ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 08.02.2018

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Dnes natáčíme první premiérový díl po vítězné volbě prezidenta, vítězné pro pana Miloše Zemana.

Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

A dovolte mi jako první věc Vám samozřejmě pogratulovat k úspěchu a k vítězství v prezidentské volbě.

Já za gratulaci velice děkuji, ale musím se, pane Soukupe, Vám a samozřejmě i divákům televize Barrandov velice omluvit, protože Vy jste se mnou chtěli natáčet už těsně po vítězství, a já jsem byl tak unavený, že jsem si říkal, že s únavou se nemá chodit do televize. A tak jste musel počkat, až si odpočinu, což se stalo. Nyní jsem naprosto svěží a jsem Vám k dispozici.

Pane prezidente, to je naprosto v pořádku. Vy jste si dovolil jako prezident republiky vzít celý týden dovolenou. Všiml jste si, jaké množství spekulací opět o Vašem zdravotním stavu se kvůli celému týdnu vyrojilo v médiích?

Samozřejmě, že ano. Můj přítel Jirka Ovčáček dokonce napsal, že, nevím už kdo, to se zjistí, rozesílá e-maily redakcím, podle nichž ležím v nemocnici na přístrojích a někdy mám mrtvici, někdy mám mozkovou příhodu. Právě proto si myslím, že tyhle hlouposti už by mohly skončit. Prezidentské volby jsou za námi, právě proto jsem řekl, ať lidé, kteří jsou nespokojení s jejich výsledkem, přestanou fňukat a zmlknou, ‚shut up', což samozřejmě také vyvolalo rozhořčené reakce. A já se ptám, k čemu takové hlouposti jsou. Nejsem v nemocnici, nemám mozkovou mrtvici a ten, kdo to rozesílá, je normální idiot.

Já jsem, v uvozovkách, celý týden dal do uvozovek jaksi, protože po tom vypětí nepochybně jste měl právo si odpočinout a týden dovolené není příliš mnoho. To koneckonců v době probíhajících jarních prázdnin i novináři si berou teď týden dovolené. Je něco, co Vás u českých médií v kontextu tohoto šílenství z posledního týdne může něco ještě překvapit?

Mě už překvapilo, pane Soukupe. Víte, kdybych měl uvádět příklady stupidity českých médií, tak tady jsme celý tento pořad a neděláme nic jiného. Tak Vám dám pouze jeden jediný případ. Už po prezidentské volbě napsal, dle mého názoru nejhloupější český novinář, Jiří Pehe z deníku Právo text, ve kterém říkal, že za pět let pět set tisíc mých voličů zemře, takže situace bude jiná. Myslím si, že nejlépe na to reagoval Jan Keller, který řekl, nebudu se vyjadřovat k lejnu hyeny. Jiřího Pehe tím jistě velmi potěšil.

To předpokládám. Tuhle tu úvahu pana Pehe jsem také četl. No, nicméně to jsou takové prognózy, já tomu říkám někdy fenestrální prognózy. Podívám se z okna, něco mě napadne, no tak to napíšu. O realitě nebo nějaké podloženosti té věci se dá s úspěchem pochybovat. Pane prezidente, ale co jste celý týden dělal, nad čím jste uvažoval?

Kdybych chtěl lhát, tak řeknu, že jsem velmi intenzivně pracoval na své inaugurační řeči anebo se připravoval na sjezd sociální demokracie. Ani jedno, ani druhé není ve skutečnosti pravda. Spal jsem, jedl jsem a četl jsem si zajímavé knihy, na které jsem předtím neměl čas. Čili dolce far niente, jak se říká, sladké nicnedělání.

No, tak předpokládám, že jste plný sil po tom odpočinku, protože je nepochybně budete potřebovat. Politická vřava je poměrně intenzivní. Vy jste zmínil inauguraci, ta se bude konat 8. března a skládat prezidentský slib budete do rukou předsedy Senátu pana Štěcha. Ale ty Vaše vztahy nejsou zrovna vřelé, pokud si dobře pamatuji.

Nejsou sice vřelé, protože Milan Štěch, což je jeho svaté právo, vyjádřil podporu mému protikandidátovi panu Drahošovi, no ale co má být? Skládání slibu je záležitost několika málo minut, a to určitě oba dva přežijeme.

Takže nepředpokládáte nějaký divoký průběh inaugurace nebo nějaké kontroverze?

To jako myslíte, že bychom se na sebe vrhli a...

To asi ne, ale aby, jestli neočekáváte nějaká ostřejší slova mezi předsedou Senátu a Vámi.

Já nemám dojem, pane Soukupe, že rituál skládání slibu předpokládá jakákoli slova, ať ostřejší nebo tupější.

Dobře, pojďme, pane prezidente, se trochu vrátit k hodnocení prezidentské kampaně. Vy jste před volbou, před samotnou volbou, říkal, že se nechcete vyjadřovat ke svým protikandidátům, což jste v podstatě vždy dodržel. Pojďme ztratit pár slov o Vašich protikandidátech a schválně si Vašeho hlavního protikandidáta Jiřího Drahoše nechávám na konec. Máte nějakou poznámku k výsledku pana Fischera, Horáčka, Hilšera nebo Topolánka?

Já nemám žádnou poznámku z toho prostého důvodu, protože respektuji volbu voličů, kteří těmto lidem dali část hlasů, a myslím si, že to pořadí je celkem logické. Zajímavý byl ten Mirek Topolánek, těch pět, ano pět procent, a to mu ještě dala Praha. Tak to bylo překvapivě málo, protože některé odhady mluvily až o patnácti procentech. Ale zase nestojí za to, abych přemýšlel, proč to tak bylo. Jestli proto, že do té soutěže naskočil pozdě, anebo proto že ho dostihla jeho minulost. Je to za námi. Game is over, jak se vždycky říká, což by mohlo platit i o panu Horáčkovi, že ano? A pokud jde o toho hlavního protikandidáta.

Tomu se pojďme chvilku věnovat, respektive hlavním argumentům té kampaně. Ty hlavní střety, pojďme pojmenovávat.

On celý problém je v tom, že tam vlastně žádné hlavní střety nebyly, bohužel. A právě proto, kdybyste mě nechal domluvit, tak bych se dostal k tomu hlavnímu a vlastně jedinému protikandidátovi ve druhém kole, tedy k panu Drahošovi.

A teď Vás možná překvapím, pane Soukupe, protože na rozdíl od některých komentátorů se panu Drahošovi vůbec nechci vysmívat. Vím, jak je těžké, když sedíte před rozbouřenou arénou, jako tomu bylo v Hudebním divadle v Karlíně, anebo v jiném prostředí, a titíž komentátoři, kdybych to prohrál já, tak by zkritizovali mě a naopak pana Drahoše by vyzdvihli do nebes. Takže já bych spíš, když dovolíte, se pokusil odpovědět na tu Vaši otázku, proč tam podle mého názoru nebyly zásadní střety. Protože já jsem od svého protikandidáta vlastně neslyšel, co chce. A slyšel jsem jedno jediné, co nechce, a sice Andreje Babiše jako premiéra. No dobře, ale to je trochu málo. A to je vše.

No, já se pokusím tedy pojmenovat tak, jak jsem viděl ty hlavní střety, ideové střety, já. Vy jste proti západnímu směřování naší země, zatímco Jiří Drahoš je prozápadní a demokratický. Tedy Jiří Drahoš je pro západní směřování naší země, Vy pro východní nebo straníte východu.

To je naprostý nesmysl, který si vymysleli novináři, a který samozřejmě pan Drahoš ochotně převzal. Já jsem na to reagoval vtípkem, že jsem pro severní směřování, tedy ke skandinávskému modelu.

Ale ani novináři nemohli vážně myslet to, že byste si přál vystoupení z Evropské unie nebo vystoupení z NATO. To bylo zřejmé. To jste nikdy neřekl a nikdy ani nenaznačil.

Jistě.

To znamená, ten argument byl trochu jiný. Já jsem tam spíše cítil určitou tendenci říci, že to zděšení novinářů nesměřuje k protizápadnímu směřování, ale k tomu, co se stalo v parlamentních volbách na podzim. K vítězství Andreje Babiše, k rozbourání dosavadního systému tradičních parlamentních stran a do určité míry obavu a strach z velkého mocenského a ekonomického konglomerátu okolo Andreje Babiše, což tedy byla firma Agrofert, což bylo teď politické hnutí a nyní i vedení vlády. To znamená, ten spor nebyl ani tak prozápadní nebo protizápadní, ale spíše spor o Andreje Babiše. Vidím to správně?

Ale vždyť Andrej Babiš naprosto jasně, a já s ním souhlasím, říká, že místo České republiky je v Evropské unii, ale že se tam máme chovat suverénně a ne pokorně jako někdy dosud. Takže myslím si, že ani on nemůže být obviňován z toho, že by nás táhnul někam na východ.

To určitě, ale já jsem myslel spíše to, že ten spor mezi Vámi a Jiřím Drahošem, ten prozápadní, protizápadní, demokratický, nedemokratický, byl spíše spor o nové politické pořádky, které nastolilo vítězství Andreje Babiše ve volbách, a snaha je nějakým způsobem vyvážit.

Tak zaprvé, když už se utkají dva kandidáti, tak mají říkat svoje názory, a ne odvolávat se na někoho jiného, v daném případě na Andreje Babiše. Zadruhé znovu opakuji, pane Soukupe, že tohle byl pseudospor a ‚shut up', jak už jsem jednou říkal, zmlkněte, přestaňte o tom mluvit, protože je to nesmysl, protože je to lež. Jestli někdo upřímně podporoval náš vstup do Evropské unie, tak jsem to byl já jako premiér a moje vláda připravila tento vstup do všech podrobností.

Pane prezidente, výsledek podzimních voleb nepochybně ovlivnil i průběh prezidentské kampaně. Vítězství Andreje Babiše zbouralo mnohá tabu. To, že podnikatelé by neměli chodit do politiky, protože podnikatel přece nemá zájem o nic jiného než vydělat další peníze. Konflikt zájmů, principiální konflikt zájmů tak, jak doposud byl vnímán. Podnikání je s politikou neslučitelné. Další konflikt zájmů, kdy majitel velkého agrokomplexu, a z logiky věci, zemědělství je závislé na dotacích od státu, vstupuje do politiky. To znamená, Andrej Babiš je obviňován z toho, že na jedné straně dotace rozděluje a na druhé straně je přijímá. Jeho trestní stíhání. To je celá řada tabu, která byla jeho vítězstvím ve volbách zbourána. Tento fakt, to překreslení politické mapy v podzimních volbách, měl potenciál Jiřímu Drahošovi ty volby vyhrát, a přesto se tak nestalo. Rozumíte, na co se ptám, o co se z mého pohledu v prezidentské volbě...?

Já vidím, že dneska si odpočinu, a za to Vám děkuji, pane Soukupe.

Myslíte, že mluvím příliš dlouho?

Ne, říkal jsem, že si odpočinu, nic víc, nic méně. Nicméně abych začal od začátku. Vůbec není pravda, že by podnikatelé nevstupovali do politiky. Uvědomte si, že například Tomáš Baťa byl starosta Zlína. A copak starosta není politická funkce? To je první námitka a mohl bych mluvit o Berlusconim, mohl bych koneckonců mluvit o Trumpovi jako o stavebním podnikateli a některých dalších.

Zadruhé, nevidím příliš velkou souvislost mezi výsledky parlamentních a prezidentských voleb. Určitá souvislost tam je, a spočívá v tom, že hnutí ANO mě podpořilo, a jsem tomu samozřejmě rád. Stejně tak, jako jsem rád, když mě podpořily i jiné parlamentní subjekty. Ale to je vše. Protože naše názory se mohou na některé věci lišit, a teď bude čas práce pro blaho vlasti, jak se tak hezky říká. A během této práce se některé názory vyjasní, v některých se shodneme a jinde třeba budeme mít opačné mínění.

Já rozumím, ale Jiří Drahoš vystupoval, možná byl do té pozice do určité míry manipulován nebo posouván, vystupoval tak, že spojuje demokratické síly, demokratické rozumíme ty, které nesouhlasí s vítězstvím Andreje Babiše ve volbách a považují jej za nebezpečí pro demokracii, a Vy reprezentujete síly, které toto akceptovaly. Takto jsem to viděl. Tento principiální střet tam byl, pane prezidente.

Už jsme tady citovali Jiřího Pehe, tak teď bych citoval rodáka z Rostova na Donu Alexandra Mitrofanova, který zase pro změnu napsal z hlediska volebních výsledků, že jsou tady jednak občané a jednak obyvatelé. Jinými slovy ten, kdo nesouhlasí s mými názory, je kastován a je něco nižšího, než ten, kdo s mými názory souhlasí.

No, každopádně údajně nedemokratické poměry nastolené vítězstvím Andreje Babiše ve volbách údajně, v uvozovkách, musí být změněny demokratickou formou. To znamená novými volbami, a to se mimo jiné v prezidentských volbách prostě nepodařilo a Jiří Drahoš prohrál. Tak to prostě je.

Tak teď už Vám rozumím a to už tak trochu dává logiku. Víte, já bych tady nemluvil o nějakém mocenském paktu mezi mnou a Andrejem Babišem, ale také bych rozhodně nemluvil o tom, že teď po vyhraných prezidentských volbách budu Babišovi házet klacky pod nohy. Naopak, budu se ho snažit podporovat, protože je to premiér, jehož jsem sám jmenoval, a upřímně řečeno, já nikoho jiného ve funkci premiéra nevidím.

Pane prezidente, ještě se chvilku držme té předvolební kampaně. Ono to tak i probíhalo. Ti kandidáti, bylo jich proti Vám osm, se tak dojemně spojili na všech těch možných debatách, na všemožných serverech, kteří si koupili televizní kameru a vysílali na internetu různé debaty. A mně to trochu připomínalo kočovný cirkus. Oni tak všichni společně pořád se pohybovali po různých serverech a jejich jediným, aspoň co jsem tak rozuměl, zásadním tématem byl boj proti Miloši Zemanovi. Vy jste se takových debat pochopitelně nezúčastnil. Nicméně, co tam bylo zajímavé, bylo, že pak se v podstatě všichni spojili a vyzvali své voliče, aby podpořili Jiřího Drahoše. To se ale nestalo. Zhruba půl milionu voličů je neposlechlo a tahle věc vyhrála volby. Proč?

Já bych na Vás navázal. Řekl jsem, že se nebudu posmívat panu Drahošovi, já to samozřejmě dodržím, ale řekněme si dvě konkrétní čísla. První, když se zkoumalo, kolik lidí volilo pana Drahoše kvůli Drahošovi, tak jim vyšlo padesát procent, těm výzkumníkům. A zbývajících padesát procent bylo, že volili, abych se tam nedostal já, prosím. U mě sedmdesát sedm procent si přálo, abych to vyhrál, a pouze dvacet tři procent mě volilo proto, aby tam nebyl Jiří Drahoš. Tak to je jedna skupina čísel.

A druhá, a možná více potěšující, je, podívejte se, teď vyšel průzkum, jak jsou lidi spokojeni s výsledky prezidentské volby. Třicet čtyři procent je nespokojeno, padesát pět procent je spokojeno a zbytek jsou neutrálové.

Mimo jiné těch zhruba třicet procent lidí byli ti, kteří po prvním kole volby nebyli pevně rozhodnuti, kteří ve všech průzkumech uváděli spíše Drahoš, spíše Zeman anebo vůbec nevím. To byla zhruba třetina lidí po první volbě. Upřímně, pane prezidente, po prvním kole volby to pro Vás nevypadalo nějak zvlášť nadějně. Všechny dostupné průzkumy ukazovaly, že jazýček vah se spíše kloní k Jiřímu Drahošovi, a ten zápas se evidentně mezi Vámi měl konat o tu třetinu nerozhodnutých voličů nebo voličů, kteří nejsou rozhodnuti pevně. Jaký je z Vašeho pohledu tedy vliv těch politických debat? Nestala se tam ta zásadní chyba, z pohledu Jiřího Drahoše?

No, právě. Já jsem samozřejmě rád, že mě Jiří Drahoš vyzval k televiznímu souboji. Rád jsem to přijal. Byl jsem sám překvapen tím, že dokonce čtyři televizní stanice o něco takového projevily zájem. Jiří Drahoš šel, což bylo také jeho právo, jenom do dvou, já do všech čtyř. A myslím si, i když já nevěřím průzkumům veřejného mínění, jak dobře víte, tak přesto si myslím, že ano, v podstatě všude, vzpomeňte si na často citovanou besedu Nixon - Kennedy, všude televizní debaty mají velmi rozhodující význam.

Z mého pohledu, Jiří Drahoš po prvním kole řekl, že se ujímá řízení kampaně sám, z mého pohledu, marketingového, udělal naprosto zásadní chybu, že se v tom týdnu nebo dvou, posledním týdnu, věnoval spíše přesvědčování přesvědčených, to znamená té kontaktní kampani, kde přijdou jeho příznivci, kteří by ho volili tak jako tak. A přenechal Vám debatu na televizi Nova, která měla sledovanost přes jeden a půl milionu lidí, a své argumenty jste mohl říci. O dva dny později byla stejná debata u nás, kde byla sledovanost takřka osm set tisíc lidí, a z mého pohledu zdá se, že tyhle fakty rozhodly pro ty nepřesvědčené, kteří dostali možnost Vás slyšet a Vaše argumenty zvážit a pravděpodobně tam se rozhodlo. To je můj názor.

Ano, já si myslím, že na to se dá navázat nikoli kritikou Jiřího Drahoše, které se vyhýbám, ale říci, že ti, kdo v médiích neustále popisovali, jak téměř umírám, najednou viděli normálního zdravého člověka s bolavýma nohama. Ovšem, když sedíte, tak to není vidět. Mimochodem byl jeden blbeček, který navrhoval, abychom stáli půl druhé hodiny. Samozřejmě s tichým úmyslem.

To byl Fero Fenič.

Fero Fenič, no tak vidíte. Jak říkám, blbeček. A v každém případě to je sadismus, to je hyenismus, protože ano, bolely by mě nohy a musel bych si nechat po půl hodince přinést židli. To je pravda. Ale copak televizní diskuze se vyhrávají délkou stání?

Abychom dokončili ty televizní diskuze. On počet těch nerozhodnutých samozřejmě v čase klesá. A z mého pohledu ti zásadní nerozhodnutí voliči byli ovlivněni diskuzí na Nově, na televizi Barrandov. Pak samozřejmě Prima, která se panu Drahošovi z jeho pohledu příliš nepovedla, a velmi bouřlivě komentovaná debata v České televizi. Nicméně tam v té době už těch nerozhodnutých bylo poměrně málo. Co mimo jiné říkáte na svatořečení paní Witowské, moderátorky, která po letech vystřídala pana Moravce?

Víte, já si myslím, že to svatořečení, jak tomu krásně říkáte, bylo způsobeno spíše tím, že už lidé jsou unaveni Václavem Moravcem, a tak si přáli téměř kohokoli, kdo by mohl Moravce nahradit. Ale já mám také samozřejmě jako každý chybující člověk pocit, že, i když jsem ocenil paní Witowskou, no tak byla situace, kdy mě chytila na švestkách, a nemusela, když se mě zeptala, jestli jsem byl někdy ve Skandinávii, tak místo, abych jí suverénně odpověděl, že jako premiér jsem byl ve Švédsku, v Norsku, Finsku, tak jsem pokorně říkal, že jako prezident jsem tam už nebyl. To byla moje chyba, za tu paní Witowská nemůže.

No, víte, ona média trochu žijí taky ve svém světě. Je faktem, že den před volbou těch nerozhodnutých je prostě méně než týden před volbou.


No, samozřejmě.

A ten zápas volební se vede o ty nerozhodnuté voliče a počítá se výsledek voleb. Ukázal průběh předvolební kampaně a volba samotná tendenčnost médií? A co říkáte roli České televize?

Já zase tentokrát nechci nasazovat na média obecně. Uvedl jsem Vám minimálně dva příklady. Ať vymře půl milionu českých občanů a politická mapa se promění, říká Jiří Pehe, hyena. Nebo Mitrofanov, jsou občané a jsou obyvatelé podle toho, jak kdo volí. Čili, zavádíme jakési kastovnictví, kde hodnotíme lidi podle toho, jestli naši pseudoelitu podporují anebo s ní naopak nesouhlasí. A tohle to, tohle to, pane Soukupe, dělala v podstatě všechna česká média nebo téměř všechna. Dělala to Perknerová v Deníku. Dělal to již zmíněný Pehe nebo Mitrofanov nebo Koukal v Právu. Dělal to Kamberský a Zvěřina v Lidových novinách. A nemohu zapomenout na Honzejka, na Taberyho a další novináře placené Zdeňkem Bakalou.

A role České televize, veřejnoprávního média, na které přispívají všichni, z Vašeho pohledu?

Tak vynechme teď paní Witowskou,...

Svatořečenou.

...která zase, kdyby byla příliš okatě stranící jednomu člověku, tak by si znemožnila svůj profesionální postup. Zejména, když to nevyšlo, že. No a soustřeďme se na takové ty rádoby komentátory. My už jsme tady jednou hodnotili studii Fakulty sociálních věd, která říkala, že v České televizi výrazně převažuje mentalita TOP 09, je to tak. A já si myslím, že tam převažuje dosud, a Česká televize by podle mého mínění měla místo toho, že její novináři budou dávat najevo svoje, ať už předsudky nebo pocity, měli by objektivně informovat o rozložení nálad v české společnosti, což evidentně nedělají.

Pane prezidente, za sebe můžu říct, že doufám, že to dělat nebudou, protože tu jejich tendenčnost, České televize, a teď nekomentuji to, že jsou financováni z koncesionářských poplatků, my jsme, nebo já jsem viděl již před rokem a řekl jsem si, že dáme prostor Vám a politickým proudům, které evidentně v České televizi prostor nemají, a uvidíme, jestli diváci to ocení. A diváci to ocenili. Takže já doufám, že to jejich směřování bude ještě užší, protože tím otevřeli prostor nám.

Kromě toho ten Václav Moravec v České televizi má tu smůlu, že mu tam odmítl chodit Václav Klaus, postupně jsem tam odmítl chodit i já a tuším, že tam odmítl chodit i Andrej Babiš. Takže za chvíli tam bude mít jenom druhou ligu, a to je pro takového moderátora dost velké ponížení.

Tak já jsem rád, že ta první liga chodí k nám.

Přesně tak.

Pane prezidente, Česká republika má určité specifikum, a to je to, že v podstatě všechna hlavní média jsou v Praze. A novináři bydlí v Praze. Považují se za intelektuální elitu a jsou v Praze. To uvozuje další otázku. Vidíte výsledky prezidentské volby také jako určitý střet Prahy a zbytku země tak, jak to bylo mnohými komentátory interpretováno?

Ano jistě. Ale víte, já si vzpomínám na Antonína Švehlu, což byl skvělý prvorepublikový politik. Dokonce se o něm uvažovalo jako o nástupci Masaryka, ale on bohužel předčasně zemřel. No a Švehla, který byl předseda agrární strany, měl heslo, venkov proti městu. To je něco jako třídní boj v modrém a já bych to trochu změkčil. Víte, svým způsobem ten životní styl bahna velkoměsta je něco jiného než poklidný rudimentární životní styl venkova nebo menšího či středního města.

Já tedy budu doufat, že Česká televize, za mě jako televizního manažera, že Česká televize tedy bude vysílat pro bahno velkoměsta a televize Barrandov bude vysílat pro zbytek země a pro venkov, a mně to tedy bude vyhovovat, no.

Víte, ta elita, já tomu říkám pseudoelita, o které jste mluvil, má dva charakteristické rysy. Zaprvé, že svoje názory považuje za nadřazené názorům druhým. Nikdo přece nemůže protestovat proti názorům těchto lidí, ale mohu protestovat proti této nadřazenosti. Já tomu říkám nafoukanost.

V tom je ten spor. Praha je chytrá, venkov je hloupý, nebo zbytek republiky je hloupý. Praha je bohatá, zbytek republiky je chudý.

Praha je zkažená, venkov je čistý a můžete to klidně obrátit, ale nedostaneme se nikam. Ale chci říci, že na téhle elitě, pseudoelitě,  je zajímavé ještě to, že ti lidi, kteří se opravdu scházejí v těch kavárnách, se sebeutvrzují ve své nadřazenosti. Franto, Pepíku, že jsem dobrej, řekni mi, že jsem dobrej.

Dokonce tedy jsou pak občané a obyvatelé.

Ano, přesně tak.

Máte tam často bývalé neúspěšné ministry, nebudu jmenovat, ale oba víme, o koho se jedná. Občas se tam objeví i nějaký béčkový umělec, i když uznávám, že jsou tam i skuteční umělci. No ale ono přihřát se u těch béčkových umělců, na téhle společnosti, je pokušení, které vede k tomu, že ta pseudoelita takzvaně metastázuje, že se k ní přidávají i lidé, kteří se chtějí přihřát na jejím dost chátrajícím sluníčku.

Tak proto jsem se chtěl vrátit k průběhu předvolební kampaně a hovořit o demokratičnosti a nedemokratičnosti a Praze a venkovu a tak dále, protože ta kampaň skutečně do určité míry společnost rozdělovala. Do jaké míry skutečně rozdělaná byla a do jaké míry to byla předvolební taktika nebo marketingový cíl kandidátů,  je otázka. Myslíte si, že společnost je tedy rozdělena v tomto směru?

Společnost je rozdělená, byla rozdělená, bude rozdělaná a notabene bude rozdělaná kolem mnoha a mnoha os zdaleka ne jenom kvůli tomu...

To znamená, to spojování je iluze?

Ale samozřejmě, a to už také někteří kandidáti po volbách, nikoli před volbami, přiznali, že spojování je iluze, že úkolem není spojovat. Podívejte se, teď nás čeká například jednání o vládě. Základní úkol má samozřejmě premiér, jehož jsem jmenoval. Ale pokud má prezident něčemu pomoci, no tak je to spojování těch, kteří jsou ochotni do té vlády jít nebo ji podpořit.

Pojďme k vládě, ale předtím mám ještě poslední otázku. Z jedné přednášky profesora Bělohradského si pamatuji to, že v historii vidíme, že příliš často nebo velmi často vítězové přebírají myšlenky poražených. Máte nějakou myšlenku Jiřího Drahoše, kterou byste chtěl převzít?

Zaprvé na tohle téma měl krásnou knihu Vladimír Páral. Jak rudí postupně zmodrají a vynoří se noví rudí. Já nechci být ironický, ale prosím, budu slušný. To přece nikoho nezavazuje, nikomu neškodí, když tohle řeknete. Já si myslím, že tu slušnost máme naplnit obsahem. O takovém Churchillovi se říkalo leccos, ale nikdo o něm neřekl, tento významný britský politik byl slušný. Pravý opak byl pravdou.

Je pravda, že slovo slušný evidentně volby nevyhraje. Ale Vy jste řekl, že chcete být, pokud si dobře pamatuji, méně arogantní a pokornější.

A pokornější, přesně tak. A taky vidíte, že v našem rozhovoru jsem pokornější. Nevysmívám se poraženému protikandidátovi, nevysmívám se dokonce ani obecně novinářům, a pokud je kritizuji, tak je vždycky kritizuji na základě jejich konkrétního citátu.

Mě jste zatím okřikl jenom jednou, což je známka toho, že skutečně...

...i tady dochází k poklesu intenzity.

Pane prezidente, pojďme tedy k sestavování vlády. Je to už více než čtvrt roku po volbách a stabilní vládu nemáme. Tedy vládu s důvěrou. Já už ve všech svých pořadech trochu tlačím politiky k vyjádření, ať máme jasnou odpověď, co se bude dít, protože vláda bez důvěry může vládnout. To nepochybně ano. Nicméně zemi dopředu posouvat nemůže, protože to bez změny zákonů dost dobře nejde. A pokud nemá tedy vyjednanou většinu, tak změny zákonů nejsou příliš pravděpodobné.

To je krátké spojení, pane Soukupe.

Není na čase tedy...


A neberte to jako okřiknutí, protože i vláda bez důvěry může ve Sněmovně prosadit některé zákony, což se ostatně již stalo, viz státní rozpočet.

Ale to je zatím jediný.

Dobře, ale ad hoc dohoda o některém zákonu může platit i u vlády bez důvěry. Kromě toho ta představa, že vláda bez důvěry nemůže zemi posunout dopředu, je založena na tom, že ta vláda se musí opírat hlavně o zákony. Ale to není pravda. Osmdesát procent exekutivních činností vlády jsou vládní nařízení a další podzákonné normy, k čemuž vláda zákony vůbec nepotřebuje.

To je sice pravda, ale pro zásadní reformy, zásadní směřování, zásadní změny ve společnosti, ekonomice ty zákony potřebuje. Já na to mám takové přirovnání. Znáte ten vtip, jak člověk letí z mrakodrapu a říká v každém patře pořád dobrý, pořád dobrý, pořád dobrý.

Ano, ano, ano.

Takhle to bude fungovat i s vládou bez důvěry. Jednou to narazí.

Asi si všichni přejeme, aby vláda tu důvěru nakonec získala. Já jsem rád, že se objevují minimálně dva, možná tři parlamentní subjekty, které zvažují, že budou tolerovat menšinovou vládu odborníků, což pokládám za velmi rozumný přístup. Ale na druhé straně v té polemice s Vámi jsem se snažil upozorňovat na to, že i vláda v demisi je svým způsobem plnohodnotná a že záleží jenom na její obratnosti, jestli si v Poslanecké sněmovně vyjedná ad hoc podporu k jednotlivým zákonům.

Nejsem si jist, jestli je to perspektivní cesta, ale budiž. Každopádně Andrej Babiš už se nechal slyšet, že v případě, že se mu teď nepovede jednání o sestavení, nebo ten druhý pokus o sestavení vlády, že uvažuje o předčasných volbách. Jak si to mám vyložit? Nesvědčí to spíše o určité neobratnosti a s prominutím neschopnosti Andreje Babiše se situací vyrovnat?

Ale já to spíš chápu jako jakýsi nátlak, který je poněkud úsměvný. Předčasné volby mohou být za dvou předpokladů. Zaprvé, že se najde sto dvacet poslanců a více, a pak Sněmovna vyhlásí předčasné volby, ale nemyslím si, že se najde sto dvacet poslanců. A druhá věc, že ty volby po neúspěšném třetím pokusu může, ale nemusí podle znění ústavy vyhlásit prezident. A já jsem jasně řekl, že je nevyhlásím.

Což si nepochybně i Andrej Babiš všiml a všimli si toho i ostatní představitelé politických stran. Každopádně já jsem spíše už směřoval k tomu, že by vůči občanům bylo fér, aby dostali jasnou informaci o tom, jak ty věci budou, jakou vládu mít budeme, jaký bude postup. Tyhle ty hry pořád, už je to příliš dlouho.

Pane Soukupe, když to zjednoduším. Představte si, nám se nelíbí, jak jste volili, tak budete volit ještě jednou a ještě jednou a ještě jednou, do úplného zblbnutí, až konečně tady bude taková volba, která nám, ne občanům, ale nám politikům bude vyhovovat. Nepřipadá Vám tohle uvažování...

No, je to absurdní, samozřejmě.

...úplně zrůdné?

Samozřejmě, Vy jste také, pane prezidente, řekl, že pokud Vás naštvu, tak Vás to vyprovokuje k lepšímu výkonu. Daří se mi to zatím?

Myšlenka předčasných voleb mě spolehlivě naštve a já jsem hrozně rád, že když jsem teď byl na Moravě, na své milované Moravě, a tam jsem dělal taková malá referenda, přejete si předčasné volby, a nic jsem nikomu nevnucoval, tak v tom hlasování, vždycky tak po tisíci lidech v každém městě, drtivá většina byla proti předčasným volbám, a já jsem tomu velice rád.

Pane prezidente, není divné to, že Andrej Babiš ani jednou neřekl, jestli já jsem takovou překážkou, tak já tedy odstoupím a uvolním pozici sebe jako předsedy vlády?

Proboha, ale proč by to dělal?

A spíš radši hovoří o předčasných volbách?

Proč by to dělal?

Provokativní otázky, říkáte, že máte rád.

Provokativní ano, ale v tomto případě by udělal hloupý krok, protože vzdávat pozici, kterou v politice dobudete, je prostě hloupé. Politika je bitva o každou kótu, o každý vrcholek, a když jste nějakou kótu dobyl, tak není důvod ji zbytečně vzdávat. Podívejte se, Babiš vytvořil politické hnutí, které jak před čtyřmi lety, tak ještě více v těchto volbách, dokázalo ovlivnit většinu nebo velkou část voličů. Pane bože, vždyť to je úspěch jako hrom. A já mu budu s typickou českou závistí říkat, tak pane Babiš, koukejte odejít, sice jste vítěz, ale ti poražení Vás nechtějí?

Pane prezidente, dnes máte večeři tady v Lánech s Andrejem Babišem.

Ano.

Budete mu promlouvat do duše, ať se klidní, a řeknete mu tedy, jaká je Vaše... Víte, těch variant je celá řada a my jsme, každý si o tom hovoří, ČSSD, SPD. Budete mu něco doporučovat?


Stejně tak, jako si přátelsky povídám s Vámi, tak si dnes večer budu přátelsky povídat s premiérem. Já nejsem takový mentorský typ, abych někomu promlouval do duše. Tohle jsem kdysi dělal u své dcery, když jí bylo jedenáct let.

Fungovalo to?

Ne. Absolutně ne. Takže od té doby, a to už je hodně dávno,...

Mám s tím stejnou zkušenost se svojí dcerou, ano.


...od té doby to nedělám, ne. A pokud jde o to, o čem budeme mluvit, on to sám i řekl, chce si povídat o zahraniční politice, nic proti tomu. A chce si povídat o povolebním uspořádání. Také nic proti tomu.

Můj názor je jednoduchý, a já si dokonce myslím, že se v tom shodujeme. Podívejte se, koaliční vláda znamená, že není možné, aby ten Babišův sen, to znamená vláda jako tým, fungoval. Protože tam máte cizí těleso. To jest právě reprezentanty koaličního partnera. Takže z hlediska tohoto snu, pokud se ho podaří uskutečnit, tak je možné, aby existovala tolerance menšinové vlády odborníků. No a ta tolerance musí být samozřejmě vykoupena nějakými podmínkami, programovými koncesemi, personálními koncesemi, to je v politice naprosto normální. Ale nebude to znamenat, že ti partneři přímo vstoupí do vlády, ale že budou, chcete-li to tak nazvat, v nižších patrech, třeba na úrovni náměstků, a tam budou tu vládu ovlivňovat.

Tak to je poměrně jasné stanovisko. Celá ta debata směřovala k otázce, jestli tedy nebudete aktivnější, jestli nezačnete aktivněji moderovat jednání o sestavení vlády?

Já si myslím...

Ale Vaše stanovisko je jasné.

...na rozdíl od Vás, že Andrej Babiš si v těch jednáních vede docela dobře. Nicméně pouze a jedině tehdy, pokud mě obě dvě strany v nějaké krizové a kritické situaci požádají o takové moderování, tak to samozřejmě jako starý dobrák neodmítnu, ale nebudu se sám nabízet. Proč bych to dělal. Já jsem splnil svůj úkol tím, že jsem jmenoval premiéra. Jmenoval jsem vládu a vytvořil jsem časový prostor pro tato jednání. To znamená, že nikdo nemusí nikam spěchat.

Předpokládám, že šéfové politických stran nás bedlivě poslouchají a Vaše slova slyší. Uvažujete o tom, že byste si pozval tedy jednotlivé předsedy politických stran ke konzultacím?

Ale to už jsem udělal. Já jsem si pozval všech...

Teď máte novou pozici.

...všech devět, respektive všech osmnáct, protože za každý parlamentní subjekt tam byli po dvou, všech devět parlamentních subjektů a jejich vedení a ptal jsem se jich na jejich představu o povolebním uspořádání. Informace, které jsem dostal, pokládám za dostačující. V této chvíli nevidím důvod k dalším konzultacím, a pokud ano, tak jedině ke konzultacím s těmi, kteří jsou ochotni a připraveni k oné toleranci menšinové vlády.

Ale bylo zřejmé, že všichni na politické scéně čekali na výsledek prezidentské volby. Nebude se měnit tedy na Vašem postoji nic? To, co říkali před prezidentskou volbou, nemusí být to samé, co budou říkat teď.


Já nevidím důvod, proč bych svoje postoje měl měnit kvůli prezidentské volbě. To, že jsem díky bohu a voličům vyhrál, znamená, že mohu uskutečnit svůj plán, to znamená dát Andreji Babišovi dostatek času k vyjednávání.

Samozřejmě, Vy svoje stanovisko neměníte, ale oni pravděpodobně jej měnit jsou připraveni, ale tak to uvidíme. Pojďme k poslednímu tématu, a to je nadcházející sjezd ČSSD v příštím týdnu. Postup ČSSD se ukazuje jako v podstatě klíčový. Pokud budeme brát vážně slova Andreje Babiše, že s SPD vládnout nechce a s komunisty také ne, nebo je připraven případně se nechat tolerovat od komunistů, tak nějak jsem tomu rozuměl. Ale přímou nebo nepřímou podporu SPD vyloučil. To znamená váha a význam hlasu ČSSD zcela logicky, pokud si to spočítám, stoupá. Máte nějakou preferenci, jak by sjezd měl dopadnout? Protože budete jeho hostem.

Budu jeho hostem. Děkuji Milanu Chovancovi jako úřadujícímu předsedovi za pozvání. Rád tam přijedu po dlouhé době a řeknu svůj názor, který nebudu nikomu vnucovat. Bylo by asi dobré, aby ten názor nejdříve slyšeli delegáti, ale můžeme si potom o mých dojmech z tohoto sjezdu popovídat, protože ta strana, pane Soukupe, je ne jenom na dně, ale ta strana je vnitřně rozpolcená. A já bych to dokumentoval jedním konkrétním příkladem. Já poděkuji všem třem kandidátům na předsedu, že mně vyjádřili podporu v prezidentské volbě. Ale současně budu se zájmem konstatovat, že bývalý předseda Sobotka, současný předseda Senátu Štěch a další vyzvali k volbě Jiřího Drahoše. Mimochodem byli to i tři hejtmani, pardubický, hradecký a plzeňský, kteří dokonce skládali z písmenek název Drahoš. To bylo moc hezké, moc se jim to povedlo. A taky pražská organizace sociální demokracie, aby toho nebylo málo.

Takže Váš seznam zrádců z prezidentské volby před patnácti lety se prodlužuje?


A já bych to teď, teď bych to nenazýval zrádci, protože něco jiného byl rok 2003, po kterém byla sociální demokracie bohužel vnímaná jako podrazácká strana, a uškodilo jí to. A něco jiného je situace teď, kdy prezidentská volba dopadla tak, jak dopadla.

Pane prezidente, a máte s tou stranou ČSSD nějaké vyšší úmysly, nebo jen jedete podpořit svého vybraného kandidáta?

Ne. Slibuji Vám, a to mohu říci už před sjezdem, že neukážu prstem na žádného z kandidátů, ať už na předsedu nebo případně na místopředsedu, protože to by bylo zaprvé monarchistické gesto. Zde můj nástupce. A zadruhé, já už kolik, deset, možná skoro jedenáct let, nejsem členem sociální demokracie. Poté, co mě jednou naštval Jiří Paroubek, a já jsem se rozhodl ze sociální demokracie vystoupit.

Vy jste řekl, že ta strana je rozpolcená, rozdělená. No ono to za poslední roky vypadalo tak, že předseda Sobotka ji chtěl stmelovat, stmelovat, stmelovat tak a zbavoval se přitom svých názorových oponentů tak, že ji stmelil tak, že výsledkem je tedy opravdu v podstatě personální rozklad, dá se říci. Je velmi rozhádaná, rozdělená.

Já bych to dokonce doplnil. Podobně jako existovala ta Vámi jmenovaná zrada v roce 2003, no tak prestiži sociální demokracie určitě neprospělo to, že bývalý předseda Sobotka likvidoval všechny své vnitrostranické oponenty. Například Jiřího Zimolu, kde ten nemohl ani kandidovat z posledního místa kandidátky, což si myslím, že byl tak trochu podraz.

Ono novinovými titulky v posledním týdnu běželo to, že cílem sjezdu ČSSD má být tedy politický restart. Jak má vypadat z Vašeho pohledu, a to znamená, jaká je Vaše rada, jak by měl vypadat politický restart a začátek? Tedy restart znamená nový začátek, začátek cesty zpátky na výsluní.

Přezout pneumatiky, vyměnit motor. Mám pokračovat dál? Taky tlumiče by chtěly ne restart, ale výměnu.

Možná dveře jsou trochu prorezlé.

Ale chtěl bych poznamenat, že přístrojová deska by mohla zůstat stejná.

Pane prezidente, děkuji Vám za první povolební rozhovor. Více času už nemáme.

Vidíte, skončili jsme bonmotem, takže zůstáváme oba dva v dobré náladě, a já se velice těším na dalších pět let našich debat.

Nápodobně, pane prezidente, a věřím, že budou stejně živé, jako byla dnešní debata.

Určitě ano.

A přeji Vám hodně štěstí do těch příštích pěti let.

Já Vám také. 

 

 

Projev prezidenta republiky při tiskové konferenci k ukončení návštěvy Moravskoslezského kraje

Projev prezidenta republiky při tiskové konferenci k ukončení návštěvy Moravskoslezského kraje

17.05.2018
  Vážený pane hejtmane, dámy a pánové, já bych rád úvodem poděkoval panu...

Projev prezidenta republiky na setkání se zastupiteli a starosty Moravskoslezského kraje

Projev prezidenta republiky na setkání se zastupiteli a starosty Moravskoslezského kraje

15.05.2018
  Vážený pane hejtmane, vážení členové krajského zastupitelstva, vážené...