ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro internetové vysílání webu Blesk.cz „S prezidentem v Lánech“

neděle 05.04.2020

 

Dobré dopoledne ze zámku v Lánech. Za několik chvil odstartujeme živý přenos z Masarykovy pracovny a přivítáme Miloše Zemana u již dvacátého dílu pravidelného pořadu Blesku „S prezidentem v Lánech". Vzhledem k tomu, že situace je specifická, budeme mít oba na obličejích roušky. To nám ale nezabrání, abychom probrali obavy milionů Čechů v takzvané době koronovirové, a pochopitelně se dostane i na otázky, které jste nám posílali vy, naši čtenáři a diváci. U vysílání vás vítá Vera Renovica.

Dobrý den, pane prezidente, vítáme Vás ve vysílání.

Pěkný dobrý den.

Pane prezidente, Vy jste naposledy k lidem promluvil 19. března. Od té doby uplynula notná řada týdnů, takže bych Vás poprosila, jestli máte nějaké poselství, anebo něco, co si myslíte, že by mělo zaznít po té době směrem k národu, anebo vlastně směrem k našim divákům a čtenářům, abyste promluvil na pár desítek vteřin či minut do kamery.

Chtěl bych reagovat na novou situaci, protože nemá cenu pronášet projevy každý den. Ta nová situace je trojí.

Zaprvé, chtěl bych velmi ocenit činnost vlády a podpořit vládu, protože si myslím, že si to zaslouží.

Zadruhé, chtěl bych poděkovat ne jenom jednotlivým profesním skupinám, ale všem občanům České republiky, kteří dodržují pravidla proti koronaviru, za jejich obětavost a za jejich disciplínu. Velice si toho vážím. Děkovat ostatním budu, až epidemie skončí, ale už teď bych Vám chtěl říci, že například chci udělit panu profesorovi Prymulovi 28. října nejvyšší české vyznamenání, to znamená Řád Bílého lva, protože si to zaslouží, neboť jeho razantní opatření vedla k tomu, že epidemie má daleko mírnější průběh než v jiných zemích.

A teď, paní Vero, se dostávám k tomu nejsložitějšímu a slibuji Vám, že tomu věnuji jenom tak tři, čtyři minuty, a pak už se můžete ptát na cokoli.

Víte, paní Vero, když je nějaká krizová situace, tak se zdvíhá bahno ze dna, a objevují se hlupáci, kteří dokáží pouze kritizovat, ale kteří nepomáhají. Rád bych Vám uvedl, to jsou ty čtyři minuty, čtyři konkrétní příklady.

Senátor Fischer nedávno prohlásil, že naši vedoucí představitelé jsou vlastizrádci v souvislosti s čínskými dodávkami zdravotnických prostředků. Pan Stanjura zase vyzval paní ministryni Schillerovou k okamžité rezignaci. Pan poslanec Kalousek dokonce vyzval k ozbrojenému odporu proti vládě. Prohlásil, že má tři revolvery a že mu bude ctí jít s občany bojovat proti vládě. A konečně jakýsi novinář Palata napsal, že žijeme v koronafašismu a koronadiktatuře.

Tak tedy, aby bylo jasno, jsme svobodná, demokratická společnost vzniklá z voleb a nevedou nás žádní vlastizrádci. Zadruhé, ministryně Schillerová je skvělá ministryně financí a není žádný důvod k jejímu odvolávání. Zatřetí, zcela určitě nežijeme ve fašistické diktatuře. A poslední poznámka, toho počmáraného šaška s třemi revolvery si vůbec nevšímejte. Tečka.

To je tedy Vaše poselství.

Moje poselství je poděkování občanům, poděkování vládě, protože oba si to bohatě zaslouží. Informace o tom, že 28. října v rámci pravomoci prezidenta budu ještě jednou děkovat, a uvedl jsem alespoň jeden příklad, to znamená profesora Prymulu, ale nebyl bych to já, paní Vero, který by se nesnažil mluvit i o odvrácené straně měsíce, nebo o druhé straně mince, chcete-li. To znamená i o těch, kteří této krizové situace zneužívají, prudí a poštěkávají.

Tak asi se zastavím u té nejzásadnější informace, která zazněla, a to sice to vyznamenání pro pana profesora Prymulu. Už jste mu to oznamoval?

Ještě ne, já ho rád překvapím, ale možná, že se podívá na Váš program a doví se to sám. Do 28. října je samozřejmě ještě daleko.

Vy jste uvedl, že už nyní je jasné, že ty v uvozovkách dobré výsledky, které Česko má, anebo ne špatné výsledky, které Česko má, jsou díky jeho opatřením. Jak si ale můžete být jistý, že to je právě těmito opatřeními? Není na to moc brzy ještě?

Víte, já jsem sice laický epidemiolog, ale zato se trvale radím s odborníky. Takže toto není jenom můj názor. Víte, když je válka, tak někdo musí velet. A když je to boj proti epidemii, tak je snad logické, že ten boj vede erudovaný epidemiolog. Což se stalo.

Ještě jste vlastně říkal, že toto Vaše krátké vystoupení bylo proti těm, kdo prudí, anebo jestli, jak já jsem si to přeložila, zamezují tomu, aby vláda správně dělala svoji práci. Copak se opozice nesmí vyjádřit ke kompetenci ministryně financí?

Zaprvé, v okamžiku, kdy ta ministryně financí dělá prokazatelně dobrá opatření, tak se mohu domnívat, že výzva k jejímu odvolání nebo rezignaci je tradiční opoziční folklór, který by si opozice neměla dovolit v této krizové situaci, ale co horšího, výzva k ozbrojenému odporu proti vládě, de-facto výzva k občanské válce, nebo označení vedení státu za vlastizrádce, to už není tradiční opoziční rétorika. To je hloupost, to je drzost, to je něco, co nás všechny poškozuje.

K opatřením a rozhodnutím vlády, pomocným balíčkům a tak dále se v detailech dostaneme v mých následujících otázkách. Položím proto zatím jednu takovou vágní. Všude roušky, zákaz vycházení s výjimkou nákupů či zdravotní procházky, myslel jste si Vy někdy, že takové Česko zažijete?

Prosím?

Jestli jste si Vy někdy myslel, že takové Česko zažijete?

Ano, musíte na mě, paní Vero, mluvit nahlas, protože zejména přes tu roušku to dost dobře normálním hlasem nejde.

Rozumím.

Ne, nemyslel jsem si to, protože zatím všechny epidemie, které tady probíhaly, a bylo jich hodně, byly daleko mírnější.

Jak hodnotíte ta dosavadní čísla, a já Vám je teď přečtu, ta nejaktuálnější, ať už jde o počet infikovaných, těch je tedy aktuálně 4 475, počet vyléčených, těch je aktuálně 78, počet provedených testů, těch je něco přes 80 tisíc, a počet úmrtí, dnes ráno vlastně Ministerstvo zdravotnictví informovalo, že ve spojitosti s touto infekcí zemřelo 62 lidí. Je to podle Vás dobré skóre? Špatné skóre?

Všechno je relativní, paní Vero. Srovnejte si ta čísla, zejména čísla o úmrtích, s počtem zemřelých v jednotlivých evropských státech, a tady zjistíte, že jsme jedni z nejlepších. To znamená, že s tou epidemií bojujeme úspěšněji než například Itálie, Španělsko, a mohl bych mluvit o dalších zemích. Takže důležité je, že onen koeficient, který je vyjádřen poměrem mezi testovanými a nakaženými, se postupně zlepšuje, že ta křivka, jak říká profesor Prymula, se už zplacatila, a podle odhadu, který jsem zase konzultoval s řadou odborníků, jsme asi tak v polovině této epidemie. Takže velmi bych chtěl poprosit občany, vydržme to spolu a pak budeme s dojetím vzpomínat na to, jak jsme nosili roušky.

Mimochodem, chtěl bych poděkovat panu starostovi Frýdlantu, který mně poslal dvě roušky s hezkým dopisem. Chtěl bych poděkovat panu profesorovi Maříkovi, který rovněž nabízí nanoroušky, ale zejména bych chtěl poděkovat všem, kdo konečně zajistili dodávku zdravotnického materiálu, a to v takovém množství, že jsme nedávno například mohli pomoci i Španělsku. A mimochodem, byli jsme jediná země Evropské unie, která takto Španělsku pomohla.

K těm zásobám, které se k nám dostávají ze zahraničí, se ještě dostaneme. Zaujaly mě dvě věci, které jste říkal. První je, že jsme podle Vás v polovině nějakého toho boje. Znamená to co? Že nás čeká ještě minimálně měsíc a půl, dva měsíce takovéhoto režimu, podle Vás?

Víte, je vždycky lepší, když něco přeženeme, než když něco v naději, že už to končí, ukončíme předčasně, a pak hrozí nebezpečí, že se ten koronavirus vrátí. Takže z hlediska principu předběžné opatrnosti se domnívám, že je to minimálně měsíc, spíše měsíc a půl.

I se všemi dopady na ekonomiku? A k tomu ještě budou detailnější dotazy.

Dostaneme se k tomu, nicméně jestliže byste chtěla léčit ekonomiku bez léčení zdraví občanů, tak prostě zapřaháte vůz před koně.

Zaujala mě ještě jedna Vaše věta, a zazněla tu už dvakrát, že se radíte sám s odborníky. Mě by zajímalo, co je to za odborníky? Ať už jde o tu epidemiologickou situaci...

Jsou z různých oblastí. Včera například bylo zasedání mého poradního týmu, a tam, jak víte, jsou spíše ekonomičtí odborníci.

Mě by zajímali ti zdravotní, ti epidemiologové.

Tam v minulém zasedání přišli ministr zdravotnictví, bývalý ministr zdravotnictví Martin Holcát a další zdravotní odborníci, ale stálé složení tohoto týmu opravdu zahrnuje spíše ekonomy, které pochopitelně teď budeme potřebovat. Je tam, paní Vero, guvernér České národní banky. Je tam prezident Hospodářské komory, je tam prezident Svazu průmyslu a dopravy, ale také například předseda Sdružení měst a obcí a další. Takže prezident se nemá považovat za všeználka, má se radit s odborníky, a jejich názor má tlumočit.

Včera tedy jste tu měl ten poradní tým, to jste tady zmínil, z něhož vicepremiér Jan Hamáček odcházel se slovy, že není třeba usínat na vavřínech, že ta opatření ještě nějakou chvíli potrvají. Dostal jste vlastně nějaké přesnější informace o nějakém krizovém plánu, harmonogramu, kdy otevře který typ podnikání, kdy odložíme roušky?

Tak pokud jde o krizový plán, dostal jsem podrobné informace o takzvané inteligentní karanténě, která se teď pilotním projektem testuje v Jihomoravském kraji. Pokud jde o postupné, zdůrazňuji postupné, uvolňování, tak by se mělo týkat především malých provozoven, včetně malých prodejen. Ty velké podniky zřejmě budou muset ještě trochu počkat právě vzhledem k tomu, aby nedošlo k přenosu nákazy. A ostatně automobilky u nás stojí z vlastního rozhodnutí, nikoli na základě nařízení vlády.

Jak vlastně vnímáte ty spory ohledně prodloužení tak zvaného nouzového stavu? Premiér říká opozici, dobře, stačí nám to o čtrnáct dalších dní. Ústřední krizový štáb, který vede pan vicepremiér Hamáček, říká, že by opravdu potřeboval další měsíc, tedy do 11. května. Jak to chápete?

Jak vidíte, mám na sobě červený pulovr, který jsem měl i včera, a to je výraz sympatií vůči panu prvnímu vicepremiérovi Hamáčkovi.

Ano, máme k tomu i připravený příspěvek pro diváky.

Protože si myslím, že jeho názory jsou racionální a v dobrém slova smyslu opatrné. Já vím, že bychom my všichni včetně pana premiéra si přáli, aby tato krize skončila co nejdříve, ale není dobré být příliš netrpělivý právě proto, že vám hrozí nebezpečí, že se koronavirus vrátí.

A jak se to vztahuje k tomu nouzovému stavu, na který jsem se ptala?

Je samozřejmé, že chceme-li nouzový stav použít jako nástroj boje proti koronaviru, tak je rozumné, aby nejen ten nouzový stav trval o několik týdnů déle, na to pak všichni zapomeneme, až to skončí, ale hlavně je zapotřebí, aby se nám ta epidemie ve druhé vlně nevrátila. A tady bych rád dodal, že bohužel Evropská unie v této věci selhala, protože předsedkyně Evropské komise, ač neodbornice, několikrát naléhala na otevření hranic. Paní Vero, kdyby se hranice schengenského prostoru v této době otevřely, tak to znamená výbuch epidemie nesrovnatelně větší, než když jsou hranice uzavřeny. Takže je to lití oleje nebo benzinu do ohně, a já jsem velmi rád, že naše vláda stále ještě, i když je to nepohodlné, hranice uzavírá.

Ještě se vrátíme k takovému asi roztomilejšímu incidentu ze včerejška. Uživatelé na internetu i naši čtenáři posílající dotazy si všímali společné fotografie u stolu z toho včerejšího jednání. Všichni jste tam měli nasazené roušky a před sebou talíře s jakýmsi drobným občerstvením. Tak jak jste tedy zvládli pokrm pozřít, aniž byste porušili nařízení vlády mít vždy nasazenou ochranu?

Opravdu Vás zajímají velmi důležité věci, já Vás chápu. Takže to drobné občerstvení se dalo takto konzumovat během několika málo minut, ale nikdo nenapsal, že jsem zakázal oběd. Poprvé při zasedání této expertní skupiny, poprvé proto, protože poprvé jsme měli na sobě roušky.

Ještě vlastně zpátky asi k něčemu, co možná budete, možná uznáte za důležitější. Úmrtnost se v Česku dlouhodobě drží kolem devíti tisíc měsíčně, tím myslím, kolik lidí v průměru za měsíc v této republice skoná, epidemie ne-epidemie. Ve spojení s nemocí COVID-19 odešlo kolem šesti desítek lidí. A ještě jedno číslo, pan profesor Prymula říkal, že když do konce března bude nakažených pod osm tisíc pět set, už se začnou otevírat obchody.

Ptám se proto, jestli jsou takto striktní vládní opatření pořád nutná i vzhledem tedy k té prognostice pana Prymuly, která se splnila, jsme na polovině toho, co on považoval za nebezpečné, a zároveň i proto, že vše poukazuje na to, že zdravá populace se tolik bát nemusí té nákazy. Tak na co pořád čekáme, abychom se už mohli trochu nadechnout? Podle Vás.

Právě dnes jsem se dozvěděl, že vedle Borise Johnsona onemocněla koronavirem i jeho snoubenka.

Je to tak.

A Boris Johnson byl jeden z těch, který z počátku brojil proti přehnaným opatřením vůči koronaviru. O co tady jde? Vy si opravdu myslíte, že zdravá populace, jak také někteří epidemiologové, já to uznávám, říkají, má být řádně promořena, to znamená, že si má vytvořit protilátky tím, že dostane tuto infekci?

Je to jedna z teorií teď.

Je to jedna z teorií, ale současně tatáž teorie říká, že ty protilátky vám vydrží maximálně dva roky. A vy se musíte ptát, co bude potom. Ten nejhorší scénář, paní Vero, není současná epidemie, ten nejhorší scénář je návrat této epidemie v podobě tak zvané druhé vlny, a tomu je potřeba zabránit přes naše nepohodlí.

Asi se oba shodneme na tom, že zastavit epidemii nejde bez zajištění ochranných pomůcek pro potřebné. V začátcích naprosto chyběly v nemocnicích, nakazily se kvůli tomu stovky lékařů, do pátku byla ta statistika 251 nakažených pracovníků. Selhal stát v tomhle ohledu podle Vás?

Já jsem sice kritický tam, kde tu kritiku považují za účelnou, ale uvědomte si, že toto je bezprecedentní situace, kterou nikdo, dokonce ani my, prognostici, neočekával. Když je třeba pan Švagr kritizován, že neměl ve státních rezervách obrovské zásoby roušek a dalšího zdravotnického materiálu, tak tím pádem tato kritika vede k závěru, že vláda měla očekávat nástup této epidemie, ale to neočekával nikdo, a právě proto není dobré vládu za to kritizovat. Důležité je, a na to bych navázal, že vláda, především s panem ministrem Hamáčkem, který spolu se mnou a mými spolupracovníky zařizoval ty dodávky zdravotnického materiálu z Číny, reagovala promptně, a pokud jsem správně informován, dnes už jsou všechna pracoviště těmi pomůckami vybavena.

Možná zdravotnická, doteď ale chybí pomůcky v tak zvaných sociálních službách, kde se virus šíří mezi pracovníky a hlavně seniory, které zabíjí. Přitom nám lidé hojně píší o úřednících, kteří mají na obličejích ty nejvýkonnější respirátory. Nezaráží Vás alespoň toto?

To je sice věc jak ministrů vnitra, tak zdravotnictví, ale tady bych s Vámi, paní Vero, souhlasil, pokud ti úředníci nepřichází do styku s nějakým enormním množstvím svých spoluobčanů, tak v takovém případě bych respirátor dal někomu užitečnějšímu. 

Veřejně se také slibovalo, že roušky stát rozdá mezi občany, že jim je dodá přímo do schránek a tak dál, nakonec z toho nebylo nic, a Češi si ty roušky museli ušít sami. Teď se pan premiér i v zahraničí chlubí českými zlatými ručičkami. Nejsou ty sliby v porovnání s realitou důkazem jakési neschopnosti?

V každém případě si myslím, že i když je krásné, že jsme tady, já ne, já to neumím, ušili roušky, uvědomte si, že počet takto ušitých roušek, aniž bych to zlehčoval, je asi tak jedna tisícina toho, co potřebujeme. Nezapomeňte, že ty roušky jsou velmi často na jedno použití. A právě proto je zapotřebí zabezpečit masívní dodávky, což se stalo. 

I pro lidi, i pro obyčejné lidi.

Letecký most z Číny pokračuje, letadla přistávají každé dva nebo tři dny, pokud jsem správně informován, tak pokud někdo ještě roušku nemá, tak je spíše problém jejich distribuce, aby to neleželo ve skladech, než nedostatku roušek samotných.

Ministři a také premiér právě říkají, že žádný stát není schopen dodat lidem roušky, tak nejsem si úplně jistá, z jakých informací vycházíte.

Slib tady byl, Vy jste ho sama citovala. Já se domnívám, že roušky jsou zapotřebí při styku s větším počtem lidí, protože dobře víte, že nošením roušky nechráníte sebe, paní Vero, nošením roušky chráníte ty druhé, takže když jdete například na procházku do lesa, tak roušku nepotřebujete. 

Přejdeme k jinému tématu, nařízení a doporučení o tom, kdy vycházet, kdy smějí senioři nakupovat, v jakém režimu jet na chalupu a podobně, jsou v současné chvíli asi desítky, už se v nich ani nedá vyznat. Je nějaké, které přijde nesmyslné Vám? 

Já jednou říkal panu premiérovi Babišovi, jehož aktivity jinak velice oceňuji, že mně připadalo jako nesmyslné, jeden den nařídit pracovní dobu v restauracích od, tuším, šesti ráno do osmi večer a druhý den ty restaurace zavřít. To mně připadalo jako ukvapené, mohlo se to udělat najednou, ale to je drobná a přátelská kritika, která nic nemění na tom, že s opatřeními vlády souhlasím, a i kdyby některá z nich byla trochu přehnaná, znovu Vás upozorňuji, že je lepší něco přehnat než něco zanedbat. 

Pak jsou tady drobní podnikatelé i větší podnikatelé, kteří museli zavřít obchody, restaurace, další provozy. Čtvrtina podle odhadu Klubu českého podnikání tuto krizi nepřežije. O balíčcích s podporou se ještě snad budeme bavit, ale už teď varují odborníci, že právě ve svých důsledcích na hospodářství by mohla být léčba horší než nemoc. Poslechněme si prohlášení, které společně sepsali exguvernér Národní banky Zdeněk Tůma a někdejší viceguvernér Mojmír Hampl.

„V kontextu českého zdravotnictví je cena jednoho roku plnohodnotného života vyčíslena na 1 200 000 korun. A jak to vypadá s náklady na boj s koronavirem? Vezmeme-li předběžně odhadovanou ztrátu hrubého domácího produktu kolem 250 miliard korun a počet pravděpodobných úmrtí v důsledku koronaviru při méně drastických opatřeních, dostaneme se k částce nejméně desítek, možná však až stovek milionů na snížení o každé jedno úmrtí. Je to do očí bijící nepoměr, a opět tedy vlastně riziko, že tyto prostředky nebudou k dispozici na léčbu jiných nemocných."

Zaujal Vás v něčem tento názor? Autoři se za svůj případný cynismus omlouvají, ale ta otázka vlastně asi pořád platí. Je lidský život bez ohledu na to, jestli jde o, dejme tomu, chronicky nemocného pacienta ve věku, plácnu, 95 let, cennější než státní hospodářství a obecně peníze?

Každý život je cenný. Vy jste, paní Vero, jako doktor Mengele, který selektoval na rampě v Osvětimi lidi, kteří mohou a nemohou pracovat, a ty devadesátileté posílal do plynu.

Tak to děkuji za lichotivé srovnání.

Vy jim tedy pouze zakazujete, jako ti dva exguvernéři, lékařskou péči, a já to pokládám za projev psychické a profesní deformace. Sophiina volba, jak už jsem řekl. Podívejte se, naše ekonomika není rozvrácena, my nejsme po žádném plošném bombardování, stojí budovy, stojí stroje, jsou tady stále pracovní týmy, a to je potřeba uvést do života. Představa, že ekonomiku rozhýbáme tím, že ušetříme na léčbě koronaviru, což může vyvolat u občanů oprávněnou paniku, je naprosto nesmyslná, a já bych dokonce řekl až zrůdná, případně hyenistická.

Položím další dotaz, zdali je tady otázka svobody a také případného strašení. Pan profesor Prymula Čechům před dvěma týdny v podstatě sdělil, že rok až dva se nepodívají za hranice. Je v pořádku lidem vyhrožovat zavřením hranic na tak dlouhou dobu, byť kvůli zdravotnímu riziku?

Proč je to vyhrožování? Je to prostě obranné opatření. Já sám jako laik bych považoval za dostatečnou časovou hranici jeden rok, nikoli dva, ale to je otázka technické diskuze. Vezměte si totiž, odkud k nám přišla tato nákaza. Samozřejmě ze zahraničí, zejména z Itálie. To znamená, že když někdo vycestuje do zahraničí, a tam ještě tato nákaza zuří, tak ji přinese zpátky do České republiky, a tím znehodnotí mimo jiné i práci našich zdravotníků včetně profesora Prymuly. 

Dovedete si představit i nějaké kompromisní řešení, například, že sjednotí svá pravidla boje proti koronaviru všechny státy Visegrádské čtyřky a dočasně si otevřou hranice alespoň vzájemně?

Itálie není členem Visegrádské čtyřky, a právě tam je z těch evropských zemí největší míra nákazy. Pokud jde o kompromis, já sám, ale opakuji, je to můj laicky názor, jsem mluvil o jednom roku, nehledě na to, že toto omezení se samozřejmě týká jenom turistických výjezdů. Těžko bychom mohli zakázat i pracovní výjezdy.

Děkuji Vám za odpovědi v tomto bloku.

Teď přejdeme na to, jak dále situaci zvládá kabinet Andreje Babiše, a to hlavně z hlediska pomoci podnikatelům, firmám i jedincům, na něž krize dopadla, a také se zeptáme, jak budou ekonomické následky koronaviru dále ovlivňovat Česko, Evropu i svět.

Pane prezidente, Vy jste vzděláním ekonom, podle životopisu také expremiér. Kdybyste teď Česku vládl Vy, co byste přednostně dělal, abyste pomáhal ekonomice? Tu totiž neochromil samotný koronavirus, ale bohužel i související opatření vlády. 

Samozřejmě. Já zastávám názor, který je možná nepopulární. Byl jsem samozřejmě příznivcem boje proti rozpočtového deficitu, ale to platilo pouze v normálních podmínkách. Podmínky nejsou normální, v tom se asi shodneme, takže jsem nedávno podepsal bez jakéhokoliv váhání zákon, který zvyšuje rozpočtový deficit ze 40 na 200 miliard korun.

Jenom vsuvka, myslíte si, že u tohoto čísla to opravdu skončí?

Samozřejmě, že ne, ale na druhé straně vláda velmi správně uvažuje o vytvoření, řekněme, až jednoho bilionu korun, těžko odhadnout, na takzvané garantované úvěry, to jistě víte, co to je, což by mohlo podnítit náš bankovní sektor, který je zdravý, který netrpí nedostatkem likvidity, ba právě naopak, aby začal úvěrovou expanzi. Takže odpověď na Vaši otázku je, moje doporučení je kombinace fiskální, tedy rozpočtové, a úvěrové expanze. Ale kromě toho, až to nejhorší skončí, tak nastane boj, jestli máme zachraňovat naši životní úroveň měřenou, dejme tomu, reálnou mzdou, anebo jestli máme více investovat. Proto jsem řekl, že budu nepopulární. Chceme-li rozhýbat ekonomiku, dávat peníze do spotřeby je krásné, zejména, když jsou pokaždé nějaké volby, ale z krize tuto ekonomiku vytáhnou pouze rozumné investice, a tady říkám, paní Vero, už dlouho, investice nemá volební právo, a proto je investice diskriminována ve srovnání se spotřebou. 

V čem vidíte nějakou inteligentní investici, kterou byste nyní vládě doporučil? 

V teorii ekonomické, a nejenom ekonomické, se říká, že největší takzvaný multiplikační efekt mají investice jednak do dopravní infrastruktury a jednak do bytové výstavby. Takže já jenom opakuji teoretickou poučku, kterou mnoho ekonomů zná. Uvědomte si, že na rozdíl třeba od Polska, které i za peníze Evropské unie vybudovalo úctyhodnou dálniční síť, my v tomhle zaostáváme. Uvědomte si, že bytová krize nejenom ve velkých městech u nás existuje, a dokonce se rozšiřuje. Tady máte dvě oblasti, kde můžou vzniknout tak zvané řetězové reakce. Příklad trochu triviální, když podnítíte bytovou výstavbu, tak tím současně podnítíte například nábytkářský průmysl.

Krom půjček, záruk na ně i těch investic, o kterých jsme se teď bavili, doufáme, že bude z čeho investovat, ministr Havlíček a premiér Babiš připustili také vstup státu do velkých podniku, jako konkrétní příklad jmenovali leteckou společnost SmartWings. Vy byste toto doporučoval?

Já znám pana Šimáněho, on má totiž velký problém, který nezavinil, a sice, že nakoupil letadla Boeing Max, to Vám určitě něco říká, ale ta letadla jsou vyřazena z provozu ze známých důvodů, takže stojí v hangárech nebo na letištích, a tím pádem společnosti SmartWings způsobují výrazné ztráty. Já bych tedy v zásadě nebyl proti velmi, velmi omezené nacionalizaci v krizových situacích, ale rozhodně bych se nechtěl vracet ke státním podnikům obecně, protože se ukázalo, že řada z nich nehospodaří racionálně a že soukromý vlastník je mnohdy, ne vždy, také to může být tunelář, a pak tohle pravidlo neplatí, ale pokud je to srdcař, pokud žije se svým podnikem, tak takový soukromý vlastník je lepší než stát. 

Ještě k tématu drobných podnikatelů, živnostníků, nebo jak je nazveme, ti v podstatě vykrváceli, nesmí provozovat svoji živnost. Stačí jim to, co nabízí vláda, což je odpuštění minimálních záloh na dani a ta paušální částka 25 tisíc, dohromady asi 55 tisíc jednorázové pomoci od státu?

Ano, je to jednorázová pomoc, je prakticky plošná, i když omezená některými podmínkami, ale ty podmínky jsou tak měkké, že můžeme do jisté míry mluvit o plošné pomoci. Víte, paní Vero, co je to Helicopter Money? Helicopter Money je takový bonmot nositele Nobelovy ceny za ekonomii Miltona Friedmana, který říkal, že v době krize by bylo nejvýhodnější shazovat z helikoptéry dolarové bankovky, které si pak seberou občané a spotřebují je. Víte, je to velmi sporný bonmot, protože tady je strašné dilema. Co dáte do spotřeby, chybí na investicích. Takže ty bankovky jednou dojdou, dokonce i helikoptéry nebudu mít ani palivo, aby mohly vzlétnout, a investovat se nebude. Proto jsem spíše než pro tuto spotřební podporu, aby se pomohlo rozumnými úvěry, dlouhodobými úvěry s odkladem splátek s dlouhým splátkovým kalendářem, a tak dál. Zejména, pokud se bude investovat, opakuji to potřetí, ekonomiku zachrání investice, nikoli spotřeba. Teď by pan Kalousek mohl opět vyhlásit občanskou válku.

Je tady pak jiný návrh, který odborníci včetně ekonomů a ústavních právníků považují za velmi kritický, a to je, aby pronajímatelé museli nájemníkům až do října tolerovat neplacení nájmu a nesměli je vlastně za to vyhodit, lidově řečeno, na dlažbu. Jenže majitelé těchto nemovitostí od státu nedostanou žádnou kompenzaci. Není to tedy až příliš, aby stát přenesl pomoc lidem v nouzi na soukromé vlastníky, a případně nechal bez prostředků je? Pan premiér říkal, že se na ten návrh ještě podívá.

Mimořádná situace vyžaduje mimořádné prostředky. Toto opatření by bylo krátkodobé, asi půlroční, a myslím si, že majitelé těchto bytů, pronajímatelé, by se nezbláznili a nezkrachovali. Každý z nás musí nést svůj díl odpovědnosti a bohužel jsou tu i lidé, které ta krize postihla. Uvědomte si, že stát nemá žádné vlastní peníze vytvořené jeho produktivní činností. Prakticky všechny peníze, které má stát, jsou peníze, které získal od občanů zejména prostřednictvím daní. Kromě toho si v této mimořádné situaci může stát pomoci tím, že se zadluží. A protože my jsme jedna z nejméně zadlužených zemí, tak si to můžeme dovolit i s dobrým ratingem a s dobrým úrokem.

Právě proto se ptám. Pokud se tedy stát zadlužuje tak, aby pomohl osobám samostatně výdělečně činným a dalším skupinám, tak proč tedy zrovna tento problém přenáší na majitele nemovitostí? 

A Vy si myslíte, že je to jediný problém, který se přenáší? V podstatě každý se bude muset nějakým způsobem uskromnit, například tím, že velmi pravděpodobně my zmrazíme růst minimální mzdy. To pokládám za racionální opatření...

Na tomto už jste se nějakým způsobem dohodl s paní ministryní?

... a budeme říkat občanům, podívejte se, v posledních letech životní úroveň rostla, uděláme všechno, aby se alespoň udržela, ale nečekejte od nás, že budeme bojovat za její masívní zvýšení dříve, než se podaří uvést do chodu ekonomiku, protože bez toho životní úroveň budete zvyšovat pouze na ten dluh.

Pan premiér Babiš se vyhnul odpovědi na naši otázku, když už mluvíme o zmrazování jakéhosi růstu minimální mzdy, zda by zmrazil platy státním úředníkům či ústavním činitelům, kteří teď mají v podstatě volno. Aby se i vzdali části příjmů. Není i tohle možnost, aby si stát osekal náklady?

Podívejte se, mně by to zmrazení vůbec nevadilo, zejména u státních úředníků, ale pokud jde o poslance a senátory, klidně taky, jako výraz jejich solidarity s krvácející společností, chcete-li, ale u těch poslanců a senátorů si spočtěte, kolik jich je, 281, tak tam i razantní zmrazení platu by bylo nula, nula, nic. Ale u těch státních úředníků, kterých je podle některých propočtů asi tak 125 tisíc, tam už by to samozřejmě bylo citelné.

Na platy státních zaměstnanců, ale tentokrát ve školství, se ptá čtenářka Miloslava Dvořáková. Co říkáte na prohlášení ministra školství, a poté ho potvrdil také premiér, že trvá na před pandemií slíbeném dalším zvýšení platů učitelkám a učitelům?

Vy si pletete státní zaměstnance a státní úředníky, paní Vero.

To si nepletu.

Úředníci jsou podmnožina státních zaměstnanců. Já neustále bojuji proti tomu, aby rostl počet úředníků, protože to považuji za tak zvaný parkinsonovský jev. To není parkinsonova nemoc, to je zákon profesora Parkinsona o bujení byrokracie. Pokud jde o platy učitelů, potřebujeme je. Potřebujeme vzdělanou společnost, a vzdělanou společnost nemáte bez vzdělaných učitelů. Ale například u těch úředníků, o nichž jsme už mluvili, tam ten růst platů bych skutečně zmrazil.

Budu Vás teď citovat: "Chtěl bych poděkovat Čínské lidové republice, která nám jako jediná země pomohla v dodávce zdravotnických prostředků." To jste řekl v televizi Prima před necelými třemi týdny. Bohužel zdravotníci ani regiony nejsou se všemi těmito prostředky vždy spokojeni. Ukážeme si obrázek, na kterém uvidíme ústenku, která je dle mediků jen o něco málo lepší ochrana než toaletní papír, poprosím režii. Tak, tady ji staví proti světlu a hned vedle jsou pak krabice z Číny v nichž kraje a obce očekávaly respirátory, a místo toho dostaly rukavice. Není to nějaký bizarní vtip?

Víte, při masivní dodávce, jako je tato, samozřejmě mohou existovat i chyby, a je trochu směšné se na tyto chyby příliš bulvárně soustřeďovat. Já jsem tu fotografii samozřejmě viděl, ptal jsem se právě těch ministrů zdravotnictví, současného, bývalého. Ptal jsem se také Jana Hamáčka a dalších, jak to vypadá s kvalitou čínského zdravotního materiálu. Dostal jsem odpověď, že se jedná o poměrně vysokou kvalitu, a dokonce i někteří, kteří si stěžovali na tuto kvalitu, se pak museli omluvit.

Tedy říkáte, že ty fotografie nejsou skutečné?

Ne, ale z těch milionů a milionů roušek Vy ukážete jednu a budete tvrdit, tedy extrapolovat, že to platí o zbývajících rouškách. To je prostě nesmysl. A to je typické bulvární zpravodajství.

Tak budu pokračovat možná v bulvárním dotazu, ale ráda bych Vás uklidnila, že nám ho položilo několik našich čtenářů, konkrétně desítky. V úplně vlastně takové zhutněné zní takto:

"Je opravdu třeba děkovat Číně? Je nezpochybnitelné, že byla primárním zdrojem nákazy. Je dobrý důvod, podle některých zpráv, se domnívat, že do světa posílala zmanipulovaná čísla o nákaze ve Wu-chanu. Pozdě přišla i opatření proti šíření viru do zbytku světa. Od mnoha států včetně Česka navíc Čína získala zdravotnický materiál zadarmo, jako zahraniční pomoc, a teď vlastně s námi dělá obchody za miliardy."

Tedy znovu a jinak, ptám se tedy ústy čtenářů, za co máme Číně děkovat?


Právě za tu dodávku, milí čtenáři. Podívejte se, já jsem řekl v té televizi Prima, že Čína byla jediná země, která byla schopna poskytnout tuto dodávku. Na její čekací listině bylo osmdesát zemí, opakuji ještě jednou, osmdesát zemí. Jsem informován, že díky našim celkem dobrým vztahům s Čínou, až na primátora Hřiba a některé další antičínské hysteriky, tak jsme dostali přednostní pořadí, dokonce i zlepšení cenových podmínek. Důležitý fakt, který Vaši diváci bohužel nedocenili, je, nemůžete si vybírat, protože žádná jiná země nám tyto dodávky nenabídla. Jsou země, které zakázaly vývoz vlastních zdravotnických pomůcek a já jsem Vám naopak uvedl příklad Španělska, kde Česká republika byla jediná země, která Španělsku pomohla. Víte, ono s tou evropskou solidaritou to zdaleka není tak šťastné.

Tady další názor.

„Čína by měla nahradit ekonomické škody, které způsobila světu, k čemuž ale nepřistoupí, tak je alespoň třeba ji vyloučit ze Světové obchodní organizace, a přestat vůči ní platit závazky."

To si myslí elitní advokát Aleš Rozehnal, poprosím o příspěvek.

Je-li elitní, to upřímně nevím, ale...

Poslechněme si možná...

... jak se jmenuje, Rozehnal? Jenom bych vzkázal, protože jiná odpověď není nutná, aby si dal studenou sprchu, šel si lehnout a vyspal se z toho.

Dobře, tak příspěvek asi zanecháme na nějaké jiné vysílání. Když už jsme v zahraničí, zůstaňme tam. Toto si o celé této situaci myslí Váš předchůdce na Hradě prezident Václav Klaus. Poprosím režii.

„Velmi zřetelně se ukazuje výše ceny za nadměrnou otevřenost světa, za to, že na hranicích nemusíme ukazovat pas. Je to cena za Schengen, tedy za Evropu bez hranic. To, že nemůžeme kontrolovat, kdo a odkud do našeho státu přichází, není žádné vítězství svobody, ale obrovské riziko a potencionální prohra nás všech."

Má pravdu? Je koronavirová krize...

Já jsem říkal něco podobného, liším se s Václavem Klausem tím, že on navrhuje, abychom na hranicích ukazovali pas i v normálních dobách, prosím, je to ztráta několika minut, tak proč ne, ale shoduji se s ním v tom, že v této krizi prokázaly svoji schopnost národní státy včetně uzavření hranic, protože to je protiepidemické opatření, aby se ta nákaza nešířila příliš rychle. A naopak, a je mi to líto, že to musím říci, protože jsem přítelem myšlenky Evropské unie, naprosto selhala Evropská unie a zejména Evropská komise, já to nechci moc dál rozvádět, ale když předsedkyně Evropské komise nejdříve sama přizná, že není odborník, a pak dvakrát za sebou doporučuje právě otevření těchto hranic, tak si neuvědomuje, že zadělává na to, aby ta epidemie dále pokračovala a dokonce rostla.

Pane prezidente, nezničí tato globální viróza Evropskou unii, nebo jak ji případně změní...

Musíte mluvit nahlas, paní Vero.

Co udělá tato globální epidemie s Evropskou unií, jak ji změní?

Zcela určitě ji oslabí, protože tato epidemie ukázala neschopnost koordinované akce Evropské unie. Samozřejmě, že to povede k hledání příčin. Víte, že já neustále zastávám názor, že rozhodujícím faktorem úspěchu nebo neúspěchu politiků jsou politici. To znamená, buď tam máte výraznou osobnost, jako při začátcích Evropské unie byl Jean Monet a mnozí další, konec konců z politiků třeba Charles de Gaulle a Konrád Adenauer, anebo tam máte šedivé nuly, které se tam dostaly za nějakou zásluhu a dostaly nějakou trafiku. Když přijedete do Bruselu, vidíte obrovskou a ne příliš hezkou architekturu, vidíte opět tisíce a tisíce úředníků, ale bohužel, když přijde zátěžový test, jak se tomu říká, a má se prokázat, kdo co umí, tak národní státy většinou obstály, ne všechny, ale náš ano. A Evropská unie bohužel selhala. Takže, snažme se jednak změnit pravidla chování Evropské unie a já bych dodal, například Evropská unie nemá žádný pandemický plán, jak dobře víte, tak je ho zapotřebí vytvořit, se vším všudy. Ale také, a to neustále zdůrazňuji, snažme se, aby v čele Evropské unie stáli lidé typu těch, kteří tam byli otci zakladateli, a ne ty šedivé úřednické nuly.

 

Děkuji Vám za odpovědi. Pojďme do dalšího, trochu osobnějšího bloku. Jak se chrání prezident republiky? Kdy nosí roušku? Testují ho pravidelně a co jeho rodina? Na to v následujících minutách odpoví prezident Miloš Zeman.

Pane prezidente, jste teď v Lánech v jakési izolaci. Jak vypadá Váš den, a hlavně, jak se změnily Vaše pracovní podmínky?

Já nejsem v Lánech v žádné reálné izolaci. Normálně tady pracuji, jsem tady doma a současně tady mám pracoviště. To znamená, už jsme mluvili o včerejším zasedání expertního týmu, podepsal jsem teď dohromady asi třináct zákonů, které jsem si musel prostudovat, připravuji jmenování předsedy Nejvyššího soudu, připravuji vyhlášení voleb na začátek října, myslím tím krajské volby, a tak bych mohl pokračovat, je to běžná administrativní práce, ale jeden bod přece jenom uvedu. Za první republiky jeden politik říkal, nesuďte nás jenom podle toho, co jsme dokázali, ale také podle toho, čemu jsme zabránili. Já jsem zabránil pokusu o vyhlášení amnestie, paní Vero. Možná, že jste si toho všimla.

Ano. Zaznamenala jsem to.

A to byl zase šílený nápad dvou advokátů, mimochodem nebyl to ten Rozehnal, nebo jak se jmenuje, byl to Devátý a Toman, a dovedete si snad, byť laik, představit, co by to znamenalo, kdybych tu amnestii vyhlásil.

Ano. Do jakých vlastně nějakých konců jste domýšlel tu případnou amnestii? Co jste si představoval, že se bude dít v ulicích?

Podívejte se, já zaprvé jsem zásadním odpůrcem plošné amnestie. Občas udělím milost.

Jenom pro kontext pro diváky uvedu, že mělo jít o amnestii kvůli zabránění šíření koronaviru v českých věznicích.

Tak zaprvé, jak jsem se nedávno, právě včera, informoval u paní ministryně spravedlnosti, tak v českých věznicích, na rozdíl třeba od domovů seniorů, neexistuje nějaká výrazná epidemie koronaviru, takže i když to zní poněkud cynicky, vězni se mohou radovat, že jsou poněkud lépe chránění než někteří jiní, to zaprvé. Zadruhé, uvědomte si, že řada z těchto lidí by skončila jako bezdomovci, což by narušilo sociální stabilitu, a konečně zatřetí, v těch věznicích, paní Vero, se pracuje. Pracovní povinnost, reálná pracovní povinnost vězňů, ona je motivována spíše tím, aby si něco vydělali, se výrazně zvýšila, a to bych chtěl ocenit. Kromě toho paní ministryně říkala, že i ti vězni šijí ty roušky. Proč ne?

Takže tolik k Vašim motivacím a k tomu, co jste tady vykonal a čemu jste zabránil, jak jste sám říkal. Teď k té fyzické stránce. Vám je 75 let, trápí Vás některé zdravotní neduhy, byť sám tvrdíte, že se Vám je podařilo trochu korigovat, jste kuřák, zkrátka jste v té ohroženější skupině. Máte o sebe strach?

Ne, tak zaprvé, v 75 letech musí člověk počítat s tím, že na obzoru je už hezká rakev, ale zatím se cítím zdravotně poměrně dobře a přiměřeně svému věku.

Je teď zdravotní péče o Vaši osobu intenzivnější, vzhledem k té epidemii?

Zdravotní péče o moji osobu v současné době neexistuje. A to z toho důvodu, že nemám žádnou nemoc. Takže není důvod.

Kdy jste naposledy byl v péči lékaře?

Chtěl bych poděkovat panu profesorovi Zavoralovi, který se o mě staral. A doufám, že se starat bude. Je to skvělý lékař, ale teď momentálně, protože Vy se ptáte na momentální situaci, mě kromě bolavých nohou nic netrápí. Ale zase, abych si trochu postěžoval, paní Vero, ty bolavé nohy u člověka, který dřív ušel alespoň těch dvacet kilometrů na horách, ne že by to bylo moc, ale dvacet kilometrů a dneska neujdu ani kilometr, který jezdil běžkách, teď jsem se postavil před rokem na běžky a upadl jsem, protože mě zradily nohy, který jezdil na kole, a měl to strašně rád, tohle všechno je mi odepřeno. Ale nestěžuji si, jsem rád, že alespoň jakž takž chodím.

Vrátím se ještě zpátky vlastně k tomu novému typu koronaviru. Kolikrát už jste podstoupil test, v jaké podobě a pro formu se samozřejmě také zeptám, jak to dopadlo.

Nepodstoupil jsem žádný test, a tedy v žádné podobě. Samozřejmě, kdybych měl jakékoli příznaky, tak se objednám.

A Vaše okolí, předpokládám, asi je preventivně podstupuje včetně ochrany.

Moje okolí je preventivně vyšetřeno, dokonce včera v devět hodin ráno na Hradě postoupili test i členové expertního týmu, o němž jsme mluvili, a znovu opakuji, v případě, kdy by se objevily jakékoli příznaky, objednám se. Pro informaci Vašich diváků, pokud je to náhodou zajímá, měří mi pravidelně teplotu, teplota je 36,9.

A objevil se někdo ve Vašem okolí...

Paní Vero, potřetí Vám říkám, mluvte nahlas, protože přes tu roušku vůbec nejste slyšet.

Já se potřetí omlouvám a ptám se, zda u někoho z Vašeho okolí přesto byla potvrzena nákaza.

Nebyla.

Ne.

Nebyla, to bych se dověděl.

Jinak vlastně říkal jste, že jste byl poměrně striktní při včerejším setkání s ústavními činiteli i tím, že jste zakázal poprvé oběd. Jeden z Vašich spolupracovníků až tak striktní nebyl, ten tam včera seděl s Vámi. Ekonomický poradce Martin Nejedlý po návratu z Číny úplně nedodržel preventivní karanténu, byl spatřen v centru Prahy. Už jste mu za to vyčinil, jak jste v minulosti slíbil? A jak?

Samozřejmě, vynadal jsem mu. Byl to rozhovor na čtyři oči a myslím si, že Martin tuto chybu nikdy v životě opakovat nebude.

Tedy asi to bylo poměrně drsné.

Velmi drsné.

Velmi drsné. Na Vašeho dalšího spolupracovníka a na to, jak je o Vás postaráno se ptala čtenářka Markéta Novotná, důchodkyně z domova pro seniory Žatec.

„Dobrý den, pane prezidente, když pan kancléř Mynář mluví o tom, že k Vám má přístup jen on, zajímá mě, copak Vy nemáte manželku a dceru, že je úplně upozadil? Prosím, řekněte nám, že jsou obě v pořádku a s Vámi."

Obě jsou v pořádku, jsem s nimi v pravidelném kontaktu. Dcera už měla odjet do Anglie, ale protože lety byly zakázány, tak je zatím tady. Když pan kancléř mluvil o tom, že je jediný, kdo má ke mně přístup, tak tím myslel zaměstnance prezidentské kanceláře, samozřejmě, že ne rodinné příslušníky.

A kde se teď tedy nacházejí první dáma a první slečna.

Teď se momentálně se nacházejí v Lumbeho vile, protože jako první dáma má některé společenské povinnosti.

Jak je na tom Váš syn, který jako lékař a biochemik působí v nemocničním prostředí, konkrétně ve Fakultní nemocnici v Ostravě.

Nedávno jsem s ním telefonoval a říkal, že je v naprostém pořádku, takže díky bohu, musím to zaklepat, moje rodina včetně mně samotného nebyla nakažena. My máme v Lumbeho vile ještě maminku mé ženy, ale já jí neříkám tchýně, já jí říkám babičko, a ta je také, třeba že je jí přes 80 let, ve zdravotním pořádku.

Tak budeme doufat, že to tak i zůstane. Bývalá první dáma Dagmar Havlová na facebook umísťuje fotografie toho, jak šije látkové roušku. Není to samozřejmě soutěž, i tak se zeptám, zapojuje se do pomoci, a jak, Vaše manželka?

Upřímně řečeno, já detaily neznám. Říkal jsem, že plní společenské povinnosti, o které ji Hrad požádá, to je organizace nejrůznějších akcí, které se na Hradě konají, ať už jsou to výstavy, kulturní akce a podobně.

Hodláte třeba i v současné době nějak promyslet využití těch peněz, které posíláte do Vašeho fondu? Zatím jsou na podporu klokánků, tak jestli na tom něco nezmění ta koronovirová epidemie.

Samozřejmě, že ne. Já pravidelně sedm let, s krátkou výjimkou, na kterou jste mě sami upozornili, sedm let posílám 60 tisíc měsíčně klokánkům, a budu v tom samozřejmě pokračovat ještě ty tři roky. Myslím si, že je to nesmírně užitečný krok, zatímco kdybych teď tu pomoc stáhnul, tak bych se cítil nedobře. Víte, klokánci jsou tak trochu poddimenzováni, a to jak finančně, tak personálně. Byli v kritické situaci, kdy ty jejich takzvané tety čtyři měsíce nedostávaly plat, a přesto neodešly a pracovaly zadarmo. Toho si vážím.

A to je pro dnešek vše, pane prezidente. Děkujeme moc za Váš čas, za to, že jste nás vůbec přijal osobně v takovéto situaci, a přejeme Vám hezký zbytek neděle.

Já přeji Vám a všem, kdo se na nás dívají, aby prožili krásné Velikonoce, hodili starosti za hlavu, zbytečně se nestresovali, a jak jsem říkal ve svém projevu na Primě a budu to teď opakovat, mějte se rádi, buďte na sebe vlídní a laskaví a vycházejte si vzájemně vstříc a pomáhejte jeden druhému. Hezký den a hezký měsíc.

Tak a já se ještě také vrátím do záběru na vteřinu, kdo jste nestihli sledovat celý přenos, tak to nejpodstatnější naleznete už teď na našem webu, anebo zítra v tištěném Blesku.
Na viděnou.

Na viděnou.

 

 

Zdravice prezidenta republiky přečtená na národní bezpečnostní konferenci „Naše bezpečnost není samozřejmost“

Zdravice prezidenta republiky přečtená na národní bezpečnostní konferenci „Naše bezpečnost není samozřejmost“

25.06.2020
Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté, lituji, že se již sedmého...

Rozhovor prezidenta republiky pro Blesk

Rozhovor prezidenta republiky pro Blesk

18.06.2020
  Podle vyjádření premiéra Babiše jste ochoten podpořit schodek půl bilionu korun za předpokladu, že...