ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 08.11.2018

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, tentokrát z Lán, což už bývá trochu zvyklostí. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, nemohu začít jinak než jednou z aktualit, která teď rezonovala médii České republiky, a to Vaší návštěvou Číny. Podepsala se řada memorand a dokumentů. Co byste z té návštěvy Vy vyzdvihl?

 
Víte, základním ukazatelem úspěšnosti jakékoli návštěvy, nebo chcete-li, užitečnosti této návštěvy, je počet soukromých podnikatelů, kteří se na ní podílejí, a ty podnikatele nikdo k té návštěvě nenutí, musí zaplatit nějaký režijní poplatek. A zájem soukromých podnikatelů, který není vynucený, je dobrým ukazatelem, že ta návštěva má smysl. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý tam říkal, že dosud nikdy nevedl tak početnou podnikatelskou delegaci. Bylo to sedmdesát lidí, šedesát z Prahy a deset se připojovalo v Šanghaji. Musím ovšem dodat, že když jsme jeli do Ruska, tak tam těch podnikatelů bylo sto dvacet. Co to konkrétně znamená, ano, byly podepsány užitečné dohody, navázány užitečné kontakty a já si myslím, že ti hysterici, kteří protestují proti obchodním vztahům, ať už s Čínou nebo Ruskem, jednají proti našemu národnímu zájmu, protože když tam nebudou jezdit naši podnikatelé, tak je logické, že tam budou jezdit jiní, a ti nám ty kontakty vyžerou.

Já nemůžu být podezříván z toho, že bych brojil proti Vaší ekonomické diplomacii, naopak Vás v ní podporuji, i když tedy musím poznamenat, že letos jste mě do Číny nepozvali, ani nikoho z našich novinářů.

Tak to Vám hned skočím do řeči. Neznáte pravidla hry, protože pozvánky nerozesílá prezidentská kancelář, ale Hospodářská komora.

No tak Hospodářská komora.

A stačí zdvihnout telefon, zavolat Vladimíru Dlouhému a byl byste v Číně taky.

Tak příště to třeba tak udělám, každopádně doprovázela Vás cela řada novinářů, naši pozváni taky nebyli, a to už Vaše kancelář asi dělá. Ale to jsem si tak trochu rýpl.

Pane prezidente, já to chápu, memoranda a tak dále a návštěvy podnikatelů a slavnostní večeře. Pokud bych to měl jaksi posunout na úroveň voliče, to znamená obyčejného člověka, který se nezúčastňuje žádných delegací, myslíte si, že je reálné tam vidět nějaký přínos pro normálního člověka, aby si řekl, ano, takto to dopadlo, to je správně, v našem regionu třeba vyroste nějaká továrna, která zaměstná i mého syna, který studuje v Praze na Vysoké škole ekonomické, nebo něco podobného?

Ano, tak například společnost CITIC plánuje výstavbu nového moderního strojírenského závodu, abych odpověděl na Vaši konkrétní otázku, takže už to nebudou jenom akvizice, ale měly by to být i stavby takzvaně na zelené louce.

Což je významné. Na to se ptám.

Ony i ty akvizice mají svůj smysl, když jimi třeba zachraňujete krachující podnik.

To ano, ale akvizice, nákup stávajících podniků, pro ten rozvoj ekonomiky, ano, může být významná, pokud zabrání jeho pádu nebo podobně, ale samy o sobě akvizice nerozvíjí ekonomiku. Ale toto je významná zpráva. Pokud tedy tady bude stavěn nový strojírenský podnik, tak ano. Ono totiž, víte, pane prezidente, všemi možnými diskuzemi, které vedu s politiky, naposledy to bylo s ministryní Dostálovou v Aréně Jaromíra Soukupa a celou řadou dalších politiků, o cenách v bydlení, předtím v diskuzi s Josefem Středulou, šéfem Českomoravské konfederace odborových svazů, tak všemi těmi diskuzemi probíhá to, že jsou prostě nízké platy, že problémy s hypotékami, že problémy s cenami bytů se odráží od toho, že lidé mají malou kupní sílu, že jsou prostě nízké platy. Dokonce Josef Středula to nazval, nějaký Středulův koeficient, kdy prostě tlak na výši mezd řeší celou řadu doprovodných problémů. Proto se na to ptám.

Tak jestliže je nedostatek pracovních sil, tak je naprosto logické, a je to tak jenom dobře, že rostou mzdy, protože jinak by ti zaměstnanci těm podnikatelům utekli.

Ano. Pane prezidente a půjčí nám konečně tu pandu Číňané?


Ne a ani jsem o tom nejednal. Možná, možná, že kdybych o tom jednal, takže bych získal nějaký vágní příslib, ale víte, nejde jenom o pandu, ale pak tam musíte importovat strašnou spoustu bambusu, protože panda nic jiného nežere. A nezlobte se, to opravdu není úkol pro prezidenta, ale dejme tomu pro ředitele zoologické zahrady. Mám dojem, že Adriana Krnáčová o tom uvažovala.

Ano právě, před několika lety tyhle zprávy proběhly a pak se začalo říkat, že se v zoologické zahradě v Praze začne stavět nějaký nový pavilon a tak. A pak už jsem o tom neslyšel, tak jsem se na to zeptal. Každopádně chtěl jsem uvést takové lehčí téma. Víte, že jsem nevěděl, pane prezidente, že umíte hrát na klavír?

Vy o mně nevíte ještě strašnou spoustu věcí, pane Soukupe.

Tedy musím říci, že tahle Vaše scénka, kdy jste zahrál na klavír a byl u toho čínský prezident, ruský premiér a celá řada dalších činitelů, rezonovala veřejným prostorem a médii mnoha zemí a byla velmi sympatická.


Já jsem velice rád. Chtěl jsem to trošku odlehčit, protože uznávám, že je pro média někdy náročné pochopit složitost obchodních jednání, jak podporu exportu, tak naopak podporu čínských investic u nás, zatímco toto je velmi názorné a snadno pochopitelné.

Bylo to velmi sympatické a pro jaksi samozřejmě svoje jméno i určitý výraz České republiky a přátelskost jste udělal hodně. Bylo to zajímavé a překvapivé.

Pane prezidente, pojďme zpátky domů. Jiří Zimola, první místopředseda ČSSD, včera oznámil rezignaci na funkci prvního místopředsedy ČSSD a současně řekl, že zůstává řadovým členem a že z boje neutíká. No, mně to teda tak úplně nepřipadá, ale budiž. O čem to vypovídá?

Jiří Zimola byl asi před půl rokem na vlastní žádost u mě a říkal, že uvažuje o rezignaci. Já jsem mu na to odpověděl, že z boje se neutíká. Tak co Vám mám na to říci? Mně se také občas stávalo, že jsem někdy neprosadil svůj názor, ale to ještě neznamenalo, že kvůli tomu budu rezignovat. Myslím si, že když byl zvolen prvním místopředsedou, tak, protože v březnu je další sjezd, měl vytrvat až do toho sjezdu.

Víte, tak trochu se potvrzují naše slova nebo průběh naší debaty minule a předminule, kdy jsem říkal, no pane prezidente, mně přijde, že sociální demokraté nemají jaksi ten varovný zvoneček, že každé jejich vyjádření, každé jejich konání musí být s odpovědností vůči voličovi a musí se současně ptát, než něco udělají, co na to volič, co na to příznivci. A stále se opakuje to, že mi přijde, že stará dobrá ČSSD se o voliče zajímá půl roku před volbami a tři a půl roku se zabývá sama sebou, tak to na mě prostě působí.

Jste optimista, dejme tomu, že se zajímá o voliče dva měsíce před volbami, ale budiž. Já bych na druhé straně ocenil, že třeba sociální demokracii díky tomu, že je ve vládě, se podařilo prosadit zrušení karenční doby, a to je bezesporu významný úspěch. A víte, že jsem vyzýval sociální demokracii na jejím předminulém sjezdu, aby se spojila s hnutím ANO a spolupracovala s ním. Je vidět, že to přináší nějaké plody. Ta vnitrostranická opozice, a tím nemyslím Jiřího Zimolu, ale ty, kdo byli proti této koalici, tak ta by odsoudila sociální demokracii k naprostému zapomnění. Jak jsem kdysi citoval prvorepublikánského sociálního demokrata Rudolfa Bechyně, suchá je skýva opozice.
 
No, to ano, ale o zapomnění nebo nezapomnění strany nerozhoduje ani pan Zimola, ani pan Hamáček, ani kterýkoliv člen vedení ČSSD. To o tom rozhodují voliči a já se stále znova podivuji nad tím, že třeba do našich pořadů sociální demokraté chodí velmi výjimečně. Pokud tam přijdou, tak hovoří takovým tím ptydepe, že nic neřeknou. A přijde mi, že televizní prostor se statisíci diváky je prostě dobrou příležitostí vysvětlovat voličům a příznivcům své kroky, aby tomu rozuměli, a získávat jejich podporu.

Dobře, ale to říkejte ne mně, já do Vašeho pořadu chodím, to říkejte těm sociálním demokratům.

Vy jste prezident, tak oni to pravděpodobně nechápou, víte, protože Vy jste prezidentem republiky, další volby už Vás nečekají, protože podle naší ústavy potřetí být prezidentem nemůžete, a přesto každý týden vysvětlujete trpělivě a pečlivě občanům své kroky, vysvětlujete své názory, i když byste tedy nemusel, na rozdíl od sociálních demokratů. V tom je totiž přesně ten rozdíl mezi Vámi a sociálními demokraty.

Teď se blíží troje volby, to znamená eurovolby, další rok krajské volby a nakonec parlamentní volby.

Prezidenta republiky nečekají žádné volby a každý týden vysvětluje trpělivě, pečlivě své kroky a názory občanům.

Víte, někdy mám pocit, že sociální demokracie, ale platí to ne jenom o ní, se soustřeďuje spíše na svoji členskou základnu, což je ovšem slabých dvacet tisíc, zatímco voličů tady máme teoreticky asi osm a půl milionu.

Osm a půl milionu. A dvacet tisíc voličů nikomu volby nevyhraje, možná eurovolby, pokud tedy přijdou jenom tři procenta lidí nebo něco podobného, což si tedy opravdu nepřeji.

No, u těch sociálních demokratů mám ještě jednu otázku. Pan Petříček je ministrem zahraničních věcí, všichni si pamatujeme ty debaty okolo pana Pocheho a tak dále. A pan Poche se teď stal externím poradcem pana Petříčka. Vadí Vám to, pane prezidente?

Ale kdybych měl rozhodovat o poradcích jednotlivých ministrů, tak to už nebudu dělat nic jiného. Víte, kolik těch poradců v jednotlivých resortech je? Já jsem spokojen s tím, že pan Poche není ministr zahraničí. Některá jeho nedávná vystoupení jak v kauze Maďarska, tak teď v kauze migračního kompaktu jenom svědčí o tom, že bylo správné rozhodnutí, že se ministrem zahraničí nestal. A jestli je nebo není poradce, to už je tak nízká úroveň, že nemá cenu se o tom bavit.

No samozřejmě, víte, já naznačuji a ptám se, ale nebudu se v tom jaksi šťourat, jestli tam to není nějaká kulišárna, jestli ve skutečnosti pan Poche tam nemá větší pravomoci, než by se mohlo zdáti z té oficiální funkce toho poradce, ale nechme to být.

Pokud pan Petříček bude sebevědomý ministr, tak tohle určitě nenastane.

Když jsme u toho sebevědomí, pan Petříček říkal doslova toto, Česko by mělo mít sebevědomou zahraniční politiku, která zahrnuje ne jen sledování ekonomických zájmů, ale i prosazování hodnot jako lidská práva. To je docela pěkné vyjádření, akorát nevím, co tím přesně myslel. Tušíte to, pane prezidente?

Zaprvé, lidská práva nejsou jenom práva politická, ale i práva sociální a hospodářská, a když jsem teď byl v té Číně, tak mi tam říkali, že ještě před deseti lety počet nebo podíl osob, které byly na hranici nebo pod hranicí chudoby, byl čtyřicet procent. Teď je osm procent. Co to znamená, že se tam zlepšila hospodářská práva, protože se zvýšila životní úroveň, a vzniká tam velmi silná, velmi početná střední třída, proto také mimochodem výrazně roste i počet čínských turistů, kteří k nám přijíždějí. Já jsem u pana Petříčka ocenil, že odhalil pamětní desku Židům, kteří přijeli do Šanghaje, aby uprchli před nacistickým terorem. To bylo velmi hezké a správné gesto.

Dobře. Pane prezidente, Vy jste zmínil ten jaksi pakt, tu úmluvu OSN o legální migraci. Je to, já jsem ten dokument četl, je to klasická úmluva OSN, na které se shodlo asi sto devadesát tři států. To znamená, jsou to velmi obecné klauzule a velmi deklaratorní ustanovení, jehož vymahatelnost samozřejmě z pohledu mezinárodního práva je diskutabilní, na což tedy třeba upozorňuje pan Jan Hamáček. Nicméně než tím obsahem se zabývati, ono se stalo trochu z toho politikum. Odmítly to Spojené státy americké, odmítlo to Rakousko, odmítlo to Maďarsko, a to právě s ohledem na aktuální situaci s migranty v těchto zemích. To znamená, Orbánova vláda postavila plot na hranicích se Srbskem právě s tím, aby jaksi přerušila balkánskou cestu afrických uprchlíků. Pozice Rakouska je známá a Spojené státy mají podobný problém, tedy s migranty ze středoamerických zemí. Politikum se z toho stalo i u nás, kdy Andrej Babiš řekl, že ten pakt, tu úmluvu OSN prostě Česká republika k ní nepřistoupí. Jaký je Váš názor?


Vy znáte můj dlouhodobý postoj vůči nelegální migraci a základní systémovou chybou této dohody, o které mluvíte, je faktické nerozlišování nelegální a legální migrace. Takže toho se dá velmi snadno zneužít. Já bych ten seznam zemí, který jste uváděl, doplnil ještě o Polsko.

O Polsko, máte pravdu.

Vy víte, že v Polsku téměř žádní migranti nejsou, ale Polsko je předvídavé a říká, co kdyby náhodou. Ale když dovolíte dvě, tři věty k jinému dokumentu, o kterém se teď diskutuje, a to je Istanbulská úmluva, tak stejně jako Vy jste si prostudoval migrační pakt, tak já jsem si prostudoval Istanbulskou úmluvu, protože jsem se divil, proč je kolem toho takový rozruch, a řeknu Vám názor, který asi bude trochu ojedinělý. Podle mého názoru je to výborná dohoda pro zaostalé, především pak muslimské země, které diskriminují ženy, o tom jsem už několikrát s Vámi mluvil. Pro nás je to naprosto zbytečné, protože o co tam jde, o tři věci, pane Soukupe. Zaprvé, zabránit vynuceným sňatkům, zabránit sterilizaci žen, tedy násilné nucené sterilizaci. A konečně zabránit ženské obřízce. Zaprvé, nucené sňatky u nás byly naposledy někdy v 19. stoletím, a to je ještě málo. Zadruhé, posledně údajně nucená sterilizace romských žen byla za komunistického režimu a ženská obřízka je něco tak odporného a hnusného, že snad s výjimkou části muslimské komunity u nás ji nikdo neprovozuje. Takže když slyším diskuze pro a proti ve věci Istanbulské úmluvy, tak zatímco ten migrační pakt bych jednoznačně odmítnul, tak tady znova opakuji, je to zbytečné, ale není to škodlivé.

No, tak tady se totiž shodujeme, pane prezidente, protože já jsem si tu Istanbulskou úmluvu, když tedy sociální sítě tím začaly tolik žít a lidé o tom začali mluvit, pořádají se dokonce podpisová petiční místa, kde se u metra třeba v Praze podepisuje nesouhlas s tou Istanbulskou smlouvou nebo úmluvou, tak jsem se za A podíval, jak vznikala, a za B jsem si ji přečetl. A je podobná tomu paktu, je tam spousta deklaratorních věcí. Ano, člověk jaksi si pod tím může představit spoustu záležitostí, ale máte naprostou pravdu, že zvěrstva, proti kterým primárně míří, a Vy jste je jmenoval, se u nás prostě nedějí a můžeme si pod tím představit samozřejmě různé činnosti, nebo nedovolené činnosti, ať je to třeba domácí násilí nebo podobně, které stejně už jsou trestány naším trestním zákonem.

Jistě.

To znamená, asi nepomůže a neublíží ta Istanbulská úmluva. A já bych chtěl ještě podotknout, že ona byla přijata Radou Evropy už v roce 2011 a česká vláda už k ní přistoupila v roce 2016, Sobotkova vláda. Teď se jedná vlastně pouze o ratifikaci Parlamentem, všechno ostatní už bylo vykonáno.

Necháme na Parlamentu, jestli to ratifikuje, nebo ne. Ať ano, nebo nikoli, nic se nestane.

Nic se nestane, a v tom se tedy shodujeme, nepomůže, neublíží, je to takové právní homeopatikum.

Ale opakuji, že byl to jistý nástroj mírného morálního nátlaku na ty země, o kterých jsme mluvili.

Ano, ano.

Pane prezidente, z těch aktualit, která trochu hýbe veřejným míněním, je vyjádření ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který reagoval na poměrně alarmující čísla o spotřebě alkoholu a cigaret, kdy denně kouří dvě celé čtyři milionu Čechů a šest set tisíc Čechů denně pije alkohol. A ministr zdravotnictví Vojtěch řekl, že je potřeba se podívat na zdanění alkoholu a cigaret a také debatovat o omezení dostupnosti zejména alkoholu. Jaký je Váš názor?

Pokud jde o spotřební daň na cigarety a koneckonců i na alkohol, ta už je dnes poměrně vysoká, ale nemám nic proti tomu, bude-li dále zvýšena. Pokud jde o dostupnost, vím, že se uvažuje o tom, že se alkohol nebude prodávat třeba na benzínových pumpách, což mně připadá docela logické, protože řidiči nebudou uvedeni v pokušení, ale jinak daleko silnější je ta motivace korunou. To znamená, když to zdražíte, část konzumentů odpadne.

Teď zase řeknu svůj názor, mně to omezení dostupnosti alkoholu nepřijde tak nerozumné. Například na těch benzínových pumpách nevím, když je tam vystavená celá řada vín a tvrdého alkoholu, řidiči to evidentně nepotřebují a stává se z toho jenom odběrní místo pro noční flamendry. Není to asi nezbytné. Já jsem dával příklad ze Španělska, kdy skutečně je zákonem zakázáno prodávat alkohol v obchodech po desáté hodině večer a každý obchod, který má otevřeno déle, nebo samoobsluhy, které mají otevřeno do půlnoci nebo déle, tak ten alkohol je v regálech, které jsou otevřeny, a v deset hodin se zavře roleta, zamknou ji a prostě si tam nic takového nekoupíte, pouze v restauraci nebo v baru ale rozlévaný. Láhev alkoholu si nekoupíte. Mně to nepřijde tak nerozumné.
 
Ale já proti tomu vůbec nic nemám.

Pane prezidente, po volbách mnoha starostům trochu narostl hřebínek a přemluvili trochu hejtmany, mně přijde, a vyrazili do boje proti pražskému pragocentrismu a jeho součástí má být to, že celá řada ústředních orgánů státní správy má být tedy přestěhována do jiných velkých měst České republiky. Já dám příklad, Generální finanční ředitelství by mělo být v Jihlavě, Český statistický úřad v Plzni, Nejvyšší kontrolní úřad v Olomouci a takhle bych mohl pokračovat. Je to správný trend?


Zaprvé už to existuje, nezapomeňte, že například Brno je vlastně centrem české justice. Je tam Ústavní soud, je tam Nejvyšší správní soud a tak dále a tak dále. V Jihlavě je, myslím, buď Energetický úřad, nebo něco jiného, to už si přesně nepamatuju.

Energetický regulační úřad.


A je to celkem docela rozumná tendence, protože ten pragocentrismus, který u nás vždycky byl, bohužel, se tím alespoň trochu oslabí.

Je to pravda, v Německu, pokud se podívám, tak zdaleka není taková koncentrace ústředních orgánů státní správy v hlavním městě. Ono tedy třeba proč Báňský úřad sídlí v Praze a ne v Ostravě, taky nevím. V Praze tady žádné doly nemáme.

Byly na Kladně, ale to už dávno není pravda.

No, pan premiér ohlásil totiž takový ten svůj záměr vybudovat na kraji Prahy vládní čtvrť, zcela novou čtvrť, na kterou by si měl primárně vydělat tím, že ty budovy, kde ty ústřední orgány a ministerstva sídlí, se prodají, které jsou v centru měst. Nejde to tak proti tomu?

Proč? Vládní čtvrť může zahrnovat ministerstva a nikdo, pokud vím, nenavrhuje, aby ministerstva byla vymístěna mimo Prahu, protože to by poněkud znesnadňovalo vládní komunikaci. Ale těch ústředních orgánů státní správy je hodně, a tam už ta komunikace není tak nezbytná, není tak pravidelná, není tak častá. A pokud jde o to, že některé zajímavé budovy najdou možná jiné využití, řekněme turistické využití, než využití administrativní, to je jenom dobře.  


To je dobře. No ne, tak v zahraničí, třeba v Paříži, to tak udělali, a tam jsou s tím spokojeni a tam skutečně ta ministerstva byla z centra Paříže přesunuta na okraj, byla vystavěna nová vládní čtvrť a funguje jim to dobře. No, ale víte, Andrej Babiš si na to vyčlenil šest miliard korun ve státním rozpočtu.

To je dost málo, řekl bych.

No, tak oni asi počítají, že ty prodeje těch budov jaksi to, ale na to vydělají. Akorát mně to přijde takové plácnutí do vody, protože to se do konce funkčního období stihnout nemůže, tak to jsou takové vějičky. Možná jestli by spíš neměli se zaobírat výstavbou bytů více a intenzivněji než vládní čtvrtí?

Ale tak koneckonců z těch uvolněných budov se mohou stát právě byty, ale na druhé straně pokud to budou byty v Praze, tak se velmi, velmi obávám, že budou předražené. Nebudou dostupné pro normálního člověk. A víte, proč? Šedesát šest procent ceny bytu spolkne byrokracie a my jsme v délce stavebního řízení na hezkém sto padesátém pátém místě...

Ale předběhli jsme Niger.

...ze 180. Koho že jsme předběhli?

Niger, ten je hned za námi, africká země.
 
Niger? No tak to je výrazný úspěch.

Je to hrozné, je to hrozné.


A já se domnívám, že když pléduji po snížení počtu státních úředníků, no tak jakákoli rozumná změna stavebního zákona povede k tomu, že jednodušší stavební řízení nás také odbřemení od zbytečně vysokého počtu úředníků.

Je pravda, že, ale tak víte, Ministerstvo pro místní rozvoj, které má v gesci stavební zákon a stavební řízení, je jaksi v gesci ANO 2011 už šestým rokem a jaksi rychlost stavebního řízení se dramaticky zhoršuje. V tom žebříčku, který jste zmiňoval, jsme se meziročně propadli o dvacet devět míst.

Ano.

A nic se neděje, což tedy nesvědčí úplně o tom, že by v této věci vláda něco dělala.

Já bych dodal ještě jeden údaj, byt se fyzicky staví půl druhého roku, jeho povolení trvá deset až dvanáct let.


Tak to je. Já jsem se na to ptal ministryně pro místní rozvoj paní Dostálové, která je energická dáma, má spoustu myšlenek, ale konkrétního jaksi, konkrétní odpovědi, kdy bude protlačen zákon, který to výrazně zjednoduší, jsem se zatím nedočkal.


Paní ministryně Dostálová oznámila, že teď připravuje docela zajímavou novelu, o které jste jistě slyšel, a ta je založená na takzvané právní fikci, fikci souhlasu.

Ano.

To znamená, jestliže se příslušná instituce do šedesáti dnů nevyjádří negativně, pak platí ona právní fikce, že s tím souhlasí.

Konečně.

Výborný nápad.

Konečně.

Měl tady být už dávno.

Pane prezidente, když jste zmínil v diskuzi o Brně a pragocentrismu Nejvyšší soud...

On je mimochodem i brnocentrismus, abychom si rozuměli. Já zastávám názor, že i když to není v mé kompetenci, tak nezapomeňte, že do konce 17. století hlavním městem Moravy byla Olomouc. A víte, proč se přesunulo hlavní město do Brna?

Ne.

Protože Brno se ubránilo Švédům, zatímco Olomouc jim podlehla, a jako odměnu, celkem oprávněnou odměnu za to, že se ubránilo, se Brno stalo hlavním městem Moravy.

A možná proto teď tam sídlí ty jaksi nejvyšší soudní instituce a v téhle té diskuzi, pane prezidente, já jsem četl, že ústavní soudce Jan Musil, kterému je sedmdesát sedm roků, chce skončit ve své funkci jaksi ze zdravotních důvodů. On by mu mandát vypršel až v roce 2024, ale spekuluje se o tom, že soudce Musil podá rezignaci. No, což tedy bude významná věc, protože každé volné místo v Ústavním soudu je tedy velká věc ne jen pro justici a justiční prostředí, ale samozřejmě i pro občany. A začalo se okamžitě spekulovat o tom, kdo by ho mohl nahradit. Vy jste ten muž, který o tom rozhodne, jenom Vy, nikdo jiný.

Počkejte, musí to ještě schválit Senát. Pan profesor Musil u mě byl nedávno na vlastní žádost. Seznámil mě s tímto rozhodnutím, je to rozhodnutí ze zdravotních důvodů. Já si velice vážím jeho práce, je to uznávaný odborník. Takže já už mám teď tři kandidáty, které postupně navrhnu Senátu, a jednoho z nich Senát schválí.

No, právě, Vy to sice rozhodnete, ale musí to schválit Senát, což je v současné politické situaci možná trošičku obtížné, uvidíme. Hovoří se o soudci Vávrovi, kterému je teprve pětapadesát let, šéfovi pražského městského soudu panu profesoru Gerlochovi a pak jméno, které zajímá mě, pan profesor Šámal, šéf Nejvyššího soudu. Myslíte si, že je to zcela nerealistická úvaha?


Vaše informace jsou ze dvou třetin správné, ale nebudu potvrzovat, v jaké části těchto třetin jsou správné.

Víte, pan profesor Šámal...

Protože by bylo korektní, aby se s mými návrhy nejdříve seznámil Senát.

Já Vám řeknu, jak uvažuji. Pan profesor Šámal je soudcem Nejvyššího soudu, je to uznávaný akademik a odborník na trestní právo, o tom žádná, stejně jako pan profesor Musil, ale je mu šedesát pět let a jak známo, soudci mohou soudit do sedmdesáti let. U Ústavního soudu žádné takové omezení není. Pokud by pan profesor Šámal o tom uvažoval a Vy byste případně o tom uvažoval také, no tak by se podle mého názoru rozpoutala matka všech justičních bitev, a to je obsazení šéfa Nejvyššího soudu, tam směřuji.

To byste mně přidělal práci, protože i předsedu Nejvyššího soudu, jak známo, jmenuje prezident. Ano, panu profesoru Šámalovi zbývá ještě pět let, což je docela dlouhá doba, a nenuťte mě, abych přemýšlel o tom, kdo má být předsedou Nejvyššího soudu.

Zase na druhou stranu pokud pan profesor Musil oznámil, že jaksi hodlá rezignovat na své místo v Ústavním soudu, tak taková událost, že je volné místo na Ústavním soudu, nebo bude, se nestává každé tři měsíce že?

Já, když jsem nastoupil do své funkce, tak Ústavní soud byl tak trochu poddimenzovaný, ale podařilo se ho velice rychle doplnit a teď už ty změny jsou minimální.

Tak dobře, nechme personálie v justici, ale pan profesor Šámal, šéf Nejvyššího soudu, je autorem výroku, kdy upozornil, že dnes platí v České republice možná až dva miliony různých právních předpisů různé právní síly, zákonů, vyhlášek, různých nařízení a tak dále. A on to nazval alarmující hypertrofií českého právního řádu, která už je nesnesitelná, a upozorňoval současně, že od roku 1990 byl občanský soudní řád novelizován sto pětapadesátkrát, trestní řád sto sedmkrát a tak. Tím nepřehledným právním prostředím je Česká republika vyhlášená. Myslíte si, že by nebylo dobré opravdu začít něco dělat, protože podle mého názoru třeba zahraniční investoři z toho musí být vyděšení.

Podívejte se, byl velmi dobrý nápad, a myslím, že v Americe ho prosazuje Donald Trump, že každý, kdo předkládá návrh nového zákona, musí současně navrhnout zrušení minimálně dvou předchozích zákonů. Kdyby se tohle to prosadilo, tak já bych to nadšeně uvítal.

Nebo nějakou formu zjednodušování, slučování předpisů do jednoduššího předpisu, protože dva miliony...

Z toho vám samozřejmě vznikne pouze nová verze. Vzpomeňte si, co bylo právě s občanským zákoníkem, čest panu profesoru Eliášovi, který je hlavním autorem. Ale na druhé straně ten občanský zákoník taky není příliš přehledný a bývalý ministr spravedlnosti pan Pelikán se ho snažil oživit některými novelami, takže ten proces k té nepřehlednosti opět pokračoval.

Pokračuje a pokračuje.

Metoda, o které jsem Vám teď říkal, mně připadá daleko rozumnější.

Mně se to zdá rozumné.

No, když jsme hovořili o výsledcích té vlády, a tady jsme hovořili o tom propadu v tom žebříčku jednoduchosti stavebního povolení, které už začíná být opravdu kritické, to je prostě z mého pohledu neúspěch.

Další, já vím, že to nemáte rád, ta čísla, ale já jsem se koukal na další průzkum, který vydalo Centrum ekonomických a tržních analýz, a ti říkají, že průměrná malá firma teď papírováním, jinými slovy výkaznickou prací vůči státu stráví 233 hodin ročně a za jeden rok to stouplo o třiatřicet hodin, což je takřka patnáct procent. Váš komentář?

Můj komentář je cynický, ale pravdivý, pane Soukupe. Toto bujení nesmyslných předpisů je způsobeno snahou úředníků ospravedlnit svoji existenci. Vy dobře víte, že při každém veřejném vystoupení, například při nedávném parlamentním projevu, upozorňuji na to, že za posledních patnáct let se počet úředníků zdvojnásobil, a zdůrazňuji, nejde o státní zaměstnance, jako jsou lékaři, učitelé a tak dále, jde prostě o státní úředníky. A protože tedy tito lidé v pudu sebezáchovy se snaží vymyslet stále novou a novou práci, starostové si mně právem stěžovali, že na místní radnice přicházejí stále nové a nové formuláře, nové a nové požadavky, které dříve vůbec nebyly a jsou zbytečné podle jejich i mého názoru. Moje rada zní, omezme počet státních úředníků a najednou zjistíme, že ani těch formulářů, ani těch předpisů už není tolik.

Asi platí to okřídlené, dej blbci funkci a vymyslí formulář, evidentně tak to funguje. Nicméně ten trend je přesně opačný. Počet úředníků stále stoupá.


Tak, tak.

Co tedy stále stoupá a neklesá, jsou taky ceny za mobilní volání, za telefony, za telefonování a ty mobilní data. No, Andrej Babiš kdysi řekl, že to bude jeho priorita a že se tím bude zabývat. Bylo také personální zemětřesení kvůli cenám na Ministerstvu průmyslu, kdy dokonce ministr Mládek převzal odpovědnost za nějaké výroky svého náměstka a byl tehdy Bohuslavem Sobotkou odvolán a tak. To všechno jsme si zažili, říkali jsme si, že se to bude měnit. A teď jsem si přečetl, že Evropská komise nás zařadila mezi čtyřku států s nejdražším mobilním voláním a nejdražšími datovými službami. Je tam Česká republika, Maďarsko, Kypr a Řecko. Zase se nic nestalo.


Hezké sousedství, že. V oblasti roamingu se to, jak víte, trochu zlepšilo, to zase uznejme objektivně.

Ano.

A v té domácí oblasti, nechť existuje intenzivnější konkurence těch mobilních operátorů, ať antimonopolní úřad zjišťuje, zda nedochází ke kartelovým dohodám, protože když ty ceny nejdou dolů v mezinárodním srovnání, tak to minimálně vyvolá podezření na kartelové dohody.

Že se tam mezi sebou domluvili, a když jich je málo, tak jsou domluveni, no uvidíme.

Pane prezidente, v naší debatě pojďme na chvilku k zahraničí. Ono to u diváků není tak populární téma, ale přeci jenom v Americe se konaly volby do tedy jejich komor zastupitelských sborů, do Senátu a do Sněmovny reprezentantů. Republikáni, mezi které patří Donald Trump, americký prezident, udrželi většinu v Senátu, a tedy neudrželi většinu ve Sněmovně reprezentantů v té dolní komoře. Prezident Donald Trump řekl, že je to fantastický úspěch a tak dále. Považujete to za fantastický, nebo prostě jak to hodnotíte, pane prezidente?

Ano, dovolte mi jednovětou odbočku dávno do historie do faraonských dob. Když byla bitva u Kadeše mezi faraonem a Asyřany, tak tuto bitvu obě dvě strany interpretovaly jako svoje drtivé vítězství. Pak se ukázalo podle nějaké nalezené stély, že to ve skutečnosti byla remíza, což dokazuje i to, že hranice mezi oběma zeměmi se vůbec nezměnily. A teď se vracím k americkým volbám o několik tisíc let později. Je to samozřejmě remíza, pane Soukupe, žádné fantastické vítězství, ale také žádná drtivá prohra. Já jsem si povšiml, že z těch republikánských kandidátů na řekněme guvernéra nebo jiné funkce spíše zvítězili Trumpovi přívrženci, zatímco ti republikáni, kteří ho kritizovali, velmi často pohořeli. Takže to je možná takový zajímavý kolorit, ale upozorňuji ještě jednou, pokud by byl impeachment, což asi nebude, proč by byl, no tak je to Senát, který soudí prezidenta, byť na návrh Kongresu, a to znamená, že i když je tam velmi těsná většina republikánů, tak asi žádný impeachment nebude.

Odvolání prezidenta. Zajímavé je, že jaksi z amerických médií typu The New York Times nebo newyorská média, washingtonská média, se může zdát, že veřejnost Donalda Trumpa nenávidí, protože ho takřka kompletně nenávidí novináři, to je pravda, těch konfliktů mezi Donaldem Trumpem a novináři přibývá. Mně tedy to přijde, že si to Donald Trump vyloženě užívá, že ho to hrozně baví, ale budiž. Ale u těch průzkumů veřejného mínění se zdá, že mírně jeho popularita mezi normálními Američany, mezi běžnými Američany, nikoli mezi novináři, teď jsem možná použil Vaše slovo, normální Američané a novináři, což by mohlo znamenat, že novináři jsou nenormální, takhle jsem to samozřejmě nemyslel.

Ale já ano.

Ale jeho popularita mírně stoupá, to značí, že jeho politika mezi veřejností je úspěšná.

Dívejte se trošku víc dozadu, pane Soukupe, ta popularita, pokud ovšem máme brát vážně průzkumy veřejného mínění, opisuje takovou U-křivku, to znamená, zpočátku klesala a nyní, máte pravdu, zase mírně stoupá. Ale nevěřte průzkumům popularity, jsou většinou velmi zkreslené. Počkejte si na reálné prezidentské volby, které budou za dva roky.

Určitě. Já jsem se koukal na ten výzkum na americkém serveru jednom, a tam byla i otázka na důvěru v politiku, obecná, a kromě států jako New York nebo Washington, kde zcela evidentně nemá příliš mnoho příznivců, tak v celé řadě států prostě je větší počet těch, kteří mu důvěřují, než těch, kteří mu nedůvěřují.

To je samozřejmě jenom dobře pro každou zemi.

Pane prezidente, moje otázka od zahraničí, jak jsem slíbil, půjde zpět domů, a to k cenám potravin. Jak známo zasáhlo nás a stále zasahuje velké sucho. Hovoří se o neúrodě a hovoří se o tom, že se budeme muset připravit na zvýšení cen potravin. Myslíte si, že to sucho jenom někdo zneužívá, nebo k tomu zdražení je opravdu důvod?

Ale tak v historii vždycky, když byla třeba neúroda, to nemuselo být jenom sucho, tak se to využilo ke zvyšování cen, a to ne jenom z těchto objektivních důvodů, ale vždycky si ti obchodníci ještě něco navíc přirazili. To není nic nového a byl bych nerad, kdyby se to opakovalo. Právě proto tady máme i ten antimonopolní úřad a některé další instituce, které by mohly ceny potravin poněkud regulovat. Ale zatím k tomu fakticky příliš nedochází, když se podíváte na hodnoty inflace, tak jsou kolem dvou procent a zrovna ceny potraviny tím příliš nehýbou.

Tak už teď výdaje za potraviny totiž tvoří zhruba podle jaksi statistického úřadu dvacet jedna procent výdajů domácností, což je poměrně velké číslo.

Ano a byly kolem šedesáti nebo padesáti procent. A to, co teď vzrostlo, jsou výdaje za bydlení, ty vzrostly až neuvěřitelně, a za některé další služby.


No, ale víte, pokud jaksi ceny potravin činí dvacet procent, tak může jaksi každý směr nahoru už poměrně výrazně ovlivnit rodinné rozpočty.

Jistě.

V této souvislosti mají tedy zemědělci dostat masivní dotace a kompenzace za to sucho, za tu přírodní pohromu, která nás postihla? A současně se ptám, jestli to by tedy dostatečně kompenzovalo jejich ztráty, aby ceny potravin nestoupaly?

Já si vzpomínám na bývalého ministra zemědělství Jana Fencla, který také jako každý ministr zemědělství bojoval za dotace. Přišel na vládu, že chce dotace za sucho, tak je dostal, za rok přišel na vládu, že chce dotace za mokro, tak je taky dostal, no a pak přišel potřetí, že chce dotace kvůli hrabošům, tak jsem ho vyhodil. Podívejte se, každý ministr bude chtít dotace, to je logické. Chce to poctivou analýzu, jestli ty dotace jsou objektivně zdůvodněny nebo ne. O ty hraboše se má zemědělec postarat sám a ne mít dotace.

Máte pravdu, jednou je sucho, pak příliš prší, jednou je příliš velká zima, pak příliš malá a tak dále a tak dále. No, ona by možná byla cesta, kdybychom se snažili snížit ty dotace těm západním zemědělcům v rámci Evropské unie.

To Vám Francie nikdy nepovolí. A víte proč, pane Soukupe? Francouzští zemědělci jsou svým způsobem daleko agresivnější než zemědělci čeští, takže oni na dálnici vyhodí tu balíky slámy, tu vagón rajčat, tu cokoli jiného, třeba hnůj. A protože francouzští politici se často bojí těchto agresivních nátlakových akcí, tak raději ustoupí. Je to chyba, ale děje se to.

Máte pravdu, no ale víte, oni se dávají v zemědělství v zásadě dva druhy dotací. Jeden je na plochu, to znamená na plochu na hektar, a ty druhé jsou takové ty projektové na různé dotační programy, ať už se týkají čehokoliv. A mě zaujaly ty dotace na plochu. Ty dostává prostě zemědělec za to, že hospodaří na půdě, a teď se to liší, co tam pěstuje a tak. Nicméně mě tam zaujala jedna věc. Průměrná plocha, na které hospodaří jeden zemědělský podnik v České republice, je sto třicet tři hektarů, zatímco průměrná plocha stejného podniku v Evropské unii je jenom sedmnáct. Ten rozdíl je výrazný.

Ale to je přece dáno historickým vývojem, v daném případě u nás kolektivizací zemědělství. Byly samozřejmě pokusy ještě za Josefa Luxe podporovat rodinné farmy, ale domnívám se, že tyto pokusy nebyly příliš úspěšné. Vy určitě víte, co jsou to výnosy z rozsahu. Prostě, když máte velký podnik, dejme si jako příklad automobilku, když vyrábíte auta na koleně, tak budou tak drahá, že je nikdo nekoupí. Když máte určitou velkou sérii, tak v té sérii se rozpustí některé fixní náklady na energie, na pracovní síly a na mnoho dalších věcí. No a samozřejmě, že tyto výnosy z rozsahu platí i v zemědělství.

Pane prezidente, úplně poslední otázka, týká se ekonomiky. Celá řada ekonomů, například Markéta Šichtařová nebo Vladimír Pikora, upozorňuje na to, že jaksi jsme na vrcholu ekonomického cyklu a že nás prostě čeká pokles, že nás čeká ekonomická krize. A dohadují se, co ji způsobí, jestli je to celní válka mezi Evropskou unií a Spojenými státy nebo mezi Spojenými státy a Čínou. Jestli je to zvyšující se restrikce vůči automobilovému průmyslu a tlak na emise a rozkolísání evropského automobilového průmyslu a tak dále. Myslíte si, že opravdu nám nehrozí krize třeba srovnatelná s tím rokem 2008?

Ale ano, hrozí, a možná dokonce ještě větší, ale ne kvůli tomu, že by tady byl nějaký ekonomický cyklus. To je pohodlná fikce. Vždy jsem uváděl příklad Billa Clintona, kdy pod jeho prezidentováním americká ekonomika plynule rostla devět let a rozpočet byl v přebytku. Ne, ve skutečnosti ta krize je vyvolána nekvalitním rozhodnutím. No a teď se mohu klidně vrátit ke své návštěvě Číny, kde byla taková konference, kde jsme se všichni shodli na tom, že protekcionismus je hloupá věc, protože všechny země ztrácejí. Dobře, Amerika zavede cla na čínskou ocel. Asi si nikdo nevšiml, že auta se vyrábějí z ocelových plechů, a že když zdražíte tuto surovinu, zdražíte i auta a zase snížíte konkurenceschopnost automobilového průmyslu. To je taková jednoduchá úvaha, kterou si ovšem někteří nenastudovali. Takže já jsem pro odstranění jakýchkoli celních bariér, a pokud k tomu nedojde, pak hrozí, že ona čínsko-americká obchodní válka ohrozí, a na tom se ekonomové shodují, v podstatě celý svět včetně nás.

Pane prezidente, já jsem na to téma chtěl upozornit, Vy jste ho vysvětlil, více času už dnes nemáme. Každopádně já Vám děkuji za velmi zajímavou diskuzi, pane prezidente.

Já Vám také děkuji a přeji Vašim divákům vše dobré. A pokud chcete se mnou jet do Izraele, což je asi za čtrnáct dní, no tak stačí zdvihnout telefon a zavolat prezidentovi Hospodářské komory Vladimíru Dlouhému a totéž se samozřejmě týká i Vašich mediálních spolupracovníků. Budou vítáni, ale musíte se přihlásit.

No dobře, tak já Vladimíru Dlouhému zavolám a zavolám Vašemu tiskovému odboru, jestli vezmou s sebou naše novináře, panu Ovčáčkovi.

Já bych na závěr Vám připomněl jednu krásnou anekdotu v tomto kontextu. Patrik se modlí k Hospodinovi a říká, Hospodine, dej, ať vyhraju v loterii. Modlí se rok, dva roky, tři roky, nic. Třetí rok se rozhrnou nebesa, zjeví se Hospodin a říká, Patriku, vyhovím tvé prosbě, vyhraješ v loterii, ale Patriku, i ty pro to musíš něco udělat. Patriku, kup si los.

Máte pravdu, pane prezidente, zavolám.

Zavolejte, kupte si los.

Děkuji Vám. Koupím si los.

Krásný den. 

 

 

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

20.11.2018
  Vážený pane premiére, vážený pane ministře obrany, vojáci a vojačky Armády...

Projev prezidenta republiky při křtu knihy „Lánská obora v proměnách času“

Projev prezidenta republiky při křtu knihy „Lánská obora v proměnách času“

19.11.2018
Vážený pane řediteli, dámy a pánové, přečetl jsem si knihu o Lánské oboře a protože je...