ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 05.09.2019

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás u prvního poprázdninového premiérového vysílání Týdne s prezidentem. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Pane prezidente, já jsem rád, že Vás po více než dvou měsících vidím. A moje první otázka logicky směřuje k létu. Odpočinul jste si? Jak jste strávil léto?

Strávil jsem léto převážně v lánském zámku, chodil jsem na procházky do krásného zámeckého parku. Ta dovolená byla tak trochu pracovní, ale to nevadilo. Kombinoval jsem práci a odpočinek a dobře to dopadlo.

To já jsem si všímal, tedy na internetu a v novinách, že při dovolené jste řešil situaci na Ministerstvu kultury a související politické půtky a tak, ale k tomu se ještě dostaneme. Jedna věc, při posledním vysílání jste říkal, že máte na léto připravený plán, a to je omezit kouření. Povedlo se Vám to?

Ano, z šedesáti cigaret denně jsem klesl na čtyřicet.

Tak pořád je to dost, ale je to lepší.

Tak je to v rámci mých možností.

Tak pojďme k vážnějším tématům. Určitě dnešní debata nebude prosta kontroverzních témat. To první je takové lehké, na rozjezd. Já jsem si všiml, že Jaroslav Kubera, předseda Senátu se o Vás vyjadřoval a řekl tam větu, že Vaše mstivost je nekonečná. No mě to překvapilo, protože jsem si myslel, že máte dobré vztahy. Máte dobré vztahy?

Ale snad ano, a každý někdy něco plácne. Zaprvé, Jaroslav Kubera o mně příliš mnoho neví a zadruhé, když mluvíme o té mstivosti, tak bych mohl uvést konkrétní protiargument. Jmenoval jsem Luboše Zaorálka ministrem kultury, třebaže je jedním z poslanců, kteří mě zradili v roce 2003. Tak jakápak mstivost.

Já Vás znám, Vy jste vlídný člověk, ale nezapomínáte, tak to na mě působí.
Pane prezidente, Vy jste se teď vrátil z Polska, kde jste si s ostatními státníky připomínal takové smutné výročí. Osmdesát let od začátku druhé světové války, kterou odstartovalo Německo vpádem do Polska, proto to bylo v Polsku, samozřejmě. Jak moc je důležité pro nás si tahle ta výročí připomínat a je z toho nějaké poučení i pro nás teď v roce 2019? Osmdesát let.


Svým způsobem výročí zahájení světové války je méně důležité než výročí ukončení světové války, to bych rád podtrhl, protože vítězství se slaví lépe než porážka.

To ano.

A nezapomeňte, že v první letech, 39, 40, 41, ještě 42 to byla válka prohraná z našeho hlediska. Nicméně dobře, zavzpomínali jsme si a myslím si, že tady dávám za pravdu Polákům, kteří, když byli dotázáni, proč nebyli pozváni Rusové, tak odpověděli, protože Rusové nás přepadli z druhé strany, z jedné strany Němci a z druhé strany Rusové.

Taky se tam jaksi ozývaly hlasy, že Vladimir Putin na to setkání nebyl pozván proto, že jaksi většina států, které pozvány byly, nesouhlasí s jeho politikou vůči Ukrajině, no.

To s tím nemám co dělat, pane Soukupe. Znovu opakuji, asi čtrnáct dní po vpádu Hitlera do Polska zaútočila Rudá armáda z východu a to vedlo teprve ke kapitulaci polské armáda.

Polský prezident Andrzej Duda řekl, že pravděpodobně by válečná apokalypsa, tedy druhá světová válka, nebyla, pokud by se mocnosti západní postavily anšlusu Rakouska a mimo jiné postavily se na obranu Československa po Mnichovské dohodě, je to tak?

Má naprostou pravdu. Jak Francie, tak Anglie měly tehdy zbabělé politiky, ale já vždycky uvádím, že optimální zásah mohl být v roce 36, když byla porušena Versailleská smlouva a když bylo okupováno Porýní. A kdyby tehdy byl ozbrojený zásah proti Německu odůvodněný porušením Versailleské smlouvy, no tak v tom případě by nebyl ani anšlus, ani Mnichovská dohoda, ani cokoli dalšího.

Andrzej Duda ještě říkal, že v třicátých letech to zběsilé pronásledování Židů, že na to se reagovat mělo, protože to o něčem svědčilo, kam to půjde, a šlo to přesně tam, kam to šlo.
No dobře, pane prezidente, já jsem tu debatu o Polsku a začátku druhé světové války směřoval k tomu, že teď bych se chtěl bavit o konci druhé světové války, nikoliv takto filozoficky, ale o kauze sochy maršála Koněva v Praze 6. Sledujete to?


Okrajově, velmi okrajově.

Ona je to jedna z největších kauz letošních dnů, která se, tedy dnešních dnů, která se tak zase, jak to bývá, zvrhla ve střet údajně demokratických a údajně nedemokratických sil. Ty údajně demokratické síly říkají, je potřeba odstranit sochu maršála Koněva, protože jeho historická úloha ve světle roku 56 v Maďarsku a 68 v Československu je negativní a nemůže to vyvážit jeho pozitivní úlohu při osvobozování Československa a s tím související určité debaty o tom, že ta úloha sovětské armády nebyla až tak zásadní pro osvobození Československa a podobně. A vedle toho protinázor. Na které straně stojíte?

Samozřejmě pochopím, jestliže v Maďarsku nebude stát z Vámi uvedených důvodů socha maršála Koněva. Pokud jde o rok 68, uvádí se, že už byl penzista a na věci neměl vliv. Ostatně odmítl, když mu Husák chtěl nabídnout titul hrdina České republiky, nebo Československa, co to tenkrát bylo.

Československé socialistické republiky.


To je jedno. Nicméně ti, kdo bojují proti sochám, jsou, pane Soukupe, zbabělí, protože socha se nemůže bránit. A já dokonce jsem zaregistroval, že skutečným důvodem odstranění té sochy je plán na vybudování podzemních garáží v místě, kde ta socha stojí, což je zvláště ubohé. Takže já bych tam tu sochu doporučoval nechat a neztrapňovat se neznalostí historie. Maršál Koněv osvobodil nejenom Prahu, osvobodil například i Osvětim. Samozřejmě, že můžeme argumentovat tím, že Praha kapitulovala dřív, přesněji řečeno, Němci v Praze, ale zase nezapomeňte, že fanatické SS jednotky odmítly kapitulaci a Rudá armáda je musela toho 9. května potlačovat.

Víte, já, tohle je, tak jak jsem říkal, Vy jste vlídný člověk a teď vlídně vysvětlujete historické konsekvence. Já se přiznávám, že stojím na Vaší straně, maršál Koněv vedl svoje muže do osvobození, do bitev o osvobození Československa, 180 000 z nich tady padlo a naši úctu si oni i on zasluhují pro tuto úlohu. Historie by se neměla vnímat těmi znalostmi a pohledem, který přišel později. To je můj názor a samozřejmě nejsem hlupák, abych nevěděl debaty o Maďarsku v roce 56 nebo o roce 68.
A já si myslím, že tady o Koněva totiž ani moc nejde, že on je takový symbol pro rozdělení společnosti, a ten starosta Prahy 6 si na tom prostě honí svoje politické body. Mimo jiné je to ten pán, který dával Vaši dehonestující, z jeho pohledu, fotku na úřad Prahy 6. Je to ten pán, který říká, že by tu sochu jste si měl vzít Vy, a dát ji Putinovi jako dáreček a podobně. Ono to svědčí o tom, že ta politika opravdu tady začíná být svinstvo, a tohleto slovo tady teď budu používat několikrát, a to, co se hovoří a upozornil na to třeba Miroslav Macek, že opravdovým důvodem je ještě něco horšího, a to je kšeft s těmi podzemními garážemi a nějakými obchody a podobně, no tak to možná to slovo svinstvo odůvodňuje. Co myslíte?


Já už jsem svůj názor vyjádřil. Pokud jde o Prahu 6, je to poslední útočiště TOP09, která už není celostátní politickou stranou, a někteří její protagonisté se chovají poněkud křečovitě.

Čekáte nějakou reakci Ruska na tuhle tu kauzu, protože máme spolu uzavřenou smlouvu mezinárodní, ve které se obě dvě strany zavazují jaksi vojenské pomníky a památníky udržovat a pečovat o ně. Čekáte nějaký protest?

Velmi pravděpodobně ano, nejsem si dokonce jist, jestli už nějaký protest z ruské ambasády nebyl.

To já tedy taky ne, je to možné, ale teď to nevím. No, já jsem si všiml v německém tisku jedné poznámky, kde tam ten komentátor konstatuje, že některé země východního bloku včetně České republiky se neumí kultivovaně vyrovnat se svojí minulostí, komunistickou minulostí, a tuhle frustraci si vybíjejí primitivní protiruskou averzí. Mě tahle ta věta teda zaujala.

Myslím si, že máte naprostou pravdu. Teď k tomu ještě přistupuje stejně tak primitivní protičínská averze, ale myslím si, že tuto averzi nesdílejí Slávisté.

Protože Slávisté jsou vlastněni, nebo Slavia, fotbalový oddíl je vlastněn firmou CITIC čínskou a i díky jejich penězům teď jdou od úspěchu k úspěchu a po letech naši fotbalisté budou hrát Ligu mistrů dokonce s Barcelonou, kdo by to byl řekl.

Pane prezidente, k dalšímu svinstvu. Šarochovo rozhodnutí. Médii, a opět je to stejně jak ta socha Koněva. Já, víte, máme systém státního zastupitelství, kde je ustanoven dozorový státní zástupce, který celou dobu dozoruje trestní kauzy, aby policie nemohla zvlčit, aby důkazy, které budou předkládány soudu, měly naději na úspěch, aby lidé nebyli vláčeni trestními řízeními bez naděje na úspěch, aby cílem například nějaké dehonestace nebylo trestní řízení samotné, protože se ví od začátku, že u soudu takové důkazy uspět nemohou. No, a v téhle té, to je ta obecná pravda a tady byl státní zástupce Jaroslav Šaroch, který dozoroval kauzu premiéra Čapího hnízda, ten teď rozhodl, sepsal rozhodnutí, které nebylo doručeno, to uznávám, stranám a těm obviněným a strhla se mala, strhla se mela. Já k tomu mám několik komentářů, teď by mě zajímal Váš.

Musím vycházet z fakt, alespoň z těch fakt, o nichž vím. Takže, během zhruba jednoho roku musel pan Šaroch zpracovat 20 000 stran materiálu k této kauze. To je neuvěřitelné číslo, pan Soukupe.
Fakt číslo dvě, z tohoto zpracování v délce jednoho roku vznikla devadesátistránková zpráva navrhující zastavení trestního stíhání. Já nechápu, proč se kolem toho dělají takové tanečky, kdyby pan Šaroch navrhl obžalobu, tak si myslím, že část některých politiků a některých novinářů by jenom jásala.
Ale v každém případě plně sdílím názor, že těchto devadesát stránek bychom si měli přečíst, pokud o to máme zájem. Stejně jako je rozsudek, ať už tedy na jakýkoli počet stránek, veřejně přístupných, tak proč by nebylo veřejně přístupné i toto.

Tady jde totiž o něco jiného. Já nevím, co v tom spisu je, já nevím, jaké důkazy proti obžalovaným v kauze Čapí hnízdo, nebo obviněným Čapí hnízdo obsahuje. Nikdo to nemůže vědět, neví to vůbec nikdo z těch, kteří se k tomu vyjadřují. Neví to ani nejvyšší státní zástupce, natož aby to věděl kterýkoliv politik. Ví to pouze Jaroslav Šaroch a jeho nadřízení, který sepsal tu zprávu, o které hovoříte. A přesně, co říkáte, protože pokud by ta zpráva byla opačná, tak by byl hrdinou, a teď čelí brutální dehonestaci. Já vůbec netuším, co v té zprávě je, já na to mohu mít nějaký svůj názor, ale v kontextu demonstrací za nezávislost justice, přeci nezávislost není to, co se České televizi líbí, nezávislost znamená to, že státní zástupce a soud se rozhodne tak, jak důkazy a právo hovoří, bez ohledu na jakékoliv tlaky. Je to tak?

Samozřejmě. A Vy správně upozorňuje, že nikdo kromě Šarocha ty důkazy, které vedly k jeho rozhodnutí, nezná. Ať ty důkazy v těch devadesáti stránkách publikuje. Jestli to chce Městské státní zastupitelství ještě přezkoumat, co by ne, ale já nevím, co by na tom přezkoumávalo. Tak chce se znovu věnovat těm 20 000 stránkám?

Asi ano, ale to jim asi nemůžeme zakázat. Ale oni naprosto v rozporu s právem a pravdou z Jaroslava Šarocha, média zejména a politici, dělají jakéhosi úředníčka, který připravuje podklady pro rozhodnutí svých nadřízených, ale tak to není. On už rozhodl a pak se strhla mela, a to rozhodnutí nebylo pouze vypraveno stranám té kauzy.
A ten spor je vážnější, tady nejde jenom o Andreje Babiše, teď už tady opravdu jde o nezávislosti justice. Přece nemůžeme dopustit, aby státní zástupce, a opakuji, já pana Šarocha jsem nikdy v životě neviděl, vůbec netuším, co v tom spisu může být za důkazy, nebo nemůže být za důkazy. Všechno, co vím, jsou pouze novinové články, ale přece nemůžeme připustit takhle brutální nátlak na státního zástupce, ať už z jakékoliv strany. Já, když si čtu vyjádření Miroslavy Němcové, že Šaroch je ohrožením demokracie, opět tato prázdná slova, která používají lidé, kteří asi neví, co to je. Já vidím zpravodajství České televize, tak je mně jako právníkovi no nejméně stydno, spíše mi běhá mráz po zádech.

Miroslava Němcová je žena zvláštního ražení a skoro nestojí za to ji komentovat, ale byli i jiní, Kalousek, Gazdík a další, kteří se k tomu vyjadřovali jako k ohrožení právního státu.

Ano, a to jsou ti samí, kteří demonstrovali za nezávislou justici, ale nezávislá justice přeci není to, co vyhovuje panu Kalouskovi. Nezávislá justice je rozhodnutí podle důkazů bez ohledu na cokoliv. Já nevím, ale Vy jste prezident republiky, tady je potřeba něco dělat.


Tak v mém případě je samozřejmě možné zvažovat kroky, ale ty kroky budou aktuální teprve tehdy, když bude ukončeno, ať už s jakýmkoli výsledkem, toto posuzování na úrovni státního zastupitelství.
Jinak bych chtěl dodat, že mně je Andrej Babiš sympatický, pane Soukupe, protože ho pokládám za druhého nejlepšího premiéra české vlády, hned po mně.

To jsem se chtěl zeptat, který je ten první, ale očekával jsem tuto odpověď.
Tak je pravda, že Andrej Babiš je úspěšný objektivně. Je premiérem v době, která je pro Českou republiku úspěšná. A všechny ty řeči o tom, že za to nemůže, protože ten ekonomický cyklus a tak dále dobíhá a on sklízí ovoce ze stromů, které byly zasazeny těmi vládami, které tehdy byly tvořeny těmi opozičními stranami, to jsou prostě řeči. Vítěz má, vítězství má vždycky spoustu autorů, zatímco porážka má vždycky jenom jednoho. To jsou prostě řeči, jeho preference ve společnosti jsou prostě vysoké, preference volební jsou prostě vysoké a neklesají, v tom máte nepochybně pravdu. Já nejsem nějaký zvláštní fanoušek Andreje Babiše a jeho politických kroků, to přiznávám, ale ten fakt, který říkáte, je prostě tak. Ale to s tím Šarochem a rozhodováním úplně nesouvisí, protože mě to děsí, to, co se tam děje. Mě to děsí.

Tak souvisí to, protože pokud by to trestní stíhání nebylo zastaveno zásahem ať už městského státního zastupitele, nebo nejvyššího, Pavla Zemana, tak se to bude vléci ještě týdny, měsíce.

No to ano, ale já to jenom...

A v tomto smyslu to souvisí.

Vy jste velký pragmatik, pokud jde o tuto konkrétní kauzu. Já se ji snažím zobecnit, protože představme si, že by Jaroslav Šaroch nebyl tak odvážný a tvrdý státní zástupce a řekl by, podívejte se, já vím, co bude následovat, tady se do mě pustí noviny a Česká televize a budou mi nadávat politici. Mám já tohle zapotřebí? Já to pošlu k soudu, ať se ten soud s tím vypořádá, tak já to tam dám, mám o tom své pochybnosti, asi ten sport prohraju, ale pořád lepší, než abych tady teď čelil takovému lynči. No, a pokud by soudce podle důkazů, které v tom spisu budou, tu žalobu zamítl, obžalobu zamítl a Andreje Babiše osvobodil, čelil by i soudce stejnému lynči jako čelí Jaroslav Šaroch

Samozřejmě. Samozřejmě, že ano.

A to přece nemůžeme připustit.

Víte, já si pana Šarocha vážím kromě jiného i proto, protože se uvádí, že změnil právní názor. Nevím, jestli je to pravda, ale pokud ano, každému z nás se stalo, že jsme nejdřív studovali nějaký spis, já třeba nějaký zákon, který mám podepsat, a přistupovali jsme k tomu s nějakým názorem a mnohdy jsme tento názor změnili. Takže já si vážím pana Šarocha za jeho odvahu, a Vy už jste to v podstatě řekl, ta naše mediální smečka včetně České televize by ho chválila, kdyby rozhodl opačně, a to, že se této smečce dokázal postavit, je jeho zásluha.

Víte, já to považuju za mimořádně závažné. Mimo jiné Hospodářské noviny uvedly, že Jaroslav Šaroch pravděpodobně žádný názor nezměnil, protože v době, kdy z té kauzy vyloučil tím, že zastavil trestní stíhání, Jaroslava Faltýnka například, tak podle všeho existuje dopis adresovaný, uvádí to Hospodářské noviny, adresovaný policii, kde říká, že celá ta věc je důkazně slabá a že nevylučuje, že stejně bude postupovat u dalších obviněných, což udělal. To znamená, s největší pravděpodobností žádný názor nezměnil a na důkazní slabost, a opakuji, já žádné důkazy nevím, upozorňoval už nejméně rok.

Dobře, ale kde se tedy vzalo to tvrzení o změně právního názoru?

Podle mého názoru je to pouze mediální fikce, protože všichni doufali, že nenáviděný Babiš bude obžalován. Až na to, že pan Šaroch tyhle ty spekulace nijak nekomentoval, na rozdíl od vedoucích státních zástupců, nejvyššího státního zástupce a tak dále, mediálně nikde nevystupoval. To znamená, média pravděpodobně žila v nějakých svých chimérách, že s Babišem je konec.

On pracoval, na rozdíl od těch, kdo jenom vystupují v médiích.

A ta Česká televize, je to veřejnoprávní instituce a spustili odporný lynč na nezávislost justice, ta Česká televize. Není načase opravdu s tím něco dělat?

Já jsem navrhoval, aby Parlament využil svého práva, dvakrát zamítnul zprávu o hospodaření, která tam teď leží, a to vede k tomu, že se může zvolit nové vedení České televize.

Protože, aby veřejnoprávní instituce spustila lynč na nezávislého státního zástupce jenom proto, že jeho rozhodnutí se jim nelíbí, místo toho, aby řekli, takto funguje spravedlnost. Někdy se to, v každé straně sporu u soudu je jedna strana nespokojena, jenom obě dvě strany musí ctít, že soudce je soudce, stejně jako státní zástupce je státní zástupce, to přeci...

Já myslím, že v tom se shodujeme, takže můžeme jít dál.

No, víte, promiňte, jestli jsem s tím otravoval moc dlouho, ale já jsem právník a mě tohle to strašně štve.

Ta základní myšlenka opravdu byla, že kdyby to šlo k soudu a soud Andreje Babiše osvobodil, tak stejný řev by se odehrál na adresu onoho soudce.

Média nemohou a politici nebudou určovat rozhodnutí soudu, to už tady bylo.

Nezávislá soudní moc, jak napsal už Montesquieu, je jeden ze tří pilířů skutečné demokracie.  Ti, kdo útočí na tento pilíř a dokonce se drze nazývají demokraty a drží v rukou cedulky justice, tak si neuvědomují, že jsou to oni, kdo na justici útočí.

Tak to je. Tak jo, tak pojďme teda dál, Ministerstvo kultury. Další kauza letních dnů, která Vám ničila dovolenou. Chcete se ještě vyjadřovat k okolnostem odvolání pana Staňka a jeho tedy vyměněním za Lubomíra Zaorálka? Pokud ano, pojďme se o tom bavit, pokud ne, pojďme se bavit o té kultuře. Tak, teď je to na Vás.

Snad jenom dvě, tři věty, protože za víc to nestojí, byla to taková letní přeháňka. Sociální demokracie má zřejmě pocit, že všichni její straničtí funkcionáři musí být ministry, takže pan Šmarda, který je místopředseda strany, měl být také ministrem, a to ministrem kultury. Jak premiér, tak já jsme vyjádřili určité pochybnosti nad kvalifikací pana Šmardy. Já jsem mu chtěl touto cestou poděkovat, že nakonec rezignoval, a myslím si, že letní přeháňka skončila.

Já už se k tomu nechci vracet, já už to beru tak, že za mě já žádnou dodatečnou otázku nemám, protože beru to jako fakt. Ministrem kultury je teď pan Zaorálek, o tom co jsem si myslel o panu Staňkovi i panu Šmardovi, o tom už jsme mluvili, nechme to být. Podle mého názoru o obou dvou ještě uslyšíme a budeme mít možnost se k nim vrátit, protože český politický rybníček je tak malý, že oni vždycky politicky významné osoby někde potom vyplavou, akorát nevím, jestli příští týden nebo za tři roky, to nevím.

No, dostal od Vás nějaké úkoly pan Zaorálek v oblasti kultury?


Já nejsem oprávněn dávat úkoly ministrům, to může dělat jenom premiér. Já mohu pouze doporučovat. Doporučoval jsem zcela veřejně při jeho jmenování, aby si uvědomil, že může mít pohodlný život, chodit z recepce na recepci, z vernisáže na vernisáž, z festivalu na festival, ale že Ministerstvo kultury by se mělo starat o chátrající kulturní památky, byť tyto památky samozřejmě žádné festivaly ani neorganizují, ani nemají vlastní média, zkorumpovaná média, která by za to ministra kultury chválila.

No, on je pan Zaorálek trochu střelec a já teď bych chtěl několik bodů tam zmínit. On řekl a teď, stal se v podstatě ministrem kultury kvůli sporům o šéfa Národní galerie, dá se říci, ten odstartoval celou tu přeháňku letní. A on řekl, že zrušil výběrové řízení na toho šéfa Národní galerie, a teď je závorka, pane prezidente, já se omlouvám, protože o osobě, významu šéfa Národní galerie mluvíme s prezidentem republiky už asi potřetí, což je teda upřímně jako nonsenc, ale dobře. Protože není jasná koncepce té Národní galerie, moje otázka je jasná. To oni tam nic nedělali nebo ona není koncepce Národní galerie, to je jako zvláštní. Já jsem si teda mimo jiné na internetu nějakou našel, jmenuje se Koncepce rozvoje Národní galerie v Praze na léta 2015-2020 a mluví tam o návštěvnické otevřenosti, atraktivní prezentaci sbírek a tak. Jak to teda bude s tím, s tou Národní galerie, s tím šéfem?

Pokud jde o můj názor, tak jsem podpořil pana ministra Staňka, když odvolal docenta Fajta z čela Národní galerie, a to proto, protože pan docent Fajt sám se sebou uzavřel smlouvu na jeden milion a dvě stě tisíc korun. Pane Soukupe, kdyby tohle dělal každý, no tak máme sice vysokou životní úroveň...

Ředitelů.


Ale pouze ředitelů a rozpočet tak trochu v rozvalu. To je snad vše, co o tom vím.

Dobře. Další kauza ta už se Vás týká, protože vyšlo najevo, že poslední den nebo předposlední den ve funkci pan ministr Staněk podepsal zrušení památkové ochrany objektu Hadí lázně v Teplicích. Shodou okolností, a to je ta otázka, tenhle ten objekt patří podnikateli jménem Třešňák a ten samý podnikatel je, byl sponzorem Vaší volební kampaně. Souvisí to nějak?

Ne, rozhodně ne. V Čechách zná každý každého a já jsem se o celé téhle věci dozvěděl až následně. Tak jsem se nechal informovat a informace, které mám k dispozici, jsou asi takové, že Hadí lázně dlouhodobě chátraly, a to právě proto, že památkáři svým způsobem, tedy svými požadavky nebo svými podmínkami bránili jejich rekonstrukci. Pan Třešňák je chce rekonstruovat, takže nemá dojít k jejich demolici, rekonstruovat víceméně do původní podoby, a tak proč ne.

No, ono totiž Vy jste tak naznačil, tady se v České republice zná každý s každým a ten pan Třešňák je takový skrytý miliardář z mého pohledu. Je to podnikatel s velmi rozsáhlými aktivitami a ne všichni miliardáři žijí v Praze, že, a chodí do novin. To znamená, teď se to setkalo s několika, že zase média byla překvapena ze jména Třešňák. Já jméno Třešňák znám, protože je to opravdu velmi významný podnikatel až na to, že akorát nedává rozhovory do novin. No tak tam byla hned taková zkratka, že jste to zařídil, že jste řekl panu Staňkovi, ať mu to podepíše.

Přísahám při všem, co je mi svaté, že jsem o tom do doby rozhodnutí pana Staňka vůbec nevěděl.

Ano, a protože já Vás znám, tak jsem o tom přesvědčen, že takovými věcmi se nezabýváte. Jenom média si rozjela své spekulace, tak jsme se o tom museli zmínit.
A teď možná jedna věc, která se týká kultury, kterou já osobně považuji za důležitější než Hadí lázně nebo post šéfa Národní galerie, a to je zoufalá podfinancovanost pracovníků v kultuře. Pokud mluvím o živém umění typu a mluvím o pracovnících v angažmá, herci, tanečníci, hudebníci. Nemluvím o těch hereckých celebritách, které jsou na volné noze a účtují si statisíce za jeden natáčecí den, ti pak demonstrují, to je v pořádku, ale pak jsou tady tisíce a tisíce a tisíce lidí, kteří pracují v oblastních divadlech, různých kulturních spolcích, které jsou financovány z veřejných zdrojů, z Ministerstva kultury, a ty platy jsou tam zoufalé. U tanečníků třeba 18 000 hrubého průměr, u herců 21 000 korun hrubého průměr. Býti hercem v angažmá, každý den, každé dopoledne zkoušet a pět dnů v týdnu nebýt večer doma, protože hraji divadlo, a mít 21 000 hrubého. Není ta nespokojenost kulturní obce, to je ta otázka, s politikou a protest dána tímto? Že jsou zoufale podfinancováni, že za svoji práci dostávají opravdu zoufalé peníze?


Tak mně bylo sympatické vyjádření Luboše Zaorálka, že kultura je podfinancována, co vlastně říkáte i Vy. Samozřejmě, že jsou-li ty platy takto zoufale nízké, bylo by dobré, aby se zvýšily. A teď musíme hledat zdroje na toto zvýšení.

Já Vám dám příklad, violoncellistka symfonického orchestru s platem hluboko pod 20 000 korun hrubého si přivydělává řízením náklaďáku, to je konkrétní příklad.

Kdybyste mě nechal domluvit tak, protože zdroje jsou, jak říkal chudák Špidla, tak já teď jdu 16. září na vládu, na debatu o státním rozpočtu. Pak budu mít ještě projev v Parlamentu jako každý rok na toto téma. A jste první, komu řeknu, že základní teze kromě několika dalších bude znít, tato země má k dispozici 340 miliard, a to v případě, kdyby se zrušily všechny daňové výjimky a osvobození od daně, a protože například hnutí ANO mělo ve svém programu zrušení daňových výjimek a Hamáček i další se k tomu rovněž staví sympaticky, proč neuvolnit, i když vím, že to vyvolá běsnění těch lobbistických skupin, prostředky, které takto uvázly. Pak můžete samozřejmě mimo jiné zlepšit i platy v kultuře, takže, pane Soukupe, nestačí se tady rozněžňovat, že baleťák má 18 000. Máte pravdu, je to málo, ale musíte se ptát, kde vezmete peníze. A tady za léta a léta letoucí si prostě různí lobbisté vymohli taková osvobození od daní, že dohromady už to dělá, já tu tabuličku mám a já ji dám na náš web, tak že to dělá těch 340 miliard korun.

Já jsem se tady rozněžňoval, no já jsem spíše upozorňoval na tohle to a ta základní otázka zněla, a to je moje přesvědčení, že nespokojenost kulturní veřejnosti je dána tímto zoufalým podfinancováním, nespokojenost vůči politice tam je základní problém. Ano baleťák, ale je to tvrdá práce, je to tvrdá práce, žijí v divadle, v komunitě umělecké a je to zoufalé. A vedle toho jsou ty mega celebrity, které samozřejmě mají miliony a jsou velmi bohatí, nechť, já jim to přeju. To je naprosto v pořádku, pokud jsem známý herec, zpěvák a podobně, mám právo si říci honorář, který mi producent filmu nebo organizátor koncertu zaplatí. To je prostě tak, ale ten problém kultury je jinde, v odměňování než u nich, tak.

V tom jsme se shodli, ale ostatně soudím jako vždy, nezapomínejme na kulturní památky, často chátrající a snažme se je především opravit.

Vy jste přeskočil k tomu, kde tedy brát. My jsme se tady o tom už bavili několikrát, ale je to pořád dokola, protože ty kola změny legislativy, daňové jsou velmi pomalé. A hlavně ti lobbisté, kteří si tam třeba ty výjimky prosadili před několika lety pro své klienty, ať už jsou to banky nebo pojišťovny nebo další a další, další instituce, no tak samozřejmě se zuřivě brání. A nezapomeňme, že ty nejmocnější průmyslové a finanční skupiny, které mají nejmocnější lobbisty, vlastní taky ty média, pane prezident.

Víte, moje zásada je zásada rovných podmínek. Každý má platit daně stejně, nikdo nemá být osvobozen, protože je-li někdo osvobozen, a to říká hnutí ANO ve svém volebním programu, tak někdo jiný na to musí doplatit. Ale ještě jednu větu, když mluvíme o rovných podmínkách. Tady máme nesmyslně dotované solární elektrárny. Tak ať, když soláry představují zhruba tři procenta energetického výkonu České republiky, ať mají také stejné podmínky, a ne, to je vlastně analogie toho osvobození od daně,...

Ano.

...ať nemají dotace. A víte, kolik ty dotace jsou?

Údajně až čtyřicet miliard korun ročně.

Ano, máte úplnou pravdu.

Ze všech možných zdrojů Ministerstva průmyslu, financí a tak dále.


Ministerstvo průmyslu dvacet sedm miliard.

A pak jsou další a dohromady je to až čtyřicet miliard. A co bychom si povídali, tohle není přirozené. To nějací lobbisté si tehdy prosadili, protože věděli, nebo oni, jejich zaměstnavatelé jim řekli, že je to kšeft, a ti lobbisti jsou vždycky nějací bývalí ministři, bývalí poslanci, kteří už v politice neuspěli a využívají znalost toho prostředí. Tak to prostě je a s tím nic nedokážeme udělat. O tom se tady hovoří už, já nevím, o solárních elektrárnách pět let, sedm let a neděje se nic. Mimo jiné já jsem velmi kvitoval ministra Karla Havlíčka, který otevřeně řekl, že odvolal tři z pěti členů Rady Energetického regulačního úřadu, a řekl, že tito tři členové podle informací tajných služeb a policie více než zájmy státu a spotřebitelů hájili zájmy regulovaných subjektů, to znamená těch energetických společností, no to je důkaz.

Já si myslím, že Energetický regulační ústav, úřad, ne ústav, pod vedením Aleny Vitáskové bojoval proti solárním baronům, a když Vitásková byla odejita, tak jde na ruku ne jenom solárním baronům, ale i dalším institucím.

A tak ona byla odejita, protože je neposlouchala. To je jasné.

No právě.

Tak se na ni něco udělalo, vymyslelo, byla odsouzena na sedm let, soud to potom zrušil, ale byla dávno pryč a zničili jí život. Tak to je, protože to, její postup nevyhovoval těm energetickým baronům, no miliardářům, tak to prostě je.

Vidíte, a teď si uvědomte, že je tedy jakási červená niť. Tak Šaroch nevyhovuje například Milionu chvilek pro demokracii.

Ano.

Vitásková nevyhovuje zase někomu jinému. Pokusme se vytvořit společnost, kde nebude důležité, kdo komu nevyhovuje, ale kdo komu vyhovuje, kdo komu prospívá, kdo je komu užitečný, ale to je těžké, pane Soukupe.

To je těžké, to je těžké, ale Don Quijot se taky pouštěl do ztracených bitev.
Pane prezidente, pojďme ke konkrétním ekonomickým otázkám a už jich bude jenom opravdu pár, protože náš čas se pomalu a jistě, i když ne, zbývá nám zhruba nějakých pět, šest minut, ale to nám snad stačí.
Minimální mzda, to je téma, o kterém se teď hodně hovoří. Je samozřejmě důležitá pro ty tři procenta zaměstnanců, kteří pracují v minimální mzdě, ale je důležitá i pro odvody za lidi, kteří nepracují, například studenty, důchodce a tak, do státního rozpočtu. Ona by se měla zvednout, ministryně práce a sociální věcí navrhuje zvýšení o 1 350 korun na celkovou částku 14 700. Odbory říkají, že nejméně patnáct, no dobře, ale tak to jsou už jenom tři stovky, to snad nebude tak vážný problém. Váš názor, kde by měla být minimální mzda?


Já jsem nejdříve potěšil paní ministryni Maláčovou, když jsem jí říkal, že podporuji růst minimálním mzdy, protože ona před sebou tlačí i mzdu ne minimální, a tím pádem zvyšuje životní úroveň, což je v pořádku. Pak jsem ji rozesmutnil, když jsem jim říkal, že nepodporuji její návrh na růst životního minima. Nezaměňovat s minimální mzdou, protože od životního minima se odvíjejí přes různé koeficienty sociální dávky. A víte, že já řadu a řadu let zastávám názor, že ten, kdo odmítne nabízenou práci bez vážných, například zdravotních důvodů, nemá dostávat žádné sociální dávky, ani velké, ani malé, ale prostě žádné.

Ten Váš názor je známý a nelze s ním, než souhlasit, to tak je.
Pane prezidente, když se podíváte na teď to jednání o státním rozpočtu na rok 2020, protože ten zákon se jaksi musí předložit Parlamentu v září, takže každý rok v létě proběhne takové kolečko, kdy ministryně financí nebo ministr financí jedná s jednotlivými resorty a předsedou vlády o tom, jaký tedy bude podíl na výdajích, jak velké budou výdaje státního rozpočtu, přičemž pouze ministr ví, jaké budou příjmy, ty ministerstva ostatní to nezajímá, ty chtějí dostat co nejvíce peněz, aby v jejich resortu se dařilo dobře. To je princip, je to tak každý rok. A mně teď přijde, že to bylo takové nadmíru poklidné, takové pohodové to jednání. Ministryně financí celkem obratně s médii hrála takovou hru na kočku a na myš, kdy na začátku řekla, nedám, to radši vláda padne. Média se celá natěšila, že konečně nenáviděný Babiš padne, ministryně financí se pousmála a po dvou nebo třech jednáních s konkrétním ministrem přistoupila před nastoupenou jednotku novinářů a řekli, že se dohodli. Mně to přišlo opravdu kouzelné a svědčilo to o obratnosti ministryně financí při práci s médii. Přišlo Vám to taky takové nějaké až nadmíru pohodové?


Tak zaprvé, ten princip, že se chodí k ministrovi nebo ministryni financí a diskutuje o tom, kolik může ještě přidat proti původnímu návrhu, ten tady byl i v minulých letech. To není opravdu nic nového, ale myslím si, že paní ministryně Schillerová to opravdu dělá velmi, velmi inteligentním způsobem. Povšimněte si ovšem, že nikdo nedostal tolik, kolik původně chtěl.

Nikdo nedostal tolik, kolik původně chtěl, všichni odešli spokojení, média byla trochu posmutnělá, protože nekoná se pád vlády a ministryně financí z toho mediálně vyšla jako vítěz. To bylo obratné.
Pane prezidente, jestli dovolíte, poslední otázku, ale je trošku mimo ekonomiku a státní rozpočet a tak. Mě by zajímal jenom Váš názor. Já teda těch otázek na Vás mám spoustu, jak jsme se dlouho neviděli, ale poslední. Zaregistroval jste, že Donald Trump chce koupit Grónsko?


To víte, že ano. A jestli se ptáte, co na to říkám, tak si myslím, že je to obratný tah. A víte proč, pane Soukupe? Na počátku minulého tisíciletí bylo Grónsko opravdu zelenou zemí Greenland, protože tehdy bylo globální oteplování, takže tam byly pastviny, pásl se tam dobytek a mimo jiné tam bylo čtrnáct, slovy čtrnáct farností. Pak přišla malá doba ledová a všichni umřeli hladem, smutné, a ty záchranné lodě tam prostě nemohly doplout, protože když zamrzlo moře, tak to plachetnice nezvládly. Teď začínají v Grónsku opět odtávat ledy a Donald Trump se možná těší na to, že Grónsko bude opět zelenou zemí.

Akorát už to chodí jinak, oni to Dánové asi neprodají, ale tak.

Tak to je věc dohody.

Pane prezidente, to bylo úplně všechno z dnešního Týdne s prezidentem. Já Vám moc děkuju za Váš čas, za Vaši energii a jsem moc rád, že jsme se zase viděli.

Já samozřejmě taky. A mimochodem ten případ Grónska vždycky uvádím jako ilustraci toho, že příroda má takové fáze. Fáze chladu a fáze tepla, které naprosto nejsou závislé na tom, jestli nějaká hysterka brázdí jachtou Atlantik, nebo jestli naši středoškoláci, samozřejmě v pátek, aby se nemuseli učit, demonstrují za nebo proti klimatické změně. Já zastávám velmi prostý názor, že všechny tyhle ty demonstrace týkající se klimatické změny, jsou něco jako rituální tance domorodců, kde se přivolával déšť. Ten déšť buď přišel, nebo nepřišel, pane Soukupe, ale nikdy ne v kauzální souvislosti s těmito tanečky.

Dobře, tak slibuju, že klimatickým změnám a jejich kauzalitě k lidské činnosti a slečně Grétě se budeme věnovat příště.

No tak, když na tomto poněkud podivném tématu trváte, tak proč ne. Víte, ono se z toho stává nové náboženství.

Ano.

A to náboženství, které je dosti šílené, takže dobře, popovídejme si o tom.

Pár minut, moc děkuju.

Krásný den.

Tak a to bylo vše z dnešního Týdne s prezidentem, já vám moc děkuji za pozornost.


Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 5. září 2019

 

 

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem"


Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás u prvního poprázdninového premiérového vysílání Týdne s prezidentem. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Pane prezidente, já jsem rád, že Vás po více než dvou měsících vidím. A moje první otázka logicky směřuje k létu. Odpočinul jste si? Jak jste strávil léto?

Strávil jsem léto převážně v lánském zámku, chodil jsem na procházky do krásného zámeckého parku. Ta dovolená byla tak trochu pracovní, ale to nevadilo. Kombinoval jsem práci a odpočinek a dobře to dopadlo.

To já jsem si všímal, tedy na internetu a v novinách, že při dovolené jste řešil situaci na Ministerstvu kultury a související politické půtky a tak, ale k tomu se ještě dostaneme. Jedna věc, při posledním vysílání jste říkal, že máte na léto připravený plán, a to je omezit kouření. Povedlo se Vám to?

Ano, z šedesáti cigaret denně jsem klesl na čtyřicet.

Tak pořád je to dost, ale je to lepší.

Tak je to v rámci mých možností.

Tak pojďme k vážnějším tématům. Určitě dnešní debata nebude prosta kontroverzních témat. To první je takové lehké, na rozjezd. Já jsem si všiml, že Jaroslav Kubera, předseda Senátu se o Vás vyjadřoval a řekl tam větu, že Vaše mstivost je nekonečná. No mě to překvapilo, protože jsem si myslel, že máte dobré vztahy. Máte dobré vztahy?

Ale snad ano, a každý někdy něco plácne. Zaprvé, Jaroslav Kubera o mně příliš mnoho neví a zadruhé, když mluvíme o té mstivosti, tak bych mohl uvést konkrétní protiargument. Jmenoval jsem Luboše Zaorálka ministrem kultury, třebaže je jedním z poslanců, kteří mě zradili v roce 2003. Tak jakápak mstivost.

Já Vás znám, Vy jste vlídný člověk, ale nezapomínáte, tak to na mě působí.
Pane prezidente, Vy jste se teď vrátil z Polska, kde jste si s ostatními státníky připomínal takové smutné výročí. Osmdesát let od začátku druhé světové války, kterou odstartovalo Německo vpádem do Polska, proto to bylo v Polsku, samozřejmě. Jak moc je důležité pro nás si tahle ta výročí připomínat a je z toho nějaké poučení i pro nás teď v roce 2019? Osmdesát let.


Svým způsobem výročí zahájení světové války je méně důležité než výročí ukončení světové války, to bych rád podtrhl, protože vítězství se slaví lépe než porážka.

To ano.

A nezapomeňte, že v první letech, 39, 40, 41, ještě 42 to byla válka prohraná z našeho hlediska. Nicméně dobře, zavzpomínali jsme si a myslím si, že tady dávám za pravdu Polákům, kteří, když byli dotázáni, proč nebyli pozváni Rusové, tak odpověděli, protože Rusové nás přepadli z druhé strany, z jedné strany Němci a z druhé strany Rusové.

Taky se tam jaksi ozývaly hlasy, že Vladimir Putin na to setkání nebyl pozván proto, že jaksi většina států, které pozvány byly, nesouhlasí s jeho politikou vůči Ukrajině, no.

To s tím nemám co dělat, pane Soukupe. Znovu opakuji, asi čtrnáct dní po vpádu Hitlera do Polska zaútočila Rudá armáda z východu a to vedlo teprve ke kapitulaci polské armáda.

Polský prezident Andrzej Duda řekl, že pravděpodobně by válečná apokalypsa, tedy druhá světová válka, nebyla, pokud by se mocnosti západní postavily anšlusu Rakouska a mimo jiné postavily se na obranu Československa po Mnichovské dohodě, je to tak?

Má naprostou pravdu. Jak Francie, tak Anglie měly tehdy zbabělé politiky, ale já vždycky uvádím, že optimální zásah mohl být v roce 36, když byla porušena Versailleská smlouva a když bylo okupováno Porýní. A kdyby tehdy byl ozbrojený zásah proti Německu odůvodněný porušením Versailleské smlouvy, no tak v tom případě by nebyl ani anšlus, ani Mnichovská dohoda, ani cokoli dalšího.

Andrzej Duda ještě říkal, že v třicátých letech to zběsilé pronásledování Židů, že na to se reagovat mělo, protože to o něčem svědčilo, kam to půjde, a šlo to přesně tam, kam to šlo.
No dobře, pane prezidente, já jsem tu debatu o Polsku a začátku druhé světové války směřoval k tomu, že teď bych se chtěl bavit o konci druhé světové války, nikoliv takto filozoficky, ale o kauze sochy maršála Koněva v Praze 6. Sledujete to?


Okrajově, velmi okrajově.

Ona je to jedna z největších kauz letošních dnů, která se, tedy dnešních dnů, která se tak zase, jak to bývá, zvrhla ve střet údajně demokratických a údajně nedemokratických sil. Ty údajně demokratické síly říkají, je potřeba odstranit sochu maršála Koněva, protože jeho historická úloha ve světle roku 56 v Maďarsku a 68 v Československu je negativní a nemůže to vyvážit jeho pozitivní úlohu při osvobozování Československa a s tím související určité debaty o tom, že ta úloha sovětské armády nebyla až tak zásadní pro osvobození Československa a podobně. A vedle toho protinázor. Na které straně stojíte?

Samozřejmě pochopím, jestliže v Maďarsku nebude stát z Vámi uvedených důvodů socha maršála Koněva. Pokud jde o rok 68, uvádí se, že už byl penzista a na věci neměl vliv. Ostatně odmítl, když mu Husák chtěl nabídnout titul hrdina České republiky, nebo Československa, co to tenkrát bylo.

Československé socialistické republiky.


To je jedno. Nicméně ti, kdo bojují proti sochám, jsou, pane Soukupe, zbabělí, protože socha se nemůže bránit. A já dokonce jsem zaregistroval, že skutečným důvodem odstranění té sochy je plán na vybudování podzemních garáží v místě, kde ta socha stojí, což je zvláště ubohé. Takže já bych tam tu sochu doporučoval nechat a neztrapňovat se neznalostí historie. Maršál Koněv osvobodil nejenom Prahu, osvobodil například i Osvětim. Samozřejmě, že můžeme argumentovat tím, že Praha kapitulovala dřív, přesněji řečeno, Němci v Praze, ale zase nezapomeňte, že fanatické SS jednotky odmítly kapitulaci a Rudá armáda je musela toho 9. května potlačovat.

Víte, já, tohle je, tak jak jsem říkal, Vy jste vlídný člověk a teď vlídně vysvětlujete historické konsekvence. Já se přiznávám, že stojím na Vaší straně, maršál Koněv vedl svoje muže do osvobození, do bitev o osvobození Československa, 180 000 z nich tady padlo a naši úctu si oni i on zasluhují pro tuto úlohu. Historie by se neměla vnímat těmi znalostmi a pohledem, který přišel později. To je můj názor a samozřejmě nejsem hlupák, abych nevěděl debaty o Maďarsku v roce 56 nebo o roce 68.
A já si myslím, že tady o Koněva totiž ani moc nejde, že on je takový symbol pro rozdělení společnosti, a ten starosta Prahy 6 si na tom prostě honí svoje politické body. Mimo jiné je to ten pán, který dával Vaši dehonestující, z jeho pohledu, fotku na úřad Prahy 6. Je to ten pán, který říká, že by tu sochu jste si měl vzít Vy, a dát ji Putinovi jako dáreček a podobně. Ono to svědčí o tom, že ta politika opravdu tady začíná být svinstvo, a tohleto slovo tady teď budu používat několikrát, a to, co se hovoří a upozornil na to třeba Miroslav Macek, že opravdovým důvodem je ještě něco horšího, a to je kšeft s těmi podzemními garážemi a nějakými obchody a podobně, no tak to možná to slovo svinstvo odůvodňuje. Co myslíte?


Já už jsem svůj názor vyjádřil. Pokud jde o Prahu 6, je to poslední útočiště TOP09, která už není celostátní politickou stranou, a někteří její protagonisté se chovají poněkud křečovitě.

Čekáte nějakou reakci Ruska na tuhle tu kauzu, protože máme spolu uzavřenou smlouvu mezinárodní, ve které se obě dvě strany zavazují jaksi vojenské pomníky a památníky udržovat a pečovat o ně. Čekáte nějaký protest?

Velmi pravděpodobně ano, nejsem si dokonce jist, jestli už nějaký protest z ruské ambasády nebyl.

To já tedy taky ne, je to možné, ale teď to nevím. No, já jsem si všiml v německém tisku jedné poznámky, kde tam ten komentátor konstatuje, že některé země východního bloku včetně České republiky se neumí kultivovaně vyrovnat se svojí minulostí, komunistickou minulostí, a tuhle frustraci si vybíjejí primitivní protiruskou averzí. Mě tahle ta věta teda zaujala.

Myslím si, že máte naprostou pravdu. Teď k tomu ještě přistupuje stejně tak primitivní protičínská averze, ale myslím si, že tuto averzi nesdílejí Slávisté.

Protože Slávisté jsou vlastněni, nebo Slavia, fotbalový oddíl je vlastněn firmou CITIC čínskou a i díky jejich penězům teď jdou od úspěchu k úspěchu a po letech naši fotbalisté budou hrát Ligu mistrů dokonce s Barcelonou, kdo by to byl řekl.

 

Pane prezidente, k dalšímu svinstvu. Šarochovo rozhodnutí. Médii, a opět je to stejně jak ta socha Koněva. Já, víte, máme systém státního zastupitelství, kde je ustanoven dozorový státní zástupce, který celou dobu dozoruje trestní kauzy, aby policie nemohla zvlčit, aby důkazy, které budou předkládány soudu, měly naději na úspěch, aby lidé nebyli vláčeni trestními řízeními bez naděje na úspěch, aby cílem například nějaké dehonestace nebylo trestní řízení samotné, protože se ví od začátku, že u soudu takové důkazy uspět nemohou. No, a v téhle té, to je ta obecná pravda a tady byl státní zástupce Jaroslav Šaroch, který dozoroval kauzu premiéra Čapího hnízda, ten teď rozhodl, sepsal rozhodnutí, které nebylo doručeno, to uznávám, stranám a těm obviněným a strhla se mala, strhla se mela. Já k tomu mám několik komentářů, teď by mě zajímal Váš.

Musím vycházet z fakt, alespoň z těch fakt, o nichž vím. Takže, během zhruba jednoho roku musel pan Šaroch zpracovat 20 000 stran materiálu k této kauze. To je neuvěřitelné číslo, pan Soukupe.
Fakt číslo dvě, z tohoto zpracování v délce jednoho roku vznikla devadesátistránková zpráva navrhující zastavení trestního stíhání. Já nechápu, proč se kolem toho dělají takové tanečky, kdyby pan Šaroch navrhl obžalobu, tak si myslím, že část některých politiků a některých novinářů by jenom jásala.
Ale v každém případě plně sdílím názor, že těchto devadesát stránek bychom si měli přečíst, pokud o to máme zájem. Stejně jako je rozsudek, ať už tedy na jakýkoli počet stránek, veřejně přístupných, tak proč by nebylo veřejně přístupné i toto.

Tady jde totiž o něco jiného. Já nevím, co v tom spisu je, já nevím, jaké důkazy proti obžalovaným v kauze Čapí hnízdo, nebo obviněným Čapí hnízdo obsahuje. Nikdo to nemůže vědět, neví to vůbec nikdo z těch, kteří se k tomu vyjadřují. Neví to ani nejvyšší státní zástupce, natož aby to věděl kterýkoliv politik. Ví to pouze Jaroslav Šaroch a jeho nadřízení, který sepsal tu zprávu, o které hovoříte. A přesně, co říkáte, protože pokud by ta zpráva byla opačná, tak by byl hrdinou, a teď čelí brutální dehonestaci. Já vůbec netuším, co v té zprávě je, já na to mohu mít nějaký svůj názor, ale v kontextu demonstrací za nezávislost justice, přeci nezávislost není to, co se České televizi líbí, nezávislost znamená to, že státní zástupce a soud se rozhodne tak, jak důkazy a právo hovoří, bez ohledu na jakékoliv tlaky. Je to tak?

Samozřejmě. A Vy správně upozorňuje, že nikdo kromě Šarocha ty důkazy, které vedly k jeho rozhodnutí, nezná. Ať ty důkazy v těch devadesáti stránkách publikuje. Jestli to chce Městské státní zastupitelství ještě přezkoumat, co by ne, ale já nevím, co by na tom přezkoumávalo. Tak chce se znovu věnovat těm 20 000 stránkám?

Asi ano, ale to jim asi nemůžeme zakázat. Ale oni naprosto v rozporu s právem a pravdou z Jaroslava Šarocha, média zejména a politici, dělají jakéhosi úředníčka, který připravuje podklady pro rozhodnutí svých nadřízených, ale tak to není. On už rozhodl a pak se strhla mela, a to rozhodnutí nebylo pouze vypraveno stranám té kauzy.
A ten spor je vážnější, tady nejde jenom o Andreje Babiše, teď už tady opravdu jde o nezávislosti justice. Přece nemůžeme dopustit, aby státní zástupce, a opakuji, já pana Šarocha jsem nikdy v životě neviděl, vůbec netuším, co v tom spisu může být za důkazy, nebo nemůže být za důkazy. Všechno, co vím, jsou pouze novinové články, ale přece nemůžeme připustit takhle brutální nátlak na státního zástupce, ať už z jakékoliv strany. Já, když si čtu vyjádření Miroslavy Němcové, že Šaroch je ohrožením demokracie, opět tato prázdná slova, která používají lidé, kteří asi neví, co to je. Já vidím zpravodajství České televize, tak je mně jako právníkovi no nejméně stydno, spíše mi běhá mráz po zádech.

Miroslava Němcová je žena zvláštního ražení a skoro nestojí za to ji komentovat, ale byli i jiní, Kalousek, Gazdík a další, kteří se k tomu vyjadřovali jako k ohrožení právního státu.

Ano, a to jsou ti samí, kteří demonstrovali za nezávislou justici, ale nezávislá justice přeci není to, co vyhovuje panu Kalouskovi. Nezávislá justice je rozhodnutí podle důkazů bez ohledu na cokoliv. Já nevím, ale Vy jste prezident republiky, tady je potřeba něco dělat.


Tak v mém případě je samozřejmě možné zvažovat kroky, ale ty kroky budou aktuální teprve tehdy, když bude ukončeno, ať už s jakýmkoli výsledkem, toto posuzování na úrovni státního zastupitelství.
Jinak bych chtěl dodat, že mně je Andrej Babiš sympatický, pane Soukupe, protože ho pokládám za druhého nejlepšího premiéra české vlády, hned po mně.

To jsem se chtěl zeptat, který je ten první, ale očekával jsem tuto odpověď.
Tak je pravda, že Andrej Babiš je úspěšný objektivně. Je premiérem v době, která je pro Českou republiku úspěšná. A všechny ty řeči o tom, že za to nemůže, protože ten ekonomický cyklus a tak dále dobíhá a on sklízí ovoce ze stromů, které byly zasazeny těmi vládami, které tehdy byly tvořeny těmi opozičními stranami, to jsou prostě řeči. Vítěz má, vítězství má vždycky spoustu autorů, zatímco porážka má vždycky jenom jednoho. To jsou prostě řeči, jeho preference ve společnosti jsou prostě vysoké, preference volební jsou prostě vysoké a neklesají, v tom máte nepochybně pravdu. Já nejsem nějaký zvláštní fanoušek Andreje Babiše a jeho politických kroků, to přiznávám, ale ten fakt, který říkáte, je prostě tak. Ale to s tím Šarochem a rozhodováním úplně nesouvisí, protože mě to děsí, to, co se tam děje. Mě to děsí.

Tak souvisí to, protože pokud by to trestní stíhání nebylo zastaveno zásahem ať už městského státního zastupitele, nebo nejvyššího, Pavla Zemana, tak se to bude vléci ještě týdny, měsíce.

No to ano, ale já to jenom...

A v tomto smyslu to souvisí.

Vy jste velký pragmatik, pokud jde o tuto konkrétní kauzu. Já se ji snažím zobecnit, protože představme si, že by Jaroslav Šaroch nebyl tak odvážný a tvrdý státní zástupce a řekl by, podívejte se, já vím, co bude následovat, tady se do mě pustí noviny a Česká televize a budou mi nadávat politici. Mám já tohle zapotřebí? Já to pošlu k soudu, ať se ten soud s tím vypořádá, tak já to tam dám, mám o tom své pochybnosti, asi ten sport prohraju, ale pořád lepší, než abych tady teď čelil takovému lynči. No, a pokud by soudce podle důkazů, které v tom spisu budou, tu žalobu zamítl, obžalobu zamítl a Andreje Babiše osvobodil, čelil by i soudce stejnému lynči jako čelí Jaroslav Šaroch

Samozřejmě. Samozřejmě, že ano.

A to přece nemůžeme připustit.

Víte, já si pana Šarocha vážím kromě jiného i proto, protože se uvádí, že změnil právní názor. Nevím, jestli je to pravda, ale pokud ano, každému z nás se stalo, že jsme nejdřív studovali nějaký spis, já třeba nějaký zákon, který mám podepsat, a přistupovali jsme k tomu s nějakým názorem a mnohdy jsme tento názor změnili. Takže já si vážím pana Šarocha za jeho odvahu, a Vy už jste to v podstatě řekl, ta naše mediální smečka včetně České televize by ho chválila, kdyby rozhodl opačně, a to, že se této smečce dokázal postavit, je jeho zásluha.

Víte, já to považuju za mimořádně závažné. Mimo jiné Hospodářské noviny uvedly, že Jaroslav Šaroch pravděpodobně žádný názor nezměnil, protože v době, kdy z té kauzy vyloučil tím, že zastavil trestní stíhání, Jaroslava Faltýnka například, tak podle všeho existuje dopis adresovaný, uvádí to Hospodářské noviny, adresovaný policii, kde říká, že celá ta věc je důkazně slabá a že nevylučuje, že stejně bude postupovat u dalších obviněných, což udělal. To znamená, s největší pravděpodobností žádný názor nezměnil a na důkazní slabost, a opakuji, já žádné důkazy nevím, upozorňoval už nejméně rok.

Dobře, ale kde se tedy vzalo to tvrzení o změně právního názoru?

Podle mého názoru je to pouze mediální fikce, protože všichni doufali, že nenáviděný Babiš bude obžalován. Až na to, že pan Šaroch tyhle ty spekulace nijak nekomentoval, na rozdíl od vedoucích státních zástupců, nejvyššího státního zástupce a tak dále, mediálně nikde nevystupoval. To znamená, média pravděpodobně žila v nějakých svých chimérách, že s Babišem je konec.

On pracoval, na rozdíl od těch, kdo jenom vystupují v médiích.

A ta Česká televize, je to veřejnoprávní instituce a spustili odporný lynč na nezávislost justice, ta Česká televize. Není načase opravdu s tím něco dělat?

Já jsem navrhoval, aby Parlament využil svého práva, dvakrát zamítnul zprávu o hospodaření, která tam teď leží, a to vede k tomu, že se může zvolit nové vedení České televize.

Protože, aby veřejnoprávní instituce spustila lynč na nezávislého státního zástupce jenom proto, že jeho rozhodnutí se jim nelíbí, místo toho, aby řekli, takto funguje spravedlnost. Někdy se to, v každé straně sporu u soudu je jedna strana nespokojena, jenom obě dvě strany musí ctít, že soudce je soudce, stejně jako státní zástupce je státní zástupce, to přeci...

Já myslím, že v tom se shodujeme, takže můžeme jít dál.

No, víte, promiňte, jestli jsem s tím otravoval moc dlouho, ale já jsem právník a mě tohle to strašně štve.

Ta základní myšlenka opravdu byla, že kdyby to šlo k soudu a soud Andreje Babiše osvobodil, tak stejný řev by se odehrál na adresu onoho soudce.

Média nemohou a politici nebudou určovat rozhodnutí soudu, to už tady bylo.

Nezávislá soudní moc, jak napsal už Montesquieu, je jeden ze tří pilířů skutečné demokracie.  Ti, kdo útočí na tento pilíř a dokonce se drze nazývají demokraty a drží v rukou cedulky justice, tak si neuvědomují, že jsou to oni, kdo na justici útočí.

Tak to je. Tak jo, tak pojďme teda dál, Ministerstvo kultury. Další kauza letních dnů, která Vám ničila dovolenou. Chcete se ještě vyjadřovat k okolnostem odvolání pana Staňka a jeho tedy vyměněním za Lubomíra Zaorálka? Pokud ano, pojďme se o tom bavit, pokud ne, pojďme se bavit o té kultuře. Tak, teď je to na Vás.

Snad jenom dvě, tři věty, protože za víc to nestojí, byla to taková letní přeháňka. Sociální demokracie má zřejmě pocit, že všichni její straničtí funkcionáři musí být ministry, takže pan Šmarda, který je místopředseda strany, měl být také ministrem, a to ministrem kultury. Jak premiér, tak já jsme vyjádřili určité pochybnosti nad kvalifikací pana Šmardy. Já jsem mu chtěl touto cestou poděkovat, že nakonec rezignoval, a myslím si, že letní přeháňka skončila.

Já už se k tomu nechci vracet, já už to beru tak, že za mě já žádnou dodatečnou otázku nemám, protože beru to jako fakt. Ministrem kultury je teď pan Zaorálek, o tom co jsem si myslel o panu Staňkovi i panu Šmardovi, o tom už jsme mluvili, nechme to být. Podle mého názoru o obou dvou ještě uslyšíme a budeme mít možnost se k nim vrátit, protože český politický rybníček je tak malý, že oni vždycky politicky významné osoby někde potom vyplavou, akorát nevím, jestli příští týden nebo za tři roky, to nevím.

No, dostal od Vás nějaké úkoly pan Zaorálek v oblasti kultury?


Já nejsem oprávněn dávat úkoly ministrům, to může dělat jenom premiér. Já mohu pouze doporučovat. Doporučoval jsem zcela veřejně při jeho jmenování, aby si uvědomil, že může mít pohodlný život, chodit z recepce na recepci, z vernisáže na vernisáž, z festivalu na festival, ale že Ministerstvo kultury by se mělo starat o chátrající kulturní památky, byť tyto památky samozřejmě žádné festivaly ani neorganizují, ani nemají vlastní média, zkorumpovaná média, která by za to ministra kultury chválila.

No, on je pan Zaorálek trochu střelec a já teď bych chtěl několik bodů tam zmínit. On řekl a teď, stal se v podstatě ministrem kultury kvůli sporům o šéfa Národní galerie, dá se říci, ten odstartoval celou tu přeháňku letní. A on řekl, že zrušil výběrové řízení na toho šéfa Národní galerie, a teď je závorka, pane prezidente, já se omlouvám, protože o osobě, významu šéfa Národní galerie mluvíme s prezidentem republiky už asi potřetí, což je teda upřímně jako nonsenc, ale dobře. Protože není jasná koncepce té Národní galerie, moje otázka je jasná. To oni tam nic nedělali nebo ona není koncepce Národní galerie, to je jako zvláštní. Já jsem si teda mimo jiné na internetu nějakou našel, jmenuje se Koncepce rozvoje Národní galerie v Praze na léta 2015-2020 a mluví tam o návštěvnické otevřenosti, atraktivní prezentaci sbírek a tak. Jak to teda bude s tím, s tou Národní galerie, s tím šéfem?

Pokud jde o můj názor, tak jsem podpořil pana ministra Staňka, když odvolal docenta Fajta z čela Národní galerie, a to proto, protože pan docent Fajt sám se sebou uzavřel smlouvu na jeden milion a dvě stě tisíc korun. Pane Soukupe, kdyby tohle dělal každý, no tak máme sice vysokou životní úroveň...

Ředitelů.


Ale pouze ředitelů a rozpočet tak trochu v rozvalu. To je snad vše, co o tom vím.

Dobře. Další kauza ta už se Vás týká, protože vyšlo najevo, že poslední den nebo předposlední den ve funkci pan ministr Staněk podepsal zrušení památkové ochrany objektu Hadí lázně v Teplicích. Shodou okolností, a to je ta otázka, tenhle ten objekt patří podnikateli jménem Třešňák a ten samý podnikatel je, byl sponzorem Vaší volební kampaně. Souvisí to nějak?

Ne, rozhodně ne. V Čechách zná každý každého a já jsem se o celé téhle věci dozvěděl až následně. Tak jsem se nechal informovat a informace, které mám k dispozici, jsou asi takové, že Hadí lázně dlouhodobě chátraly, a to právě proto, že památkáři svým způsobem, tedy svými požadavky nebo svými podmínkami bránili jejich rekonstrukci. Pan Třešňák je chce rekonstruovat, takže nemá dojít k jejich demolici, rekonstruovat víceméně do původní podoby, a tak proč ne.

No, ono totiž Vy jste tak naznačil, tady se v České republice zná každý s každým a ten pan Třešňák je takový skrytý miliardář z mého pohledu. Je to podnikatel s velmi rozsáhlými aktivitami a ne všichni miliardáři žijí v Praze, že, a chodí do novin. To znamená, teď se to setkalo s několika, že zase média byla překvapena ze jména Třešňák. Já jméno Třešňák znám, protože je to opravdu velmi významný podnikatel až na to, že akorát nedává rozhovory do novin. No tak tam byla hned taková zkratka, že jste to zařídil, že jste řekl panu Staňkovi, ať mu to podepíše.

Přísahám při všem, co je mi svaté, že jsem o tom do doby rozhodnutí pana Staňka vůbec nevěděl.

Ano, a protože já Vás znám, tak jsem o tom přesvědčen, že takovými věcmi se nezabýváte. Jenom média si rozjela své spekulace, tak jsme se o tom museli zmínit.
A teď možná jedna věc, která se týká kultury, kterou já osobně považuji za důležitější než Hadí lázně nebo post šéfa Národní galerie, a to je zoufalá podfinancovanost pracovníků v kultuře. Pokud mluvím o živém umění typu a mluvím o pracovnících v angažmá, herci, tanečníci, hudebníci. Nemluvím o těch hereckých celebritách, které jsou na volné noze a účtují si statisíce za jeden natáčecí den, ti pak demonstrují, to je v pořádku, ale pak jsou tady tisíce a tisíce a tisíce lidí, kteří pracují v oblastních divadlech, různých kulturních spolcích, které jsou financovány z veřejných zdrojů, z Ministerstva kultury, a ty platy jsou tam zoufalé. U tanečníků třeba 18 000 hrubého průměr, u herců 21 000 korun hrubého průměr. Býti hercem v angažmá, každý den, každé dopoledne zkoušet a pět dnů v týdnu nebýt večer doma, protože hraji divadlo, a mít 21 000 hrubého. Není ta nespokojenost kulturní obce, to je ta otázka, s politikou a protest dána tímto? Že jsou zoufale podfinancováni, že za svoji práci dostávají opravdu zoufalé peníze?


Tak mně bylo sympatické vyjádření Luboše Zaorálka, že kultura je podfinancována, co vlastně říkáte i Vy. Samozřejmě, že jsou-li ty platy takto zoufale nízké, bylo by dobré, aby se zvýšily. A teď musíme hledat zdroje na toto zvýšení.

Já Vám dám příklad, violoncellistka symfonického orchestru s platem hluboko pod 20 000 korun hrubého si přivydělává řízením náklaďáku, to je konkrétní příklad.

Kdybyste mě nechal domluvit tak, protože zdroje jsou, jak říkal chudák Špidla, tak já teď jdu 16. září na vládu, na debatu o státním rozpočtu. Pak budu mít ještě projev v Parlamentu jako každý rok na toto téma. A jste první, komu řeknu, že základní teze kromě několika dalších bude znít, tato země má k dispozici 340 miliard, a to v případě, kdyby se zrušily všechny daňové výjimky a osvobození od daně, a protože například hnutí ANO mělo ve svém programu zrušení daňových výjimek a Hamáček i další se k tomu rovněž staví sympaticky, proč neuvolnit, i když vím, že to vyvolá běsnění těch lobbistických skupin, prostředky, které takto uvázly. Pak můžete samozřejmě mimo jiné zlepšit i platy v kultuře, takže, pane Soukupe, nestačí se tady rozněžňovat, že baleťák má 18 000. Máte pravdu, je to málo, ale musíte se ptát, kde vezmete peníze. A tady za léta a léta letoucí si prostě různí lobbisté vymohli taková osvobození od daní, že dohromady už to dělá, já tu tabuličku mám a já ji dám na náš web, tak že to dělá těch 340 miliard korun.

Já jsem se tady rozněžňoval, no já jsem spíše upozorňoval na tohle to a ta základní otázka zněla, a to je moje přesvědčení, že nespokojenost kulturní veřejnosti je dána tímto zoufalým podfinancováním, nespokojenost vůči politice tam je základní problém. Ano baleťák, ale je to tvrdá práce, je to tvrdá práce, žijí v divadle, v komunitě umělecké a je to zoufalé. A vedle toho jsou ty mega celebrity, které samozřejmě mají miliony a jsou velmi bohatí, nechť, já jim to přeju. To je naprosto v pořádku, pokud jsem známý herec, zpěvák a podobně, mám právo si říci honorář, který mi producent filmu nebo organizátor koncertu zaplatí. To je prostě tak, ale ten problém kultury je jinde, v odměňování než u nich, tak.

V tom jsme se shodli, ale ostatně soudím jako vždy, nezapomínejme na kulturní památky, často chátrající a snažme se je především opravit.

Vy jste přeskočil k tomu, kde tedy brát. My jsme se tady o tom už bavili několikrát, ale je to pořád dokola, protože ty kola změny legislativy, daňové jsou velmi pomalé. A hlavně ti lobbisté, kteří si tam třeba ty výjimky prosadili před několika lety pro své klienty, ať už jsou to banky nebo pojišťovny nebo další a další, další instituce, no tak samozřejmě se zuřivě brání. A nezapomeňme, že ty nejmocnější průmyslové a finanční skupiny, které mají nejmocnější lobbisty, vlastní taky ty média, pane prezident.

Víte, moje zásada je zásada rovných podmínek. Každý má platit daně stejně, nikdo nemá být osvobozen, protože je-li někdo osvobozen, a to říká hnutí ANO ve svém volebním programu, tak někdo jiný na to musí doplatit. Ale ještě jednu větu, když mluvíme o rovných podmínkách. Tady máme nesmyslně dotované solární elektrárny. Tak ať, když soláry představují zhruba tři procenta energetického výkonu České republiky, ať mají také stejné podmínky, a ne, to je vlastně analogie toho osvobození od daně,...

Ano.

...ať nemají dotace. A víte, kolik ty dotace jsou?

Údajně až čtyřicet miliard korun ročně.

Ano, máte úplnou pravdu.

Ze všech možných zdrojů Ministerstva průmyslu, financí a tak dále.


Ministerstvo průmyslu dvacet sedm miliard.

A pak jsou další a dohromady je to až čtyřicet miliard. A co bychom si povídali, tohle není přirozené. To nějací lobbisté si tehdy prosadili, protože věděli, nebo oni, jejich zaměstnavatelé jim řekli, že je to kšeft, a ti lobbisti jsou vždycky nějací bývalí ministři, bývalí poslanci, kteří už v politice neuspěli a využívají znalost toho prostředí. Tak to prostě je a s tím nic nedokážeme udělat. O tom se tady hovoří už, já nevím, o solárních elektrárnách pět let, sedm let a neděje se nic. Mimo jiné já jsem velmi kvitoval ministra Karla Havlíčka, který otevřeně řekl, že odvolal tři z pěti členů Rady Energetického regulačního úřadu, a řekl, že tito tři členové podle informací tajných služeb a policie více než zájmy státu a spotřebitelů hájili zájmy regulovaných subjektů, to znamená těch energetických společností, no to je důkaz.

Já si myslím, že Energetický regulační ústav, úřad, ne ústav, pod vedením Aleny Vitáskové bojoval proti solárním baronům, a když Vitásková byla odejita, tak jde na ruku ne jenom solárním baronům, ale i dalším institucím.

A tak ona byla odejita, protože je neposlouchala. To je jasné.

No právě.

Tak se na ni něco udělalo, vymyslelo, byla odsouzena na sedm let, soud to potom zrušil, ale byla dávno pryč a zničili jí život. Tak to je, protože to, její postup nevyhovoval těm energetickým baronům, no miliardářům, tak to prostě je.

Vidíte, a teď si uvědomte, že je tedy jakási červená niť. Tak Šaroch nevyhovuje například Milionu chvilek pro demokracii.

Ano.

Vitásková nevyhovuje zase někomu jinému. Pokusme se vytvořit společnost, kde nebude důležité, kdo komu nevyhovuje, ale kdo komu vyhovuje, kdo komu prospívá, kdo je komu užitečný, ale to je těžké, pane Soukupe.

To je těžké, to je těžké, ale Don Quijot se taky pouštěl do ztracených bitev.
Pane prezidente, pojďme ke konkrétním ekonomickým otázkám a už jich bude jenom opravdu pár, protože náš čas se pomalu a jistě, i když ne, zbývá nám zhruba nějakých pět, šest minut, ale to nám snad stačí.
Minimální mzda, to je téma, o kterém se teď hodně hovoří. Je samozřejmě důležitá pro ty tři procenta zaměstnanců, kteří pracují v minimální mzdě, ale je důležitá i pro odvody za lidi, kteří nepracují, například studenty, důchodce a tak, do státního rozpočtu. Ona by se měla zvednout, ministryně práce a sociální věcí navrhuje zvýšení o 1 350 korun na celkovou částku 14 700. Odbory říkají, že nejméně patnáct, no dobře, ale tak to jsou už jenom tři stovky, to snad nebude tak vážný problém. Váš názor, kde by měla být minimální mzda?


Já jsem nejdříve potěšil paní ministryni Maláčovou, když jsem jí říkal, že podporuji růst minimálním mzdy, protože ona před sebou tlačí i mzdu ne minimální, a tím pádem zvyšuje životní úroveň, což je v pořádku. Pak jsem ji rozesmutnil, když jsem jim říkal, že nepodporuji její návrh na růst životního minima. Nezaměňovat s minimální mzdou, protože od životního minima se odvíjejí přes různé koeficienty sociální dávky. A víte, že já řadu a řadu let zastávám názor, že ten, kdo odmítne nabízenou práci bez vážných, například zdravotních důvodů, nemá dostávat žádné sociální dávky, ani velké, ani malé, ale prostě žádné.

Ten Váš názor je známý a nelze s ním, než souhlasit, to tak je.
Pane prezidente, když se podíváte na teď to jednání o státním rozpočtu na rok 2020, protože ten zákon se jaksi musí předložit Parlamentu v září, takže každý rok v létě proběhne takové kolečko, kdy ministryně financí nebo ministr financí jedná s jednotlivými resorty a předsedou vlády o tom, jaký tedy bude podíl na výdajích, jak velké budou výdaje státního rozpočtu, přičemž pouze ministr ví, jaké budou příjmy, ty ministerstva ostatní to nezajímá, ty chtějí dostat co nejvíce peněz, aby v jejich resortu se dařilo dobře. To je princip, je to tak každý rok. A mně teď přijde, že to bylo takové nadmíru poklidné, takové pohodové to jednání. Ministryně financí celkem obratně s médii hrála takovou hru na kočku a na myš, kdy na začátku řekla, nedám, to radši vláda padne. Média se celá natěšila, že konečně nenáviděný Babiš padne, ministryně financí se pousmála a po dvou nebo třech jednáních s konkrétním ministrem přistoupila před nastoupenou jednotku novinářů a řekli, že se dohodli. Mně to přišlo opravdu kouzelné a svědčilo to o obratnosti ministryně financí při práci s médii. Přišlo Vám to taky takové nějaké až nadmíru pohodové?


Tak zaprvé, ten princip, že se chodí k ministrovi nebo ministryni financí a diskutuje o tom, kolik může ještě přidat proti původnímu návrhu, ten tady byl i v minulých letech. To není opravdu nic nového, ale myslím si, že paní ministryně Schillerová to opravdu dělá velmi, velmi inteligentním způsobem. Povšimněte si ovšem, že nikdo nedostal tolik, kolik původně chtěl.

Nikdo nedostal tolik, kolik původně chtěl, všichni odešli spokojení, média byla trochu posmutnělá, protože nekoná se pád vlády a ministryně financí z toho mediálně vyšla jako vítěz. To bylo obratné.
Pane prezidente, jestli dovolíte, poslední otázku, ale je trošku mimo ekonomiku a státní rozpočet a tak. Mě by zajímal jenom Váš názor. Já teda těch otázek na Vás mám spoustu, jak jsme se dlouho neviděli, ale poslední. Zaregistroval jste, že Donald Trump chce koupit Grónsko?


To víte, že ano. A jestli se ptáte, co na to říkám, tak si myslím, že je to obratný tah. A víte proč, pane Soukupe? Na počátku minulého tisíciletí bylo Grónsko opravdu zelenou zemí Greenland, protože tehdy bylo globální oteplování, takže tam byly pastviny, pásl se tam dobytek a mimo jiné tam bylo čtrnáct, slovy čtrnáct farností. Pak přišla malá doba ledová a všichni umřeli hladem, smutné, a ty záchranné lodě tam prostě nemohly doplout, protože když zamrzlo moře, tak to plachetnice nezvládly. Teď začínají v Grónsku opět odtávat ledy a Donald Trump se možná těší na to, že Grónsko bude opět zelenou zemí.

Akorát už to chodí jinak, oni to Dánové asi neprodají, ale tak.

Tak to je věc dohody.

Pane prezidente, to bylo úplně všechno z dnešního Týdne s prezidentem. Já Vám moc děkuju za Váš čas, za Vaši energii a jsem moc rád, že jsme se zase viděli.

Já samozřejmě taky. A mimochodem ten případ Grónska vždycky uvádím jako ilustraci toho, že příroda má takové fáze. Fáze chladu a fáze tepla, které naprosto nejsou závislé na tom, jestli nějaká hysterka brázdí jachtou Atlantik, nebo jestli naši středoškoláci, samozřejmě v pátek, aby se nemuseli učit, demonstrují za nebo proti klimatické změně. Já zastávám velmi prostý názor, že všechny tyhle ty demonstrace týkající se klimatické změny, jsou něco jako rituální tance domorodců, kde se přivolával déšť. Ten déšť buď přišel, nebo nepřišel, pane Soukupe, ale nikdy ne v kauzální souvislosti s těmito tanečky.

Dobře, tak slibuju, že klimatickým změnám a jejich kauzalitě k lidské činnosti a slečně Grétě se budeme věnovat příště.

No tak, když na tomto poněkud podivném tématu trváte, tak proč ne. Víte, ono se z toho stává nové náboženství.

Ano.

A to náboženství, které je dosti šílené, takže dobře, popovídejme si o tom.

Pár minut, moc děkuju.

Krásný den.

Tak a to bylo vše z dnešního Týdne s prezidentem, já vám moc děkuji za pozornost.


Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 5. září 2019

 

 

 

 

 

Projev prezidenta republiky při jednání vlády

Projev prezidenta republiky při jednání vlády

16.09.2019
Vážený pane premiére, milý Andreji, vážení členové vlády, dámy a...

Rozhovor prezidenta republiky pro Českou televizi

Rozhovor prezidenta republiky pro Českou televizi

16.09.2019
  Vy jste vystoupil před ministry na jednání vlády k rozpočtu. Kdybyste měl obecně shrnout...