Miloš Zeman

Vážený pane prezidente, milý Sašo,

jsem velmi rád, že jsme se opět setkali na závěr mého druhého prezidentského funkčního období. Nejenom abychom se mohli rozloučit, ale především abychom probrali záležitosti společných zájmů.

Jsem velmi rád, že se dobře rozvíjí jak ekonomická, tak kulturní a vědecko-technická spolupráce. A zvláště jsem panu prezidentovi poděkoval za podporu české menšiny v Rakousku včetně školy Komenského. Dotkli jsme se i toho, jak probíhá budování dálniční sítě, ať už mezi Lincem a Prahou, nebo mezi Brnem a Vídní, a obě strany konstatovaly, že jsme sice ujišťováni, že tyto dvě stavby budou co nejdříve dokončeny, ale realita někdy za tímto ujišťováním poněkud zaostává. Dotkli jsme se samozřejmě i otázek Ukrajiny, kde jsme vyjádřili shodu svých názorů.

Takže, abych nemluvil příliš dlouho, vztahy mezi námi jsou zcela nekonfliktní a přátelské, a pokud nás nějaké téma rozděluje, a vy jistě tušíte, že je to téma jaderné energie, tak si myslím, že přátelé spolu mají diskutovat, vyměňovat si argumenty a z rozdílů názorů nevyvozovat žádný konflikt. Řekl bych, že přátelské vztahy mezi našimi státy jsou stabilní a dlouhodobé. Velice si toho vážím a samozřejmě si velice vážím i nejvyššího rakouského vyznamenání, které mně dnes pan prezident udělil a které chápu jako výraz těchto přátelských a stabilních vztahů mezi oběma státy.