ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro internetové vysílání webu Blesk.cz „S prezidentem v Lánech”

pondělí 08.10.2018

 

Dobré dopoledne ze zámku v Lánech.

Češi včera vybrali nové zastupitele do svých radnic a magistrátů a také část nových senátorů. Pojďme se podívat, jak to včera dopadlo v komunálních volbách. Není žádné překvapení u komunálních voleb, že první dvě pozice obsadili nezávislí kandidáti a také sdružení nezávislých kandidátů. Na třetím místě je potom KDU-ČSL, která obsadí 3 231 zastupitelských křesel v celém Česku. Čtvrtí, Občanská demokratická strana, ta má po letošních volbách 2 267 zastupitelských křesel. Na pátém místě sdružení STAN spolu s nezávislými kandidáty v různých kandidátkách, kde šli do voleb společně, 2 224 zastupitelských křesel. A pak už to vezmeme opravdu jenom hitparádně, šesté místo ČSSD, sedmé místo hnutí ANO, na osmém místě Starostové a nezávislí, deváté místo Komunistická strana Čech a Moravy a na desátém místě znovu KDU-ČSL spolu s dalšími nezávislými kandidáty.

Exkluzivní a obsáhlý komentář prezidenta republiky Miloše Zemana k volbám vám nabídneme právě teď. Sledujete živé vysílání pořadu S prezidentem v Lánech. Jmenuju se David Vaníček a začínáme právě teď.

Vítejte v Masarykově pracovně zámku v Lánech. Dobré dopoledne, pane prezidente.

Dobré dopoledne.

Ještě před tím, než začneme s rozhovorem jako tradičně v tomto formátu na Blesk.cz, tak Vás požádám nejprve o stručné zhodnocení volebních výsledků Vašimi slovy, aniž bych do toho jakkoliv zasahoval.

To Vám děkuji. Podívejte se, já Vás možná překvapím, pane Vaníčku, protože si myslím, že se neodehrálo žádné zemětřesení. Někdo mírně posílil, někdo mírně oslabil, ale není to ani na otevírání šampaňského, ani na sebevraždu. Já bych chtěl především blahopřát všem těm, kdo uspěli, ať už tedy v prvním kole senátních voleb, anebo zejména ve volbách komunálních, a chtěl bych upozornit na dvě věci, podle nichž se bohužel to hodnocení někdy odehrává.

Tu první věc jste vlastně sám přečetl. Přečetl jste výsledky počtů získaných mandátů, ale my oba víme, že ve velkých městech s výjimkou Prahy a Liberce zvítězilo hnutí ANO, a to dokonce více než před čtyřmi lety. Tento rozpor se dá vysvětlit velice jednoduchým způsobem, a sice tím, že některé strany, a konkrétně právě hnutí ANO, ještě zdaleka nemají dobudovanou strukturu místních organizací, mají velmi nízký počet členů, no a tak vlastně vůbec nekandidují, nebo téměř vůbec nekandidují v těch menších a středních městech, nehledě na obce. To je první poznatek.

Druhý poznatek je, že některé strany, konkrétně TOP 09, se v podstatě z celostátních stran přeměňují na regionální strany. To je také vidět na jejich výsledcích. V daném případě pražskou stranu, protože Praha je tak trochu stát ve státě, má jinou strukturu obyvatel, má daleko vyšší životní úroveň než ostatní kraje a podobně.

Takže to je můj stručný komentář a znovu říkám, blahopřeji těm, kdo uspěli, a obrazně řečeno, chtěl bych setřít slzu z oka těch, kdo byli poraženi, a chtěl bych jim vzkázat, neplačte, pracujte tvrdě na sobě a za čtyři roky může být všechno jinak.

Takto hodnotí hlava státu volby 2018.

Teď budeme pokračovat v rozhovoru. Já jenom připomenu, že pokud nás právě teď sledujete na Facebooku, přepojte si na Blesk.cz. Je před námi zhruba šedesát minut aktuálního rozhovoru s Milošem Zemanem.

Je pravda, pane prezidente, že uchopit jakoukoliv interpretaci výsledku komunálních voleb je velmi složité, zvlášť v době, kdy nevíme, kdo s kým bude ještě vytvářet koalice a koho strany vyšachují. Nicméně už včera to i padlo na různých tiskových konferencích a novináři se na to předsedů stran také ptali. Jedna z nejzásadnějších otázek je, kterou bych teď rád i s Vámi rozvinul, jestli mohou vůbec výsledky komunálních voleb nějakým způsobem zahýbat s aktuální vládní koalicí, tedy dohodou hnutí ANO, ČSSD za podpory KSČM.

Na to už jsem odpovídal v televizi Barrandov, takže se omlouvám, že se opakuji, tvrdím, že není naprosto žádný důvod, aby existující vládní koalice, ať už ji definujete jakkoli, včetně tolerance této koalice, se otřásla v základech díky tomu, že komunální volby nebo senátní volby dopadly tak, jak dopadly. Podívejte se, samozřejmě že buďme objektivní a oceňme poměrně výrazný vzestup Občanské demokratické strany, ale podle mého názoru ta zůstane opoziční stranou minimálně do příštích voleb. Víte, já jsem tak trochu cynik a někdy jsem si říkal, ve Sněmovně je devět parlamentních subjektů, a je to o několik víc, než by bylo záhodno, protože optimální model je silná levice, silná pravice, a ty se střídají u moci. Ale víte, co mě potěšilo? A teď přijde ten cynismus, neúspěch hnutí Žít Brno, jehož představitel proslul jenom tím, že se nechával na Ukrajině bičovat v sado-maso porno klubu.

To je možná to, co Vám utkvělo v paměti, ale tak bylo toho více.

Bylo toho více, například byl to radní pro dopravu, ale sám jezdil načerno, že ano, a ještě bychom, máte pravdu, mohli najít řadu příkladů. Takže tady je vidět, že volič, přinejmenším brněnský, ale ne jenom brněnský volič, je inteligentní, a toto hnutí s krásným názvem, ten název je opravdu hezký, vyřadil ze hry.

Vy už jste sám zmínil, při volební účasti čtyřicet sedm procent zaznamenalo právě hnutí ANO značný úspěch právě v krajských městech. V deseti ze třinácti krajských měst zvítězilo. Ovšem nepovedlo se to v Praze. Co udělalo hnutí ANO v Praze špatně, že se to nepovedlo?

Já si nechci hrát na rádce jakéhokoli hnutí nebo strany, ale Vy dobře víte z našich předchozích rozhovorů, že zastávám jednoduché schéma, podle něhož úspěch nebo neúspěch u voličů má pouze dva faktory. První je osobnost toho lídra té kandidátky. A druhým faktorem je samozřejmě program. Já nemám nic proti panu Stuchlíkovi, ale on se vynořil na poslední chvíli, a upřímně řečeno, nikdo ho před tím prakticky neznal. Toto je strašný handicap. Já nemám nic proti paní Krnáčové, dokonce jsem ocenil její výrok o zpovykaných Pražácích, to se mně líbilo, i když ji to možná stálo kandidaturu, ale paní Krnáčovou už Pražané alespoň znali, znali i pana Patrika Nachera, o panu Stuchlíkovi nevěděli nic. Takže když se mě ptáte, co způsobilo propad hnutí ANO v Praze, tak je to především tohle.

Ještě mnohem lépe než ANO to v Praze značně rozčísnul Jan Čižinský, tedy muž s vlastním hnutím Praha sobě pro komunální volby, ale poslanec KDU-ČSL. Mě by, pane prezidente, zajímalo, jestli toto převlečení kabátu pro komunální volby by mu měli mít lidovci za zlé? Že jim nepomohl v těch komunálních volbách.

Já mu mám za dobré to, že překroužkoval Daniela Hermana, a Daniel Herman se teď musí ucházet o senátní mandát někde na Chrudimsku. Takže to je jeho první plus. Druhé plus je, že to byl úspěšný starosta Prahy 7, a třetí plus, že dokázal sehnat sto tisíc podpisů pro svoji kandidaturu. No tak to jsou tři plusy a nějaká stranická příslušnost sem či tam. Ve srovnání s těmito třemi plusy nemá žádný velký význam.

Takže kdyby, teď opravdu velká hypotéza a teorie, kdyby Jan Čižinský byl za Vašeho předsedování ČSSD sociální demokrat a udělal něco podobného, tak Vy mu to jako předseda prominete?

Já bych respektoval volební výsledek.

ČSSD, když už jsme o ní začali mluvit, po volbách musí opustit magistráty například v Hradci Králové, Ústí nad Labem, Karlových Varech, Českých Budějovicích. V Olomouci po čtyřech letech přijde o primátora a v Praze dokonce ztrácí možnost ovlivnit hlavní město poprvé po třiceti letech. Přesto její předseda Jan Hamáček zhodnotil výsledky, jakože to není žádná katastrofa, a že se ČSSD podle jeho analýzy odrazila ode dna. Dá se s tím souhlasit?

Já jsem také v úvodu řekl, že to není žádné zemětřesení, chcete-li katastrofa. Mluvíte-li o Praze, v Praze měla sociální demokracie právě díky té jiné struktuře voličů horší výsledky než kdekoli jinde. Na druhé straně samozřejmě to, že se ani nedostala do zastupitelstva, není důvod k jásotu. Viděl jste někdy americký film Myš, která řvala?

Neviděl.

To je velmi starý film a mně vždycky připomíná tento film pražská organizace sociální demokracie, protože je nejslabší, jak dokázaly i tyto komunální volby, ale přitom nejvíce řve, diktuje si, kdo má být ministrem, kdo nemá být ministrem. Takže protože touto organizací, jak obecně známo, manipuloval zejména pan Poche, tak tady jsme se mohli opět seznámit s jeho manažerskými schopnostmi.

To jste ale zůstal u Prahy, já jsem před tím jmenoval několik krajských měst a magistrátů, kde se musí ČSSD také zabalit a odejít.

Je to v podstatě totéž. Opět platí program, opět platí lídr a myslím si, že bychom oba dva při troše snahy našli i případy některých měst, kde sociální demokracie byla úspěšná, protože v čele kandidátky stála výrazná osobnost.

I uvnitř ČSSD se po volbách začínají znovu otevírat otázky o fungování strany a tak dále. V Děčíně oznámil, že bude rezignovat Jaroslav Foldyna, Váš oddaný příznivec. Myslíte si, že to z jeho strany je spíše znechucení právě stavem ČSSD, která prochází velkou obměnou už od sněmovních voleb, anebo spíše zodpovědnost za přijetí volebních výsledků?

Tak zaprvé, já znám léta a léta Jardu Foldynu a vím, že je to člověk značně emotivní, což v politice není úplně dobře.

Emotivní boxer.

No, i to se může stát. Ostatně teď už asi boxerem možná není. Ale to není podstatné. Podstatné je, že reaguje emotivně, a to jsem se na několika případech mohl sám poučit. Takže, když uteču z boje, tak to není přijetí odpovědnosti za výsledky voleb, ale zbabělost. Mojí povinností, pokud jsem byl na sjezdu zvolen, a to Jarda Foldyna zvolen byl, no tak je vydržet. Jak jsem už říkal, utřít si slzu z oka a dřít na sobě a pracovat.

A má ČSSD vůbec šanci se vydřít zpátky do pozic, ve kterých byla?

Jo vydřít. To je hezký novotvar, nic proti tomu, ale samozřejmě, že ano. A já Vám mohu uvést celou řadu historických příkladů, kdy některé strany byly na dně a najednou začaly stoupat. Koneckonců mluvili jsme před chvílí o ODS. Ta už byla také na dně a dnes je jedna z nejsilnějších stran. Já sice nesdílím názor pana předsedy Fialy, že ANO je levicová strana, ANO je strana nebo hnutí, kterému se říká all catch party, tedy strana, která bere všechno. To znamená, zasahuje jak do levé, tak pravé části politického spektra, ale to nic nemění na mém objektivním ocenění toho, že pod vedením profesora Fialy ta Občanská demokratická strana prošla údolím smrti a teď jde nahoru. Vydřela si to.

Vydřela si to i přesto, že i v regionech měla problémy s tak zvaným kmotrovstvím některých jejích představitelů. Vnímáte to tak, že se ODS právě v tento okamžik před voliči očistila definitivně?

Když jsme mluvili o kmotrovství, tak většinou, pokud jde o sociální demokracii, tak tam se mluví o kmotrovství jednak v Praze, o té už jsme mluvili, a poté v Ústeckém kraji. Tam je toho asi nejvíc. A jak vidíte, v obou těchto regionech ČSSD příliš neuspěla.

Pojďme také k Pirátům. Ti měli úspěšný lov o tomto víkendu. Dýchají na záda ODS, která mimo jiné tedy zvítězila v Praze, v Olomouci získali o křeslo víc než občanští demokraté například. V čem jsou podle Vás pro voliče atraktivní?

Protože jsou noví. A já bych jim jenom přál, aby ten pel novosti byl doplněn i oceněním jejich reálných výsledků, ať už v Poslanecké sněmovně nebo na komunální úrovni.

Jsou noví a není to také tím, pane prezidente, že nabízejí právě naředění těch tradičních stran?

Ale to například Věci veřejné nabízely také, a jak dopadly. Víte, být jenom naředěním něčeho není dost. Je to hrozně málo.

Noví jsou také SPD, když to vezmeme touto logikou, protože začali stoupat do Sněmovny ve stejný čas jako Piráti. Ti byli i černým koněm sněmovních voleb. Brousili si zuby v komunálních volbách hlavně na sociálně slabší regiony. Když jsme se dívali na výsledky, velmi zhruba přiznávám, tak tam si na magistrátech v těchto sociálně slabších regionech sáhli plus minus na tři křesla, když byli úspěšní. Znamená to, že lidé prokoukli populismus Tomia Okamury a nešli jim až tak na ruku, jak SPD očekávala?

Ale tak, nepoužívejte tak laciné nálepky, jako je populismus, a mluvme spíše o konkrétním programu. Vy dobře víte, že vlastně konstitutivní částí programu SPD byl boj proti nelegální migraci.

A proti islámu jako takovému.

Což mělo svoji váhu v době, kdy v Německu, v Rakousku, v řadě dalších zemí ti migranti byli, a měli jsme skoro všichni obavu, že ten proud bude pokračovat. No a teď, když to trochu utichlo a když naše vláda jasně řekla, že nepřijmeme žádné migranty, tak se lidé uklidnili, ale tím pádem tento bod programu SPD ztratil svoji váhu. Ale mohou se zaměřovat ne jenom na takové věci, jako je referendum, ale například jako je přímá volba starostů, případně hejtmanů. To si myslím, že je téma, které může voliče zaujmout.

A když tedy bychom to měli uzavřít jednou větou, tak jejich výsledek považujete za úspěšný, anebo ne?

Rozhodně ne.

Děkuji. Jak už zaznělo, kromě zastupitelstev Češi vybírali také do prvního ze dvou kol senátních voleb. A to bude téma pro následující minuty.

V prezidentské volbě mu to nevyšlo, ale včera se Jiří Drahoš dostal do Senátu hned v prvním kole. Měl skoro padesát tři procent na Praze 4. To se pak povedlo už jenom jednomu muži v této zemi, a to Jiřímu Čunkovi ze Vsetína. Teď se podívejme ještě na ostatní konkurenty Miloše Zemana z prezidentské volby. Tak například Pavel Fischer dostal na Praze 12 čtyřicet osm procent hlasů a postupuje do druhého kola. Marek Hilšer získal na Praze 2 čtyřiačtyřicet procent hlasů a má také šanci za týden vyhrát. Pane prezidente, jsou to Vaši bývalí sokové z letošního ledna, je na místě, abyste jim gratuloval k těmto výsledkům?

Panu Drahošovi mohu blahopřát už teď a jako bývalý prognostik mohu s předstihem blahopřát i dalším mým protikandidátům. Víte, je to pro ně tak trošku cena útěchy a já nechci senátní křeslo podceňovat, nicméně když se podíváte na toto prezidentské křeslo, je přece jenom poněkud masivnější.

Teď jste si to užil, pane prezidente. Když vidíte suverénní úspěch Jiřího Drahoše v senátních volbách...

Podívejte se, promiňte, že Vás přerušuji, to byl nesporný benefit, obrovský benefit, protože o těchto kandidát vlastně, zaprvé, mluvila celá voličská veřejnost, a zadruhé, nezapomeňte, že právě v Praze bodovali velice výrazným způsobem a v ostatních krajích už méně.

Vrátím se ke své otázce, nicméně je to úspěch, to jste sám vlastně před chviličkou řekl u Jiřího Drahoše speciálně, když postoupil rovnou do Senátu. Jak vidíte jeho politickou budoucnost? Vždyť i pro Vás to nakonec nebyl úplně snadný soupeř. Já jenom připomenu, že Vás dělil rozdíl zhruba dvou a půl procent hlasů.

Nebyl to snadný soupeř, to je samozřejmě pravda. Vzhledem k tomu, že již nebudu potřetí kandidovat, tak se třeba může pokusit za čtyři a půl roku znova, bude-li si to přát a bude-li mít, což asi bude mít, nějaké další soupeře. A pokud jde o Čunka, na kterého jste se taky ptal, asi se zdá, že je dobrý starosta Vsetína, protože jinak by ho nevolili, případně dobrý hejtman Zlínského kraje. A nebudeme si nic nalhávat, protože tuším, že se mě na to taky zeptáte, dost slušné jméno mu udělal i jeho razantní postoj vůči Romům.

Na Jiřího Čunka jsem se chtěl zeptat hned v následující otázce, a to i v souvislosti s Davidem Rathem anebo třeba Jaroslavem Kuberou, protože to jsou všechno zvučná jména, která mají jedno společné. Všichni kandidovali jak do Senátu, tak do zastupitelstev.

Ale no tak.

Nechte mě prosím dokončit otázku.

Prosím Vás, říkat o Davidovi Rathovi, že je zvučné jméno, je totéž, jako kdybyste řekl, že Al Capone je zvučné jméno. Máte pravdu...

To není nic pozitivního.

Jiří Kajínek nebo třeba Petr Kramný jsou taky zvučná jména, a neznamená to, že je to pozitivní hodnocení. Pojďme k té mé otázce. Kandidovali tedy do Senátu i do zastupitelstev. Běžný občan, který má dvě práce na plný úvazek, je nemůže v žádném případě stíhat naplno, stoprocentně, zodpovědně a čestně. Jak Vy se díváte na kumulaci funkcí?

Podívejte se, já sám jsem byl osudem odsouzen k tomu, abych kumuloval funkce. A sice funkci předsedy sociální demokracie a předsedy vlády. Dobrovolně jsem se těchto funkcí postupně vzdával, ale to nic neměnilo na tom, že od roku 1998 do roku 2001 jsem musel vykonávat oboje. Řeknu Vám, pane Vaníčku, že padáte na hubu, nemáte čas na jakékoli koníčky, ale dá se to stihnout.

Dá se to stihnout tak, aby to bylo i zodpovědné vůči občanům, když vedete třeba radnici?

Samozřejmě, že ano, tak myslím, že se to dá stihnout.

Vláda nedávno rozhodla o tom, že poslanci a senátoři by měli brát méně právě za funkce v krajích a obcích, tedy aby tři funkce neznamenaly automaticky tři platy. V rámci samosprávy by třeba poslanec dostal jen dvě pětiny platu za výkon starosty. Souhlasíte s tímto opatřením?

Ale ano, já bych dokonce protestoval i proti návrhu, aby se politikům na té nejvyšší úrovni zvyšovaly platy. Myslím si, že mají dost. Nemám nic proti tomu, když se zvýší odměna starostům, ale pokud jde o poslance a senátory, nehledě na to, že většina z nich ještě vykonává, vidíte, to je také kumulace funkcí, funkci předseda výboru, místopředseda podvýboru, vedoucí delegace, a za to všechno bere nějaký příplatek. Takže jestli mě něco rozčiluje, tak jednak vysoký počet státních úředníků, kterým se mělo přidat deset procent na platech. To nejsou policisté, to nejsou hasiči, zdravotníci, tím méně učitelé. No a zadruhé, právě tihle ti, nechci použít výrazu nenažraní, ale něco podobného bychom asi našli, že. Lidé, kteří natahují ruku a přitom už mají dost.

Pane prezidente, zasekli jsme se s pousmáním u jména Davida Ratha. Ona ta jeho kandidatura ve volbách do Senátu nebyla úplně tak úspěšná, nicméně dostal se do zastupitelstva Hostivic. Tušíte vůbec, proč? To lidem opravdu nevadí jeho živá kauza?

Ano, samozřejmě, podívejte se, když byl hejtmanem, tak udělal pro Hostivice nesmírně mnoho. A občané Hostivic si to pamatují. Tady máte jasnou odpověď na svoji otázku. Jenomže to, co se týká Hostivic, se pochopitelně netýká, řekněme Litoměřic, kde ho znají jenom z té vazební věznice, a netýká se ani dalších měst.

Pane prezidente, mě tedy jako občana to skutečně trápí, že vůbec kandidoval člověk, který je součástí živé kauzy, která už je v takovémto stádiu, že byl dvakrát, byť nepravomocně, odsouzen. Já vím, že to je velmi složité, protože justice samozřejmě, presumpce neviny, o tom všem, tyto okolnosti můžeme brát v potaz, ale zajímalo by mě to spíše z etického hlediska. Měl by politik mít sám v sobě ve své hlavě nějakou stopku a říci, tohle přece lidem nemůžu udělat, to je výsměch, jít kandidovat?

Ale jestliže Vás trápí, že kandiduje, tak to mě netrápí vůbec. Mě naopak trápí to, že jeho proces se vleče šest a půl roku, pane Vaníčku.

To s tím souvisí.

A to není vina Davida Ratha. To je vina neschopnosti, pomalosti, a já nevím čeho, našeho soudního systému. Takže kritizujme ten soudní systém a hledejme možnosti nápravy.

Čili ale kandidatury obviněných, obžalovaných nebo nepravomocně odsouzených politiků s tím problém nemáte?

Je to jejich svaté právo. Sám jste zdůraznil presumpci neviny. Ale i když já také uznávám presumpci neviny, když někoho chytíte s těmi sedmi miliony v krabici od vína, tak tam jen velmi naivní člověk, a pak se ještě našly další důkazy, může tvrdit, že David Rath je nevinný. Velmi naivní člověk.

Zrušení Senátu je skvělá myšlenka. To je Vaše citace, kterou jste řekl takřka na den přesně před rokem. Stejně jako Andrej Babiš byste navíc ani nebyl proti snížení počtu poslanců. Je tento Váš názor neměnný?

Je neměnný, i když jsem realista a vím, že protože všechny politické strany mohou použít Senát minimálně jako odkladiště, tak Vám jenom řeknu důvody, které mě k tomu vedou. Nedávno se objevila docela hezká analýza, která říká, že Senát je obvyklý ve velkých zemích, tedy dvoukomorový systém, a v malých a středních zemích je většinou jednokomorový Parlament. A teď ty moje důvody. Ten základní důvod spočívá v tom, že ať Senát rozhodne jakkoli, a vrátí Poslanecké sněmovně nějaký návrh zákona, tak stačí sto jedna a více hlasů v té Poslanecké sněmovně, aby byl Senát přehlasován. Mimochodem to se týká i prezidentského veta, abych si taky trochu postěžoval. A protože vládní koalice má ve Sněmovně zpravidla nejméně sto jedna hlasů, tak můžete předpokládat, že v drtivé většině případů ty senátní návrhy padnou pod stůl. Z tohoto důvodu.

Další argument zní, že Senát nezasahuje do dvou nejdůležitějších aktů Poslanecké sněmovny. Jednak je to hlasování o důvěře vládě, ale také každoroční hlasování o státním rozpočtu. Jistě víte, že to je jediný zákon, ke kterému se Senát nemůže vyjadřovat. Takže já si kladu velmi prostou otázku, k čemu kromě těch pašalíků Senát je. Ale samozřejmě uslyším, že je to pojistka demokracie. A když se zeptám, kdy ta pojistka zafungovala, tak odpovědí bude rozpačité mlčení. 

A je to v tuto chvíli jenom myšlenka, skvělá myšlenka, jak jste ji sám nazval, anebo jste se už konkrétně s Andrejem Babišem radili nad tím, jak tuto změnu ústavy udělat?

Myslím si, že Andrej Babiš teď měl dost jiných starostí, protože šlo o to získat vládu s důvěrou, prodiskutovat programové prohlášení, nevylučuji, že se k tomu někdy vrátíme. V roce 1970 Švédsko zrušilo Senát, a to za cenu, že senátoři dostali doživotní rentu, aby vůbec s tím zrušením souhlasili. Pokud mě paměť neklame, tak v roce 2000 Svobodný stát Bavorsko rovněž zrušil Senát.

Je to, pane prezidente, jenom už stručně, něco, co byste si vytýčil jako svůj program do konce Vašeho funkčního období, abyste na tomto zapracoval s Andrejem Babišem?

Panebože, řekl jsem pro ČT1 asi před dvěma dny, že považuji za základní úkoly prezidenta tři věci, hájit národní zájmy České republiky, protože je to hlava státu a zastupuje podle ústavy stát na venek. Zadruhé, prosazovat ekonomickou diplomacii, čemuž někteří lidé nerozumí, pro jiné je to nuda, ale někdo to musí dělat. No a konečně a možná, že to je nejdůležitější, pravidelně se setkávat s občany České republiky a naslouchat jejich názorům.

Čili odpověď je ne, není to žádná priorita.

Není to tak důležité, abych to zahrnul mezi tři základní priority výkonu prezidentské funkce. Ty jsem Vám teď právě řekl.

Díky za Vaše odpovědi. To říká Miloš Zeman v živém vysílání pořadu S prezidentem v Lánech. My se budeme teď bavit o volbách spíše v obecnější rovině, protože využít naplno svoje voličské právo je stále pro řadu lidí v České republice značně složité. Samy strany aktivně ve volebních kampaních nabádaly lidi, aby volili jen celé strany a nepouštěli se do křížkování. Nejde to snadněji? Tak o tom budeme mluvit teď.

Pane prezidente, i Vy jste ve své volební místnosti měl řadu otázek na volební komisi, což mě, přiznám se, trošku překvapilo, neboť jste zkušený politik, ale chápu to lidsky, taky jsem si musel přečíst všechny doprovodné letáky a nebylo to úplně jednoduché.

Ta otázka byla pouze jedna, pane Vaníčku, a zněla, zda ty dvě kandidátky na Prahu 13 a pražský magistrát mám dát do dvou samostatných obálek, které by mně ovšem museli dát. Oni říkali, že ne.

A druhá otázka byla, jestli tu druhou obálku máte vyhodit.

Ale tam nebyly žádné dvě. Tam byla bohužel pouze jedna.

Dobře, tak to asi není úplně podstatné.

A já jsem politoval členy volební komise, že to, co by udělal sám volič, kdyby to rozdělil do dvou obálek, musejí nakonec udělat oni sami.

Pojďme k tomu, k čemu jsem se chtěl dostat v mé otázce. Pořád se střídají kroužky, křížky, musíme si hlídat počet zastupitelů, které vyškrtáme právě v komunálních volbách. Nejsou už z toho lidé zmateni? Není čas na nějakou obecnější reformu, aby to bylo snadnější?

Já jsem si teď vzpomněl na krásnou byť starou příhodu. V Senátu se volilo a senátor Salzmann vystupoval před senátory, měl tabuli, měl křídu a říkal, toto je kolečko a toto je křížek. Senátor Salzmann a proti němu senátoři, no tak proč by jiní občané neměli být zmateni, když ani senátoři nedokázali pochopit rozdíl mezi kolečkem a křížkem.

A k mé otázce. Není čas na nějakou větší reformu právě volebního systému?

Ale to víte, že jo. Už jsme mluvili o tom, že by byla ta přímá volba starostů a hejtmanů, no a víte, že slabých deset let nesmělým hlasem naznačuji, že to, co je v komunálních volbách, to je to panašování, by mělo být i v krajských a v parlamentních volbách tak, aby si volič sestavil kombinací jednotlivých kandidátek a osobností z nich svoji vlastní kandidátku. Ale velmi těžko to projde, a víte proč? Protože na každé kandidátce máte vedle osobností i neosobnosti. Těm neosobnostem se někdy říká lepiči plakátů a někdy nosiči vody. Kdybyste aplikoval panašování, tak to samozřejmě ty neosobnosti vysaje a nahradí osobnostmi z jiných kandidátek. Rozumíte?

Rozumím.

A z toho vyplývá, že protože žádná ze stran nesestavila bohužel svoji kandidátku plnou osobností, kéž by taková strana byla, no tak budou všechny unisono bojovat proti panašování, a připustí ho maximálně na té komunální úrovni. A víte proč? No protože tam v řadě případů ani nemají místní organizaci.

Je podle Vás, pane prezidente, přínosné, že pro města a obce do jejich zastupitelstev konkrétně mohou volit i cizinci z Evropské unie, kteří tady mají trvalé bydliště?

Když mají opravdu trvalé bydliště a žijí tady nějakou dobu, ne aby se přihlásili den před volbami, tak proč ne.

Ta samá otázka, i s přechodným pobytem nemáte problém?

Tam už by mně to velmi, velmi vadilo, protože to už není zakotvení v té zemi.

To už se i v praxi děje. Jsou nějaké rozsudky, které dovolily lidem s přechodným pobytem odvolit.

Ještě se vrátím k Vašemu výroku, který jste řekl v tomto pořadu a potom také v dalších jste ho zopakoval, že by voličská povinnost, tedy volení by mělo být povinné, a to i klidně pod pokutou ve výši zhruba jedné večeře.

Luxusní večeře pro celou rodinu, pane Vaníčku, citujte mě správně. Vždycky jsem dodával, že za Masarykovy první republiky přesně toto existovalo a že dneska to máme, tuším, v Belgii, v Lucembursku, v Austrálii a v několika dalších zemích.

Čili tuším, že ani dnes nebude Vaše odpověď na tuto otázku jiná.

Nevidím důvod. Já si myslím, že když bude volební povinnost, tak si lidé lépe rozmyslí, komu dát svůj hlas.

Ještě u voleb zůstaneme. Bavili jsme se o složitosti samotného aktu volení, například teď zastupitelů, když se budeme bavit konkrétně o tomto víkendu, ale tady je ještě jeden aspekt, protože až do roku 2027 půjdeme každý rok k nějakým volbám. Není to už trochu otrava?

Já si vzpomínám na nádherný výrok Davida Camerona, který říkal, parlamentní demokracie je skvělá, jenom kdyby pořád nebyly nějaké volby. Podívejte se, při troše úsilí by se to dalo zjednodušit. Některé volby by se daly spojit, třeba krajské a komunální. Proč ne. U těch evropských by to bylo trošku obtížné, protože to už závisí na rozhodnutí Evropské unie, ale našli bychom zjednodušení a ušetřili bychom. Přemýšlejme o tom.

Ovšem nehrálo by to do karet těm, kteří chtějí každý rok kandidovat, že?

Velmi správně.

Poslední otázka k volebnímu systému, ostatně i k účasti. Dnes už i řada seniorů umí s počítačem. Jsou na sociálních sítích, komunikují se svými vnoučaty elektronicky. Nenastal už čas také k vážné seriózní debatě o elektronizaci volebního systému.

Já bych předeslal, že zhruba osmdesát procent českých domácností má internet, což úzce souvisí s tím, o čem jste Vy mluvil. Takže já bych proti tomu samozřejmě nebyl. V Estonsku, pokud mě paměť neklame, tenhle systém už docela dobře funguje. Ale protože nejsem technik a protože hackerů je pořád víc a víc, tak bych se trošku obával možnosti zneužití. Podívejte se, v Americe, kde se vedla obdobná diskuze, mají hlasovací automaty, že. Takže tam hacker může proniknout. Tam, kde máte tu naši krásnou tradiční konzervativní papírovou formu, tam žádný hacker nemá šanci.

Říká prezident Miloš Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech.

A my se posouváme do druhé části pořadu. 28. října oslavíme sté výročí vzniku samostatného Československa a lidé si toto významné datum připomenou na stovkách akcí po celé zemi. Jedna akce bude ale přece jen nejsledovanější, tradiční předávání státních vyznamenání na Pražském hradě.

Pane prezidente, snad se mnou budete souhlasit, když řeknu, že pro každého skutečného vlastence je toto mimořádný den.

Zcela určitě ano.

Byl v tomto ohledu mimořádný i Váš výběr lidí, kterým dáte státní vyznamenání?

Víte, já se snažím každý rok, protože to je iluze, něco uděláte na rok stého výročí. To snad znamená, že rok před tím a rok po tom budete postupovat méně odpovědně? Moje kritérium je velmi jednoduché, pane Vaníčku. To vyznamenání mají dostat lidé za celoživotní práci, kterou zlepšili život v české republice. Když říkám celoživotní práci, tak tím, což se brzo dovíte, připomínám, že několik z nich slaví osmdesátiny a jeden dokonce devadesát pět let.

Čili, já neříkám, že byste měl postupovat méně odpovědně, aby ta otázka nebyla špatně pochopena. Spíš více výjimečně při tomto datu.

A to je taky to, že mně lidi říkali, tak počkej s něčím, počkej až na to stoleté výročí. A já jsem říkal, ani mě to nenapadne. Chtěl jsem ocenit dva základní pilíře naší nezávislosti, a to byla obec sokolská a obec legionářská. A tak představitelé těchto dvou obcí ode mě to vyznamenání dostali, teď nevím, jestli před rokem, nebo dokonce před dvěma lety, to není podstatné. Takže jinými slovy udělal jsem to už tehdy. No a teď samozřejmě, to už se provalilo, jsem se snažil zaplnit jednu mezeru. My pořád vzpomínáme na tu trojici Masaryk, Beneš, Štefánik, ale sám Masaryk označil za vůdce domácího odboje v roce 1918 Antonína Švehlu. A o Švehlovi se téměř neví. A tak jsem si říkal, že podobně, jako jsem ocenil legionáře, jako jsem ocenil sokoly, bylo by dobé ocenit i Antonína Švehlu. A to právě udělám 28. října.

Díky za tuhle informaci.

Ta je obecně známá, jinak bych Vám ji neřekl.

Já ji od Vás slyším poprvé, možná je to jenom moje mezera, a také jsem si přečetl, že chcete dát medaili Michalu Davidovi. Jak to souvisí s tím, co jste teď říkal?

No vidíte, protože zpívá milionům diváků celý svůj život. Samozřejmě, že už teď se objevil jakýsi nýmand, který to označila za hnus, ale obávám se, že tento nýmand ani neumí zpívat, natož aby v životě dokázal něco v nějaké jiné oblasti.

Tak Vy každý rok dáváte ocenění někomu z popové scény. Byla to Lucie Bílá, Helena Vondráčková.

No a proč ne?

To bylo konstatování faktu. Já jsem se jenom chtěl zeptat na to, jestli právě třeba jméno Michala Davida, který může být určitou skupinou lidí, kteří zažili ten pravý socialismus v téhle zemi, být vnímán kontroverzně. Jestli nemohl počkat o ten rok?

Tak v tom případě mluvme také o Karlu Gottovi, kterého teď napadli asi dva nebo tři béčkoví spisovatelé a prohlašovali, že proto, že byl také v tom pravém socialismu, tak že, tuším, že nemá jezdit na oslavy někam do Německa, bylo to tak, že? Podívejte se, lidská závist obecně a v Česku zvláště je téměř nekonečná. A víte, kdo nejvíc závidí? Kdo sám v životě nic nedokázal a kdo jenom píše komentáře o práci těch druhých.

Já se vrátím ke své otázce, kterou jste možná přeslechl, pane prezidente. Ta byla, jestli to přece jen právě kvůli stému výročí republiky u takovýchto jmen, která vyvolají kontroverzi, nemohlo počkat o rok?

Každé jméno vyvolá kontroverzi, pane Vaníčku, kdybych navrhl na vyznamenání Vás,...

To určitě ne.

... tak by se ozvaly hlasy, vždyť ten člověk v životě nic nedokázal, proč ho ten Zeman navrhuje. Ale u Michla Davida nemůžete říkat, že nic v životě nedokázal. To je ten rozdíl.

To tady ani nezaznělo.

Očekáváte, pane prezidente, že se právě po takovýchto jménech právě budou Vaši kritici znovu vozit? Že se vzedme nová vlna ostré kritiky, případně i demonstrace?

Kdyby někdo demonstroval kvůli Michalu Davidovi, tak to by byl velký hlupák.

Proč nemá právo na názor?

Ale víte, pane Vaníčku, mě to baví.

Pane prezidente, neměl by takový člověk, který by...

Názor se nevyjadřuje demonstracemi. Podívejte se, prezident, i když je tam samozřejmě kontrasignace předsedou vlády, má nezadatelné právo navrhnout státní vyznamenání, nehledě na to, že je povinen přihlédnout jednak k návrhu obou komor Parlamentu a samozřejmě i k návrhu veřejnosti. A jestliže Vy třeba nemáte rád Michala Davida, možná...

Nepodsouvejte mi to. Nepodsouvejte mi to, to jsem tady ani jednou neřekl.

...že nemáte rád Lucii Bílou. Možná, že nemáte rád Daniela Hůlku, no tak je mi líto, ale Váš vkus není určující.

To trošku děláte, pane prezidente, teď něco, co sám nemáte rád, že podsouváte myšlenky, které tady ani nezazněly. Pojďme se vrátit k oceněným.

No dobře, ale Vaše představa, že kvůli tomu, že vyznamenání za zásluhy, což je v daném případě pop music, jako u těch předchozích, které jsme jmenovali, povede k demonstraci, že Václavské náměstí se bude otřásat protestujícími, tato představa je velice naivní. Ale něco Vám řeknu, pane Vaníčku...

Vzpomeňte si na příklad pana Bradyho, tam taky proběhla demonstrace.

Ano, a víte, s jakým důvodem? Že pan Brady, který byl strýček pana tehdejšího ministra kultury, nedostal vyznamenání. Ale já Vám něco řeknu, já jsem rok poté s velkou radostí vyznamenal, také mu bylo devadesát pět let, člověka, který byl rovněž v Osvětimi, ale víte, čím se lišil od pana Bradyho? Tím, že z Osvětimi uprchl, vzal do ruky pušku a šel bojovat za samostatnost tehdejší Československé republiky. Ten to vyznamenání v těch devadesáti pěti nebo kolika letech dostal.

Pana Bradyho jsem použil jako berličku pro téma demonstrací.

Pojďme dál. Je to osmičkový rok.

Obveselme Vaše diváky jednou poznámkou. Bude stručná, nelekejte se. Viděl jsem jednu krásnou fotografii. Byla to fotografie korpulentní dámy, která takhle před sebou vzpírala velký transparent. Na tom transparentu bylo jediné slovo, „hamba" s „m". „Hamba".

To už jsme slyšeli.

Tak když někdo neumí ani český jazyk, tak ať si demonstruje. Možná, že je to náhrada jeho neznalosti mateřského jazyka.

Pane prezidente, prožíváme osmičkový rok. Vy jste tak trochu promlčel připomínku 21. srpna 1968. Váš mluvčí to zdůvodnil následovně. Řekl, že tichá vzpomínka skutečného pamětníka je vždy to nejupřímnější. Nikoli okázalé obřadnictví těch, kteří se na výročí chtějí přiživit. Když budeme konkrétní, znamená to, že se chtěl na tom přiživit třeba premiér Babiš při připomínce okupace u Českého rozhlasu, protože ostatní protestující proti němu také křičeli, ať radši nemluví a zůstane schován. Ať radši mlčí. V tu chvíli navíc začínala kampaň do voleb. Koho jste měl konkrétně na mysli? Dá se to aplikovat na pana Babiše?

Zaprvé, chudák Andrej Babiš se na tomhle příliš nepřiživil, protože ho vypískali. Myslím si, že to byla ostuda, protože při pietním aktu před Českým rozhlasem by se pískat nemělo. Koho jsem měl na mysli? Měl jsem na mysli předsedu Senátu pana Milana Štěcha, protože ten byl do roku 1989 členem Komunistické strany Československa, a Vy dobře víte, že podmínkou členství byl souhlas se sovětskou okupací. Tak z toho logicky vyplývá, že ten člověk, který souhlasil se sovětskou okupací, těžko může mít morální právo, aby ji najednou odsuzoval.

Proti tomu Andrej Babiš na Slovensku ještě stále není stoprocentně v kauze...

Ani stoprocentně obviněn. Dobře, ale zatím co na Babiše pískali, Štěchovi tleskali. Jaký je v tom rozdíl, pane Vaníčku. Ale dovolte mi ještě jednu poznámku. Ujišťuji Vás, že nepronesu žádný projev ani k výročí 15. března 1939, stejně, jako jsem nepronášel ani žádný projev nejenom k výročí sovětské okupace, ale ani k výročí Mnichovské dohody. A víte proč? Protože daleko důležitější než jeden den tohoto výročí je to, co následovalo potom, a to znamená kolaborace, a teď je jedno, zda to byla vůči Sovětskému svazu nebo vůči nacistickému Německu. A ta kolaborace, to je to nejhorší, co v historii tohoto národa bylo. Ale my se soustřeďujeme na jeden den a nic jiného nás pomalu nezajímá.

Tak na tento jeden den se soustředíme i 28. října, a teď jste řekl nějaký svůj názor, nějakou svou myšlenku. Já se jenom ptám, proč mě jako občanovi chybí prezident republiky ve sdělovacích prostředcích ten den, kdy si připomínáme takováto data.

Já jsem Vám, zřejmě jste špatně slyšel.

Možná jsem to nepochopil, ale nechápu, proč jste nevystoupil.

Dobře, soustřeďte se. Řekl jsem, že podobně, jako jsem nevystupoval 21. srpna, ani na výročí Mnichovské dohody, tak nebudu vystupovat ani 15. března.

Budete mlčet i 17. listopadu letos?

A budu mlčet, velmi správně, i 17. listopadu. A když se soustředíte, já Vám to rád řeknu ještě jednou, tak se Vám to pokusím vysvětlit. Podívejte se, říkal jsem to před minutou. Není důležité jedno konkrétní datum, důležité je, co následuje potom.

To jsme slyšeli.

Konkrétně, abychom tedy to přiblížili, tak například po Mnichovské dohodě následovala tzv. druhá republika. To bylo vyvření toho nejodpornějšího, co bylo v české společnosti. Mimochodem, jenom drobný příklad, v kavárně Praha, to ještě nebyl žádný protektorát, sto padesát vysokoškolských studentů volalo, Židi ven. Ferdinand Peroutka, za něhož jsem stále kritizován, napsal v té době článek Češi, Němci a Židé, který soudce Novosad, který teď soudil ten soudní spor s panem, ne s Peroutkou, ale s paní Kaslovou, označil za antisemitský. Mimochodem věta, že židovství bylo otravou Německa, byla jako vystřižená z Hitlerova Mein Kampfu, až na to, že ji napsal Ferdinand Peroutka.

Pane prezidente, já doufám, že na konci tohoto Vašeho vyjádření i diváci pochopili, proč tedy nevystupujete na takto významná data. Budeme doufat, že jsou inteligentnější tedy než já.

Diváci to pochopili určitě a věřím, že po dvojím opakování jste to pochopil i Vy.

Uvidíme, možná vyvoláme nějakou anketu, abychom si to ověřili. My už před sebou máme jen poslední část tohoto pořadu a přejdeme na dotazy našich čtenářů.

„Tak pane Zemane, jsem Rom, pracuji a platím daně, neberu ani jednu sociální dávku. Omluvte se mně a mým přátelům, kteří jsou na tom podobně. Lituji toho, že jsem Vás volil, mluvíte stejně jako Okamura." Milan z Teplic.

Já bych se Vám omluvil v případě, kdybych řekl, že sto procent Romů nepracuje. Já jsem jasně řekl, že si vážím těch deseti procent, mezi něž mohu zařadit i Vás, kteří pracují. Mimochodem včera jsem v televizi uváděl příklad v Karviné. Restaurace, kterou vlastní romští bratři, kde je čisto, dobrá kuchyně, a říkal jsem, kdyby to bylo všude takhle, fajn. Takže, blahopřeji Vám, že patříte do těch deseti procent, ale nezapomeňte, pokud chcete být solidární se svým etnikem, na těch devadesát procent, a teď se nebudeme přít, jestli je to osmdesát pět, v každém případě je to hodně, protože to nejsou jen lidé, kteří nepracují a nežijí ze sociálních dávek, ale díky tomu oni takto působí na svoje děti, a jak ty děti mají získat elementární pracovní návyky, když vidí, že jejich rodiče nepracují a žijí z dávek. Takže, nepochopil jsem, co bylo řečeno. Mluvil jsem o deseti procentech pracujících Romů, poblahopřál jsem jim k tomu a poděkoval jsem za fotografie, které mně poslali.

To byla odpověď pro Milana. Teď tu máme Michala Pluhaře, který  nám do redakce poslal otázku k eutanázii. Pokud vím, tak jste příznivcem referenda a odpůrce eutanázie. Vadilo by Vám referendum o eutanázii?

Víte, vím, že pan profesor Zlatuška, když byl ještě poslanec, navrhoval zákon o eutanázii, a tento zákon se nesetkal s příznivým přijetím, vlastně ani nebyl projednáván. Musel bych si to ujasnit, ale nechci si hrát na všeználka, protože můj názor na eutanázii zní, zaprvé, že vždy je naděje, zadruhé paliativní medicína, tedy léky, které odstraňují bolest, je už dnes tak vyspělá, abych mohl očekávat, že se ten zázrak třeba přihodí, a když ne, tak vás to alespoň nebude bolet. Čili jsou jistě věci, které mají být z referenda vyňaty. Všichni se shodují v tom, že třeba to mají být daně. Referendum o daních je, jak jistě uznáte, nesmysl. A tady bych, teď jsem přemýšlel opravdu nahlas, že tuhle otázku mě ještě nikdo nepoložil. Tady bych se asi spíše bránil tomu, aby eutanázie se stala předmětem referenda z těch dvou důvodů, které jsem Vám uvedl.

A poslední dotaz. „Pane prezidente, chcete stavět bungalov v Mnichovicích u Prahy a tam dožít. Vám už naše Vysočina není dost dobrá?" Ptá se Petra.

Tak to už jsem zase na televizi Barrandov jednou vyvracel.

Nedělejte jim tady reklamu, pane prezidente.

A proč bych nedělal reklamu, když je to pravda. Pravdivá reklama je v pořádku. Tak tedy, zaprvé, na Vysočině mám dvě obytné místnosti a do bungalovu potřebuji umístit sebe, svoji ženu, svoji tchyni, svoji dceru a psa. Do dvou obytných místností, jak jistě tazatelka uzná, se nevejdou. Ale plně Vám slibuji, že rád a často budu na Vysočinu jezdit, zejména v létě, a těším se, když se tam zase jednou posadím do nafukovacího člunu a projedu se po rybníce.

Říká prezident republiky Miloš Zeman, byla to odpověď nejen pro Petru, ale i pro všechny, kteří se na tuto otázku ptali a jsou z Vysočiny.

Pane prezidente, díky za Váš čas a přeji Vám hezký zbytek neděle.

Já také, a protože jsme pili jenom vodu, dovolte mi, abych Vás pozval, jako poděkování za skvělý moderátorský výkon, na skleničku dobrého moravského vína.

Děkujeme za pozvání, i Vám děkuji za pozornost vážení diváci, a celý záznam celého rozhovoru najdete již za chvíli na Blesk.cz a to nejpodstatnější z toho, co tu dnes zaznělo v tištěném Blesku. Na viděnou.

 

 

Rozhovor prezidenta republiky pro NTV

Rozhovor prezidenta republiky pro NTV

09.12.2018
  Vážený pane prezidente, pro Českou republiky je rok 2018 obzvláště významný, protože jste...

Projev prezidenta republiky při jmenování nového rektora

Projev prezidenta republiky při jmenování nového rektora

07.12.2018
  Vážený pane ministře, vážený pane rektore, vážená paní předsedkyně...