ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 11.10.2018

 

Dobrý večer vážení diváci, vítám vás u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Dobrý den i Vám pane prezidente.

Dobrý den.

Bohužel jako minulý týden dnešní pořad předtáčíme ve středu, protože dnes večer odlétáte na zasedání V4, Visegrádské čtyřky, takže doufám, že do čtvrtečního večera, kdy se náš pořad bude vysílat, se nestane nic zásadního.

Zásadní je to, že pan prezident Kiska připravil nikoli přelet nad kukaččím hnízdem, ale přelet nad Gerlachovským štítem v dvou helikoptérách, kde budou ti čtyři prezidenti. Tak uvidíme, jak to dopadne.

Splňuje to bezpečnostní předpisy? Všichni prezidenti v jedné helikoptéře?

Budou dva prezidenti v každé helikoptéře. Takže možná polovina se zachrání.

No, tak doufám, že se zachráníte všichni čtyři a bude dobré počasí a nic zásadního se tam nestane. No, když jsme u té V4, k tomu samozřejmě směřuje můj první dotaz. Pane prezidente, odlétáte na Slovensko, setkáte se tam tedy se čtyřmi prezidenty Visegrádské čtyřky. Téma jsou bezpečnost a migrace, budoucí podoba Evropské unie a plánovaný rozpočet Evropské unie. Bude Vaše rétorika odlišná od toho, co jste říkal v Německu? Protože o těchto tématech jsme se bavili po Vaší návštěvě v Německu.

Nebude odlišná, na druhé straně chci to doplnit vyjádřením solidarity s Maďarskem. Já si velmi vážím toho, že český Parlament přijal usnesení, kde kritizuje rozhodnutí Evropského parlamentu vůči Maďarsku, takže i já vyjádřím svoji solidaritu. A na druhé straně zdůrazním, že musíme čelit pokusům Visegrád rozložit, protože ve skutečnosti Visegrád je významné společenství uvnitř Evropské unie, které pomáhá k prosazení některých věcí, mimo jiné migrační krize.

No, o jaksi usnesení Evropského parlamentu kritizující Maďarsko a potencionálnímu riziku dalšího procesu právních kroků vůči Maďarsku jsme hovořili. Vy jste se jednoznačně postavil za Maďarsko, teď jste to zopakoval, ale ona ta V4 vypadá jako homogenní tak trochu autonomní část Evropské unie, která je k ní kritická, ale podle mého názoru to trošku má trhliny. A ta trhlina se jmenuje Slovensko. Mimo jiné slovenský premiér Pellegrini řekl jednu věc, že Orbán, maďarský premiér, využívá V4 pouze pro své vlastní cíle. Jinými slovy naznačil, že ty cíle nemusí být totožné se Slovenskem. Zachytil jste tohle vyjádření?

Já si nemyslím, že by Orbán využíval Visegrád pro vlastní cíle ve větším rozsahu, než ho využívají jiní politici. To je přece přirozené, že Visegrád je určitým nástrojem. Jinak shodou okolností dnes přijímám ještě před odletem na Slovensko Roberta Fica, a tak se ho také zeptám, jak on situaci na Slovensku hodnotí?

Mimo jiné slovenský premiér Pellegrini řekl, doslova toto, v kauze jaksi syrských sirotků, tím komentoval tak trochu naši vnitropolitickou situaci, myslím, že před týdnem nebo dvěma, kdy řekl, že Slovensko je určitě dost bohaté na to, aby přijalo padesát syrských sirotků. No, to Česko určitě také, ale ta, no mně to vyjádření přišlo minimálně v té době tak trochu zvláštní.

Ale no tak, když chtějí převzít padesát sirotků, on říká Pellegrini deset až třicet, tak ať to klidně udělají, já si myslím, že to na soudržnosti Visegrádu ještě nic nemění.

No, dobře, tak já zkusím být trošku více urýpaný k jinému tématu. Jedním z témat, které tam budete řešit, je vztah k sociálně vyloučeným a zranitelným skupinám. To jsem si našel v programu toho jednání. No, a teď budu tedy urýpaný. Řeknete jim také, že si za to můžou sami a že si teda mají najít případně druhou práci? Což jste v jedné z mých debat řekl trošku v jiném kontextu, ale řekl jste to.

Pane Soukupe, pokud jde o takzvaně sociálně vyloučené, tak u nich úplně stačí, když si najdou jednu práci, ne ten second job, ale jednu práci, protože velká většina z nich nepracuje. Já jsem se samozřejmě velmi pečlivě připravoval na tuto debatu. Mimochodem zjistil jsem, což jsem předtím nevěděl, že pravděpodobnost dožití těch sociálně vyloučených je o deset až patnáct let nižší, než u ostatní populace, to je velký rozdíl.

Což je dáno tedy životním stylem, alkoholem a tak, nebo...?


Alkoholem, drogami, zejména teda levnými drogami, protože na ty drahé asi nemají. To není Dbalý, který sněžil, jak dobře víte, Na Homolce.

Kokain je dost drahá věc, tedy pokud pan Dbalý tím...

Velmi, velmi drahá, pokud vím.

...sněžením myslel kokain, což na devadesát devět procent myslel.

Ano. Určitě, to je terminus technicus. Takže abych odpověděl na Vaši otázku. Můj názor je dvojí a vzájemně se doplňující. Zaprvé máme-li překonat sociální vyloučení, je třeba zvyšovat minimální mzdu, aby se vyplatilo pracovat. Také víte, že v Česku tuhle myšlenku neustále podporuji a tlačím na to, aby minimální mzda rostla.

V tomhle se shodujeme.

To potěší i odbory, méně zaměstnavatele, ale oni by to museli, to zvyšování mezd, dělat tak jako tak, protože je nedostatek pracovních sil. Teď přijde to, o čem už jsme také mluvili. Úměrné zvyšování minimální mzdy bych pro ty, kdo odmítnou nabízenou práci, volil redukci sociálních dávek, abych je přiměl pracovat, čili na jedné straně podaná ruka, tady je minimální mzda, která roste. Na druhé straně zaťatá pěst. To znamená, už ty dávky nebudou tak velkorysé, když odmítnete pracovat.

Proti tomu principu asi nelze nic namítat, pokud tedy nebude nepřiměřeně tvrdý a nebudou tím sítem propadávat lidé, kteří za svoji situaci nemohou a prostě se potom k pomoci státu nedostanou, ale proti principu samozřejmě protestovat nemůžu, protože je podle mého názoru správný.

Nemohou za svoji situaci, samozřejmě když jsou zdravotně postiženi, tak je jim potřeba pomoci. Ale já jsem jasně říkal, že se jedná o lidi, kteří jsou zdraví a kteří prostě nechtějí pracovat.

Dovolte mi v téhle souvislosti trošičku odbočit, protože jsem chtěl pokračovat samozřejmě k hodnocení voleb, ale věnujme se aspoň dvě tři minutky těm sociálním tématům a to jsou matky samoživitelky, respektive neúplné rodiny. Vy jste si minulý týden o tu otázku de facto řekl. A já jsem si našel některá data. Klub svobodných matek, což je tedy organizace sdružující informace o neúplných rodinách, říká, že matky samoživitelky, tedy s neúplnou rodinou s dítětem, nejčastěji hospodaří s částkou mezi deseti a dvaceti tisíci korunami a jen deset procent z nich má více než dvacet tisíc korun. Další data, která jsem si tam našel, jsou, že čtvrtina neúplných domácností si prostě nemůže dovolit pravidelně kupovat ovoce, zeleninu a dokonce dvacet procent ji nekupuje vůbec anebo jenom, pokud je ve velké slevě. To jsou data, to podle mého názoru, ale matky samoživitelky si dost dobře druhou práci najít nemůžou. Tohle je odpovědnost státu.

Jistě, ale my už jsme o tom myslím před týdnem mluvili. Já jenom stručně zopakuji, že podporuji ten návrh zákona o zálohovaném výživném, protože ten by matkám samoživitelkám nejvíce pomohl, neboť existuje významné procento rozvedených manželství, kde partner, zpravidla muž, neplatí alimenty.

Ano, o tom jsme hovořili.

Z toho tedy vyplývá, že když to stát pokryje, a pak ty alimenty samozřejmě bude vymáhat na těch neplatičích, tak tím konkrétně místo velkých řečí se těm matkám samoživitelkám pomůže. Mimochodem moje maminka byla taky samoživitelka, protože se rozvedli, když mně byli dva roky, a podívejte se, jak krásně jsem vyrostl?

No, moje tedy taky, protože otec zemřel ještě, když jsem byl kluk, ale nebylo to zrovna dobré. Moje máma si nechávala sto korunu na den v obálkách pondělí, úterý, středa, protože víc peněz jsme neměli. Byla jiná doba, byla sedmdesátá léta, tenhle ten systém u samoživitelek dnes v roce 2018, no...

A já, pane Soukupe, já jsem vyrůstal na rohlících se šunkovým sýrem, což zní vznešeně, ale nevím, jestli si na tu dobu vzpomínáte, on ten šunkový sýr byl neobyčejně levný. Šunky v něm sice bylo málo, ale byl levný. Protože jsme byli taky chudá rodina jako Vaše, tak v takovém případě maminka mě přesvědčila, že jím luxusní jídlo, jím ho velice často a kupodivu, i když teď už jsem ho dlouho nejedl, tak se mně nezprotivilo. Celá ta léta jsem jedl rohlíky se šunkovým sýrem.

Možná i tahle naše historie, tahle naše rodinná situace jaksi nás oba směřuje k tomu, že ty matky samoživitelky si zasluhují pomoc. A já jen jediné, co jsem tím argumentem chtěl říci, že pokud by třeba tato sociální skupina propadala tím sítem sociálního systému, tak by to asi dobře nebylo.

Tak.

No, pane prezidente, pojďme k něčemu jinému a to je tedy vláda, jmenování ministra zahraničních věcí. Vy jste zrušil pověření pana Hamáčka k 15. říjnu vést Ministerstvo zahraničních věcí, takže předpokládám, že 16. října chcete jmenovat Tomáše Petříčka. To je asi fakt, na tom se nic nemění
?

Ano.

Co mě zarazilo, je reakce pana Petříčka, možná na náš rozhovor a možná na jiná vyjádření v jiných médiích, které jste udělal. Vy jste prostě jasně řekl, že pan Poche, Miroslav Poche je pro Vás nepřijatelný a jeho angažmá v Černínském paláci, ať už formální nebo neformální s vlivem, pro Vás přijatelné není. Pan Petříček na to reagoval tak, že de facto mu nikdo nemá právo mluvit do sestavení jeho týmu, čímž jaksi s Vaším požadavkem jste moc neuspěl.


Zaprvé, pan Petříček slíbil panu premiérovi, že pana Pocheho odešle do Bruselu, kde je pan Poche europoslancem, a tedy že nebude na Ministerstvu zahraničí, čímž je věc vyřízena.

Zadruhé, já neupírám žádnému ministru právo vybrat si svůj tým, ovšem za jedné podmínky, že v tom týmu nebudou lidé, kteří jednají v rozporu s programovým prohlášením vlády, což pan Poche evidentně je.

No jo, ale pan Petříček řekl, že tedy jeho poradcem pravděpodobně bude, protože kdyby nebyl, tak by řekl, ano, pan Poche u nás nebude, ale to pan Petříček neřekl a řekl to, že mu nikdo nebude, včetně prezidenta republiky, mluvit do toho, jaký má tým poradců. Z toho já tedy vyvozuji, že pan Poche poradcem bude. Upřímně řečeno, já bych, pane prezidente, byl možná radši, kdyby byl náměstkem, protože bychom aspoň jeho jaksi činnost mohli kontrolovat a mohli se ho zeptat. Znáte ty poradce, ty loutkáře, no.

Máte samozřejmě pravdu, nicméně v takovém případě by si pan Petříček koledoval jak ze strany premiéra, tak ze strany mé a chci věřit i ze strany pana Hamáčka, že by nebyl příliš dlouho ministrem zahraničí. Podívejte se, Vy jste asi sledovat výsledky komunálních voleb a víte, že pan Petříček, i když se o něm pořád píše, v těch komunálních volbách dostal zanedbatelný počet hlasů.

Dokonce těch hlasů bylo tři sta dvacet z patnácti tisíc odevzdaných na Praze 7. Což tedy nesvědčí o tom, že by veřejnost jeho snahu stát se ministrem zahraničních věcí a nahradit pana Pocheho nějak teda podporovala. Možná je vůbec nezajímá anebo ho tedy nepodporuje. Vyložme si to, jak chceme, ale výsledek pana Petříčka v komunálních volbách, mimo jiné potřetí za sebou kandidoval v komunálních volbách do zastupitelstva městské části, tentokrát na Praze 7. On je střídá a nikdy neuspěl.

Takže si nemůže příliš troufat. Já mám rád úspěšné lidi, já jsem ochoten dát šanci i méně úspěšným lidem, ale když se ukáže, že tu šanci nevyužili, tak opakuju to, co jsem Vám před minutou řekl, nikdo nemá své křeslo jisté.

No, já samozřejmě chápu důvod, proč pan Petříček má být ministrem zahraničních věcí. Tím důvodem je podpora pražské organizace ČSSD, která tedy v rámci hierarchie ČSSD hraje velkou roli a pan Hamáček je nemůže obejít, tomu rozumím. Ty objektivní důvody, proč by pan Petříček měl být ministrem, což je jeho tristní výsledek ve volbách, neznalost jeho názorů na zahraniční politiku a pan Poche jako poradce mi tedy zůstávají tak trochu záhadou, ale budiž, chápu ten požadavek pana Hamáčka, aby pražská organizace to podpořila.

V téhle souvislosti je další ministr, který pravděpodobně vychází ze stejného názoru, že a tentokrát jihomoravská organizace nebo olomoucká organizace ČSSD je pro pana Hamáčka důležitá. A ten, to jméno je pan Staněk, ministr kultury, což pro mě je trochu záhadná postava, protože o jeho názorech na kulturu nevím nic. A také neuspěl v komunálních volbách v Olomouci a také je ministrem ČSSD.

Pan Staněk byl včera u mě na svoji žádost jako ministr kultury, nikoli jako primátor Olomouce, a hlavní debata, kterou jsme vedli, byla debata o ochraně památek a tedy i o zákonu o památkové péči. Víte, kolik let se připravuje zákon, nový zákon o památkové péči? Asi patnáct a zatím se nic pořádného neudělalo, takže pokud pan ministr Staněk odvede dobrou práci na tomto zákonu, myslím si, že vstoupí do dějin jako dobrý ministr kultury.

A já tedy využiju tuhle příležitost, a co Vám o tom zákoně říkal? Chce to zpřísnit, nebo já totiž nevím. Já jsem jeho vyjádření nikde nenašel.

To já nevím, asi má špatného PR Managera, takže jeho vyjádření se nedostanou do tisku, ale mně toto říkal a já jsem s ním vřele souhlasil. Mimochodem dal jsem mu typy na několik zchátralých objektů v České republice, ale těch zchátralých objektů, pane Soukupe, je tolik, že by to vydalo na takhle tlustou knihu.

Tak já doufám, že jeho snaha měnit památkový zákon není vedena tím, aby se miliardářům lépe stavělo v památkových zónách, ale tím, abychom chránili svoje památky. No, uvidíme.

Četl jste Mrštíka Bestia triumphans?

Ne.

To si stěžoval, tuším na konci minulého století, vlastně předminulého století, že bestia triumphans, bestie triumfuje, protože se ničí, tenkrát snad ještě ne památkově chráněné objekty, ale prostě hodnotné historické objekty. Jak vidíte, někdy to pokračuje dosud.

Pane prezidente, dobře, nechme pana Staňka a pana Petříčka, tomu už jsme se věnovali dost.

Jedna z hlavních zpráv alespoň slovenského tisku, ale do určité míry samozřejmě i našeho, z minulého týdne je dopadení podezřelých z vykonání vraždy novináře Kuciaka a jeho partnerky. Tím mají být tedy nějaký pan Szabó, což byl střelec, a řidič, který ho tam dovezl. Kdo je objednavatelem vraždy, se jaksi neví přesně, ale vychází se z toho, že objednavatelem má být nějaký pan Kočnar, což je tedy slovenský milionář nebo miliardář, o kterém psal pan Kuciak, a ten si měl objednat jeho vraždu. K tomu mám několik věcí. Ta první, spojení s politikou, tedy se neprokazuje, nevypadá to. Nebyla rezignace pana Fica, předsedy vlády Fica trochu předčasná?

Dneska budu mít Roberta Fica před odletem na Slovensko tady na Hradě, tak se ho na to taky zeptám, protože toto je naprosto relevantní otázka. Víte, to už jsme jednou probírali, když vám bouří davy, které vás podezřívají, že jste si třeba objednal vraždu novináře, tak člověk se slabšími nervy, i když Robert má docela silné nervy, někdy rezignuje, protože ten tlak davů neustojí. Já jsem Vám říkal, že tlak davu je velmi pomíjivý a ne vždy, jak ukazuje i tento případ, je založen na relevantních informacích.

Víte, oni samozřejmě i novináři u nás začali pištět, že jsou nejohroženější stav a že toto je důkaz, vražda Kuciaka je důkaz toho, že politici jaksi chtějí likvidovat, a tak a vaše vyjádření byla parafrázována, anebo vykládány tak, že jste jeden z těch, kteří chtějí bránit svobodě tisku. Tady se to ukazuje, že to prostě tak není, že ta vražda s největší pravděpodobností prostě byla kriminální čin, který si objednal slovenský milionář, bohatý člověk, který dělal podezřelé obchody a nechal zavraždit toho novináře. S politikou to evidentně nic moc společného nemá.


U nás, pane Soukupe, se občas vraždí mafiáni. Jak se jmenoval ten člověk, kterého zastřelili ranou do zad a jehož vražda se...?

Mrázek?

Ano, velmi správně, Mrázek. A pak byly orlické vraždy. Vraždu novinářů jsem v České republice nezaznamenal. Možná, že nějaké byly, ale nevšiml jsem si toho, čili jak říkám, když se občas v té bratrovražedné válce mezi mafiány zavraždí nějaký tunelář, mafián, zločinec, no tak je to politováníhodné, a i takový člověk, který si objednal takovou vraždu, by měl být vypátrán a potrestán, ale je to něco trochu jiného, než zastřelit novináře, což je, dovolte mi cynickou poznámku, poněkud zbytečné.

No jo, ale Vy jste se zmínil o české historii, tak tady novinářka Sabina Slonková měla být zavražděna na objednávku tehdejšího náměstka ministra zahraničních věcí, ale bylo to trošku komické.

Jsou pochybnosti.

Celá ta věc byla taková obtížně představitelná, že by se mohla stát, ale ta vůle nechat ji zavraždit tam byla. Ten člověk skutečně, ten Srba, šel za to do vězení. To bych úplně nepodceňoval. Tyto věci je potřeba zastavit na samém začátku a říci, že je to zcela nepřijatelné.

Já jsem se chtěl zeptat na něco jiného, a to je vliv těch miliardářů. No, protože ten pan Kočnar je jeden poměrně známý miliardář na Slovensku. Byl jeden dokonce ze zájemců o televizi Markíza, obchoduje s pohledávkami v miliardových hodnotách a tak dále. Není to žádný nýmand. My mimo jiné, ten objednavatel té vraždy, mimo jiné se pečlivě snažím najít nějaké propojení na jiné slovenské oligarchy. Zatím nic moc nemám, ale už tam něco se rýsuje. O tom Vás samozřejmě budu informovat.

Tak když už tohle děláte, zamyslete se, já mám velmi povrchní informace, i nad tím, jestli tenhle ten pán nemá náhodou šílené dluhy, protože u miliardářů je někdy obvyklé, že sice disponují obrovským majetkem, ale také mají obrovské dluhy.

Aktiva, pasiva, majetek je krytý. No dobře, ale já jsem se chtěl zeptat, když sledujete tedy vzrůstající, možná drzost, ale určitě vzrůstající moc českých a slovenských miliardářů u nás, jejich stoupající vliv na fungování státu, na velké státní zakázky, na legislativu. Známe solární barony, kteří si upravili legislativu tak, aby jim vyhovovala. No, neobáváte se, že ten vzrůstající vliv může vést i k tomu, že třeba ti, kteří jim nevyhoví, ať už jsou to novináři nebo někdo jiný, můžou být až ohroženi na životě, jako se to stalo na Slovensku?

Víte, já nemám nic proti miliardářům. Já mám velmi mnoho proti podvodníkům, zlodějům a to je velký rozdíl, třeba mezi Bakalou a Petrem Kellnerem. Jeden je neúspěšný, druhý je úspěšný, ale oba dva jsou na svobodě. A to se mi nelíbí. Čili postihujme ty, kdo kradli,...

Počkejte, Vám se
nelíbí, že Kellner je na svobodě?

...kdo podváděli, kdo tunelovali, a nezáviďme těm, kdo si vydělali nějaké miliardy.

Jenom teď, pane prezidente, jestli jsem dobře rozuměl. Vám vadí, že Kellner je na svobodě? No ten nic neprovedl.

A ostatně Vy jste, pane Soukupe, pokud se nemýlím, taky miliardář.

No, možná když bych prodal svoje firmy, tak bych nějakou miliardu měl, ale já se k tomu nechystám, na účtu miliardu nemám, ani mně nějak zvlášť nechybí, pane prezidente. Ale akcie asi nějakou hodnotu mají, ale těch se zbavovat tedy nechci.

Výborně.

Pane prezidente, pojďme k volbám, k hodnocení voleb, nechme miliardáře miliardáři. Já jsem z toho trochu zmatený, teď začnu trošku lehce. Zatím se neobjevilo podezření, že nám to ovlivňovali Rusové. To bývá ve většině voleb po Evropě pravidlem, že se hned objeví podezření, že to ovlivňovali Rusové.

Ani Číňané, ani Američané, ani Izraelci, to vždycky ten, kdo prohraje, tak řekne, že to ovlivňoval někdo jiný. Je to taková zbabělá výmluva, nic víc.

No, víte, tak pražská kavárna a část novinářů výsledky voleb, které teď proběhly, vykládá jako razantní změnu myšlení lidí. Já si myslím, že to je spíš razantní nedostatek silných osobností, tak to na mě působilo, protože většinou uspěli v komunálních volbách politici, kteří mezi lidi chodí, kteří jsou mezi nimi známí, což byla celá řada nezávislých kandidátů, sdružení, o kterých jsme hovořili, místní sdružení a tak dále. No, Vy jste řekl, že po volbách se nekonalo žádné zemětřesení a že konkrétně výsledek ČSSD není ani na šampaňské ani na sebevraždu.

Ano.

Pane prezidente, upřímně řečeno, co ještě by se muselo stát, aby to na sebevraždu bylo pro ČSSD?

Například to, aby ČSSD dopadla jako TOP 09, která v těchto volbách ztratila postavení celostátní strany, což média zamlčují, a stala se pouze pražskou regionální stranou. Přečtěte si počet jejich zastupitelů před čtyřmi lety a teď. Ale Roman Sklenák, bývalý předseda poslaneckého klubu sociální demokracie uvedl krásný příklad. V městské části Brno-Vinohrady existoval dlouholetý starosta za sociální demokracii, jmenoval se tuším Čejka, a ten vyhrával ty volby s náskokem nebo výsledkem čtyřiceti procent. Bafuňáři v brněnské organizaci se pana Čejky zbavili. Čejka kandidoval buď jako nezávislý, nebo za jinou stranu, to už nevím, dostal třicet sedm procent hlasů.

Ano, já tenhle případ znám.

Sociální demokracie v této části Brna dostala šest procent hlasů. Takže, co z toho vyplývá, když se strana zbavuje svých úspěšných politiků, tak se nelze divit, že degeneruje.

Ono to není tak složité z mého pohledu. Politici, kteří chodí mezi lidi, ať je to z kterékoliv strany, no tak lidé k nim mají důvěru, oni je znají a věří, že třeba ty sliby, které jim říkají, splní. Upřímně řečeno, já nevidím nic chytrého na tom, že politik, kterého v Praze nikdo nezná, a tady hovořím o panu Landovském, a je náměstkem ministra obrany, pro lidi v Praze nic neudělal, napíše na billboard „doprava zdarma". To by pro lidi možná argument byl, pokud by ovšem takového pána znali a věděli, že pro lidi pracuje, chodí mezi ně a mají s ním nějakou zkušenost. Když tu zkušenost nemají, no tak logicky ani takovéto heslo nepomůže. Protože ČSSD a její kandidáti uspěli nejen v Brně, ale uspěli třeba v Bohumíně, v Karviné, ve Frýdku-Místku, když jsem se koukal, to byli přesně lidé, kteří jsou ti starostové, kteří jsou tam mezi lidmi, kteří jsou prostě populární. To nejsou žádní výsadkáři, které tam nějaká krajská organizace dopsala. V tomhle tom směru ČSSD podle mého názoru mrtvá strana není, ale možná trošku nešikovná.


Víte, kdysi se mluvilo o takzvané Sobotkově personální genocidě. Já nevím, jestli to ještě existuje. Zase do útrob sociální demokracie tak moc nevidím, doufám, že snad už ne, i když tenhle příklad s panem Čejkou může být poměrně čerstvý. A to, že Sobotka se snažil, aby neměl názorové oponenty, je celkem známá věc, to není žádná pomluva. Takže z toho vyplývá, že každá personální genocida v jakékoli straně vede k degeneraci této stran. Ten její předseda nebo místopředsedové si mohou krátkodobě upevnit svoji pozici, nikdo je neobtěžuje, no ale pak přijde volební katastrofa.

No, to se s ČSSD z mého pohledu stalo. Já se samozřejmě ČSSD věnuji zejména proto, že jste bývalý nejúspěšnější předseda ČSSD. Za Vaší éry jaksi ČSSD se dotýkala hvězd, když to dám do uvozovek, a ten volební výsledek je trochu katastrofální. Místopředseda ČSSD Foldyna se nedostal ani do zastupitelstva města Děčín, což teda nesvědčí o tom, že by lidé v Děčíně, konkrétně v jeho místě, a on se jako patriot snaží prezentovat, mu nějak zvlášť důvěřoval.

A přitom já si vzpomínám, že Děčín byl jednou ze základen sociální demokracie, jako je stále dnes Karviná, jako je Bohumín s Petrem Víchou a některé další, Frýdek-Místek, kde je také primátor. Takže ano, záleží to na osobnostech.

No, očekáváte tedy nějaké zemětřesení v uvozovkách na tom Ústředním výkonném výboru ČSSD, který se sejde a který má poměrně rozsáhlé pravomoci vyplývající ze stanov ČSSD.

Víte, aniž bych se vměšoval do vnitřních záležitostí sociální demokracie, přál bych si v podstatě jenom dvě věci. Zaprvé, aby se uchoval ten tandem Hamáček - Zimola, protože jeden člověk je na vedení sociální demokracie v tomto stavu málo. A i když vím, že se někteří hloupí novináři zejména z Bakalova tisku snaží tenhle tandem rozdělit, doufám, že se jim to nepodaří.

A druhá věc, protože jsem dlouholetý zastánce přímé demokracie, přál bych si, aby se předseda strany volil nikoli na sjezdu, ale přímou volbou všech členů. Sociální demokracie, i když to trochu klesá, jich má stále ještě skoro dvacet tisíc, a o tom si některé strany mohou dovolit jenom snít.

To určitě, ale určitě si pamatujete to jejich referendum o vstupu do vlády, kdy se nakonec ukázalo, že skoro technicky nejsou schopni to zvládnout, protože nejdříve měli nápad, že to udělají e-mailem nebo nějakou aplikací, pak zjistili, že jejich členové nemají počítač a tak dále, a nakonec se to klopotně několik měsíců připravovalo, takže tedy každý z těch členů se musel dostavit do nějaké okresní kanceláře a tam fyzicky hlasovat. Tak to tedy nevím.

Dobře, nakonec to prošlo s dobrým výsledkem, myslím si. No a v tomto případě to možná bude trochu jednodušší.

Pane prezidente, a KSČM? Já se schválně samozřejmě ptám na takové, na koaliční strany, i když KSČM je tak trochu koaliční, ona jenom vládu podpořila. Oni ztratili přes tisíc zastupitelů. Evidentně uvnitř té strany se rozhořela prudká debata mezi panem Skálou a předsedou Filipem. Nemůže se tam něco stát?

Pan Skála, pokud vím, kandidoval na místopředsedu, nejdříve na předsedu, pak na místopředsedu a nebyl zvolen ani do jedné funkce, no tak to už něco znamená. Já se vracím k tomu, co jste říkal Vy, to znamená, slibovat něco může jenom člověk, kterému voliči důvěřují a mají s ním pozitivní zkušenost. No takže z toho vyplývá, že kdyby pan Skála byl třeba volebním lídrem v nějakém kraji, a tento kraj měl výrazně nadprůměrné výsledky, no tak s úctou se skloním a řeknu ano, je to kandidát na předsedu.

Pane prezidente, v jedné věci tyhle volby pro mě znamenaly možná potvrzení toho, že jste do určité míry vizionář, a teď mluvím o volební kampani. Vy jste byl z mého pohledu průkopníkem takzvané kontaktní kampaně.

Ano.

Vy jste si pořídil autobus Zemák, legendární, a objížděl jste místa a setkával jste se s lidmi, aby na Vás získali názor, aby Vás prostě viděli, a to bylo mimořádně úspěšné. Teď se ta kontaktní kampaň stala takovou modlou. Všichni tvrdí, že musí vést kontaktní kampaň, což z mého pohledu vypadá mnohdy absurdně, že náměstí v místě má v pondělí pronajato ČSSD a v úterý hnutí ANO a ve středu komunisté a ve čtvrtek Piráti a v pátek někdo jiný, a kdo by se v tom už vyznal. Z mého pohledu totiž to dopadlo tak, že lidem už tohle nestačí, že nějaká hesla na billboardech a horečná aktivita dva týdny před volbami, byť teda kontaktní, je málo. Co z Vašeho pohledu tedy vyhrává volby? A teď mluvíme o těch komunálních.

Víte, co vyhrává volby, pane Soukupe? Kontaktní kampaň. A víte, co je to, co se pod heslem kontaktní kampaně děje? Nonsens, to není kontaktní kampaň, jak se mylně domníváte. Proč? Protože kontaktní kampaň je obousměrná. Nejde jenom o to, co kandidát říká občanům, ale o to, co říkají občané kandidátovi. A já když pozoruji ta náměstí, o kterých Vy jste teď mluvil, no tak tam někdo přijede, promluví, rozdá, já nevím co, koblihy, párky, cokoli, květiny, cokoli jiného. To není kontaktní kampaň. Ještě jednou, chybí tam zpětná vazba, a to je nejdůležitější. Já jsem s občany vždycky mluvil, po krátkém úvodním slově jsem jim dal slovo já. Dívky s mikrofonem, aby byla rovnost šancí, já mám mikrofon, pak i oni mají mikrofon, běhaly za těmi, kdo přišli, a dávali jim mikrofon k ústům a oni mohli říci jakékoli názory. Samozřejmě včetně negativních. Teprve to je kontaktní kampaň, nevěřte tomu, když Vám někdo vykládá, že dělá kontaktní kampaň tím, že vyleze z kontejneru a jukne na někoho a tak dále a tak dále.

No, víte, Vy jste dělal tuhle kontaktní kampaň v autobusu Zemák a setkávání s lidmi. Mimo jiné v tom pokračujete i jako prezident a jezdíte do krajů pravidelně.

Ano.

To bylo v době, kdy politici z mého pohledu byli dost arogantní, protože se tak maximálně vylepovali na billboardy, a tenhle ten typ kontaktu s voliči úplně oblíbený nebyl. No, ono se to ale dál ale posunulo, protože už teď to setkávání pár týdnů před volbami nestačí, a podle mého názoru kontaktní kampaň se musí vést celé volební období.

Samozřejmě.

Jinými slovy s lidmi hovořit, prostě mluvit s nimi a být s nimi. Mimo jiné v tomto směru jak hodnotíte ten hodně diskutovaný úspěch nebo neúspěch hnutí ANO v Praze? Já vím, je to jenom Praha, ale přece jenom, Praha je společenské, politické, ekonomické i kulturní centrum země. Hodně se o tom mluví. Právě o osobě pana Stuchlíka.

Já už jsem Vám to říkal minule, nebo možná, že jsem to říkal v nějakém jiném rozhovoru. Krátká odbočka, redaktorka Blesku, se kterou jsem v neděli natáčel, mně smutně říkala, že v tom rozhovoru jsem třikrát pozitivně zmínil televizi Barrandov, tak se teď nedivte, když možná naopak pozitivně zmíním Blesk, ale pokud jsem to neříkal v rozhovoru pro Blesk, tak jsem to říkal někde jinde, to není tak podstatné. Andrej Babiš samozřejmě uvádí, že pražská organizace špatně pracovala včetně paní primátorky. To je možná pravda, ale já jsem tehdy suše poznamenal, že pana Stuchlíka prakticky nikdo neznal, a že když lídra kandidátky téměř nikdo nezná, je to oslabení této kandidátky. A moje prorocká slova se jako vždy potvrdila, protože pan Stuchlík byl překroužkován jednak dvojkou a jednak trojkou. To znamená panem Nacherem a panem Pilným, což by se také lídrům stávat nemělo. Víte, já to Andreji Babišovi vůbec nezazlívám. Každý z nás někdy vybere člověka, který tam upřímně řečeno nestačí. Já sám, když jsem odcházel z vedení sociální demokracie, tak jsem také vybral nástupce, který na co sáhl, to zkazil, a veřejně jsem se za tuto chybu kál. Takže důležité je, aby naše personální rozhodnutí měla pozitivní bilanci. To znamená, aby bylo více těch kladných, méně těch záporných.

Já jsem tu otázku, směřoval spíše k tomu, že lidem už nestačí heslo, možná nestačí ani billboard s Andrejem Babišem, který je jednoznačným trhákem hnutí ANO ve vztahu k voličům. Nestačí už mít číslo na Andreje Babiše, to, co psali oni na těch billboardech, ale lidé musí mít svoji zkušenost a svoji důvěru. A to možná není nic proti panu Stuchlíkovi, ale bylo to pozdě, a musí si takovou podporu ještě odmakat upřímně řečeno. Lidé ho musí znát a možná v příštích volbách uspěje.

No, když jsme u toho, hovoří se o takových těch povolebních podrazech. Já se tomu nechci moc věnovat, ale přece jenom chci mluvit o Praze a chci mluvit o Brně, kde je podobná situace. Jsou to povolební podrazy, anebo jenom prostě povolební matematika a povolební jednání? Mluvím o tom, že hnutí ANO v Brně si stěžuje, že vyhrálo volby a evidentně vládnout tedy Brnu nebude. To samé se stalo ODS v Praze, kde vyhráli volby, ale zcela evidentně vládnout nebude.

Pokud jde o mě, tak já zastávám názor, že je potřeba mít úctu, respektive respekt k vítězi voleb. To jsem také dodržoval tím, že jsem vždy jako premiéra jmenoval předsedu vítězné strany, i když, jak dobře víte, byly i jiné možnosti. Na druhé straně, aby se ten podraz, který se mnohdy stal, nějakým způsobem neopakoval, tak byste musel změnit princip voleb. Já jsem to navrhl. Přímá volba starostů, přímá volba hejtmanů, kdy v obou případech vítězí člověk, který dostal největší počet preferenčních hlasů na kandidátce nejúspěšnější strany. V takovém případě by bylo vymalováno, i když samozřejmě ten hejtman by musel jednat s dalšími o podpoře, pokud by neměl v zastupitelstvu těch padesát procent. Tomu se samozřejmě lidé brání, protože se snaží obejít vítěze, chcete-li, podrazit vítěze, ale já bych upozornil i na druhou stránku mince. Ten vítěz by měl být velkorysý a měl by nabídnout svým koaličním partnerům takové podmínky, které se neodmítají, jak říkával Don Corleone.

No ano, ale...

Vezměte si ANO, které nabídlo sociální demokracii při jejím výsledku v parlamentních volbách pět ministerských křesel. To je bezesporu velkorysá podmínka.

Pamatujete si na Zelené v roce 2006 nebo 2007 potom, kteří měli šest poslanců a měli čtyři ministerská křesla, takhle to v poměrném systému chodí. No, já jsem trochu protestoval, že by totiž šlo o podraz. Mimo jiné časopis Respekt nebo Česká televize prezentovaná panem Lutonským snad možná poprvé a naposledy souhlasila s Andrejem Babišem, kdy zejména situaci v Brně hodnotili jako mega podraz. Z mého pohledu možná tedy oblíbený primátor Vokřál, který volby vyhrál, nenabídl dost. Takhle to chodí. Je to prostě tak.

Víte, já jsem byl v podobné situaci, kdy asi pět mých protikandidátů se ve druhém kole prezidentské volby spojilo tím, že vyzvali své voliče, aby podpořili Jiřího Drahoše. Mám to nazvat podrazem? Rozhodně ne, ale na druhé straně nebylo to úplně sportovní, protože volič má vlastní hlavu a není to nějaká loutka. Nakonec se ukázalo, že stejně voliči je neposlechli a část z nich volila mě. Takže něco podobné na druhé straně nemůžete očekávat od krajských nebo komunálních koalic, protože tam ten mechanismus je jiný.

Já znova zopakuji, že o podrazy z mého pohledu nejde. Takhle to chodí. Jedna věc je výsledek ve volbách a druhá věc je schopnost reálně vládnout a tu koalici sestavit. Pokud nenabídnu dost, oni mě obejdou, a pak si stěžuji do novin, zdá se mi to trochu nesportovní. To je jako kdyby v tenisovém turnaji ten, který narazí na pozdějšího vítěze hned v prvním kole, si stěžoval, že kdyby býval nenarazil na toho pozdějšího vítěze hned v prvním kole, tak by určitě, možná byl býval vyhrál nebo se dostal do finále. Prostě tak to chodí, no to se nedá nic dělat.

Tak já nepoužívám tak silné výrazy, ale mně to tak úplně sportovní nepřipadá, protože vezměte si ten slepenec, který musíte vytvořit proti vítězi voleb. A ten je od Aše k Tatrám, to je velice heterogenní i programově heterogenní. Osobností tam taky moc není, o tom jsme před chvílí mluvili. Takže není to sportovní, ale snažím se to vyvažovat. Shodneme se v tom, že vítězná strana měla nabídnout o něco víc.

Dobře, já vím, v tomto směru jsme se ne úplně shodli, ale myslím si, že se navzájem oba dva chápeme. Je tady ještě jedna věc, a to je situace v Kladně, kde se formuje opozice proti jaksi vítězi voleb včetně SPD. A já bych v tomhle směru chtěl zdůraznit vyjádření šéfa ODS, který je tedy v tom sdružení, které s SPD má vládnout, který řekl, že koalici s SPD nikdy neudělá. Znamená to, že prostě platí pořekadlo, nikdy neříkej nikdy?

Já bych byl poněkud opatrnější na tyhle výroky, i když sám jsem se jich ve své dlouhé, téměř třicet let trvající dráze dopustil. Můj tiskový mluvčí nedávno na přednášce pro studenty říkal, příští rok to bude třicet let s Milošem Zemanem. Takže v té dlouhé třicetileté dráze jsem taky občas říkal, nikdy neříkej nikdy, a občas, když jsem se odnaučoval radikálním výrokům. Nicméně pokud jde o to Kladno, já SPD beru jako normální parlamentní, nebo v tomto případě komunální stranu, když voliči rozhodli, že má být na radnici, no tak ať tam je.

V tomto se shodujeme. Já to nálepkování z demokratičnosti, nedemokratičnosti a s tím se hovoří, s tím se nehovoří, nemám rád a v tom se nepochybně shodujeme.

Pane prezidente, mám poslední otázku a možná k ní nějaké podotázky. K tomu mě vede změna ve státním podniku Lesy České republiky. Nový ředitel Lesů České republiky pan Vojáček se rozhodl vyměnit tedy střední management firmy. Jde konkrétně o čtyři ředitele různých úseků lesního, vodního hospodářství, ředitele ekonomického úseku a tak dále. No, on říká, že ti lidé jsou odborně dobří, ale že jsou tam moc dlouho. To znamená, že se vypíše výběrové řízení, a že když jsou tedy dobří, že to můžou obhájit. No já jsem koukal, všichni ti lidé jsou tam od roku 2014, což tedy moc dlouho není. Není to spíš tak, že prostě nové vedení Ministerstva zemědělství a vedení Lesů České republiky prostě, děj se co děj, to chtějí obsadit svými lidmi. Nejsou tohle to zbytečné řeči?

Víte, já bych si nejdřív položil otázku, jaké byly hospodářské výsledky Lesů České republiky, řekněme za ty poslední čtyři roky. No a asi se shodneme v tom, že zejména zisk dost výrazně klesá, a samozřejmě ti lidé, o kterých Vy jste teď mluvil, to budou zdůvodňovat kůrovcovou kalamitou a tím, že cena dřeva klesá, ale, pane Soukupe, oni tu kůrovcovou kalamitu spoluzavinili. Oni byli v těch funkcích, kde mohli přijmout včas opatření proti kůrovci a oni to de facto neudělali, takže když je máte za něco odvolat, tak například právě za toto.

No, víte, je to pravomoc samozřejmě ředitele Lesů České republiky, toho jmenuje Ministr zemědělství. Já se nechci pouštět do nějakých analýz toho, proč zisk klesal a proč klesá to nebo ono, je to rozhovor s Vámi, s prezidentem republiky, ale zase pochopte Vy mě, že pokud se takhle výrazné zásahy dějí ve státním podniku, no tak jsem trošku podezřívavý a zeptat se na to musím.

Víte, výrazné zásahy se dějí i jinde. Já jsem teď protestoval proti tomu, že rektor ČVUT odvolal profesora Maříka.

Kterého jste loni Vy vyznamenal.

Ne jenom to vyznamenání, ale on vybudoval robotické centrum, zatímco ten rektor, pokud vím, není ani profesor a nemá za sebou takové výsledky. Takže tady platilo staré přísloví, špatná mince vytlačuje minci dobrou, no a pak dojde k tomu, že když řekněme z techniky odejde skvělý expert a zůstanou tam ti, jemně řečeno, méně úspěšní, tak tím klesne i kvalita výuky a klesne prestiž té vysoké školy.

Mimo jiné, když jste toto téma jaksi zvedl, řekl, hovoří se o tom, že prý chcete hovořit s ministryní průmyslu Novákovou o zachování jaksi toho institutu v nějaké jiné formě pod Ministerstvem průmyslu, kde by profesor Mařík to mohl vést.

Ano, chci se zeptat paní ministryně, zda by takové řešení bylo možné a zda by jí vyhovovalo, ona je ministryně průmyslu, ne já. Ale myslím si, že by to v úvahu přicházelo, a protože po odchodu profesora Maříka z toho kybercentra odcházejí i další experti a dokonce protestuje i zahraničí, protože to berou jako podraz. Tady vidíte, že to slovo podraz se dá v tomto případě použít, a vláda nebo stát do toho nalili dost peněz. To nejsou peníze toho rektora, to jsou peníze státu. Tak jsou důvody, proč nechat schopného člověka, aby toto centrum nadále vedl v jiné organizační formě, to znamená mimo ČVUT.

Pane prezidente, úplně poslední podotázka, která možná s tou debatou o lesích a státních podnicích může a nemusí souviset, možná budu trochu drzý. Máte představu o tom, nebo informaci o tom, co ČSSD bude dělat s dluhem vůči panu Altnerovi, respektive jeho rodině?

Absolutně nemám, nemám takové informace.

Protože podle mého, mých informací jaksi Nejvyšší soud má rozhodnout o dovolání ČSSD a současně je tam tedy odklad výkonu rozhodnutí. To znamená, zatím platit nemusí, ale ten Nejvyšší soud může rozhodnout každým dnem, a pokud potvrdí to rozhodnutí předchozího soudu, no tak ta částka je přes tři sta milionů, a na to ČSSD určitě nemá. Zvlášť tedy po sérii volebních neúspěchů a malých příjmech od státu. Reálně jim hrozí zabavení Lidového domu, což by se tedy ČSSD taky úplně nelíbilo. Víte, kam mířím? Já mám trošku podezření, nebo podezření, já budu pečlivě hlídat státní zakázky a velké změny v resortech vedených ČSSD, aby se pak totiž nestalo to, že třeba tu pohledávku někdo od rodiny pana Altnera odkoupí a s ČSSD se dohodne na splátkách na sto let a tak. Víte, kam mířím?

ČSSD, promiňte mi tu cynickou poznámku, nemá příliš mnoho možností zadávat veřejné zakázky, to zaprvé.

Zadruhé, ta historie té pohledávky je poněkud tristní, protože devadesát procent je takzvané příslušenství. No a to vzniklo proto, protože ČSSD už za Vladimíra Špidly to odmítala zaplatit, takže to procento velmi rychle narůstalo.

Zatřetí, Lidový dům nemůže propadnout, protože už je zastaven Fio bance, takže dvakrát jakoukoli nemovitost zastavit nemůžete. Ale samozřejmě, že chápu, že sociální demokracii by mohl někdo tímto způsobem vydírat, nicméně v polemice s Vámi bych dodal, že výtěžek by byl poměrně malý vzhledem k limitovanému objemu těch veřejných zakázek.

No dobře, doufám, že to tak bude. Já samozřejmě budu velmi pečlivě hlídat a zkoumat, co se tedy v resortech vedených ČSSD zadává.

Já bych, pane prezidente, na závěr chtěl jenom jaksi asi vysvětlit, tam došlo k nějakému nedorozumění nebo přeřeknutí, kdy byl Petr Kellner dán do souvislosti se Zdeňkem Bakalou jako dva miliardáři, kteří jsou si podobní. Já bych tady chtěl říci, že Zdeněk Bakala je symbol neúspěšného miliardáře a Petr Kellner úspěšného.

Buď jsem to řekl špatně, anebo Vy jste špatně poslouchal. Ale přesně to jsem měl na mysli. Tak ještě jednou, řekl jsem, opakuji, pouze opakuji, řekl jsem, že mně vůbec nevadí miliardáři, že například Petr Kellner je úspěšný miliardář.

Úspěšný, tak teď si rozumíme, ano.

A na druhé straně Zdeněk Bakala je miliardář, a ten mně vadí, protože vytuneloval OKD.

Teď si rozumíme.

Teď si rozumíme.

Naprosto spolu souhlasíme. Pane prezidente, já Vám děkuji za dnešní rozhovor a přeji Vám šťastnou cestu na Slovensko.


Ano, a kdyby náhodou helikoptéra narazila na Gerlachovský štít, dovolte mi, abych se rozloučil s diváky Televize Barrandov.

Pane prezidente, o některých věcech se ani nežertuje, to se samozřejmě nestane. Děkuji Vám, pane prezidente.


Já také. 

 

 

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

20.11.2018
  Vážený pane premiére, vážený pane ministře obrany, vojáci a vojačky Armády...

Projev prezidenta republiky při křtu knihy „Lánská obora v proměnách času“

Projev prezidenta republiky při křtu knihy „Lánská obora v proměnách času“

19.11.2018
Vážený pane řediteli, dámy a pánové, přečetl jsem si knihu o Lánské oboře a protože je...