska nákladů a výnosů, je to zpravidla, neříkám ztrátová záležitost, ale záležitost, při které se nesmírně nadřete a přitom ta efektivita není tak vysoká jako u velkých podniků, kde můžete použít moderní techniku a řadu dalších věcí.

To ano, a to je právě ten střet, víte, to je právě ten střet. Ty velké podniky, kde většina těch lidí na venkově je zaměstnána, tedy jsou v zaměstnaneckém poměru, nepochybně mají sílu býti efektivnější, vyrábět levněji. Má větší množství peněz, větší cash flow. To znamená, může si krátkodobě, nebo dlouhodobě dovolit vyrábět ten či onen produkt pod náklady jenom proto, aby třeba získal podíl na trhu, a tak dále. Ty všechny možnosti jsou malým podnikatelům v jakémkoliv oboru, ne jenom zemědělství, trochu znemožněny. Samozřejmě, velký podnik má jiné možnosti a můžeme si je pojmenovávat. Nicméně u toho zemědělství, samozřejmě, že zemědělci mají taky významný jaksi vliv na tvorbu krajiny, na krajinotvorbu. Mají vliv na život ve vesnicích a pak si stěžujeme, že se vesnice vylidňují, že se mladí lidé stěhují do velkých měst a nevidí na vesnici perspektivu. Odchází za lepšími mzdami do velkých měst. No, pokud bychom více podporovali malé, střední zemědělské podnikatele, ty rodinné firmy, možná by ta situace byla lepší a nemuseli bychom pak následně se divit tomu, že se nám vesnice vylidňuje.

Tak zaprvé, podíl zemědělství na ekonomické činnosti venkovského obyvatelstva, který byl dříve téměř sto procent, snad s výjimkou ještě kovářů a několika dalších řemesel, je dnes hluboko pod padesáti procenty. Tam jsou samozřejmě malé firmy a ty firmy nemají nic společného se zemědělskou výrobou.

Ale k tomu vylidňování, já jsem přijímal několikrát vítěze soutěže Vesnice roku. A v těch vítězných vesnicích, a tam mají dobré starosty, pane Soukupe, k vylidňování nejen že nedochází, já jsem ty vesnice i navštívil, tam naopak mladí lidé přibývají. A víte proč? No, ne proto, že by se tam rozvíjely zemědělské podniky, i když by to bylo docela hezké, ale proto, že ta obec třeba dává k dispozici zasíťované pozemky pro výstavbu rodinných domků pro mladá manželství. Takové opatření, které vás celkem napadne jako přirozené, ale někdo ho dělá a někdo ho nedělá.

No ano, pokud má ta obec štěstí, že v jejím okolí jsou dobré pracovní příležitosti a nabídne za zvýhodněných podmínek zasíťované pozemky, tak samozřejmě se tam lidé stěhují. No, ale je spousta obcí, které takové možnosti nemají, protože v okolí práce není, a logicky k čemu je vám zasíťovaný pozemek, pokud tam neseženete práci, že?

No, dobře, ale v okolí je práce skoro vždycky. Teď bychom, kdyby byl čas, museli brát v úvahu takzvanou dojížďkovou vzdálenost, která je v České republice dvacet kilometrů. Jinými slovy, jakmile je práce dál než dvacet kilometrů, tak ji odmítnete, což je ovšem atypické. V západní Evropě ta dojížďková vzdálenost je akceptována tak do sta, sto padesáti kilometrů.

K tomu zase máme náklady na dopravu, dopravní obslužnost, ...

No samozřejmě, že ano.

... případně vlastní auta a tak dále. Pane prezidente, ale já se nechci tady s Vámi dohadovat o dotačním programu Ministerstva zemědělství. Já jsem na to chtěl upozornit s tím, že přichází nový ministr a bude s tím potřeba něco dělat. Ale já se tématu podpory venkova, pane prezidente, nevzdám a budu to považovat za své téma a budeme se o tom bavit často.

Mluvíte s člověkem, který deset let žil na venkovně, na Vysočině, takže budu mít pro Vás plné pochopení.

Děkuji Vám za dnešní rozhovor, pane prezidente. Více času už nemáme.


Bylo to příjemné a kupodivu k sestavování vlády jsme se vlastně ani nedostali. Takže už i Vy věříte, že ta vláda v geologicky dohledné době bude.

Ano, věřím. Přiznávám se, že sestavování vlády jsem jenom nakousl s ohledem na Vaši schůzku s panem předsedou Hamáčkem a nechtěl jsem se pouštět do dalších teorií, co bude, kdyby bylo. Počkejme si na výsledek toho vnitrostranického referenda, a pak bude jasněji, protože o tom, co by bylo, kdyby bylo, až bude, co bude, už se bavíme opravdu sedm měsíců.

Blíží se nám patnáctý červen, takže není to tak daleko. Premiéra jsem jmenoval včera. Takže já jsem svoji práci vlastně odvedl, pane Soukupe. Teď je to na druhých.

Mimo jiné svůj počet jmenování premiéra už jste vyčerpal.

No, já jsem dokonce jmenoval čtyři premiéry, dvakrát Babiše, jednou Soukupa a jednou Rusnoka. Já mám se jmenováním premiérů neocenitelné zkušenosti.

Vy jste mi chtěl něco naznačit? Vy jste řekl, že jste jmenoval Soukupa, chtěl jste mi něco naznačit, pane prezidente?

Vás bych spíše viděl na ministra kultury, pane Soukupe. Ale s kým jsem Vás teď zaměnil? Řekl jsem dvakrát Babiše, aha, zaměnil jsem Vás se Sobotkou.

Sobotkou.

Tak to ne, tak to ne. To bych Vám křivdil.

Děkuji, ale já se do státní správy skutečně nechystám. Já jsem spokojen jako ředitel televize
.

Doufám, že to budete říkat ještě za několik let.

Také doufám, děkuji Vám, pane prezidente.


Já Vám také. 

 

 

Projev prezidenta republiky při jmenování nové ministryně

Projev prezidenta republiky při jmenování nové ministryně

30.07.2018
  Vážená a milá paní ministryně, vážený pane premiére, vážený pane...

Projev prezidenta republiky při tiskové konferenci k cestě vlakem na Slovensko

Projev prezidenta republiky při tiskové konferenci k cestě vlakem na Slovensko

29.07.2018
  Vážený pane prezidente, dámy a pánové, s nikým se nesetkávám tak...