ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad FTV Prima Partie Terezie Tománkové

neděle 06.09.2020

 

Krásné nedělní dopoledne, zdravím Vás na Primě a CNN Prima News u Partie. Dnes ji pro vás výjimečně natáčíme na zámku v Lánech a mým hostem je prezident České republiky pan Miloš Zeman. Dobrý den, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.

Pane prezidente, dovolím si být na začátek osobní, jak se cítíte, jak se hojí Vaše zranění?

Obě dvě operační rány se hojí dobře, v pondělí mně vytáhnou stehy a zlepšuje se to každým dnem, což jsem rád. Chtěl bych při této příležitosti velice poděkovat všem, kdo mně přáli brzké uzdravení, ať už to byla řada prezidentů, ale řada Českých občanů, a já si těchto přání vážím samozřejmě úplně stejně a doufám, že těmto přáním vyhovím. Ale víte, já jsem tohoto času v pětinedělí, ne v šestinedělí, ale v pětinedělí, protože po šesti týdnech, a já mám jeden týden za sebou, se tato ortéza, které říkám kšandy, odstraňuje, a tím se vracím do normálních kolejí.

Co to znamená? Jaký bude Váš další program?

Tak já pevně doufám, že ještě před 28. říjnem budu zcela fit. Strávil jsem tady v Lánech několik týdnů prací nad životopisem asi čtyřiceti vyznamenaných, a byla to krásná práce.

Já Vám slibuji, že se o 28. říjnu ještě budeme bavit, ale jestli mi prozradíte, jak to zranění a operaci v celkové narkóze, jak to snášela Vaše paní, Vaše dcera? Měly o Vás strach?

Moje žena mě pravidelně každý den ošetřuje spolu s paními, které taky v Lánech pracují, a pokud jde o moji dceru, máme trochu smůlu, naše babička upadla podobně jako já, tedy moje tchýně, abych byl přesný, a Kačenka, tedy moje dcera, je s ní v nemocnici.

Jaký jste pacient, pane prezidente? Jste poslušný pacient, posloucháte rady lékařů?

Tak to se zeptejte spíše lékařů než mě. Ale já bych o sobě řekl, že jsem poslušný pacient. 

Co se týče politiky, kdy máte nejbližší jednání politické? Kdy na zámku v Lánech přivítáte návštěvu?

V úterý bych měl přivítat premiéra Babiše a prvního vicepremiéra Hamáčka, budeme spolu diskutovat o obsazení předsedy ÚHOSu, tedy antimonopolního úřadu, a další pondělí se setkám na pravidelné večeři opět s premiérem, pak plánujeme expertní tým k státnímu rozpočtu a další akcí bude porada nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice. Jak vidíte, to zranění celkem nebrání akceschopnosti, pouze je trochu nepohodlné.

Pane prezidente, jak sledujete vývoj koronaviru a boj s tou nákazou? Čísla strmě rostou, ve středu 650 nakažených, včera, natáčíme spolu v sobotu v poledne, skoro 800 lidí pozitivně testovaných, čtyři ministři jsou v karanténě, covid pozitivní je i hlavní hygienička, v nemocnici je populární zpěvačka Hana Zagorová. Děsí Vás ta rostoucí čísla a ta situace?

Já se o tom samozřejmě nechávám pravidelně, každý den informovat a řeknu Vám názor, který Vás možná překvapí. Pro mne je základní údaj nikoli počet nakažených, ale počet zemřelých, protože nákazu můžete vyléčit, ale smrt je bohužel jenom jedna. Až dosud se počet zemřelých pohyboval mezi nulou a jedničkou, teprve poslední den vyskočilo na tři. Uvidíme, jaká bude tendence, ale znovu opakuji, prosím všechny občany, nepodléhejte panice. Protože myslím si, že vláda, epidemiologové a všichni ostatní dělají všechno, co mohou. Já sám jako laik bych jenom vyjádřil názor, že by bylo asi dobré, aby roušky byly povinné jenom v ohniscích nákazy, kterých je 160, zatímco všude jinde by měly být roušky dobrovolné. A myslím si, že pokud se podaří uhasit podle semaforu ohniska nákazy, tak se to může postupně měnit a zlepšovat. 

Dovolím si polemizovat. Česká společnost je poměrně polarizovaná, jsou tady zastánci toho, že by ta opatření měla být tvrdá. Pak jsou tady lidé, kteří je úplně odmítají. Myslíte si, že pro Čechy něco jako dobrovolnost bude stačit?

Já bych to tedy řekl jinak. To, co já doporučuji a opakuji, že se cítím jako laik, je selektivní, nikoli plošný přístup, to znamená, proč zavádět roušky a další omezující opatření v regionech, kde se vám nevyskytne jediný nakažený. A naopak buďme velmi přísní ne jenom kvůli Techtle Mechtlím, ale i kvůli dalším ohniskům, a tam byl bych pro silná, drastická omezující opatření. 

To znamená roušky všude, nebo jaká další...

Nejenom roušky všude, ale i další omezení. Konec konců třeba teď v Praze se budou bary a restaurace zavírat ve dvanáct hodin, což pokládám za velmi správné.

Nějaká další opatření byste vládě doporučil?

Já se v žádném případě nedomnívám, že bychom jakýmikoli opatřeními měli vypnou ekonomiku. A všechno, co ekonomiku nevypíná, co se týče, řekněme, trávení volného času, ale i sportu, i kultury, tam bych, jde-li o ohnisko nákazy, byl velmi drastický a velmi razantní. 

Pane prezidente, ovlivňují podle Vás volby, blížící se volby a probíhající kampaň chování vlády? Roušky a další opatření jsou velmi nepopulární, jak vidíme, část společnosti je na ně vysloveně alergická. Hraje to roli?

Samozřejmě, že volby na chování jakékoli vlády mají vždy vliv, ale to není případ v souvislosti s koronavirem. Pokud se samozřejmě nedomníváte, že koronavirus si připravuje volební lístky jak pro krajské, tak pro parlamentní volby a snaží se působit tak, aby zvítězila jím preferovaná strana.

To se nedomnívám, ale pan ministr zdravotnictví ohlásil nějaká opatření od 1. září, pan premiér potom řekl, že s tím spokojený není, opatření  zmírnil, v podstatě vláda vzala zpátečku a pan premiér byl pod palbou kritiky, že příliš podléhá veřejnému mínění, tak proto se ptám.

Podívejte se, v každém případě si myslím, že nejsou dobrá plošná opatření. V tom případě, který zmiňujete, tak šlo o roušky ve školách, a je celkem jasné, že když děti mají sundat roušky ve třídě a nasadit je na chodbách, tak to není úplně logické, že?

Šlo také o roušky v obchodech a obchodních centrech, v tom původním plánu to bylo.

Všude tam, kde dochází ke shlukování velkého počtu osob, je namístě opatrnost, ale znovu opakuji, tam, kde je ohnisko nákazy, a nezapomeňte, že v České republice je šest tisíc pět set obcí a měst a jenom sto šedesát ohnisek nákazy. Právě proto varuji před panikou, buďme opatrnými optimisty.

Jakým slovem byste tu situaci zhodnotil teď v České republice?

Asi tak podobně, jako v jiných zemích. Já samozřejmě každý den na teletextu, kde je to publikováno, studuji míru nákazy v jednotlivých zemích. Jak víte, nejhorší situace je v Chorvatsku.

Ano.

Ještě horší než u nás. V některých zemích je to samozřejmě lepší, ale nezapomeňte, že není tak důležité, kolik je nakažených, ale je strašně důležité, kolik je zemřelých, a tam jsme na tom pořád dobře.

Nicméně některé okolní země se o Česko už zajímají. Slovensko včera řeklo, že zvažuje, že dá Českou republiku na ten červený semafor, to znamená, že Slováci, kteří by se vrátili z Česka by museli do karantény. Pracuje s tím vláda dobře? Neměla některá opatření přijmou dřív?

Ale vždyť my děláme totéž vůči jiným zemím, třeba vůči Španělsku nebo Rumunsku. Maďaři dokonce uzavřeli hranice ještě před tím, než naše čísla počtu nakažených vyskočila nahoru. Ten způsob, jak se bránit uzavření hranic, já v zásadě schvaluji.

Čili schvalujete postup Maďarska, které zavřelo hranice, ale bylo vstřícné k některým zemím V4.

Nejenom Maďarska, já jsem i v zájmu podpory domácího cestovního ruchu, ale to byl samozřejmě sekundární důvod, doporučoval, abychom trávili svoji dovolenou taky v této krásné zemi a aby zahraniční cestovní ruch byl alespoň na jeden rok omezen. 

Promiňte, neměl jít předseda vlády příkladem?

Myslíte, že byl na Krétě?

Ano.

Kréta je také hezká, buďme tolerantní.

Chápu. Měl by stát seniorům poskytnout roušky a respirátory, jak premiér Andrej Babiš navrhoval ve čtvrtek? Je to dobrý krok?

Nic proti tomu. 

Souhlasíte s tím?

Ano.

Vy se, pane prezidente, sám osobně nějak chráníte? Jste testován průběžně, nebo jak s tou situací Vy zacházíte?

Chráním se, protože jako nemocniční pacient a nyní rehabilitovaný pacient nepřicházím v podstatě, s výjimkou půvabné moderátorky, do styku téměř s nikým jiným než s personálem v lánském zámku.

Necháte se očkovat, pane prezidente, proti koronaviru, až bude k dispozici vakcína?

Bude-li k dispozici vakcína, tak možná ano.

Říkáte, bude-li, je tam podmiňovací způsob. 

Samozřejmě, že ano.

Jak vnímáte ty zprávy, které přicházejí od farmaceutických firem, ty jsou velmi nadějné.

Já si myslím, že je to do jisté míry reklama těchto firem, a vůči marketingu já jsem naprosto imunní.

Pojďme na ekonomiku a na ekonomická, politická opatření. Velké politické téma posledních dnů, pět tisíc korun pro seniory a pobiratele dalších invalidních důchodů, starobních, pozůstalostních důchodů, promiňte. S tím souhlasíte?

Víte, já nemám nic proti jednorázovým, tedy neopakujícím se dávkám. Včetně těch pěti tisíc korun pro seniory, včetně pětadvacítky pro živnostníky, to už je starší věc, ale na druhé straně to, co mě znepokojuje, je pokus nabourat díru do státního rozpočtu takovými úlevami, které by byly trvalé, to znamená, které by se opakovaly každý rok. Příkladem je ta zvažovaná patnáctiprocentní daňová sazba z příjmu, která by podle některých odhadů znamenala příjmový výpadek státního rozpočtu v intervalu mezi sedmdesáti a devadesáti miliardami korun. A teď si, prosím, uvědomte, že z toho budete čerpat nebo nečerpat na investice, na zdravotnictví, na školství, kulturu, sport, veřejnou dopravu, desítky dalších výdajů, a já nejsem proti rozumnému zadlužování, ale jsem také pro rozumné úspory a snížení sazby daně z příjmů, kde ve vládním programovém prohlášení byla devatenáctiprocentní sazba a nyní má být patnáctiprocentní, nepokládám za rozumné.

Jenom Vás s dovolením doplním, třiadvacetiprocentní sazba pro lidi s vysokými příjmy nad sto čtyřicet tisíc korun.

Ano, to jsem Vám chtěl říci a Vy jste to řekla za mě. Sto čtyřicet tisíc korun, nechtěl bych citovat Jiřího Paroubka, kdo z Vás to má. Ale uvědomte si, že lidí, kteří berou měsíčně sto čtyřicet tisíc korun a výše, je v české populaci nepatrný zlomek. Takže, ať to byla dříve takzvaná solidární daň sedm procent navíc anebo teď dvacet tři procent, to Vás nevytrhne. Já jsem pro progresivní zdanění, které je mimochodem ve velké většině zemí Evropské unie, a když už nebude progresivní zdanění, tak je alespoň ta devatenáctiprocentní sazba. 

Budete pánům předsedům Babišovi a Hamáčkovi tento nápad rozmlouvat při tom setkání?

Určitě ano.

Jaké argumenty použijete?

Přesně ty, co jsem řekl teď Vám. 

Myslíte si, že Vás pan premiér s panem Hamáčkem poslechnou? Protože podobný názor jako Vy už artikuloval předseda, respektive guvernér České národní banky pan Jiří Rusnok, který je jindy zdrženlivý k politickým rozhodnutím. Národní rozpočtová rada ten nápad kritizuje. Poslechnou Vás?

Podívejte se, já, jak jste si všimla nekritizuji jednorázové dávky, to znamená nepřipojuji se k těm výkřikům proti pěti tisícům korun důchodcům. To je naprosto v pořádku právě proto, že je to jednorázová dávka, ale samozřejmě bych si přál, ozřejměme si to na tomto příkladu, aby příští rok už nebyla žádná jednorázová dávka, ale pravidelná valorizace, která má činit něco přes osm set korun měsíčně.

Ale my přece máme valorizační vzoreček a předsedkyně Národní rozpočtové rady paní Zamrazilová kritizuje vládu za to, že ho vlastně nedodržuje a důchody navyšuje o to víc a prohlubuje krizi rozpočtu.

Opakuji ještě jednou a věřte mi, že to neříkám proto, že jsem sám důchodce. V žádném případě nebudu proti jednorázovým dávkám, stejně tak, jako byste mohla namítnout, proč podporovat živnostníky těmi jednorázovými dávkami. Stalo se a řada firem se zachránila. A protože situace našich starobních důchodců není příliš růžová, oni to, mezi námi, asi dají stejně svým dětem, tak v každém případě si myslím, že jednorázová dávka je v pořádku a trvalá dávka je nesprávná.

Jakým skupinám lidí, pokud nějakým, by měla vláda ještě pomoci, pane prezidente?

Mluví se o matkách samoživitelkách, kde tomu rozumím, ale jinak, když mluvíme o ekonomickém zotavení, já vřele podporuji program COVID III, a to je pomoc, která spočívá v tom, že podniky dostanou dlouhodobý garantovaný úvěr, státem garantovaný úvěr s nízkou úrokovou sazbou a s odloženou dobou splatnosti. A ať se ti podnikatelé za těchto podmínek sami snaží. To znamená, ať jenom nestojí s nataženou rukou a nechtějí jednu dávku za druhou, ale ať využijí toho dlouhodobého úvěru, někdy se mluví na sedm let. Viděl jsem dokonce návrhy na třicet let, to byste se divila. V každém případě, když je ten podnikatel opravdu schopný, tak svoji firmu za těchto podmínek dokáže zachránit.

Když jste zmínil, pane prezidente, samoživitelky, tak podle ekonomů, kteří odmítají ten jednorázový příspěvek pro důchodce, tak ti tvrdí, že penzisté byli v podstatě ti, kteří neměli újmu v tom, že jejich příjmy byly v době koronakrize nějak dotčené, kdežto samoživitelky mají strach o práci, často o ni přišly. Paní Schillerová teď řekla, že spousta samoživitelek, nebo některé samoživitelky, podvádějí v tom, že žijí samostatně, aby měly nárok na nějaké dávky. Není to skupina lidí, na které by se stát měl zaměřit?

Já už jsem Vám odpověděl. To znamená, samoživitelky ano, ale důchodci také ano. Podívejte se, i důchodci byli omezeni opatřeními, která tady byla přijata. A jak už jsem Vám jednou řekl, životní úroveň našich důchodců není příliš vysoká a jednorázová pomoc, to už opakuji popáté, jednorázová, nikoli trvalá pomoc, jim určitě přijde vhod.

Pane prezidente, pojďme na volby. Vy budete volit, nebo měl byste volit do Senátu. Už víte, jakým způsobem tak učiníte, pokud ano?

Tím způsobem, že přijedu k volební místnosti a odevzdám svůj volební lístek.

Ptám se proto, jestli nezvažujete nějakou alternativní cestu v době koronaviru a koronakrize. 

Pokud se mně nestane to, jako třeba hlavní hygieničce, že bych sám dostal covid, tak, jako každý jiný občan, opakuji, přijedu k volební místnosti, odvolím, a jestli něco vím stoprocentně, tak je to to, že nebudu volit současného senátora.

Co podle Vás rozhodne krajské volby?

Víte, krajské volby mají generovat nové politiky, a to především ty, kteří už se o kraj nějakým způsobem zasloužili. To znamená například úspěšní starostové, protože já vyznávám to schéma, kterému se říká vertikální mobilita. Začínáš na komunální úrovni, když se ti daří, přejdeš na regionální úroveň, no a další etapa je jít do Parlamentu. Proboha jenom ne do Senátu. Senát je nejzbytečnější instituce, kterou zde máme, ale jít do Poslanecké sněmovny.

Když jste u Senátu, před malou chvílí se vrátila senátní delegace vedená Milošem Vystrčilem, předsedou Senátu, z Tchaj-wanu. My spolu natáčíme v sobotu. Sledoval jste jejich počínání na ostrově?

Zaprvé jsem sledoval, ale Vy se mě asi zeptáte, jak to hodnotím, že ano.

Já se Vás ptám na obojí, Jestli jste ji sledoval a samozřejmě, jak ji hodnotíte.

Na první otázku jsem Vám odpověděl. Sledoval.

Ano.

Na druhou otázku odpovídám, že to hodnotím jako klukovskou provokaci, kdybych měl být velmi stručný. A teď se Vám pokusím zdůvodnit proč. Já každého čtvrt roku svolávám na Hrad poradu ústavních činitelů k zahraniční politice. Účelem těchto porad je sjednotit často různé názory na zahraniční politiku, dosáhnout kompromisu tak, aby ta politika byla jednotná. To znamená, že na této poradě probíhá takzvané většinové hlasování, což je v demokracii norma. Já sám jsem minimálně dvakrát to hlasování prohrál. Jednou, když jsem navrhoval oduznání nezávislosti Kosova se zdůvodněním, že kosovský prezident Hashim Thaçi je souzen haagským tribunálem pro válečné zločiny, a zadruhé, když jsem navrhoval přesun naší ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. Mimochodem právě dnes jsem se dozvěděl, že tento krok učinilo Srbsko, a já k tomu Srbsku srdečně blahopřeji. Pan Vystrčil byl v situaci, kdy jeho návrh na cestu na Tchaj-wan odmítli prezident, premiér, předseda Sněmovny i ministr zahraničí, krátce všichni. On přesto na ten Tchaj-wan jel. No takže já z toho vyvozuji, že není důvod, aby se pan předseda Vystrčil nadále účastnil porady ústavních činitelů. Nebudu ho tedy zvát, protože kdo nerespektuje pravidla hry, nemůže tuto hru hrát.

Trest pro Miloše Vystrčila?

Neříkejme tomu trest. Říkejme tomu, že je to urážka svých kolegů, protože on si říká, já jsem někdo víc než vy ostatní. To je totéž, jako kdybych říkal, že, ať už v případě Kosova anebo v případě toho přesunu ambasády, si stejně prosadím svoji a budu své kolegy ignorovat. Respektoval jsem to, byl jsem v menšině a podřídil jsem se. Proč to neudělá i ten Vystrčil?

Co tato návštěva podle Vás Česku přinese?

Nic.

Nic dobrého ani nic špatného?

Špatného v tom smyslu, že Čína, a tady bych předeslal, což se málo ví, je po Německu druhý nedůležitější obchodní partner České republiky, zatímco Tchaj-wan je na dvacátém třetím místě. Takže Čína, což už udělala teď třeba u Petrofu, jestli jste si toho povšimla, tak může omezit naše exportéry na čínském trhu. V tomto smyslu je tato návštěva nesporně škodlivá, a ujišťuji Vás, že namísto českých exportérů ochotně nastoupí francouzské, německé, britské a další firmy.

Když jste zmínil Petrof, i paní Petrofová říká, že jí čínský odběratel pouze tu zakázku pozdržel, tak jestli z tohoto příkladu se dá soudit, že negativa ekonomická převáží nad pozitivy, které pan Vystrčil říká.

Tak zaprvé, čínský podnikatel toto, jak Vy říkáte, zatím pozdržení, zdůvodnil právě cestou pana Vystrčila na Tchaj-wan, veřejně to zdůvodnil, to zaprvé. A zadruhé nejde samozřejmě jenom o Petrof. Uvědomte si, pěkně prosím, že například náš nejúspěšnější podnik, což je Škoda Auto, má největší odbyt svých vozů právě na čínském trhu. Tam už ten zásah by byl ještě daleko citelnější. 

A pozitiva, o kterých mluví Miloš Vystrčil, že navázali obchodní kontakty, že Tchaj-wan může být bránou čínských, pomiňte, tchajwanských společností do Evropy, tomu nevěříte?

Tomu se říká dezideráta a já deziderátům zásadně nevěřím.

Čínský ministr zahraničí reagoval už v týdnu. Řekl, přimějeme ho zaplatit vysokou cenu za jeho krátkozraké chování a politický oportunizmus. Necítil jste potřebu, pane prezidente, jako hlava státu na to reagovat?

Mohu na to reagovat. Myslím si, že je to přehnaná reakce, protože toto je náš domácí úkol, vyřešit si tento problém na vlastním hřišti, a to také ve svém vystoupení právě teď dělám. Na druhé straně lze pochopit čínskou kritiku tohoto kroku.

Máte pochopení pro výhrůžky Číny?

Já bych tomu neříkal výhrůžky, já bych tomu říkal nesouhlas. Pokud Čína vyjádří nesouhlas, je to v pořádku.

Promiňte, přimějeme ho zaplatit vysokou cenu.

Nechte mě laskavě domluvit. Pokud Čína vyjádří pouze nesouhlas, je to v pořádku. Pokud bude vyhrožovat, tak už to v pořádku není.

Přímé vyjádření k panu Miloši Vystrčilovi, přimějeme ho zaplatit vysokou cenu, není to výhrůžka?

Je to samozřejmě výhrůžka. Vždyť jsem Vám teď právě odpověděl. Zatímco kdyby řekl, že s tím Čína nesouhlasí a že to porušuje politiku jednotné Číny, měl by naprostou pravdu.

Máte větší pochopení pro slova čínského ministra, nebo pro chování Miloše Vystrčila?

Pro chování pana předsedy Senátu nemám žádné pochopení, a pokud jde o čínského ministra, myslím si, že to trochu přehnal.

Peking také vzkázal, že očekává praktické kroky k nápravě vztahů. Co si pod tím Vy představujete?

Tak to se zeptejte Číňanů. Já za praktické kroky pokládám to, že, stejně jako v celé historii našich diplomatických vztahů, budeme respektovat politiku jednotné Číny. Podívejte se, my jsme měli a máme s Tchaj-wanem celou řadu technických a ekonomických kontaktů. Nikomu to nevadilo, ani Čínské lidové republice. Teprve v okamžiku, kdy to přerostlo do politických kontaktů a kdy dokonce pan Vystrčil označil Tchaj-wan za samostatný stát, no tak je to v rozporu s řadou usnesení OSN, je to v rozporu s řadou našich, a nejenom našich, prohlášení k čínské politice a myslím si, že je to hrubá politická chyby.

Jaké kroky očekáváte od Číny, pane prezidente? Ekonomické i ve vztahu k Miloši Vystrčilovi, když pan šéf diplomacie čínské říká, zaplatí vysokou cenu.

Zaplatí vysokou cenu v tom smyslu, že, podobně jako šéfovi belgického Senátu, mu bude odepřena návštěvy Čínské lidové republiky. Prosím, a to je vše.

Vy se do Číny chystáte?

Před koronavirem byl plánován summit, kterému se říká 17+1, no a to je celá řada zemí včetně České republiky, a bohužel díky tomu, že koronavirus stále ještě expanduje, tak se tento summit odkládá a odkládá. A až, dá-li Bůh, koronavirus zmizí, tak jistě na tento summit pojedu.

Vdova po Jaroslavu Kuberovi, bývalém předsedovi Senátu, včera Seznamu Zprávy řekla, že odmítla minulý týden vyznamenání pro svého manžela. Je to pravda, pane prezidente?

Je to pravda. Já to respektuji, a to je vše, co k tomu mohu říci. Je mi to líto kvůli Jaroslavu Kuberovi, protože být vyznamenán nejvyšším českým řádem, byť in memoriam, je něco, co by Jardovi Kuberovi zcela určitě patřilo.

Paní Kuberová tvrdí, že její muž by si v takové situaci to vyznamenání nepřál. Věříte tomu? Vy jste byli přátelé.

Byli jsme přátelé do poslední chvíle. A víte, u někoho, a teď vůbec nemluvím jenom o paní Kuberové, trvá jakýsi bolševický názor, že přátelé mohou být jenom ti, kdo se shodují ve svém mínění. A já jsem se s Jardou Kuberou v řadě věcí shodoval. Jeho varování před zeleným tsunami, jeho označování některé elitisty za pachatele dobra. On používal jeden drsnější výraz, ale ten tady nesmím použít.

Děkuji za to. Já myslím, že všichni víme, o jaké slovo jde.

Ano, všichni víme, o jaký výraz šlo. Takže ta šedivá a nudná názorová uniformita by neměla být podmínkou přátelství. I přátelé by se měli občas umět nepohodnout. A co já si vzpomínám, tak s Jardou Kuberou jsme se vlastně neshodli pouze ve věci jeho plánované cesty na Tchaj-wan.

Paní Kuberová říká, že to vyznamenání odmítla i kvůli tomu už dneska slavnému takzvanému čínskému dopisu. Ona v tom rozhovoru říká, že pan kancléř Mynář v podstatě jí lhal a Hrad od toho dává ruce pryč. Můžete na ta slova, prosím, reagovat?

Podívejte se, paní Kuberová se teď dočasně a krátkodobě ocitla ve světle ramp, vydává různá prohlášení, která podle mého názoru nestojí za to komentovat.

Čili, jestli Vám správně rozumím, panu Kuberovi in memoriam vyznamenání neudělíte?

Samozřejmě, že ne, já respektuji plně její názor, i když je mně to líto.

Vyznamenáte pana profesora Prymulu, jak jste plánoval a sliboval?

Samozřejmě, že ano.

A už Vám na to pan profesor Prymula nějak reagoval, jestli můžete říct?

Ano.

Přijme ho?

Oni ho v podstatě přijmou všichni s výjimkou paní Kuberové.

Děkuji Vám, pane prezidente, v tomto tématu. Pojďme na Slovensko. Slovensko je v šoku, tato slova padala ve čtvrtek po vynesení rozsudku v případu úkladné vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny. Vyjádřila se takto i slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Specializovaný soud nepotrestal Mariana Kočnera a Alenu Žužovou, údajné strůjce té vraždy. Byl jste překvapen tím rozsudkem a chápete slova o šoku?

Byl jsem překvapen a respektuji ho. Podívejte se, když žijeme v právním státě, jakože doufám, že žijeme, tak co je základem právního státu? Že respektujeme rozsudek soudu, i když s ním nesouhlasíme. Protože v opačném případě by zde nebyl právní stát a mohl by zde být například tak zvaný soudce Lynch, to jistě víte, co to je. Proto si myslím, že je velmi snadné s některými rozsudky souhlasit, je velmi obtížné s nimi nesouhlasit, já sám samozřejmě neznám ty důvody, proč byli tito lidé osvobozeni, oni taky hned potom dostali na krk další proces, takže vlastně to soudní řízení s nimi pokračuje. Ale respektuji to, protože respektuji nezávislost soudu, i když se přiznávám, že i v českém prostředí mě některé rozsudky řádně naštvaly, ale sklonil jsem se a respektoval jsem je.

Chcete být konkrétní?

Samozřejmě. Třeba v tom nešťastném případě Ferdinanda Peroutky, kdy mě všichni ujišťují, že ten článek neexistuje, a já jim odpovídám, že jsem ten článek na vlastní oči četl. To je potom těžká diskuze. To, že se ten článek nenašel, je samozřejmě chyba, i když já jsem vypsal 100 000 korun odměny pro toho, kdo ho najde, on ho svého času citoval i Pavel Dostál, bývalý ministr kultury, ale já jsem také říkal, podívejte se, Peroutka byl velký novinář, ale i velká osobnost občas uklouzne. V případě Ferdinanda Peroutky, kromě tohoto článku, který se nenašel, se našly minimálně dva další články. První z 20. dubna 39, to už je protektorát, kde Peroutka explicitně říká, že Hitler je největší Němec, přečtěte si to, my jsme to soudu předložili, a zadruhé další článek z doby takzvané druhé republiky, která byla do jisté míry antisemitská, kde, a to konstatoval i soudce Novosad v jednom ze svých rozsudků, Peroutka napsal článek Češi, Němci a Židé, kde mimo jiné říká, že Německo bylo zasaženo židovskou otravou. Tenhle výrok by podepsal i Adolf Hitler. Takže shrňme to. Peroutka, velký novinář. I velká osobnost uklouzne, já jsem ve své přednášce citoval Knuta Hamsuna, to byl nositel Nobelovy ceny za literaturu, velký obdivovatel Adolfa Hitlera, který dokonce napsal i nekrolog po jeho smrti, takže važme všem stejným metrem, važme si celkového životního výkonu, ale také upozorněme na případné uklouznutí.

Pane prezidente, čím si vysvětlujete, že se ten článek tedy nenašel ani přes velkou snahu a, jak jste zmínil, Vaši vypsanou odměnu?


Nemám pro to žádné rozumné vysvětlení. Vím, že si Peroutka stěžoval, že některé jeho články z první republiky byly cenzurovány, a to, jak sám píše, články, kde se vyjadřoval víceméně vstřícně vůči nacistickému Německu. Nelze vyloučit, že i tento článek byl cenzurován, ale hned si jako advocatus diaboli položím protinámitku, když byl cenzurován, jak to, že v knihovně Klementina, ve svázaném svazku Přítomnosti, jsem tento článek četl?

Pokládáte si sám sobě otázku, teď při vší úctě, že se můžete mýlit?

Mýlit se samozřejmě může každý člověk, ale představa, že něco čtete, vryje se vám to do paměti a pak vám někdo říká, že jste to nečetl, je natolik absurdní, že v tomto případě omyl nepřichází v úvahu.

Pane prezidente, pojďme ještě na zahraniční politiku. Při otravě ruského opozičního vůdce Alexeje Navalného byla nade vší pochybnost použita nervově paralytická látka skupiny novičok. Jsou to slova mluvčího německé vlády. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier řekl, na ruskou vládu nyní směřují ty nejnaléhavější otázky. Má Rusko co vysvětlovat?

Ale určitě ano, protože je v zájmu všech, tedy i Ruska, aby se tato kauza vysvětlila, to znamená, kdo tu otravu spáchal, případně kdo si ji objednal a kdo ji zaplatil. A pokud zůstane viset otazník nad touto kauzou, tak to samozřejmě poškodí všechny země.

Podle ministra zahraničí Tomáše Petříčka je ta zpráva znepokojivá, čtu jeho slova z Twitteru. Je to i pro Vás znepokojivé?

Zcela určitě ano. Jakmile je kdokoli otráven, zejména z politiků. Na druhé straně si vzpomínám, jak generál Eliáš nechal obloženými chlebíčky otrávit dva nebo tři aktivistické novináře, Krychtálka a ještě někoho, ale to bylo za protektorátu a za války, a to byla úplně jiná situace.

Jens Stoltenberg, generální tajemník NATO, řekl, že je to neakceptovatelné porušení mezinárodního práva a musí to být nezávisle vyšetřeno, s tím souhlasíte?

Naprosto souhlasím.

Spojenecké země rovněž vyzývají Moskvu, aby poskytla podklady o svých zásobách novičoku. To je také namístě?

Naprosto souhlasím.

Jak byste reagoval na některá vyjádření analytiků, odborníků na Rusko, mezinárodní otázky, kteří jsou přesvědčeni, že použití novičoku odkazuje na to, že byl Alexej Navalnyj otráven režimem prezidenta Putina?

Vzhledem k tomu, že tady už byl kauza Skripal, kde, pokud mě paměť neklame, byl rovněž novičok použit, tak se dá pouze tvrdit, že ať to organizoval kdokoliv, byl to patrně tentýž člověk nebo instituce, který organizoval pokus o zavraždění pana Skripala. Mimochodem pan Skripal byl tak zvaný dvojitý agent, to jistě víte.

Ano. Váš další komentář k tomu, je možné, že to poukazuje na Rusko nebo na ruský režim?

Nelze to vyloučit, a právě proto potřebujeme důkladné vyšetření.

Německá kancléřka Angela Merkelová je ve své zemi pod tlakem, aby Německo nedostavilo s Rusy plynovod Nord Stream 2. Rozumíte takovým požadavkům?

Já tam nevidím žádnou souvislost. Německo a Rusko se dohodly na výstavbě plynovodu, který je mimochodem těsně před dokončením. Je to v zájmu obou zemí, Německa proto, aby mělo dostatek plynu, Ruska proto, aby mělo odbyt, i když ten odbyt může být klidně přesměrován například do Číny, a takové věci, jako je například novičok, s tím bezprostředně nesouvisí.

Šéf americké diplomacie Mike Pompeo při své návštěvě v srpnu tady, v Praze, varoval před tím, aby Rusko dostavilo Dukovany, varoval i před Čínou, respektive firmou Huawei v 5G sítích. Vy jste o tom spolu mluvili, o těchto jeho požadavcích?

Já to pokládám za drzost a když jsem mluvil s panem Pompeem, tak jsem říkal, že jsme suverénní země a že si budeme sami rozhodovat o tom, jaké firmy, ať už domácí nebo zahraniční, se budou účastnit tendru. A tendr samozřejmě vyhraje ten, kdo předloží nejlepší nabídku. Mimochodem víte, jaký je rozdíl mezi tendrem a olympijskými hrami? To jsem vždycky uváděl, když jsem jako premiér posuzoval některé tendry. Je to jednoduché. V tendru máte pouze zlatou medaili. Je úplně jedno, jestli jste druhý, třetí nebo pátý, prohrál jste. Vítězem tendru může být pouze jeden.

A co bezpečnostní rizika, před kterými někteří odborníci nebo politikové varují? Rusové v Dukovanech nebo Čína v 5G sítích. Vy je tam nevidíte?

Já tam především vidím to, že je to jakýsi konkurenční boj několika firem, které se budou ucházet o tutéž zakázku. Byl jsem informován, že firma Huawei byla vyzvána, aby dala k dispozici jakousi technickou prověrku svých zařízení v jednotlivých ministerstvech nebo jimi řízených organizacích, a byl jsem také informován, že bezpečnostní prověrka v těchto ministerstvech dopadla uspokojivě.

Když říkáte, že je to ze strany Ameriky drzost, co Vám na to pan Mike Pompeo odpověděl, pokud to můžete říct?

Přešel to. Já bych k tomu ještě dodal jednu věc. Nejenom drzost, ale komická drzost, a víte, proč? Dovedu pochopit, když soutěžím s americkou firmou, třeba zrovna o ty Dukovany, ale Američani měli firmu Westinghouse, která byla blízko bankrotu a nakonec ji koupili Kanaďani, takže Westinghouse už není americká firma. Pokud jde o Huawei, konkurentem Huawei je Ericsson a Nokia, nikoli americká firma, protože žádná americká firma není schopná vybudovat síť 5G. Takže pan Pompeo vlastně lobboval proti Číňanům, případně proti Rusům, ale neměl co nabídnout.

Pane prezidente, ještě Bělorusko. Co soudíte o reakci Evropské unie na ten sankční seznam? Měl by tam být, na něm, i Alexandr Lukašenko, nebo ne?

Já si myslím, že ten blacklist je klidně možný, ale jenom bych před něj předřadil jednu operaci, kterou navrhovala protikandidátka pana Lukašenka, a sice přesčítání volebních lístků, a samozřejmě pod mezinárodní kontrolou. Pak se ukáže, na čí straně je pravda. Na těch, kteří tvrdí, že volby byly zfalšovány, což se určitě nedá vyloučit, anebo na těch, kteří tvrdí, že těch 80 procent pro pana Lukašenka je v pořádku. Ten, kdo odmítne přesčítání těchto hlasovacích lístků, sám dokazuje, že má špatné svědomí.

Je to vůbec možné, přesčítat ty lístky? Viděli jsme fotky spálených lístků, na kterých byla zaškrtnuta Svjatlana Cichanouská. Je to vůbec možné?

Je to možné. Podívejte se, zaprvé je nějaký zákon o archivnictví, který, doufám, platí i v Bělorusku, a tam se volební lístky mají po určitou dobu archivovat. 

Zadruhé tam mám jednoduchý příklad třeba ze Spojených států. Pokud mě paměť neklame, tak na Floridě, ne v celých Státech, ale na Floridě, se rovněž přesčítaly hlasy. Tak proč by to nebylo možné i v Bělorusku, ale opakuji, pod mezinárodní kontrolu. Protože kdyby to přesčítával ten, řekněme, kdo už to jednou vyhodnotil, tak by to dopadlo stejně.

Jestli Vás můžu poprosit ještě o krátkou odpověď, jaký je podle Vás další vývoj v Bělorusku možný, nebo pravděpodobný?

Víte, že jsem zastánce parlamentní demokracie. Na druhé straně, někdy si kladu otázku, jestli je parlamentní demokracie opravdu pro všechny. Řeknu Vám několik protipříkladů. Bylo tady Arabské jaro, které jsme všichni vítali s velkými nadějemi. Padl Kaddáfí, padl Husajn a my jsme očekávali, že se tady objeví parlamentní demokracie, to znamená nové politické strany, svobodné volby a tak dál. Nemusím Vám říkat, co se v těchto zemích, ještě bych k tomu připočítal, ale já myslím, že ono to stačí, Libye, Irák, Sýrie, takže to už máme tři, a možná ještě další. Takže z tohoto hlediska si myslím, že na parlamentní demokracii se země musí nějakým způsobem připravit, třeba i po etapách, ale rozhodně nesouhlasím s tím, když tady máte režim, kde se občané nemohou svobodně vyjádřit. Tady platí to Voltairovo diktum, nesouhlasím s vámi, ale udělám vše pro to, abyste svůj názor mohl zastávat.

Pane prezidente, děkuji Vám za rozhovor a přijetí tady, v Lánech.

Bylo mně potěšením. A ještě jednou děkuji všem, od prezidentů po občany, a opakuji, všem stejně, kteří mně přáli brzké uzdravení.

Přejeme ho také. Děkuji ještě jednou.

Na shledanou. 

 

Projev prezidenta republiky k národu

Projev prezidenta republiky k národu

16.10.2020
Dobrý den, vážení a milí spoluobčané, setkáváme se v těžké chvíli....

Rozhovor prezidenta republiky pro Blesk.cz

Rozhovor prezidenta republiky pro Blesk.cz

11.10.2020
Nacházíme se v lánském zámku, který je nyní domovem i detašovaným...