ČLÁNKY

Rozhovor prezidenta republiky pro Blesk.cz

úterý 14.01.2020

 

Dobré odpoledne, jen několik kroků mě dělí od Masarykovy knihovny, kde za nedlouho začne živé vysílání pořadu S prezidentem v Lánech. V něm nám hlava státu Miloš Zeman exkluzivně okomentuje věci, které trápily Česko i svět v posledních hodinách, dnech i týdnech, a samozřejmě položíme také otázky, které jste posílali vy, naši čtenáři. U vysílání vás vítá Vera Renovica. Dobrý den, pane prezidente.

Dobrý den.

Tak doufám, že se na následující vysílání těšíte, protože nabídneme exkluzivní obsah, i díky Vám. Budeme se totiž hned na začátku ptát na exministryni spravedlnosti, vládní zmocněnkyni pro lidská práva Helenu Válkovou. Vy jste ji nominoval na ombudsmanku, abych všechny uvedla do děje, podle Info.cz napsala roku 79 odbornou práci, která obhajovala kontroverzní zákon o ochranném dohledu, a byl to zákon, který byl jako mnoho jiných zneužíván k šikaně disidentů. Jako spoluautor je navíc uveden prokurátor Josef Urválek, který se podílel na justiční vraždě Milady Horákové a dalších prominentních jmen. Jak moc je pro Vás závažná tato informace?

Tak jsou tam dva otazníky. První, proč jsme tyto informace neměli k dispozici v době, kdy paní profesorka Válková se stala ministryní spravedlnosti. Každý ministr je proklepáván ze shora dolů a naopak a tady se nic takového neobjevilo.

Jak si to vysvětlujete, třeba toto?

Nedostatkem informací, což se bohužel stává. A druhá věc, podívejte se, já dokážu pochopit článek o ochranném dohledu. Ano, byl zneužíván proti disidentům, ale stejně tak byla zneužívána i psychiatrická léčba, ale to přece neznamená, že nejsou blázni, které opravdu na tu psychiatrii musíte posla. Nicméně, ten otazník, když to nazvu velmi mírně, je, nevědět, kdo to byl Josef Urválek.

Ano, z tohoto si dělá...

To by měli, paní Vero, vědět ne jenom právníci, ale všichni dospělí občané. Byl to nejodpornější zjev české, nebo tehdy československé justice, který poslal na smrt řadu lidí. Předpokládám, že při tom musel vědět, že tito lidé byli před tím mučeni, takže o to je to odpornější. A i kdyby paní profesorka Válková s panem Urválkem napsala článek o boji proti kůrovci, tak ten problém není v tom článku, ale v tom spoluautorovi.

K tomu se ještě dostaneme. Já bych poprosila režii o příspěvek, který ilustruje, co si vlastně o tom údajném nevědění, kdo byl Josef Urválek, myslí česká politická scéna.

Podle bývalého disidenta a dnes europoslance Alexandra Vondry je pozice zmocněnkyně pro lidská práva a poslankyně Heleny Válkové neudržitelná a měla by okamžitě rezignovat.

Její argumentace je fakt bizarní. Hájí se tím, že když v roce 1979 publikovala společně s Josefem Urválkem článek o ochranném dohledu, prý vůbec nevěděla, kdo je Urválek. Člověk, který poslal na smrt Horákovou, Píku, Slánského a další. Bylo jí tehdy dvacet osm let a měla vystudovaná práva, mně bylo tehdy osmnáct, práva jsem nikdy nestudoval, ale kdo je Urválek, jsem já i všichni mí příčetní přátelé věděli moc dobře.

Bývalý ministr vnitra Ivan Langer, mluví o studu a připomíná také den, kdy byla jmenována vláda Andreje Babiše. Zač se stydět. Spolupráce s Urválkem je v dnešní době optimální kvalifikační předpoklad, řekl bych. Když tato vláda s podporou komunistů byla jmenována v den výročí popravy Milady Horákové.


Válková by měla odstoupit z volby ombudsmanky například i podle šéfky TOP 09 Markéty Pekarové Adamové.

Tak nevím, jestli chcete reagovat přímo na tyto příspěvky, ale já se Vás asi za sebe zeptám. Říkáte, že je problematické nevědět, kdo byl Josef Urválek. Vy věříte paní profesorce Válkové, že to skutečně tehdy nevěděla? Je to vůbec možné?

Víte, paní profesorka měla už jeden nešťastný výrok, který bohužel musím připomenout.

Mluvíte o protektorátu?

Že za protektorátu se toho tolik nedělo. Tak každý z nás občas pronese nešťastné výroky, ale toto je nešťastný výrok takového kalibru, že si vážím jejího rozhodnutí neucházet se o nominaci.

Znamená to, že Vy nominaci, kterou jste již zaslal do Poslanecké sněmovny, oficiálně stáhnete, anebo počkáte, jak se to vyvine tam?

Já nemám na co čekat, jestliže paní profesorka nominaci odmítla, tak není potřeba ji stahovat.

Tedy nebude se už o ní hlasovat v Poslanecké sněmovně.

Já myslím, že se o ní nebude hlasovat.

Protože procedurálně tam jsou otázky...

Nevidím důvod, proč by se tam hlasovalo, jestliže sama nominaci odmítla.

Hovořil jste s ní nějak, či komunikoval?

Ano, včera na plese jsme si sedli s Andrejem Babišem, telefonicky jsme se s ní spojili a oba dva jsme byli toho názoru, že když paní profesorka vystupuje v televizi, to jsou myslím Události, komentáře, takže by bylo dobré, aby to stažení té nominace řekla právě v těch Událostech.

Zajímá mě další věc. V případě, že by paní profesorka nenalezla v sobě vlastně dost odhodlání, se té nominace vzdát, zakročil byste?

Velmi pravděpodobně ano, ale já si vážím toho, že se této nominace vzdala.

Tedy pro Vás by toto bylo natolik signifikantní, že byste jí sám aktivně doporučil, aby se nominace vzdala bez toho, než aby na to přišla sama.

Určitě ano, víte, kdyby se po těchto informacích hlasovalo ve Sněmovně, tak by stejně neprošla, ale je rozumné, že se vzdala. Říkám Vám to, paní Vero, potřetí.

Děkuji za tu trpělivost se mnou. Zároveň jsem se chtěla vlastně zeptat na další věc. Paní profesorka se vzdávala té nominace, nebo říkala, že se jí vzdá, ale jako důvod uváděla své členství v KSČ. Co je pro Vás závažnější informace, byť to asi umím odhadnout, členství v KSČ, o které ona se opírá, anebo právě to spoluautorství s nechvalně známým prokurátorem?

Umíte to odhadnout, v KSČ bylo jeden milion sedm set tisíc lidí v různých fázích...

Nebudete-li se zlobit, včetně Vás v určité životní etapě.

Ano, já jsem tam byl dva roky v době Pražského jara a pak, jak dobře víte, jsem byl vyloučen pro nesouhlas se sovětskou okupací. Dva roky a kvůli tomu jsem dvacet let nemohl dělat ve svém oboru, ale stalo se. Nicméně vracím se tedy k odpovědi, skutečným, pro mne významným důvodem je to zlehčování role pana Urválka. Opakuji ještě jednou, snad jenom v Rusku, tedy v tehdejším Sovětském svazu, tam byl prokurátor Vyšinskij, taky odporný zjev, který napsal knihu, kde říkal, že nejdůležitějším důkazem je přiznání obviněného. To je přece taková zrůdnost, že pro diktatury, jakou byl ve své době Sovětský svaz, je to skvělý způsob, jak se zbavit všech politických oponentů.

Jak se mění tímto Vaše osobní hodnocení paní profesorky Válkové, již jste vždy vyzdvihoval jako odborně vynikající osobu, která se vlastně podílela před tím i na jedné vládě? Mění se to pro Vás nějak zásadně? Mění se Váš vztah, Vaše důvěra vůči ní?

Ale tak,  ti kdo četli ten článek, já jsem to tedy nebyl, tvrdí, že v něm samotném není nic špatného. Opakuji ještě jednou, ochranný dohled není sám o sobě špatný, špatné je jeho zneužívání vůči disidentům, stejně tak jako zneužívání psychiatrie, ale nikdo nebude protestovat proti tomu, když nějakého blázna pošlete na psychiatrii, že. Takže můj vztah s paní profesorkou se po lidské stránce nemění, ale počtvrté opakuji, že jsem rád, že se vzdala nominace.

Myslíte si ale, že je adekvátní ta paralela, kterou tu nastavujete? Psychiatrický dohled a ochranný dohled, který probíhal tak, že příslušníci Veřejné bezpečnosti takřka šikanovali, ve tři ráno vytahovali z postelí ty, kteří se provinili tehdy trestným činem příživnictví, což v dnešní...

Nejste informována, protože zneužívání psychiatrie, ne jenom v tom Sovětském svazu, ale i u nás bylo stejně intenzivní jako ochranný dohnat. A jestliže někoho pošlete do blázince kvůli jeho politickým názorům, tak je to stejné zneužíváni jako v případě ochranného dohledu jenom jinou formou.

Budete chtít nějak využít svého práva nominovat někoho dalšího?

Zaslechl jsem v kuloárech, že Jan Hamáček uvažuje o Kateřině Valachové. I když jsem s ním nedávno obědval, tak tohle mně ještě neříkal, ale pokud by s tím za mnou přišel, nic proti tomu. Zaprvé mám Katku rád jako člověka, i když jsem se s ní pohádal kvůli inkluzi, ale to se nevylučuje. Zadruhé, má spoustu energie, možná až příliš. A konečně zatřetí, vzhledem k jejímu mládí jí nikdo nemůže vyčítat nějakou minulost v době normalizace.

Tedy Kateřina Valachová, přijatelný kandidát.

Pro mě by byla přijatelná, ale někdo mě ho musí navrhnout, například Jan Hamáček.

A Vy byste ji pak nominoval, rozumím. A dále jsem se ještě chtěla zeptat na další věc týkající se paní Válkové.  Je vůbec v kontextu nových informací v pořádku, aby paní profesorka vůbec vykonávala svoji stávající funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva? Kam, jak chápu, že Vaše pravomoci nesahají, ale i tam je tradice působení odpůrců totality v této roli.

Podívejte se, sama říkáte, že tam nesahají moje kompetence.

Ale Váš názor třeba ano.

Já si myslím, že do jisté, ale do jisté míry je to spojeno, to znamená ombudsman a vládní zmocněnec pro lidská práva. Vykonávají ne-li totožnou, tedy velmi podobnou činnost. Ale nechci nikoho navádět k nějakému krokům, protože mi to nepřísluší.

Rozumím, takže o tom nebudete nějak hovořit třeba s panem premiérem? Udílet nějaké cenné rady.

Já zastávám názor, který už sem s panem premiérem probral, že bude dobré, když se paní profesorka Válková vzdá nominace na ombudsmanku, popáté, paní Vero.

Možná i pošesté.

Jsem zvědavý, kolikrát Vám to ještě budu říkat, protože toto je moje kompetence. Jestli ji pan premiér Babiš odvolá z té funkce zmocněnkyně pro lidská práva, je zase naopak jeho kompetence.



Přejdeme tedy k dalšímu aktuálnímu tématu a necháme už debat o paní profesorce. Včera celostátní volební fórum Pirátské strany odhlasovalo, že zůstává lídrem Ivan Bartoš. Tato strana už je součástí celostátní i vysoké komunální politiky dost dlouho na to, abyste na ni, a na její vedení měl poměrně ucelený názor. Ten je tedy jaký?

Paní Vero, Vy velmi dobře víte, že i když se vměšuji do mnoha věcí, tak se zásadně nevměšuji do toho, koho si ta či ona politická strana zvolí do svého vedení, protože nejsem jejím členem. Jediná výjimka, kterou občas dělám, se týká sociální demokracie a to jenom proto, že jsem ji osm let vedl, takže mám jisté právo se k tomu vyjadřovat, ale Piráti si zvolili, jak si zvolili, a je to třeba respektovat.

Tak to vezmu z trochu jiné stránky a třeba mi už odpovíte. Ivan Bartoš má ambice stát se premiérem. V případě, že by to zvládl ještě za Vašeho funkčního období, byl by to člověk, s nímž byste musel pravidelně jednat. Bylo by toto pro Vás přijatelné, představitelné?

Ale prezident musí jednat s každým, kde je to zapotřebí, což v případě premiéra jistě je. Nicméně jsem mnohokrát řekl, že po volbách, patrně v roce 2021, opět jmenuji premiérem vítěze voleb. Opakuji, vítěze voleb.

Ať jím bude kdokoliv.

Ať jím bude kdokoliv, samozřejmě. Takže chce-li se pan Bartoš stát premiérem, musí nejdříve vyhrát volby.

Opět se Vás zeptám jako někoho, kde toho mnohé zažil, pan Bartoš, pan předseda Bartoš má ambici přetahovat voliče hnutí ANO. Politologové si spíše myslí, že Piráti mají tendenci stávat se novou levicí a přetahovat ty voliče, kteří zbyli sociální demokracii. Co Vy vidíte jako více pravděpodobné, pokud?

Já neznám žádný průzkum, který by definoval z jaké strany, nebo hnutí přicházejí k Pirátům jejich voliči, ale tohle přece dělá každá strana. Když jsem mluvil o svém předsednictví sociální demokracie, tak jsem také velice pilně, jak se říká, luxoval konkurenční politické strany na levici politického spektra a celkem se to podařilo.

To, ta Vaše bývalá strana, o níž jsme teď hovořili, ČSSD, se potácí od konfliktu do konfliktu. Teď před klíčovými krajskými volbami, mají být v říjnu, odešel z čela její jihočeské buňky bývalý hejtman a prominentní, řekla bych, sociální demokrat Jiří Zimola. Hrozí mu dokonce i vyloučení ze samotné strany. Tušil jste, že by ten konflikt mezi Jiřím Zimolou a zbytkem strany mohl vyvrcholit v toto?

Já jsem byl na sjezdu sociální demokracie, když Jan Hamáček byl zvolen předsedou a Jiří Zimola prvním místopředsedou, a považoval jsem to za velmi a velmi dobrý tandem. Jestliže se potom názorově rozešli, tak to považuji za nedobré, ne proto, že člověk má občas různé názory proti tomu druhému, ale proto, že se nedokáží sejít a vyříkat si ty rozdíly a poslouchat argumenty druhé strany. Teď, jak jsem si přečetl, Jiří Zimola se dokonce vzdal i funkce předsedy krajské organizace sociální demokracie. Milá paní Vero, v politice nevítězíte tím, že se vzdáváte funkcí, ale naopak tím, že tyto funkce dobýváte.

Pan Zimola asi by chtěl kandidovat v krajských volbách s tím svým novým hnutím Změna 2020. Jakou mu věštíte šanci v tom případě?

Tak v těch krajských volbách možná, možná to může být kolem těch pěti procent, což není nic významného, ale spíše ne. A v parlamentních volbách už vůbec ne.

Jak si vůbec myslíte, že tento nepřetržitý boj uvnitř strany, a tou myslím ČSSD, ten je vidět, řekla bych, v lehkých intervalech neustále a průběžně, ovlivní ČSSD v těch říjnových krajských volbách? Dříve vlastně z nich vyšla s pěti hejtmany, což bylo ještě poměrně slušné skóre.

Já z těch sociálnědemokratických hejtmanů si vážím jak paní hejtmanky Stráské, tak pana hejtmana Běhounka, a budu velmi rád, když budou opět zvoleni, protože v krajských volbách volíte podle lidí, kteří se o ten kraj nějakým způsobem zasloužili, a to je často nezávislé na stranické příslušnosti. Na druhé straně, teď se bavíme spíše o parlamentních volbách, a tam takové ad hoc politické strany, které mají jenom krajských dosah, nemají prakticky žádnou šanci na úspěch.

Ještě Vás poprosím o jednu relativně aktuální věc, další. Premiér Babiš je v souvislosti s firmou Agrofert údajně i nadále ve střetu zájmů také podle druhé auditní zprávy z Bruselu, která se tentokrát týká zemědělských dotací. Informoval o tom web Neovlivní.cz. Ministerstvo zemědělství tvrdí, že zatím jde pouze o podklady, o nic definitivního. Pokud by ale takovýto výsledek do Česka skutečně měl přijít, změnilo by se něco na Vaší podpoře Andreje Babiše?

Samozřejmě, že ne. Ale nejdříve k tomu serveru Neovlivní. Vy jistě víte, že je to Sabina Slonková s Jiřím Kubíkem, to jsou lidé, kteří příliš neuspěli v jiných médiích, tak si založili vlastní server, ale to není nejpodstatnější.

Toto hodnocení je Vaše hodnocení.

Nejpodstatnější je, paní Vero, že jejich tvrzení údajně z vysoce důvěryhodného zdroje z Bruselu, že sem v angličtině přišlo na jednotlivá ministerstva šest exemplářů tohoto auditu, bylo vyvráceno. To prostě není pravda, to byla lež. A jak já mám věřit serveru Neovlivní, když lže.

Já jsem se pouze ptala na Váš úsudek, kdyby ta informace se skutečně potvrdila.

Jako v mnoha jiných případech i v tomto případě, audiatur et altera pars, jak s oblibou říkám, čili vyslechněme druhou stran. Česká ministerstva budou mít bezesporu právo, a dokonce i povinnost, na tento audit, až opravdu bude, nějakým způsobem reagovat.

Tak pro Blesk prezident republiky zhodnotil nejaktuálnější otázky, kterými se nyní zabývá současné Česko. V další části prodiskutujeme situaci na Blízkém východě, kde nyní hrozí konflikt obrovských rozměrů.

Nejprve pomocí krátké reportáže hlavně pro naše diváky shrňme, co se vlastně mezi Íránem a Spojenými státy stalo.

V pátek 3. ledna zabili američtí vojáci při nočním útoku raketou z dronu v Bagdádu íránského generála Kásema Sulejmáního a jeho několik vlivných spolupracovníků. Sulejmání platil v islámské zemi za celebritu, byl prý druhý nejmocnější muž v Íránu, a když byla domů převezena jeho rakev, vyprovázely ji desetitisíce lidí. Padesát šest z nich bylo v davu ušlapáno. Podle Spojených států nebyl Sulejmání hrdina, ale terorista, který připravoval útoky na americké diplomaty a vojáky na iráckém území. Hned po útoku prudce zdražila ropa na světových trzích. Ani odvetná opatření na sebe nenechala dlouho čekat. Írán několikrát zaútočil na lokality v Iráku, kde se nachází spojenecké síly. Donald Trump pak začal vyhrožovat více než padesátkou vytipovaných cílů přímo v Íránu. V uplynulém týdnu se pak krátce po startu zřítilo v Íránu ukrajinské dopravní letadlo se 176 lidmi na palubě, všichni zemřeli. Po dlouhých spekulacích se k sestřelení stroje přiznala íránská strana. Komerční linku si prý spletla s nepřátelským cílem.

Tak, pane prezidente, od třetího ledna, jak říká naše krátká reportáž, se toho stalo opravdu hodně. Jakou Vy osobně čekáte eskalaci toho konfliktu, který i vzhledem k sestřelení toho civilního letadla má na svědomí 176 životů, z toho jde o dvacet dětí.

Nejdříve musíme začít zabitím generála, někdo říká Sulejmání, někdo Solejmání, ale to není podstatné. Podívejte se, když podniknete nějakou akci, tak musíte přemýšlet o jejích důsledcích. V Íránu před několika měsíci byly poměrně rozsáhlé demonstrace kvůli zdražení pohonných hmot v rozsahu, no řekněme několika desítek tisíc osob. Tři sta nebo čtyři sta demonstrujících bylo zabito, což svědčí o krutosti íránského režimu a o tom, že si neváží lidského života. Proč to říkám? Protože zabití generála Sulejmáního naopak vedlo k milionovým, tam máte chybu v té reportáži, ne statisícovým, ale milionovým demonstracím v Teheránu, takže íránský lid se kvůli tomu sjednotil za svojí vládou, což asi Trump nechtěl. Proto si myslím, že to byla zpackaná akce. To je můj názor a argumentuji tím, že vlastně těm ajatolláhům toto zabití pomohlo, nikoli uškodilo.

Pokud jde o eskalaci, my jsme se několikrát vyjádřili, že bychom si přáli, aby to Evropská unie zprostředkovala mezi Íránem a Spojenými státy. Má to několik důvodů. Zaprvé, tady nikdo jiný není. Zadruhé, Francie i Německo se k zabití generála Sulejmáního vyjadřovaly velice rezervovaně. Zatřetí, Evropská unie nepodporuje sankce proti Íránu. Takže má takový víceméně rovnovážný postoj a může být moderátorem. Nevěřím tomu, že by to byl, jak Vy říkáte, obrovský konflikt. Na to prostě Írán nemá, Írán je v ekonomické krizi, vývoz nafty z jeho nalezišť poklesl ani ne na desetinu původního stavu, takže v podstatě jediná možnost, kterou má, je uzavřít Hormuzský průliv, kudy tečou dodávky ropy, nikoli ani tak íránské jako jiné, a v tom případě může vzniknout tzv. konflikt menšího rozsahu, tedy regionální konflikt. Protože by bylo dobré zabránit civilním obětem, a mimochodem koneckonců i to sestřelení letadla bylo svým způsobem důsledkem toho zabití Sulejmáního, protože se stalo v rámci útoku na americké základny, takže bohužel došlo k chybě, ne-li ke zločinu, ale zdá se, že všechny strany připouštějí, včetně americké, že tam nebyl úmysl, ale chyba.

Vy jste mluvil o rozhodnutí Donalda Trumpa nechat zabít Kásema Sulejmáního jako o zpackané akci. Vy nepřipouštíte, že za tím je nějaká strategie, na niž třeba my odsud ještě nedohlédneme?

V Americe se blíží volby.

To je jedna z teorií.

Prezidentské volby. A teď je otázka, jestli si budou Američané přát tyto akce, nebo nebudou. Já jsem třeba zatleskal zabití al-Bagdádího, chalífy Islámského státu. To si myslím, že bylo v naprostém, ale v naprostém pořádku. Na druhé straně nejsem si jist, a tady bych docela výjimečně souhlasil i s Karlem Schwarzenbergem, že zabití oficiálního představitele fungujícího státu, ať si myslím o něm, co chci, notabene na území jiného cizího státu, je, nebo není porušení mezinárodního práva.

Ohledně reakce bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga jsme měli připraven příspěvek. Já místo toho jen budu citovat další věc, která byla součástí jeho vyjádření. Pan Schwarzenberg napsal: „Pamatuji si, jak se mnozí u nás pobuřovali, když prezident Havel kdysi prohlásil v souvislosti s vyhnáním našich Němců po válce, že jsme se sami nakazili nacismem. Já mám teď obavy, že se někteří čelní světoví politici nakazili terorismem."

Je podle Vás zabití Kásema Sulejmáního srovnatelné s terorismem ze strany Spojených států?

Já si myslím, že v případě al-Bagdádího to byl útok proti šéfovi teroristů, nehledě na to, že těch útoků bylo několik, a myslím si, že nikdo neprotestoval. Tady znovu opakuji, jde o oficiálního představitele mezinárodně uznávaného státu, Vy sami jste v reportáži uvedli, že to dokonce byl údajně muž číslo dvě, no budiž, na území jako druhého státu. Takže já určitě nejsem nakažen terorismem, protože naopak teď na summitu NATO v Londýně nedávno, v prosinci, jsem protestoval proti úmyslu stáhnout se z Afghánistánu se zdůvodněním, že tam okamžitě Afghánistán ovládne Tálibán, vytvoří tam novou teroristickou základnu a bude páchat teroristické útoky všude na světě. Čili mě se asi toto obvinění netýká.

Týká se Donalda Trumpa?

Já těžko mohu mluvit za něj. Já budu jenom opakovat, že z hlediska zamýšlených efektů to byla zpackaná akce. Přece, proboha, když něco podniknu, a tím posílím svého nepřítele, no tak je to zpackaná akce. Nebo snad ne?

Já tu nejsem od toho, abych hodnotila, já jsem tu od toho, abych se ptala. Myslím, že svůj názor jste dal dostatečně najevo.

Mnohé státy stahují z Iráku, kde se situace zkomplikovala, své vojáky. Ze čtyřiceti Čechů, kteří tam byli v rámci mise NATO, se domů zatím vrátilo pět policistů, údajně v rámci dovolené. Konzultoval někdo s Vámi, coby s vrchním velitelem ozbrojených sil, zda by bylo dobré vrátit domů všechny kvůli snížené bezpečnosti?

Mluvili jsme o tom právě na obědě s Janem Hamáčkem a teď s panem premiérem. Měli bychom mít v každém případě připravená letadla pro případnou evakuaci. Na rozdíl od toho Afghánistánu by mně to nevadilo, protože Islámský stát na území Iráku byl poražen. Tam se mezi sebou rvou sunnité a šíité, ale proboha, zaplést se do tohoto konfliktu by nebylo úplně šťastné. Mimochodem tvrdí se, že generál Sulejmání bojoval proti Islámskému státu, budiž mu to přičteno k dobru, i když mu to už teď nepomůže.

Tedy byl byste ochoten tyto vojáky stáhnout? Neměl byste nic proti tomu?

Myslím si, že ano, protože tam je legitimní vláda, legitimní parlament. Opakuji, Islámský stát byl poražen, no a na druhé straně Tálibán je v podstatě něco velmi podobného jako Islámský stát. Jenom fajnšmekři mohou říkat, tady je Al-Káida, ta je hodná, tady je Tálibán, ten je ještě hodnější a Islámský stát byl zrůdný. Ne, zrůdní jsou všichni.

Očekáváte kvůli situaci mezi Íránem a USA přesun nějakého teroru na západní území?

Írán asi nemá ty možnosti, které měl Tálibán před rokem 2001, to znamená teror prostřednictvím letadel na newyorská dvojčata. Nicméně má možnosti tak zvaných osamělých vlků, to znamená individuálních teroristických útoků, které možná nebudou mít takový rozsah a dosah, ale samozřejmě budou velmi nebezpečné. A nelze samozřejmě vyloučit odvetu přímo na americkém území.

U zahraničních záležitostí ještě chviličku setrváme. Tento rok by Vás mohla čekat už tradiční návštěva Číny. Podle šéfa Vašeho zahraničního odboru pana Rudolfa Jindráka se mělo rozhodnout, zda tam poletíte během tohoto měsíce. Už to rozhodnutí padlo?

Já jsem se rozhodl, protože v Číně jsem byl už pětkrát, že tentokrát požádáme prvního místopředsedu vlády Jana Hamáčka, aby mě tam zastoupil. Z velmi prostého důvodu, zaprvé, jak už jsem řekl, jsem tam byl pětkrát, a nechť tam tedy jede i někdo jiný.

Zadruhé, nemyslím si, že čínská strana splnila to, co slibovala.

Mluvíte o investicích?

Samozřejmě, že mluvím o investicích. O čem jiném? Z toho vyplývá, že to, že tam pojede sice významná politická osobnost, ale přece jenom ne prezident, je jakýsi signál, že bych si přál, aby Číňané, byť chápu, že je může iritovat jak primátor Hřib, tak předseda senátu Kubera, který se chystá na Tchaj-wan, ale musí pochopit, že tady je prostě jiný politický systém, že my nemůžeme nařídit něco komunálním nebo opozičním politikům. No a šťastná země, která nemá opozici, ale obávám se, že té zemi nakonec absence opozice uškodí.

Uvědomujete si, že tímto uštědříte Číně diplomatický políček, což byl dlouhá léta sen mnoha Vašich oponentů, abyste se takto zachoval?

Není to úplný políček, protože jinak bych nežádal Jana Hamáčka. Podívejte se, já jsem teď nedávno požádal pana premiéra Babiše, aby jel do Izraele, kde jsem byl poměrně nedávno, a taky to nemůže interpretovat jako políček Izraeli.

Je to signál, řekl jste to sám.

Můj vztah k Izraeli je obecně známý.

Kvůli Číně hrozilo, že skončí Vaše přátelství s šéfem Senátu Jaroslavem Kuberou, jak jste sám říkal, avizoval cestu na Tchaj-wan, jehož nezávislost Čína neuznává, i tak se ale sejdete k novoročnímu obědu 14. ledna. Znamená to, že už jste si ten konflikt vyříkali, anebo jeho vyříkávání bude svědkem ještě šéf Sněmovny?

Já jsem si všiml v Blesku informace, že tento oběd nebude. Měla jste paní Vero špatnou informaci, kajte se.

V tu chvíli ještě nebyly nikomu doručeny pozvánky a ani Hrad nereagoval definitivně.

No tak dobře, ale z toho ještě nemusíte vyvozovat, že ta akce nebude.

Tak pane prezidente, já se budu kát a Vy mi odpovíte na moji otázku.

A to?

Jestli se budete s panem Kuberou až tam bavit o té situaci, která mezi Vámi vyvolala konflikt, anebo jestli už jste se o tom bavili?

Panebože, a to si myslíte, že jsme tam kvůli obědu? Jsme tam kvůli tomu, abychom probrali některé důležité věci, a samozřejmě, že cesta pana Kubery na Tchaj-wan je důležitá věc.

Tedy pokud on neustoupí, tak co se bude dále dít?

V každém případě budu konstatovat, že to dále zhorší naše ekonomické vztahy s druhou nejsilnější ekonomikou světa. To bohužel můžu doručit.

Vy jste také trochu váhal, zda se vydáte do Ruska na oslavy sedmdesátého pátého výročí vítězství nad nacismem. Pro čtenáře, kvůli tomu, že Česko přijalo zákon uznávající 21. srpen jako Den památky obětí invaze v roce 1968 se rozčílilo ruské ministerstvo zahraničí a poradilo Čechům, aby udělali tlustou čáru za totalitní minulostí. No, a právě tato reakce naštvala Vás. Proto se ptám, už definitivně víte, jak s ní naložíte? Poletíte do Moskvy? A pokud ano, jakým tónem se budete bavit s prezidentem Putinem?

Když jsem teď dostal dopis prezidenta Putina, který se těší na naše setkání, tak si myslím, že právě jemu řeknu, že nějaký šílenec na ministerstvu zahraničí udělal něco, za co se má Rusko stydět, protože když už mluvíme o sovětské okupaci, tak by se od ní mělo distancovat, což do jisté míry v minulosti udělalo, a ne nám radit, abychom na to zapomněli. Já tam mimochodem jedu na oslavu sedmdesátého pátého výročí konce války, a tak také bych mohl Rusům říci, udělejte tlustou čáru a zapomeňte na to, že jste tehdy tu válku vyhráli.

Ale jednu větu, poněkud provokativní, Vám přesto řeknu. Já jsem podepsal samozřejmě ten zákon o tom památném dnu, ale udivuje mě, že ve Sněmovně ještě nikdo nenavrhl symetricky, aby památným dnem byl i 15. březen. Okupace jako okupace, ať už německá, nebo sovětská.

Vrátím se jen do toho Ruska, kam jste nyní vlastně oznámil, že poletíte. Budete chtít po panu prezidentovi, aby zprostředkoval jakýsi vzkaz omluvy ze strany ministerstva zahraničí? Budete chtít po Rusech omluvu?

Já jsem zažil něco podobného při své minulé návštěvě Ruska. Tehdy jsem se setkal s premiérem Medveděvem, reagoval jsem rovněž velmi kriticky na jeden článek v deníku Krasnaja zvezda, to znamená článek, který říkal, že máme být vděčni za okupaci. Důsledkem bylo, že ten novinář byl z redakce vyhozen. Tak bych asi s dobrotou mně vlastí navrhoval, aby ten, nevěřím, že by to byl přímo ministr Lavrov, ale nějaký úředník, který se dopustil tohoto diplomatického faux pas, tak aby opustil svoji funkci na ruském ministerstvu zahraničí.

Možná tím myslíte jejich poměrně výraznou mluvčí. Každopádně, myslíte si, že ruská strana bude chtít mluvit také o kontroverzním pomníku vlasovcům, který v Řeporyjích chystá starosta této městské části.

Pokud si bude přát toto téma otevřít, nic proti tomu. Já už jsem ostatně svůj názor vyjádřil.

Tedy bude mu zopakováno to, co jste říkal i pokud šlo o Čínu, že tady panuje názorová pluralita?

Samozřejmě, že ano, ale to neznamená, že prezident nemá právo vyjádřit svůj vlastní názor. Můj názor je, že pomník maršála Koněva by se neměl šíbovat ze strany na stranu a že bychom neměli mít pomník vlasovců. Mimochodem, mě dva redaktoři Mladé fronty nedávno, vidíte, že i mezi českými novináři může být občas inteligent, upozornili, že ta Ruská osvobozenecká armáda, tedy armáda generála Vlasova, se mimo jiné podílela i na holocaustu, tedy na transportování, konkrétně v pobaltských zemích, Židů do Osvětimi. Takže těmto lidem stavět pomníky jenom kvůli tomu, že ve strachu z toho, že dopadnou špatně, si připíší jeden pozitivní bod, když předtím mají desítky negativních, takže pomohli Praze, ano pomohli, tři sta lidí tam padlo, všechna čest, ale ty zločiny před tím to neomlouvá.

Děkuji Vám za tyto odpovědi. Půjdeme do dalšího bloku, kde se budeme bavit o daňových a obecně fiskálních rozhodnutích české vlády.

Tak, pane prezidente, v letošním roce je poměrně veliká spousta novinek. Zastavím se u jedné ze skupin, které si letos platově polepší, jsou zde senioři, učitelé, lékaři, ale také úředníci i politici, i Vy dostanete 28 000 měsíčně navíc. Měl podle Vás někde stát přibrzdit a říci, tak těmto lidem už z peněz daňových poplatníků přidávat nemusíme?

Já si tuto otázku neobjednal, ale jsem za ni vděčný. Ano, vím o takové skupině, mnohokrát jsem o tom mluvil, a to jsou úředníci, paní Vero. Prosím rozlišovat státní zaměstnance a státní úředníky. To jsou dvě různé kategorie. Jedna je podmnožinou té druhé, že, takže státní zaměstnanci jsou i vojáci, policisté, zdravotníci, hasiči atd. Tam proti, učitelé samozřejmě, tam proti přidání nic nemám.

Ale pokud jde o zbytnělou byrokracii, já už jsem mnohokrát uváděl, že za mé vlády bylo 80 000 státních úředníků a dnes jich je 170 000, že. A to přitom mluvíme o informatizaci veřejné správy a o tom, že to nahradí počítače, toho rutinního úředníka, ale parkinsonovsky to kyne, a jediný způsob, jak to zabrzdit, je omezit platový růst maximálně na inflaci a možná ani to ne.

Uváděla jsem ještě tedy mimo jiné i příklad Vás a dalších ústavních činitelů, politiků. Myslíte si, že zde je to ospravedlnitelné, ten poměrně rapidní růst?

Pokud někdo dělá politiku, ať už jako poslanec, senátor nebo prezident, kvůli penězům, tak je to ubožák. Já sám nemohu mluvit za jiné, ale sám platím samozřejmě už sedmý rok Klokánky, a je to nejužitečnější investice mého života. Teď někdo spočítal, že už je to dohromady čtyři a půl milionu korun, a nedávno u mě byla nová předsedkyně Klokánků, a tak jsme si říkali, že to bude využito na provoz těchto užitečných zařízení. Na plese jsem řekl, že doufám, že paní ministryně Maláčová zvýší prostředky na Klokánky, a ona přikývla, což mně udělalo radost. Takže, jak vidíte, prezident může občas nenápadně i vydírat ministry, pokud je to na dobrý účel, ale nejdřív musí sám jít příkladem a sám nějaké peníze dát.

K pátečnímu plesu se, dovolí-li to čas, ještě dostaneme. Já jsem se Vás ještě chtěla zeptat na další novinku, což je zvýšení rodičovského příspěvku na 300 000 z původních 220 000. Ne na všechny rodiče se ale dostane, zejména na ty, kteří se vejdou do toho věku dítěte, ale už ten příspěvek vyčerpali, a opozice mimo jiné také tvrdí, že by byla ráda, kdyby se ten rodičovský příspěvek pravidelně valorizoval místo toho, aby se čekalo třeba jedenáct let na jeho zvýšení, tedy zvyšoval v závislosti na inflaci, průměrnou mzdu. Podpořil byste toto? Myslíte si, že to je dobrý nápad?

Rozlište dvě věci. Vím, že se tady mluví o asi sedmdesáti tisících rodin, které z nějakých důvodů se tam už nevejdou. Ne proto, že by nebyly peníze, ale protože uplynuly nějaké termíny, a opozice se to chystá předložit Ústavnímu soudu. Nechť tedy Ústavní soud rozhodne. Znám stanoviska právníků, kteří říkají, že to nemá šanci u Ústavního soudu, protože by to bylo porušení principu retroaktivity. Nejsem právník, od toho je tady Ústavní soud. Druhá věc je ta valorizace. Inu proč ne, a konec konců, když to probíhá v závislosti na míře inflace, což je asi tak nejspolehlivější měřítko, tak to je teď zhruba tři procenta, a myslím si, že taková valorizace by byla rozumná.

Pak je tady ještě návrh zrušení superhrubé mzdy. Hnutí ANO to sice navrhne, ale také aby tzv. rovná daň z příjmu nezůstala jako nyní na patnácti procentech, aby vzrostla na devatenáct procent. Pro člověka se mzdou 30 000 hrubého by vlastně celá tato operace znamenala, že by si polepšil o 330 Kč měsíčně. Není to trochu málo?

Zaprvé je to nesmysl. A já Vám hned vysvětlím, proč. Vy jistě víte, co to je superhrubá mzda. To znamená, že ke všemu ostatnímu se vám ještě napočte sociální a zdravotní pojištění, údajně proto, aby zaměstnanec lépe věděl, co všechno odvádí státu. Prosím, nic proti tomu, ale to je totéž, kdybyste to teď zrušila, jako kdybyste ve svém pokoji vyměnila teploměr a místo Celsia tam měla, dejme tomu, Fahrenheita. Teplota v tom pokoji zůstane úplně stejná, paní Vero. Čili co tím chci říci, chci tím říci to, že pokud zrušení superhrubé mzdy bude provedeno takovým způsobem, že dokonce nebude ani těch tři sta třicet korun navíc, že to zůstane všechno při starém, tak řeknu, že je to bouře ve sklenici vody, a pro mě za mě. Ale na druhé straně existují odhady, které říkají, že kdyby se snížila ta daň z příjmu, tak že by státní rozpočet prodělal při těch očekávaných sazbách až dvacet miliard korun. A to už je velmi neúnosné.

A není to alibismus, říkat, nějakou daň nezrušíme a je jedno, jestli je nebo není spravedlivá, protože by chyběly peníze v rozpočtu? Andrej Babiš si vlastně vytvořil mnoho kampaní na tom, že říkal, že superhrubá mzda je podvod. Pravda, nemluvil konkrétně o tom, jaká by pak měla být ta rovná daň.

Zaprvé, jestli je to podvod nebo zbytečnost, to je pouze sémantický rozdíl, závěr je stejný.

Zadruhé, ano, bavme se opravdu o sazbě daně z příjmu, pokud ji chceme změnit. Já jsem trvalý zastánce progresivního zdanění příjmu, což by mně uškodilo, ale myslím si, že je to spravedlivé z hlediska principu solidarity. A argumentuji i tím, že ve většině západoevropských zemí, když se na ně podíváte, máte progresivní zdanění, tzn. ti bohatší platí o nějaké procento víc než ti chudší. Ale na druhé straně to, co je tady skutečně důležité, je ta daňová sazba a ne základ, ze kterého se to vypočítá. Ten základ, to je jenom ten teploměr.

Tak přejdeme k dalšímu bloku. Sledujete přímý přenos pořadu S prezidentem v Lánech. Hradní ples, před tím novoroční oběd s premiérem a jeho rodinou a také nadcházející záležitosti, které prezidenta v tomto roce čekají. Společenský kalendář prezidenta republiky de facto praská ve švech. Některé položky programu ale jako by chyběly. Právě o tom bude následující tematický blok.

Pane prezidente, užíváte si tyto společenské povinnosti, kterých jste v poslední době splnil poměrně dost?

Zaprvé jich nebylo tolik. Zadruhé, teď už, až se sejdu s předsedy obou komor, to bude za mnou, takže zase začnu jezdit do krajů, v čemž mně kromě jiného bránily moje bolavé nohy. Možná, že jste si povšimla, že jsem při projevu 28. října musel sedět v křesle. No ale nohy se trochu zlepšily. Podrobil jsem se dva nebo tři dny infúzím, přibral jsem sedm, teď už sedm kilo, takže jsem schopen opět normálně jezdit do krajů, a těším se na to.

Tedy bude to se stejnou kadencí, jakou známe z roku před druhou prezidentskou volbou? Že jste je za rok projel všechny, takřka.

To já nevím, jestli to bude se stejnou kadencí, ale pokusím se o to. Tam je jediný problém, že je to rok krajských voleb, a já bych byl velmi nerad, aby moje návštěva na krajském zastupitelstvu byla chápána jako vyjádření podpory nějaké současné krajské koalici. Proto uvažuji o tom, že bych místo toho absolvoval spíše návštěvu jednotlivých měst a obcí.

Bude jednou z těchto obcí Praha? Konečně? Tam se ostatně krajským volbám vyhnete.

No právě. Tak víte, že můj vztah k panu primátorovi Hřibovi není zrovna naplněn nadšenou láskou. Ale pokud mě pozve, nebudu to vylučovat.

Tedy míč je na jeho straně.

Řekl jste zajímavou věc, která ostatně vrtala hlavou i našim čtenářům, ohledně toho váhového přírůstku. Ještě před týdnem, kdy zde v Lánech byl na obědě premiér Babiš se svojí rodinou, jste říkal, že jste přibral 6 kilogramů.

Sedm.

Tak nám řekněte své tajemství.

Tajemství je velice prosté, jeho autorem je profesor Zavoral, což je ředitel Ústřední vojenské nemocnice, a jmenuje se pudink, buď vanilkový nebo čokoládový, a v něm je přimíchána nějaká záhadná substance, která zvyšuje chuť k jídlu. Takže jednak tím pudinkem a jednak zvýšením chuti k jídlu dosahujete váhového přírůstku asi tak kilogram za týden.

Chystáte ještě třeba v tomto roce nějaký další rekondiční pobyt v nemocnici?

To záleží na tom, jak se budu cítit.

Tak podle našich informací tím člověkem, který Vás přesvědčil, abyste to zdraví začal brát trochu disciplinovaněji, je Vaše dcera Kateřina.

To je pravda.

Podíváme se tady na příspěvek ohledně toho, že se vlastně nedávno zase vrátila do Česka.

Poté, co první slečna Kateřina Zemanová odjela studovat do Anglie, kde si podle prezidenta vydělávala na studia jako barmanka, nečekaně se během podzimu vrátila zpět do České republiky. Podle hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka to byla právě ona, kdo přesvědčil prezidenta Miloše Zemana k tak zvanému rekondičním pobytu ve vojenské nemocnici. Tam ho také v polovině října loňského roku doprovodila.

Od té doby je Kateřina opět hodně na očích. V rozhovoru pro Blesk zprávy například podpořila na rozdíl od svého otce homosexuální pár při boji za manželství pro všechny, asistovala u rozsvícení vánočního stromu na Hradě, spravuje hradní sociální sítě, pomáhala s organizací hradního charitativního plesu a má i roli reprezentativní. Na začátku ledna usedla se svými rodiči ke slavnostní tabuli s premiérem Andrejem Babišem, jeho ženou Monikou a dětmi Vivien a Frederikem.

Tak, jak zaznělo v té krátké reportáži, právě slečna Kateřina, opakuji to, Vás měla přimět k tomu, abyste se podrobil lépe péči lékařů. Jaké byly její nátlakové metody, jestli to tak smím nazvat?

Polibek.

Polibek.

Pohlazení po vlasech. Úsměv.

A to to nemohla třeba udělat před tím Vaše manželka?

Tak to už máte tři nátlakové metody.

A to fungovalo?

To fungovalo.

Jak dlouho ještě, si myslíte, že Vaše dcera bude v Česku?

Já myslím, že teď odjede, ale bude se občas vracet. Má už hotovou tak zvanou bakalářskou práci a teď v Anglii ji ještě budou čekat přibližně dva roky na, jak se to jmenuje, magisterská, magisterská práce.

Takže tam bude pokračovat ve studiu.

Hlavně čtenáři se nás zároveň ptali, protože ona tedy spravovala ty sociální sítě, jak nás informoval Váš mluvčí, pomáhala s některými provozními věcmi na Hradě, ale údajně bezúplatně, jak jsme se vlastně dozvěděli i podle zákona 106. Z čeho tu žila, když tu byla vlastně od října, smím-li se zeptat? Opakuji, je to otázka našich čtenářů.

A no tak, z čeho tu žila, odpověď je velmi jednoduchá, má milujícího otce.

Který se tady o ni staral, takže bydlela tady vlastně s Vámi.

A milující matku, abych tedy nebyl jenom jednostranný.

Slečna Kateřina Vás doprovázela také na oběd s premiérem, kde byly jeho dvě děti. Jaká tam byla atmosféra a o čem jste třeba Vy s Vivien a Frederikem Babišovými hovořil?

Velice přátelská. A pokud jde o slečnu Vivien, ta shodou okolností studuje ve Španělsku a Kateřina v Anglii. A tak měly společné téma pro diskusi.

Takže se bavily o tom zahraničním studiu.

Mimo jiné i o tomhle tom, ano.

Nějaká další zajímavá témata, která tam vznikla vlastně v té generační skupině?

Samozřejmě, že jsme se nevyhýbali i politickým tématům, ale připravovali jsme se, jak víte, i na ples. Tam padla ta věta, vezmu si kratší šaty. A dohodli jsme se, že v létě se podíváme do obory.

Jaké to bylo, tančit s Monikou Babišovou, což bylo vlastně Vaše tajné přání určitě déle než rok?

Já chápu, že když máte dlouhé splývavé šaty, tak že se bojíte, že zvlášť tak nešikovný tanečník, jako jsem já, by na ně mohl šlápnout. Vzala si kratší šaty, nešlápnul jsem, bylo to příjemné, bylo to milé.

Následuje nyní nejrozmanitější a pro někoho dost možná i nejzajímavější část pořadu, a v té prezidentovi položíme vybrané dotazy, které jste nám posílali vy, naši čtenáři.

Tak, pane prezidente, začnu dotazem, který vlastně byl nejfrekventovanější s výjimkou dotazů na Vaši dceru. Celkem čtyři ke včerejšku přišly ke kauze, které se věnuje Blesk, a na niž jsme upozornili i Vás. A přečtu tento příspěvek paní Magdaleny Vinšové.

Pane prezidente, pomůžete holčičce Alexii umístěné do převýchovného centra do Brna, aby se naučila milovat otce? Otec byl v minulosti souzen za napadení maminky Alexie, holčička se ho bojí, navíc má být po půl roce vydána na Slovensko, tedy do ciziny. Otec o ni momentálně vůbec zájem nejeví. Případ mi připadá úplně šílený. Prosím, pomozte.

Víte co, já udělám jednu věc, kterou obvykle nedělám, po skončení tohoto pořadu Vám předám dopis, který mně poslala paní ministryně spravedlnosti, a budu rád, když ten dopis otisknete, protože paní ministryně říká, že Vaše informace jsou jednostranné, a je tady dobré slyšet i druhou stranu. Podívejte se, kompetence prezidenta jsou, zaprvé, udělit milost, a tady není komu udělit milost. Zadruhé, zastavit trestní stíhání, ale Alexie není trestně stíhána. Takže už zbývá pouze třetí kompetence, to znamená pozvat si příslušného ministra nebo jiného státního úředníka a požádat, aby si tu věc prostudoval a vyjádřil se k ní. Což se také stalo. A protože asi nemáme čas na to, abychom šli do podrobností, tak budu rád, když ten dopis přetisknete. Já bych jenom dodal, že nad to, že jsem požádal paní ministryni spravedlnosti o stanovisko, tak jsem o totéž stanovisko požádal i ředitele našeho právního odboru, a v obou případech ty názory byly velmi, velmi obdobné.

Ať už je tedy ta klíčová informace, která mohla úřady přesvědčit, aby jednaly tak, jak jednají, jakákoliv, nejde o pochybení systému? Protože vlastně za celou tu situaci, která je evidentně napnutá mezi oběma rodiči, je trestáno to dítě.

Já jsem byl ve stejné situaci, když jsem byl malý kluk. Moje maminka, jinak nesmírně hodná žena, se rozvedla a otec žádal o svěření, ne do péče, ale o návštěvy. Já jsem vypovídal také před nějakým soudem, a vypovídal jsem, jak si přála moje maminka.

Tedy ne, jak jste si přál Vy?

V tomhle věku, že nechci a tak dále. A přitom jsem s ním neměl žádnou zkušenost, ani pozitivní, ani negativní. Od té doby nevěřím, že by dítě nebylo ovlivňováno tím rodičem, který vlastně způsobil ten rozvod. Víte co, já Vám přeci jenom něco řeknu a vím, že mnozí lidé se teď na mě budou zlobit. Ředitel toho právního odboru mě upozornil, že maminka té Alexie má čtyři děti, každé z nich s jiným mužem. Je-li to pravda, nesvědčí to úplně o, řekněme, stabilitě rodinných vztahů. Tečka.

Není toto trošku archaické, posuzovat něčí rodinu podle toho, s kolika partnery měla žena děti?

V tom případě jsem archaický, nebo, chcete-li to nazvat jinak, konzervativní. Ale vracím se k tomu základnímu tématu, a to je, že povšiml jsem si, že třeba již citovaná paní ministryně Maláčová kritizovala, že Alexie nebyla vyslechnuta na soudu, já si myslím, že by mohla být vyslechnuta, ale že tam bylo to riziko ovlivňování soudcem. Potom jsem také zjistil, že Alexie v tom krizovém centru byla už několikrát, a vy píšete, jako kdyby tam byla poprvé. Opakuji naposledy, nechť je slyšena i druhá strana. To znamená, otiskněte dopis ministryně spravedlnosti, který je mně adresován, a já Vám dávám prostor pro to, a souhlas, abyste ho otiskli, tak ať čtenáři znají i názor druhé strany.

Pane prezidente, děkuji za Váš čas, za Vaše odpovědi. Už nás trošku tlačí hodiny, takže budeme muset skončit. Hezký zbytek neděle.

Ne jenom neděle, já Vám samozřejmě přeji totéž. A hlavně bych si přál jednou věc, aby tento rok byl poněkud klidnější než ten minulý a aby lidé místo toho, nebo vedle toho, scházet se na náměstích, šli v co nejhojnějším počtu k volebním urnám. Víte, krajské volby, to je politika všedního dne, a ta je někdy daleko zajímavější a důležitější než ta celostátní, parlamentní politika. Takže, ať vyberou co nejlepší představitele krajských samospráv a ať při tom výběru mají šťastnou ruku.

Tak děkujeme za poselství.

Hodně zdaru.

A kdo jste nestihli sledovat tento přenos, tak video odkaz stejně jako další články naleznete na našem webu Blesk.cz a vše podstatné také v zítřejším tištěném Blesku. Na viděnou.

 

 

Rozhovor prezidenta republiky pro internetové vysílání webu Blesk.cz „S prezidentem v Lánech“

Rozhovor prezidenta republiky pro internetové vysílání webu Blesk.cz „S prezidentem v Lánech“

05.04.2020
  Dobré dopoledne ze zámku v Lánech. Za několik chvil odstartujeme živý přenos z Masarykovy...

Projev prezidenta republiky k národu

Projev prezidenta republiky k národu

19.03.2020
  Vážení a milí spoluobčané, asi před čtrnácti dny jsem poprvé vydal veřejné...