Miloš Zeman

Dobrý den, pane prezidente.

Dobrý den.

Pane prezidente, loňský rozpočet skončil s rekordním přebytkem zhruba dvaašedesát miliard korun. Kdo za to má zásluhu? Čí je to zásluha?

To je trošku laická otázka, která implikuje, že Vám řeknu, že je jeden jediný faktor, jedna jediná zásluha, a samozřejmě většina jevů v naší společnosti je vícefaktorová. Takže ano, jeden z faktorů je nesporně hospodářský růst, ale nezapomeňte, že tady byl v letech kolem roku dva tisíce pět, dva tisíce šest daleko výraznější ekonomický růst, konkrétně pět až šest procent, a přesto byl rozpočet, jak víte, v deficitu. To znamená, nemůžeme to vysvětlovat jenom hospodářským růstem.

Čili, promiňte, jakou zásluhu na tom přebytkovém rozpočtu má vláda?

Pokud jde o vládní politiku, tak vláda má zejména rozpočtovou politiku. Ale Vy jste mě nenechal domluvit, což je vlastností českých novinářů, takže já bych přesto pokračoval. Jinými slovy druhým faktorem je výrazné čerpání fondů z Evropské unie a třetím faktorem, který já hodnotím jako negativní, je pokles výdajů na investice. V tom se shoduji například i se zprávou Nejvyššího kontrolního úřadu. A teď se dostávám k té Vaší poněkud předčasné otázce, jakou zásluhu má na tom vláda. Vláda má rozpočtovou politiku, kterou, jak víte, realizuje ministr financí, a součástí rozpočtové politiky je především boj proti daňovým únikům, respektive lepší výběr daní, ať už se jedná například o kontrolní hlášení nebo o řadu dalších spíše technických opatření. Takže právě proto, že i v době vyššího hospodářského růstu, než je dnes, tehdejší vláda, o které jsem mluvil, nebyla schopná dosáhnout vyrovnaného, natož přebytkového rozpočtu, tak lze objektivně říci, že velkou zásluhu má na tom Ministerstvo financí.

Jak se, pane prezidente, díváte na to, že rozpočet na letošní rok je plánován opět se schodkem, že ten letošní plánovaný schodek je šedesát miliard korun?

Z velmi prostého důvodu, podívejte se, každý ministr financí si dělá to, čemu se neuctivě říká „vata". My bychom to asi nazvali spíše rezerva. To znamená, aby mu nikdo nenadával, že nedodržel plánovaný záměr postupně se snižujícího schodku, jak víte, tak v dalších letech má schodek dále a dále klesat, tak radši neřekne, že ten rozpočet už teď bude vyrovnaný, nebo dokonce přebytkový. A mimochodem stejnou „vatu" si dělají i jednotlivá ministerstva, která mají takzvané rezervní fondy, nebo, chcete-li, nevyčerpané prostředky. A jestlipak víte, kolik je dohromady v těchto rezervních fondech nevyčerpaných prostředků? Víte to?

Povězte nám to, prosím.

Já Vám to rád povím. Třicet miliard korun, třicet miliard korun. To znamená, ano, chápu, že někdo chce hospodařit s rezervou, že je opatrný. A to je odpověď na Vaši otázku.

Přece jenom, když se ekonomice daří a loňský rozpočet skončil tedy s přebytkem, samozřejmě nevíme, jaká bude situace během letošního roku, myslíte si, že nastal čas na snížení daní, jak o tom ostatně už mluvil i ministr financí?

V tom se s Andrejem Babišem zásadně lišíme, protože já patřím k zastáncům zvyšování daní. A sice z toho důvodu, že jsem zastánce takzvaného skandinávského modelu sociálního státu, a jak jistě víte, skandinávské země mají největší daňové zatížení v Evropě a přitom mají nejvyšší konkurenční schopnost a nejlepší výsledky v takových oblastech, jako je zdravotnictví, školství anebo třeba věda a výzkum.

Je na místě zvyšovat daně i v době hospodářského růstu?

No samozřejmě, že ano. Podívejte se, vždycky se musíte zeptat, kdy má smysl zvyšovat daně. Především, a tady Babišovu námitku zcela přijímám, v situaci, kdy se vám podařilo ucpat díry ve státním rozpočtu, protože když byste zvyšoval daně a část výběru daní by se rozkradla, tak zvyšování daní je naprosto nesmyslné. Ale v okamžiku, kdy to bude fungovat a kdy ty díry budou ucpány, tak zvýšení daní konkrétně znamená, že máte větší reálné zdroje právě na to zdravotnictví, na to školství a na celou řadu dalších opatření.

Čili nemyslíte si, pane prezidente, že je na místě snížení i například daně z přidané hodnoty na tu předkrizovou úroveň dvaceti a deseti procent.

Určitě ne, já jsem teď, jak víte, vetoval zákon, který navrhuje snížit daň z přidané hodnoty pro noviny a časopisy, protože si myslím, že to není komodita, kde by bylo vhodné jakékoli daňové zvýhodnění.

OECD dlouhodobě upozorňuje na to, že v České republice je příliš vysoce zdaněna práce, že máme velmi vysoké sociální odvody. Není tedy v čase hospodářského růstu prostor pro to, zlevnit práci tím, že by byly sníženy odvody na sociální pojištění?

Já jsem mluvil nedávno dvakrát s generálním tajemníkem OECD, jednou v Paříži, podruhé v Praze, a snažil jsem se mu vysvětlit, že cenu práce musíme, pane redaktore, počítat jako agregát. To znamená, vedle odvodů, o kterých mluvíte, tedy pojištění, tam také musíte samozřejmě zahrnout i reálnou mzdu. A jistě víte, že například reálná mzda v České republice je zhruba třicetiprocentní ve srovnání s reálnou mzdou v sousedním Německu. Já plně uznávám, že nějaký rozdíl musí být, ale uznejte zase Vy, že tento rozdíl je poněkud příliš vysoký, když vezmete do úvahy produktivitu práce v obou zemích. Tam ten rozdíl tak velký není. Jinými slovy, když vezmete dohromady tento agregát, odvody a reálnou mzdu, tak zjistíte, že jsme pořád spíše v té dolní polovině Evropské unie.

Co by tedy vláda měla dělat pro zvyšování mezd v České republice?

To dělají podnikatelé. Uznávám, že vláda k tomu částečně přispívá zvýšením minimální mzdy, které plně podporuji, ale daleko vyšší efekt má nedostatek pracovních sil, a proto jsem řekl, že ty mzdy zvyšují podnikatelé. Nikoli z dobré vůle, ale prostě proto, že jim jinak nic jiného nezbývá, neboť by jim utekli zaměstnanci, a pokud dokonce shánějí nové zaměstnance, tak je musejí přetahovat z jiných podniků.

Ani například lidem nebo rodinám s těmi nejnižšími příjmy byste nesnižoval daně?

Pane redaktore, kdybyste znal daňovou zátěž v naší zemi, tak byste zjistil, že rodiny s nejnižšími příjmy už dnes žádné daně neplatí. Opakuji ještě jednou, rodiny s nejnižšími příjmy už dnes žádné daně neplatí. Tečka.

Čili ta daňová progrese, jak je u nás de facto nastavená, je podle Vás dostatečná a v pořádku a nevidíte prostor pro změnu?

Chraň bůh, daňová progrese u nás téměř vůbec neexistuje s výjimkou takzvané solidární přirážky, která je sedm procent a která se týká pouze lidí s měsíčním příjmem nad sto tisíc korun. Když mluvíme o skandinávském modelu, tak tam samozřejmě je daňová progrese. Například ve Švédsku je mezní sazba pro ty nejbohatší příjmové skupiny padesát šest procent.

Pane prezidente, začátkem roku na Ministerstvu vnitra začalo působit Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Podle Ministerstva vnitra má za cíl mimo jiné odhalovat také dezinformace na internetu. Pořád si myslíte, že jde o nástroj cenzury na internetu, když to úředníci Ministerstva odmítají?

Ale samozřejmě, že ano, a já Vám dám jeden naprosto konkrétní příklad. Česká spořitelna nedávno prohlásila, že protože nějaký server byl označen za dezinformační, tak v něm Česká spořitelna nebude inzerovat. Ale kdo má právo označovat nějaký server za dezinformační, a tedy nepřímo poškozovat odejmutím inzerce činnost tohoto serveru? Jak říkal velký Mao Ce-tung, pane redaktore, já jsem proto, aby kvetlo sto květů, bohužel velký Mao potom dodal, že mezi květy nepatří jedovaté býlí, ale ta první myšlenka, ať kvete sto květů, byla jistě sympatická, jak uznáte. Takže ať lidé, kteří nejsou idioti, s výjimkou některých novinářů a některých politiků, ať lidé si sami mezi těmito servery vyberou, vyslechnou jejich argumentaci a rozhodnou se, kdo z nich má pravděpodobně pravdu. To, co Milan Chovanec teď navrhuje, je představa, že patnáct ministerských úředníků bude mít monopol na pravdu, a to často ve velmi komplikovaných věcech, ve kterých se nevyznají ani vlastní experti, a to tito úředníčci určitě nejsou.

Není na druhou stranu věcí jakéhokoli soukromého podniku, kde bude či nebude inzerovat?

Samozřejmě, ale nesmí to učinit na základě udání cenzurního úřadu.

Proč mluvíte o cenzuře, když ten odbor na Ministerstvu vnitra, nebo to nově vzniklé centrum nebude vypínat internet nebo nebude blokovat žádné stránky?

Velmi naivní, pane redaktore. Vy si opravdu myslíte, že jediná forma cenzury je vypínání internetu? To je až to krajní, mezní řešení. Já jsem Vám právě dal konkrétní příklad, že cenzura může spočívat i v tom, že jemným nátlakem přinutíte některé inzerenty, aby v některých serverech neinzerovali.

Vy jste sám, pane prezidente, zmínil, že některé problémy nemají jednoznačnou nebo jednoduchou odpověď.

Většina problémů.

Jak by se tedy lidé měli orientovat? Není na místě nějakým způsobem pomoci se vyznat v té záplavě informací, které dnes a denně čelíme?

Tak to je velmi pěkná otázka. A protože já mám rád konkrétní příklady, tak Vám dám příklad na téma, o kterém se teď hodně diskutovalo. Vy jste možná také sledoval boj o Aleppo, kde dvě strany se vzájemně obviňovaly, že vraždí civilisty. Tak buď požádáte těch patnáct úředníků z Ministerstva vnitra, aby jeli do Aleppa, a aby tam na místě prověřili, jak to vlastně je. Uznejte, že to je naprosto nesmyslný požadavek, nehledě na to, že těchto případů máte desítky, ne-li stovky. A druhá možnost je sledovat protikladné, opakuji ještě jednou, protikladné, informační zdroje a vlastním selským rozumem si mezi nimi vybrat. Já jsem to udělal v případě Aleppa a mohu Vám sdělit, že moje odpověď zní, že civilisty vraždily obě strany. Ale jestliže budete zaujatý, jako že část novinářů zaujatá je, vzpomeňte si, jak Česká televize byla volebním štábem Hillary Clintonové, tak vždycky si vyberete jenom jeden jediný informační zdroj a budete ignorovat ten protikladný.

Na druhou stranu, v tom Centru proti terorismu a hybridním hrozbám by neměli pravděpodobně pracovat novináři, pokud vím.

Ale proboha, pan politický geograf Romancov, tedy manžel paní Romancovové, se vydává za novináře, minimálně za televizního novináře.

Tak pan Romancov je, pokud vím, politickým geografem na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, tudíž akademik, ale to jsem úplně teď nechtěl rozebírat, pane prezidente, spíše mě zajímá, když mluví koordinátorka nově vzniklého Centra proti terorismu a hybridním hrozbám paní Romancovová o tom, že budou ověřovat informace, které mohou být zásadním nebezpečím pro Českou republiku. Jestli to opravdu není na místě, že by měli vyhodnocovat informace, kde, jak jste sám řekl, může být velmi těžké pro normálního běžného konzumenta těch informací najít ten původní zdroj nebo tu faktičnost té informace.

Já si myslím, že je to naprostá drzost, nebo, chcete-li to naznačit zdvořileji, neúměrné sebevědomí, židé tomu říkají chucpe. A proč? Protože informace, které jsou skutečně nebezpečné pro bezpečí České republiky, jsou většinou publikovány zpravodajskými službami, ke kterým tito úředníci nebudou mít přístup, neboť by jinak porušili zákon. Podívejte se, já jsem zrovna teď přečetl čtyři šifry, podle jedné se na našem území potlouká jistý člověk z Maghrebu, nesmím uvést jeho jméno, který je důvodně podezřelý ze spolupráce s teroristickými islámskými organizacemi. Vy si opravdu myslíte, že tuhle informaci bude mít paní Romancovová? Samozřejmě, že ne.

Je teď na místě, takovouto informaci zveřejňovat ve vysílání Českého rozhlasu? Nemůže to vyděsit veřejnost?

Právě proto jsem neřekl jeho jméno. To už by bylo porušení, a jestliže jenom řeknu, že je z Maghrebu, tak Vy jistě víte, že Maghreb zahrnuje Maroko, Tunisko, Alžírsko a dokonce Libyi, tak tato informace je natolik neurčitá, že nikoho kromě tohoto člověka neohrožuje, a já bych si dokonce přál, aby byl ohrožen.

Ale naznačujete určité riziko na území České republiky. Jestli tato informace není nestrategická?

Naznačuji určité riziko. Není to strategická informace, to samozřejmě, že ne.

Její zveřejnění.

Ale dal jsem Vám to jako konkrétní příklad zdroje informací, dokonce jsem neuvedl ani, jaká tajná služba to je, my jich máme, jak jistě víte, víc. Nedával jsem žádné konkrétní parametry včetně jména, ale na druhé straně jsem na to upozornil právě proto, že mě tato informace za a, znepokojila a za b, protože se domnívám, že tím odpovídám na Vaši otázku, to jest, že paní Romancovová a její spolupracovníci, protože těžko může operovat se zprávami tajných služeb, tuto informaci mít nebude. Čili jaké dezinformace bude odhalovat?

Pane prezidente, když jste tak kritický k tomu vzniku Centra proti terorismu a hybridním hrozbám, proč jste nepřipomínkovali, respektive Vaše Kancelář, Audit národní bezpečnosti, ze kterého de facto vychází potřeba zřídit takovéto centrum.

Tak to připomínkovala Kancelář a právní oddělení, a já sám jsem se o existenci tohoto oddělení dozvěděl až před několika dny, a jakmile jsem se o něm dozvěděl, tak jsem na to reagoval ve svém vánočním poselství. Právě dnes odpoledne, Vy to budete vysílat až zítra, ale dnes odpoledne...

Ano, teď jsem ve středu jedenáctého února.

Jsme ve středu, tak na jeho žádost přijímám pana ministra vnitra Chovance. Mimochodem, aniž bych vystřílel munici, kterou mám připravenou na pana ministra vnitra, budu mu citovat takové experty, jako je například generál Andor Šándor, nebo jako je bezpečnostní analytik Jan Schneider, nebo jako je sociolog Jan Keller, který mimochodem napsal kouzelnou ironickou poznámku, nebylo by lépe, aby nad tímto oddělením bylo na Ministerstvu vnitra zřízeno ještě jedno oddělení, které bude prověřovat pravdivost informací tohoto oddělení proti dezinformacím.

A přesto všechno, pane prezidente, tedy Vaše Kancelář připomínkovala ten Audit národní bezpečnosti?

Ale to já opravdu nevím, moje Kancelář samozřejmě připomínkuje desítky materiálů, ale to připomínkují zejména právníci z hlediska zákonů. Těžko to mohou připomínkovat, pokud se to netýká přímo Hradu z hlediska bezpečnosti.

Protože pokud jste tak kritický a mluvíte o cenzuře internetu, jestli jste ty poznámky neměl vznést ještě předtím, než to Centrum vzniklo?

Ale to bych o tom musel vědět, pane redaktore, a uznejte, pokud to nevíte, že materiály, a to se netýká jenom zákonů, to se týká podzákonných norem, které připravují jednotlivá ministerstva, ne jenom vláda jako celek, se počítají týdně na padesát bodů, týdně na padesát bodů. Já to náhodou vím proto, protože jsem dělal premiéra, musel jsem každý týden těch padesát bodů řešit.

Tomu plně rozumím, pane prezidente.

Ale jako prezident je díky bohu nemusím řešit teď.

Ale podle Ministerstva vnitra jste byl prostřednictvím své Kancelář podrobně informován o práci na Auditu národní bezpečnosti, z něhož to doporučení založení Centra vychází.

Tak je to trošku alibismus. V každém případě Ministerstvo vnitra mně teprve před týdnem, možná pře osmi dny, abych byl přesný, poslalo materiál, který má pětapadesát stránek a který jsem si pečlivě prostudoval.

Tajné služby ve Spojených státech tvrdí, že hackerskými útoky Rusko ovlivnilo prezidentské volby ve Spojených státech, k tomu Vy už jste se vyjádřil, nicméně mě zajímá, jestli vidíte podobné riziko před volbami v České republice?

Žádné, naprosto žádné, pane redaktore. Tady musím konstatovat, že nějaká ruská uralská skupina tvrdila, že před čtyřmi lety, když tady byly minulé prezidentské volby, sem z Uralu poslali devadesát ruských expertů, a dopustili se jedné trapné chyby, a sice že tito hackeři, aby dosáhli mého vítězství v prezidentských volbách před čtyřmi lety, narušili počítačový systém pro sčítání hlasů. Drobná chybička se vloudila, protože, jak víte, u nás se hlasy sčítají ručně.

A teď k Vaší otázce. Podívejte se, Donald Trump naprosto přesně reaguje a říkal, co je to za zpravodajské služby, které před časem se stoprocentní jistotou sdělovaly, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení. Dokonce Colin Powell, tehdejší ministr, teď nevím, jestli zahraničí nebo obrany, to je jedno.

Zahraničí.

Na Radě bezpečnosti velmi přesvědčivě mluvil na toto téma, a nakonec se ukázalo, že to byl žvást. Já bych dokonce, když jsem byl tím premiérem, tak na rozdíl od Helmuta Kohla, který byl pověstný tím, že zprávy Bundesnachrichtendienst házel nečtené do koše, tak já jsem zprávy našich zpravodajských služeb pečlivě přečetl a poté jsem je hodil, pane redaktore, do koše.

Vraťme se, prosím, tedy do České republiky.

Ale jsme v České republice.

Ředitel Národního bezpečnostního úřadu Dušan Navrátil, který by měl vést úřad pro kyberbezpečnost, řekl Hospodářským novinám, že rizika hackerských útoků v České republice jsou reálná, určitě více než válka. Co si o tom myslíte?

Každá liška svůj ocas chválí. Stanu-li se šéfem oddělení, které bude zabezpečovat kybernetickou bezpečnost, pak samozřejmě hrozba kybernetické bezpečnosti vzroste do větších rozměrů, než když šéfem takového oddělení nejsem. To je ovšem u všech institucí žádnou nevyjímaje.

Na druhou stranu Bezpečnostní informační služba ve svých výročních zprávách, v té veřejné části, několik let v řadě upozorňuje na riziko ruských dezinformačních informací a na ruský vliv v České republice, takže Vy to riziko nevidíte?

Víte, dezinformační informace je contradictio in adjecto, ale zanechme teď terminologických sporů. Řekněte mi, jak jakékoli hackerské útoky, a teď nemluvím jenom o Rusku, ať už pocházejí z jakékoli strany, jakkoli poškodily Českou republiku? Jak třeba narušily energetickou síť nebo cokoli jiného?  Jinými slovy, já o takových útocích nevím, a přitom se o takovém nebezpečí mluví už řadu a řadu let.

Takže když například výroční zpráva...

Vy jste mi neodpověděl na otázku. Uveďte mi nějaký příklad úspěšného hackerského útoku v České republice.

Já se Vás, pane prezidente, jenom ptám na to, o čem píše Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě za rok 2015, kde například stojí, a teď cituji: „V roce 2015 v České republice nejvýrazněji působily zpravodajské služby Čínské lidové republiky a Ruské federace. Ruskými prioritami pro rok 2015 byly operace vedené v rámci informační války v kontextu ukrajinské a syrské krize a dále politická, vědecko-technická a ekonomická rozvědka."

Dobře, to, že ruská strana se pokoušela prostřednictvím svých serverů přesvědčit o svém pohledu na ukrajinskou krizi anebo teď v poslední době na syrskou krizi, konkrétně podporu prezidenta Asada, je naprosto normální. Stejně tak se americká strana snažila přesvědčit o svém pohledu, který byl mimochodem velmi inkonzistentní, protože kolísal mezi podporou Asada a bombardováním Asada. Ale vzpomeňte si na chemické zbraně v Sýrii, ale to bychom zabředli do příliš velkých podrobností. Čili toto, milý pane redaktore, dělají všechny, ani ne zahraniční zpravodajské služby, ale všechny mediální agentury na celém světě, včetně České republiky.

Pane prezidente, ve svém vánočním poselství jste řekl, že největším investorem ve Spolkové republice Německo je Čína, a ve Vašem víkendovém rozhovoru pro Blesk vyvanuly určité pochybnosti, kdy se Vás tazatel ptal na zdroje této informace. Můžete tedy říci, z čeho jste čerpal tuto informaci?

Samozřejmě, že ano, i když mě překvapuje, že redaktor Českého rozhlasu jednak nečetl tiskovou zprávu tiskového mluvčího, jednak nesledoval jeho dnešní tiskovou konferenci.

Můžete to říci, prosím, posluchačům, kteří to ne všichni museli sledovat či číst?

Kdybyste si to přečetl, tak bych to říkat nemusel, ale rád to jak Vám, tak Vašim posluchačům řeknu. Zdrojem je agentura Reuters. A konkrétně Čína, která v roce 2013 i 2014 výrazně zaostávala, se stala první v roce 2016, měla šedesát pět reálných projektů, druhé jsou Spojené státy, šedesát jedna projektů, a na třetí zemi už jsem zapomněl. Nicméně tiskový mluvčí to publikoval jak v tiskové zprávě, tak na dnešní tiskové konferenci.

Čili jde o počet projektů, nikoliv o proinvestované peníze?

No dobře, ale ty projekty se samozřejmě váží na konkrétní proinvestované peníze.

Pane prezidente, americký deník New York Times koncem roku napsal článek s titulkem „Jak Rusové platí za své hry v jiných zemích", kde píše, že Váš poradce Martin Nejedlý funguje jako spojka mezi Vámi a Kremlem, a New York Times píše o ruské pomoci při splácení dluhů společnosti Lukoil Aviation Czech, který pan Nejedlý ze čtyřiceti procent vlastnil. A podle New York Times ruský Lukoil poslal tomu českému ve třech splátkách sto osmdesát milionů korun, a deník se táže, zda část těchto peněz nemohla být zaplacena na splátku dluhu Lukoil ve výši třiceti dvou milionů šesti set tisíc korun poté, co pan Nejedlý jako jednatel firmy prohrál spor ohledně prodeje leteckého oleje. A ze zprávy o likvidaci firmy podle New York Times vyplývá, že pan Nejedlý nezaplatil nic. Víte Vy, kdo zaplatil za něj tu třiceti milionovou pokutu?

Samozřejmě, že ne, ale na druhé straně já jsem ten článek v New York Times četl celý, ne jenom nějaké výňatky, a zaprvé Vám mohu říci, že pětadvacátého září minulého roku New York Times uveřejnil redakční článek, proč by Donald Trump neměl být americký prezident. Říkám to proto, protože z toho, když to byl redakční článek, naprosto jasně vyplývá, že New York Times je poněkud zaujatý. V tom článku, který jste celý necitoval, se dokonce říká, že i Donald Trump je agentem Kremlu, což mimochodem je úsloví, které se údajně týká i mě. Říkám údajně.

Takže, teď odpovídám na Vaši otázku. Zaprvé, Martin Nejedlý není žádnou spojkou mezi mnou a Kremlem z takového prostého důvodu, že žádnou takovou spojku vůbec nepotřebuji. Teď nedávno jsem si vyměnil dopisy s prezidentem Putinem, které se týkaly přípravy antiteroristické rezoluce na Radě bezpečnosti OSN, protože zase pojedu na Valné shromáždění.

Zadruhé, mě samozřejmě nezajímá, jak hospodařila Lukoil Aviation, protože to není moje firma. Martin Nejedlý není zaměstnancem prezidentské kanceláře, nepobírá zde plat, ale pozor, není ani jednatelem, už asi rok, této společnosti. A jestliže tedy centrála Lukoilu poslala na splacení tohoto dluhu své pobočce nějaké prostředky, už bez účasti Martina Nejedlého, tak je to normální obchodní operace, jako dělá každá matka vůči svým dcerám. A poslední poznámka k povznesení Vašich znalostí. Lukoil je rusko-americká firma. Takže můžete klidně tak tvrdit, že Martin Nejedlý je americký agent.

Pane prezidente, jakou tedy má funkci pan Nejedlý ve Vašem týmu? Je pravdivá ta informace, která v tom článku taky byla, že má kancelář tady na Pražském hradě?

Má kancelář, ale jak jsem Vám řekl, není placen a jeho funkce je omezena na problematiku energetiky, což je problematika, ve které se velmi dobře vyzná, a několikrát to v jednotlivých jednáních prokázal.

Pane prezidente, Vy jste 27. října roku 2013 v České televizi řekl, cituji: „Vratislav Mynář si především bude muset urychleně dodělat prověrku. Nastupují dvě možnosti. Buď si tu prověrku dodělá, to znamená, že ji dostane, pak zůstane kancléřem, anebo ji nedodělá, a pak přestane být kancléřem a já si budu shánět kancléře nového." Konec citace. Jsou to více než tři roky. Stále, pokud mám správné informace, prověrku nemá. Co se tedy změnilo, že je stále pan Mynář kancléřem?

Změnilo se to, že jako každý občan, protože i on je občanem, požádal o soudní přezkum rozhodnutí Nejvyššího bezpečnostního úřadu, což byste měl také vědět, a tento soudní přezkum dosud nebyl ukončen. A já bych jenom konstatoval, že jsem jasně řekl, že v případě, když tento soudní přezkum za a, bude neúspěšný, tedy z hlediska kancléře, tak že věřím, že v hradní Kanceláři bude mít důstojné místo. To jsem řekl zhruba v téže době, ale že už nebude kancléřem. A zadruhé, že si za to může sám, protože Vy vůbec netušíte, že kancléř nepotřebuje prověrku, žádný zákon mu to neukládá. Tohle naši tupí novináři vůbec nevěděli.

Vy jste řekl, že když prověrku mít nebude, že si budete shánět nového kancléře. Já jsem vycházel z Vašich slov.

Ano, říkám, může si za to sám, jak jsem Vám před půl minutou řekl, protože z frajeřiny si řekl o ten nejvyšší stupeň prověrky, což je přísně tajné. Odborníci z Národního bezpečnostního úřadu, které nebudu jmenovat, říkali, kdyby si, blbec, řekl o prověrku na stupeň tajné, tak to dostane. Četl jsem ty podklady, před dvaceti lety v opilosti najel do sloupu místního rozhlasu, a tak dále, a tak dále, no dobře, tohle všechno beru. Čili, opakuji ještě jednou, žádnou prověrku ze zákona nepotřebuje, a když si o ni z frajeřiny řekl na ten nejvyšší stupeň, a když soudní přezkum dopadne v jeho neprospěch, bude za to muset zaplatit.

Pane prezidente, příští týden nás čeká inaugurace nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, což bude pravděpodobně jedna z velkých událostí tohoto začínajícího roku. Když Donald Trump tvrdil v kampani, Amerika opět na prvním místě, neobáváte se toho, že Spojené státy budou příliš izolacionistické? A co to bude znamenat případně pro Českou republiku?

No, teď si sám dokonale odporujete. Já bych se jenom vrátil jednou větou k tomu předchozímu konstatování, že každá liška svůj ocas chválí. To znamená, když jste prezidentem Ameriky, chcete, aby Amerika byla největší, když jste prezidentem Číny, chcete, aby Čína byla největší. To je přece naprosto přirozené. Ale řekl jsem, že si odporujete v tom, že nemůžete být současně první a současně izolacionista. To je prostě ve vzájemném rozporu. Vzpomeňte si, že Američané měli svého času takzvanou Monroeovu doktrínu, která byla v podstatě izolacionistická. Vzpomeňte si, že nechtěli vstoupit ani do první, ani do druhé světové války. U té první je k tomu přiměla Lusitánie, u té druhé Pearl Harbor. Ale zpočátku i Franklin Delano Roosevelt sliboval, že Amerika do války nepůjde. Ano, v americké politice bylo období izolacionismu, zejména v 19. století. Ale chcete-li být první na světě, nemůžete být, pane redaktore, izolacionista.

Dá se, pane prezidente, odhadnout, co přinese prezidenství Donalda Trumpa konkrétně pro Českou republiku?

Já si myslím, že především bychom se měli ptát, co přinese pro světovou politiku. Řekl bych větší energii, větší tah na branku, důraznější postup vůči islámskému terorismu, důraznější postup vůči ilegální migraci. A protože Česká republiky vyjadřuje nesouhlas s islámským terorismem i s ilegální migrací, viz spor o migrační kvóty, tak je logické, že to pomůže i postojům České republiky, případně Visegradské čtyřky.

Příští týden by měl v České republice skončit americký velvyslanec Andrew Schapiro. Rozloučíte se s ním?

Já se neloučím s odcházejícími velvyslanci, takže nevidím důvod, proč bych se měl loučit s panem Schapirem.

Loni jste mi, pane prezidente, v Interview Plus řekl, že uprchlickou vlnu do Evropy organizuje Muslimské bratrstvo a argumentoval jste tím, že to víte od marockého ministra zahraničí a korunního prince Spojených arabských emirátů, na což například ředitel Orientálního ústavu Akademie věd pan Beránek řekl, a teď ho cituji: „Je těžké komentovat absurdní výrok. Možná by bylo zajímavější, ptát se, proč prezident pomáhá šířit právě tuto fámu právě v tuto dobu." Stále si za tím tvrzením stojíte?

Podívejte se, informaci, kterou jsem Vám citoval, mně opravdu neřekl ředitel Orientálního institutu. Řekl mně ji, mimochodem za přítomnosti několika lidí, za a, marocký ministr zahraničí, který byl tady v Praze, zadruhé mně ji říkal, a také za přítomnosti několika lidí, konkrétně třeba Hynka Kmoníčka, ředitele mého zahraničního odboru, korunní princ Emirátů. A mezitím se tato informace objevila ještě z několika dalších zdrojů, takže až se budu pana ředitele Orientálního úřadu potřebovat na něco zeptat, tak nebudu vážit cestu do Spojených arabských emirátů, kde zřejmě o Muslimském bratrstvu vůbec nic nevědí, a s důvěrou se obrátím na pražský informačně impotentní zdroj.

Mě spíš zajímá, jestli ty zdroje jsou relevantní, protože například Petr Pavel, předseda Vojenského výboru NATO, v reakci na toto Vaše tvrzení řekl, že uprchlickou krizi nikdo jednotně nekoordinuje a že jde o spekulaci, které analýzy zpravodajců nenasvědčují.

Analýzy zpravodajců, těžko říci, v některých zprávách se hypotéza o Muslimském bratrstvu objevuje, ale já už jsem tady citoval své pochybnosti vůči analýzám zpravodajců. A já jsem Vám tady citoval už před rokem, a teď se to jenom opakuje, i když je to ještě rozsáhlejší, dva špičkové arabské státníky, kteří by o tom měli, pane redaktore, něco vědět.

Náš zpravodaj na Blízkém východě například řekl, že vládnoucí rodina ve Spojených arabských emirátech je posedlá brojením proti Muslimskému bratrstvu.

No tak vidíte, tak to je snad další důkaz, že když je někdo posedlý řekněme nepřátelstvím vůči Muslimskému bratrstvu, tak že pro to musí mít nějaký konkrétní důkaz.

Pane prezidente, v letošním roce nás čekají sněmovní volby. Vnímáte českou společnost jako rozdělenou?

Milý pane redaktore, přehled Vašich otázek vyvolává lehký úsměv na mé tváři, protože mně řekněte, která společnost není rozdělená. Může to být totalitní společnost, ale tam to rozdělení je taky, pouze není vidět na povrchu. Teď jsme měli americké prezidentské volby, jistě uznáte, že například americká společnost je také rozdělena. A stejně tak je rozdělena česká společnost jako jakákoli jiná společnost. Prostě to, co jste řekl, je takzvaný truismus, to znamená banální pravda. Opakuji Vám ještě jednou, každá společnost je rozdělená, a to nikoli pouze před volbami, ale kdykoli v průběhu své existence.

A máte ambici, pane prezidente, o to, se pokusit tu společnost spojovat, nebo snažit se ji spojit?

Byly případy, kdy jsem se ji snažil spojovat. Konkrétně, když byl spor mezi ministry Chovancem a Babišem. To udělat mohu jako prezident, a to jsem taky udělal. Možná, že se tím dokonce podařilo zabránit odchodu ANO do opozice, a tedy udržet Sobotkovu vládu, ale pokud se domníváte, že mám ambici spojovat českou společnost tím, že přijdu na tribunu Sparty a budu říkat, ať žije Sparta a mějte rádi Slávii, a pak přijdu na tribunu Slávie a budu říkat, ať žije Slávie a mějte rádi Spartu, tak takovou blbost, pane redaktore, opravdu v životě neudělám.

A vnímáte se, pane prezidente, jako někdo, kdo tu společnost ještě více rozděluje, než je rozdělena?

Ne, já občas říkám lidem, že někteří, někteří konkrétní lidé jsou hloupí, ale snažím se uvést argumenty. Zcela nedávno jsem prohlásil, že někteří ministři české vlády jsou ekonomičtí analfabeti, ale současně jsem pro to uvedl argument, který se týkal rozpočtového přebytku. Takže ne jenom kritika, ale argumentace té kritiky.

Letos nás s největší pravděpodobností čeká ukončení intervencí České národní banky. Nevidíte zpětně na intervencích něco pozitivního? Že pomohly českému exportu, nebo že pomohly ekonomickému růstu?

To se velmi často v laické veřejnosti říká. Podívejte se, vidíte něco pozitivního na dopingu, na anabolických steroidech například? Tak, jistě Vám narostou svaly, nepochybně, dokonce podáte krátkodobě vyšší výkon. A intervence České národní banky jsou takovými anabolickými steroidy, které zvyšují krátkodobě účinek, ale dlouhodobě vedou k zaostávání, protože odpočíváte na kurzovém polštáři znehodnocené měny.

Čili co se podle Vašeho názoru stane, až ty intervence skončí? Poškodí to například dlouhodobě český export.

Zcela určitě dojde ke krátkodobé oscilaci, podobně,  jako nedávno došlo ve Švýcarsku, protože tam se Švýcarská centrální banka dopustila téže chyby jako Česká národní banka. Na rozdíl od naší tuto chybu poměrně rychle uznala, vrátila se tedy k tržním hodnotám, ale protože ten skok představoval asi tak třicetiprocentní fluktuaci, tak švýcarský frank, což byla kdysi velmi důvěryhodná měna, poněkud znejistěl, ale na druhé straně musím říct, že teď už se situace opět uklidnila a švýcarská měna se chová normálně.

Pane prezidente, zmínil jsem, že nás čekají sněmovní volby. Dvě nejsilnější politické strany jsou spolu ve vládě. Jak to ovlivní podle Vás to předvolební období, které nás čeká?

To, že jsou spolu ve vládě, vůbec neznamená, že by spolu nesoupeřily často o jednoho a téhož voliče. To se stává v jakékoli koaliční vládě, dokonce i tam, kde ty strany jsou programově příbuzné. A nelze tak úplně tvrdit, že by sociální demokracie, hnutí ANO ale i lidovci byli programově příbuzní. Vezměte si například současné protesty lidovců vůči rodinné politice paní ministryně Marxové.

Pane prezidente, děkuji Vám za rozhovor.

Bylo mi potěšením, pane redaktore, příště trochu lepší přípravu.

Na shledanou.