ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 07.02.2019

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, jako každý čtvrtek vás vítám u Týdne s panem prezidentem. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, já bych chtěl začít trochu s úsměvem. Včera uplynulo sto čtrnáct let od narození Jana Wericha. On byl geniální herec, geniální komik, ale také velmi známý politický satirik. Je někdo z Vašeho pohledu, kdo umí podobně dělat politickou satiru? A není to také trochu tak, že takovýchto lidí si vážíme spíše in memoriam než za jejich života?

Zaprvé, řekl bych, že Werich je nenahraditelný. Zadruhé, ano, on byl klaun, ale vzpomínám si na jeho krásný výrok, který zní: "Klaunů, klaunů máme málo, ale šašků je hodně."

Máte nějaký další oblíbený bonmot Jana Wericha z té politické sféry?

Tak od něho těch bonmotů je samozřejmě hodně, ale tak Vám ještě dva řeknu na stejné téma. Takže výrok: "Buď to dělají z blbosti, nebo za cizí peníze." A na to si někdy teď vzpomínám, a druhý podobný výrok: "Kde blb, tam nebezpečno".

Já jsem si hledal, na rozdíl od Vás jsem se samozřejmě měl možnost připravovat, tak jsem si hledal několik jeho bonmotů z té politické satiry a velmi mě zaujal: "Proti hlouposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá."

Já jsem dostal jako dárek k Vánocům audio nahrávky Jana Wericha. To je takováto tlustá krabička, tak se hrozně těším, až si to poslechnu. Možná, že si vzpomínáte, když on dělal rozhovory s panem Škutinou.

Ano.

To bylo nádherné. Škoda ho.

Ještě jeden bonmot, který možná se bude i prolínat dnešním rozhovorem, nebo ten vzkaz od Jana Wericha: "Za pravdu se vždycky platí kopancem, to je mezinárodně uznávaná valuta."

Pane prezidente, v minulém týdnu, minulý pátek se konal tady v reprezentačních prostorách Pražského hradu ples. Jak jste s ním byl spokojen?

Velmi. Byl jsem v dobré náladě, tančil jsem, zpíval jsem, dobře jsem se bavil, ale hlavní bylo, že se dobře bavili ostatní. Měli jsme tady skvělé zpěváky, a tak není, na co si stěžovat.

Já se omlouvám, já jsem se zúčastnit nemohl, moje dcera měla ples maturitní, tak víte, komu jsem dal přednost. To se omlouvám.


Já jsem, když Kačenka měla maturitní ples, byl taky vyštván na její ples. Tak jsem tam šel, tvářil jsem se přátelsky, ale samozřejmě pro nás už to není, pane Soukupe.

No, máte pravdu. Pane prezidente, pojďme k vážnějším věcem. Agentura CVVM uveřejnila teď aktuální průzkum, který se zaměřil na hodnocení Vašeho působení. Víte, jak jste dopadl? Díval jste se na ten průzkum?

Já jsem se na to díval, ale víte, že zaprvé já průzkumům nevěřím, a zadruhé ten průzkum se vlastně už asi šestý rok více či méně opakuje, takže není to nic nového.

Tak oni ho dělali, podobný průzkum dělali i Vašim předchůdcům, to znamená, je tam to zajímavé srovnání. U Vás lidé oceňují, že jste s nimi v kontaktu, že se zajímáte o jejich problémy. To nepochybně souvisí s Vašimi cestami do krajů, kde se s lidmi setkáváte přímo, nikoliv jen prostřednictvím televizní obrazovky. Budete v tom pokračovat? Mně přijde, že jste to trochu omezil?


Ne, ne, ne, neomezil. Já jsem teď měl dvě dost náročné cesty do Číny a do Izraele. Ta náročnost není dána obsahem jednání, ale délkou cesty. A tak jsem si trochu odpočinul a teď zase obnovím cesty do krajů a už mám na stole návrh programu do Karlovarského kraje.

Nejvíce Vás ti lidé kritizovali za to, jak reprezentujete úřad prezidenta republiky a jak dbáte na důstojnost, když to takhle můžu říct, úřadu prezidenta, a ta kritika tam byla. Vezmete si z toho ponaučení?

Ne. Podívejte se, zaprvé ti lidé musí jasně říci, v čem je ta nedůstojnost nebo nedůstojná reprezentace. My jsme sami připomínali, že když jsem byl v izraelském Knesetu jako jediný politik, český politik, který tam kdy mluvil, tak že na konci mého projevu všichni vstali a tleskali. Je to důstojná reprezentace? Asi ano, je. A tak bych mohl pokračovat dál a dál.

Čili kdyby mi někdo konkrétně řekl, v čem je to nedůstojné, a že se netvářím jako hadrový panák, ale dokážu někdy zažertovat, a to i na svůj účet, vždyť koneckonců, když jsem na tom plese zpíval, tak to bylo, protože nejsem super zpěvák, dáno tím, že jsem si sám ze sebe dělal legraci. Ale pokud je toto narušení důstojnosti, chci svoji důstojnost narušovat.

No tak v tom výzkumu samozřejmě nebyl prostor, aby lidé uváděli, nebo v těch výstupech té agentury CVVM nebyly žádné důvody. To byly prostě jenom otázky ano, ne, či spíše ano, spíše ne. No nicméně Vaše důvěra trošičku klesla. Důvěřuje Vám podle toho výzkumu padesát tři procent lidí a trošičku stoupla důvěra vládě. Je to nevýznamná odchylka, anebo to o něčem svědčí?

Počkáme si na trend, pane Soukupe. Trend je vždycky v těchto výzkumech důležitý, protože tomu trendu se dá cum grano salis věřit.

To určitě ano.

Absolutním hodnotám se věřit nedá.

Tedy, pane prezidente, když jste zmínil tu píseň, kterou jste zpíval, Češi ji znají, Vy jste ji zpíval ve skotštině, v originále, ale Češi ji znají jako Valčík na rozloučenou. Chtěl jste s tím něco naznačit? Vždyť tady ještě budete čtyři roky.

No právě. A za čtyři roky, sbohem a šáteček, a kdybychom se víckrát neviděli, bylo to krásné a bylo toho dost.

No, dobře, pane prezidente, vážnější věci.

Včera jste se setkal s předsedou KSČM Vojtěch Filipem a z těch mediálních výstupů, které jsem zaznamenal, jste se bavili o dvou personálních věcech, což je Dan Ťok, ministr dopravy, to znamená, to je jedna osoba, o které jste hovořili, a Tomáš Petříček, ministr zahraničních věcí. V kritice Tomáše Petříčka podle médií jste se shodli, v kritice Dana Ťoka, ministra dopravy, jste se neshodli. Tak, jak to bylo?

Zaprvé, nebylo to hlavní téma našeho jednání, a tím hlavním tématem byl návrat Vojtěcha Filipa z Číny, kde také jednal s představiteli firmy Huawei, a protože tam teď v dubnu jedu, tak mě zajímal jeho názor.

Co se týče Dana Ťoka, no tak já pouze vycházím z toho, že kdybychom každý rok měnili ministra dopravy, no tak než se to naučí, tak zase bude jistá prodleva ve stavbě silnic a dálnic, takže si myslím, že je ještě potřeba dát mu určitou šanci. Nikoli ovšem například řediteli Ředitelství silnic a dálnic, tam milosrdenství nepřichází v úvahu, můj názor.

A pokud jde o pana ministra Petříčka, já jsem při našem jednání ústavních činitelů docela přátelsky ocenil, že uklidnil situace kolem čínského velvyslance, a vytkl jsem mu také veřejně, že při své návštěvě Ukrajiny dostatečně výrazně nezmínil problém Banderovců, a tady bych citoval, promiňte mi, že nevím, jestli to byl polský premiér nebo polský zaminir, výrok: "S Banderovci se Ukrajina do Evropské unie nedostane." Myslím si, že pan ministr Petříček tento fenomén podcenil, a to byl důvod mé kritiky.

To chápu, o tom jsme tady i hovořili.


Tak.

Tak uvidíme, jaké to bude mít důsledky. Víte, já jsem, já se zase vrátím k Danu Ťokovi. On pan ministr Ťok je poměrně přemýšlivý člověk, dobře argumentuje, je sečtělý a na rozdíl od mnoha jiných mírně primitivních ministrů tedy skutečně je slušný člověk, ale z mého pohledu sklízí opravdu bouři za neschopnost a aroganci toho ředitele Ředitelství silnic a dálnic, který se jmenuje Kroupa.

Ano.

Já jsem na to upozorňoval mnohokrát, dokonce otevřeně osobně jsem v jednom z pořadů vyzýval ministra dopravy, ať ho vyhodí. A ty neustálé kauzy okolo výstavby dálnic, úklidu dálnic a tak dále, se kupí. Máte nějakou záruku nebo nějaký signál, že ho skutečně vyhodí?

Já s ním budu v nějaké dohledné době patrně mluvit na různá témata. Mimochodem, když jedu do Karlovarského kraje, tak tam je jedním z hlavních témat dálnice D6, protože ten kraj ji nutně potřebuje. Přimlouval jsem se u pana ministra Ťoka, aby tuto stavbu urychlil. A tak se ho teď zeptám, zda moje přímluva dopadla na úrodnou půdu, nebo ne. Ale jinak bych se vrátil k tomu, co jste říkal. Nevyhodíme-li některé svoje podřízené, budeme vyhozeni sami. To není bonmot, to je historická realita.

Realita, a za některé věci jsme odpovědní, i když jsme je sami nezavinili.

No právě.

A pan ministr za ty kauzy D1 a dalších dálnic, D6 prostě odpovědný je.

Další téma, které kromě dálnic hýbe veřejností, je to polské maso, ta kauza polského masa.

Ale no tak.

No tak, lidi to zajímá, já myslím, že bychom nad tím neměli mávnout rukou. Tam je několik otázek, jak je možné, že ještě dnes kvete obchod s nelegálním masem, kdy nemocná zvířata na porážku se vozila v Polsku v noci, a jak je možné, že se dostala do zahraničí i k nám?

To je snad otázka pro ty, kdo mají provádět kontrolu, to znamená Státní veterinární správa, ať už naše nebo polská. Naše, když se to týká dovozu. A pokud nekoná nebo koná špatně, no tak zase je potřeba kádrový postih.

No právě, a za tuto kauzu je odpovědný ministr zemědělství. Pod něj spadá veterinární správa, a tím vůbec neříkám, že to zavinil, ale bohužel, když je někdo ministr, je odpovědný za svoje úřady, svoje instituce, které řídí přímo nebo nepřímo. Mě na tom naštvala jedna věc. Ministerstvo zemědělství až včera uveřejnilo na webu seznam zdravotně závadných výrobků, které k nám přišly za poslední roky z Polska, a je jich téměř sto. Jak je možné, že to bylo až včera?

Poslyšte, víte, na co jsem si teď vzpomněl, pane Soukupe? Na aféru kolem polské soli. Pamatujete si ještě?

Ano, to je jedna.

To byla údajně posypová sůl, která byla zaměňována za sůl jedlou. No a mně to připadalo jako trochu z prstu vycucaná aféra, takže zrovna jsem byl na oficiální návštěvě v Polsku, to už je několik let, a tak jsem si ostentativně posolil z polské slánky jídlo.

A bylo Vám dobře?

Abych dal najevo svoji solidaritu s Polskem. Ne, prosím Vás, nezlobte se na mě, ale to je něco podobného, jako když teď propukla aféra, že v Polsku je nemoc šílených krav. Zaregistroval jste to?

Ano.

Byl to jeden jediný případ a ještě nebyl potvrzen, takže já si myslím, že bulvárně je to velmi vděčné téma, ale za několik dní, maximálně týdnů, to pomine a už o tom nebudeme vědět.

To asi ano, ale ten rozměr je podobný jako ministr dopravy a Ředitelství silnic a dálnic, ministr zemědělství za to odpovídá.

Musí vyhodit ředitele veterinární správy. Mimochodem ministr Toman prohlásil, že ho polský ministr zemědělství obelhal, tak, ať si to vyřídí mezi sebou.

No, ne, pane prezidente, čtyři roky jsme tady ubezpečováni, že se k nám žádné závadné potraviny dostat nemůžou. Teď je tady aféra s polským masem. Na webu Ministerstva je sto závadných potravin, které se sem dostaly, aniž bychom o tom věděli. Ministr Toman říkal hned po vypuknutí té aféry, že můžeme být v klidu, že se k nám žádné takové maso nemohlo dostat. Po čtyřech...

Protože ho ujišťoval polský ministr zemědělství, a neměl pravdu.

No, neměl pravdu, ale ono se sem dostalo, a bezpečnost a kvalita potravin je pro obyvatelstvo důležitá.


Tak, a kdo hlídá, pane Soukupe, bezpečnost a kvalitu potravin? Státní veterinární správa. Já Vám něco prozradím, když jsme měli jisté problémy...

Za tu Státní veterinární správu je odpovědný kdo?


... s dovozem masa, ale to už je velmi dávno, tak dvacet let zpátky, no tak se ukázalo, že i fytosanitárních opatření lze použít jako nástroj zpomalení některého nežádoucího dovozu, a tím nemyslím dovoz nějakého zkaženého masa, ale příliš velký dovoz. A z toho vyplývá, a to přesně stejně jako s tím Ředitelstvím silnic a dálnic, máme tady veterinární správu, máme. Co dělá? Bohužel v tomto případě selhala.

Selhala. No dobře, já jsem očekával, že v téhle té kauze se trochu poškorpíme, protože fakt, že nad ministrem Tomanem držíte ochrannou ruku, je veřejně známý, nebo se aspoň všichni politici, novináři ...

Já ho pokládám za velmi dobrého odborníka, a za každým nebo nad každým odborným ministrem držím ochrannou ruku.

To je v pořádku. Moje otázka zní, zavoláte si tedy ministra zemědělství a budete od něj chtít vysvětlení a záruky, že už se to nebude opakovat?

Stane se to, myslím, že 23. února, kdy se setkáme v Lánech na expertním týmu.

Pojďme k dalšímu tématu. My jsme tady hovořili o té poznámce nebo odstavci ve zprávě Bezpečnostní informační služby týkající se školství. To vyvolalo pobouření jak odborné veřejnosti, tak pobouření Vaše, že tajná služba tedy říkala, že výuka dějepisu a historie je v postsovětském duchu a tak dále. Včera o tom jednal školský výbor Parlamentu a přijal k tomu svá usnesení. Seznámil jste se s nimi? Slyšel jste o tom?

Samozřejmě, že ano. Já oceňuji toto usnesení a dalo by se shrnout do jedné věty, BIS není vůbec nic do toho, jak má vypadat výuka dějepisu na českých školách. Já bych jenom toto usnesení rozšířil, BIS není vůbec nic do toho, jak má vypadat český průmysl, české zemědělství, česká doprava a mimo jiné také konkurenční souboj počítačových firem.

No, já jsem se za pana ministra Plagu jasně postavil ve finále, kdy on mi to v mém pořadu vysvětloval, jak tedy byly jeho výroky k BIS a jak probíhala ta jeho schůzka s šéfem BIS, a školský výbor ho tedy podržel, to usnesení...

No, tak podržel, podržel...

No, tak to usnesení...

Já jsem s panem ministrem Plagou před několika dny mluvil, protože jsem zrovna jmenoval pana rektora Akademie múzických umění, a tak jsem mu říkal, podívejte se, přeci je ponižující, když ministr školství jede za nějakým Koudelkou do sídla BIS. Tak když už, tak si ho pozvu sám, abych mu vynadal, a nikoli naopak.

To jo, tak samotný fakt té schůzky a samotný fakt, že ministr ji přijal a že ji dokonce komentovala Bezpečnostní informační služba na sociálních sítích, je pozoruhodný, to jsme kritizovali. To vysvětlení ministra školství bylo podle mého celkem srozumitelné. No, já se chci vrátit k tomu, co je napsáno v tom usnesení školského výboru Parlamentu. Pane prezidente, mně to přijde úplně pitomý s prominutím. Tam je napsáno, že výuka je v gesci Ministerstva školství a nepodléhá kontrole bezpečnostních složek, no. To jsme jako věděli a teď na to máme papír. Nepřijde Vám to, jako, promiňte...


Musím se opakovat, pane Soukupe? Toto usnesení je jakási záklopka, aby náhodou BIS při její inteligenci nenapadlo, že se bude vyjadřovat, jak už jsem Vám říkal, tu k dopravě, tu k zemědělství a bude radit, co se má dělat, co se má sít, jak se má dojit, a tak dále a tak dále. Prostě toto není úkol zpravodajských služeb, a pokud to dělají, dokazují tím jenom svoji hloupost. Ale pozor, jestliže teď jsou hloupé v této oblasti, kde máte záruku, že nebudou hloupé v tom, čím se mají profesionálně zabývat?

No tak budeme doufat, že v tom, čím se mají zabývat, jsou dobří, a teď zkusili dělat ještě něco jiného, a to jim moc nejde, tak doufám, že se zase vrátí k tomu...

Váš optimismus je přímo nakažlivý, pane Soukupe.

Pane prezidente, já, když jsem se v té kauze školství díval na různé školské statistiky a na webu jejich výzkumné organizace a tak dále, tak mě tam zaujala jedna věc. Za osm let se zájem o výuku ruštiny zvedl o pět set procent. Pětkrát více ve srovnání s dobou před osmi lety, pětkrát více dětí se učí rusky a ta křivka stále stoupá. V tuto chvíli už je to skoro šedesát tisíc dětí, což je zhruba nějakých osm, deset procent školáků, kteří se učí cizí jazyky. Čím si ten zájem o ruštinu vysvětlujete?


Přiznávám se, že tohle jsem vůbec nevěděl, takže děkuji Vám za informaci, ale jinak je to přirozené. Ruština je jeden ze světových jazyků, stejně tak jako čínština, proč by se naši lidé neučili i tyto jazyky. Pak mohou, ať už v diplomatických službách nebo třeba v ekonomice, najít zajímavé povolání, a je to tak dobře.

Mimořádně stoupá podle čísel Ministerstva školství zájem o studium kombinace anglický jazyk, ruský jazyk.

No a proč ne? Třeba bude jednou nová Postupimská konference, a tam se jim to bude hodit.

Kdyby Vaše dcera byla ještě školačkou a měla na výběr určit se angličtina-němčina, angličtina-ruština, co byste jí doporučil?


Tak v první řadě samozřejmě angličtinu. Já vycházím velmi cynicky z toho, kolik lidí mluví tím či oním jazykem. Ale zase je pravda, že třeba v případě čínštiny vzhledem k velikosti Číny už ta čínština, ne-li vede, tedy je alespoň na druhém nebo třetím místě, řekněme druhém. A pokud má tu kapacitu, nechť mluví oběma jazyky. Jsou lidé, kteří běžně zvládají čtyři až pět jazyků, a jsou obdivuhodní.

Pane profesore, pojďme k další... Pane profesore, mluvíme o školství a já Vám říkám pane profesore.

Třeba jednou budu. Jsem ještě mladý, napíšu nějakou habilitační práci, která nebude plagiátem, pane Soukupe, pak se nechám prohlásit za docenta, a když to dobře dopadne, tak budu navržen na jmenování profesorem a nějaký zlostný prezident mě odmítne jmenovat.

No, já vím, že jste pan prezident, takže se omlouvám, pane prezidente, teď chci mluvit o profesorovi, o profesoru Gerlochovi. Teď se strhla taková, okolo případného návrhu a jmenování pana profesora Gerlocha ústavním soudcem, se strhla taková aktivistická kampaň, která je živená novináři a politiky. A já řeknu, že se mi to hrubě nelíbí, protože za posledních čtyřicet roků každý, kdo prošel Právnickou fakultu, moc dobře ví, že pan profesor Aleš Gerloch je jedním z největších odborníků na teorii státu a práva, které tahle země kdy měla. A mě se, přiznám, to bytostně dotýká, že pouze z politických důvodů je zpochybňována odborná erudice profesora Gerlocha. A já bych se tomu teď chtěl věnovat s Vámi.

Moje stanovisko je velmi jednoduché. Já ctím odbornost profesora Gerlocha. Sám jste řekl, že je to uznávaná právní autorita, mimochodem byl i prorektorem Karlovy univerzity. No a ti, kdo se učili ústavní právo, nutně četli jeho učebnici, takže není o čem diskutovat. Pokud jsou takoví ubožáci, že je spíše zajímá, kdo co navrhuje, než kdo je navrhován, tak to svědčí jenom o jejich úrovni, o jejich charakteru, a polemizovat s těmito ubožáky opravdu nemá cenu.

No, ano, polemizovat, ale já, víte, z úcty k panu profesoru Gerlochovi, a já jsem na začátku devadesátých let absolvoval Právnickou fakultu.

No tak vidíte.

Pan profesor Gerloch je po dobu třiceti, čtyřiceti let opravdu mimořádně uznávanou právnickou osobností a málokdo je kvalifikovaný a respektovaný jako on. A tady musím říci, že neuznávat kvality, právnické kvality, je prostě absurdní, a tady musím říci, ač jsem mnohdy trošku méně příkrý vůči novinářům než Vy, že toto zpochybňování kvalit, odborných kvalit pana profesora Gerlocha je ukázkou naprosté stupidity novinářské obce.

Ale podívejte se, pane Soukupe, vždyť ti novináři v podstatě závidí. To už jsme několikrát probírali. Oni závidí každému, kdo v životě něco dokázal, protože oni sami v životě zpravidla nic nedokázali. A toto je také jenom projev závisti.

Nezlobte se, ale já, když si čtu takový ten ultraliberální Deník N nebo časopis Respekt, kde je prostě zpochybňována odborná erudice profesora Gerlocha, kde je vykládán nebo vydáván za ohrožení demokracie, a přitom je to největší teoretik práva a státu, kterého tady máme, tak je to něco, s čím se nesmířím.

Znovu opakuji, ale abych to odlehčil, pokud jsem Vám tuto definici ještě neřekl. Víte, kdo je to novinář? Novinář je ten, kdo oddělí zrno od plev, a poté otiskne plevy. To je americká definice, abych zase nebyl podezříván ze sympatií vůči Rusům nebo Číňanům. Americká krásná definice novináře, protože i tam mají podobné případy. Čili uzavřeme tu záležitost profesora Gerlocha tak, že bych přál těm senátorům, kteří mají nějaké právnické vzdělání a kteří tedy mohou posuzovat kandidáta na ústavního soudce, aby jejich úroveň právnického vzdělání byla jedna desetina právnického vzdělání profesora Gerlocha, a to jim, tedy těmto senátorům, ještě nezřízeně fandím.

To si myslím, že fandíte, protože vzdělání profesora Gerlocha v oblasti teorie státu a práva a ústavního práva je z mého pohledu jako právníka takřka nekonečné.


Ale podívejte se, i Alberta Einsteina může nějaký, řekněme, kdyby učitel fyziky, tak to by ještě nebylo tak špatné, ale kdyby člověk, který o fyzice slyšel z rychlíku, což je případ těch novinářů, tak i Alberta Einsteina může někdo kritizovat, ale bude působit směšně.

Pan předseda Senátu Kubera řekl něco v tom smyslu, že pan profesor Gerloch se ocitl v nesprávnou dobu na nesprávném místě, protože kdyby nebylo kauzy údajného ovlivňování soudců Vámi a Vašimi lidmi, tak by autoritu pana profesora Gerlocha si nikdo před několika měsíci zpochybnit nedovolil, a jeho nominace by prošla velmi hladce.

No dobře, a Vy teď mluvíte o usnesení školského výboru, tak dovolte mi, abych Vám znovu, již podruhé, zacitoval usnesení sněmovního podvýboru pro justici, který jednomyslně přijal usnesení, že k žádnému ovlivňování soudců nedošlo.

Ano, no ano, já jsem to ale vztahoval k profesoru Gerlochovi, že před několika měsíci by si pravděpodobně jeho autoritu nikdo zpochybnit nedovolil.


Tak tady by neměla být zpochybňována autorita sněmovního specializovaného podvýboru.

Pane prezidente, pojďme k další kauze, a to je kauza Andreje Babiše a městského úřadu v Černošicích. No, v přenesené působnosti, to znamená, rozhoduje o věcech státní správy, městský úřad v Černošicích rozhodl o střetu zájmů Andreje Babiše v oblasti ovládání médií, které mu jaksi zákon o střetu zájmů zakazuje, ovládat média, protože je vysoký ústavní činitel. On rozhodl, že se tak děje, a uložil mu pokutu dvě stě tisíc korun. Já Vám tady ocituju vyjádření, bylo to pro server Novinky, které k tomu řekl Andrej Babiš a které, musím říct, že mě naštvalo. On řekl: "Je absurdní, že to řeší úřad v Černošicích, který by měl spíš organizovat úklid sněhu plus stavební povolení. Nevím, co tam všechno řeší. Místo toho rozhodují o takové kauze." No on si to ten černošický úřad nevymyslel, on mu to dává zákon k rozhodnutí, oni si to nevybrali sami. Není to znevažování úřadu a zákona?

Podívejte se, zákon je jedna věc, ale položme si otázku výkladu tohoto zákona. Vždyť Vám samotnému musí připadat poněkud absurdní, když tuto kauzu řeší jenom kvůli trvalému bydlišti černošický úřad, a to už vůbec nemluvím o tom, že údajně, ale opravdu údajně, starosta Černošic prý proslul výrokem, že u nás nastupuje nikoli nová doba ledová, ale nová tyranie, diktatura, Hitler, Gottwald a tak dále. No takže u tohoto člověka můžete předpokládat jistou zaujatost, ale i kdyby tomu tak nebylo, proč to rovnou nejde, řekněme, na krajský úřad, který je k tomu, nechci říci kompetentnější, nechci nikoho urazit, ale rozhodně je lépe vybaven právníky než ten černošický úřad.

To je možné, pane prezidente, ale tady s Vámi si dovolím nesouhlasit, protože ten černošický úřad to rozhoduje v té přenesené působnosti obce, a do jeho rozhodování v takovýchto věcech by tedy starosta, což je představitel samosprávy, neměl mít vůbec žádnou možnost zasáhnout.

Kéž byste měl pravdu.

On by do toho zasahovat neměl. Upřímně řečeno, když v oblasti Průhonic spácháte dopravní přestupek a odmítnete policistům zaplatit pokutu na místě a půjde to jaksi k řízení ve správním řízení, tak to ty Černošice budou řešit taky. To se nedá nic dělat.


Dobře, ale tam už na to mají svým způsobem lidi vytrénované, zatímco, uznejte sám, že tento případ je pro ně velmi pravděpodobně prvním případem svého druhu.

Já nehovořím o tom, o obsahu toho rozhodnutí.

Ale to je právě důležité.

To je možné, ale já jsem ty důvody a ten spis samozřejmě neviděl. Já teď hovořím čistě pouze o ataku předsedy vlády vůči městskému úřadu v Černošicích.

A já bych neřekl, že je to atak. Je to určitá pochybnost nad tím, zda tak specializované téma má být posuzováno právě, a teď vůbec neurážím Černošice, už jednou jsem Vám řekl, že je to krásné město, ale prostě městem, kde nejsou na toto téma specializovaní právníci. A to je argument, který musíte uznat.

Ano, to ano, to uznávám. Já, možná si úplně nerozumíme, tak já to vezmu z jiné strany. Mně to někdy přijde trošku jako paranoia ze strany Andreje Babiše. A narovinu říkám, v kauze Čapí hnízdo jsem se postavil za něj. Tady z mého pohledu případně drobný správní delikt, který byl ohodnocen pokutou dvě stě tisíc korun, vydávat za součást štvanice proti Andreji Babišovi, mně přijde přes čáru. On třeba řekl: "Znovu opakuji," v tom rozhovoru, "že pravda je na mé straně. Je to jenom pokračování toho politického boje proti mně v Čechách a přeneslo se to i do Bruselu." Kam to může pokračovat? Skutečně si Andrej Babiš myslí, že jakákoliv kritika jeho je politická kampaň?

Víte, pane Soukupe, Andrej Babiš má některá média, a já teď speciálně zmíním Lidové noviny, které se vyznačují tím, že neustále píší proti němu. Tak, jestli je něco kampaň, tak je to kampaň jeho vlastních Lidových novin. A jednoduchým řešením tohoto problému je prodat Lidové noviny. Pokud vím a jsem správně informován, tak mají roční ztrátu padesát milionů korun, z čehož vyplývá, že za rok by měl Andrej Babiš zpátky investice do Čapího hnízda a třeba by se ještě někdo našel, kdo by mu ty Lidové noviny zaplatil, není-liž pravda?

Je to možné, a pokud by Andrej Babiš chtěl prodávat Lidové noviny, já bych se určitě do soutěže o koupi Lidových novin přihlásil.

Výborně, tak já mu to někdy budu, až s ním budu mluvit, tak mu to budu tlumočit.

Ježíš marjá, já bych řekl, že zítra, pane prezidente, spousta novinářů Lidových novin spustí kampaň proti Soukupovi, anebo případně rovnou dají výpověď, no, uvidíme.


Tak kampaň proti Vám už asi vedou, pokud sleduji Monitor. A pokud by dali výpověď a šli dělat něco užitečného, bylo by to oživení na trhu práce.

Dobře, tak s úsměvem zakončeme tuhle oblast týkající se Andreje Babiše. Já bych ocitoval tentokrát Vás. Vy jste řekl: "Politik může být milován, politik může být nenáviděn, ale politik se nikdy nesmí stát směšným," konec Vašeho citátu. Mně přijde, že Andrej Babiš s tou paranoickou představou, že každý úřad a všichni proti němu pořád vedou kampaň a že je všechno zmanipulované, začíná být trochu směšný.

Pane Soukupe, každý z nás za svůj dlouhý život se alespoň jednou, ne-li vícekrát, stane směšným. Ten můj citát byl generalizace, to znamená, musí převažovat buďto milování, nebo ta nenávist, a ta směšnost musí být pouze okrajový jev, nikoli něco, co máte na talíři jako pravidlo.

Ještě zpět k těm Lidovým novinám, asi bychom na to měli peníze. Ony tedy Lidové noviny psaly mimo jiné, že jsme hrozně zadlužení, ale předběžné výsledky loňského roku dopadly velmi dobře, protože jsme dosáhli zisku skoro dvě stě milionů korun. To bychom i ty ztrátové Lidové noviny utáhli, to by bylo pěkné. No, nic, to jenom poznámka.

Pane prezidente, pojďme k další kauze, která možná překvapila Vaše odpůrce a možná nemile překvapila Vaše příznivce. Pojďme si to vysvětlit, a to je Venezuela.

Ano.

Proti sobě ve Venezuele stojí dva prezidenti, tedy Nicolás Maduro, což je tedy stávající prezident, který jaksi byl zvolen a považuje se za prezidenta, a proti němu Juan Guaidó, který je předsedou Parlamentu a nyní se prohlásil prezidentem. A světové mocnosti jsou rozděleny. Rusko, Čína podporují Nicoláse Madura. Evropské státy, Spojené státy, včetně České republiky, Juana Guaidó. Vy jste ho pozval včera na návštěvu České republiky.

No především jsem mu blahopřál, že, a teprve následně jsem ho pozval. Ale to není podstatné.

K čemu jste mu blahopřál?

Já Vám to rád vysvětlím, protože vím, že se kolem toho strhl naprosto zbytečný poprask. Chtěl bych uvést pouze dvě fakta. Ten fakt první vychází z venezuelské ústavy. Jak víte, venezuelský Parlament je ovládán opozicí, a právě proto tato opozice odvolala prezidenta Madura z funkce. Podle venezuelské ústavy, jestliže je prezident odvolán nebo zemře, to už je celkem druhá věc, tak na jeho místo jako dočasný, interim, dočasný prezident nastupuje předseda Parlamentu, což je právě pan Guaidó. Takže nestalo se nic proti této ústavě, naopak kdyby tam byl nějaký pučistický plukovník nebo generál, určitě bych mu neblahopřál.

Zadruhé, v tom dopise, který citujete, jsem ho jasně vyzval, stejně tak jako další, aby uspořádal co nejrychleji opravdu svobodné volby. A když pan Maduro v těchto volbách zvítězí, tak se může stát opět prezidentem, proč ne? Ale, a to bude to plevy a zrno, vůbec se nemluví o tom, že Venezuela vedle Zimbabwe v Africe je zemí s hyperinflací. Inflací, která přesahuje tisíc procent a která ničí úspory. A to znamená, že když máte znehodnocené úspory, tak že nemůžete ani investovat, protože není z čeho. To je důvod, proč ta vláda, ať už Chávezova nebo Madurova, se dostala do stádia, kde jedna z nejbohatších naftových zemí, dokonce se tvrdí, že nejbohatší, pokud jde o zdroje, má kromě té hyperinflace nesmírnou chudobu, rozpad zdravotnictví, rozpad školství a dalších věcí. Jinými slovy ta země v první řadě potřebuje svobodné volby. A ať zvítězí, kdo chce, to si rozhodnou pouze a jedině občané Venezuely.

To jsem rád, že to slyším, protože ta podmínka svobodných voleb, tedy skutečně svobodných voleb pod mezinárodním dohledem, je nutná, protože to by se pak jaksi, kdo se prohlásí za prezidenta, mohl stát prezidentem, a to chápete, že by se mně určitě nelíbilo. Ale třeba Kanaďané, kteří udělali stejný krok, Juana Guaidó uznali, tak teď sami vyjadřují pochybnosti a trvají na svobodných volbách. No tak já doufám, že Juan Guaidó je uspořádá, protože pokud ne, no tak to byla taková léčka.


No právě proto i já jsem mu blahopřání napsal na adresu interim prezident, tedy, jak vidíte, dočasný prezident.

No víte, ale na druhou stranou, ano, skutečně, Venezuela je země, kde se uvádí, že jsou největší zásoby ropy na světě, no ale v roce 2015 proti Venezuele byly zavedeny mezinárodní sankce pod vedením Spojených států, a ty zásoby ropy jsou jim tedy upřímně řečeno k ničemu, takže za tu hyperinflaci a poměrně zoufalou ekonomickou situaci teď jaksi západní státy nesou svůj díl odpovědnosti.

Nesporně ano. Víte, že já jsem byl zásadně proti všem blokádám a sankcím, a i když některé to rozčiluje, tak toto stanovisko zastávám stále, nehledě na to, že blokáda nikdy nic nevyřešila.

Znáte mě, pane prezidente, že se vždycky dívám na ta čísla a snažím se každé tvrzení nějak jaksi doložit.

Já také, já také, pane Soukupe.

No, to nepochybuji. Tak a teď mi vysvětlete...


Takže mně řekněte, kolik je hyperinflace ve Venezuele?

Myslím, že skutečně přes tisíc procent. To máte pravdu.

Ano, správně.

Ale HDP jaksi přepočteno na obyvatele je pořád třeba vyšší než na Ukrajině, dokonce skoro dvakrát vyšší. Tak mám takovou sarkastickou poznámku, i po té devastaci socialismem Hugo Cháveze a Nicoláse Madura, po zavedení sankcí a hyperinflaci objektivní bohatství Venezuely na tom není tak špatně.

Víte, všechno je relativní a já bych Vám, když jsme myšlenkově v Latinské Americe, uvedl jiný příklad. V období mezi světovými válkami byla Argentina jedna z nejbohatších zemí na světě, ale přišel tam jinak sympatický, podobně jako Chávez může někomu připadat sympatický, nebo Maduro, peronistický režim a bohužel svými ne zcela uváženými kroky rozvrátil tu ekonomiku Argentiny tak, že když jsem se teď nedávno díval na data, která oba dva máme rádi, tak například náš objem obchodu s Kostarikou je vyšší než náš objem obchodu s Argentinou, že? A ten peronismus tam do jisté míry přežívá dál. A do jisté míry, ale opravdu jenom do jisté míry, by se možná toto dalo říci i o Brazílii. Byl jsem tam nedávno na olympijských hrách a nechci hrát povrchního pozorovatele, který projíždí to město, ale viděl jste někdy favely, pane Soukupe?

Ne, já jsem v Brazílii nebyl.


Jako jsou třeba v Bombaji slumy, což jsou většinou chatrče v lepším případě z vlnitého plechu, v horším případě z lepenky, tak v Riu jsou favely, a to jsou takové malé domečky nastavěné na sebe, nesmírně malé, a vypadají, jako kdyby měly každou chvíli spadnout, nicméně jsou z cihel. Působí to velice zvláštně a ne příliš dobře. Takže co k tomu říci? Jakékoli experimenty, a to zejména v zemích, které mají velké surovinové bohatství, se nakonec obrátí proti těm zemím samotným. Jinými slovy, zrušme jakoukoli blokádu, jakékoli sankce, ale vždycky prosazujme svobodné volby. To je to, co říkám svým oponentům tady v České republice, protestujete, ale protestujete proti výsledku svobodných voleb.

No, tohle podepisuji. Teď jde jenom o to, aby to byly skutečně svobodné volby a byl uznán ten, který v nich vyhrál, a ne tedy se opakovaly v uvozovkách svobodné volby tak dlouho, dokavaď to, až to Američanům bude vyhovovat.

Právě proto, ano, ano, by bylo dobré, jak jste sám říkal, kdyby tam byla mezinárodní kontrola.

Tak, OSN.


A kdyby ty země, které tu kontrolu budou provádět, byly do jisté míry neutrální.

Tak, to je to, co jsem chtěl říci, že prohlásit volby za nedemokratické a nesvobodné, když mi nevyhovuje jejich výsledek, se může stát právě s ohledem na to, že Venezuela má obrovské zásoby zlata a ropy. A pokud takové obrovské bohatství někde je, tak jsem trochu podezřívavý, ale já jsem pouze malý Čech, ředitel jedné televizní stanice.


Naftu u nás máme taky, pane Soukupe, zajeďte si k Hodonínu, a tam uvidíte několik těžebních věží.

Pane prezidente, náš čas se pomalu, pár minut skutečně máme, blíží ke konci. Já bych chtěl hovořit o české ekonomice, pokud jsme teď hovořili o ekonomických otázkách v zahraničí. Já mám takový pocit, že se, a znova na to upozorňuji, že se trochu blížíme do průšvihu. Slavně jsme schválili zákon o státním rozpočtu s deficitem čtyřicet miliard korun. To jste Vy kvitoval velmi s povděkem. Říkal jste, že stoupá jaksi hodnota investic, že to je dobré a státní zákon o státním rozpočtu je dobrý. Počítá ale s růstem takřka tři procenta. Už i bankovní asociace i další instituce říkají, že ten růst je nadhodnocený, což bude znamenat výpadek příjmů na straně státního rozpočtu, daňových příjmů. Nemělo by se s tím něco dělat? Tedy, co s tím?

Podívejte se, my už jsme toto téma probírali několikrát a já nemám nic proti tomu se k tomu znovu vrátit. Ve Vánočním poselství jsem upozorňoval na to, že hrozí zpomalení ekonomického růstu, ne pokles ekonomiky, ale zpomalení růstu, což samozřejmě není totéž. A když řeknete A, musíte říci i B, to znamená, co proti tomu dělat. A ptáte-li se na rozpočet, tak jsem Vám kdysi říkal, že v daňovém systému je několik desítek, více než sto výjimek, osvobození od daně a podobně, které si tam různé lobbistické skupiny vymohly. Nedávno jsem o tom mluvil s paní ministryní Schillerovou a shodli jsme se na tom, že narovnání této situace, to znamená, pravidla platí pro každého a žádné výjimky nejsou, by do státního rozpočtu mohlo přinést až desítky miliard korun, takže chcete-li ode mne radu, jak reagovat na to zpomalení, mimochodem já jsem v tom Vánočním poselství uváděl tři faktory, které se potvrdily. A víte, jaký je čtvrtý? Teď i německá ekonomika se dostává do obtíží.

Ano, německá i americká ekonomika se dostávají do obtíží. Já jsem znova upozorňoval na to, že ten státní rozpočet je sestaven jaksi procyklicky, tedy nikoliv tak, že by jaksi pomáhal vyhladit ekonomický cyklus. Jinými slovy, že v době silného růstu se nespoří na to, abychom vyhladili ten pokles. Zdá se, že Andrej Babiš to začíná chápat a začínají hovořit společně s ministryní financí o nutnosti hledat úspory a že bude velmi obtížné dosáhnout ten čtyřiceti miliardový schodek, a dokonce hovoří o zavedení nového zdanění třeba lihovin, zvýšení poplatku za těžbu surovin a tak trošku zmateně začínají argumentovat. No, Vy jste mně minule říkal, že tomu nerozumím, tomu státnímu rozpočtu. Já jsem se snažil tak bránit, já tomu trochu rozumím a Vy tomu rozumíte bezpochyby. Mně trošku přijde, že tomu nerozumí pan Andrej Babiš.

Nezapomeňte, že Andrej Babiš je také politik, ne jenom ekonom, a že politika je určována i tím, že se blíží volby. Teď máme celkem méně významné evropské volby, víte, že se jim obecně říká volby druhého řádu. A pak už za rok přijdou krajské volby a pak vrchol, to znamená parlamentní volby. Proč to říkám? Sám vždycky zdůrazňuji, že nejdůležitější jsou investice, to jste ode mě slyšel mnohokrát. Ale investice, pane Soukupe, nemají volební právo, těmi nikoho neohromíte, zatímco když dáte různé dárečky voličům, tak oni za vámi půjdou, zatleskají vám, a já nejsem proti těm dárečkům, já bych pouze chtěl, aby vedle těchto dárečků tady byly také investice, úspory a šetření.

Tak v tom se shodujeme. Já jaksi vůči slevám na dráhu, které stát stojí takřka šest miliard korun ročně, jsem velmi kritický a teď se ukazuje, že ta kritika možná k něčemu byla.


To je šest miliard. A víte, že já jsem už dvakrát k nim řekl výhrady. Ale Vy jste vynechal, což se Vám stává často, v ekonomice téma, které je zajímavé, a sice že bylo zahájeno vyšetřování tunelování OKD. Všiml jste si toho?

Všiml jsem si toho, ale nevěnoval jsem tomu příliš velkou pozornost, protože takových zpráv už jsem o OKD slyšel.

Já si myslím, že tentokrát, protože já jsem si stěžoval na pasivitu nejvyššího státního zástupce i dalších, tak tam v té zprávě je jenom uvedeno, že to šetří orgány činné v trestním řízení, což je taková záhadná zkratka, ale to je jedno. Hlavní je, že se to šetří. Pan Bakala už proti tomu protestoval, to znamená, že jsou na dobré stopě. Já si myslím, že někdy bychom tomu mohli věnovat téma našeho rozhovoru.

Dobře, já se na to připravím na příště, nicméně těch šetření byla celá řada. Zatím se nestalo vůbec nic. Uvidíme, jestli tohle to trestní stíhání nebo zahájení úkonů v trestním řízení tedy bude vybočovat z řady ostatních, které se tak jaksi rozplynuly do ztracena. Ale pojďme si to příště zrekapitulovat, kauzu OKD.

Dobře. Já jsem přirozený optimista, a tak doufám, že sice s jistým zpožděním, ale přece jenom se na tuneláře najde trest.

A ještě závěr, milý pane Soukupe, dolehlo ke mně, že Vám bude v blízké budoucnosti padesát let. Dovolte mi proto, abych Vám před diváky Vaší televize blahopřál a upozornil Vás na to, že v padesáti končí puberta, což jsem si vyzkoušel před dvaceti pěti lety sám na sobě. Takže budete moudřejší, uvážlivější, zralejší a i ten život Vám bude víc chutnat, protože ho nebudete přijímat tak křečovitě, ale s láskou k tomu, že vůbec žijete.

Pane prezidente, teď jsem trošku překvapený a chci Vám velmi poděkovat za ta krásná slova, za Vaši moudrost, za blahopřání k mým padesátým narozeninám. Ano, 22. února mi skutečně bude padesát let. Pane prezidente, děkuji Vám a mohu říci jenom takovou poznámku, ve Vašem sekretariátu určitě leží pozvánka na narozeninovou oslavu. Pokud byste ji přijal, já bych byl velmi rád.

A kde to máte, pane Soukupe?

Je to v restauraci v Praze 4, Podolí.

V Praze 4, Podolí, tak to nebudu mít daleko. Dobře, na tu pozvánku se určitě podívám.

Děkuji Vám, pane prezidente.


Já děkuji Vám a za týden, dá-li bůh a všichni svatí, tak opět na shledanou.  

 

Projev prezidenta republiky při přijetí vítězů soutěže „Vesnice roku 2018“

Projev prezidenta republiky při přijetí vítězů soutěže „Vesnice roku 2018“

20.02.2019
  Vážená paní ministryně, vážení přátelé, jsem rád, že se opět...

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

14.02.2019
  Hezký čtvrteční večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítám vás u...