ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 21.11.2019

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, je čtvrtek krátce po osmé večer, takže nás čeká týden s panem prezidentem, tedy Týden s prezidentem. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Pane prezidente, dnes máme témat opravdu hodně, tak pojďme rovnou na to. Jednou z věcí, která rezonuje veřejností a médii, jsou neustále, ale celosvětově, nejen u nás v České republice, kauzy sexuálního zneužívání dětí, mládeže i žen kněžími a církev, česká, se k tomu stavila tak trochu odtažitě, že si ty věci pravděpodobně řeší v rámci svých pravidel, tedy církevního práva. Kardinál Duka nyní jasně řekl, že církev je otevřená spolupracovat se světskými orgány, tedy s Policií České republiky, státními zástupci a tak dále, v těchto případech. Na mě to působí jako poměrně významný obrat nebo změna.

Pravda je, že církev, ani ne u nás jako jinde ve světě, často tyhle věci potlačovala, zametala pod koberec, a jsem velmi rád, že pan kardinál dal trestní oznámení na neznámého pachatele, a i to je policie povinna vyšetřovat.

Ano, to je velká změna, protože církev samozřejmě má své církevní právo a své orgány. Teď kardinál Duka přímo podal trestní oznámení, takže za mě jaksi, jak by se řeklo obrazně, palec nahoru pro kardinála Duku.

Další věcí, která je hodně lidská, z minulého týdne, předseda KDU-ČSL Marek Výborný oznámil, že na sjezdu, který se bude konat v lednu 2020, už nebude kandidovat na funkci, respektive odstoupí, a to z rodinných důvodů. Jemu totiž náhle před několika týdny zemřela manželka a on řekl, býti rodičem je více, než býti politikem anebo politická kariéra. A mně to přišlo tedy velmi lidské.

Ty tři děti jsou poměrně malé, takže opravdu se o ně musí starat, a já si tohoto gesta vážím.

To nezbývá než souhlasit. Mimo jiné, pane prezidente, víte, že dnes, 21. listopadu je to přesně dvacet let, kdy zemřel Josef Lux, bývalý předseda KDU?

Ano, zemřel v Seattlu. My jsme si ještě dopisovali e-maily, protože v poslední době, nebylo tomu tak vždy, jsme navázali velmi přátelské vztahy a bylo mi ho líto, protože to byla opravdu výrazná politická osobnost.

Ano, výrazná politická osobnost. Už je to dvacet let, kdy zemřel, a přesto na něj stále vzpomínají jak politici, tak občané, kteří ho zažili, jeho vystupování. Těžko říct vlastně, čím byl tak charismatický, a za těch dvacet let, za těch dvacet let se vystřídaly na politické scéně možná stovky politiků, a přesto Josef Lux zůstává jednou z nejuznávanějších osobností.

To je to síto, pane Soukupe, které proseje množství politických mrtvol, a zůstanou v malém počtu jenom ty skutečné osobnosti.

Z minulého týdne jedna věc, na kterou mě zajímá Váš názor. Andrej Babiš byl na státní návštěvě Ukrajiny, a proběhla tam celá řada jednání. A on se vyjádřil k té diskutované otázce Krymu, tedy anektovaného Krymu doslova takto: „Přijel jsem s jasným vzkazem o naší neutuchající podpoře Ukrajiny. Česká republika nadále neuznává nelegální anexi Krymu a odsuzuje ji. Nevidíme jiné řešení než obnovu plné suverenity Ukrajiny mírovou cestou." Co Vy na to?

Já sice říkám v podstatě totéž, to znamená, že anexi Krymu považuji za protiprávní, v rozporu s mezinárodním právem, a to jsem řekl mnohokrát, to není nic nového. Ta naděje, že se to vyřeší návratem Krymu Ukrajině, zatím zůstává pouze nadějí.

No, víte, co je zvláštní, protože Andrej Babiš teď se jasně, ano, on to takto řekl, nebudu to citovat znovu, Vy říkáte de facto skoro to samé až na to, že jste řekl, ano, ale teď je to fait accompli, teď se s tím nedá nic dělat, teď to takhle bude, i když to správně není. A vnímáte to, jak novináři Vás berou v podstatě jako zastánce anexe Krymu, Andreje Babiše jako obránce?

Ale to je inteligence novinářů, pane Soukupe, já už jsem na ni zvyklý.

A jedna taková ještě lidská, možná mám zase nějakou nostalgickou náladu. Zemřel Jan Stráský, uznávaný politik, bývalý premiér a mnohonásobný ministr. A víte, co mně na tom přišlo zvláštní? On zemřel v domě pro seniory a ani se moc nedebatovalo, že by měl pohřeb se státními poctami. Víte, kam mířím? Zasloužil si ho?

Protože byl de facto také prezident, neboť vykonával funkci prezidenta po rozpadu federace. Víte, já jsem se s ním vlastně sblížil až v době, kdy dělal ředitele šumavského národního parku. Dělal ho velmi dobře a napsal knihu, která se jmenovala Zelená, nikoli hnědá Šumava, kde napadal ekologické aktivisty, naprosto právem. Takže byl to člověk, kterého si stálo za to vážit.

A neměl mít tedy pohřeb se státními poctami?

Já si myslím, že teď už by mu to bylo úplně jedno, ale kdyby měl, nebyl bych proti tomu.

Ještě aktualitka, já jsem se dočetl, že byl jmenován nový šéf Vaší ochranky Martin Baláž. A teď je taková zajímavá věc pravděpodobně pro diváky, ne každý to ví, že šéfa své ochranky nejmenuje prezident, toho jmenuje tedy příslušný útvar Policie České republiky. Jste s ním spokojen?

Velmi, protože pan plukovník Baláž předtím vykonával funkci šéfa týmu Tempus, a to byl tým, který měl odhalovat takzvané pomníky, tedy zapomenuté případy, a pokud jsem správně informován, byl tam úspěšný, takže jsem rád, že teď dělá šéfa mé ochranky.

Ještě jedna personálie. Debatuje se o tom, že, no debatuje, má být jmenován nový šéf, předseda Vrchního soudu v Praze. Výběrové řízení vyhrál doktor Dörfl, tak to bylo oznámeno Ministerstvem spravedlnosti, a média začala spekulovat, že Vy otálíte opět se jmenováním doktora Dörfla, že máte jiného favorita. Otálíte?


Byli tam dva kandidáti s minimálním bodovým rozdílem, pan doktor Dörfl a pan doktor Sváček, ale vzhledem k tomu, že pan doktor Sváček nyní prohlásil, že neaspiruje na tuto funkci, tak budu samozřejmě pana doktora Dörfla jmenovat.

To byl právě ten smysl otázky, protože doktor Sváček se v rozhovoru pro některá média vyjádřil v tom, že s doktorem Dörflem spolupracuje, vysvětluje mu funkci nebo funkčnost Vrchního soudu v Praze, jednotlivé lidi, administrativu, protože on přichází z Ústí nad Labem z krajského soudu, a řekl, že si nedovede představit jinou situaci, než že doktor Dörfl bude jmenován. To jsem četl.

To je samozřejmě v pořádku. Já bych jenom dodal, že doktora Dörfla jsem jmenoval proti vůli naší justice do ústeckého krajského soudu, protože tam původně byl jiný aspirant, pan doktor Veselý. Já jsem využil svého práva, pana doktora Veselého jsem odmítl a jmenoval jsem pana doktora Dörfla, takže pan doktor určitě nemusí mít obavy, že bych proti němu byl zaujat.

Myslím, že tahle Vaše informace těmi médií zarezonuje, protože se začalo spekulovat.

A teď pojďme k Andreji Babišovi, navrhuji, pane prezidente. Víte co, mám pocit, že se Andrej Babiš tak trochu politicky nudí, protože nevidí protivníka ve stejné váhové kategorii, když se podívám teď trošku do historie. Rozumíte? Nemáte podobný pocit?

Ale ano, já jsem měl Václava Klause, toho jsem připomínal při našem minulém setkání, a při vší úctě k opozičním politikům tam lidi podobného formátu nevidím. Ostatně to si můžete posoudit podle jejich volebních výsledků, některé jsou dokonce pětiprocentní.

No, právě. Víte, mě to napadlo s ohledem na Vaši politickou kariéru, protože Vy jste v roce 1993 byl zvolen předsedou ČSSD a tehdy, pokud jsem si dobře našel ve starých jaksi novinách nebo internetových záznamech, měla sociální demokracie preference něco okolo šesti procent. V roce devadesát šest už ta strana měla preference dvacet šest procent a dokonce v roce devadesát osm jste ji vytáhl na třicet dva procent. A to musím říci, že tehdy totiž ta, málokdo si to možná uvědomuje, ta politická situace vypadala na levé straně podobně, byl tam Levý blok, Liberálně sociální unie, Důchodci za životní jistoty, kteří tehdy dosahovali až deseti procent, a spousta dalších uskupení, a Vy jste je rozdrtil, asi svojí osobností. ČSSD pod Vaším vedením je rozdrtila. Myslíte si, že se něco může stát na pravé straně politického spektra, kde je stejně
jako tehdy změť stran okolo pěti, šesti, sedmi procent?

Víte, já opakuji jedno zaklínadlo, které není nové. Každá strana má úspěch nebo neúspěch na základě dvou faktorů, osobnost lídra této strany a srozumitelnost a přitažlivost jejího programu. Pro Vás dodávám, že ten lídr tam hraje asi osmdesát procent, čímž nechci kritizovat program, ale ten lídr je vlastně vývěsním štítem tohoto programu, čili tam to splývá.

No právě, protože když se podíváme zpět, tak byl tedy Klaus, Zeman silná dvojice, Topolánek, Paroubek při vší úctě k oběma.


Ano.

Oni strhávali pozornost.

Jistě.

A možná i Nečas, Sobotka. A dnes je Andrej Babiš. A při vší úctě Petr Fiala je trochu jiná váhová kategorie z mého pohledu, nebo Ivan Bartoš?


Vy jste to řekl a já nemám důvod Vám odporovat. Vy víte, že jsem několikrát vyjádřil podporu a sympatie Andreji Babišovi, takže nemám důvod jít s ním do konfliktu.

Víte, proč jsem to říkal. Protože Andrej Babiš teď třeba na Ukrajině řekl něco v tom smyslu, že je rád, nebo je rád, že ukrajinští občané si zvolili mladého prezidenta, pak pochválil mládí ukrajinského premiéra, mně to tak přišla spíše, že by si něco podobného přál tady, aby se jeho soupeřem stal někdo nový, aby to byl konečně rovnocenný boj, protože teď při vší úctě, on musí vědět, že soupeře nemá.

Jsou lidé, kteří doufají, že se těmito soupeři stanou, ale protože se řídím volebními výsledky, tak to by jakákoli z pravicových stran musela mít alespoň těch dvacet šest procent, které jste nedávno připomínal v historii sociální demokracie.

Mohla by to být třeba Jana Maláčová z ČSSD?

Je to jistě výrazná osobnost.

Je to výrazná osobnost a je teď třetí nejpopulárnější političkou, což je tedy za jeden rok velký posun. Mimo jiné Vy jste se s ní teď setkal.


Ano. A bylo to velmi příjemné a věcné setkání. My jsme tam v podstatě diskutovali dva problémy, a v obou jsme se shodli. Na jedné straně já podporuji zvýšení minimální mzdy na patnáct tisíc korun měsíčně a jeden z argumentů byl, že stejná výše je v Polsku anebo na Slovensku, i když tam v přepočtu na eura, že. Mimochodem víte, jaká je minimální mzda v Lucembursku?

Nevím.

Padesát pět tisíc. Tak to hned tak nebude. Ale druhé téma, a toho si velmi vážím, je, že Jana Maláčová akceptovala názor, že ten, kdo odmítne nabízenou práci, nemá dostávat sociální dávky, a podniká v tom příslušné kroky.

Takže možná ona by tedy mohla být tou stoupající hvězdou? Je to žena, je pohledná, je mladá. Možná ona by tedy mohla být tím...


Nedávejte jí polibek smrti, pane Soukupe. Teď ti hejtři a neúspěšní politici ji začnou obviňovat z toho, že ve Vašem pořadu s prezidentovým souhlasem je považována Jana Maláčová za hvězdu sociální demokracie. Ale ona už jí je, protože vezměte si, že se jí řadu věcí podařilo prosadit, to je poměrně dlouhý seznam, a já to obdivuji.

Tak máte pravdu, já tady to její jméno říkám proto, že já osobně si tedy myslím, že je hvězdou sociální demokracie a že by možná z té hvězdy mohla být zářící hvězdou, ale nebudu jí dávat ty další polibky smrti.

Tak, tak.

Mají mladí lidé co přinést do politiky? A to mluvím především v kontextu s dalším tématem, což byly demonstrace a připomenutí si 17. listopadu.

Já Vás teď asi překvapím, protože řeknu něco, co jsem ještě nikdy neřekl a co neřekli ani ostatní. Tyhle demonstrace se pořád berou jako nějaké demonstrace občanského neklidu, ale při té poslední už vykrystalizovaly jako shromáždění příznivců opozičních politických stran, tedy shromáždění neúspěšných, protože opoziční strany prohrály volby, jinak by nebyly opoziční. A projevovalo se to ne jenom tím, že tam byli, na té poslední demonstraci, všichni předsedové opozičních stran a že pan Minář jim dává instrukce, jak si mají počínat, a že tam, což je pro mě trochu komické, zaznělo i voláni Kalousek na Hrad. Vy máte rád a já nemám rád průzkumy veřejného mínění, nicméně v jedné věci se shodujeme, ve všech těchto průzkumech je Miroslav Kalousek bezesporu na posledním místě důvěryhodnosti, takže mě to pobavilo a říkal jsem si, proboha, co ti lidi volají, když Kalousek dovedl svoji stranu k pěti procentům a v prezidentské volbě by patrně rovněž dostal plus minus pět procent.

Zase, ta demonstrace toho Milionu chvilek pro demokracii, na jedné straně máme svobodu, kterou jsme si oslavili 17. listopadu, nechť tedy demonstrují, ale došlo trochu na má slova, že se začaly výrazněji politicky profilovat, protože na demonstraci tedy promítat volební systém a navrhovat změny volebního systému, aby více vyhovoval těm menším stranám, tedy není úplně projev občanské neklidu, dá se říci.


Parlamentní demokracie, evidentně rozhodují volby a rozhoduje Poslanecká sněmovna, takže tohle je plácnutí do vody. A výzvy k odchodu Andreje Babiše bez voleb pokládám za směšné a hloupé.

No právě, ono se tam všemi těmi projevy rezonovalo, odstupte, pane Babiši, dá se říci, akorát, na rozdíl od těch předchozích demonstrací, tam jsem přesně nevěděl, proč. Protože tehdy byl trestně stíhán, a byl tedy v konfliktu zájmů a tak dále. A teď to bylo proč?

Stejně tak Marie Benešová.

Ano.

Že ano, taky se nevědělo proč, ale tímhle se ti lidé nezatěžují. Podívejte se, oni jsou de facto frustrováni tou volební prohrou a teď říkají, my jsme sice ty volby prohráli, ale my je chceme vyhrát nedemokratickým způsobem. To znamená například odvolat premiéra nebo ministryni spravedlnosti bez voleb, a to je samozřejmě nedemokratické. Takže já jim přeji, aby šli k volbám, uvidíme, jak ty volby za dva roky dopadnou, ale až dosud právě na základě tohoto požadavku musím považovat ten Milion chvilek jenom jako zásobník hlasů pro opoziční pravicové strany.

Ano, jsou to odpůrci, teď to bylo zcela jasné, ten program je politický, jsou to odpůrci tedy současné vládní politiky, no.

Ale přesto, připomenuli jsme si 17. listopad, já jsem byl, jsem a budu velmi smířlivý ke všem, kteří se o to zasloužili, a myslím si, že je to přesto přese všechno, přes všechny tyhle události velmi významný svátek našeho státu. Co myslíte?

Je to významný svátek našeho státu a není to zrovna vhodná příležitost pro demonstraci těch frustrovaných, poražených či neúspěšných.

V Národním muzeu se 17. listopadu večer konal takový slavnostní večer, kde Andrej Babiš pronesl projev, z mého pohledu velmi překvapivý, velmi smířlivý, takový, dá se říci státnický, smířlivý, tolerantní na jeho poměr. Slyšel jste ho?

Četl jsem jeho obsah a myslím si, že ho znám. On byl poměrně stručný a souhlasím s ním. Včera jsem ho viděl na velitelském shromáždění armády, tak jsem říkal, Andreji, udělal jsi dobře, že jsi v tomto projevu ani jednou větou nezmínil Milion chvilek pro demokracii.

Ale přesto to dopadlo tak u většiny komentátorů, ať řekne Miloš Zeman nebo Andrej Babiš cokoliv, stejně jsou zaškatulkováni jako ti rozdělovači společnosti, nebo jak to říci, i když ten obsah toho projevu byl opravdu smířlivý.

I když já jsem měl 28. října také smířlivý projev a Jiří Pospíšil, jedna z politických nul naší politické scény, hned prohlásil, že tomu projevu chyběla vize. Pane Soukupe, já jsem napsal několik knih o své vizi a pronesl na toto téma řadu přednášek, které pan Pospíšil zřejmě nezná. Nicméně jednou větou opakuji, moje vize je skandinávský model sociálního státu, ať si to přečte a příště ať mluví nesmysly.

Tak, je pravda, že po tolika desítkách let Vaší politické kariéry říkat, že Miloš Zeman nemá vizi, jinými slovy říkat ano, on jen přežívá ze dne na den, je opravdu teda hloupost, to jo.

Já jsem mimo jiné i narazil na ta média proto, že některá média jaksi psala třeba, že byl vypískán vedle Václava Klause mladšího na Národní třídě i Tomio Okamura, který tam ale vůbec nebyl.

Přání otce myšlenky, že.

Mimo jiné zaregistroval jste, že senátor Hilšer dnes oznámil svoji kandidaturu na prezidenta v roce 2023?

A jemu je už víc než čtyřicet let?

Předpokládám, že ano.

Tak to je snad jediné, co ho kvalifikuje.

A ještě jedna věc z toho Národního muzea, on tam byl i slovenský premiér Peter Pellegrini, a ten řekl, a to se mi velmi líbilo, on řekl toto, před třiceti lety jsme bourali barikády a teď jsme si je vybudovali ve vlastních myslích.

Ano, protože když se podíváte na ten takzvaný diskurs neboli diskusi, tak ona vlastně není. Každá strana má svoji pravdu a ona de facto odmítá diskusi, odmítá polemiky, které k diskusi nezbytně patří. Mimochodem, pane Soukupe, všiml jste si, že by novináři polemizovali mezi sebou? K tomu téměř nikdy nedochází.

Velmi málo.

Je to jedna banda, která vytváří jakýsi monopol, ale bohužel ten monopol je naprosto neefektivní.

Víte, já dlouhodobě říkám, že mně to trochu vadí, to rozdělení nebo taková až přehnaná nenávist, možná je dána těmi sociálními sítěmi, protože já mám rád debatu. Já mám rád živou diskusi a jsem známý tím, že nikdy, ani na žádné jednání, nikam nejdu předem přesvědčený o tom, co chci říct a dosáhnout, protože mám rád tu debatu. A mám takový pocit, že mnohdy je už všechno rozhodnuto před debatou dnes ve veřejném prostoru, mluvím tedy o politice.

Možná právě proto Vás na ty diskuse příliš nezvou a musíte si je tady organizovat sám.

To Vám pěkně děkuju.

Pane prezidente, v minulých dnech vyšla knížka Jaroslava Kmenty, a jmenuje se Rudý Zeman. Já jsem si ji prolistoval, no je to kniha, Jaroslav Kmenta je legendární novinář, je to kniha, pravděpodobně se bude prodávat. Jste pořád atraktivní zboží, dá se to takto říci, pravděpodobně se bude prodávat. Já ji ani hodnotit nechci, je to právo autora, nechť si bojuje o své čtenáře. Ale napadá mě jedna myšlenka, když Vy jako Miloš Zeman se podíváte na sebe před třiceti lety, v čem jste se změnil v politice?

Ve všem. Každý rok, každý měsíc, možná každý týden, teď už bych neřekl každý den, se člověk mění, pane Soukupe. Měníte se Vy, měním se já, mění se všichni ostatní, někdy rychle, někdy pomaleji, ale že bych se za třicet let vůbec nezměnil, dovedeno ad absurdum, řekl byste, za sedmdesát let jste se vůbec nezměnil a já bych Vám odpověděl, to bych byl pětileté dítě.

A v čem? Takové kdybyste řekl jeden, dva body, v čem jste se myšlenkově nejvíce změnil.

Kdybych si chtěl hrát na slušného politika, tak bych asi řekl, že ve větší toleranci ke svým oponentům, ale není to vůbec pravda. Jestliže já tyto oponenty pokládám za málo informované, a to je nejslušnější označení, které mohu zvolit, tak proč bych neupozorňoval občany České republiky, že v řadě případů jsou tam lidé, o jejichž inteligenci se dá s úspěchem pochybovat. A víte, mít málo inteligentního politika je totéž, jako když vás veze řidič, který neumí řídit.

Když jste to nakousl, z těch Vašich politických oponentů za dobu těch třiceti roků, kdo z nich pro Vás byl jako inspirací nebo nejinspirativnější osobností?

Určitě Václav Klaus, protože my jsme měli, a on to sám připomíná, padesát let velmi dramatické polemiky, ale dokázali jsme držet slovo a vzájemně se respektovat, což jinde nebývá.

Zmínili jsme už Josefa Luxe. A z těch žijících politiků těžko říci. Mně byl do jisté míry sympatický Petr Nečas. Bylo mně líto, že měl ty problémy se zásahem těžkooděnců na Úřadu vlády, ale sympatie řekněme osobní, nebo lidské sympatie jsou něco jiného, než úcta k výkonnosti toho politika. A potřetí a naposledy se vracím ke svému kritériu, až mně uvedete politika, který dokázal svoji stranu zdvihnout z pěti procent, které teď má Kalousek nebo Rakušan, aspoň na těch dvacet, tak budu o něm přemýšlet. Zatím pro to nemám důvod.

Zatím to nevypadá. I ty ambice ODS tedy, které si považovalo za své dno nějakých těch osm procent, kdy se strany ujal Petr Fiala, tak se zase za ty roky příliš nezměnily. V některých průzkumech jsou jedenáct, v některých dvanáct, ale tedy výrazný návrat na výsluní to tedy není.

A když jsme u té historie, Vy ve svém slavném článku tehdy v tom Technickém magazínu, v osmdesátém osmém roce to bylo?

Osmdesát devět, srpen.

Osmdesát devět, srpen.

Tedy vyšel, napsán byl dřív, ale vyšel až v srpnu osmdesát devět.

Napsal jste větu, zdá se, že významnou roli by zde mohl sehrát jev označovaný jako ostrovy pozitivní deviace, tečka, konec citátu Miloše Zemana z roku osmdesát devět. A Miloš Zeman v roce 2019 k této větě?

Samozřejmě, že ji mohu potvrdit. A ty ostrovy pozitivní deviace, které se mimochodem téměř vždy vymykají novinářskému mainstreamu, jsou v tomto smyslu menšinové, ty dnes existují, ale jsou zatím v takovém zárodečném stádiu.

Já jsem tady několikrát chválil Trikolóru, je to pravicová strana, ale splňuje oba dva mé požadavky. Zaprvé má charismatického vůdce, zadruhé má srozumitelný program. Já s ním mohu desetkrát nesouhlasit, ale alespoň ten program je srozumitelný. Tolik na politické scéně.

Já, upřímně řečeno, dnes vidím ostrovy pozitivní deviace spíše než v politické sféře, kde je to deviace negativní, v ekonomické sféře. Já jsem se setkal s desítkami, ne-li stovkami domácích českých podnikatelů od těch největších až po ty malé a vážil jsem si a vážím si jejich práce. To je ostrov pozitivní deviace. Proti tomu jsou různí tuneláři, a to je zase ostrov negativní deviace. Víte, jedno, já bych neřekl, jedno potřebuje druhé, to by bylo příliš silné, ale je tam jakási konfrontace. Když jsme dostatečně zhnuseni tunelováním, podívejme se na nějakého úspěšného českého podnikatele, proto jsem vzpomněl 28. října Jana Antonína Baťu a velmi rád bych viděl baťovské podniky. Některé dokonce, nebudu jmenovat, abych jim nedal polibek smrti a zase se ti hejtři a závistivé nuly na ně vrhli, tak nebudu jmenovat, ale ano, už několik málo baťovských podnikatelů tady vidím.

Dobře. Pane prezidente, Vy jste se v minulých dnech, myslím, že to bylo včera, zúčastnil velitelského shromáždění náčelníka Generálního štábu české armády, a měl jste tam projev. A Vy jste mimo jiné řekl, on tam ten náčelník Generálního štábu vyjmenoval, co všechno se musí koupit od různých zbraňových systémů a vrtulníků a tak dále a tak dále, a Vy jste tam řekl, že byste chtěl vidět, aby při nákupech zbraní, zbraňových systémů ze zahraničí, alespoň třicet procent dodávek nebo subdodávek bylo od českých podniků. A já si pamatuju, že tenhle ten program offsetů takzvaných jste Vy a Váš tehdejší ministr Miroslav Grégr rozjeli, tuším, někdy v roce 2000. Chcete se k němu vrátit?

Já se chci vrátit k Miroslavu Grégrovi, protože ten bude slavit devadesátiny, a já tam samozřejmě půjdu. A vrátit se k offsetům, no samozřejmě, je jedno, jak to nazveme, ale při nákupu zbrojových systému ze zahraničí už teď bylo vyjednáno těch třicet procent pro český, tedy domácí průmysl.

To bylo vyjednáno. Tak to je skvělý úspěch.


Já bych chtěl čtyřicet, pane Soukupe, ale co není, může být.

Tak mimo jiné náš zbrojní průmysl býval legendou, pak ustoupil ze slávy, a pokud se tedy vrací na výsluní, no tak je to dobře pro nás pro všechny.

A měli bychom ho podporovat, i když zase hejtři budou mluvit o návratu investičních pobídek nebo o něčem podobném. Ale víte, pane Soukupe, vždyť ti hejtři nedokázali nic, proč máme brát vážně jejich rady?

No, tak zbrojní průmysl je samozřejmě kontroverzní věc, akorát v posledních třiceti letech jsme si ověřili, že pokud jsme z pacifistických důvodů nebo důvodů zahraniční politiky opustili některé trhy, naši spojenci je rychle zaplnili, aniž by s tím měli nějaký morální problém. To jsme si všimli.


Pacifismus, který byl tehdy vyhlášen, vedl opravdu jenom k tomu, že nám poděkovali, na naši počest uspořádal recepci, obsadili ty zahraniční trhy.

A poslali tam ty své podniky, aby ty dodávky převzaly.

Ve svém projevu jste řekl, citoval jste francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který řekl, že NATO je ve stavu klinické smrti. Vy jste řekl takový bonmot, že máte známého, který také byl ve stavu klinické smrti, a dostal se z toho. Je NATO v klinické smrti, tedy Severoatlantická aliance?

Ale tak záleží na tom, jak to budeme nazývat. Že má nějaké problémy, a že ty problémy nejsou úplně malé, to je snad každému jasné. A jestli použiji ten básnický příměr o klinické smrti nebo ne, to už je čistě otázka literárního vkusu.

Ale já jsem ve svém stručném projevu, protože i na summitu NATO bude každý stát mluvit jenom čtyři minuty, řekl i řešení. Snažme se, aby NATO bojovalo daleko více než dosud proti mezinárodnímu terorismu a aby nevyklízelo tomuto terorismu pozice, jak se dělo například při vyjednávání s Tálibánem v Afghánistánu. To, že to vyjednávání teď bylo přerušeno, je dobře, ale nikdo negarantuje, že k němu zase nedojde, a v takovém případě Tálibán ovládne celý Afghánistán a vytvoří z něho, a to jsem v tom projevu také říkal, nové teroristické centrum dobře financované z prodeje drog, protože Afghánistán je největší producent opia na světě.

Ano, to je pravda. Mimo jiné také v jedné té pasáži svého projevu jste řekl, že dnes největší konflikty nejsou mezi státy, ale právě těmi teroristickými skupinami, které jaksi hranice státu příliš neuznávají. Reaguje na to NATO?

Tak jestli myslíte, že na můj včerejší projev by generální tajemník měl hned reagovat...

Ne, takhle jsem to nemyslel.


... tak bohužel jeho rychlost není tak veliká. Ne, nejenže na to nereaguje, ale naopak dělá všechno pro to, aby i ta poslední oblast, to je Afghánistán, byla vyklizena. No a mně to připadá jako kapitulace neřkuli zbabělost, a říkám to veřejně a nahlas.

Já jsem to samozřejmě nemyslel tak, že by si přečetl v monitoru ráno generální tajemník NATO Váš projev a poslal Vám dopis. Já jsem myslel spíš, jak NATO na to reaguje. A na to jste odpověděl.


Uvidíme.

Pojďme k ekonomickým otázkám. Vláda se konečně rozhoupala a navrhla zdanění těch technologických gigantů, konkrétně sedmiprocentní daní, což je podle mě dobře. Nebo se pletu?


Ano, v Rakousku je to pět procent, jinde ještě trochu méně, ale já jsem pro těch sedm procent, protože tyto giganty odčerpaly z České republiky takový objem prostředků, že jim nebude zatěžko sedmiprocentní daň zaplatit.

Já jsem o tom hovořil s ministryní financí Alenou Schillerovou, a ona de facto přiznala a říkala, nebo přiznala, hovořili jsme o tom, že prudce se rozvíjející technologie a tyto obrovské firmy, technologické firmy, ať je to Facebook, Instagram, Google, YouTube nebo Uber v případě taxi služby, nebo taková ta služba Airbnb pro ubytování, jsou mnohdy daleko vepředu a velmi pomalu dokáží národní legislativy na tuto prudkou změnu ekonomiky reagovat. Myslíte si, že se to jako zlepší? Tohle byl první krok.


Tam je jiné omezení, pane Soukupe, a sice že toto zdanění má být, tuším, do roku 2022.

Ano.

A do té doby se čeká na unifikaci legislativy, ať už na úrovni OECD, nebo alespoň na úrovni Evropské unie. Já budu doufat, že Evropská unie se rozhoupe, protože je to i v jejím zájmu, a když ne, budu pro to, abychom si těch sedm procent v národní legislativě ponechali.

A ty ostatní služby? Airbnb, Uber a tak dále a tak dále. Ono je totiž vidět, že spousta států se začíná bouřit. Třeba u toho Uberu, americká administrativa začala říkat, ne, vaši řidiči jsou běžní zaměstnanci a musíte za ně odvádět sociální, zdravotní pojištění jako za každé jiné zaměstnanci, to nejsou žádní kontrahovaní podnikatelé a tak dále a tak dále. Budeme pokračovat v tažení proti tomuto?


Já nemám nic proti tomu. Podívejte se, každý podnikatel, který má pocit, že nemusí v dané zemi platit žádné daně, je podvodník. Kdysi se tomu říkalo šmejd na trošku jiné úrovni, ale já používám termín podvodník, protože člověk, který neplatí daně, ochuzuje ne jenom svůj stát, ale ochuzuje jeho zdravotnictví, jeho školství, jeho kulturu a tak dále a tak dále. Toto vše vzniká s neplacením daní.

U mezinárodní ekonomiky, která ale může souviset s českou ekonomikou, z obou stran, tedy z americké a čínské, vycházejí nějaké signály, že se blíží ta dohoda, obchodní dohoda mezi Čínou a Amerikou. Americký prezident řekl, že to není pravda, že to je daleko a tak dále. Číňané jsou smířlivější. Komu víc věříte?

Já vycházím z toho, že ty signály, že dohoda je na obzoru, už tady byly několikrát a nikdy se nenaplnily. Vzpomněl jsem si teď na hezkou anekdotu, víte, co je to obzor nebo horizont, to je něco, co se od vás vzdaluje stejnou rychlostí, jako vy se k tomu přibližujete. Čili jestli je něco na obzoru, tak to mě ponechává naprosto chladným. Ale já Vám ocituju jedno hezké americké přísloví. Když ho nemůžeš zpráskat, tak se s ním spoj. Tohle přísloví vznikalo spíš než v podnikatelské oblasti v takových těch klukovských partách, vzpomeňte si na Toma Sawyera a tak dále, nicméně dá se to přenést i do mezinárodní oblasti. Já bych tedy doporučil Americe i Číně, protože se ukázalo, že zpráskat se vzájemně nemohou, aby se spojily.

No, vypadá to totiž, že, a tedy jenom poznámka, americké trhy více jakoby věří Číňanům, protože akcie rostou. Ty čínské signály, že dohoda je na spadnutí, jsou pro americké akciové trhy významnější než ten rezervovaný postoj jejich prezidenta.

V každém případě, a já to Donaldu Trumpovi nevyčítám, setkali jsme se už s řadou případů, když jejich výroky před týdnem byly o nějakou maličkost, zhruba o sto osmdesát stupňů, odlišné od výroků po týdnu, takže počkejme, až se ta dohoda podepíše, pane Soukupe. Littera scripta manet, říkali latiníci. To znamená, co je na papíře a co je podepsáno. Bohužel ne vždy platí to, že podání ruky je už totéž, jako podepsaná dohoda.

Je to tak. No mimo jiné v ekonomické oblasti je jedna významná zpráva. Zdá se, že kauza lithium je za námi, protože ČEZ oznámil, že přebírá většinu v tom podniku, který drží ta práva jaksi průzkumných činností, a operuje tedy na Cínovci, takže už to není australský podnik, ale český. Kauza lithium je definitivně u konce?


Já si počkám, a budu doufat, že moje čekání bude optimistické, jak veliký je skutečný objem zásob v Krušných horách. Protože něco jiného jsou průzkumné práce, ty se často nafukují, aby se dosáhly lepší ceny akcií na burze, a něco jiného je pak vlastní těžba. Mimochodem vzpomeňte si na břidlicový plyn, to taky vypadalo velice hezky, ale některé těžební firmy už zkrachovaly, protože ta ložiska byla vyčerpána.

Se ukázalo, že to tak nebylo.

Možná jedna taková, tedy poslední k té ekonomice. Teď v minulém týdnu proběhly zprávy, že od prosince, což je tedy za čtrnáct dní, ani ne, můžeme očekávat až čtyřicetikilometrové kolony kamionů na našich hranicích, protože ti dopravci se prostě vykašlali na včasnou registraci svých aut do toho nového systému a zdají se být, zdá se být, že doprava v prvních týdnech prosince, zrovna před Vánoci, nebude úplně optimální. Máte nějaké zprávy z Ministerstva dopravy, jak to vypadá?

Četl jsem v Monitoru, že někteří se toho obávají, a to jsou hlavně ti, kteří se nepřihlásili. Tak já to beru jako jisté penále za to, že se včas nepřihlásili.

Aby v tom pak neuvízli lidi v osobních autech, kteří jedou třeba pro dárky do Drážďan, nebo já nevím. No tak uvidíme, jak to dopadne.

Včera se stala neuvěřitelná věc. Syna bývalého německého prezidenta Richarda von Weizsäckera, Fritze von Weizsäckera na lékařské přednášce, velmi specializované, s účastí zhruba dvacet lidí, na klinice, kde Fritz von Weizsäcker léčí, pracuje a vyučuje, udělal velmi odbornou přednášku týkající se jater tuším, to je jeho specializace, a z publika, asi čítající dvacet lidí, vyběhl muž a zavraždil ho, ubodal ho. A zdá se, že tím důvodem snad, asi měla být účast jeho otce v nějaké farmaceutické firmě, která dodávala jedy do Vietnamu. Neuvěřitelná věc.


Ta firma se jmenovala Agent Orange a bylo to před ne dvaceti, ale možná dokonce třiceti lety. Sice teď se říká, že ten člověk byl duševně nemocný, když Vám hrozí nejvyšší trest, což je, tuším, v Německu doživotí, tak nejjednodušší cesta, jak se z toho vyvléknout, je prohlásit se za blázna. Já bych tomu moc nevěřil. S panem Weizsäckerem jsem se setkal jednou, a bylo to velice, velice příjemné a přátelské setkání. Smrti jeho syna je mi samozřejmě líto, ale i tady máte terorismus v malém, že?

No, ono dokonce snad se to mělo stát v šedesátých letech a ten člověk, mimo jiné, a máte pravdu, vždycky, když se stane takováto nějaká příšerná věc, tak hledáme důvody, proč vlastně ten člověk za to nebyl odpovědný. Hledáme spíše možná pro ty útočníky nějakou omluvu než tvrdý trest, mně to tak přijde.

Máte naprostou pravdu. Já teď nechci spekulovat o tom, jestli je to proto, že ti obvinění lidé mají nějakou, kdysi se tomu říkalo tlačenku, nějaké zastání ve vysokých kruzích, ale ani bych tomu moc nevěřil, spíše se stalo, že soudci rozhodovali tímto způsobem. Vzpomeňte si na kauzu Nečesaný, to je hezký příklad, kdy soudní rozhodnutí bylo naprosto protikladné, ale mohl bych samozřejmě jmenovat i kauzy další. Mluvili jsme tady před týdnem o Aleně Vitáskové, osm let, anebo zproštění. Takže hledejme spíše chybu v soudech a soudcích než v nějaké té takzvané tlačence. Podívejte se, já jsem pro zaměstnávání vězňů, mimochodem teď je asi šedesát pět procent. A ono by se brzo ukázalo, zda je ten člověk opravdu duševně nepříčetný, kdyby musel pracovat v tovární hale, anebo zda jenom simuluje.

Pane prezidente, děkuji Vám za odpovědi. Já už více otázek dnes nemám.

Já pevně doufám, že naše budoucí setkání bude stejně klidné, jako bylo to dnešní, protože toho vzrušení už bylo poměrně hodně, a já jenom doufám, že si lidé uvědomí, že demonstrovat je svaté právo občana, a že stejně tak povinnost občana je chodit k volbám. Není možné mít práva bez povinností.

Nelze než podepsat. Děkuji Vám.


Já také a na shledanou. 

 

 

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem"

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem"

05.12.2019
Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, je dvacet hodin deset minut, takže začíná...

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

28.11.2019
  Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, je čtvrtek krátce po osmé, takže...