ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad České televize Týden v politice

neděle 31.03.2019

Dobrý den, pane prezidente.

Dobrý den.

Pane prezidente, blíží se patnáctileté výročí vstupu České republiky do Evropské unie a my ho spolu v úvodu budeme hodnotit. Jak Vy se díváte na těch patnáct let v Evropské unii?

Já Vám řeknu, pane Keblúšku, jedno číslo. To číslo je sedm set padesát miliard korun. A to je čistý zisk našeho vstupu do Evropské unie. Já vím, že mě teď někteří krasoduchové budou kritizovat, že podceňuji takové věci, jako je svoboda cestování a podobně. Nepodceňuji, ale sedm set padesát miliard korun může znamenat celou řadu investičních projektů, které zlepšily život v naší republice.

Vy, když jste hodnotil před pěti lety právě toto téma, tedy téma rozsáhlých dotací, které přišly do České republiky, tak jste říkal, že jsme je vždy nedokázali úplně využít. Zlepšilo se za pět let, nebo zlepšila se ta situace za pět let?

Obávám se, že ne příliš. Naštěstí je tady jev, kterému se říká kofinancování, to znamená, že k té evropské dotaci musíte přidat určité procento, většinou je to dvacet procent, z národních zdrojů. A to je něco, co zabraňuje plýtvání a vyhazování peněz za úplně nesmyslné projekty. Jako takový nesmyslný projekt se často uváděly rozhledny v údolích. A já si myslím, že bychom našli i příklady jiné, a možná daleko horší. Takže, bohužel, ale to už není vina Evropské unie, že ne vždy dokážeme ty prostředky efektivně využít.

Vy jste mluvil také před těmi pěti lety, když ještě zůstanu u toho Vašeho hodnocení deseti let Unie, že proces integrace jde pomalu. Říkal jste, že za deset let byste chtěl mít vedle evropského ministra zahraničí i ministra financí a obrany. Trváte na těchto slovech?

Samozřejmě, že ano. Mimochodem, byl tady Islámský stát a podle mého názoru nebezpečí islámského terorismu je stále aktuální, takže evropského ministra obrany nepochybně potřebujeme.

A pokud jde o evropského ministra financí, víte, kolik je jenom v Holandsku českých firem? Třináct set dvacet. A víte proč? Protože Holandsko je daňovým rájem. My si, pane Keblúšku, vždycky pod daňovým rájem představujeme třeba Karibik, ale to není úplná pravda. Holandsko, ale také Lucembursko mají velmi nízké daňové sazby, a proto tam chodí i naše firmy. Já bych byl proto, aby se soutěžilo produktivitou práce, a nikoli nízkými daněmi. A na to potřebujete toho evropského ministra financí.

Je to ten směr, kterým by se měla Evropská unie vydat, tedy? Protože teď se čeká samozřejmě, jak dopadne brexit. My se k tomu tématu také dostaneme. Ale je to ten směr, kterým by Evropská unie měla jít po brexitu?

V některých oblastech ano, v jiných oblastech ne. Například já bych s hrůzou přijal, kdyby někdo navrhoval evropského ministra kultury. Kultura je svébytný fenomén, který je zakotvený v národních kulturách, nechť se ty kultury vzájemně obohacují, ale nechť nad sebou nemají žádného superministra.

No, a pokud jde o ministra financí, tak státy se nechtějí přece zbavovat svých možností rozhodovat o daních, o financích, o příjmech do rozpočtů.

Víte, já si myslím, že většina členských zemí Evropské unie by velmi uvítala, kdyby jejich firmy neodcházely do daňových rájů na území Evropské unie. Já jsem Vám vlastně uvedl dvě země, to je Holandsko a to je Lucembursko, nejsem si jist, jestli tam nezapočítat ještě Lichtenštejnsko. To by byl úkol pro evropského ministra financí.

Tomu se nedá zabránit jinak? Třeba lepší prací Evropské komise?

Evropská komise už tohle, tedy boj proti daňovým rájům, slibuje celou řadu let, a bohužel vůbec nic nedokázala.

Pokud jde o Vaše další vyjádření, tak Vy jste prohlásil, že čekáte od nových europoslanců, že budou eurokritičtí a nebudou tak zvanými eurohujery. Jak to jde dohromady k tomu, co teď říkáte, že se má prohloubit více integrace, že mají vzniknout možná nové posty, ministr financí, ministr obrany, evropský?

Ano, ale řada postů se má zrušit, mimochodem i Evropská komise je přebujelá. A pokud jde o to eurohujerství, podívejte se, pane Keblúšku, vždyť brexit upřímně řečeno byl způsoben chybami Evropské unie. To znamená, byl způsoben právě tím eurohujerstvím, kdy jsme nebyli k Evropské unii dostatečně kritičtí. Já bych to vyjádřil velmi jednoduše, potřebujeme menší a efektivnější Evropskou unii. A když Andrej Kiska kdysi říkal, že Evropská unie je skvělý projekt, vždycky jsem mu dodával, že má špatné projektanty.

Znamená to, že by se měla Evropská unie vydat směrem k zeštíhlení Evropské komise?

Jednak k posílení pravomocí Evropského parlamentu, protože to je snad jediný parlament, který nemá zákonodárnou iniciativu. A zadruhé, ano, Evropská komise by si neměla hrát na vládu Evropské unie. Touto vládou by měla být Evropská rada složená ať už z prezidentů nebo premiérů. Evropská komise by se měla stát normálním administrativním orgánem, jakýmsi úřednickým servisem, zatímco dnes se na ni díváme, a to je ta chyby, jako na vládu, nota bene vládu, která chrlí desítka a desítky často zbytečných a detailních technických směrnic.

No, já se na to ptám i s ohledem na to, jestli je vůbec Evropská unie schopná nějaké reformy, protože evropští poslanci přišli hned s několika návrhy, jak po brexitu Evropskou unii změnit, aby opět získala důvěru obyvatel. Je toho vůbec schopna Evropská unie?

Počkejme, jak dopadnou evropské volby, protože na nich hodně záleží, jestli se Evropská unie bude nebo nebude reformovat.

Pokud jde o brexit, už jsme ho tady také zmiňovali, tak na otázku, co se teď vlastně děje ve Velké Británii, nejsou schopní evropští politici odpovědět a nemají jasné informace o tom, co ten postup znamená. Vy si dokážete vysvětlit, co se děje?

Je to organizovaný chaos, pane Keblúšku. To znamená, nikdo pořádně neví, co vlastně dělat, a tak se předstírá aktivita. To jest neustálé zasedání parlamentu. Mně byl docela sympatický předseda Dolní sněmovny, když prohlásil, že je nějaké usnesení ze 17. století, podle něhož se nemůže hlasovat o téže věci dvakrát nebo dokonce třikrát.

Já považuji brexit za neštěstí pro obě strany, to znamená, jak pro Evropskou unii, tak pro Velkou Británii, ale na druhé straně jsem stoupenec referenda, a tedy nemohu říkat, tak když jedno referendum nevyšlo, tak se pusťme hned do druhého. Tam bych viděl odstup dejme tomu deseti let, ten už by měl smysl, ale rozhodně ne teď.

Takže reálně se rozhodujeme mezi tvrdým a měkkým brexitem. Je připravena odporně dlouhá smlouva, která má pět set třicet stránek. Tak schvalme tuto smlouvu, když se tam objeví nějaké problémy, jako je například ta irská pojistka, tak se určitě dají v průběhu let opravit. Schvalme tuto smlouvu a jděme od toho, protože upřímně řečeno, a já to říkám nerad, já se zase nerad posmívám tak často, jak se mně přisuzuje, ti Britové se naprosto ale naprosto zesměšňují, paní premiérka Mayová nebyla schopna na poslední Evropské radě vůbec vysvětlit, o co se ve Velké Británii jedná. Nedokázala odpovědět na jedinou konkrétní otázku. Takže, ať už to trápení skončí.

Váš odhad? Skončí to tvrdým brexitem?

Ne.

Anebo to skončí dohodou?

Doufám, jako bytostný optimista, že to skončí dohodou.

Přesto, měla by se Česká republika ještě nějakým způsobem připravovat na možnost tvrdého brexitu? Už jisté kroky vláda podnikla, ale vidíte tam ještě nějaké další, nějaký další prostor, co je potřeba?

Ne. Jan Hamáček mně říkal, že dokonce ten náš zákon, který umožňuje reciprocitu s Velkou Británií v případě tvrdého brexitu, byl tak inspirativní, že ho přejala velká část členských zemí Evropské unie. Myslím si, že tím jsme udělali maximum, co se dalo udělat.

Jinými slovy, Česká republika je podle Vás na tvrdý brexit připravena.

Ano.

Pokud jde o země V4, jak by se měly zachovat? Jaká bude jejich úloha po odchodu Velké Británie z Evropské unie?

Stejně jako úloha České republiky, která je členem V4. To znamená, oni tam, někdy ano, někdy ne, nemají zase tolik lidí, jako má Česká republika. Možná, že tam bude hodně Poláků, ale myslím si, že daleko méně Maďarů nebo Slováků. Je tam asi sto tisíc Čechů, jak víte, i když ty odhady se liší. Naším bytostným zájmem a zájmem všech zemí je, aby ti lidé, kteří tam žijí, studují nebo pracují, tak aby nebyli diskriminováni.

Pojďme se podívat do budoucna. Vy jste zastáncem Evropské unie, bude tady Evropská unie za dalších patnáct let?

Do jakého roku?

Za dalších patnáct let.

Za dalších patnáct let. To ještě možná budu naživu, pane Keblúšku, a to by mně bylo devadesát, takže to je hraniční věk. Tak přijďte a zeptejte se mě v těch devadesáti letech. Ale protože jsem Vám řekl, že jsem bytostný optimista, tak ne jen, že bude, ale bude alespoň mírně reformována, aby se odstranily nejhorší byrokratické zhůvěřilosti, které dnes Evropská unie má.

Pojďme se podívat tedy zpátky před těch patnáct let. Česká republika vstupovala do Evropské unie 1. května. Vzpomenete si, co jste dělal v tu dobu?

Prvního května roku 2004, to byl vstup do Evropské unie. Tak velmi pravděpodobně jsem tehdy byl jako spokojený důchodce na Vysočině, a tam jsem s potěšením tento vstup sledoval.

Vy jste připravoval také vstup České republiky do Evropské unie. Udělal byste něco jinak s odstupem času?

V zásadě ne. Já bych chtěl ocenit všechny, kdo se přičinili o přijetí přibližně třiceti zákonů, které harmonizovaly naši legislativu s legislativou Evropské unie. To byla velká práce a všem ministrům za to patří dík.

No a teď se pojďme podívat na to, co nás čeká také, a to jsou evropské volby. Ty úplně nevzbuzují masovou volební účast. Ve vánočním poselství jste mluvil o povinné volební účasti. Udělal jste v tomto ohledu nějaké kroky? A ptám se na to i s ohledem na to, že o tom mluvíte od roku 2014 zhruba?

Podívejte se, pane Keblúšku, zatímco mně se postupně daří prosadit myšlenku přímé volby starostů, primátorů a hejtmanů, a jsem rád, že to jde dopředu. Snad už se to dostane i do Parlamentu. Tak s tou povinnou volební účastí mám potíže. Zanedbám teď ten pitomý argument, že ji zavedli komunisté. Mimochodem, víte, že ne? Oni naopak zrušili ten Masarykův zákon o povinné volební účasti a formálně a pouze formálně volební účast nebyla povinná. Ale něco jiného je, že za komunistů se ta volební účast dosti drasticky vynucovala, i když ne zákonem. Ale to je hloupý argument. Daleko silnější argument je ten, že když bude povinná volební účast, tak se samozřejmě výrazně zvýší počet voličů, a prakticky žádná politická strana si nemůže býti jista, že tito noví voliči by jí přisypali své volební lístky zrovna pod jejím jménem.

Mohou za to tedy ty strany, které Vás nechtějí vyslyšet?

Já si myslím, že, jak už jsem Vám před minutou řekl, žádná a opakuji ještě jednou, žádná politická strana, si nemůže být stoprocentně jista, že ten rozšířený repertoár voličů půjde zrovna v její prospěch. A to je hlavní důvod obavy, a to je hlavní důvod, proč je taková averze vůči povinné volební účasti.

Chápu to tak, že jste se smířil, že tento slib nebude naplněn?

Já se nikdy nesmiřuji. Bojuje se dál a možná, že i moji nástupci ho budou prosazovat.

Účast v roce 2014 byla lehce nad osmnácti procenty. Považoval byste za úspěch, kdyby v těch letošních volbách byla účast minimálně stejná.

Ne. Osmnáctiprocentní, nebo chcete-li dvacetiprocentní volební účast, to všechno je katastrofa, která svědčí o nezájmu populace.

Myšleno, může to být ještě horší.

A no dobře a taky lepším, ne? Ale i kdyby to bylo pětadvacet procent, je to pořád katastrofa. Vezměte si volby do Senátu, kdy ve druhém kole je to taky někdy i pod dvacet procent. Takže, o co jde? Je to výraz nedůvěry vůči té instituci. Ne nedůvěry ve smyslu, že je špatná, ale ve smyslu, že se nedá ovlivnit. Což je při rozsahu Evropského parlamentu, kde máme dvacet jedna poslanců, i docela pochopitelné. Takže v první fázi je nutné zmírnit, ne odstranit, ale alespoň zmírnit tuto nedůvěru. Zjistit, že v Evropě se dá něco dělat. Mám dojem, že teď se to podařilo, jednak pokud jde o zrušení uprchlických kvót, ale také například o odstranění dvojích standardů potravin, to pokládám za velmi dobrý výsledek. Z toho všeho vyplývá, že teprve po tom, až vzroste důvěra, vzroste i volební účast.

Pane prezidente, máte za sebou první rok druhého mandátu. Vy jste sliboval, že budete více naslouchat názorům. Plníte to?

Samozřejmě, že ano. Ale teď jde o to, čí názorům. A já tvrdím, že to mají být především názory občanů. Já vím, že vy novináři si myslíte, že vy jste jediní povolaní, že máte jediný monopol na správné názory. Vůbec ne. Ale právě proto jsem navštívil v tom prvním roce svého mandátu, svého druhého mandátu několik krajů. Teď jsem se zrovna vrátil z kraje Karlovarského, předtím jsem byl na severní Moravě, na Ústecku nebo na Olomoucku. A ano, snažím se naslouchat názorům občanů, nikoli novinářů.

Zadruhé, samozřejmě že považuji za nezbytné i nadále se zabývat ekonomickou diplomacií, takže kromě Číny jsem také navštívil Izrael. Byl jsem velmi rád, že jsem jako první český politik mohl promluvit v Knesetu, protože jak víte, jsem přítel Izraele, ale jak Čína, tak Izrael jsou technologické velmoci a je dobré, aby s nimi Česká republika spolupracovala.

Když se posunu ještě o kousek dál, tak Vy jste na sjezdu ČSSD pronesl projev, já když jsem ho sledoval, tak jsem ho vyhodnotil tak, že došlo ke smíření se sociálními demokraty. Pochopil jsem to správně?

Ale tam nebylo žádné, chcete-li to tak nazvat nesmíření.

Tak v minulosti jste byl hodně kritický.

V každém případě jsem doporučil sociálním demokratům, aby vstoupili do koalice s hnutím ANO, a oni si to vyhodnotili pomocí referenda, vstoupili do této koalice. Já jsem to ocenil a řekl jsem, že je budu v evropských volbách volit. Nazývat to pateticky smíření, by znamenalo, a to je zase chyba vašich novinářů, předpokládat, že tady existovala nějaká válka. Vždycky jsem četl v Monitoru zprávy, jak ničím sociální demokracii, ale to je postoj slabocha, který své neúspěchy svádí na vnější prostředí. Sociální demokracie, pane Keblúšku, se ničila sama.

Zároveň jste ji v minulosti nevolil.

Ano, zároveň jsem volil jinou stranu, ale v tomto případě jsem řekl, že přichází-li host na sjezd, má přinést dárek. Můj hlas pro tuto stranu v evropských volbách bude takovým dárkem.

Pokud jde o aktuální politická témata, tak strany se, nebo vládní strany, hnutí ANO i ČSSD, ale potažmo i komunisté, kteří vládu tolerují, se přou o rozpočet na rok 2020. Jak sledujete ta vyjednávání? Nechává Vás to v klidu? Nemůže to dopadnout nakonec tak, že koalice ztroskotá na rozpočtu na rok 2020?

To by se Vám hodilo, že ano? Protože novináři jsou většinou vysazeni na katastrofická témata, tedy mimo jiné i ztroskotání nějakých jednání. Ne, podívejte se…

Tak Andrej Babiš mluví třeba o tom, že pokud by sociální demokraté hlasovali jinak, než je dohodnuto v koalici, teď vidíme velký rozpor o rodičovský příspěvek, tak by to znamenalo okamžitý konec vlády.

Podívejte se, já jsem zažil za třicet let v politice desítky diskuzí o rozpočtu. Vždycky to na první pohled vypadalo hrozivě a nakonec se to dokázalo dohodnout. Takže nevidím důvod, proč by se situace neměla opakovat.

Pokud jde o prohlášení ministryně financí, která vyzývá rezorty k šetření, panuje obava, že by nakonec ty její výzvy mohly znamenat i vyvolání umělé krize a obavy a třeba důvodu k tomu, že lidé přestanou utrácet peníze. Kde je ta hranice toho, aby nevznikla umělá krize?

Prosím Vás, čemu Vy říkáte umělá krize? Krize buď je nebo není, ale umělá krize je protimluv. Máte-li tím na mysli ochabnutí ekonomického růstu, tak to už dnes existuje. A existuje ne jenom u nás, existuje v Německu. A Vy víte, že jsme do značné míry závislí na stavu německé ekonomiky.

To znamená, spíše nás ovlivňuje, než prohlášení ministryně financí, to, co se děje třeba s německou ekonomikou.

Ale pokud ministryně financí zastává názor, že máme šetřit, tak to už jsme měli dávno. Já tři roky upozorňuji na to, že vyhazujeme každý rok padesát miliard korun ročně dotacemi na solární a jiné obnovitelné zdroje, že je tady zbytečně mnoho státních úředníků, nikoli státních zaměstnanců, státních úředníků, a že kromě toho, což je dost zvláštní, investujeme do počítačových systémů tak neefektivně, že tyto systémy jsou předražené, pomalé a nejsou schopny mezi sebou komunikovat. Toto vše, pane Keblúšku, je plýtvání. A čím dříve se toto plýtvání podaří odstranit, tím lépe.

Tento týden Vás čeká také večeře s premiérem? Jaká budou za Vás témata?

Tak standardní témata, kdy každý z nás přichází s tím, co je aktuální. Já samozřejmě budu tlumočit například přání paní hejtmanky Vildumecové, aby Karlovarský kraj měl svoji záchrannou leteckou službu. Myslím si, že to argumentovala velice dobře. Budu mluvit o Nejvyšším kontrolním úřadu, jehož práce si velice a velice vážím. Pak se podívám na pana premiéra a řeknu mu, že jsme se nechali zbytečně předběhnout Rumunskem, které se chystá přesunout svoji ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Je mi to líto, protože jsem udělal vše pro to, abychom byli první.

Pan premiér bude mít také svá témata, chce otevřít třeba téma Petra Rafaje, šéfa antimonopolního úřadu. Vy jste řekl, že není důvod k jeho konci v současné době.

Není důvod k jeho konci, ale je důvod k otevření tohoto tématu. Proč ne?

Premiér je kritický, chce ho dokonce pozvat na vládu, aby vysvětlil, co se děje kolem nejvyššího antimonopolního úřadu, a zároveň se Vás chce zeptat, jestli Vy nemáte nějaké další informace k tomu, co se na úřadu může dít. V jaké rovině se povedou ty Vaše diskuze na téma Petr Rafaj?

Každý z nás řekne, co si myslí o činnosti antimonopolního úřadu a o panu Rafajovi. A to je všechno. Já jsem v nedávném interview pro Mladou frontu svůj názor naprosto jasně vyjádřil.

To znamená, pokud by vláda rozhodla, že Vám navrhne odvolání Petra Rafaje, tak nevyhovíte?

Tak mně to navrhne, návrh se nemusí automaticky akceptovat.

Informoval Vás Petr Rafaj o schůzce s Jaroslavem Faltýnkem? Ptám se na to, protože ministr spravedlnosti prohlásil, že by každý podřízený měl svého nadřízeného informovat v případě, že má pocit, že šlo o nestandardní schůzku.

Zaprvé, neinformoval. Zadruhé, já nevidím, co na této schůzce bylo nestandardního. Já sám se scházím s desítkami, dokonce stovkami lidí. Zrovna včera s kandidátem na slovenského prezidenta panem Šefčovičem. Je to moje svobodné rozhodnutí a nesu za něj plnou odpovědnost.

Ale ty schůzky, předpokládám, probíhají na oficiálních místech. Pan Babiš mluvil o tom, že se také setkal s panem Rafajem na Úřadu vlády. Tady probíhala nějaká jednání, nějaké schůzky v různých hotelích v Brně.

To jsem také říkal v tom citovaném rozhovoru pro Mladou frontu, že nevidím důvod, proč se scházet v hotelích, i když je tam možná příjemná atmosféra. Že sám se scházím buď tady v Lánech nebo na Hradě, a teď přemýšlím o nějakém třetím místě, ale nic mě nenapadá.

Pokud jde o ústavní soudce, Senát zamítl Vašeho kandidáta. Nebylo chybou, že jste ho nehájil osobně v Senátu?

Vy jste si možná všiml, že v době, kdy Senát vypsal toto slyšení, jsem byl na dávno rozhodnuté návštěvě Karlovarského kraje. Nicméně nejsem si tak úplně jist, zda by to ještě nezhoršilo situaci, protože vzhledem k mému postoji vůči Senátu jako zbytečné instituci u některých senátorů to vyvolává vůči mé osobě idiosynkrazii, takže bych možná ještě přilil oleje do ohně.

Kdy oznámíte jméno nového kandidáta?

Tak budu o tom přemýšlet a až se z dvou jmen, která teď mám na mysli, pro některé rozhodnu, a to vyžaduje i promluvit si s tímto člověkem, tak to oznámím v první řadě Senátu formou návrhu, který ode mě Senát obdrží.

Budete ho pak osobně hájit, anebo vyšlete opět pana Mynáře?

To záleží na termínu, ale já už jsem Vám uvedl argument. Říkáte-li, že Senát je zbytečný, tak já chápu senátory, že nejsou zrovna nadšeni, když se tam objeví prezident.

Už jste to tady zmínil, že jste měl také schůzku s kandidátem na slovenského prezidenta. V době, kdy se bude vysílat tento rozhovor, tak vrcholí volby na Slovensku. Vy jste přijal Maroše Šefčoviče, popřál jste mu úspěch. Podle průzkumů to zatím ale vypadá, že zvítězí jeho protikandidátka. Jak Vy vnímáte ty volby na Slovensku a ten boj před druhým kolem?

Víte, pane Keblúšku, chápu, že nejenom Slováci, do značné míry i Češi, mají rádi nepolitiky v politických funkcích. Ale já trvale zastávám názor, že bavíme-li se teď o funkci prezidenta, tak to je nejvyšší politická funkce, a pro ni byste měl mít určitou průpravu, určitou kvalifikaci, znalosti, zkušenosti a tak dál. A ta lehkomyslnost, kdy se říká, tak on nebo ona si vezme poradce, a ti jí budou radit. To je až úděsné a většinou se to nevyplácí, takže zatímco pan Schwarzenberg nebo pan Halík podpořili paní Čaputovou, ano, já jsem z tohoto důvodu podpořil pana Šefčoviče.

Hostem pořadu Týden v politice byl tento týden prezident republiky Miloš Zeman. Pane prezidente, děkujeme za rozhovor.

Bylo mi potěšením.

Miloš Zeman, prezident republiky, Česká televize, 31. března 2019

 

 

 

 

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

18.10.2019
  Dobrý večer, dobrý čtvrteční večer, vážení diváci televize Barrandov,...

Projev prezidenta republiky při setkání u příležitosti 100. výročí vzniku Generálního štábu

Projev prezidenta republiky při setkání u příležitosti 100. výročí vzniku Generálního štábu

15.10.2019
  Vážený pane premiére, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane ministře...