ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 25.04.2019

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás u Týdne s prezidentem, který vysíláme ve čtvrtek, ale vzhledem k odletu pana prezidenta do Číny jsme jej natáčeli ve středu v Lánech. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Pane prezidente, trošku spěcháme, protože Váš odlet do Číny se počítá už teď na desítky minut, tak pojďme rovnou k těm aktualitám. No jedna taková aktualita, a nevím, jestli k ní budete mít komentář, ale sociální sítě i média a internet tím žily, je ten incident Dominika Feriho na Moravě při koštu vína. Takových incidentů při koštu vína, kdy jaksi lidé tam nechodí, aby tam pili limonádu, a všichni jsou tak trochu ovínění, bývá celá řada, ale tady to hrozilo tím, nebo aspoň média to tak trochu přebírali z Twitteru pana Feriho, že to mělo buď rasový, rasistický nebo politický podtext a tak. Máte k tomu nějaký komentář?

Skoro si myslím, že ne, ale budu Vám citovat jednak dozorujícího státního zástupce, který prohlásil, že šlo o normální opileckou rvačku, a budu vám citovat policejní důstojnici, která už předtím prohlásila totéž. A protože tito lidé by to měli vědět, tak si myslím, že pan Feri si dělá tak trochu nezaslouženou reklamu.

Pravděpodobně to tak bylo, ale počkáme na výsledky toho šetření. Že to byla rvačka z důvodů asi nějaké výměny názorů politických to je možné, a pan Feri to samozřejmě „píárově" uchopil, to je jeho právo, a jaksi informoval veřejnost o jeho pohledu na věc. Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně násilí samozřejmě v jakékoliv formě přijatelné není, a pokud by bylo politicky motivováno, nějaká msta, tak by to přijatelné nebylo už vůbec, ale zatím, zatím asi k tomu více není.

No, pane prezidente, pojďme k věci, která se trochu, minulý týden jsme o ní hovořili, ale tak jsme to trochu přešli, to odvolání ředitele Národní galerie pana Fajta ministrem kultury Staňkem. Já jsem slyšel ze zákulisí, že jaksi pan ministr byl trochu pod tlakem vedení strany i premiéra, aby byl aktivnější, aby byl více vidět, aby dělal rozhodnutí, aby prostě se zviditelnil a dal svému úřadu a své osobě v úřadu tak trochu razantnější postoj, nebo jak to říci. No a ředitel Fajt okamžitě řekl, že byl odvolán na tlak Hradu. Byl?


Ne, rozhodně ne, ale já obdivuji pana Fajta, který se zřejmě domnívá, že mám prsty úplně ve všem. Nicméně chtěl bych připomenout tiskovou konferenci pana ministra kultury, kterou jsem tedy sledoval z médií, kde pan ministr oznámil, že pan Fajt sám se sebou uzavřel smlouvu na jeden milion korun jako doplněk ke svému platu. Mimochodem Mladá fronta asi tak před rokem publikovala, že pan Fajt kdysi požádal o sponzorský dar Komerční banku ke svému platu také jeden milion korun, ale Komerční banka to odmítla.

Pane Soukupe, představte si, jak by bylo na světě krásně, kdyby každý z nás mohl sám se sebou uzavřít smlouvu a zvýšit si tak výrazně plat. Životní úroveň v České republice by podstatně vzrostla, ale zhroutil by se státní rozpočet.

No, on pan ředitel, bývalý ředitel Fajt říká, že plat generálního ředitele je za vrcholovou manažerskou činnost, řízení lidí a řízení té organizace, finančních toků a podobně, ale umělecká činnost spočívající v dramaturgii výstavy a koncepci výstav a tak dále v ní zahrnuta není. A protože on tedy dělal koncepci výstav několika, které tam byly uvedeny, nad rámec svého generálského platu, tak si za to prý řekl přiměřenou odměnu, ten jeden milion korun, a říká, že to prý Ministerstvem kultury bylo odsouhlaseno a ministr kultury říká, že není, nebylo, no tak.

V každém případě asi oba uznáme, že není dobré, aby člověk sám se sebou uzavíral smlouvy na jeden milion korun do vlastní kapsy, ale pane Soukupe, pan ministr na té tiskové konferenci říkal, že na pana Fajta podal dokonce dvě trestní oznámení, tak v klidu a míru vyčkejme, jak to prošetření dopadne.

Ne, určitě, tady se shodneme v tom, že jaksi když je někdo generální ředitel Národní galerie, tak možná ano, nějaká umělecká činnost třeba nemusí být běžnou součástí práce generálního ředitele, ale upřímně řečeno kontroverzi, že sám se sebou uzavřu smlouvu, mohl očekávat, a v tom případě tu činnost nedělat. To přeci mohl a možná by byl dále generálním ředitelem, no nic.

U té kultury nebo památek zůstaňme, ale tentokrát francouzských. Rozhořela se debata samozřejmě o obnově katedrály Notre-Dame a premiér Andrej Babiš nabídl jaksi nespecifikovanou finanční pomoc a lidi to trochu popudilo. Máme my finančně pomáhat daleko bohatší Francii? Nestačí jenom ti odborníci?


Já jsem nabídl naturální pomoc.

Ano.


Pomoc našich restaurátorů, protože jak víte, Pražský hrad má restaurátorské dílny. Myslím si, že taková konkrétní naturální pomoc by byla účinná.

No, o tom jsme se bavili minule, to je samozřejmé, naši odborníci jsou ve světě věhlasní. To znamená, jejich místo by určitě bylo tam a nepochybně i francouzští odborníci by jejich pomoc kvitovali.

No, další z aktualit, omlouvám se, že to tak ty témata trochu hrnu dopředu. Další z aktualit je přehlasování senátního veta v církevních restitucích. To znamená, Sněmovna definitivně odsouhlasila zdanění církevních restitucí. Čeká se na Váš podpis. Podepíšete?

Ale ano, já jsem to předem oznámil a nechci nikoho překvapovat. Víte, jenom zopakuju stanovisko, které jsem Vám už jednou řekl k tomuto zákonu. Zpočátku jsem byl naprosto neutrální, ale jak jezdím po krajích a setkávám se se starosty, tak velká řada z nich si mně stěžovala, že církve podaly takzvanou určovací žalobu a že se domáhají i majetku, na který předtím dostaly finanční náhrady. Já oceňuji, že Česká biskupská konference zrušila tyto určovací žaloby u krajů, ale u měst a obcí je nezrušila.

Mimo jiné nevíme, kolik jich je. Stát to neeviduje. To znamená, nelze zjistit, kolik těch žalob by bylo.

Ale lze očekávat, že u měst a obcí jich bude podstatně více než u těch krajů, takže mě to trošku rozzlobilo, protože je to nedodržení daného slova. Jednou se tady uzavřela nějaká smlouva a nad tuto smlouvu se nemá jít. Pan kardinál mně říkal, že to někdy žalují řády, že na řády nemá přímý dosah. Já se v církevní hierarchii nevyznám, takže toto nechci komentovat. Nicméně ať je tomu jakkoli, z mé strany právě to rozhodnutí podepsat tento zákon, je motivováno přesně tímto faktorem.

Očekáváte, Vaši experti, hladký průběh v případě ústavní žaloby?

Já si myslím, že především ústavní žaloba při nevýkonnosti našeho Ústavního soudu může trvat velmi dlouho. Jako příklad bych uvedl, že u soudce Filipa leží více než dva roky moje ústavní stížnost na lex Babiš. Tak bude-li Ústavní soud zacházet se všemi ústavními žalobami stejně, tak tato ústavní žaloba přejde na přetřes zřejmě až po volbách.

No, jenom dát do ekonomické roviny, přínos zdanění církevních restitucí bude něco přes tři sta milionů korun ročně, takže pro státní rozpočet to samozřejmě není významná částka, ale ta částka také není nevýznamná z pohledu celkových čísel státního rozpočtu.

Pane prezidente, ono se o církvích teď mluví především v souvislosti s těmi restitucemi, s majetkem, který mají získat, z pohledu tedy hospodářského, dá se říci, ale tak trochu mi chybí debata o roli církví ve společnosti. Ta se tak jako z veřejného prostoru trochu vytrácí. Kde ji vidíte Vy?


Já bych tady citoval baptisty, kteří jako jediní odmítli nabízené církevní restituce a prohlásili, že jejich posláním je služba věřícím, a na to že žádné peníze od státu nepotřebují. Mám dojem, pane Soukupe, že i baptisté jsou křesťané, není-liž pravda?

Myslím, že ano, ale nejsem úplným expertem. Možná inspirující názor.

No, pane prezidente, ještě jedna otázka na závěr bloku těch aktualit. Víte, německá televize vysílala reportáž o Andreji Babišovi a v podstatě tam byly dvě věci. Jedna byla o jeho objektivním střetu zájmů, že na jedné straně čerpá dotace Evropské unie a na druhé straně z pozice předsedy vlády o nich do určité míry rozhoduje, a pak takový kontext toho pořadu, protože tam potom bylo několik dalších reportáží o podvodech s evropskými dotacemi v různých jiných státech. Andrej Babiš na to zareagoval pro mě poměrně překvapivě, že řekl, že je to kampaň opět, protože je proti migraci a to se Němcům nelíbí. Není těch kampaní na Andreje Babiše trošku moc na můj vkus a není to už jako chronická obava z mediálního dění? Protože tohle vypadalo trošku absurdně.


Kdyby Andrej Babiš jako já pohrdal médii, tak by tuto obavu neměl, ale protože mám podobnou zkušenost, tak Vám řeknu, jak to ve skutečnosti probíhá. V mém případě k deníku New York Times nějaký český respondent pošle informaci o tom, že jsem ruský agent a čínský agent. Mohl by taky napsat, že jsem izraelský agent, ale to se teď ve Spojených státech nenosí. Nuže dobře, New York Times to otiskne a česká média spustí hysterii, podívejte se, vždyť i americký deník píše o Zemanovi, že je ruský a čínský agent. Takže tohle je takové zacyklení, které ve skutečnosti nedělají němečtí nebo američtí novináři, to dělají čeští novináři.

Ano, já nevím tedy, jak to bylo v případě té televize ZDF, to si netroufnu říct, ale je pravda, že v tom případě New York Times to takto bylo a není to neobvyklé, pokud teď je poměrně jednoduché v zahraničí udělat nějakou dohodu s nějakým serverem, aby publikoval nějakou informaci na základě informací z Česka, a v Česku se pak objevila s tím, že už v zahraničí se takto o nás mluví a že je to hrůza, a tím tu váhu té informace jaksi opticky znásobila, což je prostě případ toho New York Times. To máte naprostou pravdu a ta praktika tedy není úplně neobvyklá.

Já si vzpomínám na jednu krásnou větu z jedné z Cimrmanových her, tato informace měla celosvětový ohlas, zejména na Litoměřicku.

No, dobře nechme chvilku média, i když média nás rozčilují oba dva, a stále se k nim vracíme, ale pojďme k důvěře vládě.

Byli vyměněni tři ministři české vlády. Vy jste to odsouhlasil, ta výměna se v nejbližších dnech po Vašem návratu z Číny bude konat. Jedna z parlamentních stran KDU-ČSL říká, ta výměna je příliš velká, ta vláda už vlastně není tou vládou, které jsme dávali důvěru jako Parlament, i když samozřejmě KDU jí důvěru nedalo, ale Parlament jí vyslovil. Bylo by vhodné, aby vláda znova dobrovolně požádala o vyslovení důvěry? Co Vy na to?


Já jsem jako premiér vyměnil asi osm ministrů, a protože to je svaté právo premiéra, nikdy jsem nežádal Poslaneckou sněmovnu o nové hlasování o důvěře. Teď mně poslal dopis nový předseda KDU-ČSL pan Výborný, velice rád ho přijmu na jeho žádost a pokusím se mu říci, že těmito teatrálními gesty se důvěra veřejnosti nezvyšuje a že je daleko lepší něco pozitivního navrhovat. V mém případě KDU-ČSL bude mít spojence, až se bude přijímat zákon o manželství, protože se domnívám, že manželství je svazek muže a ženy, který je určen k rození dětí a k výchově dětí. Jak vidíte, já si vytvářím svoje názory sám a neptám se nikoho, jestli na to mám nebo nemám právo.

Mimo jiné v tom názoru na manželství se naprosto shodujeme, ale ty...  Já jsem se na to včera ptal Mariana Jurečky, proč, že výměny ministrů naopak můžou být k dobru věci, pokud některý ministr nepracuje dobře, no tak samozřejmě premiér ho by měl odvolat, aby následující ministr, nastupující ministr tedy pracoval lépe. A on mi říkal, že to je sice obecná pravda, ale těchto bylo najednou moc.

Nechte Jurečku Jurečkou, já jsem ho kdysi označil jako nejhloupějšího ministra, ale vzhledem k tomu, že stejný názor zřejmě měla i většina delegátů lidoveckého sjezdu, protože ho nezvolila předsedou, tak si myslím, že už je tak trochu z politického výslunní.

To je asi pravda. No, ale tedy pan Výborný říká, předseda KDU-ČSL, no dobře, tak pokud oni nepožádají dobrovolně o vyslovení důvěry, my budeme iniciovat další pokus o vyslovení nedůvěry vládě. Má naději na úspěch?

Uvážíme-li, že s tímto pokusem je zpravidla spojená dlouhá diskuze, kde exhibují zejména ti poslanci, kteří sami nic neudělali, nebyli zpravodaji, nebyli předkladateli ne jen zákonů, ale ani pozměňovacích návrhů, a najednou cítí potřebu exhibovat před televizními kamerami. Ještě ve Federálním shromáždění jsem zažil poslance, který říkal, mámo, dívej se, zítra budu v televizi. A takových poslanců je bohužel u nás hodně. Jenomže, pane Soukupe, uvědomte si, že, když tedy Parlament živě diskutuje s vědomím, že to stejně neprojde, tak se tím ztrácí čas, který by se mohl věnovat právě projednávání důležitých zákonů, takže ti, kdo toto navrhují, de facto sabotují práci Poslanecké sněmovny.

Ono je to takovým zvykem, hovořit o smyslu demokracie, proruském směřování a hodiny a hodiny trávit nad těmito abstraktními pojmy, ale potom ten skutek utek, tedy konkrétní opatření, která by mohla zlepšit život lidí, na ty je vždycky dost času. Já tomu říkám takové, mělo by se, ono to počká, ale diskutovat o abstraktních pojmech, na to je čas vždycky.


Pane prezidente, minulý týdne jsme spolu předtáčeli rozhovor ve čtvrtek jako vždycky okolo jedenácté hodiny a tam jsme debatovali o potenciální výměně ministra spravedlnosti, ale ona nebyla potvrzena. A Vy jste říkal, no já nevím, Marie Benešová by byla dobrým kandidátem, ale mně, se mnou nikdo nehovořil. A odpoledne, tedy před vysíláním jaksi našeho Týdne s prezidentem, najednou ta věc byla hotová a na stole, že ministr Kněžínek, ministr spravedlnosti podá demisi a jeho nástupkyní bude Marie Benešová. Opravdu jste o tom nevěděl?

Ne, ale ne jenom to. Já jsem seděl s ministrem Kněžínkem, protože jsem jmenoval asi pětadvacet soudců, a on mi ten člověk vůbec neřekl, že už předtím podal demisi. Tak to není zrovna kolegiální, pane Soukupe. Ne že bych kvůli tomu protestoval, je to jeho věc, ale když mi to zamlčel, tak se mi to tak úplně nelíbilo.

A mluvil jste s ním, s panem Kněžínkem o té jeho demisi a o důvodech, proč to udělal?

V době, když jsem s ním seděl, jsem ještě o jeho demisi nevěděl, nicméně jak jsem si pak přečetl v Monitoru, ta demise byla podána asi dva dny předem. Mně to měl říct a mě to zabolelo a mně to přišlo líto, a jak říkal opět Cimrman, když mně přijde líto, já si něco udělám, udělám si kyj a tím máznu po hlavě. Přišlo mi to líto, zatím je to v této fázi. Žádný kyj ještě není.

Budeme citovat, kdo chvíli stál, stojí opodál.

Ano, ano.

No jo, tak Vás obešel. No ale ty důvody, víte, já jsem si přečetl v Lidových novinách, což je tedy list spadající do svěřeneckého fondu Andreje Babiše toto, Jan Kněžínek je neviditelný, nikdo o něm moc neví, nepřekypuje energií a není v médiích vidět, tedy přesně to, co premiér od svých ministrů vyžaduje. Upřímně řečeno to plus mínus je tak nějak ten důvod, který jsem jaksi se ve veřejných zdrojích dopátral, že by mohl být tedy příčinou nespokojenosti premiéra s panem Kněžínkem. Je to ten důvod?

Já jsem, opět z Monitoru, abych mu udělal trochu reklamy, si přečetl, že Andrej Babiš se na několika fórech veřejně vyjádřil v tomto smyslu neviditelnosti a podobně. Právo premiéra je, aby mi navrhnul jak jmenování, tak odvolání. Já toto právo respektuji. Pokud bych měl nějaké výhrady tak spíše na čtyři oči než s mediálním humbukem bych to s panem premiérem probral. V případě Marie Benešové jsem žádné výhrady neměl.

No taková ta lepší, nebo lepší média, mainstreamová média samozřejmě rozjela poměrně průhlednou teorii, že Jan Kněžínek byl dobrý ministr v tom směru, že respektoval rozložení sil v justici, ve státním zastupitelství, v soudech. Dobře jaksi chápal ty vlivové mapy a vztahy a nechtěl do nich zasahovat. Chtěl to nechat být, tak jak to je, a to prý údajně tedy premiérovi nevyhovovalo. Lepší média říkají, to je správný ministr. Já vždycky na to říkám, no, ono se také říká, že ti novináři mají být úplně nezávislí a můžou si dělat, co chtějí, to znamená nejlepším šéfredaktorem logicky je ten, který nechodí do práce a nechá tedy své novináře dělat, co chtějí.

A nejlepší noviny jsou ty, které vůbec nevycházejí.

To je to. No každopádně říkají, tedy mainstreamová média, politici se zatím k tomu nevyjadřují, že pravým důvodem byla právě neochota vstupovat do těch vazeb. A Marie Benešová, nastupující ministryně jako zkušená úřednice a znalkyně justičního prostředí do nich ochotná vstupovat bude a údajně se tedy má hrát o post nejvyššího státního zástupce, kterého volí a odvolává vláda ve sboru na návrh ministryně spravedlnosti. A k tomu se tedy teď začali různí politici vyjadřovat, že toto nedopustí. ČSSD dokonce říká, že v takovém případě by odešla z vlády.


Pokud se ptáte na můj názor, tak zaprvé, mně do toho nic není, a to jsem člověk, který si osobuje právo mluvit téměř do všeho. Ale toto je, jak jste sám řekl, výlučně záležitost vlády a pochopitelně i navrhujícího ministra nebo ministryně spravedlnosti. Marie Benešová oznámila, že nehodlá navrhnout odvolání Pavla Zemana, takže je to tak trochu bouře ve sklenici vody. Předpokládám, jak znám její energičnost a pracovitost, že bude prosazovat i u podřízených institucí audity, aby se prokázalo, jestli někde nedošlo k nějakým malverzacím. Tak doufám, že státní zástupci si neuzavírali smlouvy sami se sebou, ale malverzace mohou být i jiné. Musíme vyčkat výsledků těchto auditů, a ať se rozhodne vláda, jak chce.

Víte, ono se diskutuje o tom, že by měla zasáhnout do kauzy Čapí hnízdo, a logicky to vlastně ani nejde, protože státní zástupce má případ přidělen, celou dobu jej dozoruje. Nedovedu si představit způsob, jak mu jej odebrat, upřímně řečeno. A navíc ministryně spravedlnosti to vůbec udělat nemůže. Fyzicky, prakticky, právně to ani nejde zrealizovat a upřímně řečeno státní zástupce má rozhodnout o podání obžaloby, říká se v průběhu týdnů nebo měsíce či maximálně dvou. Tak tahle konstrukce mi přišla trošku přitažená za vlasy. Jak hodnotíte Marii Benešovou?

Já ji znám dlouhá léta a vždycky to byla žena, která se nebála. Nebála se justiční mafie, nebála se tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce, který prosadil vydání katarského prince do Kataru, to je něco jako druhý Nikulin, že ano? V každém případě se pak dostala do střetu s některými vysokými justičními funkcionáři, které označila jako justiční mafii, a zdá se s odstupem času, že měla pravdu.

No ano, ona ten termín justiční mafie, tak ten použila první, a upřímně řečeno, podle mého názoru věděla, o čem mluví. Věděla o těch letitých vazbách mezi jednotlivými činiteli justice, ať už jsou soudů, státních zastupitelů, advokátů a tak dále, celé té komunity právnické, věděla, znala je. Strávila tam celý svůj profesní život, a pokud použila termín justiční mafie, tak věděla, o čem mluví. Myslíte si, že justiční mafie tak, jak ji tehdy popsala Marie Benešová, je u nás pořád?


Ale ano, svým způsobem. Je to společenství lidí, kteří ne vždy uspěli ve své práci, a právě neschopný nebo méně schopný člověk, někdy za peníze, někdy z kariérismu, je schopen dělat i věci, které by jako soudní úředník dělat neměl, ale nechme to na Marii Benešové. Podívejte se, proč se někteří lidé bojí Marie Benešové? No protože vědí, že tam přichází člověk, který to zná.

Který to prostředí zná.

A to je strašně, strašně riskantní pro tyto případné nové justiční mafie.

Já jsem dokonce říkal, že, několikrát ve svých pořadech, že ministr spravedlnosti, mimo jiné, my už jsme jich měli tolik, že průměrná doba životnosti ministra spravedlnosti je pouze šestnáct měsíců, je to jen o jeden měsíc více než ministra zdravotnictví. Takže jsou to dva nejrizikovější resorty. Já jsem několikrát říkal, že mladý ministr, který to právě nezná, tyto dlouholeté vazby, vztahy, které se mnohdy dědí z generace právníků na generaci, nemá šanci v tom resortu uspět, a Marie Benešová to zná.

Přesně tak, měli jsme tady jednoho nejmenovaného mladého ministra, který možná napsal několik zajímavých knih. Všechna čest, ale jenom knižní praxe je příliš málo pro efektivní výkon ministerské funkce.

Vy jste zmínil Pavla Němce s tím katarským princem, víte, ono se říkalo, byla jedna z takových teorií, že ten Pavel Němec v tom byl tehdy nevinně. Ona se totiž prý konala, připravovala státní návštěva tehdejšího prezidenta Klause v Kataru a tehdejší ministr zahraničních věcí Svoboda chtěl udělat gesto, které ten Katar potěší, a vymysleli tohle. Ministr spravedlnosti Němec údajně to prostě vykonal, pak se strhla ta bouře a nakonec tam prezident Klaus vůbec nejel kvůli tomu, že z toho byl takovýhle bugr. Slyšel jste to?

Ministr spravedlnosti, který by podlehl takovému tlaku, není dobrý ministr spravedlnosti. Podívejte se, já jsem teď zaregistroval velmi hloupé prohlášení Soudcovské unie, že vláda nebo premiér mají lépe vysvětlit jmenování ministra spravedlnosti, tak bych chtěl touto cestou Soudcovské unii vzkázat, že jim do toho rajcenkrecht nic není, tečka.

Ještě jedna věc, Marie Benešová řekla v pozici Vaší poradkyně větu, že v Česku je možné objednat si, zařídit si trestní stíhání, čímž ona potvrdila tu teorii Andreje Babiše. Myslíte si, že s tím teda bude schopná něco udělat?


Když tohle říkala, to říkala tady na expertním týmu v Lánech, tak třímala v ruce takovou poměrně útlou složku, která měla ty objednávky trestního stíhání dokazovat. Dobře, tak teď jako ministryně tu složku může rozbalit a jednat.

Říkalo se, že Marie Benešová v expertním týmu, který tehdy u Vás, bylo to několik měsíců, řešil policejní reformu a stav policie, byla velmi kritická k policejní reformě a upozorňovala na to, že, říká se, upozorňovala na to, na jednání s Vámi, že Národní centrála organizovaného zločinu nefunguje, že tam hrozí odchody elitních policistů, že policisté tam chodí trochu jako do průchoďáku, protože jsou tam vyšší odměny, a tím pádem dosáhnou na vyšší výsluhu, pokud tam stráví nějaký čas, a pak tam zase odchází, a že ta policejní reforma se nepovedla, údajně. Myslíte si, že v tomto se bude něco konat?

Já znám názory pro a proti policejní reformě. Ještě je to poměrně čerstvé, takže vyčkejme. Sám o sobě nevidím žádný důvod, proč by zde neměla existovat jedna centrála bojující s organizovaným zločinem, ale samozřejmě mohu slyšet na námitku, že když máte dvě takové instituce, tak mezi nimi je konkurenční boj, a že to zvyšuje výkonnost. Nicméně v tom druhém případě, kde byl pan Ištván, kde byl pan Šlechta, tak já jsem je zpočátku, jak víte, podporoval. A pak přišly ty nezdaněné kabelky Jany Nagyové po tiskové konferenci, kde tihle dva seděli vedle sebe a holedbali se, jak odhalili obrovskou chobotnici prorůstající jak ekonomikou, tak politikou. A já jsem se na to těšil, protože kdysi jako premiér jsem prosazoval akci čisté ruce, a to je nekonečný příběh, pane Soukupe. Tak jsem si říkal, výborně, jestli mají pravdu, tak povýšit do generálské hodnosti a tak dále. Ale ukázalo se, bohužel, že pravdu neměli, a stejně tak jako mnozí jiní počínaje Dominikem Ferim, kterým jsme začali, přes poslance, kteří budou debatovat o nedůvěře vládě, a končím tímto případem, se zase bude exhibovat a exhibovat a exhibicionisté jsou lidé, kteří nás připravují o čas.

No, ano, ale já nevím tedy, jestli ten jeden případ, ale je to Váš názor.

Dobře, pane prezidente, pojďme k něčemu, co podle mého názoru teď zajímá už úplně každého. Já vím, je to evergreen, bavili jsme se o tom několikrát. Ceny bydlení. Meziročně ceny bydlení v Praze stouply o dalších deset procent a my už jsme třetí zemí, třetí zemí v Evropské unii s nejdražším bydlením. A zdražují se i energie, které k bydlení prostě nutně potřebujeme, zdražuje se voda a tak. Je to nejvíce od roku 2012, zdražení těch energií. Pane prezidente, selhal, nebo neselhal stát?

Stát selhal, protože připustil zaplevelení zákonů týkajících se stavebního řízení. Jinými slovy jsme sto padesátí šestí podle Doing Business Světové banky právě v oblasti délky stavebního řízení. Já teď mohu být obviněn, že jsem agentem developerů, ale oni mají pravdu podle mého názoru. Oni říkají, my někdy až třináct let obíháme úřady, abychom dostali, víte, kolik razítek? Dvacet jedna.

A někdy i víc, já vím, ale já Vám řeknu takovou teorii, a mimo jiné ji včera potvrdil Luděk Sekyra, jeden z významných českých developerů, který potvrdil tu moji teorii, kdy říkám, ano, ano určitě stavební zákon zpomaluje výstavbu. Určitě to tak je, ale i kdyby se ta výstavba bytů zrychlila, tak ty ceny neklesnou. Ty ceny neklesnou.

Platí zákon nabídky a poptávky, ale v každém případě teď jsme tady měli paní ministryni Kláru Dostálovou, a já už jsem ji jednou chválil ve Vašem pořadu, zejména za tu myšlenku právní fikce, že když, ať už do třiceti nebo do šedesáti dnů, se ten úřad k tomu nevyjádří, tak že platí, že s tím souhlasí, takže toto je naprosto konkrétní návrh. Jestli ceny klesnou nebo neklesnou, rozhodně se tím stavění zrychlí, a na tom asi máme zájem oba.

To určitě ano. Problém je trochu jiný, protože všechny, když se zrychlí ta výstavba, zdá se, že jaksi poptávka zahraničních investorů po kupování bytů jako investici nebo uložení peněz v České republice, je prostě tak vysoká, že ta nová výstavba jaksi nestačí k tomu, aby klesly ceny bytů pro české obyvatele, což na jednu stranu může být dobrá zpráva, protože pokud Českou republiku ti investoři i fyzické osoby nebo menší firmy považují za tak dobrou zemi, tak stabilní zemi, že jejich peníze tady budou uloženy bezpečně a neztratí na hodnotě v nemovitosti, tak je to dobré. Je to dobré vysvědčení pro hospodářskou politiku vlády a situaci České republiky. Kde je to ale špatné, jsou ceny bytů, pro ten trh to dobře není. Není tedy opravdu na místě tlačit výrazněji na jiné formy bydlení než je vlastnické? Masivně je podporovat třeba?


Tak ony ty ceny se samozřejmě promítají i do nájemního bydlení, takže to jsou spojité nádoby, ale já už jsem dlouho neřekl nějaký šrapnel, takže teď ho řeknu. I když mám vůči Pirátům určité výhrady kvůli jejich chaotičnosti a podobně, tak mě docela zaujal jejich návrh řekněme na dodatečné zdanění prázdných, tedy nevyužívaných bytů. Teď nemluvím o technice tohoto návrhu, říká se šmírování elektroměrů, ale nějak se to řešit musí. Vezměte si, že v Berlíně šli daleko dál a mají daleko radikálnější požadavky na vyvlastnění. No dobrá, ale každé vyvlastnění má být v demokratické společnosti vyvlastněním za náhradu. To byste se nedoplatil. Ale prostě říci těm, kdo mají tyto byty nikoli k vlastní potřebě, ale jako investiční bydlení, že jim zvýšíme daně, to mně připadá jako docela legitimní.

Minimálně to byl názor k diskuzi. Tam bylo opravdu jaksi trochu diskutabilní to měření těch elektroměrů a tak dále.


Dobře, ale to už je technická záležitost.

Ale ta technika, to určitě ano. No akorát ono se nic neděje. Na jeden nájemní byt, který se teď na internetu objeví, jaksi za normální cenu, která se dá uplatit, typu patnáct tisíc korun a podobně, tak se prý ozve až šest set zájemců.

Vidíte, mimochodem zapomněl jsem dodat, že chápu, že někdo si drží nějaký byt pro svoje rodinné příslušníky, a v takovém případě by bylo rozumné řešení tento byt neprodávat, ale pronajímat, a to dokonce nikoli na dobu neurčitou, ale termínovanou tak, aby ten jeho příbuzný nebo známý se toho bytu mohl po čase chopit. Ale tohle je stejné řešení nevyužívané bytové krize, nebo nevyužívaných bytů, jako když máte řekněme pole ležící ladem, není-liž pravda. A když někdo přijde a řekne, já bych na tom poli chtěl zasít pšenici, budete ho pokládat za kazisvěta?

No vidíte, ale tady padá jen v této krátké diskuzi, hovoříme o tom tři nebo čtyři minuty, celá řada myšlenek a věcí, které je potřeba prodiskutovat, případně zrealizovat, ale na té vládní úrovni já tam příliš velkou aktivitu nevidím. Já říkám, oni říkají ano, nový stavební zákon. Já říkám, no ano, ale oni říkají, že 2021 nejdříve bude, no tak v tom případě se může začít stavět nejdříve v roce 2022, což přeci jenom jsou tři roky. A ten problém máme teď velmi akutní. Navíc já si nejsem jist, že zrychlená výstavba, s argumenty, které jsem říkal, povede ke snížení cen bytů, minimálně v těch atraktivních lokalitách, jako je Praha, ale jediné co jsem tady uváděl...


Řekněme ke zpomalení růstů cen bytů, minimálně to.

No, ale co oni udělali, tedy vláda, pokud říkám oni, jsou peníze z toho fondu, nebo vytvořili projekt na to sociální bydlení, fond na sociální bydlení, a dali tam jaksi miliardu korun, což upřímně řečeno, jak se říká, je jako plivnutí do Stromovky. To prostě problém nevyřeší. A to je všechno.

Především byl slibován, tuším i ve vládním programovém prohlášení, zákon o sociálním bydlení. Tento zákon ostatně slibovala i Sobotkova vláda a kde nic tu nic.

Ono s tím trochu souvisí možná vývoj toho státního rozpočtu. My jsme to tady krátce zmínili, že vláda tedy vykázala devítimiliardový deficit, což je docela dobré, tedy za první kvartál. Akorát se ukázalo, že si trošku pomohla těmi osmnácti miliardami z privatizačního účtu a rozpouští rezervy. Dobře, to už jsme prodiskutovali. Já bych se chtěl vrátit k návrhu ČSSD, což je sektorová daň a daň z bankovních transakcí, což považuju za dobré řešení, dobrý nápad. ČSSD dokonce, včera jsem hovořil s místopředsedou Veselým, říká, že očekávají, že by z těch bankovních, z daně z bankovních transakcí mohlo do státního rozpočtu připlout až čtrnáct miliard korun.

Počkejte, teď zaměňujete dvě věci. Já jsem dlouholetý stoupenec daně z bankovních transakcí, jí se také někdy říká Tobinova daň po nositeli Nobelovy ceny za ekonomii ze šedesátých let, šedesátých let. Tady vidíte, jak dlouho trvá, než se něco dostane do praxe. Takže to je jedna věc.

A ta druhá je ta sektorová, já vím.

A ta druhá je řekněme z těch aktiv, a ta je těch čtrnáct miliard korun. Tu Tobinovu daň už má zavedenu celá řada členských zemí Evropské unie, to není nic nového. Ta její výnosnost rozhodně nebude čtrnáct miliard, ale nějakou miliardu to hodí.

No a není tedy na místě začít tlačit na vládu, aby ty návrhy ČSSD vzala vážně a začala se zabývat aspoň tak vážně jako s tím návrhem na zdanění tedy tabáku a lihu?

Pane Soukupe, ne že bych si to přál, ale víte, že už ve vánočním poselství jsem varoval před zpomalením ekonomického růstu, a teď si představte, že toto zpomalení bude pokračovat. Německé ministerstvo financí před týdnem odhadlo růst německé ekonomiky. 0,1 desetina procenta. My jsme, jak dobře víte, na německou ekonomiku navázáni. Proč tohle říkám? Protože samozřejmě, když půjde tlusté do tenkých, tak se objeví nutnost nových rozpočtových příjmů, které se dříve popíraly. Víte, že já pořád prosazuji odstranění daňových výjimek a tak dále. Najednou to bude samozřejmé a najednou to bude akceptováno, protože alternativou je růst deficitu, růst státního dluhu. To už by zničilo politickou pověst celé řady politiků.

Ano, Váš návrh může přinést desítky miliardy, návrh ČSSD, když si tak uvědomuji, já jsem dlouho nechválil ČSSD, ale za tento návrh, má z mého pohledu hlavu a patu a vymyšlený je dobře.

Pane premiére, pane prezidente, promiňte, pojďme se bavit o té Číně.

Tuto funkci už bych ve svém věku nezvládl, pane Soukupe.

To bylo prosté přeřeknutí, omlouvám se, pane prezidente. Jedete do Číny za několik hodin, spolu s Vámi tam jede celá řada podnikatelů. O nutnosti udržovat vztahy s Čínou stejně, jako to dělají všechny ostatní významné západní státy, jsme hovořili a v tom se naprosto shodujeme a Vy sám jste pro největší čínskou televizi CCTV řekl, že ty investice jsou pod očekáváními a očekáváte, že by se to mělo zvednout, tak?

Zaprvé, teď budu přítomen podpisu dohody, kde firma CITIC přebírá veškerá aktivita firmy CEFC. To divákům příliš mnoho neřekne, ale vybrali jsme zatáčku a zabránili jsme tomu, že firma, která tady dělala čínskou investiční expanzi, v Číně zkrachovala, zadlužila se, neuspěla, to je jedno. Pořád je to jedno a totéž. Tak to je první krok. Mně docela inspiroval Andrej Babiš, když na setkání v Dubrovníku nabízel čínským stavebním firmám, aby tady prostřednictvím PPP projektů stavěly dálnice. To se mi hrozně líbí, ještě bych k tomu přidal svůj oblíbený vodní koridor Dunaj-Odra, ale dobře. Mimochodem ty PPP projekty jsou zahrnuty i ve společném komuniké, které teď budeme podepisovat. Takže je to věc, na které se můžeme s čínskou stranou bez potíží shodnout, ale samozřejmě, že jsou i jiné případy. Já si velice vážím třeba toho, že po tříletém, někdo říká pětiletém, boji, se podařilo prosadit certifikaci našich letadel a letecký průmysl může najít v Číně obrovské odbytiště. Dokonce se vyvíjí společné česko-čínské letadlo D6, ale hlavně se budou prodávat letouny L 410 a ultralighty, dobře. Teď nevím, jestli si vzpomenete, jak jsem hrál čínskému prezidentovi na piano.

Pamatuji si to.

To piano bylo značky Petrof a já teď zase budu lobbovat mimo jiné i za tuto firmu, protože tam jsou podobné problémy s certifikací, jako byly s těmi letadly.

Já vím, ale takových jaksi plánů možných, možných plánů, které zněly logicky, které zněly správně, deklarovaly obě dvě strany, jak čínská tak česká, deklarovaly zájem na jejich uskutečnění. Už byla celá řada a jaksi nedopadlo to úplně slavně. Já neříkám, že se neudělalo nic, ale nedopadlo to úplně podle očekávání, ale podobné vyjádření třeba řekla i Angela Merkelová, která v Číně mimo jiné byla podstatně vícekrát než Vy, ta tam byla, pokud vím, osmkrát, tak také přiznala, že úplně není spokojená, ale pořád pro Německo je Čína nejvýznamnějším obchodním partnerem. To je, to je prostě podobné jaksi varování, nebo podobné trochu zklamání zaznělo z Maďarska, které bylo velmi výrazným podporovatelem ekonomické spolupráce s Čínou. Myslíte si, že to tentokrát dopadne, že to má perspektivu?


Ale podívejte se, je to běh na dlouhé trati, jestli něco nevyšlo Němcům nebo Maďarům, tak to rozhodně není omluva pro nás, oddělme tedy ty čínské investice, které snad teď bude dělat CITIC, od našeho exportního pronikání, a já těm podnikatelům, kteří se mnou jedou, říkám, máte tady Škodu Auto, a Škoda Auto se dostala na čínský trh a je to její nejvýznamnější trh, nejvýznamnější odbytiště. Máte tady Home Credit, kde asi čtyřicet milionů Číňanů je zákazníky této firmy, a mohl bych mluvit ještě o několika desítkách, doslova desítkách, firem, které se na čínském trhu už ujaly. Takže, když vy říkáte, že to nejde, tak vám vždy připomínám staré baťovské heslo, neříkej, že to nejde, řekni, že to neumíš.

Já doufám, že to tentokrát dopadne, samozřejmě doufám pro Českou republiku.


Pro koho jiného, já jsem sice čínský agent, ale ve skutečnosti jsem pouze český agent.

Ale ono je to tak vždycky. Jsou velké vize, a ty je potřeba odpracovat konkrétními kroky, tak já doufám, že od těch vizí pokročíme ke konkrétním krokům a že třeba česká letadla a další produkty, které jste říkal, tentokrát konečně uspějí.

Pane prezidente, poslední otázka, ta se týká Ukrajiny, zase zahraničí, protože na Ukrajině tedy skončilo druhé kolo prezidentských voleb a vyhrál Volodymyr Zelenskyj. Ono to tedy není oficiální, ale Petro Porošenko už přiznal svojí porážku a očekává se teď jenom podle procesů podle ukrajinské ústavy, kdy Volodymyr Zelenskyj převezme svůj úřad. Očekává se, že to bude někdy v červnu. Jak tu volbu hodnotíte? Z pohledu vlády jsem viděl mírnou skepsi, z pohledu českých médií také mírnou skepsi, kdy je pořád dokola označován tedy vítěz prezidentských voleb jako komediant, herec a nezkušený člověk a podobně.

Jan Werich byl, jak on sám o sobě říkal, klaun a mimo jiné řekl jednu moudrou větu. Klaunů, klaunů je málo, ale šašků je hodně, takže teď jen záleží na tom, jestli ukrajinský prezident bude klaun nebo šašek. Porošenko sice také sliboval mír na východě Ukrajiny, ale protože byl spoluodpovědný za to, že tam ten mír není, tak mu nikdo nevěřil, ten rozdíl je obrovský, no a naděje umírá naposledy, takže přejme novému ukrajinskému prezidentovi vše nejlepší, což říkám, pane Soukupe, i na základě prezidentské solidarity. My prezidenti musíme držet spolu, aby nás někdo nesvrhl tím, a teď čím? Ne tím, že bude navrhovat hlasování o nedůvěře, tím nás nesvrhne, ale může nás svrhnout například ozbrojeným pučem. Ale já, pane Soukupe, já jsem vrchní velitel ozbrojených sil, a proto u nás žádný ozbrojený puč nebude.

Ten není možný, já teda doufám, že nebude ani na Ukrajině, ale řekl ten Volodymyr Zelenskyj, že chce ukončit válku na východě, přiblížit zemi západním strukturám.

Proč ne.

A bojovat proti oligarchům, všechno mi to přišly docela logické věci.


Pan Porošenko byl tak trochu oligarcha, ono se mu říkalo čokoládový král, protože jeho firmy vyráběly čokoládu, nevím, jakou měl kvalitu, neochutnal jsem ji, tak ji nebudu ani pomlouvat, takže ano, byl to jeden z oligarchů, a pořád je lepší komik, koneckonců v Itálii taky zvítězil komik, jak dobře víte. Tak mně komici celkem nevadí.

Dobře a hodnocením situace na Ukrajině si dovoluji navrhnout, že debatu budeme muset ukončit, pane prezidente.

A ukončíme jí s úsměvem, protože budeme přát italskému i ukrajinskému komikovi hodně štěstí a hlavně hodně úsměvů, aby nebyli zasmušilí a aby je ta práce nezmohla.

Děkuji Vám za rozhovor a samozřejmě přeji Vám šťastnou cestu do Číny a šťastný návrat zpět do České republiky, pane prezidente.

Většinou havarují Boeingy 737 MAX a já letím Airbusem.

Tak to snad, snad bude v pořádku, jako vždycky, naše vládní letka je věhlasná, takže to bude v pořádku určitě. Přeju Vám úspěch a vraťte se nám v pořádku.


Děkuji a hodně zdaru. 

 

 

Projev prezidenta republiky na sněmu Svazu měst a obcí České republiky

Projev prezidenta republiky na sněmu Svazu měst a obcí České republiky

24.05.2019
Vážený pane předsedo, milý Františku, když jsme se viděli naposledy, tak se Ti narodil syn, a teď už je to...

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

23.05.2019
Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás u pravidelného...