ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro Českou televizi při příležitosti "15 let Česka v NATO"

Rozhovor prezidenta republiky pro Českou televizi při příležitosti "15 let Česka v NATO"

středa 12.03.2014

Pane prezidente, začneme před rokem 1989. Vzpomenete si na to, jak jste vnímal Severoatlantickou alianci, která byla oficiálními médii vykreslována jako banda válečných štváčů?

Už tehdy jsem nevěřil médiím, to mi zůstalo. Ale jinak platilo přísloví „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Byl jsem za minulého režimu třikrát vyhozený z práce z politických důvodů, takže jsem tehdejší režim nutně musel považovat za svého nepřítele a tedy jsem ani nemohl věřit jeho propagandě.

A když bychom se dostali těsně po listopadu 1989, sdílel jste ty možná trochu naivní představy šířené i prezidentem Havlem, že by se Evropa a svět měli napříště obejít bez jakýchkoli vojenských bloků, tedy nejenom bez Varšavské smlouvy, ale i bez Aliance?

On to byl krásný sen a bylo by příjemné mu věřit, kdybyste nebyl zastáncem teorie konfliktu, která říká, že se vždycky najde nějaký nepřítel, proti kterému se musí vytvořit obranná aliance. Myslím si, že po rozpadu Sovětského svazu tím nepřítelem nebylo primárně Rusko, ale vznikající mezinárodní terorismus, který měl především formu islámského fundamentalismu. Byl organizován ať už Al-Káidou, Talibanem nebo někým jiným, těch teroristických organizací je koneckonců celá řada. A je vždycky lépe, že se proti těmto silám bráníte v nějakém společenství a nebráníte se sám.

Když jsme před oněmi patnácti lety vstupovali do Severoatlantické aliance, tak a to je důvod proč jsem Vás požádal o rozhovor, Vy jste byl předsedou vlády. Ale pokud si vzpomínám, tak v těch volbách v devadesátém osmém roce vstup do NATO nebyl pro Vaši tehdejší stranu ČSSD nějakou zásadní prioritou, nebylo to zásadní téma pro Vaše voliče. Přesto, jak jste to vnímal, že ten proces běžel ještě před tím, než Vy jste se stal premiérem, ale Vy jste byl tím premiérem, který vlastně Česko do NATO přivedl?

Tam byl jeden zajímavý moment, na který jsme už asi všichni zapomněli. A to byl rok, tuším, že 1991 nebo 1992, ale asi 1991. To byl pokus o puč v Sovětském svazu. Ta vojenská vláda, nebo jak ji chcete nazývat, která naštěstí trvala jenom několik dní, ale to člověk nemohl předem vědět, v tomto okamžiku si člověk uvědomil, že právě sny o rozpuštění obou paktů platí pouze za předpokladu, že je garantována demokracie ve všech zúčastněných zemích. A právě ten puč, to byl myslím Krjučkov, ten hlavní představitel, a ještě několik dalších...        

Pan Janajev tam byl a další.

Ano. Ale v podstatě to byli skoro samí vojáci, tzv. „siloviki“ se tomu v Rusku říkalo, silové resorty včetně zpravodajských služeb. Tento pokus o puč, byť naštěstí neúspěšný - Jelcin tenkrát vylezl na tank, jestli si vzpomínáte - byl takovým prvním docela vážným varováním.

Čili pro Vás to v tom roce 1999 byla věc, kterou jste bral jako nutnost, jako správnou cestu?

Vedli jsme tam velké diskuze o tom, zda vyhlásit nebo nevyhlásit referendum, mimochodem Maďaři to udělali a v Maďarsku se pro vstup do NATO vyslovilo osmdesát procent lidí. Já si myslím, že nejsme o nic horší nebo lepší než Maďaři. Takže ano, byla velká diskuze o referendu, zda ano či ne. Tenkrát byla u moci ještě před vstupem v roce 1999 pravicová vláda a z toho vyplývalo, že vlastně neexistoval zákon o obecném referendu, takže i kdybychom chtěli, tak referendum nemohlo být vyhlášeno. Ale myslím si, že kdyby bylo vyhlášeno, tak by to dopadlo podobně jako v Maďarsku.

Jak velkou komplikací pro nás jako nového člena Aliance tehdy byla situace kolem Jugoslávie, zahájení spojeneckého bombardování. Nebral jste to tak, že si spojenci v čele se Spojenými státy trošku testují naší loajalitu? Že toho možná využívají, že očekávají, že noví členové budou loajální a že hned po vstupu nebudou dělat problémy? Lidově řečeno.

My jsme tak extrémně loajální nebyli, protože česká vláda byla poslední, která souhlasila s touto operací, a to ještě pod podmínkou, že budou bombardovány jenom a výlučně vojenské cíle. Musím s lítostí konstatovat, že tato podmínka nebyla splněna. Já jsem na to tehdy jako premiér reagoval tak, že když generál Wesley Clark, který odpovídal za bombardování Jugoslávie, měl dostat od prezidenta Havla Bílého lva, tak protože premiér tyto návrhy kontrasignuje, tak jsem to odmítl spolupodepsat, protože jsem si říkal, že právě proto, že byly bombardovány i civilní cíle, si generál Clark toto vyznamenání nezaslouží.

Dovolte teď přejít k dnešku, ale použít onen okřídlený výraz „humanitární bombardování“. On je připisován Václavu Havlovi, řekl ho trošku v jiném kontextu a možná ne přesně takhle. Nicméně Vy sám jste ho nedávno zmínil v souvislosti s Ukrajinou, a to je tedy to současné velké téma. Já vím, že by neměli novináři pokládat otázku, co by bylo kdyby, ale zkusme to. Co by bylo, kdyby Ukrajina byla v Alianci? Anebo kdyby ta země, která s Ruskem má teď konflikt, byla v Alianci? Kdyby to byla nějaká jiná země. Umíte si představit, že by se NATO nějak postavilo proti Rusku v současné chvíli?

Tak zaprvé si myslím, že kdyby Ukrajina byla v Alianci, tak by velmi pravděpodobně nedošlo ke vstupu ruských vojsk na Krym. Ale na druhé straně by Aliance ztratila tvář, kdyby se takovému vstupu nesnažila nebránit.

A v současné chvíli má Aliance vůbec nějakou možnost, jak do té situace vstupovat, integrovat jakýmkoli způsobem?

O tom jsem teď mluvil ve své přednášce při zahájení konference. Domnívám se, že především Ukrajina musí absolvovat svobodné volby. To, co tam nyní je, to není demokratický režim. To je prostě chaos. Chaos, ze kterého se může zrodit stejně tak dobře demokratický režim jako diktatura. Chaos, ze kterého bohužel může vzniknout i občanská válka. Proto bych pokládal za nesmírně důležité, aby ty volby a jejich férovost monitorovala organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. S početnou českou účastí.

Mluvíte o české účasti, tak se dostavíme k našemu členství v NATO a především k naší účasti v misích, protože skrze mise je právě ta účast nejvíce vnímána. Vy jste nedávno navštívil naše vojáky v Afghánistánu. Skutečně třeba i podle Vašeho pozorování platí, že jsme vnímáni jako dobří partneři, jak to bývá obvykle prezentováno?

Jsme vnímáni jako profesionální a velice výkonný partner. Dobrý partner je takový neurčitý výraz, spíše bych použil výraz profesionální, dobře vycvičený a odvážný partner. A to je maximum, čeho tam můžete dosáhnout.

Na druhou stranu. Ty mise jsou obecně většinou hodnoceny pozitivně, samozřejmě, až na určité excesy, ale to byly jednotlivosti. Celkově se o těch misích vždycky referuje víceméně pozitivně, ale přesto mám pocit, že ne každý občan v této zemi vnímá a chápe, proč naši vojáci by měli bojovat někde na druhém konci světa, dokonce tam i umírat. Jak byste jim tohle vysvětlil?

Já jim tohle vysvětluji. Při každém setkání s občany, pokud padne tato otázka, a ona v poslední době už moc často nepadá, jim cituji výrok jednoho politika, který vlastně říká totéž, co jste teď řekl Vy: „Proč máme umírat za zemi, kterou nikdo z nás nezná?“ Pak udělám dramatickou pauzu a řeknu: „Citoval jsem Vám Nevilla Chamberlaina ze září 1938 a ta země, kterou nikdo nezná, se jmenovala Československo.“ Většinou to lidé pochopí.

Na závěr mi dovolte využít Vaší prognostické minulosti a zeptat se Vás, jak bude vypadat členství Česka v NATO za patnáct let a jak bude vypadat Severoatlantická aliance třeba za těch patnáct let?

Já si myslím, že bude pokračovat proces, který probíhá již dnes. Bohužel nedojde k tomu, co předvídal Francis Fukuyama, to znamená ke konci civilizace, ale naopak dojde k tomu, co předvídal Samuel Huntington, ke střetu civilizace. A očekávám, že ten vzrůstající fundamentalismus, který se projevuje teroristickými útoky, bude bohužel sílit. Podnět k tomu mně dává právě Arabské jaro. Tak jsme se hezky těšili, jak se nám arabské země demokratizují, až se zbaví sekulárních diktátorů a zaplať pán bůh za to, že se jich zbavily. A místo toho tam přišli k moci náboženští fanatici a je to pokud možno ještě horší, než to bylo před tím.

Čili to je výzva pro Alianci do dalších patnácti let a třeba i pro Česko jako člena Aliance?

Samozřejmě, že ano. Protože terorismus, ať je motivován jakýmikoli, například náboženskými, důvody, zůstává terorismem. A pokud chcete odlišit teroristy od tzv. národně osvobozovacího boje, tak to odlišení je velmi prosté. Terorismus je úmyslné zabíjení civilistů.

Když se podíváme na těch patnáct let České republiky v Severoatlantické alianci a ohlédneme se, máme být na co hrdí, máme se nad čím zamýšlet?

Jistě. Měli jsme klid, měli jsme bezpečí, nikdo nás přímo neohrožoval a jak jsem říkal ve své přednášce, vyhodili jsme naprosto zbytečné peníze za nefunkční bitevníky L-159, z nichž asi šedesát hnije v hangárech. Za repasi tanků T-72 a podobně. Čili poučení pro členství v Alianci pro následující období by mělo být. Nejde jenom o objem peněz, který na svoji obranu vynaložíte, ale hlavně o to, jestli jsou tyto prostředky vynaloženy efektivně.

Pane prezidente, děkuji Vám, že jste si našel čas na Českou televizi a speciál k patnácti letům Česka v NATO. Děkuji Vám a na shledanou.

Rádo se stalo a na shledanou.

Miloš Zeman, prezident České republiky, Česká televize, 12. března 2014

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem"

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem"

05.12.2019
Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, je dvacet hodin deset minut, takže začíná...

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

28.11.2019
  Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, je čtvrtek krátce po osmé, takže...