Miloš Zeman

Vážený pane ministře, vážená paní předsedkyně,

srdečně blahopřeji k Vašemu jmenování a přeji Vám ve Vaší práci úspěch.

Přiznávám se, že v naší soudní soustavě mě poněkud znepokojuje délka řízení a to, co se nazývá soudním ping-pongem, kdy si jednotlivé soudní instance přehrávají složité kauzy jedna na druhou, a na konec v některých případech, už jsem tady minule mluvil o jednom takovém případu Roberta Tempela, jestli ten případ znáte, kdy byl odsouzen ke dvaceti letů a nakonec byl osvobozen. A je samozřejmé, že všechny kauzy tohoto typu zanechávají určitou skvrnu na pověsti našeho soudnictví.

Vzpomínám, že můj předchůdce Václav Klaus starší dokonce argumentoval, když vyhlašoval amnestii, tím, že průměrná délka soudního řízení v jím posuzovaných sporech, respektive v jím amnestovaném okruhu osob, byla osm let. Opakuji osm let. Představme si, že jsem tedy z něčeho obviněn a osm let trvá v průměru, než se řekne, jestli jsem vinen nebo nevinen. Já nechci lacině argumentovat leností nebo pohodlností soudců. Našla by se také kontrární argumentace, přehnaná pečlivost soudců, ale to by možná bylo až příliš zdvořilé.

Nejsledovanější kauza posledních let, a taky to myslím trvá déle než osm let, je kauza Čapí hnízdo, kde státní zástupce nejdřív obvinění zruší, posléze obvinění vznese. Já nechci soudit, na čí straně je pravda, a ani mně to nepřísluší, já pouze konstatuji zoufalou pomalost a věřím, že jako předsedkyně krajského soudu přispějete k určitému zrychlení a zkvalitnění soudní praxe.

Závěrem Vám mohu slíbit, že abych Vám práci usnadnil, zavazuji se ještě jednou, že nevyhlásím na konci svého funkčního období žádnou amnestii.