ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 21.06.2018

 


Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítám vás u pravidelného čtvrtečního
Týdne s prezidentem, tentokrát jej pro vás natáčíme v Ústí nad Labem, v hotelu Clarion. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Jak je zvykem, já jsem tedy na začátku řekl, že natáčíme v Ústí nad Labem, ale jaksi k regionálním tématům se dostaneme v druhé polovině našeho rozhovoru. Na začátek bych rád jaksi zmínil pár aktualit, respektive událostí, které se staly za posledních sedm dní, kdy jsme se neviděli. No, ona se tedy ta událost stala těsně po našem rozhovoru minulý čtvrtek. Mluvím samozřejmě o tom Vašem happeningu s červenými trenýrkami a já se ptám, pokud vidíte ty reakce, které byly po něm, jaksi očekával jste je, jste s tím spokojen, s důsledky té akce?

V zásadě ano. Je na mně dovysvětlit, pokud to nikoho nenapadlo, že bezprostředním impulsem tohoto happeningu byla námi diskutovaná divadelní hra v Brně, kde si jedna rádoby herečka vytahuje z vaginy českou národní vlajku. A protože červené trenýrky souvisejí se státním symbolem, to jest s prezidentskou standartou, no tak jsem se rozhodl, pro poněkud razantnější akci jako formu protestu proti těmto nesmyslným a hloupým akcím. Nu a co mě překvapilo, pane Soukupe? No překvapilo mě, že se na internetu objevil názor, že ty trenýrky jsme mohli prodat až za dva miliony korun. No, já bych rád viděl toho snoba, který by si je na památku koupil, protože je to kus hadru, ale i to je důvod, nedávat šanci snobům a radši je spálit.

No, to jsem slyšel taky, že se staly ty trenýrky takovou legendou, že tedy mají takovouto hodnotu až dva miliony korun, že by se údajně vydražily, no tak je to docela dobrý, tedy asi v uvozovkách, návod, ať někdo udělá nějakou vylomeninu, s kterou se dostane do médií a pak ji může dražit za dva miliony korun. To mi příliš pravděpodobné nepřišlo, ale jedna z teorií říká, že jste vlastně chtěl zakopat válečnou sekeru a ukázat, že tyto věci, happeningy, jaksi k tomu veřejnému diskurzu patří a že se nezlobíte a že to vlastně od Vás bylo smířlivé gesto vůči Vašim odpůrcům. Je to tak? Mě tenhleten názor zaujal.

Ano, dá se to tak interpretovat, protože jsem jasně řekl, že by měl skončit čas červených trenýrek a začít čas věcné diskuze, neboť abych citoval sám sebe, politika se nedělá spodním prádlem, ale dialogem.

Já jsem se na to chtěl zeptat, protože mně to od Vás přišlo spíše smířlivé gesto než útočné a v médiích ty komentáře byly tak trochu nejasné. Dokonce...

Tak média to nedokáží pochopit, protože když Zeman občas udělá smířlivé gesto, tak pro média je to naprosto nepochopitelné.

Tak to vypadalo. Mimo jiné jeden z členů té skupiny Ztohoven, která jaksi to organizovala původně, říkal, že tímto krokem jste se stal jedním z nich. Berete to?

Samozřejmě, že ne. Já si nemyslím, že jsem génius a že mám jenom průměrnou inteligenci, ale členům Ztohoven bych ani tu průměrnou inteligenci nepřisoudil.

Tak pane prezidente, pojďme k vážnějším věcem a předpokládám, že hned při první otázce se ne úplně shodneme.

No.

A ta otázka se týká rovnosti příležitostí mužů a žen. Já jsem našel další průzkum nebo analýzu organizace, která se jmenuje Social Watch, a ta říká, že ta nerovnost u nás je velmi výrazná. Dokonce jaksi nás řadí v žebříčku rovnosti příležitostí mužů a žen až za Ugandu. Myslím, že jsme se umístili na osmdesátém osmém místě. Nesvědčí to o něčem? Nezměníte názor?


Já nevím, jaký průzkum se dělal v Ugandě, a nejsem si jist, zda je to tak úplně pravda. Podívejte se, pane Soukupe, já uznávám, že je příjmová nerovnost mezi muži a ženami a ta je velmi výrazná. A usilovat například antidiskriminačním zákonem o to, aby se ta příjmová nerovnost snižovala, to znamená, aby žena dostala za stejnou práci totéž co muž, je v naprostém pořádku. Ale na druhé straně si uvědomte, a to už jsem Vám říkal minule, že žena má i jiné poslání. Jiří Žáček v jedné básni říká, že žena má být maminka a usměje se na toho, kdo je malinký, vzpomínáte si na to?

To určitě ano, je to jedna z rolí žen, kterých si samozřejmě vážíme a máme je rádi a milujeme je za to, to je jasné. Žena a maminka je naprosto jasný argument, ale žena naprosto rovnocenná součást především pracovní společnosti, manažerských pozic, politiky a tak dále, má být úplně stejně samozřejmá jako pozice žena-maminka. Já jsem se schválně díval na data přímo od Ministerstva práce, aby to nebyly nějaké průzkumy, které si člověk najde na internetu, a právě u žen vracejících se z rodičovské dovolené je ta příjmová nerovnost největší. Dvacet osm procent, což mi tedy přijde už vyloženě sprosté, no.

Na druhé straně bych řekl, ale bude to laický názor, já nejsem odborník na gender studies, že tam bude určitý časový posun právě díky té mateřské dovolené, to znamená, že ženy se v tom zaměstnání uplatní o něco později než muži, ale měly by se samozřejmě uplatnit v konečném výsledku stejně.

Já o téhle problematice prostě chci hovořit, tak mi to promiňte, je to moje téma.

Je to Vaše oblíbené téma, já Vás naprosto chápu.

Už ho nechme být. No jedna z aktualit, která se stala, se stala na pražském magistrátu. Možná se to zdá jako regionální téma, ale takřka přesně před rokem policie zasahovala na Ministerstvu školství, kde jaksi zatkla náměstkyni, zatkla také šéfa fotbalového svazu, šlo prostě o machinace se sportovními dotacemi. Teď policie zasahovala na pražském magistrátu, a zase v odboru nebo v oddělení, nebo jak to tam mají pojmenováno, týkající se přidělování dotací na sport a sportovní zařízení. To první zatýkání na Ministerstvu školství se možná mohlo jaksi vykládat jako selhání jednotlivce, teď je to podruhé, mimo jiné Karel Březina je vyslýchán opět v té samé oblasti, to znamená sportovní, tentokrát na pražském magistrátu. Mně už to tedy nepřijde úplně jako selhání jednotlivce. Není to systémový problém financování sportu?


Je. Je, ale řekl bych, protože spíše vím o té kauze s panem Peltou než o této nové kauze, že v čem je to systémové selhání? Že lidé, a mimochodem to bylo i u operačního programu Severozápad, takže to se netýká jenom sportu, mají vůbec možnost rozhodnout, kdo dostane dotaci, a to na základě toho, že ten či onen, nějaká šajba, bafuňář, politik, to je jedno kdo, si přeje, aby ta dotace bez ohledu na objektivní kritéria šla na to či ono místo. A to, pane Soukupe, to už je systémové selhání. Proto si myslím, že dokonce i ta nešťastná karlovarská losovačka se všemi jejími nevýhodami byla lepší, než když subjektivně rozhodnete, komu ano a komu ne.

Obzvlášť ve velmi subjektivní oblasti jako je sport, jestli má někdo rozhodovat, že toto sportoviště je důležitější než jiné sportoviště.

No právě.

No ono to možná trochu jaksi souvisí s událostmi okolo Sazky. Původně to bylo tak, do roku 1998 Sazka patřila státu. Byla to státní organizace, která měla přirozený státní monopol na organizování sázek, zejména Sportky. Víme, jak to jaksi s přirozenými monopoly bývá. V roce 1998 stát převedl své vlastnictví na osm sportovních svazů, které jaksi dostávaly ze zákona odvody od Sazky, které byly miliardové. Po známých událostech, možná trochu kontroverzních na všechny strany, pádu Sazky se jaksi na nějakou dobu peníze do sportu snížily, protože ze Sazky nebyly a stát je nenavyšoval. A pak ty prostředky, které dříve chodily ze Sazky, jaksi začal rozdělovat stát. A dopadlo to tak, jak v Česku bývá obvyklé. Úředníci začali intrikovat a začaly se ovlivňovat věci, a sportovci nejenže ostrouhali, ale měla zase práci policie. Nestálo by za to, to financování sportu vrátit třeba zase zpátky na Sazku nebo jiné loterijní společnosti, které by povinně odváděly prostředky přímo do sportu, a jaksi vynechal by se ten článek státu? Je to úplně mimo, moje úvaha?

Já bych začal tou Sazkou, pane Soukupe. Já nejsem ten, kdo by masivně kritizoval pana Hušáka, protože jeho původní úmysl postavit v Praze O2 arénu byl hoden úcty, a já jsem rád, že jsem mohl být na jejím otevření. Problém spočíval v tom, že ten rozpočet, a teď mě nechytejte za slovo, ale myslím si, že to byly čtyři miliardy korun, byl překročen dvakrát. A tím se teprve Sazka dostala do těch červených čísel a nemohla už vyplácet ani těm sportovním svazům ty dotace, které vyplácela dřív. Čili tady bylo podle mého názoru jádro problému.

No tak když jsme u té Sazky, oni majiteli Sazky byly ty sportovní svazy, stejně jako majitelé toho podniku. To znamená, pokud ty peníze jaksi tekly do té budovy, do té sportovní arény, která se stavěla kvůli mistrovství světa v hokeji za poměrně rychlých okolností, no tak oni de facto ty svazy jaksi o svůj majetek přímo nepřišly, protože neměly peníze, ale zase měly tu halu. Ale máte pravdu, že pan Hušák to jaksi manažersky ani finančně prostě nezvládl. A ty důsledky známe. Ty důsledky pro sport byly poměrně dramatické. Nejsem ten, který by bezhlavě kritizoval pana Hušáka, to ne, ale je pravda, že ta situace pak byla dramatická, právě s ohledem na financování toho sportu. A zpět k té otázce, mezičlánek státu. Nestálo by zato uvažovat o tom...

Ale Vy byste skoro všechno zestátnil, pane Soukupe. Já si myslím, že tady by bylo opravdu rozumné, kdyby, bude-li existovat a ona existuje, nějaká vrcholná sportovní organizace, například Česká unie sportu, ta už tady je, tak aby v jejím vlastnictví mohla být například Sazka, případně i další sázkové kanceláře, Sazka není jediná, a aby s tím sama hospodařila. Jedna jediná střechová organizace, ne nějakých šest nebo deset sportovních svazů, které se vždycky budou hádat mezi sebou, komu co patří.

Já jsem jen upozornil na problematiku financování sportu. Nejdříve byly obtížnosti, jaksi obtíže spojené se Sazkou, pak se ty peníze začaly rozdělovat přes stát, nicméně došlo k zatýkání přesně před rokem a sport dále úpí, protože prostě úředníci na Ministerstvu školství se lekli a pro jistotu teď nedávali nikomu nic. Takže sport úpí a pak se prostě divíme, že naši fotbalisté nejsou na mistrovství světa, naši hokejisté jaksi už také nepatří mezi tu absolutní špičku. No, ale nechme sport sportem. Jednou z událostí, která se stala minulý týden, je, že Robert Pelikán, ministr spravedlnosti, definitivně jaksi začal dělat nevratné kroky svého avizovaného odchodu z politiky. Vzdal se poslaneckého mandátu a jeho dny v křesle Ministerstva spravedlnosti jsou skutečně sečteny. Nestálo by za to pár sekund, možná minutu, věnovat jeho hodnocení?

Dobrými úmysly je dlážděná cesta do pekla. Já jsem o panu exministru Pelikánovi nedávno mluvil s několika renomovanými právníky, to jsou při vší úctě k nim velmi staří lidé a právě proto jsou renomovaní. A mohu říci, že jejich hodnocení bylo poněkud rozpačité, říkám to velmi zdvořile, protože při jeho odchodu by nebylo dobré do něj nějak výrazně kopat. Chtěl bych ovšem připomenout, že jeho hlavním úkolem bylo připravit a prosadit zákon o státním zastupitelství, a tento hlavní úkol prokazatelně nesplnil. A on má u mě ještě jeden maličký vroubek, který spočívá, ne, není to Nikulin, nelekejte se.

Není to Nikulin?

To je velký vroubek, ne maličký vroubek, ale já jsem usiloval o to, aby v Liberci byl rovněž krajský soud, protože tam je všechno, co je potřeba. Je tam budova, jsou tam peníze, je tam potřebný personál a poprosil jsem pana Pelikána, aby se o to zasadil. Slíbil mi to, slib nedodržel. Je mi to líto.

Pane prezidente, k aktualitám. Já se už k panu Pelikánovi vracet nechci, myslím, že jste odpověděl vyčerpávajícím způsobem, stálo to za zmínku, jeho kariéra byla poměrně dlouhá a do určité míry i kontroverzní. Určitě o sobě dával vědět.
Ale ta další aktualita mě možná zajímá více. Česká národní banka zpřísnila pravidla pro poskytování hypoték. To jsme si říkali minule, to jsme komentovali, ale současně v minulém týdnu, jaksi po našem rozhovoru, stát oznámil svoji podporu bydlení mladým ze Státního fondu bydlení. No, já vím, že stát není jeden velký stát, že Česká národní banka rozhoduje nezávisle na rozhodnutí jiných státních orgánů, ale na jedné straně tedy stát, reprezentovaný Českou národní bankou, velmi výrazně zpřísní pravidla pro poskytování hypoték a druhá ruka státu ty podpory bydlení zase na druhou stranu dává. Není to zbytečné?


Vy jste přehlédl, že je to právě jenom podpora bydlení mladých začínajících rodin, a tam je to podle mého názoru v naprostém pořádku, stejně jako v naprostém pořádku svého času byly i novomanželské půjčky. Kdyby ovšem stát napadlo dávat řekněme tuto podporu střední věkové skupině, tak už bych protestoval, protože to by nemělo logiku.

Mimo jiné je to až jedna celá dva milionu korun na koupi bytu, těch podpor je tam více, na opravy a tak dále, je to skutečně pro ty mladé rodiny. Očekává se, že až tři tisíce rodin by možná o tu podporu mohly požádat. No, jedna celá dva milionu korun je pořád hodně peněz, jak bylo ve známém filmu, Jak básníci přicházejí o iluze: "Štěpánku, pět set korun je pořád hodně peněz." A ten Štěpánek říkal: "Maminko, je to hodně peněz, jen ty věci jsou jaksi čím dál tím dražší." Ono to s těmi byty je trochu podobné. Já, když jsem se koukal na to, co by museli lidé podle nových pravidel splnit, aby si v Praze mohli pořídit třípokojový byt, tak by museli mít ušetřeno jeden a půl milionu korun a současně hrubý příjem padesát pět tisíc korun. Což tedy pro většinu mladých rodin je úplně nedostupné.

Typický pohled Pražáka, že se nestydíte, pane Soukupe. Podívejte se, já Vám to řeknu trošku provokativně. Minule jsem Vám říkal, že je cenová mapa, ať už bytů nebo nájmů, která ukazuje, že jsou oblasti, kde je to levné, velmi levné, a kde ten jeden milion korun úplně stačí. Ostatně jsme v Ústeckém kraji, tak to je zrovna jeden z těchto případů. A není jediný. Když se někdy říká, že mladí lidé se stahují do Prahy, tak toto je jeden ze způsobů, jak je alespoň částečně...

Vyhnat z Prahy.

Vyhnat z Prahy, přesně tak. A umístit do těch regionů, kde ten byt mohou získat.

Tam je samozřejmě otázka, jestli si jaksi pomůžou, protože zase v regionech, kde jsou ty byty levné, logicky funguje trh, takže je tam zase méně práce, nebo práce méně kvalifikovaná. A mzdy...

Ale to už taky není pravda. V Ústeckém kraji je dnes asi pětiprocentní nezaměstnanost, bývala deseti, dokonce jednou patnáct procent. No ale teď, teď už tu práci seženete.

No já s Vámi jaksi schválně v této věci polemizuji, protože ta Vaše rada, aby si lidé sehnali druhou práci, byla, jaksi vyvolala rozruch, a já jsem s ní nebyl úplně srozuměn, to přiznávám.


Ale podívejte se, byla to rada, kterou by Američané ale i Západoevropané považovali za naprosto samozřejmou. Pouze u nás je to něco provokativního.

Pane prezidente, ještě jedna aktualita, napadá mě, a týká se pana Pelikána, ministra spravedlnosti. On podal dovolání ve prospěch Tomáše Březiny, což je bratr té hlavy lihové mafie Radka Březiny, která okradla stát o skoro šest miliard korun na daních. Mimo jiné totiž ten Radek Březina v dostupných odposleších říká, že má někde zakopánu miliardu korun a dává instrukce z vězení přes advokáty, co mají dělat, co komu mají říci a tak dále. Jeho bratr se stal spolupracujícím obviněným a Vrchní soud mu teď snížil trest na tři roky nebo na tři a půl roku na základě dovolání ministra spravedlnosti v jeho prospěch. Já tedy, když to třeba srovnám s tou paní Schneiderovou, o které jsme hovořili, která dostala sedm let natvrdo a způsobená škoda státu je nula jejím rozhodnutím, tak mi to tedy přijde trochu nespravedlivé.

Tak možná, pane Soukupe, že teď někdo vezme lopatičku a půjde vykopávat tu schovanou miliardu, pokud ovšem existuje. Ano, lihová mafie je zlo i z hlediska daňových úniků, ale i když já vždy mluvím o daňových únicích, tak v tomto případě je daleko horší zlo těch zhruba padesát nebo kolik mrtvých obětí lihové mafie, protože tam si myslím, že by měly být co nejtvrdší tresty. A víte, spolupracující obviněný, to je hezká kategorie a dovedu pochopit v některých případech, že si pak zaslouží nižší trest. V tomto případě asi ne.

Ona to je, tedy ten případ Březiny jaksi se, byla větev, která se netýkala metanolu, ale samozřejmě, je to nelegální...

No, to je úplně jedno.

...nelegální obchod s alkoholem, samozřejmě. Tam totiž bylo ještě...

To máte úplně jedno, mohlo to skončit úplně tak jako metanol.

Tak, tam je totiž ještě jedno podezření, že ten bratr jaksi se stal spolupracujícím obviněným právě proto, aby se dříve dostal ven a mohl se postarat tedy o ty skryté peníze a tak dále a tak dále. No, ale to jsou jenom spekulace. Tak nechme aktuality aktualitami. Více jich možná asi určitě bylo, ale více nestojí za to, aby o nich hovořil prezident republiky, podle mého názoru.

A pojďme k té aktualitě největší, sestavování vlády. Tedy získávání důvěry pro novou vládu Andreje Babiše. Pane prezidente, první poznámka, zdá se, že mám tu láhev jistou, protože jsme říkali, že do 30. června bude vláda.


Je velmi pravděpodobné, že vláda bude až začátkem července a že hlasování Poslanecké sněmovny by mělo být někdy 11. července, takže tím pádem jste zvítězil o pouhých jedenáct dnů a já se veřejně zavazuji, že na příští setkání tu láhev slivovice přivezu.

No, a pane prezidente, ono se to tak zhavarovalo. Mně ČSSD už je trochu líto. Oni dělali vnitrostranické referendum, kde si jaksi dávali poměrně propracované otázky tak, aby jaksi pořád měli nějaký manévrovací prostor, pokud jsem to dobře pochopil, anebo dobře četl, tak jména ministrů tam tedy zmíněna nebyla.

Nebyla.

Ale zdá se, že jaksi to zhavarovalo a teď se začíná jednat znovu. Než se dostaneme k osobě pana Pocheho, o kterého primárně jde, jaký je Váš odhad? Projde tedy Poche, projde, podepíšete to, změníte názor, jak všichni očekávají, že zítra po schůzce s panem Pochem, on Vám vysvětlí své názory a že možná změníte názor, alespoň takto to...

Nevím, co očekávají všichni, vím, co očekávám já, ale je férové, když pan Poche říká, že mě přesvědčí, aby tuto šanci měl. Takže počkejme na zítřek a uvidíme. Ale protože televize Barrandov je moje oblíbená televize, tak Vám přece jenom navíc něco řeknu. Jakub Michálek, což je místopředseda Pirátů nedávno na Seznamu.cz uvedl, že pan Poche neměl být vůbec navrhován, protože byl součástí korupčního prostředí na pražském magistrátu, cituji, jak bylo uvedeno. Já bych byl rád, kdyby to pan Michálek doložil, ale pan Michálek je z těch Pirátů celkem seriózní, takže není důvod mu v zásadě nevěřit, a to, jak jistě uznáte, je něco, co panu Pochemu přitěžuje.

To nepochybně. Pan Poche je pražským politikem, je významným pražským politikem, mimo jiné, myslím, že bývalý novinář a potom bývalý, tedy dnes už bývalý poslanec Komárek o něm řekl, že je jeden z lidí, kteří umí věci zařídit uvnitř ČSSD, nemluvil tedy o magistrátu jako o panu Michálkovi, ale mluvil, že v rámci strany umí věci zařídit a tím pádem je vlastně, proto je tak cenný i pro předsedu Hamáčka, protože údajně jaksi jeho schopnost zařídit věci uvnitř ČSSD zařídila panu Hamáčkovi předsednické křeslo. No, jak jsem koupil, tak prodávám.

Já bych namítal, že v prvním kole volby předsedy sociální demokracie zvítězil o dvacet hlasů pan Zimola a teprve ve druhém kole zvítězil pan Hamáček a to hlasy Milana Chovance, nikoli hlasy pana Pocheho.

Mimo jiné Jiří Zimola, když jaksi ta patová situace byla zřejmá, že se ta podpora-nepodpora vlády láme na osobě Pocheho, přišel s takovým překvapivým návrhem, že by za ČSSD mohl být ministrem zahraničí Lubomír Zaorálek. Ten to tedy okamžitě dementoval, že by takovou funkci nepřijal, ale nebyl to zajímavý nápad?


V každém případě to byl člověk, který tuto funkci už vykonával a nevykonával ji špatně.

No, pane prezidente, víte, Andrej Babiš se snaží tedy sestavit vládu, ale mně to přijde takové trochu neuctivé k voličům. On říká, že sestavuje vládu, ale nikdo netuší, kdo v té vládě tedy má být. Novináři se můžou zbláznit, spekulují, každý den padají nová a nová jména, nové fantasmagorické konstrukce, jakože například pan Poche nahradí pana Tomana na Ministerstvu zemědělství, protože ministerstvo jako ministerstvo. Není to od pana Babiše trochu neuctivé, že neřekne tedy. Vůči voličům.

Neuctivé, podívejte se, s některými kandidáty pan Babiš ještě nemluvil před několika dny, a je celkem pochopitelné, že nechce riskovat, že ho tito kandidáti třeba i odmítnou, ale za týden, za týden bude jasno.

No víte, ten bobřík mlčení, který jaksi Andrej Babiš dodržuje pořád pečlivě, tak mě už to začíná trochu unavovat. Ale bude to menšinová vláda ANO a ČSSD. Pokud tedy, buď pan Poche projde, nebo pan Poche to vzdá a bude nahrazen někým jiným a tak, to tedy uvidíme v dalších dnech. Každopádně to bude menšinová vláda. Andrej Babiš říká, že bude stejně hledat podporu u dalších stran pro jednotlivé konkrétní návrhy. Není to zase neuctivé vůči KSČM?

V každém případě vytváříte koalici ad hoc podle toho, jaký návrh je předložen. To byla, pane Soukupe, vždycky krásná zásada, která se ne vždy dodržovala, nezajímá mě, kdo co říká, ale co kdo říká. Kdyby se tahle zásada v politice dodržovala pravidelně, byl by svět krásnější.

Pane prezidente, jste přesvědčen o tom, že máte právo nejmenovat ministra, pokud Vám, pokud by Vám teoreticky Andrej Babiš přinesl seznam vlády, navrhl Vám jmenování vlády, včetně tedy někoho, koho Vy rád nemáte, se kterým nesouhlasíte, se kterým máte problém, třeba pana Pocheho? Myslíte si, že máte právo ho nejmenovat?

To je samozřejmě spíš otázka pro ústavní právníky, kteří se v tom liší. Vím, že například doktor Bárta, bývalý ředitel Ústavu státu a práva zastával názor, že takové právo mám, jiní zastávali názor, že takové právo nemám. Nicméně čistě fyzicky, dokud prezident nepodepíše jmenovací dekret jakéhokoli ministra, tak ten člověk není ministr, to je fakt.

Já Vám připomenu Vaše slova z roku 1998. Tehdy Václav Havel, prezident Václav Havel nechtěl jmenovat do Vaší vlády taky některého ministra, myslím, že šlo o pana Grégra, který měl být místopředsedou vlády. A Vy jste tehdy doslova řekl toto: "Pokud jde o nějaké personální veto prezidenta, myslím si, že by bylo v rozporu s článkem 68 ústavy. Z článku 68 ústavy jasně vyplývá, že se nemůžeme ptát, kdo se komu líbí a kdo se komu nelíbí." To jste říkal Vy.

Kdybych byl cynik, tak Vám teď udělám přednášku o takzvaném Becketově syndromu, jistě víte, co to je. To znamená, něco jiného říká premiér ze své funkce a prezident ze své funkce, ale protože nejsem cynik, tak spíš odpovím jinak. Podívejte se, v této chvíli mně pana Pocheho nikdo nenavrhl na ministra. Návrh na ministra mně může předložit pouze premiér, nikoli předseda sociální demokracie Hamáček, to zaprvé. A pak lze vést ten sémantický spor. Slovo návrh je v češtině naprosto jasné. Když navrhnete krásné ženě, že si ji vezmete, nebo něco jiného, tak ona má přece právo Váš návrh odmítnout, anebo přijmout, ovšem.

Anebo v právní teorii se říká, že smlouva je jaksi uzavřena přijmutím návrhu, latinsky akceptace oferty. No tak Vy tedy čekáte na tu ofertu a je tedy na Vás, jestli ji akceptujete.


Zatím není ani ta oferta a možná že ani nebude.

Já vím, já už se v tom nechci tedy dále patlat, protože vlastně...


Počkejte zhruba ten týden a pak bude všechno jasnější.

Já vím, ale to už je to sedm měsíců, to by to takhle mohlo být čtyři roky, ale víte, kandidáty na ministry ze strany ANO neznáme, ti jsou pouze v hlavě Andreje Babiše nebo možná jeho nejbližších spolupracovníků, ke mně se samozřejmě nedostali. Přijde mi nedůstojné, abych hovořil o dalších a dalších spekulací s prezidentem republiky, kandidáty za ČSSD známe všechny, už jsme je probrali, je tady ta disproporce s panem Pochem.

Tak Vy se v tom, ano, Vy se v tom případě chováte daleko seriózněji, než například Václav Moravec, který ve svém pořadu věnoval čtvrt hodiny tomu, aby inzeroval Františka Koníčka jako ministra průmyslu, čímž podvedl své posluchače, ale on vyniká zvláštní neinformovaností, kterou ale vydává za informovanost.

No, já jsem tenhle pořad viděl, no bylo to legrační, protože ti diskutující se vytočili nad jménem Františka Koníčka, udělali dalekosáhlé závěry vlivu Ruska na naši jadernou energetiku, politiku, Vás a všechno se to smotalo dohromady, aby pak byla vydána zpráva, že pan Koníček žádným ministrem nikdy nebude. No, tak to bylo typické. Ale spekuluje se o tom, jaksi, že Česká strana sociálně demokratická nemá plán B, pokud tedy Vás nepřesvědčí pan Poche a tak dále, že nemá plán B, víte o nějakém plánu B, co se tedy bude dít s vládou?

Já jsem pouze v Monitoru zaznamenal, že sociální demokracie má plán B, ale nebylo uvedeno, jaký tento plán je. Vyčkejme času, jako husa klasu a protože ten čas už se opravdu nachyluje a těch jedenáct dnů, o co jsem prohrál tu slivovici, zase není tak mnoho, tak jsme oba dva mladí, krásní a zdraví, tak se toho dožijeme a pak si o tom budeme povídat.

No, já jsem se možná nepřesně vyjádřil o plánu B sociální demokracie, tam máte pravdu, že proběhla tiskem zpráva, že existuje. Já jsem se spíše chtěl zeptat a nepřesně jsem se vyjádřil, jestli je tedy nějaký plán B, že když to ČSSD zhavaruje. Že ČSSD prostě neustoupí z připravované koalice, jaksi vystoupí, nebude dál pokračovat, já vím, jenom krátce, abychom nebyli v pozici Václava Moravce, že se zítra dozvíme, že je to vyřešeno.

Já si skutečně myslím, že bychom neměli spekulovat a počkat minimálně ten týden, ale sám si nedovedu představit, že kvůli jednomu člověku s některými negativními referencemi by mělo zhavarovat úsilí, které jsem sám podporoval tím, že jak na sjezdu sociální demokracie, tak později jsem plédoval pro spolupráci této strany s hnutím ANO.

Dobře, tak nechme vládu vládou, už mě nenapadá, co bych se dál ptal, protože všechno ostatní jsou spekulace a nechci skončit jako Václav Moravec. Pane prezidente, sedíme v Ústí nad Labem, před pěti lety, myslím, že zhruba před pěti lety, v roce 2014 tuším, jste řekl, že to tady vypadá jako po válce. Loni, když jsem se Vás ptal, jste řekl, že to vypadá, jako pět let po válce. To jsou samozřejmě metafory. Zlepšuje se situace, jak byste hodnotil Ústí dnes?


Zlepšuje, mimochodem musím říci, že tehdy, před pěti lety se mnou souhlasil i pan hejtman Bubeníček, protože ono to Ústí je, nebo spíše bylo skutečně zanedbané, ale ta situace se evidentně zlepšuje a díkybohu za to. Zlepšuje se nejenom v Ústí, ale i v ostatních městech. Jenom jako takovou kuriozitu. Já, když vystupuji na setkáních s občany, a nesmírně mě těší, že jsou přátelští a že diskutují, tak se někdy dostáváme k problému, ne ubytoven, to samozřejmě taky, ale vybydlených domů. A dostáváme se k problému demolic těchto vybydlených domů a já se trochu naivně ptám, nedal by se ten vybydlený dům ještě opravit? A oni mně říkají no, my ho opravíme, oni se tam zase nastěhují a zase ho vybydlí. Takže to je takový kolotoč. Tři panelové domy, mimochodem, se tímto způsobem nyní demolovaly, a ten čtvrtý se chystá, je přímo na náměstí, je ohyzdný, a v takovém případě snad tento problém zmizí.

S těmi vybydlenými lokalitami rozumím. No, pane prezidente, ale v Ústí, je tady nejvyšší rozvodovost. Je tady nejvyšší úmrtnost a můžeme pokračovat, je tady poměrně vysoká nezaměstnanost, není nejvyšší, ale poměrně, ve srovnání se zbytkem.

Je tady nejvyšší potratovost, abych Vás doplnil, to také.

Ano, a jaksi tyhle všechny ukazatele nesvědčí o příliš dobré sociální kondici. Já bych se Vás chtěl zeptat nejen na příčiny, protože ty si můžeme pojmenovat, ale také na to, co konkrétně má vláda teď pro Ústí udělat, konkrétně teď, abychom si nepojmenovávali nějaké dlouhodobé vize.

Ústecko.

Anebo Ústecko, ano.

Ne jenom pro Ústí. Já bych tady připomenul program Restart, který řídí můj dlouholetý přítel Jura Cienciala jako vládní zmocněnec pro tyto kraje. A ten program Restart je v podstatě založen na finančních dotacích, je to něco podobného, jako když já jsem poskytl dvacet miliard korun jako premiér. Nu, jsem rád, že firma Nexen v září zahájí provoz, takže ta dnes už nízká nezaměstnanost klesne, ale je tady jedna věc, o které se téměř nemluví. V těch vytěžených lokalitách, v těch bývalých lomech se teď napouští jezera. A to kromě zásobárny pitné vody může být i podnět pro rozvoj cestovního ruchu, pro rekreaci. Já jsem nedávno vyznamenal pana profesora Štýse, který se zabývá rekultivací krajiny a měl na Pražském hradě krásnou výstavu. Vždycky dvě fotografie vedle sebe, krajina před a potom, že. A ta výstava byla nádherná, takže chci tím jenom říci, že vedle řady dalších věcí, i ten cestovní ruch, včetně těch jezer by mohl být něčím, co by Ústecko učinilo atraktivním.

Zajímavý podnět. Mimo jiné, jak Ostrava, tak Ústí nad Labem přes svoji jaksi uhelnou zaprášenou image mají v okolí nádhernou přírodu.

Určitě ano.

To je prostě fakt, obě dvě ty. A Vy jste to sám naznačil, Jiří Cienciala je třinecký patriot, je šéfem tedy programu Restart, z Moravskoslezského kraje. Víte, Ústí, Ústecko, Sokolovsko a Moravskoslezský kraj, Karvinsko, Ostravsko, mně tam přijde, že je spojuje jedna věc, bylo tam v zemi skryto obrovské bohatství naší země, černé uhlí, tady na Ústecku nebo Sokolovsku hnědé uhlí, a oba dva ty kraje se staly objektem nájezdu miliardářů nebo těch, kteří tyhle obrovské hodnoty chtěli jaksi, no tak to řekněme, zobchodovat, ale mně přijde, že po nich zbyl trochu vydrancovaný kraj, samozřejmě především hovořím o panu Bakalovi. Nemá, víte, já mám
prostě v sobě pocit, že máme vůči lidem v Moravskoslezském kraji i tady určitý dluh, vnitřní.

Ano.

Protože ty hodnoty tady prostě byly, použila je celá zem a ty důsledky jsme tady nechali.

Naprosto souhlasím, že máme dluh a právě proto je mimo jiné, ale ne jenom, ten program Restart, prostě ten dluh se musí splatit a právě proto by bylo dobré, aby vláda měla i ve svém programovém prohlášení závazek, že tyto tři kraje, patří tam ještě Karlovarský, že tyto kraje určitým způsobem bude dotovat, nebo jak to nazvat, prostě že jim pomůže. Myslím si, že je to dokonce její povinnost. Ale jinak ano, ty zásoby uhlí jsou částečně, ale jenom částečně vyčerpány, nicméně nezapomeňte, že například důl Bílina bude těžit čtyřicet let. To už tady nebudeme, pane Soukupe.

Pane prezidente, v Ústí, já jsem se díval na mé další moje oblíbené téma, jaksi rovnost žen a mužů a další moje oblíbené téma jsou exekuce.

Ach jo.

No, já vím, tam se také příliš neshodujeme, ale já jsem se díval, že dvacet čtyři procent obyvatel Ústeckého kraje je postiženo exekucí, alespoň jednou exekucí. Ono to s sebou vyvolává také určitou beznaděj. Vy říkáte, ano, najděte si druhou práci, zvedněte zadky z ubytoven a jděte pracovat, ale pokud už tu exekuci mám a ta beznaděj ve mně je, tak ten motiv se jaksi zmenšuje. Neměl jste, nestojí za úvahu jaksi zvýšit, nebo něco udělat s takovým tím nezabavitelným minimem, aby se lidem prostě vyplatilo jít pracovat, přestože v sobě cítí určitou beznaděj, že když budou vydělávat více, stejně jim to vezmou?

No vidíte, my můžeme teď uzavřít kruh a vrátit se k panu Pelikánovi, protože jeden z jeho úkolů, které tedy rovněž nesplnil, bylo oddlužení těchto dlužníků a tady se debatovalo a debatuje o tom, jak má vypadat takzvaný osobní bankrot. Já sám bych se přimlouval, ne za těch třicet procent, protože to mně připadá divné. Někdo poctivě splácí a splatí sto procent a někomu povolíte, že může splatit jenom třicet procent. Ale to, co bych akceptoval a toleroval, by bylo prodloužení splátkového kalendáře na velmi, velmi dlouhý časový interval.

Aby se to lidem prostě vyplatilo pracovat.

Aby se to lidem vyplatilo platit, a v takovém případě si myslím, že by to bylo řešení.

No, pane prezidente, poslední blok našich otázek se týká zahraničí. Samozřejmě musím začít Angelou Merkelovou. Jaksi její poznámka nebo vyjádření o odsunu Němců z našeho území po druhé světové válce vyvolala velké pozdvižení. Ona doslova řekla, že neexistovalo politické a morální ospravedlnění takového odsunu. Vy už jste se k tomu vyjadřoval, já se musím zeptat znovu.

Já jsem řekl, že s tím hluboce nesouhlasím, ale dobře, jak Vás znám, tak tahle dvě slova by Vám nestačila. Mohl bych být velmi, velmi razantní, ale dneska mám nějakou mírnou náladu. Já bych tedy na dálku doporučoval paní kancléřce, aby si přečetla krásnou knihu Karla Jasperse, která se jmenuje Die Schuldfrage neboli Otázka viny. A pak se trochu zamyslela a nevydávala prohlášení, která mohou zkalit ne jenom česko-německé vztahy, protože odsun se samozřejmě konal i z Polska, Slovenska, Maďarska a budete možná překvapen, i z Holandska. I z Holandska byli odsouváni Němci v souvislosti s článkem, tuším, že XIII. Postupimské dohody, tedy na základě mezinárodní smlouvy. Já nevím, co o tom vykládat a jestli taková prohlášení budou i nadále, tak já se vrátím ke svému postoji, který jsem zastával i jako premiér a který jsem nikdy neodvolal, když jsem zdvořile upozornil, že sudetští Němci, čest výjimkám, se dopouštěli velezrady a že podle platného práva, velezrada byla trestána smrtí.

No, víte, ona samozřejmě v té řeči konstatovala, že jaksi ten odsun chápe, že byl jaksi přímou odpovědí nebo v přímé reakci na druhou světovou válku. Tak hloupá samozřejmě německá kancléřka není, aby nevěděla tuhle historickou souvislost, nebo ji spíše nevěděla, aby ji přehlížela, ale přesto konstatovala, že k tomu nebylo jaksi oprávnění politické a morální. No.


Tak oprávnění politické zde naprosto existuje, to je ta Postupimská dohoda, a pokud jde o morální, právě proto jsem upozorňoval na toho Jasperse.

Ono jde spíše o signál veřejnosti. Konstatujme, že jaksi na právních vztazích mezi Českou republikou a Německou republikou, se Spolkovou republikou Německo, se jaksi změnit nic nemůže, máme spolu uzavřené mezinárodní smlouvy. To se jedním vyjádřením kancléřky nemůže změnit, ale může to jaksi otrávit vzduch. To se zcela evidentně povedlo.

No právě, a je to naprosto zbytečné, protože když už chcete otrávit vzduch, tak z toho něco máte mít. Z čeho paní kancléřka bude mít nějaký prospěch. Žádný mít nebude.

Možná u toho auditoria, ke kterému hovořila, a tak dále.

Ale tak dobře, ale v každém případě i tam dochází k určitým změnám a myslím si, že už tyto podbízivé věty nerezonují tak, jako rezonovaly dejme tomu před dvaceti, třiceti lety.

Abychom nevykreslovali německé politiky jenom jako jestřáby, Angelu Merkelovou, tak německý prezident Frank-Walter Steinmeier řekl v rozhovoru, myslím, že to bylo pro Die Welt, anebo to bylo na nějaké konferenci, omlouvám se, já jsem to četl teda v Die Welt, řekl v komentáři na spory mezi Evropskou unií a Amerikou, myslím ty obchodní spory, a vyzval Washington v tom rozhovoru nebo v tom článku, aby nepojímal svět jako boxerský ring. A vyzval je ke smířlivějšímu postoji. Vnímáte to také tak, že se svět stává trochu boxerským ringem?

Vnímám to velmi podobně, protože to je takzvané eskalační schéma, protivník vám dá facku a vy mu vrátíte dvě. Podívejte se, já jsem zásadní odpůrce protekcionizmu. To znamená, pokud zavádíte cla na ochranu svého průmyslu, tak tomu průmyslu možná, možná pomůžete na dva, tři roky, ale v dlouhodobějším horizontu ho naopak odsoudíte k zaostávání, protože nebude vystaven konkurenci.

Pane prezidente, ještě jeden americký krok. Spojené státy se rozhodly vystoupit z Rady OSN pro lidská práva. Ona dokonce ta zástupkyně Spojených států u té rady řekla, že si ta rada z lidských práv jaksi tropí jaksi posměch a není hodna svého názvu a tak dále a prostě Spojené státy odešly. Jak hodnotíte tento krok a jak hodnotíte tu Radu pro lidská práva?

Já vím, že byla a je diskuze, zda i Česká republika by neměla stáhnout svoji kandidaturu do této rady, já bych proti tomu určitě nebyl, protože nemýlím-li se příliš, tak této radě dokonce předsedala Saúdská Arábie, a je-li tomu tak, tak promiňte mi, ale teď se zase dopustím mezinárodního incidentu, ale nemám pocit, že Saúdská Arábie je úplný vzor lidských práv.

Tak to určitě není. Mimo jiné, ta rada, je jaksi pověstná poměrně kontroverzním, tvrdým postupem vůči Izraeli, to je znám věc, Vy jste zase známý zastánce Izraele a práva na jeho existenci a poměrně razantním jeho zastáncem. Vy jste v New Yorku řekl, že si Izrael zasluhuje skutečnou solidaritu bez podmínek, dostává ji?


Podívejte se, zaprvé ne, naopak, a to podbízení řekněme Palestincům, abychom mluvili konkrétně, je podle mého názoru chybou z toho prostého důvodu, že Palestinská samospráva není demokratická. Jinými slovy Hamás, který je součástí této samosprávy...

A v podstatě ji ovládá.

...a ovládá pásmo Gazy, je sám považován mezinárodně za teroristickou organizaci. A méně se ví, že na území Západního břehu se už dlouhou dobu nekonaly volby, že sám prezident Abás dávno překročil svůj mandát, takže je vlastně ilegální prezident, že. Proč se tedy zastávat skupiny, národní skupiny, dalo by se to tak říci, Palestinců, kteří si ani nedokázali vytvořit elementární demokratické instituce.

Pane prezidente úplně poslední otázka, zase ze zahraničí. Julija Tymošenková, bývalá ukrajinská premiérka, jaksi ohlásila, že chce příští rok kandidovat v prezidentských volbách. Ty průzkumy pro ni nejsou úplně beznadějné. Vy jste říkal, že andílek s plavými copy nemusí být andílkem. Není, pořád není andílek, když ji srovnáte se stávajícím prezidentem Porošenkem?

Ne, podívejte se, zaprvé jí se říkalo plynová královna, nebo někdy plynová carevna, byla také obviňována z korupce, že.

Její manžel a tak dále.


A kromě toho proslula tím výrokem, že by chtěla spálit Rusko atomovou bombou. No, tyto výroky.

Andělské nejsou.


Ano, nejsou andělské. Takže já pevně doufám, že velké šance mít nebude. Mimochodem, vzpomínáte si na Nadiju Savčenkovou?

Ano, samozřejmě.

Jak Kalousek nosil na klopě její portrét. A znáte její současné výroky?

Znám a myslím, že teď je ve vazbě, tuším.


Tak nějak a dokonce zaslouženě.

Chtěla dokonce jaksi raketovou střelou rozstřílet ukrajinský parlament nebo něco takového.

Ano, ano. A všude jsou židáci, takže mimo jiné měla i antisemitské výroky, no nic. Jinými slovy, Ukrajina by měla být ponechána sama sobě, aby si sama vyřešila své problémy, a my bychom tam neměli importovat své modely a vykládat jim, jak se správně řídí stát. Nechme si, ať tam udělají konstituční reformu a zavedou decentralizaci, což by vyřešilo situaci na východě Ukrajiny, nechme, ať tam přijmou antikorupční zákony, protože stále ještě je tam vláda oligarchů, a do té doby tam lít peníze z Evropské unie znamená, že ty peníze skončí právě v kapsách těch oligarchů.

Tak jak to bývá. Pane prezidente, čas našeho rozhovoru vypršel, já jsem na Vás měl ještě další otázky, zítra se koná valná hromada ČEZu a tak dále a tak dále. Tak třeba ten ČEZ zhodnotíme až poté, jak budeme vědět, jak dopadne. Každopádně Vám tady v Ústí nad Labem velmi děkuji za Váš čas.


Budu se těšit na další setkání, na shledanou.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 21. června 2018

 

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

20.11.2018
  Vážený pane premiére, vážený pane ministře obrany, vojáci a vojačky Armády...

Projev prezidenta republiky při křtu knihy „Lánská obora v proměnách času“

Projev prezidenta republiky při křtu knihy „Lánská obora v proměnách času“

19.11.2018
Vážený pane řediteli, dámy a pánové, přečetl jsem si knihu o Lánské oboře a protože je...