ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

čtvrtek 16.05.2019

 

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který, jak vidíte, natáčíme v Lánech s panem prezidentem Milošem Zemanem. Až na to, že jej vzhledem k návštěvě Maďarska, státní návštěvě pana prezidenta v Maďarsku, předtáčíme v úterý, ale já věřím, že na aktuálnost názorů pana prezidenta to nebude mít vliv. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, jak jsem řekl, natáčíme v úterý, to znamená, pokud se tedy v úterý večer a ve středu a v průběhu čtvrtka stane něco neočekávaného, holt nebudeme mít aktuální informace. Ale jak jsem se tak díval na pořad různých schůzek, jednání, očekávaných událostí, tak si myslím, že se nic zásadního nestane. Pojďme k aktualitám, jako je to vždycky na začátek našeho rozhovoru, věci, které přinesl minulý týden. Ta hodně diskutovaná věc je to zvýšení spotřební daně na lihoviny a cigarety. A lidé o tom začínají hovořit, protože vlastně se dostalo ve známost, že dojde k výraznému zdražení. Je to správná cesta?

Ano. Víte, já už jsem se několikrát pokoušel odnaučit kouřit a zdražení cigaret, případně tabákových výrobků obecně, je považováno za cestu, jak se sníží počet kuřáků. Je to empiricky prokázáno, čím dražší cigarety, tím nižší počet kuřáků. Totéž pokud jde o lihoviny. Nikdy nebudeme národ abstinentů, nikdy nebudeme národ nekuřáků, ale tímto zdražením alespoň částečně omezíme tuto neřest. A kromě toho bude to slušný příspěvek asi tak deset miliard korun do státního rozpočtu.

Ano, ano, odhaduje se až deset miliard korun, ale ty spotřební daně, když zatížena je ta spotřeba, to znamená to zboží jako takové, lihoviny, cigarety jsou daně, které jaksi se relativně snadno vybírají a lidé se jim nemůžou vůbec nijak bránit. A mně trošku chybí úplně stejný tlak na zdanění firem, zisků firem. Hovořím samozřejmě o té sektorové dani. Znova se k tomu vracím, k té sektorové dani, bankovní dani.


Parlament může například zvýšit korporátní daň, o tom už se několikrát diskutovalo. Čili je to návrh, který lze předložit a o kterém se dá diskutovat. Ale v každém případě zaplať pánbůh alespoň za toto opatření, a já si nemůžu než přihřát svoji polívčičku, už dvakrát jsem Vám tady říkal, že chcete-li získat nějaké dodatečné příjmy do státního rozpočtu, je obtížná, ale výnosná cesta zrušit výjimky a osvobození od daně.

Ono to tak nějak utichlo, o tom se chvilku hovořilo, hovoříme o tom často my. Andrej Babiš nebo vláda se k tomu také vyjadřovala. Vím, že jste o tom hovořil s ministryní financí, ale už se o tom nemluví, už to tak zapadlo.

Já budu mít schůzku jako obvykle v červnu nebo v červenci s paní Schillerovou a s Andrejem Babišem, kde probíráme rozpočet, pak jako obvykle budu někdy v září na vládě ohledně rozpočtu a do třetice všeho zlého budu v Poslanecké sněmovně, kde budu rovněž poslancům doporučovat, aby byli odvážní a navrhli pozměňovacím návrhem zrušení některých výjimek.


Já jsem si tak trochu rýpl, každopádně ty daně z příjmu se mohou měnit až od 1. ledna 2020, takže je ještě dostatek času, aby tenhle ten Váš návrh, ta Vaše vize byla zrealizovaná, na to dostatek času je. Když jsem si rýpl do Vás, rýpnu si i trochu do Andreje Babiše, protože on mi v Duelu říkal, že to zvýšení spotřební daně jaksi nemusí být promítnuto do ceny. Stačilo by, kdyby ti výrobci a distributoři cigaret tu daň zaplatili z vlastního zisku, ale tak nějak zapomněl, že cena cigaret je regulována a ta cena musí být jednotná, a pokud jednou stát určí maximální cenu vyšší, no tak ti prodejci samozřejmě budou dodržovat tu cenu, která je regulována.

Kromě toho ona představa, že někdo dobrovolně sníží svojí ziskovou marži, je trochu naivní.

Přesně tak, já jsem, na tu moji námitku na zvýšení ceny těch cigaret Andrej Babiš reagoval takhle naivně, no tak já doufám, že nebude reagovat naivně...


Tady je, když už o tom mluvíme, spíš na místě protiargument, který se opírá o takzvanou elasticitu poptávky. To znamená, když zvýším cenu, možná poptávka klesne, a tím pádem ten daňový zisk nebo zisk z výběru daně nebude tak vysoký, jak se na první pohled zdálo.

Zatím Ministerstvo jaksi uvažuje o tom zvýšení a počítá s tím, že jaksi ta spotřeba příliš neklesne, až po nějakém jaksi blízkém horizontu. Pojďme od spotřebních daní dál.

Pane prezidente, teď v posledních dnech hnutí ANO slavilo sedmé narozeniny od svého vzniku. Když se ohlédnete zpátky, jak hodnotíte těch sedm let s hnutím ANO a sedm let s Andrejem Babišem?

Je to velký úspěch, který je zapotřebí ocenit, pokud nejsme závistiví. A pokud jsme realističtí, tak si musíme uvědomit, že toto hnutí má ještě rezervy, jak se říkávalo, pane správce, máte rezervy, a to především v počtu členů a tedy i v budování místních organizací. Teď se například stalo, že Andreje Babiše nepustili do Litomyšle.

Ano.

Ukázalo se, že v Litomyšli hnutí ANO vůbec nemá místní organizaci. A takových případů může být samozřejmě víc.

To máte naprostou pravdu, protože to zúžení členské základny politických stran, ne jen hnutí ANO, ale i ostatních, ve srovnání třeba s Rakouskem, Německem, tak ty politické strany jsou skutečně u nás velmi malé. Největší politické strany mají okolo dvaceti tisíc členů, což vzhledem k tomu, že dospělých lidí v republice je zhruba osm milionů, to je počet voličů, tak ta čísla spíše svědčí o tom, že o angažovanost v politických stranách lidé příliš velký zájem nemají.


A když se objeví nějaká nová strana, do které lidé vstoupí, tak ta strana se posléze tak zdiskredituje, já tady vždy uvádím jako příklad Věci veřejné, ale mohl bych uvádět i příklady další, že nakonec tento pokus nemá naději na úspěch.

Snad se dožijeme toho, kdy jaksi počet členů politických stran bude stoupat a současně nebude stoupat počet lidí, kteří se politikou chtějí živit, že se budou angažovat lidé, kteří mají normální práci mimo politiku a nedoufají v nějaké teplé křesílko na nějaké okresní správě silnic nebo zastupitelstvu a podobně.

Přesně tak.

No, víte, Andrej Babiš vlastně byl první z těch politiků, takzvaných jako nepolitiků, kteří přišli do politiky s tím rozbourat ten tradiční systém, s kterým lidé nebyli příliš spokojeni, proto jim dali prostor, aby vyrostli. Přišel i dříve než Donald Trump v Americe a uspěl. Proč to je, že v uvozovkách Vám, zkušeným politikům, kteří v politice strávili desítky let a jaksi svůj vzestup zahájili v těch tradičních politických stranách, Vám stále častěji fušují do řemesla v uvozovkách takoví jako amatéři? Teď to myslím v dobrém.

Tak zaprvé, to nejsou amatéři, jsou to profesionálové svého druhu, ale jejich profesionalita je založena na jiném paradigmatu, než je například paradigma moje. Možná, že jsem až příliš tradiční, já uznávám to rozdělení politického spektra a tedy i politických osobností na levicové a pravicové. Ve většině zemí tomu tak je, ale uznávám, že ne všude. U Andreje Babiše slyšíme, že je to strana pro všechny, čili není ani levicová ani pravicová. Teď například na Slovensku také paní Čaputová je všeobjímající, není ani levicová ani pravicová, a možná, že bychom našli i další příklady. Ukrajina, o tom vítězi prezidentských voleb se taky neví, jestli je levicový nebo pravicový. Tak uvidíme, jestli tenhle směr, já tomu říkám bez jakéhokoli pejorativního označení všeobjímající, to je to catch-all party, tak jestli tento směr se prosadí vedle toho tradičního dělení na pravici a levici, anebo ne.

Víte, co je ještě zajímavé? To máte samozřejmě pravdu, to Vaše konstatování je prostě pravda, tak, jak ji vidím i já. Víte, co je zajímavé, že čím více protestů proti Andreji Babišovi je, veřejných, politických a tak dále, tak tím větší jsou jeho preference, zatímco u těch dříve to bylo přesně naopak. Čím to je?


Já bych odpověděl velmi nezdvořile, protože protestující nemají důvěru široké veřejnosti, a tak si řeknou, když někdo takovýto protestuje proti Andreji Babišovi, tak je asi Babiš v pořádku.

Pojďme k další zprávě, a ta je taková, no trochu absurdní. Odvolaný ředitel Národní galerie. Ministr kultury Staněk odvolal ředitele Národní galerie pana Fajta a podle zákoníku práce je to prostě a jednoduše tak, že existuje pracovní poměr a k tomu byl jmenován do funkce generálního ředitele. Tím, že byl odvolán, mu nezanikl ten pracovní poměr a podle zákoníku práce ta Národní galerie mu musela nabídnout jaksi místo odpovídající jeho kvalifikaci. Tolik zákoník práce. Problém je, že ten dočasný ředitel Národní galerie mu nabídl místo finančního ředitele, a tedy pan Fajt byl odvolán kvůli finančním nesrovnalostem. Je to absurdní?

Je to velmi absurdní, mohli mu určitě nabídnout nějakou jinou profesi nějakého kurátora nebo něčeho podobného. Finanční ředitel v tomto případě je trochu komické a ono se zřejmě počítalo s tím, že to pan Fajt odmítne, což se také stalo.

No, ale média to rozmázla. Na mě to působilo takovým dojmem, že ten zastupující ředitel, ten dočasný ředitel je tak alibistický a tak úřednický, že mu pravděpodobně tahle ta hloupost nedošla, a pak tedy s údivem zíral, co okolo toho média udělala.


Tak, tak.

No, pane prezidente, za pár týdnů, nebo v podstatě za deset dnů nás čekají eurovolby a vrcholí volební kampaň jako každé volby. Sledujete ji trochu? Mnohdy ty zvláštní sliby politiků, jak nalákat voliče k tomu, aby je volili, a používají se tedy všemožné argumenty.  Je tam něco, co Vás zaujalo?

Ale tak dvojí kvalita potravin je téma, o kterém stojí za to přemýšlet. Některé jiné sliby mně připadají trošku nadnesené. Kateřina Jacques má dokonce volební plakát, na kterém, tuším, říká, nepustíme Čínu do Evropy,...

Ano, ano.

...když nás ona nepustí do Tibetu.

Ano, ano.


Akorát jde o to, že Čína se do Evropy příliš nehrne. Takže nechme Kateřinu Jacques s její znalostí biomasy Kateřinou Jacques a zabývejme se důležitějšími věcmi a důležitějšími lidmi.

I kdyby TOP 09, za kterou Kateřina Jacques kandiduje, získala úplně všechny euromandáty, které České republice jsou tedy vyčleněny, tak jsou to pořád jenom tři procenta z celku. To znamená, s těmi třemi procenty, nevím, co by tam přesně jaksi prosadili. S třemi procenty se toho příliš prosadit nedá.

Pane prezidente, mě ještě zaujala jedna věc, a to je zpráva o dotačním projektu z roku 2016, který vyhlásilo Ministerstvo pro místní rozvoj a týkal se jaksi sociálních bytů. V podstatě princip spočíval v tom, že spolek, pokud to byl registrovaný spolek, který si mohou založit tři lidé, to stačí, mohl žádat o dotaci na koupi bytu, který bude pronajímán za účelem sociálního bydlení. Problém je akorát v tom, že pokud tu dotaci získal, a ta dotace mohla být opravdu velká, třeba na byt v hodnotě jednoho milionu korun stačilo mít vlastních padesát tisíc korun a devět set padesát tisíc korun dodalo Ministerstvo. Problém je akorát v tom, že ta doba, kdy ten byt musel být používán pro ty sociální účely, byla jenom pět let, což je tedy absurdní. Teď si představte, že dostanete devět set padesát tisíc korun, dáte svých padesát tisíc korun a jenom pět let musíte ten majetek, který takto koupíte, používat pro ten daný účel a pak už je to jedno.

Víte, celý problém je v tom, že tato i minulá vláda několikrát dokonce v programovém prohlášení slibovala zákon o sociálním bydlení, a protože ten zákon je odborně náročný a je tedy těžké ho vypracovat, právě proto, aby nedocházelo k takovému zneužívání, které Vy máte na mysli, no tak se od toho ustoupilo, a myslím si, že je to chyba.

No, víte, já jsem tady chtěl naznačit, já samozřejmě nemám žádné důkazy, ale pokud je to takto hloupě uděláno, kdy opravdu někdo, tři lidé si založí spolek a za padesát tisíc korun získají byt za milion korun, a mohou, tedy pět let mají omezené užívání, ale po pěti letech už s ním můžou dělat, co chtějí. To je přeci hloupost, to přeci každého muselo napadnout. To znamená, já mám podobné podezření jako u solárních baronů, tady samozřejmě v menším, že to bylo vymyšleno pro kamarády a jejich kšeftíky.

Ale samozřejmě, že ano. Bohužel svět je takový a někdy ti politici, a čest výjimkám, mají někdy pocit, že politika je dojná kráva a že to není služba občanům, ale služba jejich vlastním kapsám, a takových případů je hodně. Vezměte si například poslanecké náhrady, kde lidé, kteří bydlí v Praze nebo na okraji Prahy, vesele inkasují náhradu za dojíždění. A tak bych mohl pokračovat dál a dál.

Tohle samozřejmě bylo zase z evropských fondů. Nejsou takovéto a podobné případy, o kterých slyšíme, právě tím pravým důvodem, proč lidé té Evropské unii a potažmo eurovolbám tolik nedůvěřují? Že se jim to prostě nelíbí?


Ale, pane Soukupe, jestli si myslíte, že důvěřovat vlastní byrokracii je vlastenečtější, než nedůvěřovat evropské byrokracii, tak jste na omylu.

Ale to je krásná reakce, to si budu pamatovat.

Přesně tak.

No, pojďme k události, která se stala v pondělí, a to je další demonstrace proti vládě a tedy tou, nebo tím formálním důvodem je demonstrace proti jmenování ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Už to bylo potřetí. Pojďme se k tomu vrátit. Co to znamená?

Znamená to, že se blíží evropské volby, že řada podivných zjevů, kteří vystupují jako řečníci na těchto akcích, a povšimněte si sám, kdo ty zjevy jsou, no tak představují v podstatě skupinu lidí, která byla v minulosti poražena ve svobodných a demokratických volbách, a teď se snaží prostřednictvím těchto demonstrací mobilizovat svoje stoupence vůbec ne kvůli Marii Benešové, ale kvůli tomu, aby šli k eurovolbám. Tak ať tam proboha jdou a ať ukážou, jaká je jejich reálná síla.

Já se budu, teď se pokusím s Vámi polemizovat. Já jsem se koukal na ten Milion chvilek pro demokracii a chci to tady jaksi oddělit, politiku a potom právo lidí demonstrovat. To právo demonstrovat, sdružovat se, shromažďovat, je nedotknutelné a valná většina těch demonstrantů tam prostě přišla vyjádřit svoji nespokojenost nebo odpor k Andreji Babišovi. To je zřejmé a na to mají plné právo.

Ale já jsem se díval na toho jaksi organizátora, to je to sdružení Milion chvilek pro demokracii. Mně přijde, že začínají se vyjadřovat k různým obecně politickým otázkám, nikoliv jenom k Ministerstvu spravedlnosti, a používají tedy takové ty abstraktní pojmy, jako je nezávislost justice, nezávislost médií, demokracie a podobně, pod kterými si můžeme představit, co chceme. A já jsem se díval, kdo to financuje, protože ta věc je poměrně nákladná produkčně. Ten jaksi vedoucí představitel, pan Minář řekl, že odešel ze studií, aby se mohl věnovat této činnosti, což samo o sobě znamená, že to tedy něco stojí. A já jsem si to našel. Je tam neziskovka AIESEC, TOP 09, ODS a zejména všichni možní podporovatelé Jiřího Drahoše, kteří sponzorovali kampaň Jiřího Drahoše. A tady je ta polemika, není to spíš než eurovolby, které jsou relativně nevýznamné, příprava pro další prezidentskou kampaň?

No dobře, ale ta bude za tři a půl roku, nebo za tři roky, chcete-li. To znamená, bylo by to trochu předčasné. Teď jsem zrovna v Monitoru četl, že svoji kandidaturu oznámil Jan Zahradil, panebože proč ne, a další a další budou přibývat, čili nechme se překvapit. Ale samozřejmě máte pravdu, že je to financováno neziskovými organizacemi, a já bych jenom uvedl, že ze státního rozpočtu se teď platí neziskovkám dvacet šest miliard korun. Dvacet šest miliard je velice slušná částka a já si vůbec nejsem jist, jestli všechny neziskové organizace stojí za to, aby byly financovány ze státního rozpočtu.

V těch číslech, která říkáte, jsou ale zahrnuty i třeba sportovní kluby, sportovní organizace.

Právě proto jsem řekl, že si nejsem jist, zda všechny.

Ano, ano.

Sport bych z toho klidně vyňal.

Určitě, ale já, my už pracujeme na tom, abychom zjistili, kolik peněz jde ze státního rozpočtu skutečně pro neziskové organizace, které se zabývají politikou, s politickým zaměřením. A to tedy zatím nevím, ale nějaké miliardy to budou určitě.

No, pane prezidente, víte, a teď mi dovolte pokračovat v té polemice. Teď je to tedy nezávislost justice, už několikrát jsme si řekli, že justici se nic neděje. Žádné zákony, které by umožňovaly větší zasahování výkonné moci do soudnictví nebo státního zastupitelství, tady nejsou. Nic takové se nedělo. Obecná polemika o jaksi počtu stupňů soudní soustavy nebo justiční soustavy, to není žádné zasahování do postavení justice. Ale stále dokola jsou tři jména na pozicích vedoucích činitelů státního zastupitelství už mnoho let, a ta jména jsou Pavel Zeman, Ivo Ištvan a Lenka Bradáčová, kteří se stále dokola v každém okamžiku, kdy se hovoří o justici, vyjadřují k osobě ministra. Já si pamatuji, když byl odvolán ministr spravedlnosti Pospíšil, že tato tři jména byla ve funkcích tam, kde jsou teď. Stále se o tom hovořilo, vyjadřují se k pozici ministra. Ivo Ištvan stál za zásahem na Úřadu vlády, on tam poslal policii, to nebyla jaksi akce policie. Za to odpovídá státní zástupce. Proč se tito tři státní zástupci stále dokola vyjadřují k osobě ministra spravedlnosti?

Třeba se bojí o svoji pozici. Pavel Zeman je tam už osm let, říká se o něm, že je poněkud neviditelný. Lenka Bradáčová má nesporně jeden zářez na pažbě, a to je David Rath, ale to už je taky asi sedm let, že? A Ištvan, ten vždycky udělá nějaký humbuk, a pak z toho jsou opravdu jenom ty kabelky Jany Nagyové. Takže myslím si, že ta obava o jejich řekněme pozice není zcela neoprávněná, ale Marie Benešová naprosto jasně řekla, že ona je odvolávat nebude.

No jistě, ale demonstrace jsou za nezávislost justice a tito lidé se stále dokola objevují v médiích po mnoho let v případech politických souvislostí, je to tak. Já Vám dám takovou paralelu. Policejní prezident, ať si myslí o ministru vnitra, co chce, tak se k osobě ministra vnitra ze služební povinnosti většinou nevyjadřuje buď vůbec, anebo velmi neutrálně. Náčelník generálního štábu o ministru obrany velmi distingovaně a většinou vůbec. U státních zástupců, kteří jsou součástí moci výkonné, to znamená, ministr spravedlnosti skutečně odpovídá za jejich práci, stále vidíme tyhle tenze, ale mně to nepřijde v pořádku.


Pokud jde o Marii Benešovou, nepochybuji o tom, že jako bývalá nejvyšší státní zástupkyně má dostatek zkušeností, aby v těchto věcech udělala pořádek, což nutně neznamená odvolání těchto tří lidí, ale například laskavé doporučení, aby se věnovali více své práci a méně poskytování rozhovorů.

Přesně tak, protože ministr spravedlnosti, co se týká nejvyššího státního zástupce, tak vládě navrhuje odvolání nebo jmenování. Pokud toto ministr spravedlnosti ze zákona může, no tak se samozřejmě musí zabývat činností státního zastupitelství a nejvyššího státního zástupce, protože kdyby se nezabýval, jak by mohl vládě předkládat návrhy. To přeci je nesmyslné. A tady se vytváří stále dojem, a já mám takový pocit, že státní zastupitelství tomu velmi přikládá, že ministr spravedlnosti se státním zastupitelstvím nemá nic společného. To přeci není pravda. Do personálních jaksi záležitostí tam zasahovat musí. To neznamená, to samozřejmě neznamená, že může kontrolovat nebo ptát se, co který konkrétní státní zástupce dělá v tom konkrétním živém spisu, o tom žádná diskuze není, stejně jako ministr vnitra nemůže zasahovat do vyšetřování policie. Rozumíte mi? Proč je to?


Dobře, tak pronesl jste poněkud delší přednášku, ale protože s Vámi v zásadě souhlasím, tak to nebudu komentovat, abychom mohli jít k dalšímu tématu.

No dobře, no dobře, tak k té zprávě, kterou Marie Benešová pro Vás vypracovala, a politici jaksi se velmi snaží se k ní nějak dostat. Měl to být podklad pro Vaše expertní jednání Vašeho poradenského týmu.


Ta zpráva je důvěrná, ale to, co mohu klidně říci, protože to už bylo publikováno, je, že se opírá o vyšetřování dvou kauz. Jedna kauza se jmenuje Beretta a druhá kauze se jmenuje Neograph, to je nějaká tiskárna.

Ano.

A to je vše.

Tak odejdeme od toho tématu. Já jsem schválně tedy diskuzi o státním zastupitelství, jejich vztahu k Marii Benešové, já jsem to chtěl vysvětlit, omlouvám se, že jsem Vás trochu zdržoval, a ty demonstrace schválně dával vedle sebe, ty zprávy. Uvidíme v budoucnosti, jestli spolu souvisí.

Máme tady, a to je zajímavé, dvě hypotézy. Hypotézy demonstrace proti Marii Benešové, ty jsou celkem nesmyslné, protože jakéhokoli ministra navrhuje premiér a jmenuje prezident a nikomu dalšímu do toho nic není, anebo, a to je hypotéza, kterou jste teď řekl Vy, že už je to příprava a prezentace některých kandidátů na prezidenta za tři nebo tři a půl roku. Nic proti tomu, ale myslím si, že ti kandidáti by v takovém případě měli mít nějaký konkrétní pozitivní program, a ten zatím nemají.

Anebo kandidátky.


To taky.

Dobře, já jsem si trošku rýpnul do jednoho ze jmenovaných. Dobře, pane prezidente, Vy a média. Začněme blok o médiích. Některými médii jste kritizován teď, že jste po volbách omezil výjezdy do krajů. Je to pravda, nebo je to nedorozumění?


Podívejte se, řekněme si fakta. Já jsem zatím navštívil Moravskoslezský kraj, kraj Ústecký, kraj Olomoucký a teď kraj Karlovarský. Takže pět krajů, nebo čtyři, to je celkem jedno. V každém případě je toho dost a teď pojedu na Vysočinu.

Na Vysočinu.

A je zajímavé, že mě kritizují ti, kdo si předtím stěžovali, jak jsou ty cesty nákladné. Přitom víte, proč jsou relativně, a pouze relativně, nákladné? Protože tam byly pracovní obědy a pracovní večeře s osobnostmi kraje, s podnikateli, s krajskými politiky. To se vůbec netýkalo mé delegace, ale budiž. Teď pan hejtman Čunek asi před rokem prohlásil, že na pohoštění mé delegace věnuje třicet tisíc korun. No tak jsem se rozhodl, že až přijde řada na Zlínský kraj, tak vůbec nepojedu na krajské zastupitelstvo, ale navštívím jenom města a obce, kde jsem dostal nejvíce hlasů, čímž panu Čunkovi ušetřím i oněch třicet tisíc korun.

Já vím, ale ty částky vzhledem k nákladům státního rozpočtu, k nákladům na reprezentaci jsou směšné.

Jsou samozřejmě komické, ale lidi, když si to sečtou a když si neuvědomí právě ty náklady na tyto akce, které jsem Vám uvedl, no tak si myslí, že se tam živíme kaviárem a zapíjíme to šampaňským.

Já vím, ale mně to od začátku, ta debata o nákladech na krajské cesty, přišla legrační, protože náklady na výjezd prezidenta republiky do krajů možná ani nedosahují jaksi částky, kterou utratí každý ministr při výletu nebo pracovní cestě do Bruselu a jednání, které tam dělají dennodenně. To prostě tak je.

To je dost pravděpodobné.

No, zůstaňme u těch médií. Víte, co mě zaujalo, pane prezidente? Potom to budu se snažit nějak zobecnit, zpráva, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se teď usnesla, že televize Prima Vám nadržovala v debatě kandidátů na prezidenta v lednu roku 2018 a že televize Prima podle usnesení té Rady pro rozhlasové a televizní vysílání má tenhle nedostatek napravit. Napadá Vás, jak to má udělat?


No jistě, může pro velký úspěch zopakovat moji debatu s panem Drahošem a dát panu Drahošovi o něco více minut, než měl minule.

No, ono to jaksi vyvolává dojem, víte, státní úřad, ano, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je státní úřad. Přečetli jsme si, že jinak postupovat nemohou, že ten zákon jim prostě ukládá povinnost dát výzvu k nápravě a teprve poté mohou ukládat sankci. To znamená, oni z formálního hlediska jaksi jinak postupovat nemohli. Ale nesvědčí to o úplné absurdnosti takového postupu?

Já jsem Vám ve své odpovědi tu absurdnost řekl, protože samozřejmě žádná diskuze prezidentských kandidátů se logicky nemůže opakovat. Já jsem si přečetl v Monitoru, že tam jsem měl o několik minut více než pan Drahoš. Upřímně řečeno, mít o několik minut více může být plus, ale taky minus. Můžete se znemožnit, pane Soukupe.

No ano, ale instituce Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, nepochybně si teď touto debatou zase vysloužím nějakou pokutu nebo něco podobného, ale každá volba každého člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je doprovázeno politickou bouří, je to politikum. Naposledy tam byl zvolen pan Petrov a pan Jakl, kteří tedy jsou osoby s vlastními názory ne úplně mainstreamovými, a vyvolalo to bouři. A potom ta samá rada vydává takováto rozhodnutí, takováto nesmyslná rozhodnutí. Potřebujeme to? Nemělo by to řídit normálně nějaké ministerstvo?


Ale kdyby to řídilo Ministerstvo kultury, já bych nebyl proti tomu.

No protože stejně ti členové té rady jsou jmenování politiky a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se pouze tváří jako nezávislý orgán, vždyť její členové jsou jmenováni politiky a okolo jejich jmenování nebo volby je politická bouře. Není přeci, není to jenom alibi?


Víte, já si pořád, i když se opakuji, vzpomenu na tu americkou volební noc, že. A vzpomeňte si, jak teď třeba Česká televize ve svých pořadech, jsou dva, 168 hodin, a co je to druhé? Reportéři, že?

Reportéři České televize.

Tak je naprosto jednostranně politicky zaujatá. No, kdyby se takhle měřilo všem a bušilo se do všech, já bych byl pro. Když se buší jenom do jednoho, je to chyba.

Ono také na druhou stranu ministr je odpovědný médiím, jaksi média ho kritizují. Ministr může být interpelován poslanci, je členem vlády, která se zodpovídá veřejnosti. Tyhle ty rady, ať už jde o Radu pro rozhlasové televizní vysílání, Radu České televize a Radu Českého rozhlasu, to je takový zvláštní mezičlánek, stejně jsou tam politici, ale tváří se nezávisle.


Vy jste teď řekl jednu strašnou větu. Ministr je odpovědný médiím. Doufám, že to odvoláte, protože je to nesmysl.

Ale formálně jistě ne, ale jaksi je zvykem, že se zodpovídá médiím a ty informace...


Ano, ministr, který by byl zbabělý, by byl možná i odpovědný médiím. Ale podívejte se, když už chcete o těch médiích mocí mermo mluvit, tak jakým médiím mám být odpovědný, koho si mám vážit, koho si mám nevážit? Já nevím, kdybych to bral letem světem, v deníku Právo je brilantní Keller a dle mého názoru užvaněný Koukal. No tak koho si mám vážit, koho mám brát vážně?

Pana profesora Kellera, jistě.

V Deníku je moudrý Ivan Hoffman a ukřičená Kateřina Perknerová. Koho si mám vážit? V Mladé frontě je zajímavá dvojice Plesl a Kolář, a pak je tam nějaká bulvární drbna, která se jmenuje Valášek. A poslední, no tak v Lidových novinách tam sice říkám, že je to náš nejhloupější deník, ale budiž, je tam přece jenom jeden novinář nebo komentátor, který alespoň někdy přemýšlí, a já si teď nedokážu, to není póza.

Schneider?

Prosím?

Pan Schneider?

Ne, ne, ne, ne, ne. Vzpomenout na jeho jméno, ale opravdu to není póza, teď jsem to jméno zapomněl. A naopak nepřemýšlející je Kamberský, na toho si pamatuju.

Já vím, ale já jsem tu debatu o médiích spíše směřoval k těm médiím veřejné služby, protože ta jsou financována z daní občanů. Soukromá média, já vím, můžeme s nimi nesouhlasit, což samozřejmě já, moje preference médií jsou podobné. Já některá média tedy skutečně nemusím, ale ctím svobodu slova a mají právo pokusit se oslovit veřejnost, mají právo na fungování a média jsou skutečně nezastupitelná. Jak jinak by se lidé dozvěděli o činnosti vlády, politiků a podobně? Jak jinak by to bylo? Média musíme chránit, ten princip fungování, ne samozřejmě ta která konkrétní média, s kterými nesouhlasím, ale je to stejné jako u těch demonstrací, musíme chránit právo lidí demonstrovat.

A brání jim někdo, aby demonstrovali?

Ne, ne, ne. Já to jenom konstatuji, ale u těch veřejnoprávních médií, která jsou jaksi také na paškálu jako symbol demokracie. No tak já teď na jedné akci jsem viděl tři štáby, České televize, Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře. Je to nezbytně nutné mít tři média veřejné služby financovaná z daní na jedné akci? Je to nezbytně nutné?

Podívejte se, jestliže tady mám soukromé médium, které nebude sát ze státního rozpočtu a bude odkázáno na příjmy z diváků, příjmy z reklamy a tak dále, jako je například právě televize Barrandov, tak si může publikovat, co chce, a má na to svaté právo. Pokud jde o zákon, který se týká veřejných médií, no tak ten především ukládá vyváženost a objektivitu zpravodajství. Takže je povinností upozornit na to, když k této objektivitě nedochází. Já už jsem mnohokrát říkal, že Česká televize podle mého názoru nadržuje TOP 09, ale jak vidíte z průzkumů veřejného mínění, tak TOP 09 to stejně vůbec nepomáhá.

No to je sice možné, ale Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která je jaksi složena z politiků, z politiků nebo politicky navržených nominantů, dodržuje ten mainstreamový názor a nic takového nezjistila. Žádné TOP 09 se nenadržuje. Nadržuje se Vám televizí Prima, to zjistila a má se
to tedy odstranit.

Nevím o tom, že by televize Prima byla televizí veřejné služby. Je to soukromá televize.

No, to sice není, ale...


A teď dokonce bude pohlcena CNN, což bude docela dobře.

No, ona nebude pohlcena, oni mají jenom licenci...


No dobře, ale tak.

...od CNN na vysílání zpravodajského...

Bude tam silný vliv, dejme tomu.

Zpravodajského kanálu. No, to nevím, jestli tam bude silný vliv. A není na čase tedy debata o určité redukci těch médií veřejné služby? Upřímně řečeno, nemáme veřejnoprávní noviny, nemáme veřejnoprávní internetový portál, nemáme veřejnoprávní časopisy a podobně. Máme veřejnoprávní televizi a rozhlas. Upřímně řečeno, jaksi ten exkluzivní obsah a ten exkluzivní dosah na veřejnost, jaký měly dříve, už dávno nemají.


Je pravda, že výsledky některých voleb ukazují, že i když média stála na opačné straně, jak soukromá, tak veřejnoprávní, tak stejně občané volili jinak. A já jsem několikrát ve Vašem pořadu upozorňoval na to, že se přesouvá zájem k internetu, že už asi osmdesát procent rodin má internet. A tak by se chtělo říci, že přijde den, kdy vyjde poslední číslo papírového deníku, protože už ho nikdo nebude kupovat.

Je to možné, já jenom upozorňuji na to, že média tedy té veřejné služby v kontextu toho občany stojí deset miliard korun ročně.

No, pojďme tedy od médií k armádě. Pane prezidente, armáda se, zdá se, konečně rozhoupala a začíná tedy zadávat zakázky na nákup vojenské techniky. Předpokládám, že to kvitujete?

Samozřejmě, že ano.

Platí to, ta teze, že armáda se při nákupech vždycky připravuje na minulou válku?

Ale to je spíš než technika koncept té války, například teritoriální obrana versus mise v zahraničí. Podívejte se, já už jsem jednou říkal, že bych byl nerad, aby naše armáda znovu obnovila jezdectvo, tak důstojníci se tomu zasmáli a nepochopili, že ta analogie má hlubší význam a že mohou existovat i zastaralé druhy techniky, které nejsou totožné s jezdectvem. Ač jsem laik a netroufám si mluvit do všeho, tak se mi zdálo, že důraz na vybavení naší armády drony mně připadá jako užitečný, a s potěšením jsem zaznamenal, že už v akvizičním plánu se s pozorovacími, nikoli bojovými drony počítá.

No, proti tomu nediskutuji, užití dronů nebo bezpilotní techniky je stále častější a ve světových konfliktech, které bohužel stále ještě jsou, to můžeme vidět. Ale já bych se chtěl vrátit k těm nákupům armády. Nákup za padesát tři miliard korun, má to být dvě stě deset pásových bojových vozidel. Tam se stala taková věc, a pokud jsem se na to dobře koukal, tam vypadla jaksi ze zadávací dokumentace podmínka, aby se na té zakázce podílela kopřivnická Tatra, což je tradiční dodavatel vojenské techniky a podvozků pro všechny tyto věci. A armáda říká, my chceme vozidla 8x8 nikoliv Tatru, takže Tatra nebude preferovaný dodavatel, což tedy z mého pohledu, nejsem expert na vojenskou techniku, pro zkoušený Moravskoslezský region není moc dobrá zpráva.

Máte pravdu a každá normální země a každá normální armáda má v zadávacích podmínkách podporu domácího průmyslu, což se mimochodem netýká jenom vojenské techniky, ale například, když se teď bude budovat nový jaderný reaktor, tak jistě také budeme chtít české subdodávky a tak dále a tak dále. A Tatra je skvělá firma a bylo by dobré, aby se o ní naše armáda trochu více starala.

No, oni budou argumentovat, že tam je čtyřicet procent podmínka zapojení českého průmyslu.


No, no, no.

Ale ta Tatra vypadla. Já mám takové jaksi pochyby o tom, že by to bylo nějak zvlášť jinak myšleno, než že se má zapojit vojenský opravárenský podnik, který armáda tak jako tak vlastní. To je tedy moje pochyba, kterou asi nemůžeme dál rozvíjet prostě proto, že k tomu nemáme důkazy.

Dobře, zeptám se na to určitě, až s ním teď budu mluvit, ministra obrany, protože Tatra je skvělý podnik, jak už jsem řekl, a neměla by být diskriminována.

No, a když to zobecním, do jaké míry je rozšířená praxe ve státní správě, že ministerstva, armáda, policie, všechny možné úřady si dopředu vyberou věc, kterou prostě chtějí koupit, a pak si na to zpětně dopíšou zadávací dokumentaci tak, aby to z toho nebylo tak vidět. Ale ty podmínky a technické specifikace jsou jasně určeny pro ten konkrétní produkt, který oni dopředu si řekli, že chtějí, ať už oprávněně nebo neoprávněně. Myslíte si, že je to rozšířená praxe?

Já jsem si toho všiml třeba u Pumy, kde se vede ten spor, jestli ta věž má být posádková, nebo bezposádková, ale protože nejsem odborník, nechci mluvit do všeho, tak k tomu se raději nevyjadřuji. Jenom podotýkám, že když jsem sledoval některé válečné filmy, tak první co se z tanku odstřelilo, byla právě věž.

Tak, pane prezidente, náš čas se pomalu a jistě blíží ke konci a moje závěrečná sada otázka je samozřejmě na Vaši návštěvu Maďarska. Co od ní můžeme očekávat?

Tam je několik zajímavých věcí. My máme s Maďarskem dobrou a rostoucí obchodní výměnu a, až na jeden případ jednoho podniku, naše podniky v Maďarsku a maďarské podniky u nás jsou na tom dobře. Ten jeden český podnik prý nedostal investiční pobídku, tak se na to ještě zeptám. Maďarsko je samozřejmě zajímavé i tím, že buduje jadernou elektrárnu, a protože ta původní elektrárna byla stavěna Škodou Jaderné strojírenství, je naděje, že tam budou české subdodávky, za které je ovšem potřeba lobbovat. Stejně tak jako za tu obvyklou triádu, to znamená trolejbusy, tramvaje a autobusy.

A pak je docela zajímavá věc, na kterou se také zeptám, že Maďarsko uzavřelo dohodu o strategické spolupráci s firmou Huawei, a už dokonce podepsalo i kontrakty, obchodní kontrakty, na vybudování sítě 5G, což je i téma pro Českou republiku. My ovšem tady máme poněkud pošukaného ředitele Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost, zatímco Maďarsko takovou osobu nemá.

No, ta jaderná energetika, Vy tam navštívíte, a v době, kdy budeme vysílat, už budete mít po té návštěvě jaderné elektrárny ve města Paks, a tam je taková zajímavá věc. Oni v roce 2014 uzavřeli smlouvu s konsorciem ruským o výstavbě nového bloku, ale zatím to tam zeje prázdnotou a zdá se, že se to nehýbe. Není to takové poučení pro nás?

Upřímně řečeno snad každý jaderný reaktor má zpoždění a překročenou rozpočtovou cenu. Ve Finsku je to dokonce už asi osm let. Ale na druhé straně jsem se na to ptal Viktora Orbána, a ten mi říkal, že část toho zpoždění je způsobená tím, že Evropská komise dlouho váhala, jestli má umožnit tu smlouvu s Rosatomem, nebo ne. Nakonec to umožnila, ale tím se to všechno protáhlo.

Takže tam z důvodu vyšší moci, tedy rozhodování v Bruselu, se to protáhlo. A pak je tady taková zkušenost s Čínou. Já jsem se díval, že Maďaři podepsali smlouvu s konsorciem čínských firem na výstavbu železničního koridoru z řeckého města Pireus do Maďarska, a Číňané tam měli mít osmdesát pět procent a nakonec z toho nic nebylo. Budete s nimi mluvit i o jaksi našich čínsko-českých zkušenostech a zkušenosti s Číňany? Protože Maďaři mají taky své zkušenosti.


Rozhodně se na ty zkušenosti zeptám a necháme se překvapit. V každém případě Číňané teď mají řecký přístav Pireus, jak jste sám řekl, no a uvidíme, jak z toho budou expandovat dál.

Mimo jiné Číňané investovali v Maďarsku dvě až tři miliardy dolarů, což je poměrně hodně.

Tam je, myslím, to spojení, železniční spojení Budapešť-Bělehrad, pokud se nemýlím.

Tuším, že ano.

Že?

Tuším, že ano, ale dvě až tři miliardy dolarů je poměrně hodně. Problém je v tom, že Viktor Orbán, který je Číně diplomaticky nakloněn, a Vy jste hovořil o Huawei, jaksi na tom nemá příliš velkou zásluhu, protože většina těch investic připlynula do země před rokem 2010, to znamená před nástupem Viktora Orbána k zemi, k moci. A upřímně řečeno pro tu zem...

Ale tohle bylo freudistické přeřeknutí.

To byl přeřek, k moci. Ale pro tu zem to příliš velký význam ve smyslu ekonomické přínosnosti, ta diplomatická náchylnost k Číně, neměla, jestli mi rozumíte. Takto jsem to myslel.

Podívejte se, já teď sleduju jinou věc, a sice obchodní, respektive celní válku mezi Čínou a Spojenými státy. A to je typická hra ne s nulovým, ale se záporným ziskem pro obě strany, protože v učebnicích ekonomie pro první ročník se dočtete, že protekcionismus je dlouhodobě škodlivý. No bohužel jsou politici, kteří ty učebnice zřejmě nečetli.

Jako důsledek té nové vlny toho obchodního sporu zavedení cel na jedné i druhé straně, jaksi výsledkem je, že akciové trhy v Americe padají volným pádem, takže ta očekávání finančních trhů jsou vyloženě negativní. Já tedy nevím, jak čínské akcie, ale americké akcie to postihlo velmi hodně, to je pravda.

Pane prezidente, já už více otázek nemám. Děkuju Vám za rozhovor.

Tak dneska to bylo velmi, velmi poklidné. Dal jsem Vám hodně času, abyste vyjádřil svůj názor, protože teď už se objevují první jména kandidátů na prezidenta, a když Jan Zahradil poskytl interview, kde tuto možnost nevyloučil, proč Vy jako majitel soukromé a tedy nezávislé televize byste nemohl i tento pořad nebo jiné pořady použít, abyste informoval o svých názorech. Tak, budu Vám držet palce jako všem dalším kvalitním, zdůrazňuji kvalitním, kandidátům.

Děkuji Vám.

Rádo se stalo.  

 

Projev prezidenta republiky na sněmu Svazu měst a obcí České republiky

Projev prezidenta republiky na sněmu Svazu měst a obcí České republiky

24.05.2019
Vážený pane předsedo, milý Františku, když jsme se viděli naposledy, tak se Ti narodil syn, a teď už je to...

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

23.05.2019
Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás u pravidelného...