ČLÁNKY

Projev prezidenta republiky u příležitosti vyhlášení vítězů soutěže Exportér roku 2013

pondělí 16.12.2013

Neupustím od své snahy pronášet provokativní projevy, protože provokace člověka nutí k přemýšlení. Kdybych nechtěl, abyste přemýšleli, pronesl bych několik vlídných slov o tom, že Česká republika potřebuje proexportní politiku. Všichni byste se mnou zajisté souhlasili. Vzpomínám si na člověka, který skončil v Brixenu, Karla Havlíčka Borovského, který, smím-li ho parafrázovat, napsal: „Kdyby Vám ta proexportní politika z huby do rukou ráčiti vstoupila.“  Něco podobného je i v případě krásného hesla podpory proexportní politiky, která většinou končí právě tímto heslem. Nebudu tedy mluvit o podpoře České exportní banky, i když s touto podporou souhlasím. Budu mluvit o něčem úplně jiném.

My - prezidenti, premiéři nebo ministři - s sebou do zahraničí vozíme podnikatelské mise, pořádáme business konference (mimochodem jsem rád, že jako v česko-čínském případě se tyto konference jmenují „Investment fórum“, nikoliv „Business fórum“, protože zastávám názor, že právě investice jsou méně volatilní než pouhá výměna zboží), přijedeme do nové země a zase odjedeme. Ale ten kdo zůstává, je velvyslanec České republiky. Velvyslanci České republiky se dělí do dvou kategorií. Kategorie, která je poměrně ojedinělá, je založená na třech předpokladech. Velvyslanec má ekonomické vzdělání, výraznou osobní autoritu a, chcete-li to tak nazvat, i charisma nebo personální chemii vůči představitelům byznysu v dané zahraniční zemi. A má tuto zemi rád, což je záležitost takzvaných srdcařů. Pak máme druhou, naprostou pominutelnou, kategorii, zastoupenou přibližně devadesáti procenty našich velvyslanců, což jsou lidé, kteří jsou takzvaní kariérní diplomaté. Tito kariérní diplomaté se opět dělí do dvou kategorií. Za prvé jsou to lidé, na které už v Ministerstvu zahraničních věcí České republiky v Černínském paláci nezbylo žádné lukrativní místo, a tak byli odsunuti do vzdálených destinací. A za druhé jsou to neúspěšní bývalí politici, kteří dosud nedosáhli důchodového věku, prosí, a proto musí zastávat alespoň do dosažení tohoto důchodového věku ambasadorské posty. Zdůrazňuji, že je to nepatrná menšina, přibližně kolem těch devadesáti procent.

Samozřejmě, že tento problém můžete řešit tím, a já jsem velice rád, že bylo dosaženo dohody mezi ministerstvem zahraničí a ministerstvem průmyslu, že posílíme roli našich obchodů v zastupitelství. Ale co dělat s ambasádou, kde máme silného vedoucího obchodního zastupitelství a slabého ambasadora? Právě proto zastávám onen kacířský a provokativní názor, který jsem inzeroval již v úvodu svého vystoupení. I velvyslanec by měl zastávat primárně zájmy České republiky v oblasti ekonomické diplomacie a nepokoušet se zprostředkovat tu spor mezi Palestinou a Izraelem, tu spor mezi Taiwanem a kontinentální Čínou, protože mně to připomíná onu Werichovu anekdotu: „U nás v domácnosti já řeším důležité věci, jako jsou právě vztahy s Taiwanem, zatímco moje žena řeší detaily, jako kam pojedeme na dovolenou a jak bude vypadat rodinný rozpočet.“

Když jsem byl premiérem, dostával jsem od nejmenovaného velvyslance z nejmenované země každých čtrnáct dní dvacetistránkové SWATky o rozporech mezi jednotlivými frakcemi vládní strany. V těch SWATkách nebylo ani slovo o obchodní výměně, o investičních příležitostech. Říkal jsem si, že je zapotřebí tuto situaci změnit. Nestačí pouze to, aby byli silní a dobří vedoucí našich obchodních úseků. Je zapotřebí, aby si naši velvyslanci uvědomili, že v národních zájmech České republiky je primárně ekonomická diplomacie a měli pro to příslušné kvalifikační předpoklady.

Když jsem s bývalými zaměstnanci ministerstva zahraničí na toto téma hovořil, byl jsem ujištěn, že tyto kvalifikační předpoklady mají, protože každý z nich prošel čtrnáctidenním kurzem ekonomie. Je to něco podobného jako plzeňská právnická fakulta, případně jako přípravky dělnických ředitelů v komunistické éře, s tím rozdílem, že tyto přípravky trvaly jeden rok, ne čtrnáct dní.

Takže provokace, kterou Vám chci sdělit. Potřebujeme, aby naši velvyslanci, a to zejména velvyslanci mimo země Evropské unie, kde je to o to důležitější, v zemích, kterým se říká „emerging markets“, byli kvalifikovaní a znali svůj terén už v okamžiku, kdy do něho nastupují. Nikoliv teprve tehdy, když přijedou do příslušného hlavního města a listují ve slovníku, jak se vlastně hlavní město jmenuje. Zdůrazňuji, že se to týká velvyslanců. O ministrech budoucí vlády jsem vůbec nemluvil.

Dovolte mi poslední poznámku. Vedle velvyslanců bych chtěl nesmírně ocenit i práci českých honorárních konzulů. Setkal jsem se s osmdesátiletým Čechoameričanem, který působí v Atlantě a kterému hodlám příští rok udělit státní vyznamenání. Tento člověk pro ekonomické zájmy a pro celkovou prestiž České republiky dokázal udělat víc než mnozí kariérní diplomaté. Nepodceňujme honorární konzuly. Často jsou to velmi výrazné osobnosti s přirozenou autoritou. Jestliže se k nim chováme macešky, ztrácíme obrovský lidský kapitál, který bychom mohli dokonale využít. Proto ne jenom velvyslanci, ale i honorární konzulové, kteří si mimochodem platí své náklady sami, by měli být v centru pozornosti české ekonomické diplomacie, má-li to být opravdu ekonomická diplomacie.

Toto je mé poselství exportérům. Mluvme o tom, že máme více než sto ambasád. Mluvme o tom, že na těchto ambasádách pracují často lidé, kteří o zemi, v níž působí, nevědí téměř nic. Snažme se společným úsilím tuto situaci změnit právě v zájmu českých exportérů, a pokud se nám to podaří, bude to daleko více, než když navýšíme kapitál České exportní banky nebo Egapu.

Děkuji Vám za pozornost.      

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

Projev prezidenta republiky při velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR

24.11.2020
Vážený pane premiére, vážený pane ministře obrany, vážený pane náčelníku...

Rozhovor prezidenta republiky pro Parlamentní listy

Rozhovor prezidenta republiky pro Parlamentní listy

19.11.2020
  Pane prezidente, rozebírali jsme už fungování vlády během krize. Nedávno došlo k...