ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 01.03.2018

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u svého pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Pane prezidente, dobrý večer i Vám. 

Dobrý večer. 

Pane prezidente, v posledních dnech hýbe veřejností, nebo hýbou veřejností, zprávy o smrti slovenského novináře Jána Kuciaka. Samozřejmě nevíme, co bylo motivem nebo kdo byl pachatelem, nevíme. Můžeme jenom spekulovat. Ale podle novinových zpráv, podle mediálních zpráv vypadá, že smrt novináře Kuciaka mohla souviset s jeho prací. Nevracíme se do divokých devadesátých let? 

Zaprvé, já jsem vyjádřil lítost nad zastřelením nikoli pouze tohoto novináře, ale také jeho snoubenky. To je dvojnásobná bestiální vražda. A vyjádřil jsem naději, že ten vrah bude dopaden. Vzpomněl jsem si, že se teď na smrti tohoto novináře budou přiživovat někteří čeští novináři, ale tento novinář si zasluhuje úctu a obdiv proto, protože se snažil rozkrývat řekněme tunelování nebo ekonomické podvody, to je jedno, jak to nazveme. Zatímco ti čeští komentátoři jenom žvaní a kritizují a sami v životě nikdy nic nedokázali. Ale já bych se vrátil k Vašim devadesátým letům, když se na to ptáte. Pane Soukupe, Václav Žák kdysi, to byl šéfredaktor Listů, napsal velmi zajímavý článek před několika lety, který říkal, zapomeňte na tvrzení, že opoziční smlouva tady způsobila korupci. Opoziční smlouva naopak korupci odstranila. A sice tím, že byly privatizovány banky. A na tom, pane Soukupe, něco je. Protože v čem, a to byla ta divoká devadesátá léta, spočívá největší množství podvodů, ekonomických podvodů. V tom, že si vezmete úvěr od státní banky, a byly čtyři velké státní banky, a ten úvěr nesplatíte. A protože máte dobré známé v politických kruzích, tak se stane, že se vám to nějakým způsobem promine, odpustí nebo zašumluje. 

Nebo banka prodá tu pohledávku konsolidační agentuře, od které si to za polovinu ceny nebo třetinu nebo desetinu ceny koupíte zpátky. 

Přesně tak, nebo za sedm procent. 

A problém je vyřešen. 

To už tady také bylo. Když jsme privatizovali banky, tak samozřejmě soukromé banky, mimochodem velké zahraniční bankovní domy, tak ty samozřejmě tyto politické úvěry nikomu neposkytovaly, a proč by to také dělaly. A tím skončila divoká devadesátá léta. 

K bankám se určitě ještě dostaneme, ale já bych se chtěl vrátit k té tragédii na Slovensku. Víte, já na jednu stranu, mě nikdo nemůže podezřívat z toho, že bych byl fanatickým příznivcem podpory, bezpodmínečné podpory, novinářů, a naopak protestuji proti tomu, že novináři jsou tak hákliví na kritiku. Myslím tím různé komentátory, zpravodajce. Ale na druhou stranu, pokud se ukáže, že ten mladý novinář Kuciak byl investigativcem, smrt souvisela s jeho prací, tak mě tam zaráží to, že policie práci novinářů v podstatě ignoruje. Zjištění novinářů v podstatě ignoruje. Já s tím mám bohaté zkušenosti. Tedy bohaté, policie nás nikdy nekontaktovala s žádostí o informace, podklady a tak. Novináři si mohou něco investigovat a policie na to s prominutím kašle. A pak logicky může to vypadat pro různé grázly, že stačí odstranit novináře a kauza zmizí. 

Já jsem se samozřejmě zajímal o to, oč v tomhle konkrétním případě jde. Připadalo mně to naprosto ale naprosto neuvěřitelné, protože jádro pudla je v tom, že italská mafie na východním Slovensku chce pěstovat biopotraviny, a proto skupuje tamní pozemky. Nezlobte se na mě, ale tohle je spíš špatný vtip než ekonomická realita. 

No, samozřejmě. Motivy té vraždy neznáme. Může se ukázat, že to s prací toho novináře nesouviselo, že to byl kriminální čin, který měl jiné motivy. A také mohlo souviset. Mimo jiné ty pozemky a pěstování, to byl v Itálii poměrně oblíbený způsob, jak čerpat evropské dotace. 

Ano, a pak se ukázalo, že na těch pozemcích nic není pěstováno, když tam přišla kontrola, tak stejně tak ve stájích nebyl ten dobytek, který měl mít ty dotace a tak dále a tak dále. To bylo hlavně v jižní Itálii, tam to bylo typické. 

Dokonce jsem četl, že v devadesátých letech se na pěstování olivového oleje v Itálii z Evropské unie vyčerpalo tolik dotací na hektary olivovníku, že by na to nestačila celé rozloha Itálie včetně měst a hor. Tak uvidíme, ale každopádně ta událost, ta tragédie jistě přinesla otázku, co tedy investigativní práce novinářů, jak je chránit? 

Určitě, podívejte se, rozlišme dvě věci. Investigace, to znamená vyslovení podezření z nějakého trestného činu a hledání důkazů pro toto podezření. Tohle je poctivá novinářská práce a před ní bych se uklonil. Pak, o tom už jsem mluvil, tady máte nějaké udavačské články, pomluvy, drby, pavlačovou žurnalistiku, jak bych to nazval. A pavlačová žurnalistika opravdu není hodna pozornosti policie. Rozlišme to, a jakmile novinář přijde s konkrétním podezřením, bylo by dobré, aby se tím policie vážně zabývala. 

Mnohdy to vypadá, že policie se o novináře zajímá spíše z druhé strany. Tím mám na mysli úniky odposlechů, které většinou jsou od policajtů a většinou směřují ke stále stejným novinářům ve stále stejných médiích. Ale já jsem rád, že jsme se shodli na tom, že rozdělení komentářů a různých blogů a internetových serverů a skutečně investigativní práce velkých médií je na místě. No, pokud bychom přijali tu tezi, že třeba ta italská mafie, zahraniční kapitál stojí, je jedním z motivů té vraždy nebo může být motivem vraždy, na místě je otázka, jestli naše předpisy o praní špinavých peněz jsou dostatečné. Myslíte si to? 

V každém případě je vždy co zlepšovat. Já jsem dával velké naděje do povinného bezhotovostního styku, protože když mluvíte o divokých devadesátých letech, tak tam byly igelitky a to byly hotovostní peníze. Mimochodem Jana Lorencová v knize Krvavé oleje dokonce připomíná jisté vysoké politiky, notabene ministry či jejich manželky, kteří si dokonce chodili s igelitkami pro provize z těch lehkých topných olejů. Ale nechci tvrdit, že bezhotovostní styk je všelék. Existují samozřejmě triky, jak i toto obejít. Čili čím silnější legislativa, tím lépe. 

No, je logické, že špinavé peníze nebo podezřelý kapitál jde vždycky tam, kde je mu kladen nejmenší odpor. 

Jistě. 

Moje obecná otázka směřovala k tomu, jestli naše banky postupují dostatečně razantně vůči podezřelým platbám, jestli odmítají platby jaksi příchozí ze zahraničí s nejasným původem, s nejasným titulem. Jste s tím spokojen? 

Tvrdí se, že se to děje. To ovšem tvrdí ty banky, pane Soukupe, že? A právě proto by bylo velmi dobré prověřovat, zda se tak skutečně děje. A potřebujeme nějaký kontrolní orgán, a tímto kontrolním orgánem je v daném případě Česká národní banka. Právě proto bych byl pro posílení jejích kompetencí. 

Pane prezidente, u transparentnosti ještě zůstaneme, finančních toků. Evropská unie se rozhodla, že bude potřeba zřídit registr konečných vlastníků firem. Na Slovensku je veřejnosti přístupný. U nás údajně se vytváří nebo existuje, ale veřejnosti přístupný není. Je to správná cesta? 

Něco jiného je registr dlužníků, tam jsem kritizoval, že s registrem dlužníků se váhá, a je to chyba. Máte například i situaci, a to souvisí s daňovými odpočty, kdy seznamy těch, kdo jsou takzvaní nedůvěryhodní plátci, třeba plátci DPH, jsou zveřejňovány jenom takříkajíc napůl. A to je samozřejmě chyba. A pokud jde o registr konečných firem, tak tam absolutně nevidím žádný důvod. Ano, jako jsou bílí koně coby fyzické osoby, tak jsou také bílí koně coby právnické osoby. Je dobré, abychom odhalili tyto bílé právnické koně. 

No právě, s tím souvisí, já jsem se díval na data statistického úřadu a čtvrtým nejčastějším investorem je neznámý investor. To znamená ten, jehož konečný vlastník se nedaří najít. Jsou to tedy různé schránkové firmy z různých offshorových zemí, daňových rájů a tak dále. Mimo jiné, víte, kdo je nejčastějším investorem? Podle statistického úřadu, počtem investorů to jsou Rusové. 

Rusové? 

Rusové. Jsou držiteli největšího počtu českých firem. 

To je zajímavé, protože v Rusku jsou dosti přísné zákony proti praní špinavých peněz, a občas někdo z těch, kdo je poruší, zahučí do vězení, tak uvidíme. Ale v každém případě, abych navázal na Váš námět, já nevidím důvod, proč by neměla být odmítnuta v České republice taková investice, která by měla nejasného vlastníka. 

Doufejme, že to někdo kontroluje. Ještě zpět k tomu registru firem. Rusové vlastní více firem než Slováci, což je pozoruhodné. Slováků je pouze deset tisíc a největší nárůst zahraničních investorů je z Rumunska, počtem. Což možná nesvědčí o tom, že bychom podezřelým penězům bránili dostatečně, protože, nechci se dotknout samozřejmě rumunských podnikatelů, ale není to země, která překypuje kapitálem na vývoz. 

V každém případě tady patrně dochází k transferu a ten transfer jde z jiných zemí, než je Rumunsko. Vy víte, že Rumunsko a Bulharsko, a tím je nechci nijak urazit, jsou dvě nejchudší země...

No právě. 

...Evropské unie. Dokonce ještě ani nejsou v Schengenu kvůli některým překážkám. No a z toho vyplývá, že si je asi někdo vybral jako takový transformační kanál pro praní špinavých peněz. 

No, tím potvrzujete moji tezi, že by možná české orgány dohlížející na původ peněz a čistotu bankovních transferů měly být aktivnější. Když jsme u toho vývozu firem, my už jsme to, vývozu kapitálu, promiňte, my už jsme to nakousli v minulém Týdnu s prezidentem. Nicméně já chci znovu upozornit, že já osobně čekám na ten registr firem, konečných vlastníků firem, poměrně nedočkavě, protože podle mého názoru problém ten, že čeští podnikatelé vlastní české firmy, které podnikají v Česku prostřednictvím různých schránek, které jim mají ulevit od daní, je významný. Pokud se podívám na žebříček stovky největších firem, tak je tam celá řada firem, která je vlastněna z Holandska, z Baham a tak dále a tak dále. Přesto, neměl by stát tedy začít tlačit české podnikatele, aby prostě zůstali doma? 

Tak to dělá, jak víte, Donald Trump a my jsme se minulý týden shodli v tom, že třeba Google nebo Apple mu už vyhověly. Já jsem mluvil s PPF, ale ti mně říkali, ano, máme domicil v Holandsku, ale daně platíme tady a jsme jeden z největších daňových plátců v České republice. Tak jsem se s tím spokojil, protože méně důležité je, kde máte sídlo, a více důležité je, kde nakonec platíte ty daně, i když je to asi tak obojí důležité. Ale v každém případě něco jiného je zjevná firma, známá firma, která se rozhodla mít své sídlo v zahraničí, a něco jiného je ten bílý kůň, o kterém jsme před chvílí mluvili. 

No, já si tedy dovolím trochu nesouhlasit, protože samozřejmě pokud česká firma, továrna je registrována tady, tak samozřejmě platí za své zaměstnance daň z příjmů, platí ze svých zisků daň z příjmů v České republice. Nicméně dividendy odtékají do zahraničí, konkrétně třeba tady do Holandska, a tam jsou daněny. Existují smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které většinou mají nižší sazbu, než by platil český akcionář v Česku. To je třeba případ toho Holandska. A s tím souvisí i odtok těch dividend z České republiky. Je to tři sta miliard ročně, nejméně. Neuvažujete o tom, že byste si promluvil s předsedou vlády nebo ministrem financí, aby se nějaké administrativní překážky výplaty dividend do zahraničí tady udělaly? Ať už by to byla forma, třeba mě napadá, povinnosti část zisku reinvestovat, nebo něco podobného? 

Takhle, povinnost reinvestovat formálně neexistuje, ale jsou firmy a existuje jejich žebříček, kde máte uvedeny odvedené dividendy na jedné straně a objem reinvestovaných peněz na strašně druhé. Mimochodem tady musím pochválit Volkswagen, protože ten patří v tom žebříčku na jedno z čelných míst.

Podívejte se, pane Soukupe, buďme objektivní a poslouchejme i argumenty protistrany. Oba dva bychom si jistě přáli, aby ten odtok dividend do zahraničí byl co nejnižší, respektive, aby odtok nebo přítok reinvestovaných prostředků byl co největší. Ale naši názoroví protivníci nám namítají, že v takovém případě utlumíme motivaci zahraničních investorů investovat v České republice. A na tom samozřejmě něco je. Kdybychom to dovedli ad absurdum, tak kdybychom zakázali odtok dividend obecně, tak kdo by u nás investoval, protože by pak nebral žádné dividendy. 

Rozumím, pokud jde o zahraničního investora, no tak přichází ze zahraničí. Domníváte se, že nějaké administrativní překážky vývozu kapitálu nejsou na místě. To je pochopitelně ekonomický názor. Ale u těch českých podnikatelů, víte, já když si vyplácím dividendu, tak jsem česká fyzická osoba. Vyplatím si dividendu, zdaním to v České republice a jsem znevýhodněn oproti těm, kteří mají třeba sídlo v Holandsku nebo někde jinde, protože tam smlouvy o zamezení dvojího zdanění umožňují nižší sazbu. To znamená, to, že jsem zůstal tady, jsem logicky trochu hlupák, protože platím větší daně než ti, kteří si najmou holandského advokáta. A to mi přijde nefér. 

Je to sice hezké, co říkáte, ale já se svojí láskou k protipříkladům Vám uvedu jeden protipříklad. Čestný a poctivý český podnikatel jménem Zdeněk Bakala vyplácel své dividendy zásadně na českém území a dohromady ze společnosti New World Resources jich bylo zhruba sto miliard korun. Čili nepřeváděl je do zahraničí. Vyplácel je tady a poslední objem dividend těsně před krachem New World Resources respektive OKD byl šestnáct miliard korun. Dohromady tedy sto miliard korun. Čili tento protipříklad dokazuje, že to, že dividendy vyplácíte na českém území, ještě vůbec neznamená, že nejste podvodník. 

Já si tedy zrovna nejsem jistý, jestli New World Resources, ty dividendy, ten konečný vlastník byl v České republice. Domnívám se, že v Anglii, ale mohu se mýlit.

Pane prezidente, u těch nejasností. Já jsem včera v mém pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa začal hovořit o hospodaření České televize. Je to instituce placená z daní, i když se jmenují koncesionářský poplatek, je to přes šest miliard korun. A já jsem tam upozorňoval na jednu zásadní věc, že de facto Českou televizi nikdo nekontroluje. Je vyjmuta z pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu a kontrolovat jí tedy má Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která je ale volena Parlamentem. To znamená, jak Rada, minimálně Rada České televize, je přímo závislá na Parlamentu, což jsou politici, a ti se logicky České televize bojí. A kromě toho samozřejmě Rada České televize nemá aparát a možnosti kontroly a zkušenosti kontroly, jako má třeba Nejvyšší kontrolní úřad. Kontrola těch prostředků, vyjmutí České televize z pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. Není na čase s tím něco dělat? 

Já mám velmi přátelské vztahy s Mílou Kalou, což je tedy prezident NKÚ, a při našich pravidelných schůzkách se ho vždycky ptám na dvě věci. Zaprvé, kolik už podal trestních oznámení, ale o tom se teď nebavíme, a zadruhé, jak se mu daří legislativní i jinou cestou rozšiřovat objekty, nebo subjekty, které má NKÚ kontrolovat. Já jsem zažil trochu jiný případ, ale v zásadě podobný, kdy NKÚ měl kontrolovat hospodaření měst a obcí. Mimochodem Poslanecká sněmovna to podpořila, ale Senát, kde je celá řada starostů, se postavil proti. Takže tady máte také analogii toho, jak je tady výrazný zájem proti kontrole. A lidé, kteří se bojí kontroly, pane Soukupe, nemusí mít úplně čisté svědomí, že? 

No, podle všeho to tak vypadá, protože Česká televize nejenže nepodléhá kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu, ale je vyjmuta, s velkou částí svých smluv je vyjmuta i z povinnosti ty smlouvy uveřejňovat v Registru smluv, a pokud tam něco uveřejní, tak to pěkně začerní, což jsem tedy v tom pořadu také ukazoval. Takže minimálně to vyvolává podezření.

Mimo jiné, zdá se, že jsme jaksi píchli do vosího hnízda, protože oni, Česká televize, říkají, jak jsme nevýznamná televize, která je zaměřená na to, aby podporovala Vás, a natáčí o nás pořady. Ale ta hysterická reakce po včerejšku a to, že tahle ta televize, Česká televize komentovala náš pořad online na Twitteru nebo kde a zapojily se tam všechny jejich různé postavy a postavičky, o tom zrovna nesvědčí. A vypadá to, že jsme skutečně píchli do vosího hnízda. 

Vidíte, zákon o registru smluv byl kdysi prohlašován za, cituji, nejkrásnější zákon roku, konec citátu. Prosazovala ho mimo jiné Rekonstrukce státu. A tenkrát se asi sto třicet poslanců ještě před nedávnými volbami, myslím dokonce ne těmito, ale předchozími volbami, podepsalo ve prospěch tohoto zákona. No a pak z tohoto zákona začaly ubývat různé firmy a samozřejmě i Česká televize. Podívejte se, zatímco u těch různých firem se argumentuje obchodním tajemstvím, třeba u Budvaru, a tedy tím, že by bylo poškozeno ne jejich dobré jméno, ale jejich obchodní zájmy, kdyby všechno bylo zveřejněno, čím můžete argumentovat u ubohé, malé, bezvýznamné, jak jste řekl, České televize. 

No, oni říkají, že ti umělci by pak s nimi netočili a nemohli by nakupovat filmy ze zahraničí, protože ti dodavatelé, to říkal pan Fridrich, že ti dodavatelé zahraniční, těch filmů by se jim to nelíbilo, a pak bychom nemohli my jako občané se koukat na filmy v České televizi. No, tak samozřejmě já na to říkám, že je to hloupost, protože my jsme byli jedna z mála zemí, kde ten Registr smluv nebyl. Pokud by ti dodavatelé měli s tím takový problém, tak ty filmy žádné veřejnoprávní televizi po světě skoro neprodají. No, samozřejmě je to nesmysl.

To zaprvé. A zadruhé, tak si přepnou na jiný kanál a ty filmy uvidí na nějaké soukromé televizi. 

Ono by to spíše možnilo vidět, kolik to stojí a porovnávat různé náklady a to se evidentně pánům v České televizi nelíbí.

Tak, tak. 

Co mají dělat lidé, kteří musí platit České televizi sto třicet pět korun měsíčně, a nesouhlasí s tím?

Ale no tak, já už jsem navrhoval zrušení koncesionářských poplatků a převod České televize na financování ze státního rozpočtu. Mimochodem, pokud jsem správně informován, tak teď se o obdobném modelu diskutuje v Rakousku. 

Ano. V Rakousku dokonce vicepremiér Strache, ten řekl, že, teď nebudu přesný, že existuje místo, kde se lži stávají skutečností, nebo lži stávají pravdou, což je zpravodajství tamní televize ORF. A vicepremiér rakouské vlády dokonce tedy navrhl zrušení poplatků, koncesionářských poplatků, a rozpoutalo to tam jaksi velkou mediální bitvu. No, tak pravděpodobně taková bitva začíná i u nás. 

Základem je, aby každá televizní stanice, Barrandov i Česká televize, byla ekonomicky efektivní. A když má někdo polštář koncesionářských poplatků a nikdo jiný tento polštář nemá, tak ten, kdo ten polštář má, zákonitě degeneruje, protože není přinucen k soutěživé aktivitě. Ten, kdo ten polštář nemá, je soutěživý a rozvíjí se. 

No jo, ale víte, existuje takový princip, když uděláte rozpočet, tak oni ho utratí. České televizi těch šest miliard nestačí. Zhruba půl miliardy čerpají z rezerv, které získali od předchozího vedení ředitele Janečka. Já ve firmě nechci dávat třeba rozpočty na reprezentaci. A chci schvalovat každý jednotlivý výdaj. Protože když jim dám tři sta tisíc korun na reprezentaci, jsem si jist, že utratí tři sta tisíc korun a pravděpodobně pod stejným principem funguje Česká televize. Uvidíme, kam tenhle diskurz provede.

Pojďme k jiným tématům, pane prezidenta, událostí tohoto týdne, vnitropolitickou z mého pohledu, bylo oznámení vlády o rozhodnutí zvýšit důchody. Důchodcům nad osmdesát pět let o tisíc korun, ostatním zhruba o čtyři sta korun. To vysoké zvýšení důchodů těm seniorům nad osmdesát pět let trochu zpomalí zvyšování důchodů ostatních, ale je to správná cesta? Souhlasíte s ní? 

Já jsem o tom mluvil s Andrejem Babišem na naší pracovní večeři v Průhonicích. On mně říkal, že už má některé prostředky, protože jsem mu samozřejmě říkal, tak zhruba to bude stát třicet miliard korun ročně. A já jsem pro to zvýšení, ale současně se ptám, kde to pokryjeme a z jakých zdrojů. A ten nápad pokrýt to z privatizačního fondu je sice hezký, ale krátkodobý. My potřebujeme dlouhodobý zdroj. A já neustále jako kafemlejnek nebo tibetský modlící mlýnek opakuji svoji mantru. Máte tady, přátelé, čtyřicet miliard korun ročně za dotace solárním elektrárnám, které v podstatě vyhazujete oknem. Vy nemáte odvahu pustit se do arbitráží a najmout si schopné právníky, ať už domácí nebo zahraniční. A vy tedy oddaně platíte těchto čtyřicet miliard korun ročně na soláry. Jinými slovy, pokuste se přesunout těchto čtyřicet miliard na výplatu starobních důchodů a bude všechno v pořádku. 

Já jsem se na to představitelů hnutí ANO ptal, protože z mého pohledu jaksi zdroje můžu najít na zvýšení důchodů, těch dvacet jedna miliard, mohu najít tak, že počítám se zvýšením příjmů státu. To znamená, zvýšení daní nebo lepším výběrem daní nebo snížení nákladů, to znamená ušetřením, to je ten případ, který říkáte Vy, nebo sáhnutím do rezerv, což je tedy plán této vlády, anebo čtvrtá a nejhorší varianta, která se stávala velmi často, že se na to prostě vykašlu, nechám to být a zvýším schodek státního rozpočtu. No tak tu nejhorší variantu tato vláda nezvolila, tu druhou nejhorší variantu, to, že sáhnu do rezerv, zvolila. Vy upozorňujete na to, že to je krátkodobé, což je asi v pořádku. 

Ale ne jenom to. Já vím, že to chce kus odvahy, a já vím, že ty arbitráže jsou riskantní. Ale chcete každý rok platit čtyřicet miliard zbůhdarma? Tak je lepší zabojovat a uvidí se, co to udělá. 

Uvidí se, co to udělá. Mimo jiné takto třeba zabojovalo vedení Českých drah, které mělo vyplatit, myslím, dokonce sedmi nebo osmi milionové odstupné bývalému managementu, odmítli to vyplatit, soudili se a vyhráli, tak třeba v tomhle případě to bude podobné.

A obecná otázka k těm důchodům. Generace dnešních třicátníků, může se spolehnout na to, že nemusí tedy šetřit, dělat si různé připojištění nebo úspory na stáří a může se spolehnout na to, že stát se o ně postará, jak to bylo doposud zvykem, nebo už ne? 

Ale ano, může. Já vím, že ekonomové by nám teď vykreslili klesající demografickou křivku a uvedli další a další racionální argumenty, ale ekonomové nemají pravdu v jedné věci. Zapomínají na to, že důchodci jsou významná a dnes už možná nejvýznamnější voličská skupina. Žádný politik nesáhne na starobní důchody, a naopak se je bude snažit zvýšit. Prostě proto, aby dostal hlasy důchodců ve volbách. 

Tím jste mi nahrál na další otázku. Víte, to zvýšení důchodů, to se většinou slibuje před volbami. 

Ano. 

Nebo se provede těsně před volbami. Andrej Babiš to provedl těsně po volbách. Čím si vysvětlit ten náhlý zájem, neobvyklý, o seniory? 

Já jsem se ho sice neptal, ale říkal jsem si, Andrej Babiš kdysi mluvil o předčasných volbách. A bůh ví, jestli je to munice pro předčasné volby. Ale když jsme spolu měli na toto téma velmi rozumný rozhovor, tak jsme se dohodli, že já předčasné volby nepovolím, a aby si Sněmovna odhlasovala svoje vlastní rozpuštění sto dvaceti hlasy, to taky není příliš reálné. 

Já jsem se, když jsem se připravoval na otázky o důchodech, tak jsem si našel, že první důchod, státní důchod, zavedl Otto von Bismarck v 19. století v Německu a bylo tam, já jsem si našel, že to byl poměrně,... 

Sociální pojištění a tak dále. Ano, ano.

...poměrně složitý výpočet, který trochu měl logicky odejmout tu odpovědnost za stáří, ekonomickou odpovědnost, z těch lidí a přenést ji na stát. Znova, sto procent odpovědnosti převezme stát v budoucnu?

Tak zaprvé, Bismarck tohle to dělal, aby vzal vítr z plachet německým socialistům, což se mu také do značné míry podařilo. Něco podobného bylo ostatně i v Anglii. Anglický důchodový systém spojený s řadou autorů a mimochodem podporovaný i Churchillem, což se málo ví. Takže toto děláte, jak zvýšení důchodů, tak například i, řekněme, tyto reformy, důchodové reformy, především proto, abyste získali přízeň starobních důchodců. Dva a půl milionu z deseti, ale to nezapomeňte, že je tady osm a půl milionu voličů s volebním právem. Takže každý důchodce má volební právo a kolik je dva a půl milionu z osmi a půl? Takže to už je hodně, a to stojí za to. 

Téma důchodů ukončeme tím, že průměrný důchod zhruba z dvanácti tisíc tři sta korun má stoupnout na třináct tisíc dvě stě, což je za mnoho let nejvýraznější zvednutí důchodů, a tedy jestli to souvisí s těmi předčasnými volbami, to teprve uvidíme.

Další téma ekonomické současné vlády jsou daně. Slyšeli jsme, že vláda chce připravit daňový balíček, zrušení superhrubé mzdy, zavedení dvojí sazby daně z příjmů. Tento týden se vláda usnesla na tom, že o jedno procento sníží daň z příjmů těm bohatším, těm nejvíce vydělávajícím. Ale zdá se, že jsou to zatím trochu kosmetické úpravy. Měla by tato vláda z Vašeho pohledu při podpoře ekonomiky sáhnout do daňové politiky více, a kterým směrem? 

Já bych souhlasil s ministerským předsedou tam, kde říká, nejdřív musíme ucpat úniky, daňové úniky, někdy daňové podvody a teprve potom můžeme diskutovat o úpravách daňového systému. Takové ty ad hoc úpravy typu točené pivo, řezané květiny nebo s prominutím kapři, nic proti kaprům, abychom si rozuměli. Tak to mně připadá jako detailistický pohled na daňový systém, který nemá velký význam. Nicméně ano, já jsem zastáncem progresivního zdanění fyzických osob, což je ten švédský model, o kterém jsme kdysi mluvili. Váhám, váhám u progresivního zdanění právnických osob. Tam už to zdaleka není tak jednoznačné. A možná, že můžeme přemýšlet i o takzvané sektorové dani, která by se týkala například bank, energetiky, některých oblastí, kde je takzvaný přirozený monopol. To znamená, kam nemůžete vpustit soutěž, a tak dále. Ale upřímně řečeno, nejlepší, co udělat s daněmi, pane Soukupe, je alespoň nějakou dobu s nimi nehýbat, aby lidi nebyli neustále vystavováni permanentním změnám. A pak udělat systém, který vydrží minimálně dalších deset let. 

Vy jste zmínil tu sektorovou daň. Já jsem se koukal na předběžné hospodářské výsledky bank a mě tam tedy zaujalo opravdu to, že tři největší banky Česká spořitelna, ČSOB a Komerční banka dohromady hlásí, ohlašují, že pravděpodobně jejich zisk bude za rok 2017 čtyřicet sedm miliard korun, což je tedy číslo, které mě šokovalo. 

Jsou i horší čísla. Já jsem Vám uváděl těch sto miliard pana Bakaly, ale budiž. Podívejte se, nezapomeňte, že tady platí to, o čem jste před chvílí mluvil. Všechny tyto čtyři banky mají zahraničního vlastníka, takže ten chce dividendy. Trochu komické je, že v některých případech, viz die Erste, je dcera, například Česká spořitelna, daleko efektivnější, daleko ziskovější, než domácí matka v Rakousku. 

A nesouvisí to, trochu to možná souvisí s mým oblíbeným tématem zadlužování domácností. Jen na hypotéky jsme vydali, nebo lidé si půjčili jen na hypotéky přes jeden bilion korun, takřka jeden a půl bilionu korun. Samozřejmě z jednoho a půl bilionu korun ty úroky budou asi slušná suma. Já samozřejmě nevím, kolik činí z toho zisku bank, ale bude to hodně. Nedařilo by se těm bankám hůře, pokud bychom lidi nenutili tolik si půjčovat na bydlení? Moje otázka je tedy podpora nájemního bydlení. 

Zaprvé, půjčit si na bydlení znamená půjčit si na investici, pane Soukupe. A každá rozumná investice je investicí do budoucnosti, takže tady by mně to nevadilo. Mně by samozřejmě vadilo, když někdo chce jet na Kilimandžáro nebo se koupat, co mě teď napadlo, no asi v Karibiku, kde jinde, že? 

S Viktorem Koženým. 

Takže tak zvané spotřebitelské úvěry, které jsou také součástí tohoto zadlužení. Ale víte, co vadí mně? Já mám například účet u ČSOB a už uvažuji o tom, že si ho převedu k nějaké jiné bance, protože ČSOB dříve platila úroky z úsporných vkladů a teď neplatí nic. Přitom inflace je dva a půl procenta. Jinými slovy, chcete-li podnítit spoření, nikoli tím, že budete zakládat různé nesmyslné fondy a penzijní pilíře a tak dále, ale normální spoření v peněžních ústavech, no tak musíte dát alespoň nějaký úrok, protože nulový úrok je výsměch. A to nemluvím ještě o té bizarní situaci, která už nenastala, kdy se uvažovalo o záporných úrocích. 

Ten jsem zažil jednou u švýcarského franku. Skutečně, banka za vklad na běžném účtu ve švýcarském franku neúčtovala nic, pokud jste si chtěl dát tam termínový vklad ve švýcarských francích, tak Vám ty peníze ubyly, nikoliv přibyly. 

Tak Švýcarsko je, pokud vím, jediná země tohoto typu, ale některé další uvažovaly o tom, že budou následovat jeho příklad. Naštěstí se tak nestalo. 

Já jsem jenom chtěl poznámku, že skutečně to zadlužení hypotékami je u českých domácností extrémně velmi vysoké, jeden a půl bilionu korun. Ty spotřebitelské úvěry, které jste zmínil, jsou pouze dvě stě miliard. 

Já Vám skočím do řeči. Viděl jsem teď velmi rozumný návrh České národní banky, který směřuje k tomu, aby se snížilo to procento, kde banka poskytuje hypoteční úvěr. No a dnes je to prakticky devadesát procent. Dřív to bylo dokonce sto. To byly takzvané americké hypotéky. 

No, ano. 

A všichni víme, jak v Americe dopadla tamní hypoteční bublina. Já bych to klidně snížil i na šedesát procent, ať si na to lidi víc našetří. 

K tomu směřuji, protože ceny nemovitostí letí vzhůru. Nejen že se stávají pro běžné lidi nedostupné, ale možná ta snadnost získávání hypoték tomu trochu pomohla. 

Tady bych ovšem se trochu zastal developerů, protože ti argumentují ne zcela nepřesně, že ceny nemovitostí letí vzhůru kvůli obtížím s povolováním nových staveb. 

To oni říkají, no. 

To oni říkají, a patrně je to pravda. Když si sečtete, jak dlouho se ty povolení vyžadují, jak dlouho to trvá všechno dohromady, no tak zjistíte, že zestárnete, než vám odklepnou poslední razítko. 

Víte, vždycky, když něco developeři říkají, tak jsem trošku ostražitý, ale budiž. Tím jste uvedl jeden z argumentů, když jsme u cen nemovitostí. Jeden z argumentů, který se říká, že zabetonoval trh s byty, alespoň v Praze nebo velkých městech, je sdílená ekonomika. To je ta služba RBNB. Dříve by to logicky bylo tak, že pokud lidé se chtějí odstěhovat na venkov nebo mají dva byty, jeden zdědí, no tak jeden prodají a ten trh je prostě bohatší. Teď to podle mnohých prostě nedělají, protože se jim ve velkých městech vyplatí ten byt pronajímat přes tyto služby typu RBNB na krátkodobé pronájmy. Údajně v centru Prahy, zejména v Praze to začíná být problém, protože nikomu se nevyplatí byt prodat, vždycky je lepší ho pronajímat Italům, Američanům nebo Němcům na dvoudenní, třídenní zájezdy. Nicméně jedním ze symbolů té sdílené ekonomiky je nejen RBNB, ale i služba Uber, která teď vede ostrou válku s pražskými taxikáři. Jedná o tom ministr dopravy, pražská primátorka. Pane prezidente, jak by stát měl postupovat při regulaci těch sdílených služeb, anebo jestli je má regulovat? 

Já už jsem dost dlouho nedostal žádné rozhořčené dopisy na svoji adresu, takže musím ve Vašem pořadu říci něco, co proud těchto dopisů opět uvolní. Pane Soukupe, já sdílenou ekonomiku považuji za normální podvod a nic víc. To znamená, Uber je u mě normální taxikářská společnost, která předstírá, že jedete do práce a náhodou vezmete kamaráda, který jede stejným směrem. 

A nemusíte danit. 

Víte, kolik jenom v České republice má Uber řidičů? Dva tisíce. Dva tisíce, a to jsou samozřejmě normální řidiči normální dopravní společnosti, žádní kamarádi, kteří Vás vezmou na sedadlo spolujezdce. A pokud jde o to investiční nebo nájemní bydlení, to je něco. Vykládejte králíkům, že jste odjel na dovolenou, a že máte přítele v Itálii, a že příteli v Itálii jste půjčil na těch čtrnáct dní svůj byt. Ano, může se to stát nepochybně. 

Ale pokud se to stane dvakrát měsíčně, tak je to zvláštní.

Ale je to jednou, dvakrát, třikrát, ale není to prostě... Tady to je zase pro změnu ne dopravní společnost, ale ubytovací, chcete-li, hotelová společnost. Tak ať platí daně v obou případech, ať se chová jako dopravní nebo ubytovací společnost a nehraje si na nějakou fiktivní sdílenou ekonomiku. 

Takže Vaše odpověď je ano, jistě tomu nelze bránit, ale budou se tyhle ty platformy technologické chovat jako standardní podnikatelské společnosti, platit daně a tak dále. 

No já bych tady citoval i Evropský soud. Evropský soud nedávno rozhodl, že Uber se má chovat jako normální taxikářská společnost. Žádné výsady. 

Pane prezidente, pojďme k aktualitám ze zahraničí. Tady mám jenom jednu otázku. Včera Evropská komise schválila a zveřejnila dokument, který má jaksi mapovat a stanovovat pravidla při brexitu, odchodu Velké Británie z Evropské unie. Považujete očekávání Britů, že se vlastně nic nestane, že všechny výhody, které měli jako členové Evropské unie, zůstanou zachovány, a že vlastně je to všecko v pořádku, za realistické? 

Já myslím, že většina Britů nic takového neočekává. Už teď se setkávají s tím, že řada institucí, například finančních nebo technologických, Británii opouští a další se k tomu připravují. Totéž se může týkat některých podniků. Takže ano, bude to bolestivé a myslím si, že ztráta, která z toho vznikne, bude daleko větší, než zisk, který vyplyne z toho, že Británie přestane platit do evropského rozpočtu. 

Pane prezidente, jako poslední téma, protože už nás trochu tlačí čas, je sestavování vlády. Já jsem si ho schválně nechal jako poslední, protože přiznám se, že už mě to moc nebaví. Je to už pět měsíců, kdy každý týden hovoříme o sestavování vlády, a jsou to pořád stejné argumenty, protože se nic moc neděje. Jak to vidíte? Vznikne tedy vláda ANO a ČSSD s podporou KSČM nebo SPD, ANO s podporou KSČM, nebo ta trojkombinace, nebo nějaká jiná varianta a já už se teď, dávám jednu obecnou otázku k Vám, protože jaksi jednotlivé varianty už probírat nechci. 

Ať se rozhodnou ty strany, které chtějí vyslovit důvěru vládě, případně účastnit se na vládě. Já jsem pro to udělal maximum, vytvořil jsem časový prostor, přijel jsem na celostátní konferenci strany přímé demokracie. Přijel jsem na sjezd sociálních demokratů. Přijal jsem pozvání na sjezd komunistů v dubnu. A všude se budu přimlouvat, aby ti, kdo mají zájem na vytvoření vlády, která bude mít v Poslanecké sněmovně většinu, tak učinili, to je vše. 

Pane prezidente, situace začíná být trochu nervózní. Hovořím samozřejmě o stále chybějící důvěře vládě v Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna teď bude projednávat dva návrhy na mimořádné jednání Sněmovny. Jedno mimořádné jednání má být o personálních změnách, které vláda nyní dělá. Má jít o to, že vláda bez důvěry by tedy neměla dělat některé nevratné kroky. A to druhé jednání, mimořádné jednání Poslanecké sněmovny, s tím souvisí. Mělo by jít o pravidla, která by byla povinna vláda bez důvěry dodržovat. Není tedy na čase tu situaci vyřešit? 

Na čase tím, že vláda tu důvěru dostane. Já celkem optimisticky hodnotím průběh jednání. Teď, jak víte, se do nich zapojila i sociální demokracie a nevidím důvod pro nějakou hysterii. Dokonce nevidím důvod ani pro to, aby vláda byla nějak omezována, protože ústava neříká nic o vládě, která je plnohodnotná a není plnohodnotná. Takže například ty nezbytné personální změny nebo to, že vláda předkládá Sněmovně návrhy zákonů, jsou v naprostém pořádku. 

No ale tak na druhou stranu předseda vlády si musí být vědom toho, že jeho postup, nebo postup jeho ministrů a předsedy vlády, vyvolává negativní reakce jak u jeho politických konkurentů, tak mezi novináři a do určité míry i mezi veřejností. Hovořím o personálních změnách, protože logicky vláda bez důvěry přivolává větší pozornost a větší pochybnosti o jejím konání, o motivech jejího konání, než vláda s důvěrou. 

Dobře, a to chcete zabetonovat všechny funkcionáře ve svých pozicích a čekat ještě třeba několik, dva, tři měsíce, než se vytvoří vláda s důvěrou? 

Tak pozornost vzbudilo odvolání nebo proces odvolání šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů, to nepochybně přivolává pozornost, změny na takto významných bezpečnostních postech, právě proto, že jde o vládu bez důvěry. Bylo odvoláno několik ředitelů fakultních nemocnic a tak dále a tak dále. Těch personálních změn je celá řada. Šéf České pošty. 

Pokud jde o pana Murína, tak ten ještě, pokud vím, odvolán nebyl a sám odmítl rezignovat. Já těžko mohu mluvit ministru zdravotnictví do toho, jestli jednotliví ředitelé nemocnic své nemocnice řídí dobře nebo špatně. O tom oba dva víme poměrně málo. A pokud jde o pana Elkána, na toho už si stěžovala celá řada lidí. 

Samozřejmě, já vlastně nehovořím o výkonu funkce těch lidí, ať už jde o ředitele České pošty nebo šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů. Mluvím o tom principu, že vláda bez důvěry dělá takové personální kroky a logicky pak se setkává s velkou kritikou. 

Tak jediným optimálním řešením je, aby ta vláda bez důvěry se jednou stala vládou s důvěrou. A na tom je potřeba pracovat. 


Nechme už vládu vládou. Na závěr mám jednu drobnou poznámku. My jsme hovořili o panu Pehe. On o Vás nehovoří příliš hezky a teď nehovořil tedy příliš hezky ani o mně. A řekl, že jsem ostudou české žurnalistiky, což mi tedy od pana Pehe udělalo velkou radost. Doufám, že stejnou škodolibou jako dělají komentáře pana Pehe Vám, pane prezidente. 

Ale pane Soukupe, já jsem sice sám o této ostudě české žurnalistiky, čímž myslím pana Pehe, začal v jednom z našich pořadů mluvit, ale pro jednou bylo dost, a nebavme se o lidech, kteří opravdu nepředstavují vrchol žurnalistické profese. 

No já jsem jenom poznamenal, že podle pana Pehe jsem ostudou české žurnalistiky já, a mně to tedy potěšilo. Ale to byla poslední poznámka dnešního Týdne s prezidentem. 

Já si myslím, že jsme skončili jakousi skvrnou na české žurnalistice, ale tím nemyslím Vás, ale pana Peheho. A pojďme se zavázat, že podobně, jako kdysi jsme se dohodli, že už nebudeme mluvit o panu Sobotkovi, tak teď uzavřeme dohodu, že už nikdy nevyslovíme slovo Pehe. 

Dohoda je uzavřena, pane prezidente. 

Výborně. Děkuji.

Děkuji Vám za rozhovor. 

Na shledanou. 

 

Rozhovor prezidenta republiky pro NTV

Rozhovor prezidenta republiky pro NTV

09.12.2018
  Vážený pane prezidente, pro Českou republiky je rok 2018 obzvláště významný, protože jste...

Projev prezidenta republiky při jmenování nového rektora

Projev prezidenta republiky při jmenování nového rektora

07.12.2018
  Vážený pane ministře, vážený pane rektore, vážená paní předsedkyně...