ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 31.05.2018

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který tentokrát natáčíme v Lánech. Dobrý den i Vám, pane prezident.

Dobrý den.

Pane prezidente, jako vždy na úvod mám několik otázek, které tak glosují, nebo komentují, vrací se k událostem minulého týdne. Jednou z nich je to, že Sněmovna schválila půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu ve výši jeden a půl miliardy eur, což je takřka, nebo přes čtyřicet miliard korun. Z pravidel vyplývá, že to musíte spolupodepsat Vy. Podepíšete to?

Podívám se na to. Záleží na tom, jaké budou podmínky této půjčky, jaká je úroková sazba, jestli na tom vyděláme nebo nevyděláme. Ale víte, že já jsem obecně proti velkým vkladům, jako je třeba Evropský stabilizační mechanismus. A to je důvod, proč jsem zatím, zdůrazňuji zatím, proti vstupu do eurozóny, protože podmínkou je zaplatit tuto velkou částku. To je víc než čtyřicet miliard. To by bylo dokonce několik set miliard korun.

Já jsem tady trochu zjednodušil. Ono je to tak, že Česká národní banka poskytne půjčku a Sněmovna, stát tedy za to převezme garanci, ale v zásadě je to takto. Pane prezidente, já se vrátím k tématu, které jsme spolu probírali minulý týden. A trošku jsem o tom přemýšlel. Víte, já jsem tady říkal, že takřka polovina domácností České republiky nemá větší úspory než dvacet tisíc korun. Aspoň to vyplývá z dat Eurostatu. A Vy jste mi na to řekl v podstatě, no žijeme si dobře, většina rodin si žije dobře. A pokud mají tak malé úspory ve financích, tak zase mají majetek v domech nebo autech a televizích a tak dále. Já nevím, podle mého názoru se lidé zas tak dobře nemají. Možná, že z perspektivy Hradu nebo lánského zámku.

Věčný český skeptik.

No, pojďme se k tomu vrátit. Opravdu se lidé, myslíte, mají dobře?

Lidé se ještě nikdy neměli tak dobře jako dnes, pane Soukupe, všechno je relativní. Já věřím, že za deset let se budou mít ještě daleko líp, než se mají dneska. Ale ve srovnání s minulostí tady ten pokrok je.

To určitě ano. Víte, ale aby to nebylo tak, jako když se za minulého režimu ohlašovaly změny cen. Máme pro vás dobrou zprávu, ceny klesají v celkovém průměru o dvě procenta. Zlevnili jsme výrazně obráběcí stroje a lokomotivy. A pak taková drobnost, zdražili jsme vám benzín, chleba, máslo a mléko, ale ve srovnání se slevou na lokomotivách to není tak významné. Protože sto tisíc českých seniorů je v exekuci. To znamená, jsou předluženi. Osm set tisíc lidí je v exekuci. Já si prostě nemyslím, že se Češi mají dobře.

Zaprvé, a to je náš věčný spor, ptejte se, proč se ti lidé do té exekuce dostali. A najdete případy a není jich málo, kdy se ukáže, že se neprozřetelně zadlužili. To jsou ty spotřební úvěry, o kterých jsme mluvili. A já jsem Vám tohle říkal před volbami, pane Soukupe, s vědomím, že tím ztratím doslova několik set tisíc hlasů, a přesto jsem to říkal, protože já vycházím z filozofie, že dluhy se mají splácet a nikoli vytvářet.

No největší část zadlužení domácností, což je více než dva biliony korun, spadá na půjčky na bydlení, na hypotéky. Ty spotřebitelské úvěry jsou viditelná, mnohdy velmi bizarní část, kdy lidé si půjčí na stoprocentní úrok na dovolenou v Chorvatsku a tak dále a tak dále. Ale to největší zadlužení je na bydlení.

Ale tam mně to nevadí, protože hypotéka to je vlastně investice. Ten byt vám zůstane, a v nejhorším případě ho můžete prodat. Ne, že bych to někomu přál. Takže, když investujete, podobně jako podnikatel investuje do strojů, tak je to v pořádku, i když si na to vezme úvěr. A když se vezme úvěr, aby jel do Karibiku na dovolenou se svojí přítelkyní, tak to už investice není.

Já jsem chtěl upozornit, ještě mi dovolte, abych v této polemice trochu pokračoval, protože já jsem chtěl upozornit na to, že možná ten tlak na lidi, aby kupovali byty, aby se zadlužovali, aby si brali hypotéku, a většina výstavby bytové byla na prodej, nikoliv na pronájem, prodej, nás trochu dobíhá, protože ceny nemovitostí a bytů jsou tak vysoké, že prostě ti lidé na ně ani s hypotékou nedosáhnou, prostě to není možné. Ty příjmy, matematicky jim to nevyjde. Pokud mám mzdu takovou a byt 2 plus 1 v Praze stojí sedm milionů korun, prostě si to nemohu dovolit. A trochu nás to dobíhá.

V tržních ekonomikách, pane Soukupe, je trochu jiný poměr mezi vlastnickým a nájemním bydlením. Tam je podíl nájemního bydlení daleko vyšší než u nás. U nás prostě to vlastnické bydlení je, já nechci říci nějaká móda, ono je to možná motivováno strachem z nejistoty, protože vlastnictví je něco, co vám jistotu dává. Ale ano, souhlasím s Vámi, že tady existuje jakási bublina, a developeři většinou říkají, my bychom rádi ceny bytů snížili, ale ta obrovská byrokracie, neustálá povolení a dlouhý proces et citera, to všechno ty ceny nafukuje. Já jim docela věřím.

No dobře, pojďme k dalšímu tématu. Pane prezidente, je trochu sociální, takže pojďme zůstat u obyčejných lidí. Mě zaujala zpráva.

Já nesnáším termín obyčejný člověk. Já mám rád termín normální člověk.

Dobře.


Každý z nás je svým způsobem neobyčejný.

Tak zůstaňme u většiny lidí a u lidí, kteří jsou zaměstnáni, kteří nepodnikají, kteří pracují, mají pracovní smlouvu a pracují jako zaměstnanci. Zůstaňme tedy u zaměstnanců, možná přesnější termín. Mě zaujala zpráva, už jsme se o tom bavili, ministryně práce a sociálních věcí paní Němcová vyrazila na Ukrajinu dojednávat podmínky jaksi importu pracovní síly, zjednodušení administrativních překážek pro ekonomické přistěhovalce z Ukrajiny nebo ekonomické migranty, chcete-li, z Ukrajiny. Ono to asi v době, kdy ekonomika trpí nedostatkem pracovní síly, je celkem v pořádku. Problém je v tom, že ta struktura ekonomiky je taková, že potřebuje velkou část nekvalifikované pracovní síly logicky méně placené. A ta realita česká je, že Češi, ti tu práci už vykonávat nechtějí. Takže místo toho, aby vláda tlačila na změnu struktury ekonomiky, doveze sem tedy levnější pracovní sílu, která nahradí Čechy v těch levnějších provozech. Já vím, že je to hodně zjednodušené, ale dívám se vyloženě špatně, na ten krok vlády?

Je to opravdu až příliš zjednodušené, protože Vy neberete v úvahu časové zpoždění, které je nutné k tomu, aby se změnila struktura ekonomiky. Vezměte si jednoduchý příklad. Dříve, když byla vysoká nezaměstnanost, tak jsme dávali investiční pobídky kvůli vytváření nových pracovních míst, je to tak? Teď to samozřejmě nikoho ani nenapadne. A pokud vůbec dáváme investiční pobídky, tak je dáváme na výrobu s vysokou přidanou hodnotou, vysokou produktivitou práce a tak dál. To je ta změna struktury ekonomiky, o které Vy jste mluvil. Ale ta ekonomika má, pane Soukupe, nějakou setrvačnost a neudělá se to za rok nebo za dva.

Ale jak v čem, víte, já jsem hovořil, já jsem slyšel o tom, četl jsem o tom, že z Ukrajiny by měli přijít, a to už tady jsou, zdravotní sestry, lékaři, a debatuje se o tom, aby jaksi ty administrativní překážky tady byly pro ně jednodušší. Hovoří se o atestacích a tak dále. Nebylo by z hlediska státu prostě jednodušší to, nastavit lékařům, konkrétně lékařům a zdravotním sestrám, podmínky tak, aby neodcházeli do zahraničí? Protože na jedné straně naši lékaři a sestry odchází na západ od našich hranic za lepšími mzdovými podmínkami a na druhé straně sem z východu, to znamená z Ukrajiny, přivážíme zdravotní sestry, lékaře, no tak.

Je to naivní, velmi naivní a já Vám to vyvrátím. Nebudu teď mluvit o tom, že jsem se informoval o míře odchodu lékařů a zdravotních sester například do Německa a ta míra údajně není tak vysoká, je kolem deseti procent. Relata refero, jak mi říkali, tak prodávám.

Ano.

Ale to, proč říkám, že Váš názor je naivní, je dáno něčím jiným. Vy v podstatě, abyste zastavil i tento desetiprocentní odchod, byste musel zvýšit mzdovou úroveň českých lékařů nebo českých sester na úroveň německých. Víte, kolikrát byste musel znásobit jejich mzdy? Tipněte si.

Myslím, že dvakrát až třikrát.

Ne čtyřikrát.

No, jde o ten princip. Já neříkám zastavit všechny, ale jde o ten princip, abychom nevycházeli vstříc jaksi poptávce trhu po levné pracovní síle tím, že sem prostě pracovní sílu dovezeme ze zahraničí a vláda ve své hospodářské politice tomu nebude bránit.

Ano, tak místo toho, abyste dováželi řekněme docela kvalifikované lidi z Ukrajiny, Ukrajina měla kdysi poměrně rozvinuté technické školství, tak budeme neúměrně zvyšovat mzdy těm kategoriím pracovní síly,...

Pokud by to...

...které jsou ohroženy emigrací.

Pokud by to bylo tak, jak říkáte, že z Ukrajiny dovážíme, nebo přicházejí kvalifikovaní lidé vysokoškolsky vzdělaní a tak dále, tak by nepochybně to, co říkáte, platilo. Ale ta realita je trochu jiná.

Já jsem někdy uváděl jako pars pro toto, že máme v lánské oboře lesního inženýra z Ukrajiny, který tam ovšem vykonává funkci lesního dělníka. Ale samozřejmě, že tenhle dílčí příklad ještě není argument. Argumentem je, že ta statistika ukazuje na poměrně velmi slušnou kvalifikační úroveň Ukrajinců.

Dobře, tak nechme tuto polemiku stranou, pojďme k další. Říká se, a data to potvrzují, že nezaměstnanost je nejmenší u nás za poslední desetiletí. Dvě stě čtyřicet tři tisíc lidí je oficiálně nezaměstnaných. Já jsem se na to podíval z trochu jiného pohledu. Takřka čtyřicet procent těch nezaměstnaných z těch dvě stě čtyřiceti tří tisíc lidí je starších padesáti let. A u starších padesáti pěti let je to poměr ještě horší. Na jednu stranu říkáme, že máme nízkou nezaměstnanost, na druhou stranu starší lidé, a tedy ve věku nad padesát, to ještě nejsou starší lidé, obtížně hledají práci.

Já si myslím, že dnes najde doslova práci každý, kdo ji skutečně hledá. A ta dlouhodobá nezaměstnanost, a ta je definována jako nezaměstnanost trvající déle než jeden rok, bohužel zahrnuje především lidi, kteří nechtějí pracovat. Je to smutné, ale je to tak. A jejich pracovní návyky, to znamená neochota pracovat, se přenášejí i na jejich děti, protože děti u rodičů nevidí, že chodí do práce, tak nechodí pořádně ani do té školy.

V obecném slova smyslu samozřejmě nelze než souhlasit. Problém je, že u těch starších lidí, a já se k tomu zase vrátím, u starších lidí nad padesát roků, v uvozovkách starších, protože oba dva již tedy patříme do kategorie starších lidí.

A oba dva pracujeme.

A oba dva pracujeme. U lidí nad padesát roků se ta čísla zhoršují. Nezaměstnaných nad padesát let je o osm procent více než v roce 2016 a přitom celková míra nezaměstnanosti od roku 2016 klesá. Ten vývoj u starších lidí je přesně opačný. To přeci neznamená to, že starší lidé by byli línější a nechtěli pracovat.

Ba právě naopak, protože starší lidé mají zkušenosti, které mladé generaci velice často chybí. Podívejte se, kdysi, ale to je tak deset let zpátky, byl problém zaměstnanosti lidí nad padesát let. A tehdy jsem se divil, že zaměstnavatelé dávají přednost mladé pracovní síle, když přeci jenom ty zkušenosti jsou daleko větší u těch starších lidí. Dneska, po deseti letech, už tohle neplatí, protože prakticky každý zaměstnavatel zoufale shání pracovní sílu. A v tom případě těch lidí nad padesát let nebude mít žádné skrupule, žádné problémy.

No, ty čísla hovoří trochu jinak, budiž. Víte, ale i to zaměstnávání výdělečně činných osob v důchodovém věku, to znamená těch lidí, kteří už berou důchod, je u nás třináct procent. Vy často uvádí Švédsko nebo severské státy jako náš vzor aspoň v té sociální politice státu. Tak tam to číslo je skoro čtyřicet procent.


Když to někoho baví a není příliš fyzicky opotřeben, tak už z toho důvodu, že ho to baví a také proto, že si chce přivydělat, ať pracuje i v důchodovém věku. Proboha, to není nic špatného, ba právě naopak. Koncertní mistr bude, je-li to třeba klavírista, koncertovat, i když mu bude osmdesát, že. Totéž platí o chirurgovi, pokud se mu nebudou takhle třást ruce a tak dále a tak dále.

Chápu, ale já se zase vracím zpátky k tomu argumentu, že starší lidé obtížně hledají práci, protože Vy jste sám řekl, pokud si chtějí přivydělat, nechť pracují. Jenže průměrné důchody u nás jsou prostě nízké. To znamená motivace našich důchodců, aby si přivydělali, je samozřejmě vyšší než ve Švédsku nebo na Islandu, přesto podíl ekonomicky aktivních lidí v důchodovém věku je u nás podstatně menší. Já se domnívám, že je to především proto, že tu práci sehnat nemůžou, která by odpovídala jejich kvalifikaci a fyzickým možnostem v důchodovém věku.

Nezapomeňte, že u řady profesí, zejména manuálních profesí, jsou lidé trochu, trochu hodně opotřebení a někdy, jakmile dosáhnou důchodového věku, tak prchají na svoje chaty a chalupy, radují se ze života, a už se jim příliš nechce zapojovat se do pracovního procesu.

Pane prezidente, další téma. Já bych si chtěl jenom trochu přihřát polívčičku, jak se říká. My jsme minulý týden hovořili o vrcholícím střetu slovenské skupiny J&T a čínského uskupení CEFC a CITIC. A já jsem tady řekl, no ono to stejně skončí smírem. Tohle řinčení zbraněmi většinou je jenom jaksi předvoj k tomu, že takto velké obchody většinou nekončí u soudu, stalo se. Stalo se.

Stalo se. Šest hodin trvalo, jak jsem byl informován závěrečné jednání, skončilo úspěchem a novináři, kteří škodolibě psali o tom, že čínská expanze končí, by teď měli alespoň na chvíli zmlknout.

Takhle jsme o tom hovořili, že to řinčení zbraněmi v obchodním sporu bylo okamžitě částí novinářů vykládáno jako krach politiky Miloše Zemana, a přitom šlo o běžný obchodní spor, který skončil prostě dohodou, tak jak to většinou bývá, no.

Ale tak znáte moji tezi, novinář je zpravidla člověk, který sám nic v životě nedokázal, a proto mu dělá radost, když může komentovat neúspěch někoho druhého.

Pane prezidente, ještě jedna poslední událost tohoto týdne, kterou bych chtěl zmínit. Rozhořela se debata o zprávě Ministerstva vnitra o stavu extremismu. To Ministerstvo vnitra vydává každý rok. Hovoří se tam o negativních jevech ve společnosti. No, zajímavé je, a ta zpráva tedy není veřejná, takže já to mám jenom z těch veřejných zdrojů, kde jsem se dočetl na internetu nebo v denním tisku. Zajímavé je, že se podrobněji věnuje hnutí SPD, které označuje za extremistické. Vy už jste několikrát prohlásil, že SPD za extremistické nepovažujete. No, četl jste tu zprávu?


Ne, nečetl a možná, že si ji přečtu, ale, pane Soukupe, tohle to je naprosto běžné nálepkování. Někoho označím za extremistu, někoho za radikála, někoho za populistu a takových kritických označení můžete najít ještě asi tak deset. K čemu je to dobré? Studujme programy jednotlivých politických stran, protože ty programy jsou základ. Ne, co někdo něco řekne, že? Ale ten program. U SPD, ona se taky tak jmenuje, Strana přímé demokracie, je mi docela sympatický ten program kladoucí po švýcarském vzoru důraz na referendum. To je všechno a to nepokládám ani za populistické ani za extremistické.

Tak v těch předchozích tématech jsme se příliš neshodovali, v tomto směru nemám co dodat, protože s Vaším názorem souhlasím. Mě tam ale zaujala tedy citace ze zprávy, pokud je pravdivá, nevím, bylo to na internetu na nějakém zpravodajském serveru, která říká, hnutí SPD není z pohledu definice Ministerstva vnitra extremistickým subjektem. Vybírá si ale podobná témata jako pravicoví extremisté a nezřídka k nim zaujímá i podobné názory. No, mě to teda mimořádně zaujalo, protože jaká témata si, když si je vybírají pravicoví extremisté témata, tak neextremisté o nich nemají mluvit, nebo jak to, jak to?

No právě. Je to dost absurdní a je to odraz převažující nátury politicky poražených stran, které teď se označují za jediné demokratické. Také ve Sněmovně utvořily takzvaný Demokratický blok, čímž dávají těm druhým najevo, že oni nejsou demokraty. Je to hra se slovy. Demokraty jsme buď všichni, pokud jsme ve Sněmovně a voliči nám dali svůj hlas, anebo tam není demokratem nikdo.

Pane prezidente, ještě jedna věc mě napadla z těch událostí minulých dnů. Myslím, že včera proběhla tiskem zpráva, že Vaše kancelář vypisuje výběrová řízení na nákup nových aut, na čemž by nic tak zajímavého nebylo, to se prostě stává. Zajímavé bylo pouze to, že ty, jestli jsem to dobře pochopil, mělo by jít až o osm až devět aut podle toho, co tam bylo. A ty podmínky, které měly být, nesplňuje Škoda. Znamená to, že jste na Škodu zanevřel?

Já bych, jak se říká v Saturninovi, uvedl na pravou míru tyto pohádky nebo pohádkové příběhy. Tak zaprvé to nevypisuje moje kancelář. To je bod číslo jedna. Zadruhé, ať už to vypisuje Ministerstvo vnitra, které jste před chvílí zmínil, nebo ochrana ústavních činitelů, tak Vás mohu ujistit, že až do konce svého funkčního období samozřejmě budu jezdit ve škodovce, konkrétně v Superbu. To zaprvé.

Já myslím, že to vypsala ale ochranná služba prezidenta republiky a tu...?


Ochranná služba ústavních činitelů. Podmnožinou je samozřejmě i prezident republiky, ale prezident není jediný ústavní činitel, to zaprvé. Zadruhé vím, že bulvár tohle použil, a bulvár občas píše, že budu jezdit, já nevím, v BMW nebo v něčem jiném. Takže říkám jasně, budu jezdit celých pět let ve škodovce. Stejně tak bych dodal, že bulvár píše, že nepojedu do Nového Veselí na svůj člun. Sděluji tedy Vašim divákům, že samozřejmě jako každý rok se budu čachtat v rybníce na svém člunu. Nevěřte novinám, pane Soukupe, uděláte dobře.

Pane prezident, ale bylo řečeno z veřejných zdrojů, že to je pro účely, pro použití prezidenta republiky ty auta. Ne pro jiné ústavní činitele, ministry.

Nevím, kdo Vám tohle říkal. Já jsem žádnou takovou informaci nedostal. Samozřejmě jsem ani o nic takového nežádal, takže uznejte, že bych o tom asi musel vědět.

No, tak Vy jste řekl, že budete jezdit Superbem. Ty auta jsou podle vyjádření toho zadavatele pro účely prezidenta republiky. Kdo v tom teda bude jezdit? Vaše ochranka? Vy pojedete v Superbu a ochranka bude jezdit v těch bavorácích?

A víte, že už to jednou bylo,...

Anebo je to pro pana prezidenta Klause?

... ne bavorák ale audina, protože my jsme zdědili audiny. A my jsme čekali, než ty audiny zestárnou a než je nahradíme právě Superby. Dnes, pane Soukupe, je celá prezidentská kolona tvořena Superby a také to tak zůstane. Když chce někdo náročnější auta, máme tady ministry, máme tady další politické funkcionáře, ať si je klidně vezme, všichni jsou ústavní činitelé.
 
Já bych ještě chtěl se zeptat na tyhle ty auta, protože jsou pro účely prezidenta republiky. Z předpisů vyplývá...

To jste si někde přečetl?

No, to jsem si přečetl, ale z předpisu vyplývá...

Já o tom nevím a uznejte, že kdyby to opravdu bylo pro moje účely, že bych o tom měl vědět.

No, Vy jste to už vyvrátil a Vy říkáte, že budete jezdit ve škodovce. To je v pořádku, no tak pro koho to je? Služební auta prezidentské kanceláře má samozřejmě právo používat i bývalý prezident. Ty auta jsou tedy pro pana Klause?

To já nevím, to se určitě zeptejte těch, kdo, znovu opakuji již po třetí, mají na starosti ochranu ústavních činitelů. Zajímavá myšlenka je, že podle Vaší interpretace jediným ústavním činitelem je prezident. Já bych si docela přál, aby tomu tak bylo.

Ne to určitě není, ale v té zadávací dokumentaci bylo, že to je pro účely používání prezidenta, prezidentské kanceláře, budiž.

Já jsem zadávací dokumentaci neviděl. Je-li tam opravdu tato chyba, je to chyba a to je vše.

Chápejte, že můžu pracovat pouze s otevřenými zdroji, protože k žádným vládním dokumentům, dokumentům prezidentské kanceláře, natož ochranné služby, nemám vůbec žádný přístup, tak tím jsme si to vysvětlili. Pane prezidente, ještě, tento týden jste přijal na pražském Hradě Josefa Baxu, šéfa Nejvyššího správního soudu, který v září končí. Spekuluje se o tom, že by mohl v čele Ústavního soudu nahradit Pavla Rychetského. Vyjádříte se mi k tomu?

Pavel Rychetský veřejně prohlásil, že chce v čele Ústavního soudu pokračovat. Je-li to pravda, pak tato spekulace je mimo mísu. Ale já samozřejmě se budu s odborníky radit o tom, kdo pana Baxu nahradí v čele Nejvyššího správního soudu. Mimo jiné si nějak příští týden zvu na Hrad dva ústavní právníky, profesory ústavního práva. To nejsou ti ‚kyselové', o kterých jsme mluvili. A to je profesor Pavlíček a profesor Jičínský. A také se jich, kromě jiných, zeptám na jejich názor. Mám na to asi dva nebo tři měsíce času, abych se rozhodnul.

Pane prezidente, ještě jedna aktualita. Ve veřejném prostoru jaksi rezonují prudké reakce na brněnské divadelní představení, velmi kontroverzní divadelní představení v brněnském Divadle Husa na provázku. To představení se jmenovalo Naše násilí, vaše násilí. Zajímavé bylo to, že bylo přerušeno jaksi skupinou aktivistů, která si říká Slušní lidé, a okolo toho se rozezněla debata, že tito nesměli, tito nesměli, tamti to nesměli, toto je demokratické, toto je nedemokratické. Člověk by se v tom skoro ztratil. Jaký je Váš názor? Sledujete tu kauzu?

Ano, sleduji. Víte, mně se stalo něco podobného před pěti lety, kdy na nové scéně Národního divadla se hrála hra, během které se česká národní vlajka noří do záchodové místy. Zatímco tady se naopak vynořila z místa poněkud jiného. Já jsem tehdy napsal řediteli Národního divadla, který je tam tuším dodnes, dopis, že bohužel nebudu chodit do prezidentské lóže Národního divadla z tohoto konkrétního důvodů. Kdybych to měl aplikovat na Husu na provázku. Myslím si, že zákazy nic nevyřeší, ale chce to dvě věci. Zaprvé, ať se tomu divadlu seberou dotace, protože proč Ministerstvo kultury má vyplácet dotace divadlu s tímto repertoárem. To není zákaz, to je ekonomická regulace, nic více, nic méně. A jestliže toto představení je tak výživné a vydatné, že vstupné bude krýt náklady, no tak výborně, ať se hraje dál. Takže to je jedna věc.

A druhá věc. Víte, dokonce i v prezidentských volbách bylo takové hlavní téma slušnost. A téměř jsem někdy měl dojem, že nebyl ani tak důležitý program. Důležité bylo říkat opakovaně jako kafemlejnek, já jsem slušný, já jsem slušný, já jsem slušný. No a teď tady máte hnutí, které se nazývá Slušní lidé, a které protestuje podle mě docela pochopitelně proti neuvěřitelné vulgaritě a zneužívání státních symbolů. No a najednou proti těmto slušným lidem se vede kampaň. Je to pokrytecké a já s tím nesouhlasím.

No, tak pokud jsem dobře pochopil, to divadlo na provázku je příspěvková organizace města Brna. To znamená de facto veřejná instituce placená z veřejných prostředků, to je nepochybně pravda.

Ze tří zdrojů, pane Soukupe. Z rozpočtu města Brna, z krajského rozpočtu a z rozpočtu Ministerstva kultury. To jsou všechno peníze daňových poplatníků. To nejsou příjmy ze vstupného.

Já jsem tu hru neviděl. To znamená, všechno mám z doslechu. Je pravděpodobné, že tedy takto vulgární, jak ji oba dva jaksi máme z doslechu, opravdu je. A je faktem, že umění mnohdy bývá kontroverzní. S Vaší námitkou, že jaksi je otázkou, jestli mají být takové věci placeny z veřejných prostředků, nelze než souhlasit. Na druhou stranu, víte, co mně přišlo velmi podivné? A stále se opakuje takový ten model demokratický, nedemokratický. Tak pokud udělám takto kontroverzní divadelní představení, no tak přeci musím počítat s tím, že zase části lidí se to nebude líbit. A musím počítat zase s kontroverzemi z druhé strany. A najednou to vypadá, jako kdyby s tím nepočítali ti organizátoři. Kdyby jim vadilo, že se o tom vede polemika, nebo kdyby jim vadilo, že proti tomu někdo protestuje. Já jsem tu hru neviděl. Mně vadí, že najednou by jako mělo být nepřijatelné proti tomu protestovat. Já neznám ani tu hru, ani hnutí Slušní lidé. To znamená, nechci je hodnotit. Ale ten samotný fakt, že máme svobodu, a pokud je svoboda takovou hru uvést, to přece musí být svoboda i proti ní protestovat.

Proti ní protestovat, no samozřejmě, že ano.

Já totiž chci bránit obě dvě ty svobody.

Když jsem definoval Pražskou kavárnu, tak jsem říkal, nejpřesnější definice Pražské kavárny spočívá v tom, že pokud mám stejný názor jako ona, jsem demokrat a chcete-li i slušný člověk. Pokud mám jiný názor, jsem v mezním případě fašista, nebo třeba alespoň populista a tak dále. To je to nadřazování svých názorů nad názory ostatních.

Pane prezidente, pojďme od těchto témat, která přinesl minulý týden, k těm, která bohužel minulý týden nepřinesl, protože se táhnou již mnoho měsíců. To základní téma je samozřejmě sestavování vlády. Včera byl takový den rovnodennosti, když to řeknu z pohledu sestavování vlády, protože Andrej Babiš sestavuje vládu úplně stejně dlouho jako Mirek Topolánek. Dnes už je rekordmanem. Napadlo by Vás vůbec v říjnu, že to bude tak dlouho trvat?

Ne, já jsem předpokládal, že se velmi pravděpodobně vytvoří, téměř bych řekl americkým termínem koalice ochotných, a tady byly dvě ochotné strany, komunisté a již citovaná SPD, kteří by dohromady vytvořili sto patnáct hlasů, tedy většinu ve Sněmovně. Rozumím Andreji Babišovi, jestliže usiluje o jiné vládní složení, nicméně toto úsilí zabere určitý čas. A já chci věřit, že se tento čas zvolna nachyluje. To znamená, že během velmi krátké doby jmenuji ne jenom Andreje Babiše premiérem, to bude příští týden, ale že jmenuji i jeho vládu.

No, to jsem trošku s překvapením viděl z Vašeho rozhovoru v České televizi, protože jsem trochu už zvyklý, možná přespříliš zvyklý, že šrapnely vysíláte přes televizi Barrandov. Tento šrapnel jste vyslal přes Českou televizi, že Andreje Babiše jmenujete ještě před skončením referenda. To znamená, řekl jste příští týden, takže pátého, šestého června.

No a referendum je někdy do patnáctého, pokud mě paměť neklame.

Bude jmenován. To znamená, cesta zpět už nebude. Předpokládám, že Vám tedy bude muset navrhnout vládu po referendu, a pak bude muset velmi spěchat. Pokud referendum nedopadne příznivě, bude muset rychle navrhnout vládu tedy s SPD?


Vy si pletete dva termíny. Termín třiceti dnů to je od jmenování vlády do předstoupení před Poslaneckou sněmovnu. A vlastně neurčený termín, neurčená lhůta mezi jmenováním premiéra a jmenováním vlády.

To neurčená, ale předpokládám, proto se na to ptám. Já tyhle termíny chápu. Nicméně pokud spěcháte se jmenováním premiéra, znamená to, že už chcete rychle, aby Vám předložil vládu, i když samozřejmě ústavní lhůta tam není. Ale oba dva se shodujeme, že už je to příliš.

A zapomněl jste, že jsem motivován sázkou o slivovici.

O slivovici, ano. No, ona je totiž taková zajímavost, protože když by některý z ministrů odešel z vlády, ať už ze zdravotních důvodů nebo osobních, a Vy jste ho odvolal, no tak na jeho místo teď nikoho dát nemůžete?

Proč ne?

Nemůžete jmenovat ministra v demisi. To nejde.

Já si myslím, že je klidně možné, aby ministra v demisi nahradil jiný ministr. A jakmile budou jmenováni ministři té nové vlády, no tak už je samozřejmě můžete odvolat a můžete nahradit jinými.

To ano, ale obávám se, že pokud je vláda v demisi, to znamená, v demisi jsou i jednotliví ministři, a odešel by z vlády některý z ministrů, tak nového Vy jmenovat nemůžete, protože nemůžete jmenovat ministra v demisi. Mohl byste pověřit řízením toho rezortu nějakého jiného člena vlády. To ano.

Dobře, dovedeno ad absurdum. Vláda pojede autobusem, vláda v demisi, autobus havaruje a všichni ministři zahynou. Chcete tím říci, že není možná náhrada za tyto zahynuvší ministry?

No, tak to by samozřejmě bylo ústavně jinak tahle ta situace. To by samozřejmě bylo možné, protože byste jmenoval vládu novou, protože ta vláda...

Jasně.

...by neexistovala, no budiž. Pane prezidente, k té vládě, pojďme ještě chvilku k fungování té vlády. Oni říkají, že makají, že je to funkční vláda, že se nic neděje, že veřejnost má být v pohodě, protože vláda funguje, jako kdyby důvěru měla. No, z mého pohledu to teda tak určitě není, protože vláda v demisi těžko prosadí reformy, protože to bez legislativních změn nejde. A pokud důvěru nemá, no tak se jí podaří obtížně něco prosadit. Mně spíš přijde, že oni někam pořád jezdí, fotí se u toho, slibují chaoticky to nebo ono. A tak možná řeknu, že ta vláda je víc jaksi slyšet než vidět, když to řeknu.


Ale tak já bych se v tomto té vlády zastal, protože moje vláda také jezdila do krajů, a je to dobře, protože máte kontakt s těmi kraji. Nejste pořád zavřený v Praze.

No ano, ale Vaše vláda měla vyjednánu důvěru nebo tedy měla svoji důvěru a lidé věděli, že to, co slíbí, má také sílu prosadit.

Dobře, ale na druhé straně jestliže by Babišova vláda byla uzavřena v Praze, no tak byste jí asi právem vyčítal, že nemá kontakt se širší tedy mimopražskou veřejností.

Anebo bych říkal, že nic jiného dělat nemůže, protože stejně nic neprosadí. No, to je otázka.

Což mimochodem taky není pravda, protože je řada zákonů, které mají podporu napříč politickým spektrem, takže je může prosadit i vláda, která důvěru nemá.

Vy víte, že řídím největší reklamní agenturu v zemi, a v reklamě se používá takový termín, overpromise. To je, když slíbíte víc, než můžete dodat. Jestli náhodou na to ANO potom v dalších volbách nedojede?

Ano.

Že slibuje víc, než může dodat.

Většinou se sčítají všechny ty náklady na sliby, zejména investiční sliby. Já sám podporuji investice. Myslím si, že je rozumné, aby se zvyšovaly, protože to je záruka dobré budoucnosti, o které jsme na začátku našeho rozhovoru mluvili. Ale na druhé straně chybí mně analýza plýtvání, pane Soukupe. Já jsem si teď, a včera jsem ji dostal, vyžádal od Míly Kaly, prezidenta NKÚ, takovou stručnou analýzu, kde všude se vyhazují peníze. To nejsou rozkradené peníze, ale peníze vyhozené plýtváním, neschopností a tak dále. Drobný příklad, bývalé Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhodilo miliardu sto milionů za tři nefunkční počítačové systémy.

Ano, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetku vyhodil půl miliardy...

Ano.

...za počítačový program, který nefunguje.

Ano, ano, ano, ano. A těch příkladů, když si to nasčítáte, pane Soukupe, tak je to téměř totéž, jako když si nasčítáte náklady na ty sliby. Co kdybyste mezitím udělal rovnítko a zavedl takovou akci typu Viktor Čistič, to znamená odstranit plýtvání, mimochodem včetně lidí, kteří to plýtvání způsobili. Rozuměj, odstranit je z funkcí.

Já na to mohu pouze upozorňovat třeba v rozhovoru s Vámi, protože nemám žádnou funkci. Realizovat to musí ti, kteří jsou za to odpovědní.

Určitě ano.

Pane prezidente, přesto se toho tak úplně nevzdám. Já jezdím každý den ráno do práce přes Jižní spojku a tam jsou desítky různých billboardů, kde se říká, prostě to zařídíme, makáme, prostě to uděláme, postaráme se a tak dále, no. Upřímně řečeno, ono se toho moc nezařídí. Těch zákonů je co za poslední tři čtvrtě roku schválených, možná bychom je spočetli na prstech jedné ruky. Ale o tom jsme hovořili. Já Vám dám konkrétní příklad. Ministr zahraničních věcí Martin Stropnický jen za posledních několik týdnů, já jsem si našel zasedání Rady Evropské unie pro zahraniční věci v Bruselu, která mimo jiné diskutovala situaci v Gaze, poslal svého náměstka pana Šrámka. Pan ministr to zdůvodnil tím, že je zaneprázdněn, tak budiž. Před měsícem byl summit ministrů zahraničních věcí v Lucemburku. V české delegaci pan ministr nebyl zase s odůvodněním toho, že je zaneprázdněn. Když se převážely ostatky kardinála Josefa Berana do České republiky, pan ministr ve Vatikánu nebyl, protože byl zaneprázdněn. No, to nevypadá, že by se makalo.


Je to argumentum ad hominem, to znamená argument vůči jednomu konkrétnímu člověku, který už se cítí býti velvyslancem v Izraeli. Já jsem dokonce, pokud mě paměť neklame, už podepsal jeho jmenování, ale dosud je stále ještě, dokud nedostane agremá, dosud je stále ministrem zahraničí, takže nemohu, než s Vámi souhlasit, že do té doby má jezdit do Štrasburku, do Bruselu a kamkoli jinam.


No, to byl totiž jenom příklad samozřejmě. Ono takových ministrů bychom tam našli více. To byl jenom příklad snížené motivace. Tak jestli jsem v demisi a současně už mám přislíbeno od prezidenta republiky, že budu velvyslancem v Izraeli...


A to je jeden jediný člověk, pane Soukupe. Nikdo jiný nic přislíbeno nemá.

No, tak už se teda zrovna nepřetrhnu. Někteří se tedy přetrhnout chtějí alespoň při podpisu zakázek. Třeba ministr dopravy na to mýto nebo možná ministr spravedlnosti.

Vidíte, zrovna včera jsem měl na Hradě pana ministra dopravy. Měl jsem radost, když mně oznámil, že je konečně hotová ta feasibility study k mému oblíbenému vodnímu koridoru, Dunaj - Odra - Labe. Tak teď už jenom, aby se začalo pracovat. No a při té příležitosti jsme samozřejmě probírali i otázku mýta. Já mám dojem, že jsem to tady říkal v našem minulém pořadu, takže právě proto se nechci opakovat, ale jenom jednou větou shrnuji, že proti těm devíti stům kilometrů silnic první třídy je unisono svaz měst a dopravy, Svaz měst a obcí, promiňte, Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy. Tedy tři nejvýznamnější instituce, které do toho mohou mluvit. Tak jsem říkal, proboha, tak proč ten tendr obsahoval tak nesmyslnou podmínku, proti které všichni protestují?

Pane prezidente, ten Váš názor je jasný. Já jsem tady dával takové mírné podezření, jestli právě ministr dopravy v demisi se nějak, jak to říkával kdysi paragraf 711 občanského zákoníku, starého občanského zákoníku, tam dával termín ‚nad míru přiměřenou poměrům'. Jestli tedy pan ministr dopravy nad míru přiměřenou poměrům se nesnažil vyjít vstříc jedné konkrétní podnikatelské skupině.

Víte, zaprvé je to krásná formulace, kterou slyším poprvé. Zadruhé, když jsem se o to blíže zajímal, tak já jsem původně očekával, že v tom tendru bude spor mezi zastánci mikrovlnného a satelitního systému a zjistil jsem, že všichni čtyři uchazeči preferují satelitní systém. Je mi to trošku líto, říkal jsem panu ministrovi, že ty mýtné brány, doufám, budou rozumně využívány.

Já se nechci bavit ani o mýtu, jenom konkrétně v této věci pokud to zadání bylo pouze na satelitní systém, no tak logicky tam nikdo nenabízel ten mikrovlnný. To by to Ministerstvo muselo dát to zadání tak, aby bylo možné nabídnout i ten mikrovlnný. To znamená, tam je tedy odpovědnost na ministru Ťokovi.

Zadání bylo technologicky neutrální, což může znamenat obojí, protože pokud jde o kombinovaný systém, který také existuje, tak o něm se říká, že je to dialektická syntéza nedostatku obou variant.

 

Já přeskočím k dalšímu vycházení vstříc vládní moci, státní moci, podnikatelským skupinám. Toto byl alarmující případ, já jsem na něj prostě upozornil. Já to nechci už dál hodnotit, já jsem na něj upozornil. Ale řeknu Vám případ, který mě šokoval, mě osobně, možná svou nebetyčnou drzostí. Může se zdát regionální. Jde o hlavní město Prahu a je to připravovaný společný podnik mezi hlavním městem Prahou a skupinou investiční Penta. Má se týkat výstavby a výkupu pozemků pro výstavbu města. Ten princip spočívá v tom, že město vloží peníze a pozemky, které už má a ten soukromý investor, který bude mít většinu, padesát jedna procent, vloží peníze. To by nebylo nic moc neobvyklého. Mě zaujalo, pro mě ta neuvěřitelná drzost, kterým to pražský dopravní podnik a magistrát odůvodňují. Oni to odůvodňují tím, že to jinak udělat nejde, protože jinak nedokáží obejít zákon o zadávání veřejných zakázek, jinak nedokáží obejít pravidla pro výkup pozemků a jinak nedokáží obejít zákon o svobodném přístupu k informacím. To znamená, oni systémově vymýšlejí to, aby mohli obejít zákon, zákony, právní předpisy, které nařizují, jak se má nakládat s veřejnými prostředky, a odůvodňují to tím, že jinak rychle metro nepostaví.

No, dobře a někdy bude končit v polích, že jo, což taky v případě výstavby metra bylo. Pane Soukupe, podívejte, když chce někdo obejít zákon ať jakýkoli, tak od toho jsou orgány činné v trestním řízení, které by alespoň teoreticky tomu měly zabránit. A platí, že každý občan má právo podat trestní oznámení, ale ne jenom to, že když se orgán činný v trestním řízení doví o trestném činu, kterým je nepochybně obcházení zákona, tak má jednat. A vzhledem k tomu, že jste v tomto pořadu teď oznámil orgánům činným v trestním řízení trestný čin, tak předpokládám, že někdo zdvihne zadek a bude jednat.

Měl by se tím zabývat, protože oni, já jsem tu tiskovou konferenci dopravního podniku viděl a tam mládenci v bílých košilích s neuvěřitelnou arogancí novinářům vysvětlovali, že pokud chtějí metro, tak ať se na nic neptají, že oni to zařídí, takhle. A ten podnik nebude povinen poskytovat žádné informace. Nebude se zodpovídat z toho, jak nakládá s veřejnými prostředky. Prostě to prý nějak zařídí. Já, neměli by, když nejsou schopni podle pravidel, které jsou naším právním řádem stanoveny, postavit metro, neměli teda postavit podle pravidel aspoň tramvaj?

Především by měli odejít ze svých funkcí. A druhé řešení, ale to je na dlouhé lokte, pokud je tady nějaký zákon, a já takových zákonů znám spoustu, který zbytečně byrokraticky brzdí nějaký proces veřejných staveb, ať se ve Sněmovně projedná změna tohoto zákona.

No, dobře, přesně tak. Ale přeci město nemůže vymýšlet tak, když jim zákon nevyhovuje, jak ho tedy obejít?

Město je kraj, v tomto případě je Praha kraj, a jako každý kraj má zákonodárnou iniciativu, takže může předložit návrh na změnu zákona.

A ještě je to velmi podezřelé, že je to těsně před volbami, protože obecní volby, volby do obecních zastupitelstev, kterými se tedy řídí i volby v Praze, nikoliv krajské volby, jsou na podzim. Mimo jiné advokát, který toto připravoval, tuto konstrukci, nebo je strategickým právním poradcem magistrátu a dopravního podniku, je bývalým zaměstnavatelem současného ředitele dopravního podniku pana Gillara.  No mně přijdou, že se nám vysmívají.

Tak si to nenechme líbit a jednejme.

Dobře, tak tohle kosmické dění v Praze, z mého pohledu kosmické dění v Praze, uvozuje mé určité pochybnosti o dlouhodobé funkčnosti vlády bez důvěry, vlády která...

Pane Soukupe.

Nemůže se to opakovat, takováto podobná věc?

Je mi líto, ale vláda s důvěrou nemusí být o nic funkčnější, než vláda bez důvěry. Dovolte, abych toto smutné konstatování trošku dolil do sklenky Vašeho skepticismu, protože Vy sám jste tím skepticismem naši debatu začal. Já chci věřit, a udělám pro to, co budu moci, i když hlavní práce je na premiérovi, že tady budeme mít v blízké budoucnosti vládu s důvěrou, a že tato vláda bude pracovitá a úspěšná.

Doufejme. Mým úkolem je upozorňovat na nepřijatelné, mimo jiné mým úkolem je upozorňovat na nepřípustné propojování ekonomické a politické moci. Nic jiného jsem tímto nemyslel. Pokud by se to mělo stát pravidlem, budu na to upozorňovat stále znova.


Samozřejmě.

Poslední otázka, pane prezidente, hodně rezonoval Váš spor s kandidátem na ministra zahraničních věcí, s panem Pochem. Já mám pocit, že pan Poche tak trochu couval. Četl jsem si jeho rozhovor v deníku Právo. Pořád jsou ty postoje nesmiřitelné?

Víte, pane Soukupe, když někdo mění své názory jenom proto, aby získal ministerské křeslo, tak si mohu myslet, že i ty předchozí názory byly nevážné, a že šlo o něco jiného než o hájení těchto názorů. Bohužel, myslím si, že politika není dobytčí trh, že se tady neobchoduje s krávami ani s voly, a že tedy předmětem obchodu nejsou ministerská křesla. Jinými slovy každý ministr má být odborník, to zaprvé.

A zadruhé má zastávat názory odpovídající programovému prohlášení vlády. Takže je-li programové prohlášení vlády, které jsem dvakrát pečlivě studoval, zaměřeno protimigračně a pan premiér Babiš dokonce o sobě říká, že je největší evropský lídr boje proti migraci, no tak přeci nemůžete mít sluníčkáře nebo vítače jako ministra zahraničí.

Dobře. Pane prezidente, já jsem ve svém Duelu, mimo jiné dnes po našem vysílání našeho rozhovoru bude duel s předsedou ODS Fialou, tak jsem zvědavý, jak se bude konfrontovat s Vašimi názory, ale já jsem měl ve svém Duelu poprvé pana Zimolu. Já jsem ho neznal a musím říct, že mě už mezi politiky máloco překvapí a mě velmi překvapil svojí vlídností, svým rozhledem. Velmi mě překvapil v dobrém slova smyslu. Nebude ve vládě? Pořád platí to, že Jiří Zimola nebude ve vládě?

Víte, já jsem četl jeho rozhovor, ve kterém říká, nevím, jestli dostal nabídku, nedostal nabídku od Jana Hamáčka, ve kterém říká, že chce, aby někdo zůstal v Lidovém domě a někdo tu stranu skutečně vedl, protože samozřejmě práce ministra je natolik časově vyčerpávající, že na stranickou práci, nenalhávejme si nic, už čas nezbývá. Takže Jiří Zimola bude zřejmě jediný, kdo bude pracovat v Lidovém domě.

Mimo jiné, poslední poznámka, to už není otázka. Pane prezidente, v našem časopisu Týden v pondělí vyjde rozhovor s Jiřím Paroubkem. Já než jsem sem jel, do Lán, tak jsem si ho četl, co tedy pan Jiří Paroubek novinářům řekl. A on tam mimo jiné řekl to, že sociální demokracie v novodobé historii vyprodukovala pouze dva vynikající lídry. Jedním jste Vy a druhým je on. Co tomu říkáte?

Tak já z padesáti procent s ním souhlasím.

Tak to bylo vše, co dnes mohlo padnout. Děkuji Vám za rozhovor, pane prezidente.

Hezký den.  

 

Rozhovor prezidenta republiky pro Blesk

Rozhovor prezidenta republiky pro Blesk

21.09.2018
  Co je to ono omezení inkluze, na němž se Váš tým spolu s ministrem školství shodl? Jde jen...

Projev prezidenta republiky při tiskové konferenci u příležitosti oficiální návštěvy Spolkové republiky Německo

Projev prezidenta republiky při tiskové konferenci u příležitosti oficiální návštěvy Spolkové republiky Německo

21.09.2018
Dobrý den, dámy a pánové, když jsem přiletěl do Spolkové republiky, setkal jsem se s poměrně...