ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 27.06.2019

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který je trochu netradiční. Těch důvodů je několik. Je to poslední vysílání Týdne s prezidentem před letními prázdninami a my se k vám s panem prezidentem vrátíme zase až koncem srpna. Natáčíme venku v tomhle nádherném počasí a je to natáčeno na Vysočině, na panem prezidentem milované Vysočině. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.


Pane prezidente, jak jsem říkal, tohle je takové netradiční natáčení a bohužel poslední před prázdninami. Tak ta první otázka je logická. Budete mít čas si odpočinout, anebo tohle politické hašteření a ta současná politická situace Vám to neumožní?

Já si myslím, že každý člověk si dokáže vymoci čas na odpočinek. Můj odpočinek se sestává především ze spánku. Já se spánkem nabíjím.

A trávit budete dovolenou kde, pokud mohu býti tak smělý?

Částečně na Vysočině, částečně v Lánech.

Dojde na tradiční člun na rybníce ve Veselí?

Pokud tam nebudou vlny, tak určitě ano.

Před rokem takhle před prázdninami jsme se shodli na tom, že Vaší jaksi relaxační aktivitou, kde si nejlépe odpočinete, je četba. Můžete něco doporučit na prázdniny čtenářům a divákům současně?

Já jsem sice kdysi doporučoval zajímavou knihu, kterou jsem nedávno dočetl, a to je Podivná smrt Evropy od jednoho britského autora, ale sám, teď Vás překvapím, pane Soukupe, alespoň v tom dílu dovolené na Vysočině číst skoro nebudu, protože i od knih je někdy potřeba si odpočinout. V Lánech už číst zase budu.

Dobře. Pane prezidente, pojďme tedy k té méně možná prázdninové agendě dnešního rozhovoru, ale logicky, jsou to ty aktuality, a pak budeme samozřejmě hovořit o včerejšku, to znamená vyslovování nedůvěry vládě.

Z těch aktualit a možná je taková trochu nadčasová. Ta otázka na Vás je taková, možná jsou lidé, u kterých si selhání nechceme připustit, a tím samozřejmě uvozuji třeba Ferdinanda Peroutku, který skutečně, abych to tak řekl, prokázal jistou servilnost k nacistickému režimu. Vy jste v posledních letech byl torpédován za ten údajný článek, který jste nakonec nenašel, a tak dále. A já se nechci ptát na ten článek, já se chci ptát na tu obecnější věc. Jestli jsou tedy lidé, u kterých se selhání toleruje, a potom lidé, u kterých se netoleruje, protože třeba Jan Neruda byl prokazatelným antisemitou. To je pravda a možná ani toto by Češi nechtěli slyšet. Provokuji moc?

Je to zajímavá otázka a já odpovím naprosto konkrétně. Nedávno jsem na Pražském hradě přijal paní Su Ťij, nositelku Nobelovy ceny, kdysi velmi, velmi slavnou ženu, a nyní je kritizována částí veřejnosti, tou částí, které my říkáme Pražská kavárna, v souvislosti s povstáním Rohingů. To je muslimská menšina v Barmě, která napadla třicet policejních stanic najednou. Povstání bylo potlačeno, Rohingové částečně uprchli do Bangladéše. To je vše, ale paní Su Ťij je označována za krutou, protože povstání bylo potlačeno. To je jeden z příkladů.

K tomu Peroutkovi, soudce Novosad, když byl ten soud o Peroutku, tak napsal do rozsudku, že Peroutka byl vůči Hitlerovi jako králík vůči kobře. A to je docela hezká charakteristika. On jím byl prostě fascinován, napsal takovou apoteózu při příležitosti jeho narozenin, největší z Němců a tak dál. Ten antisemitský článek, to je Češi, Němci a Židé, kde mimo jiné říká, že Německo bylo otráveno židovstvím. To je věta, kterou by klidně mohl mít Hitler v Mein Kampfu a možná, že ji tam i má. Ale samozřejmě každému se má měřit stejným metrem, i když to často není pravda.

Já jsem to zmínil v podstatě ze dvou důvodů, protože teď se zase hovořilo o Peroutkovi a Vás, a ono to bylo do určité míry politikum ten soudní spor proti Vám a napadání Jiřího Ovčáčka a tak. Ten hlavní důvod byl ten, že i o nepříjemných věcech je potřeba mluvit.

Ano.

A pokud hovoříme o kontroverzních věcech, byť sebebolestivějších, tak to neznamená, že nejsme demokratičtí a tak. Ono to už možná totiž vyžaduje určitou dávku osobní odvahy, otevřeně mluvit o věcech, o kterých víme, že ten mainstream nebo média, novináři nechtějí slyšet, no.

Pane prezidente, z těch aktualit, a stalo se to včera, je jedna z věcí, která mě velmi zaujala, a chtěl jsem se zeptat na Váš názor. David Rath byl konečně odsouzen. Byl odsouzen jaksi symbolicky, pro něj jsou pravděpodobně sedmičky osudem. Protože byl chycen se sedmi miliony, ten proces trval sedm let a včera dostal sedm let vězení. Co říkáte na tenhle případ?

Tak zaprvé, já bych nerad kritizoval výši rozsudku. To je rozhodnutí soudu, a pokud vím, tak tento rozsudek už je pravomocný.

Ano, je pravomocný.


Tak co s tím dělat. Ale to, co má každý občan včetně prezidenta právo kritizovat, je délka procesu. Pane Soukupe, já občas říkám, že soudci jsou nepracovití. Jeden poslanec dokonce prohlásil, že soudci jsou líní, a já nemám důvod mu to vyvracet. Vím o členovi Ústavního soudu, který je tak líný, že u něj leží moje ústavní stížnost už několik let. Ale něco jiného je nepracovitost, lenost, pomalost a těch sedm let je ostuda našeho soudnictví, a pokud jde o ten rozsudek, tady bych respektoval rozhodnutí soudu a nekritizoval bych to.

Spravedlnost mele pomalu, ale jistě a já jsem prostě chtěl tohleto konstatovat, protože ten rozsudek je pravomocný. David Rath už nemá tedy možnost, jak se vyhnout vězení, prostě ten proces končí. Může teď dát nějaké mimořádné opravné prostředky, stížnost Evropskému soudu a tak dále, ale ta věc sedmi milionů prostě končí, včerejškem skončila.

Pane prezidente, než se dostaneme k dalšímu kontroverznímu tématu, tak mám jednu takovou otázku. TOP 09, tedy strana, kterou založil Miroslav Kalousek společně s Karlem Schwarzenbergem a svého času byla taková hvězda pravicového politického spektra, tak na podzim bude měnit předsedu. Kalousek se Schwarzenbergem si vybrali pana Czernina a ten bude kandidovat proti Jiřímu Pospíšilovi. Pokud ten pan Czernin uspěje, tak uspěje, ale to znamená, Jiří Pospíšil se stáhne z vrcholové politiky, nebude v ní. Jakou stopu podle Vás Jiří Pospíšil u nás zanechal?

Žádnou, to je člověk, který sice usiloval o mnoho funkcí najednou, například europoslanec, předseda TOP 09 a navíc pražský primátor, uznejte sám, že tohle se dá těžko stihnout najednou, ale v podstatě žádnou skutečnou stopu nezanechal. Pokud bych o něm mohl říci alespoň jedno vlídné slovo, tak je to to, že snad pomohl Medě Mládkové v jejím projektu Kampa, a to je záslužné a za to mu děkuji. A to je všechno.

Tak a teď to kontroverzní téma. Pane prezidente, veřejností, sociálními sítěmi, hodně se o tom diskutuje, hýbe toto, Krajský soud v Hradci Králové potvrdil restituční nárok rodu Walderode, který o majetek přišel na základě Benešových dekretů. V roce 47 nestihl ten majetek získat zpátky a logicky se tedy na něj neměl vztahovat zákon o restitucích, ale soud tedy potvrdil, krajský soud potvrdil rozhodnutí soudu v Semilech, kdy tuto lhůtu v podstatě zhojil, prostě potvrdil ten restituční nárok a lidé diskutují. Znamená to tedy prolomení Benešových dekretů? Znamená to nebezpečí pro český stát třeba ve sporu s Lichtenštejny a tak dále?

Samozřejmě, že ano, protože právo je tak trochu založeno na precedentu, a když v nějakém soudním sporu někomu vyhovíte, no tak ti ostatní se budou odvolávat na tento rozsudek. Já bych stín minulosti už nekřísil. Pokud vím, tak všichni tihle šlechticové německého původu kolaborovali s nacistickým Německem, a jestliže si teď myslí, že se na to zapomene, jsou na omylu.

No, tak ono totiž teoreticky, teoreticky, já jsem se jaksi s tím, co bylo dostupné, s tím rozhodnutím soudu, jaksi seznamoval ohledně jaksi zhojení té lhůty. Ano, dobře, právnicky to dokážu pochopit, jako tedy kdysi jsem studoval práva, ale ten signál je tedy významný. Ono se to teoreticky může týkat sudetských Němců. Teoreticky se to může samozřejmě týkat třeba Židů, kteří se nestačili vrátit z koncentračních táborů, nebo vojáků, kteří byli v zahraničí a nestihli se vrátit včas. A na druhou stranu tady řešíme církevní restituce, což má být pro stát zhruba čtyři sta milionů korun, a tady stát prostě projede, tedy zdanění církevních restitucí, o tom se vede velká diskuze, a tady jde o majetky v řádu miliard, ale potenciálně se otevírá velký prostor.

Já už jsem svůj názor řekl.

No, další kontroverzností z minulých dnů bylo znásilnění šestnáctileté dívenky na Litoměřicku. Ten člověk, který to, který je důvodně podezřelý z toho, že to udělal, byl tedy Afričan, který neúspěšně v Německu žádal o azyl, a pak se prostě dostal k nám a provedl tuhle hroznou věc. Je to exces, anebo se můžeme obávat toho, že tyhlety příšernosti budou přibývat? A má to souvislost tedy s politikou migrace? Váš názor na to.

Vidíte, v té knize, kterou jsem před chvílí doporučoval, Podivná smrt Evropy, je také konstatování, že kriminalita muslimských migrantů je dvacetkrát vyšší než kriminalita původního obyvatelstva. Doufám, že to má autor ověřeno. A co mě teď zaujalo, když někteří politici, ale i někteří novináři na tuto kauzu upozornili, tak naši sluníčkáři začali předstírat, že nic takového neexistuje. A dokonce obviňovali ty, kdo o tom psali nebo mluvili, z rasismu. To je samozřejmě pokrytectví nejhrubšího zrna.

No, tak právě proto se na to ptám, jestli to má souvislost tedy s tou migrací a politikou té otevřené náruče.

Tady je to určitě migrant. To, že k nám přišel z Německa, je jedna věc, a že tam byl zřejmě i několikrát trestán.

Ano, on odešel z vězení přímo k nám.


Tak vidíte.

On byl propuštěn z vězení a šel přímo k nám.

Takže alespoň si můžeme potvrdit, že muslimští ilegální ekonomičtí migranti nejsou žádné požehnání, ale naopak nebezpečí.

No, tak ono Německo tvrdí, že tu migrační vlnu zvládlo, že je to v pořádku, že jejich státní úřady a aparát prostě to zvládl, absorboval a vypořádal se s tím, ale tenhle konkrétní případ o tom teda úplně nesvědčí.

Právě.

Pane prezidente, tak a k té hlavní události tedy posledních dnů. A je mi to líto v tomto krásném prostředí a v tomto počasí hovořit trochu o nepříjemnostech, ale tou nepříjemností je samozřejmě včerejší parlamentní, snad do čtyř hodin ráno trvající jednání o vyslovení nedůvěře vládě. Co jste na ten, a teď to řeknu v uvozovkách, cirkus říkal?


Víte, kolik práce by se udělalo na projednávání zákonů, kdyby se Parlament odhodlal někdy projednávat tyto zákony do čtyř hodin do rána? A to je taková nudná práce, u které nemohou řečníci exhibovat. Takže mohu jenom konstatovat, že na základě předem očekávaného výsledku, to jest, že ten návrh na vyslovení nedůvěry nebude přijat, došlo k tomu, že se proplýtval čas exhibicemi místo poctivé práce.

Tak o tom jsme hovořili, s tím vůbec nechci polemizovat, ale to je prostě pravda, a s pravdou je těžké polemizovat. Ale Vy jste byl skoro, když jsem sledoval to včerejší dění, jedním z viníků potenciálního pádu vlády. Já Vám to vysvětlím. Protože ČSSD z mého pohledu tak jako zvláštně se chovala, oni se tedy chovají zvláštně delší dobu, ale v jednu chvíli to totiž vypadalo, že možná se připojí ke snaze shodit vlastní vládu, a to odůvodnění mělo být to, že odmítáte provést ve vládě tu změnu na postu ministra kultury, kterou oni chtějí. Bylo by Vám líto, že by se kvůli Vám, tedy v uvozovkách, rozpadla vláda?

Ona by se nerozpadla, to by byla pouze personální rekonstrukce vlády, a to je něco jiného než její rozpad. Ale tady mně dovolte trochu obšírnější odpověď. Mně se zdá, že v poslední době sociální demokracie po debaklu v evropských volbách je tak trochu hysterická. Důkaz je, že chtěla odejít z vlády kvůli panu Semínovi, kvůli nějaké radě České televize, nebo ne České televize.

České tiskové kanceláře.

České tiskové kanceláře, což je dosti bezvýznamná instituce. Takže část sociálních demokratů možná hledá, aby se schovali do houfu opozičních stran, kde ovšem zaniknou. A pokud by se vzdali ministerských křesel, tak už je nikdy zpátky nedostanou, to zaprvé.

Zadruhé, teď k tomu Šmardovi. Ano, byl mně předložen návrh na výměnu docenta Staňka, ministra kultury, panem Šmardou za ministra kultury. I když formálně tento návrh předkládá premiér, tak všichni víme, že ho inicioval Jan Hamáček, jako kdyby neměl jiné starosti, ale dobře. A jak víte, Václav Havel říkával, že prezident není automat na podpisy. To znamená, já mám právo se zamyslet a vyjádřit i případně pochybnosti, o kterých budu s Janem Hamáčkem ještě mluvit.

Těch pochybností je několik. Celkem ta nejmenší z nich je, že Antonín Staněk je vysokoškolský docent, zatímco pan Šmarda má gymnázium, ale prosím, i středoškoláci mohou dělat ministra kultury.

Silnější důvod už je, že zatímco pan Staněk byl primátorem Olomouce, a tedy, protože Olomouc je velmi kulturní město, zná dobře kulturní problematiku, pan Šmarda se kulturou nikdy v životě nezabýval.

A teď přecházím k tomu třetímu, nejsilnějšímu důvodu, pan Hamáček se pana Staňka dlouhou dobu zastával a změnil názor až tehdy, když pan Staněk vyhodil pana Fajta, ředitele Národní galerie, protože pan Fajt si sám sobě podepsal smlouvu na jeden milion korun jako doplatek ke svému platu. Já bych to udělal taky, teda ne, že bych si udělal tu smlouvu, ale tím, že bych toho člověka vyhodil. Tady já si opravdu nepřeji, aby byl jakýkoli ministr vyhazován jenom proto, že se pokusil odhalit ekonomické nepravosti ve svém resortu.

Já si pozvu pana Staňka a pana Hamáčka někdy do Lán, pokusím se je smířit. Uvidíme, jestli se to podaří.

A teď ta druhá pozitivní věta, pan Šmarda byl kdysi, ještě nedávno politickým grémiem nominován do funkce hlavního volebního manažera pro krajské volby. Když jsem s ním asi před dvěma dny mluvil, tak jsem mu položil jednoduchou otázku. Když se stanete ministrem kultury, prospějete tím sobě. Když se stanete volebním manažerem, prospějete tím sociální demokracii. Čemu dáváte přednost? Musím uznat, že jasnou odpověď jsem nedostal, nicméně podle mých informací některé krajské organizace sociální demokracie jsou už v totálním rozkladu a je potřeba nějakého manažera, který by to trochu dal dohromady. A tady by se pan Šmarda hodil a pan Staněk by mohl klidně zůstat ministrem kultury.

Poslední poznámka, nezapomeňte, že za pana Staňka se vyslovily takové hvězdy, jako je Eva Kantůrková, manželé Brikciusovi, kardinál Duka a další. Ze sociální demokracie například Jiří Zimola nebo Jaroslav Foldyna, takže přemýšlejme, pokud možno, vlastní hlavou a nenechme se unést nějakou zbytečnou vášní.

Tak to je jasné stanovisko. V tuto chvíli tedy uvažování Vaše je zřejmé. Pana ministra Staňka se zdráháte odvolat, respektive nechcete přijmout ten návrh na odvolání z důvodů, které jste řekl. Rozumím. Opakujete to, co jste říkal, někdo se o tu stranu musí starat, mluvíme o ČSSD, když budou všichni místopředsedové i předseda ministrovat, tak se o stranu nebude starat nikdo, nebo nějací subalterní úředníci. Tomu tedy rozumím. No, ale signál je to tedy významný z Vaší strany.

Vy jste řekl, že budete ještě jednat, a to je důležité, protože část té sociální demokracie, konkrétně místopředseda Veselý, který tedy zatím taky není ministrem, řekl, že by měli zvažovat takzvanou kompetenční žalobu. Kompetenční žaloba je to, že když se dvě státní instituce nedokáží dohodnout na svých, nebo není jasné rozhraničení jejich působnosti nebo spory, tak je může jaksi rozčísnout, rozhodnout Ústavní soud. Což by tento případ sporu mezi prezidentem republiky a vládou, jestli musí přijmout a kdy musí přijmout návrh odvolání, teoreticky mohl. Pak si to zase jako rozmysleli. Proč o tom mluví, když chcete jednat, protože žaloba se přeci dává až tehdy, když jednání skončí bez úspěchů?

Já jsem zaregistroval ten první názor, pak pan Hamáček říkal, že to nebyl jeho názor, ale názor pana Veselého. Kdyby se tento názor prosadil, ten názor o kompetenční žalobě, tak naopak přeruším veškeré vyjednávání se sociální demokracií, protože je to normálně drzost a nic jiného než drzost. Kromě toho je to neznalost, protože kompetenční žalobu může podat proti prezidentovi jenom premiér, a nemám pocit, že by to Andrej Babiš chtěl udělat.

No právě, jde o ten princip. Tak logicky z normálního občanského života víme, že žaloba se přeci nepodává v průběhu jednání. Pokud se podá žaloba, tak ta strana, která je žalovaná, samozřejmě přestane jednat.

Jistě.

No, tak to by nemělo žádný smysl. Oni teda se někteří právníci domnívají, že možná by Poslanecká sněmovna v takovém případě také mohla být legitimována podat tu kompetenční žalobu. No nicméně, Vy jste to sám zmínil, rychlost rozhodování Ústavního soudu, no totiž Vy jste to řekl, Váš návrh na zrušení tedy paragrafu, toho příslušného paragrafu, myslím, že je to 4A a 4C, zákona o střetu zájmů, a o tom je teď celý spor okolo Andreje Babiše, už u toho Ústavního soudu leží dva roky.

Dva a půl.

Dva a půl roku. Myslíte si, že to je náhoda?

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud i v některých jiných případech rozhodoval pomalu, tak to nemusí být náhoda. Ale pokud jde o soudce Filipa, abychom byli zcela konkrétní, tak mohu jenom znovu a znovu opakovat, že je nepracovitý. Nepoužil jsem výrazu, že je líný.

Já jsem se na to koukal, u toho konkrétního soudce, soudce Filipa, on není méně pracovitý než ostatní. Ta průměrná doba, co jsme se koukali, toho rozhodování těch věcí je třeba šest, osm měsíců, deset, ale nikoli dva a půl roku.

Zase upřímně řečeno, ta ústavní stížnost není tak komplikovaná, aby vyžadovala tak dlouhé přemýšlení.

Já o tom mluvím především proto, že pokud by rozhodl, ať už jakkoliv, a potenciálně by to rozhodnutí bylo takové, že to ustanovení zákona, které Vy jste navrhoval zrušit, by bylo zrušeno, tak by žádná vládní krize neexistovala.

No právě.

A proto se ptám, jestli je to náhoda.

Takže dá se vlastně říci, že soudce Filip je původcem vládní krize.

No, tak pokud by to rozhodnutí, a jednou ho udělat bude muset, vyhovělo Vám, tak by se to tak dalo interpretovat. Pokud Vám nevyhoví, no tak nikoliv.

A vztahy ve vládě, pane prezidente? Já teď vidím pořád ty spory mezi ČSSD a hnutím ANO personifikované tu sporem mezi paní Maláčovou a paní Schillerovou, tu mezi někým jiným. Ono totiž to jednání o hlasování, o vyslovení nedůvěry vládě vlastně nebylo vůbec o hnutí ANO. Celý den se mluvilo jenom o ČSSD.

Podívejte se, z lidského hlediska musíme pochopit tu frustraci z prohraných evropských voleb, buďme trochu tolerantní. Na druhé straně blíží se krajské volby, nehledě na parlamentní volby, a jestliže sociální demokracie se i nadále bude domnívat, že nepřítel je vně, že je například v hnutí ANO nebo kdekoli jinde, tak se ponoří do bažin a na rozdíl od Jožina se z nich už nikdy nevynoří.

Nepřítel je uvnitř sociální demokracie, v její neschopnosti, v tom, že nedokáže najít přitažlivé lídry, a to i na krajské úrovni. Teď s hejtmanem Běhounkem projíždíme Vysočinu, to je jeden z mála přitažlivých hejtmanů zvolený za sociální demokracii, ale dovoluji si připomenout, že on není členem sociální demokracie, že je to nestraník.

Tak ono to, teď jsme to popsali, tu situaci, která se tam děla, v tom Parlamentu, včera, to jejich lavírování, evidentní spory, kdy jeden místopředseda hovoří o kompetenční žalobě na prezidenta republiky v době, kdy prezident republiky jedná jak s tím kandidátem na toho ministra, tak mně to tedy přišlo taková provokace, že si větší provokaci vůči prezidentovi představit nedovedu, ale dobře.

Ale oni hovořili, že teď je čeká restart, že po debaklu v jedněch volbách, konkrétně tedy obecních volbách nebo obecních volbách do obecních zastupitelstev, bude restart. Teď byly evropské volby, teď zase restart. Povedete to k něčemu? Ono to nevypadá, že by se jim to dařilo.

Víte, já jsem tady mluvil o dvou lidech, Foldyna a Zimola. Ti jsou na okraji a to jsou poctiví sociální demokraté. Kdyby sociální demokracie vsadila na tento typ lidí a ne na ty různé Dolínky, Veselé a podobně, pak by se z těch bažin mohla dokonce i vyhrabat.

To je přesně, to je jasné, protože na jedné straně na demonstracích, protivládních demonstracích, byl pan Poche, který je stále významný zákulisní hráč a jeden z hlavních jaksi hybatelů v pozici poradce na Ministerstvu zahraničních věcí. Byl tam Libor Rouček na těch demonstracích, byl tam Jiří Dienstbier. A vedle toho Jaroslav Foldyna, který říká, no dobře, každý máme právo na svůj názor, ale pokud Jiří Dienstbier je členem sociální demokracie a jde na protivládní demonstraci, otázka je, jestli máme být ve stejné straně. A teď je to zřejmé. Který proud tedy vyhraje? Vy říkáte proud okolo Jaroslava Foldyny nebo takových těch autentičtějších...

Já neříkám, že vyhraje, já jsem řekl, že kdyby tento proud vyhrál, tak by se mohli z těch bažin vyhrabat.

Ale podívejte se, Vy jste tady sám mluvil o některých lidech. Dienstbier je uražený, neúspěšný prezidentský kandidát. Poche je uražený neúspěšný kandidát na ministra zahraničí. Nemyslete si, pane Soukupe, že těmito lidmi lomcuje nějaký étos. Těmito lidmi lomcuje pouze a jedině uražená ješitnost.

A také možná jako ideový spor to uvnitř sociální demokracie, když jsme ho takhle personifikovali, Dienstbier versus Foldyna. Dobře.

Pane prezidente, ono, já jsem nakousl to téma těch demonstrací na Letné. Vy jste se už k tomu mnohokrát vyjadřoval. Je tam ještě něco, co nebylo řečeno?

Snad jenom jednu větu, já jsem se ptal policejního prezidenta, kolik bylo demonstrantů v krajských městech, on říkal, bylo to po stovkách, snad s výjimkou Brna, kde to bylo trochu víc. Tady na Vysočině jsem se ptal, kolik bylo demonstrantů v těch takzvaných okresních městech, tak mně policisté říkali, bylo to po desítkách. Ti lidé se někdy museli na tom poloprázdném náměstí cítit trochu trapně. Dokazuje to mimo jiné fakt, že svým způsobem ty demonstrace, aniž bych je chtěl zlehčovat, jsou povýtce pražskou záležitostí, a jak říkala Adriana Krnáčová, Pražané jsou poněkud zpovykaní.

To je hezky řečeno. No ale je pravda, že v Praze bylo teda dvě stě padesát tisíc lidí nebo dvě stě osmdesát. To je v podstatě jedno, bylo to opravdu obrovské množství lidí. Já jsem se na to díval a o důvodech, pro které se demonstrovalo, o tom jsme hovořili, kritizovali jsme je. O tom, že máme absolutní svobodu, která říká, lidé můžou dělat všechno, co jim zákon nezakazuje, tak demonstrovali, sešli se, proti tomu nemůžeme nic říct.

A já jsem chtěl říct jeden pohled ještě. Ty projevy na pódiu, zejména od některých umělců, byly opravdu agresivní, tvrdé, dokonce říkali tam někteří, a pojďme udělat pořádný bordel a tak dále a tak dále. A ti lidé byli naprosto v klidu, nestalo se vůbec nic. Já jsem si hledal, jestli tam byl vůbec nějaký konflikt, nějaké policejní vyšetřování, a byli naprosto v klidu, byli pokojní, pak se spořádaně rozešli a nestalo se nic. Kdyby totiž takto tvrdé projevy byly třeba v Paříži, tak si myslím, že hoří auta.

Ale jo, Češi jsou v podstatě klidný, někdy až flegmatický národ, což je dobře, protože nehoří auta. Já si vzpomínám na daleko důležitější demonstraci na Letné 89, tam bylo sedm set padesát tisíc, třikrát víc. Nebyla rozbita jediná okenní tabulka, nebyla prolita jediná kapka krve. Lidé se v klidu rozešli. Ale ta demonstrace měla ten smysl, že prosadila svobodné volby.

Ano.

Já jsem ve svém projevu na Letné poslední větu říkal, chceme svobodné volby. Tato demonstrace, pane Soukupe, je proti výsledkům svobodných voleb. O to je to bizarnější.

Je. Je to zvláštní. To srovnávání těch dvou demonstrací je absurdní, protože tehdy jsme chtěli svobodné volby, teď je prostě máme, máme absolutní svobodu, ale lidé prostě byli nespokojení, ale je pravda, že požadavek svobodných voleb, nových voleb tam jaksi jsem neslyšel.

No, ale svědčí to samozřejmě, je to důkazem toho, že společnost je rozdělená, o tom hovoříme mnohokrát. Je rozdělená. Podle průzkumu agentury Median je to zhruba půl na půl. Teď mluvím o Andreji Babišovi, protože to byl ten pravý důvod těch demonstrací. Polovina lidí ho podporuje, polovina lidí prostě ne a přála by si jeho odchod. Myslíte si, že to bude někam pokračovat?

Samozřejmě, za dva a půl roku máme parlamentní volby a nechť ti, kteří jsou pro odchod Andreje Babiše, prokáží svoje schopnosti a získají-li většinu národa, tak k tomu odchodu dojde. Já jsem jasně prohlásil, že premiérem budu vždy jmenovat vítěze voleb, bude-li to Andrej Babiš, jako vítěz voleb, pak ho samozřejmě opět jmenuji premiérem.

Jasné stanovisko prezidenta, které opakujete od voleb a nemění se na něm nic, takže všichni, kdo se dívají na na televizi, teď ho prostě slyší. A také rozumím tomu, že takové ty debaty o předčasných volbách prostě jste tímto utnul.

Předčasné volby jsou podle mého názoru zbabělost. A zbabělost těch, kdo nedokázali zemi dovést k řádným volbám. A pokud by došlo, nedej bůh, k tomu, že by v té hysterické křeči, kterou teď prožívá, se sociální demokracie rozhodla opustit vládu, tak podle mého názoru by došlo k personální rekonstrukci vlády, k vytvoření nové většiny, která by tuto vládu podporovala. Bohužel pro sociální demokracii by tím účast ve vládě bohužel definitivně skončila.

 

To je jasné stanovisko, nemám co dodat. Tak jo, tak pojďme od vládních a politických událostí, protože takhle jasné stanovisko prezidenta si zaslouží být bez komentáře podle mého názoru.

Pojďme k věcem, které teď možná trápí každého z nás nebo každého, kdo je na venkově, vidí tu situaci. A to je sucho. Sucho, ono to vypadalo v dubnu, že ta situace nebude tak dramatická jako loni, ale teď v těchto dnech vidíme, že sucho existuje. Má smysl se suchem, což jaksi ovlivňuje zemědělství, hospodaření s vodou, bojovat z pozice státní politiky?

Mimo jiné i státní politiky, protože stát má hodně peněz. My jsme teď samozřejmě na setkání s občany, a tady bych chtěl všem, kdo přišli v hojném počtu, poděkovat, že přišli i v horku. Chtěl bych poděkovat, že dobrovolní hasiči byli také těmi, kdo se toho účastnili, a slíbil jsem jim, že je přijmu na Hradě, protože zatím jsem tam přijal jenom profesionální hasiče. Ale teď jsem odbočil.

Takže odpověď zní, bojovat na všech úrovních. Stát má peníze na to, aby stavěl přehrady. Kraj má peníze na to, aby obnovil rybníky, a obce mohou také udělat nějaké zavlažovací opatření. Nezapomeňte, pane Soukupe, že před sto lety u nás bylo třikrát víc rybníků, než je teď. A ty bláznivé meliorace, no tak ty samozřejmě to všechno vysušily, no a teď se obnovují mokřady, prostě dopouštíme se nápravy chyb, které jsme sami zavinili.

Ono to vypadá, že je to takový spor mezi těmi drobnými, ale četnějšími úpravami, obnovy mokřadů, rybníků a tak dále.

Ale to není žádný spor, potřebujete všechny.

Ne, nechte mě domluvit. Já to myslím dobře, nechtě mě domluvit. A vedle toho tedy ta velká díla. Vy říkáte, stát má být odpovědný za ta velká díla a obce a menší tedy územní celky za ty drobnější a ve svém souhrnu to bude fungovat. To je tak. Rozumím tomu dobře?

Samozřejmě, že to vypařování, ta evaporace, jak se tomu, tuším, učeně říká, no tak to by mohlo zlepšit i klima, vlhkost ovzduší. Já samozřejmě očekávám, že podle meteorologických předpovědí letošní léto bude horké a suché. V každém případě bojovat proti suchu, bojovat proti kůrovci znamená především nemít ruce v kapsách, pane Soukupe, což jsme mnohdy měli. U kůrovce tuplem. Vzpomeňte si na Martina Bursíka, jak říkal, jsem přítelem kůrovce, a to byl bohužel bývalý ministr životního prostředí. Když aktivní blbec vám něco zkazí, teď nemluvím o Bursíkovi, chraň bůh, mluvím o někom, kdo třeba zbytečně odvodnil rybník a nasázel tam pšenici, že, tak potom desítka, ne jeden, ale desítka aktivních lidí musí tyto chyby napravovat. Nejhorší je, že je tam tento nepoměr.

Vy jste nakousnul několik témat a teď ještě k té spotřebě vody. Myslíte si, a teď logicky lidi to bude zajímat, my jsme skoro bazénová velmoc, dá se říci. Já nevím, u jakého počtu rodinných domků jsou bazény, takové ty zahradní, ale pokud jedu po krajině, tak vidím, že snad možná u každého druhého. Myslíte si, že nějaké restrikce vůči obyvatelstvu třeba ve vztahu k těm bazénům, zalévání zahrad a podobně jsou na místě?

Ale tak samozřejmě jsou případy, a to i v řadě jiných zemí, že k těm restrikcím dochází. Ale mně se třeba líbí program pana ministra Brabce, který se jmenuje Dešťovka. Ať v těch rodinných domcích mají pořádně velký sud, plechový sud na dešťovou vodu, a z toho ať si napouštějí bazén.

Možná, když jsme u těchto témat, taková provokativní otázka, jaderná energetika. Hovoří se o těch obnovitelných zdrojích a teď se tedy dokonce, snad do roku 2050 údajně nemá být vůbec žádný spalovací motor a všechny tyhle ty věci a restrikce. Nestálo by za to, teď je to ta provokace, jadernou energetiku prohlásit také za obnovitelný zdroj? To znamená tedy zdravý, já vím, že obnovitelná není, že jo, to tak ne, ale rozumíte.

Dobře, vyhořelé palivo může být teoreticky znovu spotřebováno, ale já bych se teď těmi žabomyšími spory příliš netrápil, i když Evropská komise si teď vymyslela, že právě kvůli tomu vyhořelému palivu vlastně jaderná energie není čistý zdroj. Víte, tohle všechno zmizí, to znamená, troufám si predikovat, že vášeň pro elektromobily skončí několika stovkami maximálně několik tisíci exemplářů, kde budou jezdit snobové, protože elektromobily budou drahé. Ty elektromobily budou napájeny ze zásuvky, ne jadernou, tou vlastně taky, ale obecně elektřinou, kterou ze čtyřiceti sedmi procent vyrábějí uhelné elektrárny, takže to je opravdu čistota jako hrom.

Já jsem tu jadernou energetiku nebo jadernou jaksi energii vycházející z jádra, vyráběnou z jádra, zmínil jako obnovitelný zdroj ve smyslu toho, že teď se hovoří o těch obnovitelných zdrojích, o omezování jakékoliv emise těch skleníkových plynů a z tohoto pohledu, jaderná energetika je ideální obnovitelný zdroj, protože samozřejmě žádné skleníkové plyny neprodukuje. Takhle jsem to myslel.

Ale ono i z ekonomického hlediska třeba Dukovany na území Vysočiny se už zaplatily více než dvakrát. Víte, jaderné elektrárny jsou drahé na investice a levné na provoz. Takže ten, kdo umí dlouhodobě plánovat, si řekne, ano, dám do toho hodně peněz, ale pak to bude levné a ušetřím. Ten, kdo neumí plánovat, se lekne těch velkých investic, no a díky tomu ani potom nebude mít levnou energii.

Pane prezidente, v závěru našeho rozhovoru pojďme se věnovat několika ekonomickým otázkám. Tak, Česká národní banka včera zanechala úrokové sazby na stávající úrovni. Bylo to trošku překvapivé rozhodnutí, banky očekávají, že teď v průběhu měsíců budou úrokové sazby klesat, zatímco předchozí prognózy České národní banky říkaly, že má úroková, ta základní úroková sazba, ta repo sazba stoupat až ke třem procentům. Já nechci zacházet, ale je tady tedy zcela evidentní rozpor vývoje a očekávání. Bude to něco znamenat pro ekonomiku z pohledu běžného občana, z Vašeho pohledu?

Teď momentálně nic, zastavilo se to na té hodnotě, která je. Já sdílím názor, že by to ještě mělo mírně stoupat. Když si vezmete kurz koruny, tak ten je, tuším, 26,50 nebo tak nějak. Všiml jsem si, že exportéři si stěžují na silnou korunu, ale pane bože, to je normální koruna, to není silná koruna. Silná koruna bude, až to bude mezi dvaceti třemi a dvaceti čtyřmi korunami za euro. Takže jinými slovy, neděje se nic. Jediné, co škodí naší ekonomice, jsou bankéři, kteří nepřicházejí se zavedením úroků úsporných vkladů. Jinými slovy, český národ je ne jenom flegmatický, jak už jsem řekl, ale také šetřivý. Ale jak má šetřit, když mu ty úspory nic nevynášejí, a přitom banky přetékají penězi, mají vysoké zisky. Měly by se podělit a tady bych pro nějaká restriktivní opatření docela klidně byl.

Možná s tím souvisí jeden takový údaj. Meziročně podle zjištění společnosti Ernst & Young, což je velká mezinárodní poradenská společnost, loni u nás, v roce 2018, klesly zahraniční investice o padesát jedna procent. A prý si tedy ti investoři stěžují na příliš vysoké mzdy a nedostatek pracovní síly. Ale když to srovnám s celoevropským průměrem, tak ty zahraniční investice celoevropsky klesly jenom o čtyři procenta, což je velký rozdíl. A teď, je to pro Českou republiku dobrá, nebo špatná zpráva?

Při dvouprocentní nezaměstnanosti samozřejmě uvítáme zahraniční investice, které budou mít vysokou přidanou hodnotu, ale takové ty investice nižšího typu už nepotřebujeme. Takže ten pokles, pokud by byl zaměřen do těchto nižších typů, nás ani nemusí trápit.


No, tak v tom se naprosto shodujeme, protože oni, pokud si stěžují na příliš vysoké mzdy, a my přeci víme, že u nás ty mzdy jaksi s ohledem na životní náklady nejsou vysoké v průměru, to prostě tak není. No, tak je to možná dobrá zpráva, že ti, kteří sem přišli jenom nás jaksi využít jako levnou pracovní sílu, už odtud odchází někam dál.

Tak budu rád, když je nahradí čeští podnikatelé, a já téměř pokaždé, ne, pokaždé, v krajských výjezdech mám setkání s podnikateli, a mám velkou radost, že řada podnikatelů rozšiřuje svoje výroby. Mimochodem v řadě případů dochází i k robotizaci. To znamená, oni už nejsou tak závislí na přítoku pracovní síly. Aniž bych byl nějaký přehnaný nacionalista, tak samozřejmě domácí silný kapitál je pro každého politika potěšení.

No, v našem oboru, v médiích, se toto v průběhu posledních možná pěti let jaksi stalo bez výjimky. V podstatě bez výjimky před sedmi, pěti, možná osmi lety byla jaksi ta větší média vlastněna zahraničními investory a dneska už jsou jenom poslední ostrůvky typu televize Nova, a i o té se hovoří, že tedy je k prodeji. Sice nevíme, nebo píše se o tom, sice nevíme, kdo bude kupujícím, ale tak.

Pane prezidente, náš čas se pomalu chýlí ke konci a moje poslední otázka na závěr je, tady na Vysočině, když jste se setkával s lidmi, co je trápí?

Kůrovec, sucho, rozbité silnice, zejména druhé a třetí třídy. Ale není to nijak tragické, dříve je trápila nezaměstnanost, to teď není. Zdravotnictví je celkem v pořádku, školství víceméně taky a zejména my důchodci máme poměrně rychlý růst životní úrovně.

Pane prezidente, mně nezbývá než Vám poděkovat. Poděkovat Vám za ty už stovky rozhovorů, které jsme spolu měli, protože teď se tedy dva měsíce neuvidíme, a za Vaši vlídnost a za Váš čas a popřát Vám odpočinek, ať je to tady na Vysočině nebo v Lánech, a s novými silami do dalších politických půtek a řízení státu.

Vzhledem k tomu, že předsevzetí se mají medializovat, aby se upevnila, tak Vám úplně závěrem jedno takové předsevzetí řeknu. Ne, že přestanu kouřit, to byste mi ani nevěřil. Ale razantně asi o padesát procent omezím kouření. A ta cigareta mně samozřejmě bude o to víc chutnat, když bude vzácnější. Ale víte proč? No protože trpím nechutenstvím, nechutná mně zejména maso, už jím jenom sladká jídla, hubnu až moc. Přes ty prázdniny chci trochu ztloustnout a tam je jasná kauzalita, čím více kouřím, tím méně mně chutná.

Tak pane prezidente, já Vám přeju pevnou vůli, odpočiňte si, zasloužíte si to.

A samozřejmě já Vám také. Co budete dělat, když každý týden u Vás nebudu?

No, vidíte, budu mít spoustu volného času a těším se taky na dva týdny dovolené. Děkuji Vám.

Výborně, mějte se krásně.


Vy také. Vážení diváci, děkuji vám za pozornost a to byl tedy poslední předprázdninový Týden s panem prezidentem. 

 

 

Projev prezidenta republiky při jednání vlády

Projev prezidenta republiky při jednání vlády

16.09.2019
Vážený pane premiére, milý Andreji, vážení členové vlády, dámy a...

Rozhovor prezidenta republiky pro Českou televizi

Rozhovor prezidenta republiky pro Českou televizi

16.09.2019
  Vy jste vystoupil před ministry na jednání vlády k rozpočtu. Kdybyste měl obecně shrnout...