ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 29.11.2018

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Skoro bych řekl, obvykle natáčíme v Lánech, ne jinak je tomu dnes. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Pane prezidente, já bych začal náš rozhovor tradičně, to znamená aktualitami minulého týdne. Za dobu, co jsme se neviděli, se toho událo hodně a i Vy jste toho hodně vykonal, takže máme o čem mluvit.

Ta první otázka je logická. Vláda přežila hlasování o vyslovení nedůvěry. Dopadlo to přesně tak, jak jsme si minulý čtvrtek říkali, dokonce jsme trefili i počet těch poslanců, kteří hlasovali pro vyslovení nedůvěry vládě. Bylo jich devadesát dva. Z Vašeho pohledu, kdo z této mely vyšel jako poražený a kdo jako vítěz?

Samozřejmě, že jako vítěz vyšla vláda, protože dostala důvěru, respektive nedostala nedůvěru. A budete se divit, pane Soukupe, jako poražený nevyšla jenom opozice, ale Parlament jako celek, tedy Poslanecká sněmovna. A víte proč? Já už jsem si někde stěžoval, že podepisuji poměrně málo zákonů. To znamená, že ten Parlament pracuje pomalu a možná i špatně. A teď měl šanci celý den projednávat zákony a místo toho čistých sedm hodin se tam upřímně řečeno žvanilo. Všichni věděli, jak to dopadne, ne jenom my dva, a sedm hodin vzácného času dobře placených poslanců místo projednávání zákonů bylo věnováno naprosto nesmyslné debatě.

Pane prezidente, zhruba před měsícem jsme tady měli
jeden Týden s prezidentem, tady v Lánech, a já jsem se tak trochu vztekal, že všech těch proklamací, co by se mělo udělat a co by se mělo změnit a jak by mělo vypadat to nebo ono, těch je dostatek od všech politiků včetně vlády. Problém je, že když to porovnám s tím, co se skutečně udělalo, no tak ty výsledky dobré nejsou. A dokonce jsme i tedy hovořili o tom, že jaksi legislativní výsledky Parlamentu nejsou příliš dobré a říkali jsme, ano, ale zákon o státním rozpočtu schválen byl nebo bude, to je základní zákon státu, ale tím potvrzujete to, že jaksi se hodně mluví a málo dělá.

Jak kdy. Já třeba oceňuji, že vláda připravuje ten Národní investiční plán, to jsem ostatně ocenil i ve svém projevu v Poslanecké sněmovně, ale na druhé straně samozřejmě chybí celá řada zákonů. Zákon o sociálním bydlení, o tom už jsme také mluvili, no a zejména viz naše diskuze o délce povolování staveb. Bohužel stále ještě nový stavební zákon nemáme ani na stole.

No, pane prezidente, jenom se chytím toho Vašeho slova o tom Národním investičním plánu, ano. Vláda oznámila, že do konce roku 2030 by se mělo investovat několik bilionů korun do sedmnácti tisíc projektů. No, ale také současně řekla, že do roku 2022 by se, tedy, pokud to přepočtu, abych byl srozumitelný, ročně mělo investovat přes 307 miliard korun. Když to řeknu, když to srovnám s tím, že na příští rok je investiční plán 122 miliard.

Ano.

Tak od roku 2020, 21, 22 by to mělo být takřka trojnásobek. Myslíte si, že je to vůbec reálné, pokud se podívám na to, co dělala vláda, i tato vláda, v těchto letech a jak plnila investiční plán? Nebo jsou to takové ty řeči, promiňte to přísloví jaksi, že řeči se vedou a blázni se radujou.

Ano, pivo se pije. Takže, abych odpověděl na Vaši otázku, než si rozmyslíte další přísloví. Podívejte se, Vy musíte vzít v úvahu, že ten investiční plán nemůže zahrnovat pouze výdaje ze státního rozpočtu. To znamená, že musí zahrnovat veškeré veřejné rozpočty, tedy i rozpočty krajů a rozpočty obcí, respektive měst. Uvědomte si, že jak kraje, tak obce jsou v rozpočtovém přebytku, díky bohu, a já pevně věřím, že i výsledek pokladního plnění státního rozpočtu letos skončí dobře. A když si všechny tyto tři zdroje sečtete a přidáte k nim zdroje z evropských fondů, tak já si myslím, že je to docela realistický odhad. A samozřejmě, a tady Vám dám za pravdu, víte, že celou dobu kritizuji podinvestovanost české ekonomiky, že nabádám, aby se více šetřilo a více investovalo a aby se seškrtaly různé plýtvavé výdaje, a pak těch 300 miliard bude opravdu realistických.

Vláda tradičně říká, že nestačí plnit investiční plán, protože ty projekty nejsou připravené, nejsou vydány stavební povolení a že je to složité, že se nejdřív musí změnit ten zákon a onen. A každý rok se to opakuje. Mně to tedy úplně realistické nepřijde a na závěr tohohle bych tak řekl, já jsem si rozmyslel další přísloví, tedy, sliby se slibujou, blázni se radujou, a tak, pane prezidente, no dobře. Vy tedy vládě věříte, já jsem v tom tedy velmi skeptický k tomu Národnímu investičnímu plánu, ale dobré je, že na to zřídili, pokud vím, úřad pod Ministerstvem místního rozvoje. Zřídili nějaký úřad pro veřejné investování, tak úřad už bychom na to měli.

Víte, Ministerstvo veřejných prací existovalo za první republiky a já tady velmi často adoruji první republiky. Veřejné práce potřebujeme. Takže tohle to by mně nevadilo. A je celá spousta jiných a podle mého názoru zbytečných úřadů, které, kdyby se zrušily, bylo by dobře. Myslím, že právě u Vás jsem uváděl, že ministryně Maláčová nedávno zrušila Fond dalšího vzdělávání, který měl šest set padesát zaměstnanců. O tom fondu nikdo nic nevěděl, až když byl zrušen, takže tady máte krásný příklad, jak teď těch šest set úředníků může jít do soukromého sektoru, protože je nedostatek pracovních sil.

No, a zase vyjádřím tu skepsi. Na každém ministerstvu je spousta takzvaných přo a opřo. To jsou přímo řízené organizace a ostatní přímo řízené organizace a takovýchto podivuhodných úřadů a institucí, o kterých nikdo nikdy neslyšel, najdeme na každém ministerstvu celou řadu.

Ano.

Já mám jenom takovou obavu, že zrovna těchto šest set padesát úředníků se nám rozplyne do ostatních úřadů a ve finále se s náklady ministerstva nestane nic, ale možná jsem tedy přespříliš skeptický. Závidím Vám Váš optimismus.

Ale tady Vám přikývnu, pane Soukupe. Je to třeba hlídat, je třeba neustále upozorňovat na bujení počtu úředníků, kritizovat, že se jim má zvýšit plat o deset procent, pozor mluvíme o státních úřednicích, nikoli o státních zaměstnancích, jako jsou policisté, hasiči a tak dále, učitelé, zdravotníci. Prostě tady je rakovinový nádor, byrokracie, která si jenom vymýšlí nesmyslné formuláře, aby ospravedlnila svoji existenci, a já bych velice uvítal razantní zásah, který by byl ekonomicky motivovaný. To znamená, snížíme vám fondy a vy si sami rozhodněte, jestli chcete pracovat za nižší mzdu, anebo budete mít nižší počet dobře placených úředníků.

Pane prezidente, pojďme zpátky k té politické krizi, která tady proběhla. Mně ta opozice, která tedy se vyslovovala k Andreji Babišovi, já jsem je měl všechny v Aréně Jaromíra Soukupa v úterý, skoro všechny, a mně to přišlo takové zvláštní. On je opravdu spojuje program antiBabiš. Všichni mají velmi dobře zformulované myšlenky, proč Babiš ne, a všechny argumenty proč Babiš ne. Ale něco pozitivnějšího, něco, co by mělo potenciál zaujmout jaksi voliče a podporovatele a zahýbat tedy tou politickou scénou, jsem tam moc neslyšel. Nebo možná slyšel, ale říkají to lidé, kteří nemají charisma, nedokáží zaujmout. Možná z tohohle pohledu mi přijde, že takovým charismatickým vůdcem je tak možná Ivan Bartoš u Pirátů nebo Tomio Okamura u SPD, ale ti ostatní, mně přišlo takový zmar. Jak to hodnotíte, postup té opozice?


U některých opozičních stran je dohání jejich minulost, pane Soukupe. Oni byli u vlády a oni předvedli, co umí, spíše, co neumí. A lidé si pamatují, ne jenom já mám sloní paměť, mají ji i mnozí další, takže z toho vyplývá, že nepůsobí příliš věrohodně, když člověk, který spáchal loupežnou krádež, nyní vykládá, jak bude bojovat proti zlodějům.

No, dalším trochu poraženým z té vládní krize vyšla ČSSD. Vyplývá to i z jednoho průzkumu, který jaksi jejich postup nehodnotí příliš dobře, a upřímně řečeno ten postoj Jana Hamáčka je trochu nepochopitelný. Pro vládu se nevyjádříme, tedy aktivně nebudeme hlasovat proti tomu návrhu na vyslovení nedůvěry, odejdeme ze sálu, protože my jsme státotvorní, protože kdybychom hlasovali pro vyslovení nedůvěry, tak by pan Andrej Babiš to smotal s SPD, a to v zájmu České republiky dovolit nechceme. Evidentně tuhle tu argumentaci lidé nepřijali. Z toho průzkumu vyplývá, že se jim to nelíbí, že je to nepochopitelné. Není teda ta ČSSD typickou stranou, které prostě chybí srozumitelná myšlenka a srozumitelný lídr, protože mimo jiné Jaroslav Foldyna oznámil, že končí ve funkci místopředsedy.

Bohužel, je mi to líto, ale nemůžu s tím nic dělat, protože je to jeho rozhodnutí. Už jednou jsem ho od tohoto rozhodnutí odvrátil, ale nevidím důvod to opakovat. Jak se říká na jižní Moravě, pan farář dvakrát nekáže, abych i já použil nějaké přísloví.

Podívejte se, k Vaší otázce, pochopte Jana Hamáčka. On tam přece má v té sociální demokracii ty různé Netolické, Bernardy a další zjevy a je velmi obtížné proti nim prosazovat politiku, která jasně řekne, chceme spolupracovat jako rovnoprávný partner s hnutím ANO a chceme prosazovat náš vlastní program. Kdyby tuhle vnitrostranickou opozici neměl, potom by zasahoval tak, jak mu doporučujete. To znamená, ti poslanci by neodcházeli ze sálu, ale hlasovali pro vládu, v níž jsou.

Tak to mu tedy gratuluji, ustál svůj boj tedy s těmi vnitřními proudy a s panem Netolickým a tak. Jenom jestli tak trochu nezapomněl na toho voliče. Tak to oni mu to spočítají v příštích volbách, uvidíme jak. Třeba mu to vyjde a podpora stoupne, já bych se tedy spíše klonil k tomu, že to bude naopak, ale nejsem samozřejmě věštec.

Další jméno z ČSSD, tedy Tomáš Petříček, ministr zahraničních věcí. My jsme tady měli takovou debatu, že jeho poradcem bude Miroslav Poche, Vámi neoblíbený a odmítnutý, a Vy jste říkal něco v tom smyslu, no přeci není jaksi rolí prezidenta republiky hodnotit poradce každého ministra, mě to nezajímá. Ale mně to přijde teda, buď jsou názorově velmi blízcí, anebo to ministerstvo řídí pořád pan Poche. Co myslíte?

Vím, že i pan premiér si mně právem stěžoval na vliv pana Pocheho na Ministerstvu zahraničí, a ten vliv je negativní z několika důvodů. Já Vám uvedu alespoň jeden. Nedávno bez konzultace s premiérem a prezidentem pan Petříček snížil úroveň našich ambasád z těch takzvaných top ambasád v několika zemích, kde, někde mně to nedělá problémy, viz Kyjev nebo Ankara, no a když je to Řím nebo Budapešť, tak si říkám, že pan Petříček je buď nezkušený, anebo mu radí pan Poche, který, jak známo, hlasoval v Evropském parlamentě proti Maďarsku.

Ano.

Obojí je samozřejmě špatně. My bychom prostě potřebovali profesionálního ministra zahraničí. To, že občas máme různé názory, já teď v lednu zase svolám poradu ústavních činitelů na Hrad jako obvykle a tyto různé názory si tam můžeme vyjasnit, ale když tam máte neprofesionála, který dělá hrubé chyby, který nezná význam Itálie v Evropské unii, který nezná význam Maďarska ve Visegrádské čtyřce, no tak musím jenom zakroutit hlavou, usmát se a politovat Ministerstvo zahraničí.

Já bych dneska řekl, pane prezidente, že jste příliš optimistický. Já si myslím, že tedy pan Petříček tohle samozřejmě moc dobře ví a moc dobře zná a že se s Vámi poměřuje. Mimo jiné to vyhlášení jaksi o snížení významu ambasády Maďarska, je několik dní před návštěvou maďarského premiéra v České republice, Viktora Orbána, a nikdo mně nevymluví, že je to náhoda. Já bych spíš řekl, že dnes to máme tak, že Vy jste optimistický a já jsem velmi skeptický k neznalosti pana ministra, no.

Víte, podívejte se.

Přesun ambasády do Jeruzaléma byl velmi zrelativizován. Dokonce vytvořil jakousi komisi pro zkoumání vlivu Ruska na návrh Heleny Langšádlové z TOP 09, ministr této vlády souhlasil, že zřídí komisi pro vyšetřování vlivu Ruska.

Dobře, tak podívejte se, já už se panem Petříčkem opravdu nechci zabývat déle, než to odpovídá jeho vcelku minimálnímu významu. Budu mít tady zítra v Lánech na návštěvě Viktora Orbána, kterého bude mimo jiné doprovázet ministr zahraničních věcí. Já se jim omluvím za toto rozhodnutí a samozřejmě řeknu, že na té zmíněné poradě navrhnu ústavním činitelům, tedy ostatním ústavním činitelům, aby toto rozhodnutí bylo zrušeno, to zaprvé.

Zadruhé, víte, do politiky můžete jít několika způsoby. A jeden z nejčetnějších a nejčestnějších způsobů je, že nejdříve jste úspěšný senátor nebo komunální zastupitel nebo třeba i poslanec. Pan Petříček třikrát kandidoval v Praze v komunálních volbách. Třikrát neuspěl a dostal minimální počet hlasů, no co to indikuje? V každém případě to, že je to neúspěšný politik.

Další téma, na které jsem se také už ptal, byla panda. Když se oznámil ten záměr, že bychom měli mít pandu, kterou čínský stát propůjčuje, a vždycky je to na základě výsledků politických jednání a diplomatických jednání a čínský stát ji propůjčuje a ten, kterému je propůjčena, musí jaksi zařídit životní podmínky té pandy a je to tedy velký mezinárodní symbol o vztahu k Číně, tak se okolo toho udělal velký humbuk. Zoologická zahrada řekla, že přestaví pavilon za několik set milionů korun, aby se ta panda tam měla dobře, no a teď včera ředitel zoologické zahrady oznámil, že žádná panda nebude, že prý jste o ni zapomněl požádat v Číně. Tak jsem se na to chtěl zeptat.


Já myslím, že nemáte špatnou paměť, pane Soukupe, a když jste se mě před nějakou dobou na toto téma ptal, tak jsem Vám odpověděl, že prezident tady není od toho, aby jednal o zvířatech, ale o lidech, a že pan Bobek, jestli se nemýlím, to je ředitel zoologické zahrady, má jednat se svým čínským partnerem. A samozřejmě, že bych se rád přimluvil, kdyby toto jednání bylo neúspěšné, ale pokud vím, on ani nejednal. A teď dostal další ránu, která spočívá v tom, že nové vedení Prahy, jak dobře víte, odmítlo ten projekt toho nového pavilonu v zoologické zahradě. Proboha nechtějte od prezidenta, který má v Číně za úkol podporovat naše exportéry, aby se zabýval každou maličkostí.

No to jo, ale ten pan Bobek, ředitel pražské zoologické zahrady řekl, že za to můžete Vy zcela evidentně s tím, že se tím zalíbí novému vedení Prahy, což jsou tedy Piráti, kteří Vám nejsou úplně nakloněni, no tak za to prý můžete Vy. No tak jsem to chtěl tady říct, ale nechme to.

Pokud vím, tak Piráti odmítají ten pavilon jako takový bez ohledu na to, jestli by byl slib pandy, nebo ne. Ale víte, já jsem zažil tolik lidí, kteří omlouvali svoji vlastní neschopnost tím, že svůj neúspěch sváděli na druhé, že pan Bobek není výjimkou.

No, ono je to takové trochu typické možná, s otazníkem pro ty čínské investice v České republice. Udělají se memoranda, velká vyhlášení, velké plány a pak to tak trošku se zklidní a trochu skutek utek. Není to tak?

Ale je, jenomže to, že je to trochu pomalejší, než jsme všichni, doufám i Vy, doufali, neznamená, že ten proces neprobíhá. Ta základní chyba, která se stala a která nebyla na naší straně, společnost CEFC, která údajně korumpovala nějaké Afričany, no tak ta teď byla nahrazena společností CITIC, která je daleko silnější, a jak já jsem se seznámil s jejími investičními plány, věřím, že se budou realizovat. A jestli tam bude nebo nebude panda, pokud vím, tato společnost má mnoho oddělení včetně bankovního sektoru, ale oddělení zvířat tam není.

No, tak to jsem teda zvědavý, jestli nějaké, zase se k tomu vrátíme, jestli teda nějaké kroky...


Já Vás někdy pozvu na otevírání nějaké další čínské investice a případně Vás seznámím i se šéfem CITIC.

To bude hezké, abych, no doufám, že to nebude za pět let ta nová čínská investice, ale uvidíme.

Dobře, pane prezidente, aktuální téma je nový policejní prezident. Zítra, v pátek, má ministr vnitra ohlásit jeho jméno. Policejní prezidium nebo Ministerstvo vnitra jaksi potvrdilo, že ve hře jsou dva kandidáti. Samozřejmě oficiálně se neví, kdo to má být, ale proslýchá se, že buď je to pardubický krajský ředitel Jan Švejdar, anebo ústecký policejní ředitel Jaromír Kníže, což by tedy bylo mimořádně vtipné, protože Jaromír Kníže velel zásahu na CzechTeku tehdy. To by měl tedy šéf Pirátů Ivan Bartoš určitě velkou radost. Ale pokud je to pravda, který z těchto dvou kandidátů je pro Vás přijatelnější? Já vím, zase mi neodpovíte.

Já myslím, že řeknu, že oba. Rozhodně zásah na CzechTeku by mně vůbec nevadil, ale já tady respektuji kompetence především ministra vnitra. A kdyby měl prezident mluvit do každé funkce, kterou obsazují jednotliví ministři, tak bych nedělal nic jiného. A já si myslím, že mám opravdu důležitější úkoly, a mezi nimi není ani panda, ani policejní prezident.

Ale tak dobře, chápu, jméno policejního prezidenta samozřejmě je pod úrovní jaksi prezidenta republiky. Chápu, že mi to jaksi na to říct konkrétní jméno nemůžete, ale mohl byste mi Vy jako prezident České republiky říci ty hlavní dejme tomu dva tři úkoly, které byste od nového policejního prezidenta čekal? To si myslím, že byste mohl.


Já Vám pro zestručnění řeknu jediný úkol. Neustále je mi slibováno zřízení finanční policie a dokonce už se tvrdilo, že ta finanční policie existuje, ale pane Soukupe, je tak neviditelná, že nemá žádné výsledky. Takže, protože považuji za důležitý úkol naší policie boj proti ekonomické kriminalitě, a u finanční policie, protože ekonomická kriminalita je velmi sofistikovaná, musíte očekávat určitou kvalifikaci, kterou jinak řadový policisté samozřejmě nemají, tak to, že finanční policie buď není, anebo spíše nepracuje, je nedostatek, a pokud ho nový policejní prezident odstraní, budu samozřejmě rád.

No, víte, kdybyste mi na to neodpověděl tak, jak jste odpověděl, já bych Vás k tomu vyjádření tlačil, protože podle mého názoru finanční policie, řádná kontrola a trestání věčných krádeží z různých evropských fondů, nesmyslných projektů vytvořených zejména jenom proto, aby bylo jak vyčerpat peníze, pokud možno, aby to papírově sedělo a tak, je celá řada. My se tím probíráme a to jsou stovky a stovky milionů korun nepochopitelných výdajů ve všech možných ministerstvech a státních fondech a tak dále. A mám takový pocit, že se nám tady rozmáhá takový nešvar, lidé si začínají myslet, ti, kteří v tom umí chodit, že jsou nepostižitelní. A to by rychle mělo skončit.

A právě proto potřebujete kromě soudců, ale to je až finální stádium, a kromě státních zástupců právě ty policisty, ale ne policisty an sich, ale finanční policisty.

Tak dobře, nechme tedy ta aktuální domácí témata, pojďme k Vaší návštěvě Izraele. Já jsem se koukal na ohlasy v izraelském tisku na internetu, díval jsem se na anglicky psané noviny, protože hebrejsky neumím, ale viděl jsem stránky Times of Israel nebo Haaretz nebo Maariv nebo Jerusalem Post a všichni se Vám věnují. Ta jaksi návštěva opravdu měla v Izraeli mediální ohlas poměrně vysoký a všichni řeší zejména otázku přesunu české ambasády do Izraele.

Do Izraele? Ta už tam je.

Promiňte, do Jeruzaléma. Jak jste s tou návštěvou byl spokojen Vy z Vašeho pohledu?


Tak já jsem tam viděl několik dimenzí. Vezl jsem s sebou asi sedmdesát podnikatelů pod vedením prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého. Byla tam uzavřena řada dohod především o vědeckotechnické spolupráci, protože u nás se málo ví, že Izrael je technologická velmoc. To je první dimenze a vážím si i toho, že jednotliví podnikatelé už navázali pracovní kontakty, takže věřím, já vím, že jsem vždy optimista, že budou uzavřeny i další dohody s izraelskými partnery.

Tentokrát se o tom nebude tolik mluvit, ale udělají se konkrétní projekty.


Nebudu uvádět konkrétní čísla, ale budu mít radost, když ty dohody budou fungovat. Ostatně náš objem obchodní výměny s Izraelem se za posledních deset let zhruba zdvojnásobil, takže tady máte jedno konkrétní číslo. Dobře, tak to je jedna dimenze, jak už jsem řekl.

Druhá dimenze je politická a samozřejmě, že média se věnují přesunu ambasády do Izraele. Vidíte, teď jsem se přeřekl úplně stejně.

Teď jste se přeřekl. Já jsem se styděl za svůj přeřek, ale přeřekli jsme se stejně.

Ano, úplně stejně jako Vy, bylo to nakažlivé. Já tady budu mít zítra, jak už jsem řekl, Viktora Orbána, tak se ho zeptám, zda Maďaři by náhodou také neuvažovali o tomto přesunu. Jinak dobře víte, že Brazílie nebo Austrálie, nemluvě o Spojených státech už se rozhodly. No a samozřejmě na té poradě ústavních činitelů budu tento přesun navrhovat. Takže to na rozdíl od pandy je opravdu téma pro prezidenta.

Ale pak tam byla dimenze, chcete-li opravdu politická, a já si velmi vážím toho, že jsem byl první český politik, který mluvil v Knesetu. Vážím si toho, že přede mnou mluvil na toto téma mé návštěvy jak vůdce vládní koalice, tedy premiér Netanjahu,...

Ano.

...tak vůdkyně opozice Cipi Livni a oba dva tuto návštěvu uvítali. A konečně, protože nejsem tak skromný, abych se z toho neradoval, velice si vážím toho, že můj projev byl přijat potleskem ve stoje.

Byl přijat potleskem a já budu teď trochu rýpavý, já jsem si tedy, jak jsem říkal, já jsem si četl ty anglické texty jaksi izraelských médií a ten deník Maariv, tak ten se zmínil o tom, že jaksi odešla část poslanců parlamentu.

Neodešla.

Odešli. Ne, podle nich to měly být čtyři strany.

Neodešla, protože tam vůbec nebyla. Vy jste tam nebyl, pane Soukupe.

Já jsem si četl.

Takže nemluvte o věcech, které neznáte.

Ne, já deníku Maariv věřím.

Dovolte mně, jestliže věříte jakémukoli deníku, děláte chybu, ale já mám...

To jsou největší izraelské noviny.

Já jsem opravdu zvědavý, jestli mě necháte domluvit. V Izraeli jste nebyl, nic o tom nevíte, tak se nechte poučit. Tak tedy poučení bylo od šéfa izraelského Knesetu, který říkal, víte, těch sedmnáct palestinských poslanců, kdykoli přijede jakákoli zahraniční návštěva, ne jenom tedy já, tak tedy nikdy není. No a já zase nemám důvod nevěřit předsedovi izraelského parlamentu.

No, pane prezidente, neberte to osobně prosím pěkně, ale oni tam psali, největší izraelské noviny Maariv psaly, že představitelé čtyř jaksi parlamentních stran, které reprezentují Araby a jaksi prosazují politiku smířlivého postoje k Arabům, se prostě toho jednání odmítli zúčastnit, ano tam psali, že odešli, tak jsem to chtěl zmínit, že ten izraelský parlament je také rozdělený, stejně jako náš, to je vše.


To rozdělení je trochu jiné, protože sedmnáct poslanců ze sto dvaceti není nic významného. On je rozdělený proto, že vládní koalice teď má po odchodu Liebermana, poslance Liebermana, většinu jednoho jediného hlasu, a o to více si vážím toho, že jak opozice, tak vládní koalice, která tam je, moji návštěvu uvítala. A znovu opakuji zdroj svých informací, to jest sdělení předsedy Knesetu, který by to měl vědět.

Já zase jsem opakoval ta média. No a ještě si rýpnu, jeden z největších izraelských rozhlasových jaksi poskytovatelů médií Kol Jisra'el, což je tedy Celý Izrael, tak se to jmenuje, oni vydávají i časopisy, noviny a tak dále, tak zmiňovali, že Váš projev v Knesetu byl vůbec nejkratší projev zahraničního státníka, že trval jen osm minut a trošku si z toho utahovali.

Tak já Vám budu citovat.

Abych Vám doložil, že jsem se opravdu na internetu Vaší návštěvou v izraelských médiích zabýval.

Ano. Já Vám budu citovat nejdříve jedno pravidlo. Pravidlo zní, co neřeknete v prvních deseti minutách, neřeknete vůbec. No a zadruhé, důkaz ad absurdum, Fidel Castro hovořil osm hodin v těch lepších časech. To znamená, že z hlediska tohoto Vašeho informačního zdroje by měl být nejúspěšnějším státníkem všech dob. Stručnost projevu není důležitá, důležitý je její obsah.

Já jsem to myslel vlídně, Kol Jisra'el do Vás trošičku rýpal.

Pane prezidente, Vy jste s Benjaminem Netanjahuem, izraelským premiérem, otevřeli Český dům, a to je samozřejmě dobrá věc, ale je to trošku na druhou stranu zvláštní, a zase si trošku rýpnu. Na jednu stranu Český dům v Jeruzalémě, v pořádku, ale v Praze není do dnes ani pomník Maxe Broda, Franze Werfela nebo Egona Erwina Kische. Nemělo by se něco dělat s tímto? Významných židovských spisovatelů.

Vy máte skutečně úroveň ředitele zoologické zahrady, protože zatímco on ode mě chce pandu, tak Vy ode mě chcete pomník Maxe Broda. Já bych proti tomu vůbec nebyl, pane Soukupe, ale proboha tohle je téma pro ministra kultury. Pozvěte si ho do svého pořadu a zeptejte se ho, proč tam ten pomník není. Já jsem v tom projevu v izraelském Knesetu řekl, nejsem diktátor, bohužel, což se vztahovalo k tomu, že samozřejmě každý svůj názor musím prosadit v demokratické diskuzi. A teď bych dodal, ne jen, že nejsem diktátor, ale nejsem ani sedmnáct členů vlády včetně premiéra.

Tomu rozumím.


A nesnažím se okupovat jejich pozice.

Já tomu rozumím, ale já jsem chtěl upozornit možná na dluh vůči židovským učencům, kteří v Praze žili, a není tady po nich ani vidu ani slechu, žádná památka, nic a ve srovnání s tím ta velká politická přátelství se státem Izrael. No, tak jsem na to chtěl upozornit.

Jestli srovnáte jeden pomník s tím, že Netanjahu nás označil za nejlepšího přítele Izraele v Evropě, tak srovnáváte nesrovnatelné.

Ne, ne, ne, já to nesrovnávám.

A tím nejsem vůbec proti pomníku Maxe Broda.

Každá moje další otázka není motivována tím, že bych srovnával význam něčeho. To prostě byla otázka. No, mimo jiné, Vy jste jaksi s drzostí sobě vlastní řekl izraelskému premiérovi, jak v Evropě? Tak on se opravil, na východní polokouli. To bylo co?

Je to trochu víc než jenom Evropa, ale je to pořád ještě málo, ale musím uznat, že Američané byli rovněž tradičně přátelští vůči Izraeli. No a z toho vyplývá, že ten přesun americké ambasády do Jeruzaléma, takže tento přesun se realizuje, dokonce se tam bude stavět nová budova.

Víte, co bylo zajímavé ještě? Sledovat, jak česká média, zejména tedy Česká televize, si jaksi, jak bych to řekl, nedokázali s Vaší návštěvou Izraele poradit. Na jednu stranu chtěli prosazovat ten velmi rezervovaný postoj evropský, tedy Evropské komise, Evropské unie vůči Izraeli, takový ten mírně propalestinský, a na druhou stranu samozřejmě viděli Váš úspěch, mezinárodní úspěch, Vaše přijetí v izraelském parlamentu. Ono se jim asi špatně skousávalo zcela evidentně, že Vám tedy poslanci Knesetu tleskali ve stoje, protože mimo jiné Váš projev v Knestu nevysílali živě, ale až s nějakým zpožděním ještě s technickými problémy. A potom vysílali reportáž o Vaší návštěvě v Izraeli, ale použili tam video Jiřího Ovčáčka, nikoliv svoje.

Tak, že Česká televize nemá dobrou techniku, o tom jsme se mohli přesvědčit i při jednom už dávnějším mém vánočním poselství, ale kdyby tam haprovala jenom česká technika nebo technika České televize, tak je to ještě možné a omluvitelné. Bohužel někdy tam haprují i lidé.

No, tak zcela evidentně ten velký mezinárodní úspěch Vaší návštěvy v Izraeli byl ne úplně po srsti některým médiím, takže tady v Česku to proběhlo tak bez nějaké velké pozornosti, Vaše návštěva. Ale když jsem se díval na ta izraelská média, tak tam ta pozornost byla vysoká, na to jsem chtěl upozornit.


No a tady bych chtěl poděkovat vládě, byli se mnou čtyři ministři, byl se mnou předseda Poslanecké sněmovny pan Vondráček, takže to byla velmi reprezentativní delegace i z politického hlediska. Premiér Babiš pomohl při tom, aby byla urychlena ta příprava Českého domu, abych ho mohl otevřít. Vy jistě víte se svojí skvělou velkou informovaností, kterou jste před chvílí prokázal, že v tom Českém domě je soustředěno České centrum, CzechInvest, CzechTourism a vidíte, moje skleróza se projevila, vím, že jsou tam čtyři instituce a na tu čtvrtou jsem zapomněl.

CzechTrade.

CzechTrade, CzechInvest, České centrum, CzechTourism. Vyšlo mně to na čtyři, jenom jsem na těch prstech špatně počítal. No, já si myslím, že tohle je strašně důležité. Bylo tam nabito v té budově, kde to máme pronajato, a byli tam všichni VIP persons tedy z Izraele. Vážím si toho, že můj projev si přišel poslechnout i prezident Rivlin, se kterým jsem se samozřejmě setkal několikrát. A tam je zajímavé to, že tam probíhá jakási diskuze. Prezident Rivlin je pro jednostátní řešení, on říká, jeden stát a dva národy. Zatímco jak ta vůdkyně opozice Cipi Livni, tak ale i premiér Netanjahu jsou pro dvoustátní řešení. A Cipi Livni to zdůvodňovala tím, že nechtějí, aby je přečíslili Palestinci, kteří mají vyšší populační dynamiku než Izraelci.

To chápu, ano, to je známá myšlenka. No, mimo jiné, pane prezidente, když jsme mluvili o těch médiích, já vím, že to je zase pod úroveň prezidenta republiky, ale proč jste zase nepozvali naše novináře, moje novináře, když tam byla Česká televize a celá řada dalších médií.

Tak v tom případě máte dobré vztahy s Jiřím Ovčáčkem, proč jste se nepřihlásili? Patriku, kup si los.

No to jo, to jsme mluvili, ale já jsem si ověřoval, ostatní jste zvali, no nic, pojďme.

Já nevím, koho jsme zvali, protože já to určitě nebyl. To je úkol ředitele tiskového odboru. Máte ho tady, obraťte se na něj s plnou důvěrou.

Zeptám se ho s tím, že mě to informování České televize o Vaší návštěvě trochu naštvalo, ale dobře pojďme od zahraničních témat k domácímu.

Můžu mít několik dotazů na české zdravotnictví? Na úvod taková obecnější otázka, jak obecně hodnotíte úroveň českého zdravotnictví? Jak ji hodnotí lidé ve srovnání se zahraničím a tak?

Já si myslím, že i lidé hodnotí úroveň našeho zdravotnictví jako poměrně dobrou. Takové ty katastrofické scénáře se naštěstí nevyplnily. To neznamená, že není co zlepšovat. Mám dojem, že v některých případech našemu zdravotnictví škodí především nátlakové akce, které organizuje Česká lékařská komora a konkrétně pan Kubek. Když jsem kdysi dávno mluvil s panem Kubkem, tak jsem mu říkal, když rozjel jednu kampaň o odchodech našich lékařů za hranice, tak jsem mu říkal, pane Kubku, více se s Vámi nebudu setkávat, protože nic proti této kampani, ale její heslo, náš exodus, váš exitus, Vy si na to vzpomenete.

Ano.

Bylo tak nechutné, hloupé, obludné a ubohé, že člověk, který takové heslo vypustí, samozřejmě když ho tam zvolili, tak ať je prezidentem Hospodářské komory, ale z tohoto jasného důvodu není partnerem prezidenta republiky.

To chápu. U toho hesla, pokud si dobře vzpomínám, tak si na to najali nějakou PR agenturu Jiřího Hrabovského, která to prý vymyslela, a oni nějak nedomysleli přesně ty důsledky a takhle nějak to bylo. Ale budiž, jsou za to odpovědní.

To je jedno, ale podepsali to, souhlasili s tím, takže je to jejich...

Zaplatili za to.

Zaplatili za to, je to jejich heslo.

Je to jejich heslo, ano.

Pane prezidente, já tu otázku o tom zdravotnictví jsem řekl schválně, protože teď vyšlo v posledních dnech několik průzkumů nebo žebříčků. Třeba byl včera zveřejněn žebříček nemocnic, jejich finanční kondice, míry bezpečnosti, spokojenosti ambulantních i hospitalizovaných pacientů a tak. Úplně nejlépe dopadla Vojenská nemocnice Olomouc. Vysoko je samozřejmě vojenská nemocnice v Praze. No, tak říkám si, jedná se o značku kvality naší armády? Ty vojenské nemocnice, že jsou takto dobře hodnocené všechny?

Možná, že ano. Určitě to nebude jenom nějakými finančními dotacemi, ale spíše profesionalitou a tvrdým tréninkem těch lékařů.

Ano.

Z tohoto hlediska ti vojáci musí zažít to, co civilní lékaři většinou nezažívají. Ta příprava je daleko hlubší, méně povrchní. No, já sám mám jen velmi malé okrajové zkušenosti s vojenskou nemocnicí v Praze. Byl jsem tam docela spokojen, ale protože jsem nikdy nebyl dlouhodobý pacient, tak to těžko mohu hodnotit.
 

No, v tom žebříčku to teda vyšlo a mě to tedy zaujalo právě z toho, že možná ta cesta vede tou pevnější kontrolou, pevnějším vedením, což si předpokládám, že armáda dělá, nějaké reporty a podobně. A výsledky tomu odpovídají.

No, také mimo jiné jaksi HealthCare Institut vyhlásil vítěze mezi zdravotními pojišťovnami. Jak překvapivé, vítězem se stala Všeobecná zdravotní pojišťovna jako nejlepší zdravotní pojišťovna. A já mám tady takovou otázku, ono se před rokem nebo před rokem a půl začalo říkat, že ty pojišťovny se mají odpolitizovat, že by bylo dobré z těch správních rad odstranit ty politiky. No jo, ale zase, abych si vzpomněl na nějaké to přísloví, sliby se slibujou, blázni se radujou.

To už jste říkal, to už jste říkal.

A nic se nestalo. V té správní radě zdravotní pojišťovny sedí třeba pan docent Svoboda, což je nepochybně dobrý lékař, je to současně politik a současně má svoji soukromou ordinaci, která zase s tou pojišťovnou má smlouvu. Já neříkám, že tam jsou nějaké nepravosti, to jsou jenom fakta. Jiří Běhounek z ČSSD to má úplně stejně a sedí na stejném místě. Nemělo by se tohle opravdu od těch politiků...


Podívejte se, mně vůbec nevadí, když politik je v nějaké správní radě za předpokladu, že je skutečně odborník a je tam jako odborník. Nikdo nepochybuje jak v případě Běhounka, tak v případě Svobody o odbornosti těchto dvou lidí. To, co mně vadí a co je neuvěřitelně časté, je, že nějaký stranický bafuňář, který v podstatě nerozumí vůbec ničemu, ale občas své nulové názory inzeruje v médiích, které Vy tak rád čtete, a to i v Izraeli mimochodem, ne jenom v České republice, tak že tenhle bafuňář se cpe do nějakých těch dozorčích nebo správních rad. A protože jsem téměř třicet let v politice, tak mně věřte, že těch bafuňářů jsem zažil hodně, když jsem měl tu moc a možnost, snažil jsem se je i povyhazovat. Někdy se to podařilo, někdy se za ně postavili spolustraníci tak vehementně, že se to nepodařilo, ale vždycky jsem se alespoň snažil.

Pane prezidente, kdybyste měl pojmenovat největší problém českého zdravotnictví, se kterým se potýká, já nevím, třeba systém financování ze zdravotního pojištění nebo něco podobného, takto obecně, jaký problém by to byl?

Já bych jmenoval alespoň dva problémy, a u toho druhého budu velmi, velmi nepopulární. Ten první problém je, že máme až příliš mnoho zdravotních pojišťoven. Mně jako premiérovi se podařilo tento počet snížit jedním velmi snadným opatřením, v zákoně je minimální počet klientů zdravotních pojišťoven, my jsme tento minimální počet zvýšili a tím pádem...

Jste je donutili fúzovat.

...některé pojišťovny, přesně tak, museli fúzovat. Nicméně tento proces by měl pokračovat. Já teď nechci mluvit o některých velmi pochybných pojišťovnách, abych někoho neurazil, ale v každém případě si myslím, že kdyby byly dvě nebo tři, pro konkurenční prostředí na pojišťovacím trhu to úplně stačí.

A když jsem řekl, že teď budu nepopulární, já budu citovat sám sebe se skromností sobě vlastní, když jsem říkal, že hospitalizační poplatek sto korun za den nikoho nezabije. Tehdy se velmi vehementně ozval pan Středula, předseda odborů, který se tedy zřejmě domnívá, že zabije, no tak zatím k žádném úmrtí nedošlo, když ten hospitalizační poplatek existoval. Ale já si opravdu myslím, že v některých případech ta spoluúčast pacientů je dobrá především proto, a má být mírná, to bych tedy zdůraznil, má být opravdu mírná, aby si ti lidé více vážili svého zdraví, preventivně o něj pečovali, no a tím pádem, aby došlo k tomu, že nemocnice nebudou přetíženy a samozřejmě, že nebudou přetížena i další zdravotnická zařízení.

Takže úplné zrušení regulačních poplatků byla chyba z Vašeho pohledu a tento konkrétní hospitalizační poplatek v nějaké formě mohl být?

Byla to chyba, protože to stálo více než dvě miliardy korun. No a samozřejmě to vedlo k tomu, a to byl ten negativní důsledek, že pak se do nemocnic díky vděčným dětem ukládali na takzvaná sociální lůžka jejich staří rodiče. Kdyby tyto vděčné děti, pane Soukupe, musely platit těch sto korun denně, ono by je to možná přešlo.

Ono zrušení všech těch regulací, ano, mě teď napadá taková paralela, která je velmi vzdálená, ale lidé tím teď žijí. Víte, my jsme tady předtím, než Andrej Babiš se rozhodl zavést ty výrazné slevy na jízdné pro seniory a mládež a tak dále, upozornili na to, že Slováci to udělali také, až na to, že ty vlaky potom byly přeplněné, že ta poptávka dramaticky stoupla. Vlaky byly přeplněné, kultura cestování tím utrpěla a ve svém důsledku z toho lidi velkou radost neměli. No, to je ale překvapení, v podstatě to samé se děje teď u nás, až na to, že zvyšování počtu spojů, prodlužování vlaků, zařazování dalších vagonů a tak dále už nejde, protože naše kapacitní možnost naší železnice jsou na hranici, a lidé z toho úplně nadšení nejsou, tedy ti, kteří platí.

Tak jsou věci, které budu obhajovat, jsou věci, které obhajovat nebudu. Pokud jde o ty slevy na dráze, tam mám určité rozpaky.

Tak to já taky, vzhledem k tomu kolik to stojí státní rozpočet.

Šest miliard, pane Soukupe.

Šest miliard.

Já si vždycky spočtu, co co stojí.

Šest miliard korun.

A tohle šest miliard.

A nikdo z toho nadšený není, vyjma tedy těch, kteří tam jezdí zadarmo, až na to, že se tlačí v uličkách. No, takže se teďko vymýšlí, jak tedy zakázat lidem stát v uličkách, že budou povinné místenky na konkrétní sedadlo a více lístků se neprodá. To jsem teda zvědavý, co budou dělat ti lidé, kteří se tam nevejdou, no.

No právě.

Pane prezidente, to bylo vše, co jsme dnes mohli říci. Já Vám děkuji za rozhovor.

Nebylo to vše. My dlužíme divákům jednu hádanku.

Aha.

A my jsme měli alespoň trochu popojet na otázku, kdo byl normalizační dramatik, který je teď velký zastánce 17. listopadu a velký komunistobijec. Vy jste tehdy řekl jeho křestní jméno.

Karel.

Karel, velmi správně, a budete se divit, já zatím neřeknu ještě jeho příjmení, ať taky diváci trochu přemýšlejí, ale napovím jim, že má každý týden komentář v týdeníku Reflex. Ale prosím vás, kvůli tomu si ten Reflex opravdu nemusíte kupovat.

Spousta lidí to teď koupí, ano, je to takový typický zastánce jedné správné pravdy, kterou je potřeba prosadit i proti vůli všech ostatních, protože oni jednou zjistí, že ta pravda je krásná.

Vidím, že ho znáte.

Já ho znám velmi dobře a jméno tedy řekneme příště.

Dobře.

Děkuji Vám, pane prezidente.

Na shledanou. 

 

 

Rozhovor prezidenta republiky pro NTV

Rozhovor prezidenta republiky pro NTV

09.12.2018
  Vážený pane prezidente, pro Českou republiky je rok 2018 obzvláště významný, protože jste...

Projev prezidenta republiky při jmenování nového rektora

Projev prezidenta republiky při jmenování nového rektora

07.12.2018
  Vážený pane ministře, vážený pane rektore, vážená paní předsedkyně...