Miloš Zeman

Dobré odpoledne. Je sedmnáct hodin pět a půl minuty, po rozhlasových linkách vysíláme z Masarykovy pracovny lánského zámku. Před námi jsou oslavy stého výročí vzniku Československa, za námi volby do obecních zastupitelstev a jedné třetiny Senátu. Zejména tato dvě témata a jejich dopady na život v České republice probereme s prezidentem České republiky Milošem Zemanem. Dobrý den, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.

Speciál s prezidentem republiky právě začíná. Vy jste, pane prezidente, v rozhovoru pro Radiožurnál 30. října loňského roku řekl, že zrušení Senátu je skvělá myšlenka. Pořád považujete horní komoru Parlamentu za vhodnou ke zrušení?

Naopak. Ještě více než kdykoli před tím rokem. Milý pane redaktore, říká Vám něco číslo 16,5?

16,49? Jdu na setiny.

Dobře, nebuďte troškař.

Ano. Říká mi to něco, což jsem potvrdil tou odpovědí, kterou jsem zpřesnil.

Výborně. Podívejte se, instituce, o které voliči nevěří a kterou v podstatě pohrdají, je podle mého názoru hodna zrušení. Ale dovolím si během dvou minut, nelekejte se, uvést dva základní argumenty pro zrušení Senátu.

Argument číslo jedna. To, co je u nás důležité, je hlasování o důvěře vládě a hlasování o státním rozpočtu. Obojí je vyhrazeno pouze Poslanecké sněmovně a Senát do toho nemá co mluvit. Tak to je argument číslo jedna.

Argument číslo dvě. Jakýkoli zákon, který Senát případně vrátí Poslanecké sněmovně, může být přehlasován pouhou prostou většinou sto jedna a více hlasů, kterou samozřejmě má každá vládní koalice, protože jinak by nedostala tu důvěru v Poslanecké sněmovně. Čili Senát jako takzvaná pojistka demokracie, může fungovat pouze v případě ústavních a volebních zákonů, ale každá chytrá vláda se, když je to potřeba, zařídí tak, že nemění ani volební ani ústavní zákony. V takovém případě Senát vůbec nepotřebujete. Nehledě na to, že pohled do světa ukazuje, že dvoukomorový systém mají většinou velké země a jednokomorový systém mají většinou malé a střední země. Tečka.

Vyslechl jsem, pane prezidente, dva Vaše argumenty, dovolím si jeden protiargument. Senát je zakotvený v Ústavě České republiky, na kterou jste jako prezident republiky přísahal. Co s tím? Změnit Ústavu?

Ne. Pokud Senát sám nebude souhlasit se svým rozpuštěním, což byl případ Švédska v roce 1970, kdy to švédské daňové poplatníky stálo doživotní rentu pro senátory, tak je velmi jednoduchá cesta, jak Senát zrušit. A protože, jak jsem před chvilkou upozornil, jedině Poslanecká sněmovna schvaluje rozpočet, kde je i kapitola výdaje na Senát, nic nebrání Poslanecké sněmovně, aby tyto výdaje podstatným způsobem redukovala.

A tohle je, pane prezidente, jenom odpověď na otázku, anebo předzvěst nějaké Vaší případné budoucí iniciativy?

Ne. Já v žádném případě nehodlám v tomto směru vyvíjet žádnou iniciativu, protože úkol prezidenta je jmenovat premiéra, to jsem udělal, jmenovat vládu, to jsem taky udělal. A zítra, zítra to doplním posledním ministrem. A proč bych se pletl do sestavy Senátu? Ale jako občan říkám, pro ty, kdo by chtěli zrušit Senát, není nic jednoduššího než použít to, čemu se kdysi říkalo kontrola korunou.

Pane prezidente, někteří politici, jejichž politické strany nebo hnutí neuspěly ve druhém kole volby do horní komory Parlamentu, uvažují nikoliv o zrušení Senátu, ale o úpravě toho volebního systému, z dvoukolového na jednokolový. To by situaci podle Vás neřešilo a nepřivedlo by to k urnám více lidí?

Naprosto ne. Tak podívejte se, jak dopadli jednotliví kandidáti, a zjistíte, že mezi dvoukolovým a jednokolovým systémem by byl naprosto minimální rozdíl, téměř žádný rozdíl. Pane redaktore, kvůli tomu dělat tyto operace je naprosto zbytečné.

Když se podíváme na druhé kolo voleb do horní komory Parlamentu, tak tam vlastně drtivým výsledkem uspěli někteří prezidentští kandidáti, kteří s Vámi soupeřili o post hlavy státu, ať už to byl Jiří Drahoš hned v prvním kole, Marek Hilšer a Pavel Fischer ve druhém kole. Co tam k tomu říkáte?

Všiml jste si se svojí inteligencí, pane redaktore, že všichni tři kandidovali v Praze?

Ano.

Vy si opravdu myslíte, že kdyby kandidovali například na severní Moravě, tak by taky uspěli? Jinými slovy, ano, Praha je stát ve státě, Praha je stát, který podporuje, řekněme, pravicové kandidáty. To není nadávka, to je konstatování. Jestliže už v prezidentských volbách tito tři právě v Praze, na rozdíl od jiných krajů, dostali vysoké procento hlasů, nelze se tomuto výsledku divit. Já jsem jim blahopřál a se zdvořilostí sobě vlastní jsem řekl, že je to taková cena útěchy.

Když se podíváme na jiné politické strany, které se deklarují jako levicové, a teď odhlédneme od druhého kola voleb do Senátu, ale vrátíme se k volbám do obecních zastupitelstev, tak neúspěch Komunistické strany Čech a Moravy a ČSSD je tam také evidentní. A to jsou strany, které nekandidovaly jenom v Praze. Tohle má taky nějaké vysvětlení?

V Bohumíně kandidoval úspěšný starosta Petr Vícha.

Poté i úspěšný senátor.

A poté i úspěšný senátor. Víte, já vím, pane redaktore, že tím strašnou spoustu lidí, včetně politiků, rozčiluju, ale já to řeknu znova a znova a znova. Výsledky jakýchkoli voleb, včetně senátních, závisí na tom, zda kandidují úspěšné osobnosti. Takže na jedné straně Petr Vícha, na druhé straně Jaroslav Kubera z Teplic, dramaticky se liší svojí politickou příslušností, ale v obou případech jde o úspěšné osobnosti. Když ty strany úspěšné osobnosti nemají, tak se nemohou divit, že čelí porážce.

Mě by zajímal Váš názor na výsledek České strany sociálně demokratické, v jejímž čele jste úspěšně dlouhá léta stál. Vy jste svého času říkal, že nejefektivnějším volebním štábem politické strany je vláda. Česká strana sociálně demokratická ve vládě s hnutím ANO je. Zdá se, že to nefunguje.

Tak ono vzhledem k tomu, že je to pouhé tři měsíce od sestavení vlády,...

A předtím to byly čtyři roky.

...tak Vy byste toho chtěl příliš mnoho najednou. Já jsem v mnoha rozhovorech, které jsem teď musel poskytnout, opakoval jednu věc. Varuji sociální demokracii, aby se rozštěpila. Doporučuji jí, aby si uchovala tandem Hamáček - Zimola. A také jí doporučuji, aby na sjezdu se vytvořilo vedení, které bude s tímto tandemem spolupracovat a ne mu házet klacky pod nohy.

Jak v optice těchto doporučení, pane prezidente, komentujete to, o co usiluje Milan Chovanec, alespoň prostřednictvím sociálních sítí, tedy bývalý statutární předseda a bývalý ministr vnitra za Českou stranu sociálně demokratickou, který vyzývá sociální demokraty k odchodu z vlády?

Tak zaprvé, je nesportovní, když tady proběhlo referendum, které rozhodlo o účasti ve vládě, vyzývat k narušení výsledků tohoto referenda. Zadruhé, i když mám Milana Chovance lidsky rád, tak bych odlišil tyto osobní sympatie od politických sympatií. A při politických sympatiích musím vycházet z toho, že je to člověk, který neuspěl při kandidatuře na předsedu strany a skončil jako třetí. A to není výsledek, kterým by se mohl chlubit.

Dnes se mají sejít zástupci hnutí STAN, KDU-ČSL a ODS. Petr Gazdík za hnutí STAN mluvil o tom, že tyto tři politické subjekty by měly v Senátu odhlasovat takovou změnu volebního zákona, aby se snížily hranice pro vstup do Sněmovny pro kandidující koalice. Váš názor na tento případný krok?

Ano. Rozmnožení trpaslíků je samozřejmě toužebný sen trpaslíků. Máte rád Cimrmana, pane redaktore? Je jedna hra, kde jedna postava tam říká, a nejhorší jsou trpaslíci.

Ano. Je to hra Zlatovláska.

Výborně. Ti se strašně rychle množí. Já si s Vámi budu možná dokonce i rozumět, jak se na to koukám.

To uvidíme po dalších otázkách, pane prezidente.

Nicméně abych se vrátil k Vaší otázce. Dle mého názoru teď by tihleti trpaslíci, polotrpaslíci případně poloobři se měli rozhodnout, kdo bude předseda Senátu. Mně do toho, pane redaktore, vůbec nic není. Ale na druhé straně jako občan bych uvítal, kdyby v čele Senátu byla výrazná a respektovaná osobnost. Nicméně jsem si téměř jist, že tam nebude. A víte proč? Protože u nás, a za těch třicet let v politice jsem se to naučil, vůči každé osobnosti je tolik závistivých trpaslíků, že se nakonec neprosadí. Konkrétní příklad. Já bych si velmi přál, aby předsedou Senátu se stal Jaroslav Kubera z ODS. Bez ohledu na to, že nesouhlasím s politickými názory ODS, ale je to ta výrazná osobnost a to je důležitější než ty názory. Tak. Ale už jsem si přečetl, že, tuším, STAN nebo kdo by tam chtěl mít, cituji, exstarostu Krásné Lípy. Já nemám vůbec nic proti exstarostovi Krásné Lípy, já ho dokonce vůbec neznám, ale tvrdím, že má větší šance než Jaroslav Kubera, protože ho nikdo nezná. A mimochodem něco podobného bylo i v komunálních volbách, ale k tomu se asi my ještě dostaneme.

V souvislosti s komunálními volbami, Vy propagujete přímou volbu starostů a hejtmanů. Trvá to? V čem by to prospělo třeba v těch nynějších volbách podle Vašeho názoru?

Samozřejmě, že ta změna by byla naprosto razantní. Nezapomeňte, že nejde jenom o přímou volbu, ale o to, že, cituji sám sebe, což je ten nejlepší možný citát, starostou, primátorem nebo hejtmanem má být zvolen člověk, který na kandidátce nejúspěšnější strany dosáhl nejvyššího počtu preferenčních hlasů. Konec citátu. Co to znamená? Je to kombinace úspěchu strany a úspěchu osobnosti, není-liž pravda? A teď si to aplikujme na případ těch podrazů, které nastaly v minulosti v krajských volbách, ať je to Královéhradecký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj. A nyní v komunálních volbách, kde například ODS by měla pana Svobodu jako primátora, nuže proč ne.

V Praze?

V Praze, kde jinde?

Jenom doplňuju.

V Brně pana Vokřála. A co tam máme ještě? V Ostravě pana Macuru a tak dále.

Pan Vokřál a pan Macura nejsou z ODS. To je hnutí ANO.

Pardon. A pan Vokřál taky není z ODS. Prostě vítězný kandidát. Dobře. Ale místo toho, vracím se k tématu, které jsem sám zažil v roce 2003, obklopí vás trpaslíci a začnou vás kopat do kotníků. A Stanisław Jerzy Lec má krásný epigram, nezlobte se na trpaslíky, že vám okopávají kotníky, oni výš nedosáhnou.

Pane prezidente, pokud mám správné informace, tak Vy neplánujete žádné veřejné vystoupení k 17. listopadu. Nemluvil jste k padesátému výročí okupace tehdejšího Československa vojsky Varšavské smlouvy. Zdůvodňujete to tím, že není důležité konkrétní datum, ale to, co přišlo po něm. Na 28. říjen projev chystáte, ano, pak následuje předávání a udělování státních vyznamenání. Dovolte otázku, proč 28. říjen ano, 21. srpen a 17. listopad ne?

Ta odpověď je velmi prostá. Je povinností prezidenta mluvit na 28. říjnu už proto, že při tom také uděluje státní vyznamenání.

To jsem vzpomněl.

To byste měl vědět a nemusel byste se mě na to ptát, ale budiž.

To, že jsem to věděl, se obsahovalo i v té otázce.

Tak dobře. Ale teď se Vám v rámci jisté exkluzivity našeho přátelského rozhovoru pokusím říci něco, co jsem ještě nikdy neřekl. Blíží se tedy ono výročí 17. listopadu. Samozřejmě, že tam vystoupí řada lidí, která se skutečným 17. listopadem nemá vůbec nic společného. A já vždycky říkám, že mně úplně stačí tiše vzpomínat. A teď přijde to, na co vzpomínat. Víte, tam vůbec nebylo jisté, že se to vyhraje. Ani náhodou. A já vzpomínám na ty hektické dny, bylo jich asi tak deset, kdy jsem jezdil na fakulty na setkání se studenty, kdy jsem jezdil do divadel, kde jsem vystřídal za den tak pět divadel a odešly mi téměř hlasivky. A vzpomínám si, že to páté divadlo, to bylo Smetanovo divadlo, jsme už nestihli, takže když jsme tam dojížděli, tak jsme viděli, jak diváci odcházejí. To jsou moje vzpomínky, pane redaktore. Pak to samozřejmě byla i ta Letná a řada dalších věcí. Pak jsme začali vyjíždět i mimo Prahu. A nejtěžší bylo podívat se tam, kde komunisté měli silné pozice. Samozřejmě že jsme tam jeli. Toto jsou moje vzpomínky. Na to budu rád vzpomínat a nějaké blbečky, kteří vylezou 17. listopadu na tribunu a sdělí, jak oni bojovali proti komunismu, tito blbečci mě vůbec nezajímají.

Vzhledem k tomu, že jste dvakrát použil tento výraz, tak se musím zeptat, jsou to opravdu jenom lidé tohoto druhu, kteří vystupují 17. listopadu?

Ne. Ne, byl bych kritický, kdybych řekl, že jsou to jenom lidé tohoto typu. Nebylo by to sportovní, nebylo by to správné. Ale jsou to také lidé tohoto druhu a je jich poměrně hodně.

Vy se zítra máte zúčastnit galavečera na Čínském investičním fóru na Pražském hradě. Tam budete mít nějaký projev, nějaké veřejné vystoupení?

Ano. Budu mít veřejné vystoupení, jako mám všude, kde jsem. Neočekávejte od prezidenta, že tam bude sedět a mlčet. Naivní otázka.

Podle páteční zprávy agentury Reuters s odkazem na čínskou televizní stanici CCTV Váš čestný poradce Jie Ťien-ming v době, kdy vedl společnost CEFC, tak v Číně měl uplácet vysokého stranického představitele. Možná naivní otázka, ale zůstane Vaším poradcem?

Zůstane do té doby, dokud nebude odsouzen. Platí presumpce neviny, stejně tak jako u českých politiků.

Pane prezidente, sedíme v lánském zámku v Masarykově pracovně. Čím Vás inspiroval, pokud něčím, Tomáš Garrigue Masaryk?

Víte, já jsem jako středoškolák byl nucen díky fanatické komunistické profesorce češtiny přečíst celé Masarykovo dílo. A díky tomu jsem se čtyři roky nedostal na vysokou školu. Víte, co je to imprint? On ten pojem imprint neboli vpečetění se někdy používá jenom pro období do deseti let. Není to pravda. Ten imprint máte i u středoškoláků. A do mě se ten Masaryk vryl touto zkušeností daleko víc, než kdybych ho četl někdy ve třiceti nebo ve čtyřiceti letech. A protože máme málo času, tak já Vám nebudu opakovat ten známý výrok nebát se a nekrást, i když s ním naprosto souhlasím, taky já jsem si v životě nic nenakrad a nikdy jsem se nebál. Nebudu Vám ani opakovat výrok, demokracie je diskuze, i když, když si prohlížím některé internetové debaty, tak místo diskuze tam vidím spíše analogii onanie v parku. Onanie v parku s tím, že samozřejmě je to přenesený obraz, protože na tom internetu zpravidla neonanujete, tam jenom nadáváte a nemáte žádné argumenty. Ale řeknu Vám slovo, větu, která mě u Masaryka nejvíce oslovila. Rozčílení není program. Rozčílení není program. Ještě jednou. A já když vidím ty řvoucí davy, které protestují na Staroměstském náměstí proto, že strýček tehdejšího ministra kultury nedostal medaili, tak si říkám, rozčílení není program.

Tak to bylo před rokem. Vy jste minulý týden pro Blesk zveřejnil jméno jednoho z oceněných, hudebníka Michala Davida. Uděláte podobné gesto vůči Radiožurnálu a zveřejníte nějaké případné další jméno člověka, kterého vyznamenáte 28. října?

Ach jo, Vy byste toho chtěl. Mimochodem k tomu Michalu Davidovi, očekával jsem závistivé reakce a deník Blesk mě překvapil, když v poměru devět ku jedné se zpěváci za toto vyznamenání postavili, včetně Karla Gotta, včetně Marty Kubišové. Pouze jedna dnes již trošku zapomenutá zpěvačka řekla, že s tím nesouhlasí a že by si ode mě vyznamenání nevzala. Detail spočívá v tom, že jí ho nikdo nenabízí. Ale pomiňme tuto zpěvačku a pojďme dál.

Odpověď na Vaši otázku. Bude tam, a já to dokonce rozšířím, takže Vy budete zaplaven informacemi, jednak samozřejmě vzpomínka na historii tehdejšího Československa. Já už jsem uvedl, že tam bude Antonín Švehla, takže to pro Vás není překvapení. Ale například tam bude i generál Bílý, který byl v roce 1940 popraven nacisty jako vedoucí Obrany národa. A bude tam člověk, kterému je už devadesát pět let a který v roce 1968 Český rozhlas, tehdy Československý rozhlas vedl k tomu, aby, na rozdíl od zrádce Hoffmanna, vysílal proti sovětské okupaci. Devadesát pět let.

Já se dneska rozdávám, takže Vám ještě řeknu jednu trojici. Ta trojice je spojena tím, že všichni bojovali nebo bojují proti ekonomickým... My jsme spolu dělali tu Pussy Riot? Dělali, že?

Jestli myslíte ty Hovory z Lán, kde jste použil několika vulgarismů, tak ano. To jsme byli my.

Ano. Ano. Takže já mám hrozně rád, když mohu provokovat. Takže proti ekonomickým zmrdům. Doufám, že to vystřihnete.

To nejde vystřihnout, protože je to přímý přenos, pane prezidente. Posluchačům se za vulgarismus omlouvám.

Aha. Čímž mám na mysli ekonomické zmrdy.

Pane prezidente, nepoužívejte vulgární slova, prosím.

Počkejte, ne.

Ano.

Zaprvé je používá i pan poslanec Pirátů, jak jste si zajisté povšiml.

Nikoli v rozhovoru pro nás.

V Poslanecké sněmovně. A zadruhé v tomto případě já ten termín považuji za naprosto výstižný. Je jím Viktor Kožený, je jím Zdeněk Bakala, je jím skupina solárních baronů a je jím také mimo jiné skupina lidí, která se zapletla do lehkých topných olejů. Vzpomenete si na to ještě? Lehké topné oleje? Fajn. A kdo dostane tři vyznamenání, Alena Vitásková, bojovnice proti solárním baronům, pak Pavol Krúpa, bojovník proti Zdeňkovi Bakalovi, a Jana Lorencová, autorka knihy Krvavé oleje. Měl byste si ji někdy přečíst, a pak by tento Váš, řekněme, pubertální odpor vůči termínu, který považuji za adekvátní, možná poněkud vymizel.

To není pubertální odpor, pane prezidente, ale dodržování jistých standardů. Každopádně Vám děkuju za rozhovor pro Český rozhlas a mějte se hezky.

Musíte uznat, že jsem až na jedno vulgární slovo, za které mě puritáni budou kárat, neboť si vzpomínám na klasika, který říká, ti, kdo páchají největší zločiny, mluví spisovnou češtinou. Tak až na toto jedno jediné slovo jsem Vám poskytl informaci, kterou zatím nikdo jiný nedostal.

Za rozhovor děkuji a mějte se hezky. Na shledanou.

Vy také. Na shledanou.