ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro Český rozhlas Radiožurnál

pondělí 24.07.2017

 

Posloucháte Radiožurnál. Hostem speciálního vydání Dvaceti minut Radiožurnálu je prezident republiky Miloš Zeman. Témata, o nichž budeme debatovat: česko-čínská spolupráce, co je ještě výkon funkce hlavy státu a kde už začíná předvolební prezidentská kampaň, ale třeba taky budeme debatovat o podobě návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na příští rok. Dobrý den, pane prezidente. 

Pěkný dobrý den. Je zajímavé, že Váš pořad je dimenzován na dvacet minut, ale dověděl jsem se, že bude trvat třicet minut. Takže svět chce být klamán. 

Svět nevím, jestli chce být klamán, ale sám víte, že čas je pojem relativní. 

To jste řekl prázdnou floskuli, ale pusťte se do mě. 

Neřekl jsem prázdnou floskuli, ale citoval jsem z Voskovce a Wericha. Na Pražském hradě prý zasedalo v pondělí čínsko-české centrum pro spolupráci. Jestli je to tak, kdo ho tvoří a jaký má cíl, pane prezidente? 

Máte asi na mysli česko-čínské investiční fórum, které se letos sešlo už pětkrát a mělo zatím nejvyšší počet účastníků, tisíc dvě stě, z toho tři sta přijelo z Číny a těch zbývajících devět set byli čeští podnikatelé. A jistě uznáte, pane Pokorný, že kdyby to české podnikatele nezajímalo, tak tam v takovém počtu nebudou. Během tohoto jednání se uzavřelo dohod asi za šedesát miliard korun, a já Vám, až skončíme, přinesu pro Vaši informaci seznam dvaceti dvou projektů česko-čínské ekonomické spolupráce, které se uzavřely během mé návštěvy Číny, a šestnáct, které se uzavřely na tomto fóru.

A snad poslední poznámka. Ptal jsem se, jak bouřlivý byl protest proti této akci, dověděl jsem se, že protestovali čtyři, slovy čtyři lidé, všichni cizinci. Kupodivu tam nebyl ani pan Kalousek ani Bursík ani Kateřina Jacques a další zavíječi do tibetských vlajek, takže to proběhlo v naprostém klidu a začalo se reálně diskutovat o ekonomické spolupráci, která pomáhá oběma zemím. 

Ono to má možná jednoduché vysvětlení. On o tomto čínském investičním fóru ne každý věděl. Kolem něj nebyla žádná informační kampaň, nikde nebylo příliš avizováno, že zrovna ten den a v takové podobě bude. 

Tak to je snad otázka médií, tedy i Vás, Českého rozhlasu. Ale v každém případě musíte uznat, že my jsme to neutajovali.

Uznávám. Zároveň to bylo uzavřené pro novináře. 

Tak samozřejmě, že ano, protože novináři většinou nerozumí ekonomice. 

Všichni? 

Téměř všichni. 

Pokud mám dobré informace, ostatně je to na webových stránkách Pražského hradu, tak Vy jste na česko-čínském investičním fóru řekl, cituji: „Česká republika se tímto způsobem zapojí do nejvíce fascinujícího projektu v moderní evropské i světové historii, fascinujícího proto, protože náklady na tento projekt budou dvanáctinásobkem nákladů na Marshallův plán." Marshallův plán, pane prezidente, a teď možná ukážu, že nerozumím ekonomice, stál od roku 48 do roku 52 třináct miliard dolarů. Ta Hedvábná stezka by měla stát, uvádí se kolem sto šedesáti miliard, ovšem v porovnání s hodnotou dolaru v roce 48 a 2017 je ten násobek trochu zvláštní. Nemám pravdu? 

Ano, máte pravdu, ale zapomínáte na jednu věc. Jednak Vám děkuji, že jste teď sám dokumentoval, že některá média byla informována, dokonce i o mém vystoupení. Vy totiž zapomínáte na multiplikační efekt. O co konkrétně jde? Nová hedvábná stezka v podstatě, když to trochu zjednoduším, není nic jiného než vysokorychlostní železnice, která má spojit Čínu přes Střední Asii a Rusko s Evropou. Ale, a to je ten multiplikační efekt, kolem této železnice vyrostou nové továrny, dokonce možná nová města, a všechny náklady na tyto vyvolané investice musíte započítat do toho celkového objemu, ne tedy jenom náklady na vysokorychlostní železnici. 

Takže Vy hovoříte o dvanáctinásobku částky zhruba sto třiceti miliard dolarů? 

Souhlasím s Vámi v tom, že musíte deflovat ten dolar, protože jeho hodnota je samozřejmě nižší než v době Marshallova plánu. 

Takže jsem projevil alespoň částečnou znalost ekonomické problematiky. 

Ale ano. Bohužel každá měna se v čase znehodnocuje. Neznám měnu, včetně švýcarského franku, která by se v čase zhodnocovala. 

Která česká firma, pane prezidente, se podle Vašich informací významně prosadila v poslední době na čínském trhu? 

Tak jsou to minimálně dvě firmy. První je Škoda Auto, která jednu třetinu své produkce má právě na čínském trhu, a to už je hodně, je to největší odbytiště této firmy.

A kupodivu druhá firma je Home Credit, respektive PPF, která se podílí shodou okolností také jednou třetinou na čínských spotřebitelských úvěrech. A pokud si uvědomíte rozsah čínského trhu, tak jedna třetina na tomto trhu je obrovské množství. Mimochodem četl jsem v Lidových novinách jakousi úvahu, proč podporuji firmu PPF, když má domicil v Holandsku, a pobavil jsem se, protože PPF je, někdy se říká třetí a někdy pátý, největší plátce daní v České republice, nikoli v Holandsku. Ale redaktoři Lidových novin mají ty drobné nedostatky v ekonomické informovanosti. 

Dovolte otázku, pane prezidente. Petr Kellner, majitel společnosti PPF se zúčastnil Čínského investičního fóra? 

Ne, zúčastnil se tam tentokrát pan Šmejc, což je jeho zástupce. 

Podle informací na stránkách Pražského hradu dosáhne do roku 2020 objem investic dvě stě třicet dva miliard korun, tedy čínských investic v České republice, a to podle dohod podepsaných oběma prezidenty Čínské lidové republiky a České republiky. Víte, jaký je ten objem teď v polovině roku 2017? 

Nemám tušení, protože o čínských partnerech se vždycky říká, že poměrně dlouho váhají, než uzavřou nějakou dohodu. 

Což je třeba případ Škody Transportation? 

No nejenom, ale například i Vítkovic. Škoda Transportation je před podpisem, Vítkovice jsou také před podpisem, ale dokud to nebude podepsáno, tak to těžko můžeme započítat do onoho objemu, o kterém jste mluvil. Nicméně znovu opakuji, až Vám dám dvě stránky oněch, kolika, třiceti osmi, ano třiceti osmi projektů, tak si je přečtěte, a pak budete lépe informovaný. 

Rád to udělám. Hostem speciálních Dvaceti minut Radiožurnálu je prezident republiky Miloš Zeman. Prý byste měl zvážit své cesty do krajů v době volební kampaně, případně byste měl náklady vynaložené na setkání s občany zahrnout coby bezúplatné plnění do onoho volebního limitu. O tom je přesvědčený člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí Jan Outlý. Přemýšlíte o tom, že byste to udělal? 

Já, když jsem tohle četl, tak jsem se především zasmál. A i když v politice je úsměv vzácný, tak tady byl odůvodněný, protože já jsem, pane Pokorný, před časem byl postaven před úkol jmenovat předsedu této komise, a podle pravidel mně, tuším, že Senát, předložil dva kandidáty, z nichž jeden byl právě pan Outlý. No a já jsem shodou okolností zvolil předsedou druhého kandidáta, takže mám právo se domnívat, že tato reakce je tak trochu jeho uražená ješitnost.

Nicméně vraťme se k tématu. Zaprvé, kdybych začal jezdit do krajů teď, mohla by to být volební kampaň. Když jezdím do krajů čtyři a půl roku, tak mě asi nikdo nebude podezřívat, že si čtyři a půl roku dělám volební kampaň. Bod číslo jedna.

Bod číslo dvě. Kdybych při jakémkoli setkání s občany, nebo s kýmkoli jiným, řekl, volte mě, byla by to volební kampaň. Pokud s občany mluvím o jejich problémech, volební kampaň to není.

Bod číslo tři. Dovedeno ad absurdum, tak teď pojedu do New Yorku na Valné shromáždění OSN a navštívím Ruskou federaci, budu mít projev ve Štrasburku na Radě Evropy, budu mít setkání v Maďarsku a mohl bych pokračovat dál a dál, dokonce, teď mě napadlo, navštívím Zemi živitelku v Českých Budějovicích. Pan Outlý, kdyby byl důsledný, by musel všechny akce prezidenta republiky chápat jako moji volební kampaň, což, jak jistě uznáte, je nesmysl. Ale znovu říkám, beru jeho kritiku s úsměvem. Asi je mu líto, že není předseda oné komise. 

Máte uvnitř nějak nastaveno, a teď už jste to naznačil, co je vlastně ještě výkon funkce hlavy státu a co už je ta předvolební kampaň? Je ta předvolební kampaň tedy uvozena imperativem, volte mě? Když nebudete říkat, volte mě, tak to není předvolební kampaň? 

Já jsem především jasně řekl na tiskové konferenci 10. března, že žádnou prezidentskou kampaň nepovedu. Víte, Friedrich Nietzsche má jednu krásnou větu, když říká, že nejsilnějším lidským citem je touha. A já mám dvě touhy. Touhu pokračovat ve své práci a touhu si odpočinout. A tyto touhy nejsou slučitelné. Tváříte se udiveně. Je vidět, že jste tu tiskovou konferenci nevnímal. A v každém případě ponechám na voličích, aby rozhodli, zda mě pošlou do další práce, nebo zda mě pošlou na odpočinek. Čili nebudu v žádném případě v křeči, nebudu říkat, volte mě. A pokud by, byť jednou jedinou větou, jsem na jakémkoli setkání a jakékoli akci inzeroval svoji osobu, pak je to volební kampaň. Kontrolujte mě a zjistíte, že žádné takové inzerování není, nebylo a nebude. 

Tvářil jsem se udiveně nikoliv proto, že bych si nepamatoval tiskovou konferenci z 10. března, ale protože stejně jako Vás mě zaujala ta dichotomie odpočinku a výkonu prezidentské funkce. To jenom na vysvětlenou, protože posluchači nás nevidí.

Jestli ale dobře rozumím panu Outlému z výše zmíněného úřadu, tak on se obává, že by některý z těch neúspěšných kandidátů se mohl domáhat neplatnosti prezidentské volby kvůli nedodržení rovných podmínek. Může to být povolební komplikace? 

No tak v tom případě, ale tady bych se jenom opakoval, zakažte prezidentovi, aby v čase T, a teď je otázka, jak dlouhý tento čas bude, vykonával jakékoli funkce spojené s jeho úřadem. Podívejte se, pane Pokorný, jedna z největších chyb, kterých se mohou politici dopustit, je izolovat se od občanů. Uzavírat se ať už za zdmi lánského zámku, nebo za hradbami Pražského hradu. Mně dělá radost setkávat se s občany, to nijak nepopírám. Vzhledem k početné účasti to asi dělá radost i těmto občanům. A nevidím důvod, proč bych se toho měl vzdát kvůli nějakému Outlému. 

Říká prezident republiky Miloš Zeman, který je hostem speciálních Dvaceti minut Radiožurnálu. Pane prezidente, ministr financí Ivan Pilný z hnutí ANO mluvil s Vámi včera tady v Lánech za přítomnosti šéfa hnutí ANO Andreje Babiše o rozpočtu na příští rok, prý o dlouhodobých aspektech české ekonomiky, třeba i o chybějících lidech na trhu práce, o evropských dotacích. Pochválil jste oba politiky z hnutí ANO za to, jak je připravený návrh rozpočtu na rok 2018? 

Ano i ne, protože ďábel je skryt v detailu, a v tom detailu je několik výdajových položek, které pokládám za zbytečné. Ale předeslal bych, že když mně občas vyčítají, že mluvím o tom, že se máme učit z Číny, tak vždy je zapotřebí dodat i tu druhou větu, z čeho se učit, a já vždy zdůrazňuji, že Čína měla ve státním rozpočtu až sedmdesát procent na investice, zatímco u nás je to číslo dramaticky nižší, asi deset procent, a že je to chyba. A proč? Protože budoucnost každé ekonomiky je určena investicemi. A tedy výkonností ekonomiky, konkurenceschopností a tak dál. A říkal jsem panu Babišovi i panu Pilnému, podívejte se, kolik se postavilo dálnic, jaká je rychlost budování dopravní sítě? Takže to je první nedostatek.

Druhý nedostatek, pořád vydáváme asi čtyřicet miliard korun na dotace solárním baronům. Samozřejmě, že to zavinily minulé vlády, ale Vy už jste u moci čtyři roky a nic s tím neděláte. No a takhle jsme probírali položku po položce. Takže můj názor je, rozpočet je z hlediska agregátních veličin v pořádku, včetně deficitu, nu a v některých případech jde o plýtvání, a toto plýtvání zase naopak způsobuje, že je málo prostředků na investice. 

Není přeci jenom, když jste se zmínil o tom příkladu z Číny, jejich rozpočtová politika disciplinovanější vzhledem k tomu, že je tam něco jako státní plánovací komise a že tam vládne jedna politická strana? 

Podívejte se, v Číně je autoritativní režim, stejně tak jako v Rusku, ve Střední Asii, ve Vietnamu a v mnoha jiných státech. Slovo autoritativní režim není ani nadávka ani pochvala. To je objektivní, nezávislé konstatování. No, a když jezdíte do těchto zemí a máte dobré vztahy s jejich politiky, tak můžete leccos ovlivnit. Teď jsem byl nedávno v Portugalsku na pracovní návštěvě, spřátelil jsem se s tamním prezidentem, ale samozřejmě nejsem tak naivní, abych předpokládal, že portugalský prezident zavelí a portugalská ekonomika a podnikatelská sféra nám vyjdou vstříc. V těch zemích, které jsem jmenoval, to možné je. Takže to je hlavní důvod, proč do těchto zemí v zájmu české ekonomiky jezdím, a není to nic, že bych šíboval Českou republiku, ať už do Číny nebo do Ruska.

A jinak poslední poznámka k Vaší otázce. Víte, dlouhodobé projekty, jako je zrovna ta Nová hedvábná stezka, v parlamentní demokracii objektivně narážejí na jednu překážku, a to je délka funkčního období. To znamená, že když nějaký projekt má trvat patnáct let, tak si politici rozmyslí, jestli ho podpoří, protože smetanu by mohl slízávat až jejich nástupce. No a v těch autoritativních režimech, kde většinou ti vedoucí představitel jsou u moci deset, patnáct, někdy až dvacet let, tahle překážka neexistuje. 

Když mluvíte o autoritativních režimech, zahrnul byste tam třeba i Kyrgyzstán? 

Já vím, na co narážíte. Velmi pravděpodobně ano, protože to platí pro všechny režimy Střední Asie. A pokud jde o tu nevyslovenou, zatím nevyslovenou, otázku, vím, že když jsem byl na Expo v Astaně, tak že kyrgyzský prezident požádal o setkání, já jsem se s ním rád setkal, a protože při všech těchto setkáních lobbuji za české firmy, tak si vždy vyžádám podklady z Ministerstva průmyslu a obchodu, které firmy mají v té dané zemi, v daném případě v Kyrgyzstánu, jakési ambice, zda je mohou doporučit jako firmy důvěryhodné, a když mně toto Ministerstvo průmyslu a obchodu dodá, no tak samozřejmě při rozhovoru s příslušným prezidentem se o těchto firmách zmíním. To jsem mimochodem udělal v desítkách a desítkách případů s nejrůznějšími prezidenty. 

Takže onu inkriminovanou firmu, která se jmenuje Liglass Trading, jste měl ze seznamu Ministerstva průmyslu a obchodu? 

No samozřejmě, že ano. Vždyť já ji vůbec neznám. Jak si myslíte, že bych k této firmě jinak došel? 

Jenom se ptám. Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je prezident republiky Miloš Zeman. Pane prezidente, ministr pro odchod Británie z Evropské unie David Davis by se měl v Praze setkat s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem. V téhle souvislosti, jaká Vy vidíte hlavní rizika takzvaného brexitu pro Českou republiku? 

Shodou okolností, když jsem byl nedávno v Anglii u britské královny, tak jsem se potom setkal na velice zajímavém setkání s ministrem zahraničí Borisem Johnsonem, a v podstatě celou dobu jsme mluvili o brexitu. Jak víte, Johnson je vášnivý zastánce brexitu, na rozdíl od premiérky Mayové, která je poněkud váhající.

A teď odpověď na Vaši otázku. Především bych předeslal, že brexit je neštěstí pro obě strany. Jestliže používáte někdy termín win-win strategy, tak tohle je lose-lose strategy. Prostě strategie, kde ztrácí obě strany, a to jsem taky Borisi Johnsonovi říkal. Z českého hlediska odchod Británie znamená ztrátu asi tak patnácti procent evropského rozpočtu, protože víte jistě, že Británie je čistý plátce do evropského rozpočtu. Znamená ohrožení existenčních podmínek lidí, kteří tam pracují, případně studují. A já se tedy domnívám, že tady členské země Evropské unie by měly rukou společnou a nerozdílnou naléhat na to, aby brexit neohrožoval to, co už se podařilo vydobýt.

To, že Británie něco ztratí, je velmi pravděpodobné. Uvažuje se o tom, že z londýnské City se některá bankovní centra přesunou do Frankfurtu, dokonce my se ucházíme o jedno místo v Praze a nabízíme tam volnou budovu. Ale dlouhodobě je to, pane Pokorný, čistá ztráta, a já vždycky dodávám, že za to mohou nejenom Angličané, ale i neschopnost Evropské unie. 

Takže soudíte, že v tomhle by měl zbytek tedy Evropské unie postupovat jednotně a jednomyslně a že by třeba ochrana zájmů občanů národních států neměla být svěřena politikům, kteří by to vyjednávali bilaterálně? 

Ano, máte naprostou pravdu, protože na druhé straně obratný partner vás rozdělí, někomu vyhoví, někomu nevyhoví, ale celkově ten dopad pro Evropskou unii by při bilaterálním jednání byl vždy horší než při multilaterálním jednání. Nehledě na to, že Česká republika jako malý až střední stát by na tomto rozdělení ani nemusela vydělat. 

Četl jste, pane prezidente, text společného prohlášení předsedů Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího státního zastupitelství a ombudsmanky k soudní reformě v Polsku? 

Ne, ale viděl jsem to na internetu. 

Co si o tom myslíte? 

Já nejsem právník, pane Pokorný. Sám si myslím, že jsou věci, kde se mohu vyjádřit k událostem v sousední zemi, a na druhé straně se to nemá přehánět. Justiční reforma je něco, čemu nerozumím, a politik má poctivě přiznat, když něčemu nerozumí. Jsem jenom informován o tom, že prezident Duda bude velmi pravděpodobně tuto reformu vetovat. 

Tak není vyloučeno, že s nějakými úpravami polský Sejm schválí tuto normu, takže ji potom prezident Duda vetovat nebude. Ale to nechme opravdu na polském rozhodování. On ten text, který podepsal například i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, není zase nějaká čistá právničina, on je to svým způsobem dílem taky politický text, protože se tam píše, cituji: „V posledním roce jsme u našeho blízkého souseda svědky vývoje, který ohrožuje samotnou podstatu principů, na kterých stojí demokratický právní stát. Po ochromení Ústavního tribunálu a podřízení veřejnoprávních médií momentálně státně stranické politice v minulém roce dochází i v těchto dnech k bezprecedentnímu útoku na nezávislost polského soudnictví." Má i hlava českého státu kritický komentář k momentálnímu dění v Polsku? 

Tak hlava českého státu by měla mít především kritický komentář k sobě samé, kdyby ona přispěla k tomu, že nezávislost české justice je jakýmkoli způsobem ohrožována. Vy dobře víte, pane Pokorný, že jsem zaprvé doplnil Ústavní soud, který byl před kolapsem, že všechny justiční orgány fungují bez velkých potíží. Takže já jako odpovědný člověk za českou justici jako hlava státu se nebudu ani tak vyjadřovat k Polsku jako ke své vlastní zemi. A tady mám čisté svědomí. 

Myslíte si, že za té situace, které jsme svědky, má tohle všechno třeba i vliv na soudržnost Visegrádské čtyřky? 

Samozřejmě, že ano. 

Ale neutužuje ji to. Neutužuje ji to. 

Ne, ne, ne, ne. Jakýsi Pehe v deníku Právo neustále vybízí k tomu, aby Česká republika se přimkla k Německu a vystoupila z Visegrádské čtyřky. Já to pokládám za nesmysl. 

Proč? 

Protože ve Visegrádské čtyřce spatřuji jistou protiváhu proti takzvaným starým zemím Evropské unie v některých konkrétních otázkách, z nichž na prvním místě je migrační krize. A Vy znáte přísloví o třech prutech Svatoplukových, takže kdyby Česká republika se z Visegrádské čtyřky trhla, tak na tom především prodělá ona sama. Co se týká Polska, je to stále regionální velmoc, která je respektována i v západní Evropě. Vzpomeňte si na takzvaný Výmarský trojúhelník, jehož je Polsko součástí. A opustit tuto Visegrádskou skupinu by byla hrubá, přímo peheovská chyba. Já bych spíše, a o to usiluji dlouhodobě, doplnil Visegrádskou čtyřku například Slovinskem. Ale koneckonců proč ne i Rakouskem. 

Než Vám, pane prezidente, poděkuju za rozhovor a za účast ve speciálních Dvaceti minutách Radiožurnálu, tak mi ještě řekněte, kam pojedete na dovolenou, pojedete-li někam? 

Tak zaprvé, já už jsem na dovolené byl. 

Byla krátká, ne?

No, byla týdenní. A zbývající týden strávím tady v Lánech. Nikoli pouze proto, že si myslím, že český prezident má být na dovolené v České republice, to by bylo demagogické, populistické gesto, ale mně se tady líbí víc než kdekoli jinde, a proto jsem tady rád. 

Děkuju za rozhovor. Hostem speciálních Dvaceti minut Radiožurnálu byl prezident republiky Miloš Zeman. Na shledanou. 

Hezký den a na shledanou. 

 

 

Projev prezidenta republiky při akci "Sportovní hvězdy dětem 2017"

Projev prezidenta republiky při akci "Sportovní hvězdy dětem 2017"

23.08.2017
Milí přátelé sportu, dovolte mi, abych se představil. Jsem naprostý sportovní antitalent. Jenom jednou jsem...

Projev prezidenta republiky při setkání s hejtmany

Projev prezidenta republiky při setkání s hejtmany

10.08.2017
  Milá Karlo, vážené paní hejtmanky, vážená paní primátorko,...