ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 06.09.2018

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který tentokrát natáčíme na Pražském hradě. Dobrý večer i Vám pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, já začnu náš rozhovor takovou možná okrajovou nebo lokální otázkou, ale Váš předchůdce, nebo následovník ve funkci předsedy ČSSD Jiří Paroubek ohlásil kandidaturu do Senátu s podporou ostravské buňky ČSSD. To je jedna věc, která plnila stránky novin a médií. A druhá věc jsou takové zvláštní nesrovnalosti v jeho osobních penězích nebo ve financování. Zaregistroval jste tuto kauzu? A můžu Vás poprosit o hodnocení obou dvou věcí, jak té kandidatury do Senátu, tak těch nesrovnalostí?

Já jsem zaregistroval to první, a to že kandiduje do Senátu. A teď Vás možná překvapím, pane Soukupe, já jsem zejména v době, když byl předsedou sociální demokracie, měl vůči Jiřímu Paroubkovi celou řadu výhrad. Ale na druhé straně objektivně uznávám, že ve srovnání se Špidlou, Grossem nebo Sobotkou to byl silný předseda, který dovedl sociální demokracii k několika úspěchům. A když pak měl neúspěch, dostal jenom dvacet dva procent, tak se zachoval jako chlap a rezignoval. Kdyby dnes měla sociální demokracie dvacet dva procent, tak je na vrcholu blaha, že?

Je to tak. Pane prezidente, to já Váš názor na věci, kdy věci, lidi, události hodnotíte podle výsledků,...

Ano.

...znám dobře a je mi velmi sympatický. Všechny možné drby a podobně blednou ve výsledcích toho, co daný člověk dokázal, a je pravda, že Jiří Paroubek byl úspěšným předsedou sociální demokracie, i když v jeho konci se možná zdálo, že nedosáhl toho, čeho chtěl, těch třiceti procent. Ale máte pravdu, že jeho kariéra předsedy ČSSD byla prostě objektivně pro stranu úspěšná. Byl prostě úspěšný, to je pravda a vím moc dobře, že to je pro Vás základní pohled na každého člověka a jeho práci, ale teď vyplavala taková věc, která je trochu symptomatická.

To podezření o korupci politiků, černých penězích, o kterém se hovoří, hovořilo a mimo jiné na něm uspěl Andrej Babiš ve své kampani do několika voleb. Tak se teď tak trochu možná potvrzuje, protože, já Vám to jenom zrekapituluji, Jiří Paroubek říká, že měl doma v trezoru tři a půl milionu korun v amerických dolarech. A ten původ peněz měl být tak, že jeho přítel nebo známý nebo kolega pan Michek vybral ze svého účtu koruny, pak je nějak vyměnil v hotovosti za dolary, ty dolary dal v hotovosti panu Paroubkovi, ten si to zase vložil na účet a údajně za to chtěli spekulovat s akciemi. No, přijde Vám to, nepřijde Vám to podezřelé?


Je to trochu zvláštní, ale to bych o tom musel vědět trochu víc, abych se k tomu mohl objektivně vyjádřit. Jiří Paroubek sám o sobě říká, že spekuluje na burze, jestli tyhle prostředky měl za účelem burzovní spekulace, tak je dobré se především opět ptát, jestli byl úspěšný, to znamená, jestli se strefil jako třeba Warren Buffett, že jo, anebo jestli prodělal kalhoty, což se taky může stát.

To určitě, pokud by to byla pravda. Víte, on teď říká, že ty peníze nemá z čeho vrátit, nebo je nechce vrátit, prostě je nebude vracet, ale tam si to jako odpracuje. No tak ve mně to samozřejmě vyvolává určité podezření z nějakých machinací. Dovedeme si všichni...

Tak, když to nemá z čeho vrátit, tak zřejmě na té burze prohrál, ne?

Asi ano, nevím. Nicméně samozřejmě tohle uvozuje otázku jaksi nelegálních prostředků v politice. Když se podíváme v zahraničí, dokonce bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy byl loni zatčen a vsazen do policejní vazby s podezřením o nekalých penězích na kampaň před deseti lety, v roce 2006.

A Jacques Chirac měl myslím taky něco podobného.

Taky podobného, Benjamin Netanjahu s tím měl problém. V posledním roce maltský prezident a mohli bychom pokračovat. My s tím máme taky zkušenosti, kauza Stanislava Grosse a křišťálově čisté peníze od strýčka Vika, a tohle mi přijde trochu jako podobné. Není to taková voda na mlýn těch kritizátorů, že tradiční politika je zkorumpovaná, prohnilá a potřebujeme tedy nové tváře?

Víte, to je fráze, samozřejmě sympatická fráze, ale nic víc. Já neustále celou dobu prosazuji ten zákon o prokázání původu příjmů a majetku. Teď jsem se ptal paní ministryně Schillerové, kdo jím byl zatím postižen. Tak říkala, že asi dvacet osob, což je poněkud málo. Na druhé straně, abych byl objektivní, musím uznat, že jak čtu policejní zpravodajství, tak se tam občas objeví zatčení několika lidí kvůli korupci, ať už třeba ve zdravotnictví, to je ten hit, anebo samozřejmě i v jiných veřejných zakázkách. Čili zaplať pán bůh, že se něco děje a ‚Ceterum autem censeo', jak říkal starý Cato, zbývá ještě Zdeněk Bakala.

Zbývá ještě Zdeněk Bakala. Víte, ale pro lidi, pro obyčejné lidi, kteří teď ani nemohou zaplatit třeba nákup nejlevnějšího auta v hotovosti a musí ty prostředky poslat přes účet, kdy mzda už se opravdu naprosto výjimečně vyplácí v hotovosti, důchody chodí bezhotovostně, pak jeden z vrcholných politiků vypráví historky o tom, že tři a půl milionu korun od svého známého dostal v hotovosti v amerických dolarech, a tak dále. No tak pro ty lidi není to důkaz o tom, že ta politika je prostě špatně, že je to zkorumpované?

Korupce mě samozřejmě zajímá, ale když jsem tady zmínil Zdeňka Bakalu, tak jsem tím naznačoval, že primárně musíme řešit velké zloděje, protože někdy stíhání malých zlodějů, které je jinak v naprostém pořádku, může být zástěrkou proto, aby se ti velcí zloději nechali na pokoji.

Víte, úplně stejné otázky jsem kladl minulý týden Andreji Babišovi, když jsem říkal, že se vozíme po každém hospodském kvůli EET a různým kontrolním hlášením a dalším a dalším administrativním povinnostem, a pak mám takový pocit, že taková ta systémová korupce, kdy různí oligarchové ovládnou i legislativní proces a rozhodování úřadů, a pak de facto nelze je stíhat protikorupčními zákony, protože bylo všechno vykonáno po právu.


Ano, já uvádím vždycky jako příklad, že díky chybám legislativního procesu v dotování obnovitelných, zejména solárních zdrojů,...

To je typický příklad.

...vyhazujeme oknem ve prospěch solárních baronů, kteří pod tím oknem čekají, ročně čtyřicet osm miliard korun. Víte, co by za to bylo nemocnic, škol, silnic a nevím čeho ještě?

Já jsem to téma otevřel právě kvůli spravedlnosti, aby právě ti, na které valíme další povinnosti, neměli pocit té nespravedlnosti, že oni musí a někteří vyvolení nemusí. My jsme se věnovali třeba ČEPZ, České energetické přenosové soustavě, kde v minulých letech to fungovalo zaprvé jako taková velkotrafika pro vysloužilé politiky. A za B, nějaký politik vždycky zavolal a oni poslali peníze. Tu zavolal pan Topolánek a poslali peníze nějakému dámskému sdružení pro jeho ženu. Tu zavolal Andrej Babiš a poslali peníze vydavatelství Mafra, tu zavolal Bohuslav Sobotka a poslali peníze deníku Referendum a tak dále. Kdy už to skončí?

Opakuji ještě jednou, že v tomto případě ty peníze by měly být kontrolovány, měly by být průhledné a nikdo by je neměl skrývat. Když někdo řekne, dotuji z těch a z těch důvodů tu a tu instituci, i když deník Referendum si to podle mého názoru nezaslouží, tak je všechno v pořádku. Musí to samozřejmě odsouhlasit valná hromada té společnosti nebo její vedení, nesmí to být tajně. A když to je tajně, tak je to ta korupce a to je to, co je špatně a co by mělo být, ještě jednou opakuji, postihováno zákonem o prokázání původu příjmu a majetku.

Politici by tedy měli jít příkladem lidem v prokázání původu svého majetku, kde bydlí a tak. Já dám příklad, že německý prezident dokonce rezignoval před několika lety jen proto, že dostal zvýhodněnou půjčku, nikoliv dar, ale zvýhodněnou půjčku na nákup levného auta. A kvůli tomu rezignoval německý prezident.


To je německá politická kultura, která je obdivuhodná. Podívejte se, pane Soukupe, politici by samozřejmě neměli chodit v žíněném rouchu, ale když se podíváte například na platy poslanců nebo senátorů, tak je svrchovaná drzost chtít je teď zvýšit o dvacet procent. Ty platy jsou zhruba, když k tomu přičtu i náhrady, čtyř až pětinásobně vyšší než je průměrná mzda, jak říkal citovaný Jiří Paroubek, kdo to má. A když někdo chce ještě víc, tak ho mohu charakterizovat krásným českým slovem, nenažranec.

Já jsem dokonce někde četl nějaký komentář, který přirovnával tendenci k zvyšování, který obhajoval to zvyšování platů politiků, v podstatě k tomu, že ono by se mohlo stát to samé co v hospodách, kde bylo známé, že oficiální mzdu mají číšníci velmi nízkou, ale přijdou si na své těmi spropitnými. A že, když budeme politikům dávat nízké platy, že oni pak budou krást, a když jim budeme dávat platy vysoké, že prý nebudou potřebovat krást.

Tak zaprvé, politici nemají nízké platy, o tom jsme si teď řekli.

No, to si tedy opravdu myslím.

Zadruhé, je iluze domnívat se, že když má někdo vysoký plat, nebude chtít ještě větší příjmy, než má. To je totiž nekonečný proces a János Kornai, což byl maďarský ekonom, tak tomu říkal sací reflex. To znamená, pokud jste k tomu zdroji přisátý, tak sajete a sajete a je vám úplně jedno, že už máte dost, pořád chcete víc.

Pane prezidente, teď trošku odbočím, ale možná jen zdánlivě odbočím. Já jsem otevřel téma zdanění velkých korporací. Díval jsem se na to. Zmínili jsme tady firmu Google, díval jsem se na firmu Facebook, která u nás nezdanila vůbec nic, ani jednu korunu a další korporace v drogistickém zboží a tak dále. Ty odvody daní v České republice, hovořím o dani z příjmu právnických osob, který jsem schopen najít,...


Ano, ano.

... jsou velmi nízké. Není to taková tak trochu forma korupce, že je necháváme tady vydělávat, ty příjmy realizují na území České republiky, a pak jim prostě dovolíme, že své zisky daní někde jinde, kde je to pro ně výhodné, a naopak jim ještě dáváme investiční pobídky?

To je spíš než korupce projev neschopnosti, daňové neschopnosti. Podívejme se na jiné země a jejich daňové systémy, jestli mají něco podobného. A když ne, a když tam tyto podniky daní, tak se ptejte, co my máme dělat, abychom je danili také.

Pane prezidente, nakousl jsem téma investičních pobídek. Mně přišlo tak trochu v posledních letech nemravné podporovat stavbu různých skladů a tak dále, když přínos pro naše zaměstnance, pro české lidi je malý. Platy jsou tam nízké a mnohdy jsou ta pracovní místa obsazována cizinci. Odvody daní také nejsou nic moc. Tak proč z veřejných peněz, tedy z těch daní běžných lidí, máme platit podporu takovýchto věcí. Já jsem se díval na stránky CzechInvestu, kde se to tak trochu mění.

Ano.

Kde už ta investiční podpora není takto zaměřená, ale zase jsem tam třeba našel, že chtějí podporovat startupy, což mi tedy přijde trochu moc. Startupy jsou různé myšlenky, většinou mladých lidí, ne samozřejmě mladých lidí, různé myšlenky v technologiích. Těch myšlenek jsou tisíce nebo desetitisíce. Může se v tom státní instituce vůbec vyznat? Měla by podporovat takovéto nápady?

Tak zaprvé, ty různé Amazony a ty další haly vznikaly v době, kdy tady byla vysoká nezaměstnanost, takže v té době boj proti nezaměstnanosti i přes tyto...

Ano, ano, ve své době ano.


...investice měl smysl. Teď už ho nemá.

To nepopírám.

Zadruhé, pokud jde o startupy, já k nim mám sympatii, protože to je v podstatě něco podobného, jako je podnikatelský inkubátor. A ono se říká, že tisíc věcí se vám nepovede, ale ta jedna z toho tisíce, která se povede, zaplatí těch zbývajících devět set devadesát devět, což je zkušenost třeba ze základního výzkumu, ale také ze startupů. Nezapomeňte na ty garážové firmy, mimo jiné Apple, o kterém jsme před chvílí mluvili.


Google.


To byly vlastně taky startupy, není-liž pravda. Čili já bych na rozdíl od Vás ty startupy docela podpořil.

Já jsem myslel spíše, jestli stát by neměl v této oblasti vytvořit nějaké prostředí, nějaká investiční nebo podnikatelská centra, kde třeba dostanou zvýhodněný nájem, ale v komerčním prostředí musí potom prokázat svoji úspěšnost, výsledky a dostanou takovouto nějakou podporu, než peníze na ten konkrétní projekt, prostě proto, že mám obavu za A, z korupce a za B, že státní úředníci se nedokáží vyznat, který bude, nebo nebude úspěšný, protože v tom se nemůže vyznat nikdo. Já prostě mám jenom strach, aby ty peníze se zase...

Ona je otázka časového intervalu mezi tou investicí a tím úspěchem. Já si vzpomínám na krásnou knihu Sinclaira Lewise, jmenuje se Arrowsmith, kde se popisuje příběh jednoho chemika. Ten dostal výhodnou nabídku v jedné komerční firmě. Když tam přišel do té firmy, tak tam bylo na chodbu prosklené okno a tak v deset hodin dopoledne se tam předtím oknem shromažďovalo vedení firmy a čekalo, kdy ten chemik udělá první objev. Takže je to krásný příklad, samozřejmě není to v této karikaturní formě, ale někdy zbytečně čekáme příliš rychle na výsledky, a ty výsledky se objektivně tak rychle nemohou dostavit.

Poslední otázka související s korupcí. Vláda v těchto dnech poslala svoji koncepci vládního boje s korupcí pro roky 2018 až 2022 do připomínkového řízení. Věříte těmhle koncepcím? Může fungovat boj proti korupci na základě takovéto jako koncepce?

Zaprvé, upřímně přiznávám, že jsem to ještě nečetl. Až si to přečtu, řeknu Vám svůj názor. Nicméně mám zkušenosti s předchozími materiály o boji proti korupci, které byly dosti bezzubé. Tak doufám, že tento bezzubý nebude.

Pane prezidente, pojďme k dalšímu tématu a to jsou platy. Český statistický úřad uveřejnil čísla za druhé čtvrtletí a průměrná mzda vzrostla na třicet jedna tisíc osm set korun. Meziročně jsme si polepšili o takřka devět procent, což je rychlý růst. Jste s tím spokojen, s růstem platů?

Tak zaprvé, reálně je to šest procent, protože inflace je něco přes dvě procenta a v ekonomice rozhodují spíše reálné než nominální hodnoty. Zadruhé, to, s čím jsem velmi nespokojen, je, že platy ve veřejném sektoru rostou rychleji než v sektoru soukromém. Pane Soukupe, je takové základní ekonomické pravidlo a my se chováme jako strýc František z Jirotkova Saturnina, který také vynalézal přípravky na čištění parket, a víte, jak to dopadlo. No, takže základní ekonomické pravidlo zní, že platy v soukromém sektoru mají růst rychleji než ve veřejném. Jenom...

No právě a u nás je to přesně naopak.

Nechte mě domluvit, důvod je velmi prostý, že v tom soukromém sektoru nesete větší míru rizika, že Vás někdo vyhodí a podobně, když se mu znelíbíte, zatímco v tom veřejném sektoru ne vždycky, ne úplně, ale přece jenom máte něco, čemu se kdysi říkalo definitiva.

A poslední poznámka, abych Vás už pustil k řeči, mluvil jsem se zesnulou předsedkyní statistického úřadu a říkal jsem jí, proč jste zavedli, že nebudete oddělovat mzdy v podnikatelském a nepodnikatelském sektoru, vždyť je to cenná informace a vy jí rušíte tím, že to slučujete. Nebyla schopná mi odpovědět.

Tak oni pořád sledují ten plat. Plat je jako v té veřejné správě a mzda je v soukromé sféře. Máte naprostou pravdu, jaksi jak platy, tak mzdy rostou nejrychleji za posledních deset let. Nicméně ty platy ve veřejné sféře rostou prostě podstatně rychleji. Minulý rok byly ty nůžky mezi průměrnou mzdou nebo platem ve veřejné sféře a soukromé jedenáct procent a teď už čtrnáct procent, což je tedy mimořádně zajímavé.

Kdyby tomu bylo naopak, tak bych neprotestoval.

Mimo jiné se i říká například ve zdravotnictví, že obslužný personál a sestry a tak dále mají v soukromých nemocnicích podstatně horší platy i pracovní podmínky než v těch veřejných, což je taková zajímavá informace. Já sem si jí neuměl přesně vyhodnotit.

Vidíte, je třeba síť nemocnic, které teď nechci dělat reklamu, jmenuje se Agel. Myslím, že ji řídí pan Tomáš Chrenek.

Ano.

Ten Agel platí lékařům minimálně o pět tisíc korun méně než třeba fakultní nemocnice a přesto, a to mě zajímalo, když byly ty různé akce k odchodu, tak právě z nemocnic Agelu nikdo neodcházel. Já jsem se ptal proč, zaspekulovalo se, že tam mají nějaké zaměstnanecké benefity, třeba služební auta k dispozici, ale to podle mého názoru to nevysvětlovalo. Mně se pořád líbí takový ten zdánlivě zastaralý pojem věrnost firmě. Jsem té firmě věrný, i když mě třeba platí méně, ale cítím se v ní dobře.

Nechci riskovat, možná ten Agel má trošku rozdílnou strukturu, menší nemocnice v menších místech, není tam taková konkurence, dobré pracovníky podmínky, možná to proto bude.

Když jsme u toho zdravotnictví, já jsem si přečetl, myslím před týdnem nebo dvěma, zprávu České lékařské komory, která říká, že u nás pracuje pravděpodobně až čtyři sta lékařů bez potřebných zkoušek ze zahraničí. A pak jsem zaregistroval také to, že vláda hodlá utratit několik miliard, myslím dokonce sedm miliard, na posílení kapacity, v nějakém období, lékařských fakult, abychom měli až o patnáct procent studentů lékařských fakult více. Pokud jsme nakousli to zdravotnictví, tak to jsou dvě věci, které mi teď utkvěly v paměti. Máte k nim nějaký komentář?

Ale to je v pořádku, pane Soukupe, tak staří lékaři odcházejí, já bych byl samozřejmě hrozně rád, aby pokud mohou, pracovali i v penzijním věku, protože mají obrovské zkušenosti a taky takový lidský přístup k pacientům. Přesto odcházejí, to je vidět zejména u posudkových lékařů, ale ne jenom tam. Potřebujeme je nahradit mladými absolventy a ta délka studia, tuším asi šest let, to je právě to časové zpoždění mezi impulsem a reakcí.

Je to podobné jako ve sportu, pokud teď investujeme do navýšení kapacity lékařských fakult a investujeme do nich, tak výsledek uvidíme nejdříve za šest let, až dostudují tedy první...

A když ve sportu budou trénovat dětičky, tak možná z nich jako dospěláků někdo, ne všichni, bude úspěšný.

Takže investice do těchto oborů jsou investice do budoucnosti.

Když jsme u těch platů, s tím asi souvisí hospodaření státu. Já jsem se zase díval na čísla Českého statistického úřadu, který k pololetí vykazuje, že český státní rozpočet je v přebytku zhruba, myslím patnáct a půl miliardy korun. Je to o něco méně, než bylo v minulém roce, ale myslím si, že je to zhruba o osm set milionů korun méně. Teď si tedy nejsem jistý, jestli patnáct a půl miliardy byl ten přebytek loni nebo letos. Ale je to zhruba stejné.

To není podstatné, ten rozdíl je statisticky nevýznamný.

Moje otázka zní, jak jste spokojen s dosavadním hospodařením státu a jestli to odpovídá tomu poměrně výraznému hospodářskému růstu, který zažíváme?


Jednak se zlepšilo, až na jeden operační program, čerpání evropských dotací, operační program, tuším, Ministerstva průmyslu a obchodu, takže teď jednotliví ministři žadoní, aby mohli tyto peníze převést tam, kde je daleko větší poptávka, takzvané výzvy, no dobře. Ale v každém případě ano, jsem spokojen. Také jsem spokojen s tím, že se konečně začaly zlepšovat investice, protože ty byly dříve naprosto zanedbané a ekonomika byla podinvestovaná. Teď už je to lepší, zaplať pán bůh za to. No a počítejme s tím, že na podzim určitě přijdou některé obvyklé výdaje, které jsou vyšší než ty v prvním pololetí, takže rozpočet může skončit mírným deficitem.

Riziko hospodářské recese. Všichni víme z ekonomické historie i teorie, že růst není do nekonečna, že ty ekonomické cykly se prostě střídají, je to ekonomická zákonitost. Myslíte si, že nás brzo čeká pokles ekonomiky? Že jsme na něj připraveni?

My jsme teď měli v Lánech diskuzi s mým expertním týmem právě k problematice rozpočtu a já jsem tam říkal takovou kacířskou ideu, nevěřte na ekonomické cykly. Bill Clinton byl úspěšný americký prezident a ekonomika šlapala devět let bez přetržení. Pokud dojde k výkyvu, tak to nezpůsobuje nějaký mytický ekonomický cyklus, ale blbí politici, případně blbí bankéři, nejčastěji obojí. Vzpomeňte si na hypoteční krizi. Blbí bankéři, kteří půjčovali se stoprocentní zástavou nemovitosti, a blbí politici, kteří k tomu svými legislativními akty dali volnou cestu.

Ono se spekuluje v některých médiích, nebo někteří ekonomové spekulují, že právě ta celní válka, zhoršující se obchodní vztahy mezi Spojenými státy a Evropou na jedné straně a Spojenými státy a Čínou, mohou být tím startem hospodářského poklesu. A naše závislost na automobilovém průmyslu je docela známá.


Naprosto s tím souhlasím. Jednak ta krize bude důsledkem přímého neúspěchu našich exportérů na některých světových trzích a zadruhé, a možná ještě víc, něčím, co bych nazval kulečníkovým přirovnáním buzar. To znamená, že jestliže jiní budou neúspěšní, tak ať už v Evropské unii nebo kdekoli jinde se to promítne tím, že se to třeba nahrne na náš vlastní trh a my naopak nebudeme vyvážet. Čili ať tak či onak, to není tak podstatné, máte naprostou pravdu, čekám, protože už jsem teď nedávno říkal americkému velvyslanci, že v učebnici ekonomie pro první ročník vysoké školy je kritika protekcionismu, kritika cel a celních bariér, no a že každý tuhle učebnicovou chybu neustále nadšeně opakuje.

Jenom, aby se neopakovala situace z roku 2009, kdy v roce 2008 už ve Spojených státech zuřila ta hypoteční krize, a tehdejší ministr financí Kalousek říkal, že situace je výtečná, že lze očekávat čtyřprocentní hospodářský růst.

Měl v zásadě pravdu, akorát že ten růst byl záporný.

Záporný, přesně tak.

Ale byl opravdu čtyři procenta, v tom se strefil.

Čtyři procenta, akorát že to nebyl růst, ale pokles, a v rozpočtu najednou zela dvou set miliardová díra, no tak aby se nám nestalo něco podobného, tak doufám, že ne.

Naštěstí už Miroslav Kalousek není ministrem financí.

Pane prezidente, k dalšímu tématu, to je možná takové neobvyklé, překvapivé. Já jsem se díval na server CNN, což je americká televizní stanice, která i vydává tedy online deník, a tam psali takovou zajímavou úvahu. Čína půjčila za sedmnáct roků do Afriky takřka sto třicet miliard dolarů. Dovozovali tam to, že Afrika čelí případné dluhové krizi, potenciální dluhové krizi, to znamená neschopnosti splácet své závazky vůči Číně a Čína naopak kontruje na takové upozornění Mezinárodního měnového fondu, že je připravena půjčit další prostředky až ve výši šedesáti miliard korun. A tam samozřejmě v tom CNN to komentovali víceméně ideologicky. Já si myslím, že to není ideologická věc, ale že probíhá regulérní imperiální boj o Afriku. Mýlím se hodně?

Do jisté míry máte pravdu. Vím, že ta čínská expanze před mnoha lety začala v Súdánu a Súdán rozhodně není prosperující africká země, takže kdybyste aplikoval ekonomická kritéria, tak půjdete do severní Afriky nebo do jižní Afriky, i když tam je teď taky problém. Na druhé straně součástí toho pronikání Číny je třeba budování přístavů v čínském vlastnictví.

Ale to není kritika, to není kritika Číny, pane prezidente.

Prosím?

Já to nemyslím kriticky vůči Číně. Já se chci jenom podívat na Afriku, já tím vůbec nemyslím nic kritického.

Ano. Já tím říkám, že je to vícekriteriální optimalizace. Buď z toho obchodu a z těch úvěrů chcete získat zisk, proč ne, anebo si tam třeba chcete vybudovat nezamrzající přístav, taky proč ne. Ale těžko můžete udělat obojí současně, protože to dost dobře nejde.

Víte, já na rozdíl od skutečných expertů na Afriku, a já se za něj nepokládám, jsem velmi skeptický k možnosti úspěšně investovat v Africe. Vždyť tam máte jednu občanskou válku za druhou, některé, viz Rwanda, přerůstají do genocidy. Máte tam hladomory, máte tam AIDS, máte tam neschopné a zkorumpované vládce. Vzpomeňte si na císaře Bokassu ve Středoafrické republice, v jedné z nejchudších zemí Afriky, ale on musel mít zlatý trůn, který mimochodem dovezl z Francie, a tak dále a tak dále. Čili jako oblast investičních příležitostí kdysi byla Jižní Afrika, ale protože tam teď vraždí bělošské farmáře, tak i od toho bych dal pomalu ruce pryč.

No, mně to spíše, já se na to dívám z pohledu geopolitického a boje o vliv v Africe, tak mně to přijde zajímavé. Mimo jiné objem obchodu mezi Afrikou a Čínou na jedné straně a Afrikou a Spojenými státy se už několik let právě rozevírá ve prospěch Číny a je zcela zřejmé, že Američané a Číňané tedy o svůj vliv v Africe soupeří, to je zcela zřejmé. Američané masivně investují ve státech jako je Egypt, Nigérie a tak dále. Číňané zase někde jinde. A nezaspala Evropská unie ve svém vztahu k Africe?

Víte, v Evropské unii, i když mně řeknete, že je to dávno, ale ono to tak dávno není, samozřejmě u těch afrických elit stále ještě přežívá vzpomínka na kolonialismus. A ostatně taková recidiva kolonialismu se projevila i poměrně nedávno. Co jiného byl například útok v Libyi, útok, který vedla právě Evropská unie, zejména tedy Francie. Jinými slovy ne, nemyslím si, že Evropská unie, která ostatně nemá žádné pevné vedení, by mohla s Afrikou spolupracovat jako celek. Samozřejmě může uzavírat různé papírové dohody o strategickém partnerství a podobně, a nakonec obchodujete s každou jednotlivou zemí zvlášť. A nemám pocit, že většina evropských zemí, i z důvodů, které jsem uváděl, to znamená, že se řídí především ekonomickými než politickými kritérii, že v Africe nechce žádné vojenské základny, tak nemá moc velkou chuť s tou Afrikou obchodovat, čest výjimkám.

Já jsem se ještě díval, když jsme u té Číny, na respektovaný americký výzkum Power Research Institute, který uváděl oblíbenost jaksi mocností v jednotlivých kontinentech a Čína je zcela nejoblíbenější v Africe, v Asii a v Latinské Americe a v těchhle třech kontinentech nebo částech světa je Evropa až na čtvrtém místě. O čem to svědčí?

Právě o tom, co jsem říkal. Budete-li poskytovat úvěr, budete oblíben. Když ten úvěr se blíží splacení a vy nemáte na to ho splatit, budete oblíben tehdy, když vám ten úvěr alespoň prodlouží. A tohle to Evropané se svoji protestanskou etikou Maxe Webera velmi často nedělají.

Pane prezidente, já jsem minulý týden hovořil s Andrejem Babišem v pořadu Duel o migrantech. A on mi vyprávěl, že má takový Marshallův plán pro Afriku, který má spočívat v tom, že prostředky Evropské unie nebo evropských zemí investujeme do Afriky, do míst odkud proudí migranti, a tím tedy zabráníme tomu přílivu. No, on mi tedy ukazoval takový seznam, rozpočet, výdajový rozpočet jednotlivých součástí Evropské komise a říkal, tady škrtneme dvacet miliard euro a tady deset a tak dále. No, na mě to působilo trošku dětinsky, se přiznám, protože se nezeptal ještě Evropského parlamentu a Evropské komise, co oni na to škrtání řeknou. A mimo jiné tak jako opakoval plus mínus to, co už padlo, podpora v místech, a na mě to tak trochu působilo, že chce říci v České republice, aby to vypadalo revolučně, ale v Evropské komisi se s nimi škorpit nebude, protože jaksi dodržuje jejich strategii. Ale v téhle souvislosti té Afriky, ono mně vyšlo, že na Evropu zbývá jenom Sýrie a Libanon.

Proč?

No, protože Čína a Amerika, Spojené státy investují ve všech ostatních zemích a pokud jde o investice, tak by to mělo být do jaksi perspektivních zdrojů podnikání nebo perspektivních oborů, které už se zdají býti dost obsazené.

Já jsem před chvílí vyjádřil skepsi, že by řekněme moderní podniky mohly v Africe prosperovat, ale na druhé straně jsem nakloněn takovým investicím, jako jsou třeba školy, nemocnice, to jsou investice do lidí a proč ne, do elektřiny, anebo do vody. Itálie v Libyi hloubila artézské studně, když byla ještě koloniální mocností. A v době sucha, které je zejména na Sahelu, tam potřebujete vrty do hloubky sta metrů, protože každý jiný vám vyschne. Jinými slovy toto jsou investice, které sice nepřinesou produkční efekt, nebudete mít co vyvážet, ale na druhé straně snad alespoň částečně upoutají ty lidi k tomu jejich sídlu, protože třeba budou mít tu vodu, třeba budou mít to nemocniční ošetření a tak dále.

Víte, já jsem tohle téma Afriky, toho v uvozovkách Marshallova plánu Andreje Babiše vzal úmyslně trochu zeširoka, protože na mě to působilo trochu populisticky, celá ta diskuze. Jako kdyby Afrika právě byl jednolitý kontinent, který je zcela chudý a potřeboval pomoci s nejzákladnějšími věcmi.

Tak ono to je skoro pravda, byly výjimky, ale ty výjimky postupně mizí.

Postupně mizí, nicméně je to také současně velmi konkurenční trh a velmi konkurenční prostředí, tak abychom nepodléhali iluzi, že nás tam všude budou vítat s otevřenou náručí a každý dolar, který tam pošleme, bude beze zbytku využit, protože to tak prostě není. A ty argumenty jsme si tady vysvětlili a Vy jste jich dal celou řadu vedle sebe, proč ta situace není tak jednoduchá, takže pro mě tato část debaty byla velmi poučná. Za to Vám děkuji.


Já Vám děkuji a doufám, že se nikdo neurazí, což se mně občas stává, když jsem byl poněkud skeptický. Ale závěrem opakuji, i když nemůžeme s Afrikou nějak razantně obchodovat, měli bychom ve vlastním zájmu jí pomáhat těmi investicemi do lidí, nikoli do zboží, nikoli do technologií, ale do lidí.

Pane prezidente, pojďme k dalšímu tématu, to jsou církevní restituce. Právě včera v Parlamentu byl poslán tedy do procesu legislativního návrh na zdanění církevních restitucí, který tedy v Ústavně právním výboru podpořili členové koalice i SPD a i Pirát Michálek. Můžu se Vás ještě zeptat na srozumitelné stanovisko ke zdanění církevních restitucí?

Pane bože, já už jsem Vám ho řekl několikrát.

Já vím, já vím.

Ale zatímco moje stanovisko, a to jsem také mimo jiné říkal panu kardinálovi Dukovi, bylo před časem spíše neutrální, tak se postupně posunulo ve prospěch těchto, tohoto zdanění restitucí. A víte proč? Mě poněkud dožralo, jestliže svatá církev se domáhala žalobami různého pofiderního majetku i po uzavření restitučních zákonů jak na obcích, tak na krajích. Uznávám, že biskupská konference pak vydala prohlášení, že nebudou na krajích vyžadovat ty sporné majetky, ovšem to je malá část celkových majetků a neustále se soudí s obcemi, zatímco všichni jsme si mysleli, že už to dávno přešlo a že církev má dost. Takže to je naprosto konkrétní a jasný důvod, proč si říkat dobře, když se chováte tímto způsobem. Řeknu Vám perličku na závěr. Ptal jsem se vysokého církevního hodnostáře, je Praha kraj nebo město? Zamyslel se a říkal, no máme v ní hodně objektů, o které se soudíme, takže je to město.

Takže je to město. No, těch nesrovnalostí je tam trošku více a já schválně jsem chtěl otevřít tu debatu věren tomu, že otevíráme kontroverzní témata. A já jsem si našel, nebo psalo se to v několika komentářích, že o restituce žádají i církve, které vznikly až po roce 1989. To znamená, logicky jim komunisté ublížit nemohli. Konkrétně je to Apoštolská církev a Luterská evangelická církev a žádají stamilionové majetky. To není věc za sto padesát tisíc korun. Nezasloužily by si ty církevní restituce trochu revizi?

Ale určitě ano. Víte, já jsem byl ve Federálním shromáždění a neustále opakuji, že jsme neustále slyšeli ujišťování, toto je náš poslední majetkový požadavek a když byl splněn, tak se šlo dál.

Ono totiž církevní restituce prošly v roce 2012 za vlády Petra Nečase, schválilo to ODS a TOP 09 s rozhodujícími hlasy strany...

Pekárka, ano.

...LIDEM Karolíny Peake.

Myslím si, že tam byl ten trestně stíhaný Pekárek.

Trestně stíhaný Pekárek plus strana Karolíny Peake, která jaksi, kterou nikdo tehdy nevolil, ani už volit nebude, protože mezitím zanikla, nicméně tihle lidé, trestně stíhaný Pekárek a poslanci strany Karolíny Peake, která zanikla v podstatě už v průběhu toho hlasování, rozhodli o největším transferu prostředků ze státu na soukromé, nebo prostě největším transferu státního majetku od dob privatizace. Tak mi to přijde, no možná to říkáte.

Vidíte, a kdyby byl ten zákon, tak byste se jim nedíval do trezoru, ale na účty, což koneckonců můžete už teď podle tohoto schváleného zákona, a tam, chraň bůh, že bych je z toho podezříval, to je jenom taková poznámka na okraj, se může stát, že někteří z nich dostali buď určitou prebendu, nebo například určitý peněžní dar. No a myslím si, že v takovém případě to nedělali z čiré lásky ke katolické církvi, ale kvůli svému vlastnímu majetkovému prospěchu.

Mimo jiné volební kampaň na zdanění, tedy ne revizi, ale zdanění církevních restitucí, na tom už si postavil Bohuslav Sobotka svoji kampaň v roce 2013, a pak z ní tedy ustoupil kvůli KDU-ČSL a myslím, že tehdy jejich čtrnácti hlasům, kteří nechtěli připustit vůbec žádnou debatu na toto téma. Nicméně je pravda, že ČSSD v této věci zachovává kontinuitu, to je pravda. To jim budiž...

Já si myslím, že když mám nějaké předvolební heslo, možná že jsem naivní, tak od něho nemám ustupovat pod tlakem koaličních partnerů.

Pane prezidente, úplně poslední okruh, poslední otázka. Vrcholí nám kampaň před komunálními a senátními volbami. Mě na ní zaujala jedna věc. Všichni Vaši protikandidáti, takřka všichni, v prezidentských volbách kandidují do Senátu. Pan Drahoš, pan Hilšer, pan Fischer. A úplně všichni, vyjma jednoho jediného protikandidáta, postavili svoji senátní kampaň na Vaší kritice. Mně to přišlo hrozně legrační nebo zvláštní, protože prezidentské volby už jsou dávno za námi a stále je to drží. S jednou výjimkou, já jsem měl jako hosta i v jednom ze svých pořadů Jiřího Hynka, který Vás podpořil, který také kandiduje do Senátu, nicméně tomu tématu se vyhýbá. Mně to přišlo zvláštní, mně to prostě přišlo zvláštní, postavit senátní kampaň na kritice prezidenta republika, s kterým jsem tedy prohrál, no. Sledujete to?

Tak pan Hynek je šéf Asociace obranného průmyslu, čili je to člověk, který pracuje, a koneckonců, protože i já se snažím export zbraní podporovat, což mně mnozí vyčítají, tak nemá asi hlavní důvod mě kritizovat.

A naprosto s Vámi souhlasím, prostě tito tři lidé zapomněli, že už neprobíhají prezidentské volby, které prohráli, ale že probíhají senátní volby, kdy proti nim budou stát úplně jiní kandidáti než já, a jenom velmi malý člověk kritizuje toho, kdo tam vůbec není a neúčastní se té soutěže. Větší lidé si dávají pozor, aby řekli svůj vlastní program.

Já jsem dokonce viděl debatu mezi panem Drahošem a panem Fischerem, na internetu to bylo, která se točila pořád okolo Vás, a výsledek byl tedy titulek, že se kandidáti na senátora shodli na tom, že prezident Zeman špatně vykonává svůj úřad, no tak.

Dobře, ale je mi líto, ale při přímé volbě prezidenta do toho senátoři nemají co mluvit.

A když jsme u té komunální kampaně, sledujete tu, to šílenství, kolik školek se postaví, kolik silnic se postaví a jaký to bude ráj na zemi, pokud budeme volit toho, onoho nebo jiného kandidáta?

Ale mně to nevadí, kéž by alespoň část těchto slibů se splnila, protože školky vždycky potřebujeme, silnice vždycky potřebujeme. Ale já už jsem dával voličům jasnou radu, nedívejte se ani tak na partajní příslušnost kandidátů, ale na to, kdo co v životě dokázal. To znamená, kdo už postavil nějakou tu školku jako bývalý starosta a tak dále a tak dále. Víte, to je bohužel chyba ne jenom naší politiky, občas v politice dominují závistiví hlupáci, a když se jich zeptáte, co oni v životě dokázali, tak nastane trapné mlčení a maximálně sliby, že pokud je k tomu pustíte, tak nám ukážou. No takových už bylo. Vsaďme na lidi, kteří něco umějí. To je moje velmi prostá rada.

Tohle Vaše krédo já znám a je mi velmi sympatické. Pane prezidente, to bylo vše z dnešní debaty, děkuji Vám za rozhovor.

Takže těším se za týden, a doufám, že pokud budou nové zprávy, tak nebudou katastrofické.

Doufejme. Děkuji Vám ještě jednou.

 
Krásný den a na shledanou. 

 

 

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

20.11.2018
  Vážený pane premiére, vážený pane ministře obrany, vojáci a vojačky Armády...

Projev prezidenta republiky při křtu knihy „Lánská obora v proměnách času“

Projev prezidenta republiky při křtu knihy „Lánská obora v proměnách času“

19.11.2018
Vážený pane řediteli, dámy a pánové, přečetl jsem si knihu o Lánské oboře a protože je...