ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 11.01.2018

 

Dnešní pořad Týden s prezidentem natáčíme jen pár hodin předtím, než se otevřou volební místnosti. Volba prezidenta je jedním z nejdůležitějších momentů v letošním roce. Budeme totiž volit prezidenta, který bude muset v dnešním rozbouřeném světě prokázat velkou politickou zkušenost. Když jsem připravoval dnešní rozhovor s panem prezidentem, který natáčíme na prezidentském zámku v Lánech, tak jsem si v duchu procházel zpětně naše rozhovory za poslední rok. A došlo mi, kolik zajímavých momentů jsme při natáčení těchto pořadů zažili, ať už v Praze nebo v průběhu jeho výjezdů do zahraničí. Často jsme spolu přitom nesouhlasili a někdy naše rozhovory šly i na pomyslnou hranu. Ale jednu věc bych na nich chtěl ocenit, vždy byly rozhovory korektní, a byl z nich cítit názor velmi výrazné osobnosti.

Za několik hodin se otevřou volební místnosti. Chtěl bych Vás vyzvat, abyste šli k volbám. Nebudu vám říkat, koho máte volit a koho ne. Bohudíky máme totiž svobodu. Jaký volební lístek dáte do obálky, je věc každého z vás. Já bych vás chtěl jen poprosit, ať volíte moudrost. Ať vás vlastní rozum chrání před mudrlanty, kterým více než o dobro národa jde jen o jejich vlastní prospěch. Před lidmi, kteří mění názor podle toho, co se zrovna líbí, nebo co jim jejich poradci poradí. V dnešní době potřebujeme totiž opravdu silného autentického prezidenta.

No a jak vidím, již je vše připraveno na natáčení tohoto Týdne s prezidentem, tak pojďme na to.

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u svého pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Ani ne za dvacet čtyři hodin se otevřou volební místnosti a budeme volit prezidenta naší země. I proto je dnešní natáčení a vysílání Týdne s prezidentem trochu poznamenáno vrcholící volební kampaní a nervozitou mezi lidmi i mezi politiky. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.

Pane prezidente, já bych si dovolil začít náš rozhovor tím, čím obvykle končíme. Jak jsem řekl, ani ne za dvacet čtyři hodin je výjimečná událost. Prezident republiky, první přímo volený prezident republiky, bude obhajovat svůj mandát. Co byste vzkázal voličům?

Tak zaprvé, aby šli k volbám, to je úplně nejdůležitější, protože ten kdo nejde k volbám, dává šanci těm, kdo k volbám jdou, a ti pak mohou zvolit i kandidáta, kterého on by v životě nevolil. Tak to je první vzkaz.

A druhý a poslední vzkaz, aby spoléhali na svůj zdravý rozum a aby zkoumali, jakou minulost a jakou práci mají kandidáti za sebou. Ne co slibují, protože slibovat dokáže každý.

No, jak se lidé rozhodnou, uvidíme v sobotu odpoledne, v odpoledních hodinách, kdy už budou známy výsledky, a nepochybně to zhodnotíme příští čtvrtek při dalším Týdnu s prezidentem.

Pane prezidente, podle mého soudu jedna z věcí, kterou by člověk neměl dělat, je soudit historii podle toho, co o ní ví dnes. Tím samozřejmě narážím na Váš včerejší výrok, že ministři v roce 1948, kteří podali demisi, byli blbí a Alexander Dubček o dvacet let později se, v uvozovkách, podělal. Jak jste to myslel?

Tak zaprvé, já nesouhlasím s Vaší tezí, že víme něco nového o těchto dvou událostech ve srovnání s tím, co jsme o nich věděli již tehdy. Mimochodem Klement Gottwald řekl o demokratických ministrech, kteří podali demisi, že se modlí, aby je ta blbost neopustila. A všichni historici se shodují, že to byla hrubá chyba, která Gottwaldovi umožnila komunistický puč.

Co se týče Alexandera Dubčeka, ale ne jenom jeho, už podpis Moskevských protokolů byl v té době považován za zradu obou našich národů. Já jsem dokonce použil vlídnějšího termínu, nemluvil jsem o zradě. A kromě toho nezapomeňte, že Alexander Dubček ještě ve funkci předsedy Federálního shromáždění podepsal takzvaný prügl patent, který umožnil potlačit demonstrace v roce 69, a to potlačovala naše armáda případně lidové milice, nikoli Sovětská armáda.

No, téma obecně, které jsme tímto uvedli, je statečnost, osobní integrita a dejme tomu odvaha v politice. Máte tedy naopak nějaké příklady odvahy a statečnosti v politice?


 Ale samozřejmě, že ano.

Kterých si Vy vážíte.

Já je vždy uvádím. Víte statečnost a odvaha se nejlépe projevují právě v krizových situacích, takže já uvádím Františka Kriegla jako příklad statečnosti a odvahy v této krizové situaci. V zahraničí velmi často mluvím o de Gaullovi, velmi často mluvím o Churchillovi a zcela určitě by se našly i další příklady. Uvádí se například historka, že dánský král, když byl připravován antisemitský pogrom, si ostentativně na svoji uniformu připíchl židovskou hvězdu. I to je akt statečnosti.

V českých novodobých dějinách je nějaká osobnost, o které se učí dle Vašeho soudu ve školách málo, a měli bychom ji vyzdvihnout?

Já si myslím, že se pořád ještě málo učí o Masarykovi. My z něho děláme sice tatíčka, ale my nečteme jeho knihy a my neznáme některé jeho názory, které znají historici, ale které nejsou veřejně příliš přístupné. Ale dobře, u Masaryka je samozřejmě hilsneriáda, u Masaryka je boj proti rukopisným falzům. Co je společné všem těmto věcem? Že jdete proti hlavnímu proudu, že jste v menšině. A co je to odvaha? Odvaha je být v menšině.

I o tom dnes budeme hovořit. Ale na jedné straně je taková ta velká okázalá statečnost, která v politice obvykle bohužel je doprovozena tím, že zemře třeba ve válkách mnoho lidí, kteří by chtěli žít. A vedle ní je taková ta neokázalá, ta dejme tomu každodenní statečnost. Ta, o které se většinou neví. Máte nyní na mysli nějaký příklad té neokázalé každodenní statečnosti, který byste chtěl zmínit?

Ale samozřejmě. Já jsem objel celou řadu zařízení sociálních služeb. Objel jsem také hospice, kde umírají lidé s nevyléčitelnou nemocí, a tady je neokázalá statečnost těch, kdo o tyto lidi pečují. A my nemůžeme jenom vyzdvihovat tu statečnost. Já jsem si uvědomil už před několika málo lety, že například pečovatelky, to jsou většinou ženy, dostávají čtrnáct nebo šestnáct tisíc hrubého. Nemůžeme dělat to, že kvůli tomu, že tu práci dělají s láskou, jim budeme dávat nízký plat. Takže jsem byl velmi rád, že se jim teď o dvacet tři procent ten plat zvýšil, i když je to pořád málo.

Poslední obecná taková otázka, a zbabělost? Zbabělost je lidská vlastnost, se kterou se setkáváme na každém kroku. Patří i do politiky? Máte nějaké příklady zbabělosti?

Ale milý pane Soukupe, když jsem mluvil o Alexanderovi Dubčekovi, který je stále vnímám některými lidmi jako idol. Z důvodu, který jsem Vám před chvilečkou uvedl, se tady dá mluvit, tak dobře, řekněme to velmi mírně, o nestatečnosti. On to byl hodný člověk. Já jsem ho znal osobně. Seděli jsme spolu v předsednictvu Federálního shromáždění. Velmi hodný, přátelský, milý člověk, ale to je na politiku málo.

Možná. Tak pojďme ke konkrétnějším věcem. Hovořili jsme o odvaze, zbabělosti, statečnosti v politice. Víte co mě zaujalo v letošní prezidentské kampani? Jak často jsou schopni ti kandidáti měnit názor na tu samou věc během několika týdnů nebo měsíců. O čem to svědčí?

Především mně dejte nějaký příklad změny jejich názoru?

Tak jeden z Vašich protikandidátů velmi pružně měnil názory například na to, jestli by jmenoval trestně stíhaného premiéra předsedou vlády, nebo nejmenoval. Tak to je takový jeden z příkladů, který je asi nejviditelnější.

Já znám jednoho politika, nebudu ho jmenovat, který si naslinil obrazně řečeno prst a zkoumal, odkud vítr fouká. On si teda nenaslinil prst, ale on si přečetl průzkumy veřejného mínění. Na rozdíl ode mě jim věřil. Když ty průzkumy měnily názor veřejného mínění, tak on pružně své názory měnil taky.

No, na tom se asi právě shodneme, protože role politického marketingu a těch poradců v několika posledních volbách, ať už parlamentních nebo jiných, byla možná až přeceňována. A zdá se, že spousty kandidátů tedy se rozhodli věřit politickému marketingu, průzkumům a trochu se možná ztratila autentičnost. Vypadá to, jako kdyby ty volební kampaně už dělali jenom ti poradci, a ti politici byli jenom takovým...

Tak v mém případě tomu tak není, ale teď budu zcela výjimečně sebekritický. On Churchill říkal, jenom idiot nemění svoje názory. A já, když jsem včera v Poslanecké sněmovně mluvil o presumpci neviny, tak je pravda, že jsem se asi před deseti, více než deseti lety, téměř dvaceti lety, domníval, že v politice má platit presumpce viny. A tehdy jsem vycházel z toho, že naše policie je neomylná, a že když někoho obviní, tak je téměř automaticky hoden odsouzení. A potom na řadě příkladů se prokázalo, že tomu tak není. Já jsem v tom včerejším projevu jeden příklad uváděl. To byla kauza Budišov a Věra Jourová, jestli jste to trochu sledoval. Jinými slovy, ano, tady máte příklad, jak jsem změnil pružně názor, ale nikoli v horizontu několika týdnů.

Několika týdnů.

Ale prakticky v horizontu asi dvaceti let.

K událostem ve Sněmovně se ještě dostaneme, ale já jsem spíše hovořil o politice jako marketingovém produktu, kdy na jednu a tu samou věc, aniž by se cokoli zvláštního stalo, kandidát má zcela evidentně podle rad poradců během několika týdnů rozdílné názory.

Tak doufám, že tohle opravdu není můj případ.

K té předvolební kampani ještě jedna otázka. Překvapila Vás určitá nesmiřitelnost až možná militantnost a nevraživost té kampaně?

Já tu kampaň především nesleduji. S výjimkou Vaší diskuze v Aréně s panem Babišem jsem se na nic nedíval. A koneckonců pan Babiš není kandidát.

Ano jistě, ale ona je tam celá řada faktorů. Sociální sítě, které umožňují jaksi anonymní vyjadřování velmi militantních postojů, a tak dále a tak dále. Já, mně to přišlo až možná přespříliš. Mě napadla taková, četl jsem knihu Nassima Taleba, ta se jmenovala Černá labuť. A ten popisuje.

Je strašlivě přeceňována mimochodem.

Ano, ale je tam zajímavá myšlenka. Popisuje začátek občanské války v Libanonu a popisuje ho tak, že proti sobě začali nejdříve válčit sousedé. Začali se nenávidět lidé z jedné ulice. Najednou, on tam popisuje, jak najednou ho začal nenávidět soused, a že ta nenávist ve společnosti se pak velmi rychle rozšíří. Neobáváte se toho trochu u nás?

V Íránu...

Já vím, že ta paralela trochu kulhá, ale přesto.


V Íránu tohle vidíme taky, kdy demonstrace, která začala v jednom městě, se postupně rozšiřuje na další města. Ale já bych se k té Černé labuti na vteřinku vrátil. Když jsem řekl, že je přeceňována, to základní je, že se občas objeví něco, s čím vůbec nepočítáte. Ale na tohle už předtím existovaly dvě teorie. Teorie emergence, čili vynořit se. Něco se neočekávaně vynoří. A potom teorie takzvané serendipity. To je podle cejlonského prince, který se jmenoval Serendip, a který na svých toulkách světem nacházel neočekávané věci. Takže v obou případech ta Černá labuť je jenom slabý odvar těchto dvou teorií.

Pojďme tedy od obecných otázek k událostem v domácí politice. K tomu, co se děje dnes. A samozřejmě musím začít událostmi v Parlamentu včerejšího dne. Nebylo to trochu absurdní? Neměl by z toho Václav Havel radost ve svých hrách? Myslím teď Václava Havla jako dramatika.

Já si myslím, že Poslanecká sněmovna naopak odvedla kus práce zaprvé tím, že rychle zvolila své vedení. A víte, že byly obavy z obstrukcí. Já když jsem si pozval devět, respektive osmnáct vedoucích představitelů všech devíti parlamentních subjektů, tak jsem byl ujištěn, že obstrukce nebudou, a bylo to dobře.

A zadruhé, Poslanecká sněmovna velkou většinou hlasů, pane Soukupe, schválila zákon o státním rozpočtu. Tedy zákon zákonů. Tak co chcete? Dělala dva kroky, kterými vykročila do budoucnosti, a to není chaotická situace, to nejsou havlovské paradoxy. To je poctivá a užitečná práce. A říkal jsem včera, že bych si přál, aby stejně tak věcně diskutovali o programovém prohlášení, navrhovaném programovém prohlášení Babišovy vlády.

Samozřejmě, já jsem při té poznámce o absurditě neměl na mysli ty reálné výsledky Poslanecké sněmovny, to znamená její ustavení a schválení zákona o státním rozpočtu. A nepochybně se stala i celá řada dalších věcí, které lze považovat za úspěch. Já jsem spíše měl na mysli průběh včerejšího jednání Poslanecké sněmovny o důvěře vládě.

Tam Vy jste vystoupil, v Poslanecké sněmovně, vysvětlil jste své stanovisko poslancům. Podpořil jste vládu s tím, že by jí důvěra měla být dána, a poté jste řekl, že při případném druhém pokusu, a tady poznamenávám, že jsme se všichni domnívali, že v tom prvním pokusu již včera důvěra vyslovena nebude, jste řekl, že budete chtít garantovanou většinu od Andreje Babiše v Poslanecké sněmovně. Což se dá tedy vyložit dvěma způsoby. Buď jako výhrůžka Andreji Babišovi, anebo naopak výhrůžka ostatním stranám, že Andrej Babiš v demisi bude vládnout tak dlouho, dokud si ji neobstará. Jak jste to myslel?

B je správně. Ano, podařilo se Vám to vystihnout až překvapivě dobře. Je to výhrůžka ostatním stranám. Já bych tady uvedl příklad vlády Mirka Topolánka, která vládla v demisi pět měsíců. A tehdy se proti tomu nikdo nebouřil, tak proč by se měl proti obdobné lhůtě bouřit teď?

No, každopádně to jednání se večer trochu zkomplikovalo. Některé poslanecké kluby chtěly předtím, než budou rozhodovat o důvěře vládě, stanovisko mandátového a imunitního výboru o vydání těch dvou poslanců, pana Babiše a pana Faltýnka. Z takové formality se ukázala velmi zajímavá věc. Mandátový a imunitní výbor se usnesl na tom, že chce předvolat bývalého detektiva Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Komárka, a chce od něj slyšet informace o tom šetření Čapí hnízdo a odmítl o vydání hlasovat. Co tomu říkáte?

Tak jestliže chtějí další informace, než se rozhodnou, mají je mít. Jak říkal Norbert Wiener, zakladatel kybernetiky, aktivně žít, znamená žít s přiměřenými informacemi. Takže mandátový a imunitní výbor žije aktivně.

Takže to nepovažujete za fatální selhání a manažerské selhání, jak třeba Miroslav Kalousek a další politici označovali včerejší jednání Poslanecké sněmovny?

A v čem by to bylo fatální selhání?

No, tak on to říkal Miroslav Kalousek, že se ještě nikdy...

Pane bože, jestli něco říkal...

Že se ještě nikdy v historii nestalo, že se o důvěře vládě jednalo více dnů než jeden, a že to byla nepřipravená schůze a tak dále a tak dále.

Zaprvé, co říká Miroslav Kalousek, není tak úplně relevantní. Miroslav Kalousek prohlásil, že má dva politické cíle. Zaprvé dostat Drahoše na Hrad a zadruhé překročit deset procent. Tak má pět procent a uvidíme, jak dopadne ten první cíl. Ale v každém případě, co je nenormálního na tom, když o tak důležité věci jako je důvěra vládě, jedná Sněmovna více než jeden den? Co je na tom proboha nenormálního, zejména když se konečně bude jednat o programovém prohlášení, které je obšírné, které má celou řadu aspektů? A je velmi dobře, že tam jednotlivé strany vyjádří svůj názor.

Pojďme se tomu věnovat na chvilku, pane prezidente. Ten požadavek mandátového imunitního výboru na výslech plukovníka Komárka.

No.

My jsme se v jiném našem pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa plukovníku Komárkovi poměrně podrobně věnovali. Celá ta jeho osoba, jeho osud, soud, který proběhl, souvisí s policejní reformou, která proběhla v minulém roce. Ono to totiž vypadá, pane prezidente, tak, že poslední kapkou pro provedení policejní reformy byla kauza Tesko SW, což je tedy poměrně důmyslná klientelistická síť zasahující až do policie, která upozorňovala na probíhající policejní šetření, tedy úniky z policejních spisů. Do té kauzy mohl být zapleten někdo z rodiny policejního prezidenta Tuhého. A hned poté proběhla ta policejní reorganizace. Plukovník Komárek byl odvolán. Policejní prezident Tuhý na něj podal trestní oznámení za výrok, že je tedy zapleten do té kauzy. A nyní je plukovník Komárek označován za lháře právě Miroslavem Kalouskem a dalšími.

Ta otázka zní, nemohlo opravdu být, a tam směřuji, nemohlo opravdu být vyšetřování kauzy Čapí hnízdo zinscenováno? Součástí nějakých klientelistických vazeb, které je mohly vyvolat? Plukovník Komárek totiž řekl u soudu, že má podezření, že vyšetřovatel Čapího hnízda, té kauzy, je ve spojení s mafií.

Podívejte se, pane Soukupe. Já nemám rád konspirativní teorie. To znamená, že jak jsem řekl včera v Parlamentě, nechť policejní vyšetřovatelé, státní zástupci a nakonec soudci konají tak, aby nebyli vystaveni politickým tlakům, ať z té či oné strany. Předpokládat, že například jde o souvislost mezi policejní reorganizací a akcí Čapí hnízdo, mi připadá jako trošku přitažené za vlasy. Ale řeknu Vám jinou souvislost, která může být.

Jenom, promiňte, pane prezidente, ale součástí té policejní reorganizace nebo takovou rozbuškou pro její provedení nebo poslední kapkou bylo odhalení klientelistické sítě, která obchodovala nebo vynášela informace z policejních kruhů. To je ten pravý důvod. Bylo tam těch kauz víc, kauza Vidkun a tak dále. Já se ptám na to, jestli tedy nemohlo, pokud klientelistická síť vynášela informace z policie, jestli tedy naopak nemohlo být nějaké šetření aktivně zinscenováno z politických důvodů.

Podívejte se, zaprvé o tom vím velice málo, o struktuře této sítě.

No, to naznačuje plukovník Komárek.

Dobře, já vím velice málo i o plukovníku Komárkovi. Pouze mě z češtinářského hlediska zarazil směrem ke generálu Tuhému výrok ‚brutální únik informací', protože únik informací buď je nebo není, ale není brutální. O tom se takto nedá mluvit, ale to je maličkost.

Ono není pochyb o tom, že ten výrok byl nešťastný.


Čili opakuji odpověď na Vaši otázku. Když o něčem vím velice málo, tak se nepokouším tvářit jako Všeználek a vyjadřovat se ke všemu. Ale kdybyste mě nechal domluvit, tak bych řekl trochu jiný případ, ale možná, že tam bych našel souvislost, a to je kauza Kubiceho zprávy. Pane Soukupe, já znám velice dobře Jiřího Paroubka a vím, že byl ochoten vyrazit po jakékoli lepé ženě, která se ocitla v jeho okolí. Ale nikdy nebyl pedofil. A v té Kubiceho zprávě se říká, že pedofil byl. A protože ta zpráva byla publikována těsně před volbami, tak jistě vzala sociální demokracii několik procent. Stejně tak jsem říkal, že nemám nic proti jakémukoli vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Ale že mně vadí, jestliže startuje těsně před volbami, a to ze stejných důvodů. Mimochodem potěšil mě Milan Chovanec, když mně řekl, Miloši, ono by asi bylo opravdu dobré, kdyby to bylo až po volbách, a měl pravdu. Já sice nevím, jestli to hnutí ANO prospělo nebo uškodilo, asi spíš uškodilo. Možná, že by mělo pětatřicet procent a ne třicet. Takže ano, tady vidím souvislost. Ale nějakou temnou strukturu zabývající se úniky informací! Starý Dienstbier říkal, v Čechách se všechno vykecá. Únik informací je naše národní vlastnost.

Dobře, já samozřejmě nevím, co má na mysli pan plukovník Komárek. Pana plukovníka Komárka neznám, nikdy jsem ho neviděl a nevím samozřejmě, co bude v úterý říkat na jednání mandátového imunitního výboru a zda pro to jeho tvrzení jsou nějaké důkazy. Ale pokud by byly, tak by to bylo mimořádně závažné, a proto jsem chtěl to v dnešním pořadu zmínit.


A pro jaké jeho tvrzení, abych to pochopil?

No, že to policejní šetření kauzy Čapí hnízdo bylo iniciativně z politických důvodů zinscenováno.


Tak to v tom případě, má-li být věrohodný, musí především říci, kdo konkrétně ho zinscenoval a předložil nějaké důkazy. Jinak je to plácnutí do vody.

Pojďme k vládě. Pan Babiš Vám představil nové složení vlády. Lze očekávat, že v těžkostech získávání důvěry se její složení bude měnit. Je někdo, koho byste oželel, či případně někdo, na kom budete trvat?


Pane Soukupe, proboha, vždyť ti ministři jsou tam pár týdnů. A já se mám jako nepremiér, který by se k tomu měl vyjádřit, ale taky později, vyjadřovat k tomu, kdo z nich je slabší a kdo silnější? To se nedá poznat. Já jsem pouze pochválil ministra školství za jeho vztah k inkluzi. A když budu mít možnost pochválit další ministry, tak to s radostí udělám.

Tak zeptat jsem se na to samozřejmě musel. V jiném našem pořadu Duel Jaromíra Soukupa byl hostem mladičký ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a musím říci, že soudě podle ohlasů diváků, sledovanosti i dojmu, který na mě zanechal, mě velmi překvapil, a to v pozitivním slova smyslu.

Já jsem s ním měl taky velmi příjemnou a velmi zajímavou diskuzi.

Má tedy Andrej Babiš stále Vaši důvěru jako šéf vlády?


Ale samozřejmě, že má. Já už jsem odpověděl na tu Vaši jedovatou otázku, o těch dvou variantách, že B je správně. Takže já bych si spíš přál přitlačit ty ostatní subjekty k tomu, aby tu důvěru Andreji Babišovi daly, a proto jsem citoval ve svém projevu v Parlamentě trošku výhružně několik čísel, 103, 108, 115, 140. No a ti lidi tam bledli, zelenali, modrali, protože si uvědomili, že těch variant podpory menšinové vládě Andreje Babiše je podstatně víc, než by se na první pohled zdálo.

Mimo jiné tyto počty mezi novináři velmi zarezonovaly, protože okamžitě všichni začali počítat, co ty jednotlivá čísla znamenají, protože všichni novináři samozřejmě vědí, že Vy žádné číslo neřeknete jen tak, že to mělo svůj smysl. Když jsme u těch počtů, Milan Chovanec, úřadující předseda sociální demokracie, řekl, že by si dovedl představit jednání o vstupu do druhé Babišovy vlády. Ale doprovodil to podmínkou, že by v ní neměl tedy být Babiš.

A abych Vás doplnil, pane Soukupe, kandidát na předsedu sociální demokracie Jan Hamáček rovněž uvažuje o spolupráci mezi sociální demokracií a hnutím ANO. A pokud jsem dobře četl monitor, takovou podmínku tam nemá.


Četli jsme stejné monitory.

Tak.

Každopádně sociální demokracii v únoru čeká sjezd, uvidíme, jak její členové rozhodnou a kterým směrem se vydají. Zkusme tedy pracovat teď s termínem ‚kdyby'. Nechci komentář ke sjezdu sociální demokracie. Dovedete si takovou vládu představit? Kdyby tedy byl zvolen předseda, který si dovede představit...?

Ale já si myslím, že je to jedna z možných variant, to je těch 108, že. A já bych ji docela uvítal, ale znovu opakuji, po patnácté, pane Soukupe, že je to premiér a nikoli prezident, kdo rozhoduje o složení vlády.

Já vím ale...

Úkol prezidenta, který jsem splnil, je vytvořit mu časový interval, aby v klidu a míru mohl vyjednávat s dalšími parlamentními subjekty.

Tak já se pomalu snažím zjistit Vaše sympatie pro případnou koaliční vládu. To je vše, proč se na to ptám. Já samozřejmě rozumím Vašim odpovědím.

Ale tak, dobře.

Mimo jiné komentátor Vratislav Dostál řekl, že v poměrném volebním systému se nepočítá jen volební zisk, ale také schopnost vytvářet koalice. A zdá se, že zatím Andrej Babiš o koalice příliš nestojí a stojí spíše o takové ty ad hoc hlasovací koalice.

Znovu opakuji, uvědomte si, že měl z důvodů, o které si sám řekl, on si přál, abych jeho vládu jmenoval 13. prosince, protože chtěl jet čtrnáctého už jako premiér do Bruselu. Dobře, to jsem udělal, ale tak podle ústavy naběhla ta třicetidenní lhůta, takže času na jednání bylo málo. Kromě toho jste tam měl ty novoroční a vánoční svátky a kromě toho se teprve tvořilo programové prohlášení. Teď toho času bude hodně a já doufám, že k nějaké rozumné dohodě se dospěje.

No, dobře. Velmi zajímavá situace se také rozvinula teď okolo zprávy toho OLAFu, toho kontrolního orgánu Evropské unie. No, na mě to působí skoro jako zklamání. V té zprávě, pokud jsem si tedy z dostupných zdrojů to přečetl, je spousta podmiňovacího způsobu, mohl by býti, a kdyby bylo, ale nic objevného tam není. Vy jste se s tou zprávou už seznámil?

Já jsem četl její výňatky, které byly publikovány v tisku. Dokonce mám dojem, že v některých novinách byla shrnuta téměř celá zpráva.


Dokonce jí uveřejnili celou.

No tak vidíte. Ale v každém případě souhlasím s názorem nejvyššího státního zástupce, že by měla být založena do spisu, to nesporně ano, ale nesouhlasím s jeho názorem, že by měla být neveřejná. Už jsem Vám jednou nebo dvakrát řekl, že nemám nic proti jejímu zveřejnění.

No, já jsem říkal v jednom našem pořadu, že v okamžiku, kdy se dostala na jednání mandátového a imunitního výboru jako součást policejního spisu, tak de facto veřejná je, protože od doby, kdy ji poslanci vynesou novinářům, ta doba se bude počítat jen na hodiny. A teď již tedy zveřejněna je celá. To je prostě tak.

Jedna historie, která se údajně týkala exposlance Pavla Severy, zněla, já jsem nic nevynesl, já jsem pouze nechal otevřený materiál na stole, odešel jsem a někdo si to ofotil.

Můj názor je, pane prezidente, že pro Andreje Babiše v zásadě nic moc neznamená, pro to řízení, ale to nechme orgánům. Je tady jedna otázka, která mě v souvislosti s touto zprávou napadá. Česká média podle mého názoru definitivně ukázala, že jsou jaksi politicky vymezená. Definitivně se odkopala. Mladá fronta Dnes v době té zprávy, když přišla, o ní neměla ani čárku. Hospodářské noviny tomu věnovaly titulní strany, a další média. Je zřejmé, že média, tedy ta hlavní mainstreamová média, mají politické preference. V této kauze se definitivně odkopala. My už jsme se o tom bavili několikrát. Selhala ta média, nebo je to dobře?

Ale média selhávají celou dobu. S výjimkou velmi krátkého období těsně po sametové revoluci, když jsme se všichni domnívali, že média budou svobodná, nezávislá a především inteligentní, no tak se nakonec stalo to, že média se stala doménou velmi úzké skupinky novinářů, kteří měli vyhraněné názory, ale díky tomu, že měli vyhraněné názory, tak nepřipouštěli názory oponentní, což je ta základní chyba, chyba neobjektivní žurnalistiky. Mimochodem několikrát jsem říkal, že se to týká i televize, a Vy jste mě sám upozornil na tu zprávu...

Ano.

...Fakulty sociálních věd Karlovy Univerzity, která říká o České televizi totéž. Jinými slovy, to, že má někdo ve vlastnictví média, já bych si měl taky pořídit nějaký deník, kdyby tak za dvacet, třicet tisíc, pane Soukupe, bylo něco k sehnání, tak bych jevil zájem. A dokonce bych do toho deníku psal, abych zvýšil jeho náklad.

Média jsou teď drahá, ti miliardáři si je kupují, ceny jsou vysoké. Já bych chvilku ještě počkal, pane prezidente. Ale to politické vyhranění médii, to je ta otázka, na kterou se ptám. Jestli definitivně je to zřejmé. Média se těžko dnes mohou chovat tak, že reprezentují zájmy celé společnosti. Ono to spíše vypadá, že některá média jaksi chtějí radit lidem, jak se mají chovat, a trochu podceňují inteligenci jejich čtenářů
...


Přesně tak.

...a diváků.

Média mají především informovat. Já jsem rád, když o odborných záležitostech píší odborníci pokud možno srozumitelnou formou. Jednou mě pobavilo, když novinář, který se jinak věnuje americké politice, napsal obrovský článek, tuším do Lidových novin, o suchu, o kterém předtím vůbec nic nevěděl. Já bych čekal, že o suchu bude psát klimatolog nebo hydrolog, a znova opakuji, pokud možno srozumitelnou formou. Novináři jsou laici. Laici, kteří mají psát každý den o něčem úplně jiném, a nerozumí ničemu.

Víte, já samozřejmě hovořím o tom, že v této nervózní předvolební době se novináři a některá média, nebo většina těch mainstreamových médií, politicky vymezila. Ale samozřejmě, že své politické názory skrývají za argumentaci boje za demokracii. Přitom o žádnou demokracii samozřejmě nejde. Jde o prosazení jejich politických názorů a jejich názorů na svět. A víte, jak to je, novináři velmi těžce nesou kritiku a jakákoliv kritika novinářské práce je okamžitě útokem na svobodu slova. Zatímco pokud oni kritizují politiky, tak je to samozřejmě boj o demokracii. Měli by si tedy i novináři zvyknout na kritiku?

Já jsem jeden z těch, kdo už přes dvacet let kritizuje novináře, a můj přítel, bývalý ministr kultury Pavel Dostál, mně dokonce říkal, Miloši, ty jsi ten boj vyhrál, ale teď se řiď zásadou, že s domovnicí se nediskutuje. Ukonči ten boj a ignoruj novináře. A to byla taková jedna hezká prvorepublikánská zásada, kde jeden moudrý muž říkal, víte, pokud jde o nejhlubší urážku nebo nejhlubší pohrdání, tak je to ignorovat. Ignorovat a opět ignorovat. Já si myslím, že když o novinářích nebudeme mluvit, tak je to to nejlepší, co můžeme udělat.

No, ale k té angažovanosti, Bakalova média otevřeně podpořila Vašeho protikandidáta Jiřího Drahoše, což je takový poměrně novátorský krok. My jsme kritizováni a je tady snaha o náš zákaz, pokutování a tak dále, jenom proto, že Vám dáváme prostor. Mezi těmi médii začíná být poměrně husto.

Tak pokud jde o Bakalova média, konkrétně třeba o Respekt, já už jsem několikrát řekl, a právě ve Vašem pořadu, že novináři, kteří si nechávají platit od Zdeňka Bakaly, zaslouží hluboké pohrdání, a nevím, jestli pan Drahoš je seznámen s tím, že mu Bakala tímto způsobem pomáhá, ale pokud ano, myslím si, že mu to spíše škodí než prospívá.

No, ono i v té kauze Čapí hnízdo nejde o demokracii, ale prostě o to, jestli byly chyby v jednom dotačním projektu, dotačních projektů je...

No údajně ve čtyřiceti dvou dotačních projektech, jak jsem se dočetl. A dokonce byly někde vyjmenovány, takže Čapí hnízdo má být pouze jeden z těch čtyřiceti dvou projektů.

A není tedy to jenom zástěrka pro tu politickou nenávist, pro tu nepříjemnou atmosféru?

Já když to pozoruji, tak já se tomu tak trochu divím, protože Andrej Babiš je miliardář a pro něj padesát milionů neznamená příliš mnoho. A asi by těžko riskoval dotační podvod, který by se mu v jeho politické kariéře vymstil, a daleko pohodlnější by bylo těch padesát milionů dát z vlastní kapsy. To je možná důvod k těm pochybnostem, které o celé kauze mám.

Dobře.

Ale znova opakuji, politici jsou laici, ať o tom rozhodují profesionálové.

Já vím, že ty otázky jsou možná trochu nepříjemné, ale ony směřují k tomu, že mi přijde patrná velmi velká nervozita a napětí ve společnosti.

Ale no tak před každými volbami je nervozita.

A jak jí uvolnit?

A za čtrnáct dní nebo za tři neděle tohle napětí skončí a budeme se, pane Soukupe, připravovat na komunální volby, kde nevolíte jednoho člověka, byť prezidenta, ale kde volíte tisíce a tisíce lidí. A to teprve uvidíte tu nervozitu.

Pojďme opustit tedy domácí politiku, ale u té nervozity možná trochu zůstaneme. Přijde mi, že v zahraničí se trochu rozbíhá nové kolo zbrojení, protože napětí ve světě se stupňuje, třeba Japonsko nebo Jižní Korea začaly stavět nové letadlové lodě, a těch zbraní se nakupuje, vyrábí čím dál tím více. Nepřijde Vám to?

Víte, že existují zbrojařské koncerny, které potřebují získávat zakázky? Samozřejmě, že víte. A jestliže tedy žádné zakázky nemáte, tak ty koncerny začnou vyhrožovat politikům, že budou muset propustit řadu zaměstnanců a tak dál a tak dál. No a ti politici jim tedy zadají další letadla, další letadlové lodě, další děla. A co chcete dalšího? To je přirozený, byť nemilý proces, ale ještě bych z toho nevyvozoval, že se ty země připravují na válku.

V jednom komentáři našeho časopisu Týden jsem četl, že současná situace ve světě trochu připomíná situaci před první světovou válkou. Světu a lidem se daří dobře, přesto je v něm nahromaděná agrese a nervozita a někde to může vybouchnout.

Kdy by to tak mohlo vybouchnout?  Kdyby Váš oblíbený Kim Čong-un dokázal odpálit raketu na americký kontinent a notabene ta raketa by nesla jadernou nálož. No, ale co by se stalo? V tom případě odvetný úder na Severní Koreu. Všichni ostatní by od toho pochopitelně dali ruce pryč.

Třeba estonský ministr zahraničních věcí řekl, že vojenské cvičení Ruska poblíž hranice s Estonskem bylo jen přípravou pro útok Ruska na země NATO. To byl výrok...

Já jsem četl několik statistik, jak vypadá ruský vojenský rozpočet v přepočtu na dolary samozřejmě. A mohu Vás ujistit, že je to zhruba jedna desetina amerického vojenského rozpočtu a zhruba srovnatelná úroveň s britským vojenským rozpočtem. Jinými slovy Rusové by byli šílenci, když mají desetkrát nižší výdaje na zbrojení nebo na armádu, aby zaútočili na desetkrát silnějšího protivníka.

Nebo německé noviny, německý deník Bild řekl, že ve vnímání Němců, nebo napsal, že ve vnímání Němců Angela Merkelová už není tedy tante, teta, ale kaiserin, císařovna, že je tvrdá jako kámen. Sdílíte ten dojem?


Každého politika, který je delší dobu ve funkci, utvrzují v jeho pozici především jeho oponenti. A jak víte, Angela Merkelová byla úspěšná ve volbách. A pak se taky pokusila o takovou jamajskou koalici, která jí nevyšla, a teď jedná s SPD o velké koalici. A tam musíte být kaiserin. Tam musíte být při tom koaličním vyjednávání velmi tvrdá, protože jinak vás váš partner oškube dohola.

Jaké s ní máte vztahy, s vůdčí osobností našeho nejvýznamnějšího ekonomického partnera a největší sousední země?

Ale tak já jsem se s Angelou Merkelovou vlastně setkal v několika málo případech a pouze jednou na delší dobu. Myslím si, že je to v každém případě zkušená politička. To, že podle mého názoru udělala chybu s přijímáním muslimských imigrantů, na tom nic nemění, i zkušený politik někdy udělá chybu.


Je Evropa z Vašeho pohledu teď stabilní?

Velmi stabilní, a pokud média, opět média, vytvářejí dojem, že jsme, jak jste řekl, před první světovou válkou a že přijde Sarajevo, pane Soukupe, Sarajevo nepřijde. To, čeho bych se bál, by byla infiltrace džihádistů, a tedy větší počet teroristických útoků v evropských zemích nebo městech, ale to je něco zcela jiného než válka.

Pojďme alespoň základní teze zopakovat, jak tomu zabránit. Co by tedy Evropa měla dělat?

Tak především opevnit své vnější hranice, což stále ještě nedělá. Má takovou organizaci, jmenuje se Frontex, ale ta je trošku komická. Je to něco jako operetní armáda, která má na celé ty tisícikilometrové hranice patnáct tisíc lidí. Starosta Vídně mně říkal, já mám ve Vídni víc než patnáct tisíc policistů. Zadruhé by měla deportovat minimálně ty, kdo nedostali azyl, a mimochodem těch je většina, což se málokdy ví. No a zatřetí, měla by reálně pomáhat zemím původu těchto migrantů, například tím, že tam pomůže s elektrifikací, s vodním hospodářstvím a tak dále a tak dále. Že tam i vybuduje nějaké tábory, hotspoty, to je všechno v pořádku. Čili tyto tři základní kroky.

Mimo jiné i v tomto se do určité míry shodujete s názorem premiéra. Pane prezidente, to byla úplně poslední otázka. Děkuji Vám za rozhovor a ve volbách, které nás čekají hodně štěstí.

To štěstí znamená co? Vyhrát, nebo prohrát, pane Soukupe?

To nechám na voličích a samozřejmě, když spolu hovoříme, já Vám přeji, abyste vyhrál.

Já Vám děkuji, a protože jste to řekl Vy a nikoliv já, nebyla to žádná osobní volební kampaň. A prosím diváky televize Barrandov, aby šli k volbám. 

 

 

Vystoupení prezidenta republiky v debatě na TV Nova

Vystoupení prezidenta republiky v debatě na TV Nova

21.01.2018
  Dobrý večer, vážení diváci, za šest dnů budeme znát jméno muže, který se na...

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

18.01.2018
  Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního...