ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“ 

pátek 13.12.2019

 

Dobrý večer, vážení diváci, je čtvrtek krátce po osmé hodině, takže nás čeká Týden s prezidentem, a tenhle Týden s prezidentem je poslední předvánoční a poslední letošní. Dobrý den i Vám, pane prezidente. 
 
Pěkný dobrý den. 
 
Já jsem si připravil dnešní strukturu otázek na Vás, ani ne tak otázek, samozřejmě chci se věnovat pár aktualitám, které přinesl tento týden, ale také hodnocení minulého roku, tak jsem si to připravil. Pane prezidente, jedna z těch úplně horkých aktualit je poměrně významná, profesor Šámal, dosavadní předseda Nejvyššího soudu, oznámil, že přijal Vaši nabídku kandidovat, tedy do Ústavního soudu na uvolněné místo čili na ústavního soudce, potěšilo Vás to? 
 
Tak vzhledem k tomu, že jsem mu to sám nabídl, tak si toho vážím, že to přijal a myslím si, že je to dobrá volba. 
 
Profesor Šámal je skutečně uznávaný odborník, zejména na trestní právo, a tak je tam související otázka, už máte v hlavě případně jeho nástupce, pokud by profesor Šámal v Senátu uspěl? 
 
Já jsem včera říkal profesoru Šámalovi, že bude jeden z těch, s nímž se o jeho nástupci budu bavit. Stejně tak jako třeba s ministryní spravedlnosti Marií Benešovou, ale koneckonců konečné slovo bude pochopitelně jedině na mně, a protože Nejvyšší soud má asi 60 soudců a obvykle se vybírá z nich, i když existuje i jiný právní názor, tak budu mít poměrně širokou paletu výběru. 
 
Takže někdo z nich, dá se to tak říci? 
 
Zřejmě ano. 
 
Jméno mi asi neřeknete. A ještě jedna z těch aktualit je, že hnutí ANO i přes všechny ty věci, které se okolo Andreje Babiše dějí, teď dosahuje preferencí okolo 35 %, což je tedy drtivé a nezdá se, že by se s tím něco mohlo stát, vzpomínám si na devadesátá léta na ČSSD pod Vaším vedením nebo ODS pod vedením Václava Klause, to jsou podobné preference, čím to je, že nejsou schopni najít jeho oponenti političtí takto výraznou osobnost, nebo je to programem? 
 
Asi tím vším dohromady, pane Soukupe, ale já už jsem Vám v našich pořadech několikrát říkal, že z 80 procent je úspěch jakéhokoliv politického hnutí nebo strany závislý na osobnostech, které stojí v čele tohoto hnutí nebo strany, a i když se to nebude některým stranám líbit, tak v některých případech ty osobnosti prostě nejsou. 
 
Tak na tom se shodujeme. No a teď ta smutná aktualita, událost tohoto týdne, tragická střelba v Ostravě, Vy už jste prostřednictvím médií vyjádřil hlubokou soustrast pozůstalým a je v tuhle chvíli nějaká rada, kterou jim můžete dát? 
 
Tak já bych tu soustrast ještě jednou opakoval. Víte, protože můj syn jako lékař pracuje v ostravské fakultní nemocnici. Tak, když jsem se to dozvěděl, tak jsem měl pochopitelně o něj strach. A právě tento strach mně umožnil se ještě více vcítit do bolesti těch lidí, kteří přišli o své blízké. Pokud jde o to, co s tím, víte, proti osamělému psychicky narušenému střelci se velice, velice těžko podnikají nějaká obranná opatření. Já sám, abych nemluvil tak alibisticky, jsem se u Pražského hradu pokusil zpřísnit bezpečnostní opatření, i když jsem byl vystaven kritice, ale myslím si, že to riziko nějakého útoku na návštěvníky Pražského hradu se poněkud snížilo. Chtěl bych ocenit práci policie, mimochodem policie byla kritizována za to, že nedávno koupila dva vrtulníky, a vidíte, jeden z těchto vrtulníků pomohl při dopadení pachatele. 
 
Já vím, byl to osamělý střelec, to je těžké, ale je tedy těžké ho dopadnout, odhadnout, co bude dělat, a policie, ano všichni ji chválí za ten zásah ano, ale ona tam přijela po té střelbě, když už tam ten pachatel nebyl, běhaly tam tedy ti těžkooděnci, nicméně ten pachatel už tam nebyl a já k tomu mám několik možná kousavých otázek, jestli s tím náhodou o tom třeba nebudete hovořit s ministrem vnitra, protože ten člověk byl trestaný, a přesto si opatřil nelegální zbraň. 
 
To je samozřejmě problém a s Janem Hamáčkem o tom budu hovořit, ale současně bych tu práci policie ocenil, podívejte se, je naivní předpokládat, že u každé zdravotnické ambulance budou hlídkovat ozbrojení těžkooděnci. Ti koneckonců nejsou ani na tom Pražském hradě, tady je běžná policie, a myslím si, že policie, opakuji ještě jednou, odvedla dobrou práci, a chtěl bych jí za to poděkovat. 
 
To určitě ano, policie dostala oznámení, do tří minut byla na místě, nicméně ty události, které předcházejí, třeba koupě té zbraně, tak tam je otázka, jestli mohla tedy nějakým způsobem lépe monitorovat ten černý trh se zbraněmi, jestli se to dělá, na internetu a podobně, to já nevím. 
 
To je možné, o tom s Janem Hamáčkem jistě také budu mluvit. 
 
Pak je tam ta věc, že ten útočník odešel z nemocnice, jel domů, matce oznámil, že zastřelil několik lidí a že se jde zastřelit také, ona volala na policii a takhle se to rozběhlo. Ta otázka zní, on odešel, kdyby chtěl střílet dál, mohl střílet dál, lepší ostrahy nemocnic? 
 
To je sice pravda, ale odešel ke své matce a policie mezitím zjišťovala jeho identitu, zjistila, kdo to je. Zjistila, že je, pokud se nemýlím, několikanásobně trestaný, že nechodí do práce, a pokud jde o tu sebevraždu, já si nejsem jist, zda by ji spáchal, kdyby nad ním nebyla ta helikoptéra. 
 
To asi ne, ano, skutečně tam policie, to byly vteřiny od dopadení a v ten okamžik on obrátil zbraň proti sobě a ta otázka lepší ostrahy, ochrany nemocnice? Jestli skutečně by tam třeba u takto velkých nemocnic, jako je Fakultní nemocnice v Ostravě nebo pražské nebo brněnské, neměla být třeba služebna Městské policie s ozbrojenými strážníky, já nevím. 
 
Víte, kolik má taková Fakultní nemocnice vchodů? Hodně. To znamená, kdyby tam byl jeden, dva, tři vchody, tak se to do strážit, ale když těch postranních vchodů jsou, neřeknu desítky, to bych přeháněl, ale rozhodně vyšší počet než tři, tak je to téměř vyloučeno. 
 
Dobře, pojďme od téhle tragické události k tomu, co jsem sliboval, k hodnocení roku 2019, pokud byste měl nějak charakterizovat ten rok 2019, tak jak byste to udělal? 
 
No, já bych opakoval to, co jsem řekl asi stovce zahraničních velvyslanců 27. října tohoto roku. To znamená, že jsme úspěšná země, s nejnižší mírou nezaměstnanosti v Evropské unii. Málo se uvádí i to, že máme nejnižší podíl relativní a pouze relativní chudoby. Máme pořád ještě celkem slušný ekonomický růst. Máme velmi nízký státní dluh. A i když ostravská nemocnice je trochu protipříklad, pořád mohu říci, že jsme bezpečná země. A taky mě potěšilo, že jsme asi na dvacátém místě mezi zeměmi, jejichž obyvatelé se cítí šťastní. 
 
Ano, ano
 
To 20. místo není tak špatné, i když bych byl rád, aby se to příští rok ještě trochu zlepšilo, myslím si, že první jsou Dánové. 
 
Ano, máte pravdu, první jsou Dánové a my jsme někde okolo dvacítky ano. Já jsem se díval, společnost Google, tedy největší světový vyhledávač na internetu, vydal trendy roku 2019, jinými slovy nejvyhledávanější klíčová slova, není to překvapivé, že na prvním místě v České republice bylo slovo Karel Gott, vzhledem k jeho říjnovému úmrtí a mezi událostmi Milion chvilek. To je, to je nejvyhledávanější slovo, také překvapivě velmi vyhledávané byly názvy filmů jako třeba Černobyl nebo Nabarvené ptáče a tak dále.  Podle Vás, pane prezidente, je hlavní politickou postavou tohoto roku, ať už českou nebo zahraniční? 
 
Z české oblasti to je Andrej Babiš, který podle mého názoru nemá na české politické scéně konkurenta, což dokazují i volební preference a předtím volební výsledky, a v zahraničí myslel jsem si kdysi, že to může být Donald Trump, ale pravda je, že ta celní válka s Evropskou unií anebo s Čínou není dobrá, na druhé straně oceňuji, že přesunul americkou ambasádu v Izraeli z Tel Aviva do Jeruzaléma, a snažím se přesvědčit Andreje Babiše, aby učinil totéž a nebál se odvetné reakce Evropské unie, která je bohužel většinově propalestinská. 
 
Ano. 
 
Z těch dalších politiků, tak uvidíme, jak si povede Boris Johnson, kancléřka Merkelová už pomalu vyhledává svého nástupce. Jako taková trvalka jsou Vladimír Putin a prezident Si, a přemýšlejme o nějaké zářivé nově se vynořivší hvězdě, ale já se obávám, že žádnou nenajdu. 
 
V politické oblasti jste nepochybně vyjmenoval všechny rozhodující světové politiky, o kterých může být uvažováno, že by obsadili, dejme tomu, tu první trojku nejvýznamnějších osobností. 
 
Tak. 
 
Americký časopis Time jako každý rok vyhlašuje Osobnost roku, tedy nikoliv jenom politickou, ale, ale z jakékoliv oblasti společenského života a vyhlásil Gretu Thunberg, včera, tu ekologickou aktivistku, tu dívenku, která rozpoutala ty vášně okolo klimatických změn. 
 
Časopis Time má v této oblasti dávnou tradici a bez jakékoliv ironie bych chtěl připomenout, že v roce 1938 vyhlásil osobností roku Adolfa Hitlera. 
 
To máte pravdu a je to jaksi tradice, všichni jsme viděli někdy zrcadlo s nápisem časopis Time a osobnost roku, aby jsme se v něm viděli, je to skutečně mnohaletá tradice, tím naznačujete, že se mýlili a Greta Thunberg tedy nebude takovou zářící hvězdou do budoucna a že tedy její hvězda zapadne, no uvidíme. Když jsme u těch amerických médií, The New York Times zase, respektované americké noviny, upozorňují dlouhodobě na bulvarizaci politiky, že uspějí tedy bulvární osobnosti, já bych o tom nemluvil, oni, oni říkají Donald Trump, Boris Johnson, to jsou typické bulvární osobnosti, které svým vzhledem, svým chováním, excentrickými názory přivolávají pozornost, no tak mě napadlo, jestli to není pravda, protože, když sledujete třeba ty události okolo Pavla Novotného u nás v Česku, kdy už několik týdnů plní titulní strany novin. 
 
A tím chcete říci co, že Pavel Novotný je bulvární osobnost? 
 
Ano. 
 
Bezesporu ano, ale proč by bulvární osobností měl být Donald Trump nebo Boris Johnson nebo kdokoliv z těch dalších, které jsem jmenoval, ty si vybrali voliči a voliči mají právo na své rozhodnutí. Nicméně New York Times také patří někdy k poněkud bulvárním deníkům, takže v nich možná hledá komplex viny, kterou se snaží přenést na druhé. 
 
Ano, oni otevřeně straní takovému tomu liberálnímu politickému proudu a Donald Trump skutečně je jejich nepřítelem a v tomto roce, jak mezi Spojenými státy a Čínou tedy bylo vidět napětí, které bylo na základě ekonomických sporů, ale i určité politické napětí, mezi Čínou a Českou republikou bylo vidět také napětí, vzpomeňme na události kolem primátora Hřiba a jeho návštěvy Tchaj-wanu a tak dále, naposledy pan Kubera, předseda Senátu, ohlásil, že pojede na Tchaj-wan, a tím tedy zcela evidentně politickým vztahům s Čínou neprospívá. Proč to je? Brání se tedy světové mocnosti uznat Čínu jako regulérní velmoc, která je respektována? 
 
Tak odlišme dvě věci, vztah mezi Amerikou a Čínou. Když dlouho vedete peloton a najednou vám někdo dýchá na záda a dokonce je nebezpečí, že vás předstihne, tak jste poněkud nervózní a snažíte se toto riziko odstranit. Mimo jiné těmi cly, o kterých jsme před chvílí mluvili, tak to je jedna věc, konkurenční boj jako vyšitý a nenazývejme to žádnými vznešenějšími pojmy. Pokud jde o vztah mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou, já si velice vážím, že se v jisté fázi tyto vztahy zlepšily. Dnes se opět zhoršují, ale tady si uvědomte jednu prostou věc. Pro Čínu je Česka republika něco jako jedna z desítek zemí malého a středního rozsahu. To není soutěžení se Spojenými státy, čili nepřeceňujme svoje akce, které jsou spíše hloupé než účinné. 
 
Ano a kdybychom si věnovali médiím chvilku, je něco, čím Vás čeští novináři letos překvapili, dejme tomu mile, protože těch negativních věcí o českých novinářích, o tom jsme mluvili mnohokrát, ale? 
 
Já jsem nedávno dával rozhovor pro Mladou frontu DNES, pro dva dobré novináře pana Plesla a pana Koláře, a protože je znám už poměrně dlouho, tak jsem vlastně ani nebyl překvapen, ale vím, že na rozdíl od jiných novinářů, kde platí čím sebevědomější, tím hloupější, tak v tomto případě se jedná o novinářské profesionály. 
 
Dobře tak pochvala pro Mladou frontu DNES, Jaroslava Plesla a Petra Koláře, dobře. A pojďme po měsících. V lednu roku 2019 se rozhořela největší debata o zdanění církevních restitucí, bylo okolo toho opravdu hodně politiky, plnilo to stránky novin. Nakonec se ale stalo to, že Ústavní soud zdanění církevních restitucí zrušil, na což už někteří politici upozorňovali, nebylo to divadlo zbytečný? 
 
Nebylo, tak, v každém případě nemohli jsme předem znát stanovisko Ústavního soudu, to zaprvé, a zadruhé byla ta vůle Poslanecké sněmovny, a tuto vůli je třeba respektovat stejně tak jako vůli Ústavního soudu. Na druhé straně v tomto a jenom tomto případě je Ústavní soud finální instance a tam si můžete povzdechnout, ale jinak s tím nemůžete nic dělat. 
 
Přesně tak a v únoru, tedy o měsíc později opět Ústavní soud, tam tedy se rozhořela kauza kolem profesora Gerlocha, což je uznávaný ústavní právník, dlouholetý vedoucí katedry Ústavního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, pozdější děkan, nyní prorektor Karlovy Univerzity, a toho Senát odmítl jako Vašeho kandidáta na ústavního soudce jenom proto, že byl Váš, ohlédnuto zpět, myslíte si, že by se to stalo znova? 
 
Vím, že profesor Gerloch měl výhrady k vydání pana Nikulina do Spojených států, a právě Ústavní soud tyto výhrady potvrdil, když to vydání označil za nezákonné. 
 
Ale média se na něj vrhla, že je to Váš člověk, Vaše jaksi prodloužená ruka, protože zastává stejné stanovisko jako Vy v kauze toho Nikulina. 
 
A za druhé v té senátní kampani se argumentovalo tím, že ovlivňuji soudce, a já mohu argumentovat, že sněmovní podvýbor pro justici jednomyslně, podtrhuji jednomyslně, rozhodl, že k žádnému ovlivňování nedošlo. Takže zase, jak se říká, fake news. Ovšem někteří senátoři to použili jako argument. Já se k tomu možná ještě vyjádřím, pokud na Senát přijde nějaká Vaše další otázka, ale už teď bych chtěl opakovat svoje setrvalé stanovisko, že Senát pokládám v našem systému za zbytečný. Většina zemí, malých a středních, má jednokomorový Parlament, a jako dodatečný argument pro svoje tvrzení uvádím i to, že v poslední době Poslanecká sněmovna hází Senátu na hlavu jím zamítnuté zákony a znovu je potvrzuje, takže i z tohoto hlediska je Senát zbytečný. 
 
To je Vaše dlouhodobě zastávané stanovisko a je neměnné. V březnu, událost března jsem si vybral zvolení slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, jak ji po půl roce zhruba hodnotíte? 
 
Tak já jsem se s ní setkal třikrát. Zaprvé, kdybych to vzal od konce, teď jsme měli docela přátelskou diskusi na summitu NATO v Londýně, předtím jsme spolu otevírali Český dům v Bratislavě a konečně byla na své návštěvě České republiky, tak to už jsou tři události, které umožňují, nikoliv hodnotit, ale mít nějaké první dojmy. Ten první dojem je, že je to milá žena, a uvidíme, jak si povede jako prezidentka Slovenské republiky. 
 
Pokud byste měl zhodnotit československé vztahy... 
 
Já si myslím, že až na ten Český dům, a to bylo jediné místo, které chybělo k úplné spokojenosti, jsou tyto vztahy excelentní, a doufám, že excelentní zůstanou. 
 
A lidé to potvrzují, lidé za svoje nejbližší sousedy a nejoblíbenější v uvozovkách cizince považují jednoznačně Slováky a já taky doufám, že to tak zůstane. V dubnu, pane prezidente, v dubnu 2019 se toho stalo více. Z toho vnitropolitického hlediska to byly změny ve vládě. Byly tři, Jan Kněžínek, ministr spravedlnosti, rezignoval a byl nahrazen Marií Benešovou, pokud byste měl zhodnotit ten vývoj od toho dubna. 
 
Podívejte se, někoho překvapuje, že dochází k výměně ministrů, když jsem já byl předsedou vlády, tak pokud mě paměť neklame, tak jsem vyměnil asi 8 ministrů, a je takové zlaté pravidlo, že ministry máte měnit především v polovině funkčního období své vlády, to zaprvé. Zadruhé já jsem měl, řekněme, přátelské vztahy s Danem Ťokem, ale plně respektuju právo premiéra, navrhnout pana Kremlíka a s tím mám přinejmenším korektní vztahy rovněž, nestěžuji si. Pokud jde o Marii Benešovou, tak to je moje dlouholetá spolupracovnice, tak tam ke stížnostem také není důvod, a pana Kněžínka jsem téměř neznal, takže ho těžko mohu hodnotit. 
 
A posledním, o kterém jste nehovořil, je Karel Havlíček, ten nahradil Martu Novákovou na místě ministra, ona byla ministryní, on je tedy ministrem průmyslu a obchodu, považujete ho za úspěšnějšího? 
 
Je velmi úspěšný, velmi schopný, já jsem mu dokonce nedávno nabídnul tykání, což dělám málokdy, ale v tomto případě si myslím, že to byl takový přátelský výraz sympatií a úcty k jeho práci.

Pokud si vezmeme ty změny, které se udály, tak pravděpodobně Andrej Babiš měl pravdu, protože ty úřady minimálně tedy Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo průmyslu dostaly novou dynamiku, i když ministryně spravedlnosti tedy musela strpět demonstrace, protesty proti jejímu jmenování právě proto, že je Vaší dlouholetou spolupracovnicí, ale nějaké zasahování do činnosti soudů, státního zastupitelství a tak dále, z čehož byly obavy, se prostě neprokázalo, ona to neudělala, takže v tomto směru historie dala za pravdu Vám i Andreji Babišovi. Ještě zahraničí, v dubnu, došlo k tomu zničujícímu požáru katedrály Notre-Dame, a tam to bylo zvláštní, ty události poté, okamžitě se vzbouřila samozřejmě hladina veřejného mínění a prezident Macron říkal, že bude opravená velmi rychle, ta katedrála, v řádu měsíců nebo jednoho roku, a začaly lítat od soukromých dárců miliardy eur, které byly, které by měly být dány na opravu, ale jak to tak bývá, ono se to tak uklidnilo, miliardy eur se nekonají a teď se tam vedou nekonečné spory o tom, jestli má být katedrála Notre-Dame opravena tak, jak byla, anebo jestli má mít tedy duch dnešní doby, nějaký zásah, který by upozornil nebo nechal tam památku na dnešní architekturu. Když bych se Vás zeptal, na které straně byste byl Vy?


Na straně konzervativců. Víte, já si vzpomínám, když jsem byl v bývalé Jugoslávii, jak mi tam říkali, že jeden černohorský generál, který vedl ostřelování Dubrovníku, a tehdy proti tomu protestovalo i OSN, protože Dubrovník je památka UNESCA, tak prohlásil, až vyhrajeme, tak Dubrovník bude ještě krásnější a ještě starší, a ještě starší, pane Soukupe, čili já jsem na straně konzervativců, protože, pokud se něco povede, jako je Dubrovník nebo katedrála Notre-Dame, tak je to zapotřebí zachovat a ne to vylepšovat, neboť ne každé vylepšení je vylepšení.

Vylepšení ano, přiznávám se, že mám stejný názor. V květnu 2019 volby do Evropského parlamentu, výsledky jsou známé, vyhrálo hnutí ANO 2011, nebudeme to rozebírat, ale máme 21 europoslanců. Je některý z nich, který by z Vašeho pohledu stál za komentář?

Ale nechme je zatím pracovat, protože ty evropské volby byly poměrně nedávno, a pak se snažme hodnotit jejich práci v celém funkčním období. Já pokládám za poněkud nesportovní, když tam sotva usednou a hned se jim lepí různé známky od těch nejlepších až po ty nejhorší, snad bych učinil jednu jedinou výjimku, paní Maxová, která byla zvolena za hnutí ANO, tak se poté, co byla zvolena, začala proti svému hnutí poněkud vymezovat, a to je taky nesportovní.

To jsem si všiml. Pak byl ještě zvolen ukrajinský prezident v květnu, Volodymyr Zelenskyj, on byl původem herec, scenárista, prostě pohyboval se ve filmové a televizní branži, je poměrně mladý, byly od něj velká očekávání, i jeho strana poté velkou jaksi většinou vyhrála parlamentní volby, kdybyste ho měl hodnotit Vy?

Já jsem rád, že se teď setkal v tom normandském formátu s Vladimirem Putinem. Věřím, že tato setkání, která jsou důležitá pro obě strany, budou pokračovat. On měl zajímavou průpravu jako sluha národa, že?

Ano.

A sám, myslím, hrál v nějakém skeči nebo filmu.

To byl seriál.

Dokonce seriál. Hrál prezidenta, takže se to tak nějak naučil a teď možná zjistí, že seriálový prezident není úplně identický s tím reálným prezidentem. Podívejte se, existuje něco, čemu se říká Steinmeierův plán. Steinmeier, jak víte, je teď německý prezident, ale mám takový dojem, že tenhle plán navrhoval už, když byl německým ministrem zahraničí, a tento plán v podstatě je založen na reformách ukrajinské ústavy tím, že povolí větší autonomii nebo decentralizaci jednotlivých regionů, Donbas nevyjímaje. Zdá se, že nový ukrajinský prezident má k tomuto plánu o něco vlídnější postoj, než měl jeho předchůdce pan Porošenko, takže uvidíme, jak to dopadne.

Tak ono bylo jaksi v očekávání, že bude nejistý, že nemá zkušenosti a tak dále, ale zatím to nevypadá, ano to veřejné vystupování je trochu nejisté, bylo tam několik takových excesů na tiskových konferencích, ale zdá se skutečně, že vztahy s Ruskem možná se nějakým způsobem začnou stabilizovat, což by nepochybně pro svět i pro nás, protože jsme pár set kilometrů od hranic Ukrajiny s Ruskem, byla dobrá zpráva.

Červen, protivládní demonstrace Milion chvilek pro demokracii, hlasování o nedůvěře vládě.

Milý pane Soukupe, já budu jenom opakovat v klidu, míru a s úsměvem bez jakékoliv zášti nebo kritiky, že pokud chcete vyměnit ministerského předsedu, musíte jít k volbám, a tyto volby vyhrát. Pokud to nedokážete, tak se musíte smířit s tím, že úspěšný ministerský předseda bude případně pokračovat ve své práci.

V červenci se toho mnoho nestalo, kromě toho, že bylo velké horko a sucho, a to mělo velké dopady na zemědělství a má, mimo jiné, ministr životního prostředí Richard Brabec je ještě vůbec ve funkci?

Ale to víte, že ano.

A pracuje dobře?

Já myslím, že docela dobře. Samozřejmě občas, při našem setkání, mu říkám, že příliš podléhá vlivu zelených, a on to dementuje.

V červenci se ještě začala ta jaksi, jak to říci, handrkování o nástupce nebo o odvolání pana Staňka z pozice ministra kultury a kandidátem ČSSD nakonec byl pan Šmarda, Vy jste ho nejmenoval, byla okolo toho celá debata. Když se podíváte na ty události zpětně i s výsledkem, že nakonec byl jmenován ministrem kultury pan Zaorálek.

Je to jednoduché, já uznávám, že politici, kteří jsou úspěšní na komunální úrovni, což je i případ pana Šmardy, mohou postoupit na krajskou úroveň a kandidovat do krajských zastupitelstev. Plně uznávám, že politici, kteří jsou úspěšní jako krajští představitelé, mohou být voleni do Parlamentu a mají alespoň nějakou zkušenost a vědí, o co se jedná, ale pokud jde o ministry, pane Soukupe, já mám neměnný názor, že ministr má být především odborník, který ovládá svůj resort. A když jsme mluvili před chvílí o panu Šmardovi, to není jeho zavilá kritika, on se prostě té kultuře ve svém životě dosud nevěnoval. Lubomír Zaorálek se jí věnoval okrajově jako ministr zahraničí, ale přece jenom má do tohoto problému větší vhled, než by měl pan Šmarda.

Tak nevím, jestli ministr zahraničí je odborná kvalifikace pro ministra kultury, to asi ne, ale minimálně tedy Lubomír Zaorálek má zkušenosti s fungováním vlády a vládního úřadu, jako je ministerstvo, což je asi určitá výhoda je, já jsem se dlouhodobě netajil mírnou podporou nebo sympatií k panu Šmardovi, to je pravda.

Září, symbolem září, z mého pohledu, se stal ten spor okolo sochy generála Koněva nebo maršála Koněva na Praze 6. Když se na to zpětně podívám, ani možná nešlo o osobnost a historické události, šlo spíš o symbol rozdělení společnosti na tu liberálnější a, dejme tomu, tu prozemanovskou.

Já bych to takhle určitě nenazýval, ale řekněme konzervativní, která vyznává názor, že pomníky se nemají odstraňovat, vezměte si řadu zemí, kde máte třeba ve Francii pomníky Napoleona a přitom samozřejmě v napoleonských válkách zahynuly, řekněme, sta tisíce Francouzů, a přesto nikdo nebourá Napoleonovy pomníky, kromě toho u Koněva je nepopiratelné, že osvobodil Prahu, takže si pomník zaslouží. Víte, já těmhle lidem, kteří by chtěli bourat pomníky, říkám, že si nejsou jistí sami sebou, protože kdyby byli jistí, tak nechají ten pomník, budou kolem něho procházet jako kolem buď dobrého nebo špatného sochařského díla a případně se tedy pokusí i doplnit ten soubor pomníkem novým.

My jsme minule hovořili o Milanu Kunderovi, který na toto téma má celou řadu statí.

Já bych zapomněl, v září na Vás byla, měla být podána ústavní žaloba za hrubé porušování Ústavy, samozřejmě to nakonec neprošlo tedy Poslaneckou sněmovnou, naštvalo Vás to hodně, urazilo Vás to, ponížilo?

Ne, ne, ne, já jsem si to přečetl, je to takový škvár, že to opravdu nemá cenu komentovat, a jsem přesvědčen, že kdyby to došlo k Ústavnímu soudu, tak pokud jsou tam odborníci, a ti jsou, tak to prostě zamítnou jako něco, co bylo profesionálně naivní a hloupé, takže o urážku se nejednalo. Samozřejmě jenom to potvrdilo moje mínění o Senátu.

Mimo jiné ten senátor Láska, který to dával dohromady a sháněl si k tomu podporu, co vlastně dělá teď?

Já jsem se teď někde dočetl, že na něj byla podána žaloba nebo trestní oznámení, přesněji řečeno, kvůli nějakému jeho počínání jako advokáta, ale podrobnosti neznám, takže možná, že se tomuto trestnímu oznámení brání.

Přiznám se, že tuhle informaci nemám, to mi asi uniklo, jestli je to pravda, tak mi to uniklo.

V říjnu, říjen nemůže symbolizovat nic jiného než odchod Karla Gotta, myslíte si, že osobnost Karla Gotta může v našich myslích a symbolech, kulturních přesahující jen tu kulturu, někdo nahradit, vidíte tam takovou možnost?

Jednoho krásného dne se tak jistě stane, ale velmi pravděpodobně se tak nestane v současnosti a těžko můžeme odhadovat, jaký talent se narodí za 10 nebo třeba i za 50 let.

Nechci být příliš patetický, ale mně přijde, že od té doby je Česko jiné trochu v tomto směru, že jsme se tím úplně ještě nevyrovnali.

Ale ne, já si myslím, že političtí představitelé vyjádřili svoji úctu Karlovi Gottovi účastí na jeho pohřbu, což je v naprostém pořádku, několik málo novinářů, kteří jako obvykle závidí, tak to zlehčovali, ale nad tím můžete mávnout rukou, psi štěkají a karavana jde dál.

Mimo jiné v říjnu bylo ještě velmi diskutováno, ten Váš rekondiční pobyt v Ústřední vojenské nemocnici, jak se cítíte teď?

Ale normálně, přibral jsem teď už 5 kilogramů, takže mně to určitě prospělo. Na druhé straně to nebyla žádná operace, žádná dlouhodobá vytrvalá léčba, ale jsem rád, že jsem tam byl a, bude-li to zapotřebí, tak se tam někdy objevím na několik dní, několik málo dní, ještě znovu, ale samozřejmě bych si přál, aby to zapotřebí nebylo.

Novináři zase budou čekat, když řeknete, že tam budete 2 dny, tak budou čekat, že přijde i Váš mluvčí pan Ovčáček a řekne, že to nebudou dva dny, ale týden a tak pořád dokola.

V listopadu nic, 17. listopad, je něco co byste k třicátému výročí 17. listopadu ještě chtěl říct a neřekl?

Budu se zase opakoval, když řeknu, že ve svém projevu k 28. říjnu, víte, pane Soukupe, mně se vyčítalo, že jsem se nevyjádřil k třicátému výročí listopadové revoluce, ale já jsem se vyjádřil právě v tomto projevu, někteří si toho možná nevšimli, to se stává, a v tomto projevu jsem řekl, že po 30 letech se touto revolucí zaštiťují ti, kteří tam nebyli, anebo jsem uvedl jeden konkrétní příklad antichartisty, dokonce dvojnásobného antichartisty, který teď dostal stříbrnou medaili Senátu, vidíte, zase Senát, zatímco tentýž Senát odmítl kandidaturu signatářsky Charty 77 do nějaké rady nějakého ústavu.

Takže, o co jde. Já bych řekl, že si máme vážit lidí, kteří byli v listopadu 89, když se o něco jednalo, na svých místech, a vážím si třeba, že Jiří Suchý prohlásil, že ta demonstrace Milionu chvilek pro demokracii je zneužitím památky 17. listopadu. Byla to velká odvaha, ale Jiří Suchý tu odvahu vždycky měl.

U kulturní obce takovéhle věty nevyvolávají dobré reakce, Jiří Suchý dal najevo, že je mu to jedno, že bude říkat to, co si myslí, což překvapivě vyžaduje v některých věcech určitou odvahu, já bych si nemyslel, že 30 let po listopadu budeme muset sebrat vnitřní odvahu a říci svůj názor.

Ale ano, bohužel jsou lidé, kteří si monopolizují pravdu, a přitom ještě ten jejich monopol je velmi pochybný, a místo pravdy nabízejí šunt.

Tak. Mluvíme o rozdělení společnosti a nekončících půtkách, co je demokratické, nedemokratické, pravdivé, nepravdivé a opět jsme u Milana Kundery a jeho termínu manicheismus.

Prosinec je teď, hovořili jsme o auditní zprávě Andreje Babiše, která přišla, o ní jsme hovořili minule, na to se ptát nechci, je to událost tohoto měsíce. Druhou věcí je Vaše rozhodnutí neudělit abolici Andreji Babišovi v obnoveném stíhání v kauze Čapí hnízdo, mně na tom zaujala jedna věc. Mikuláš Minář, ten šéf nebo předseda toho spolku Milion chvilek pro demokracii, říkal, že to je jeden z jejich úspěchu, že Vás vlastně donutili tuto abolici nepodepsat. Má na Vaše rozhodování vliv veřejnost?

Kecá. Naprosto, ale naprosto kecá, ale je vidět, že nemá ani základní informace, já jsem je v tom rozhovoru pro Mladou frontu DNES dal.

Zaprvé, jestliže Andrej Babiš si abolici nepřeje, tak kdyby si to prezident republiky jakkoliv přál, tak nemá technickou možnost tu abolici udělit, a to z toho důvodu, to by si ten zběhlý student teologie měl nastudovat, tak z těchto důvodů to prostě nejde, mimochodem dneska mám obvyklou vánoční vánočku se svým přítelem kardinálem Dukou, který mně neustále zdůrazňuje, že pan Minář zběhl z evangelické teologické fakulty, nikoliv katolické.

Druhý důvod, který jsem rovněž uvedl, podívejte se, teď pro abolici není důvod, protože žaloba neexistuje, čeká se mimo jiné na rozhodnutí Evropské komise, k němuž se opět Česká republika musí vyjádřit, takže nechme tyto dvě věci plynout. Teprve až bude nějaké finální rozhodnutí, tak se tím můžeme znovu zabývat.

Dobře. Pane prezidente, to byl z pohledu těch hlavních politických událostí, z mého pohledu tak, jak já jsem je vybral, celý rok letošní, více se toho podle mě zásadního neudálo, napadá Vás ještě něco, co byste zmínil?

Víte, já bych si samozřejmě daleko raději přál pozitivnější informace, ale jestliže odezněla migrační vlna, o které jsme předtím mluvili a kde se podařilo odrazit pokus o migrační kvóty narušující suverenitu národních států, tak teď se na obzoru rýsuje další hrozba, o které jsem i s Vámi několikrát mluvil, to je to klimatické šílenství, což je spojeno i s Gretou Thunbergovou. Ať se Greta vrátí do školy a pan Minář taky, a tím bych asi toto doporučení uzavřel.

Teď se hovoří o tom, že do roku 2050 by tedy Evropská unie chtěla, aby její členové byli takzvaně bezuhlíkoví, to znamená byly odstaveny všechny uhelné elektrárny a podobně, ale teď se tedy čeká na to, jestli Evropská unie se svými orgány, ať už je to Rada Evropské unie, Evropská rada nebo Komise, uzná tedy jadernou energetiku za čistou nebo ne. Pokud neuzná, tak nevím, co budeme dělat my, ale třeba Francouzi, no uvidíme.

Tam je ta námitka, že by vyhořelé palivo není čistý zdroj, ale v případě nějakých rychlých množivých reaktorů, nebo jak se to jmenuje, v budoucnosti i to vyhořelé palivo se dá použít jako palivo pro nový typ reaktorů, to zaprvé.

Zadruhé, ale to už se zase budu opakovat, dneska jsem mimořádně nudný, promiňte mi to, ale opakuji se proto, protože jeden profesor před 10 lety oznámil, že za 10 let přijde malá doba ledová, nestalo se tak, ale to neznamená, že nepřijde za poněkud delší období, já totiž vyznávám mínění, že pohyby zeměkoule vůbec neovlivňuje lidská civilizace, teď jsem četl zajímavý článek, nevím, jestli to budu citovat přesně, Mernierovo minimum, ale mluvme tedy o teplotní minimu bez ohledu na autora. O co jde, ti klimatologové nebo alarmisté vždycky ukazují rostoucí křivku teplot na zeměkouli od počátku průmyslové revoluce, a vyvozují z toho, že právě vypouštění CO2 do ovzduší tyto teploty zvyšuje, a dopouštějí se podvodu, pane Soukupe, protože kdyby se podívali na to minimum a prodloužili tu časovou řadu kamsi do středověku, tak by najednou zjistili, že ta křivka je oscilační, že to není monopolní průběh, ale že je to oscilace.

Já jsem to četl.

No vidíte, takže jinými slovy, možná, že některá z příštích generací bude bojovat proti malé době ledové, budeme muset posilovat naši energetickou základnu včetně jaderné energie, budeme muset adaptovat naše zemědělství na odolnější druhy plodin a tak dále a tak dále. Toto přijde možná dříve, možná později, ta frekvence střídání teplých a chladných období je tak kolem sta let, ale děti dnešních dětí se toho možná dožijí.

Pane prezidente, já více otázek samozřejmě nemám, tím hodnocením roku jsem skončil.

Já vím, že budete mít tradiční svůj vánoční projev, to znamená, nechci Vás žádat o vánoční projev pro televizi Barrandov, protože my budeme Váš vánoční projev samozřejmě také přenášet, budete ho dávat televizi Nova, a ta dá signál všem ostatním televizím. Kdybych Vás ale směl požádat o nějaký adventní pozdrav, vzhledem k tomu, že jde o poslední natáčení našim divákům?

Především mluvme o Vánocích, případně o Novém roku, nejenom o začátku Adventu. Máme dvě svíčky a dvě ještě zbývají. Já samozřejmě chápu, že Vánoce jsou vnímány jako náboženský svátek, ale tím jsou podle mého názoru spíše Velikonoce. Domnívám se, že Vánoce jsou především svátky rodiny, protože, kdy jindy, zejména, když členové té rodiny jsou vzdálenější, se sejdou u štědrovečerního stolu. Proto považují Vánoce především za svátky rodiny. Otec, matka a děti, Vy asi víte, na co narážím, že?

Ano, vím.

Takže můj pozdrav je pozdrav všem rodinám, kterým přeji, aby byly šťastné.

Pane prezidente, děkuji Vám za tento rozhovor a za všechny rozhovory v roce 2019.

Já děkuji.

A děkuji za pozornost i vám, vážení diváci, a to byl poslední Týden s prezidentem v roce 2019.

 

 

Projev prezidenta republiky při setkání s účastníky XIX. zimní deaflympiády v italském Valtellina

Projev prezidenta republiky při setkání s účastníky XIX. zimní deaflympiády v italském Valtellina

22.01.2020
  Dobrý den, milí přátelé, jsem moc rád, že se setkáváme, protože bych...

Rozhovor prezidenta republiky pro Press klub Frekvence 1

Rozhovor prezidenta republiky pro Press klub Frekvence 1

19.01.2020
  Prezidentský Press klub je první v roce 2020. Dobrý den vám přeje Luboš Procházka a...