ČLÁNKY

Projev prezidenta republiky na národní konferenci „15 let Česka v NATO – Naše bezpečnost není samozřejmost“

Projev prezidenta republiky na národní konferenci „15 let Česka v NATO – Naše bezpečnost není samozřejmost“

středa 12.03.2014

Dobrý den, dámy a pánové,

je mi velkou ctí, že mohu zahájit konferenci k patnáctému výročí vstupu České republiky do NATO. Vzpomínám si na rok 1999, kdy jsme spolu s maďarskou a polskou delegací vstupovali do sídla NATO v Bruselu, abychom se stali členy společenství států, které si vzájemně garantují svoji bezpečnost. Od té doby, v těch patnácti letech, se stalo mnoho věcí, nad nimiž by snad bylo dobré se alespoň chvíli zamyslet.

Vzájemně garantovaná bezpečnost znamená, že pomyslný obranný deštník drží za jeho rukojeť všichni členové a nikoli pouze jeden nebo několik málo z nich. Z toho vyplývá pro všechny členské země dvojí úkol – jednak přispívat na společnou obranu finančními prostředky a jednak se nebát nasadit i vojenskou sílu tam, kde je to zapotřebí. Nechal jsem si generálem Pickem zpracovat tabulku výdajů České republiky na obranu a dá se říci, že až do roku 2003 jsme v zásadě plnili onen dvouprocentní cíl vojenských výdajů. Poté dochází k pozvolnému poklesu a dnes musím konstatovat, že se bohužel tyto výdaje pohybují těsně nad 1 % HDP. Samo o sobě je to varovné zejména v situaci, kdy Spojené státy americké přesunují těžiště své pozornosti do pacifické oblasti, již vzhledem k enormnímu ekonomickému růstu zemí v Tichomoří, ale co horšího – i tyto výdaje byly často vynakládány naprosto neefektivně. Jako příklad bych chtěl uvést více než šedesát bitevníků L159, které nám hnijí v hangárech a pro něž nemáme použití, naprosto neúspěšnou repasi tanků T72 a další a další akvizice, které neznamenaly účinné výdaje na obranu České republiky a našich spojenců, ale vyložené plýtvání penězi. Problém tedy není jenom ve zvyšování objemu peněz na tyto účely, ale zejména a především v jejich efektivním vynakládání.

Pokud jde o vynaložení lidské síly, nemáme se zač stydět. Kromě naší účasti v Jugoslávii v jednotkách KFOR bych chtěl uvést především nasazení českých jednotek v Afghánistánu, kterým jsem nedávno při návštěvě Afghánistánu za jejich práci poděkoval. Mohl bych mluvit o naší účasti v Mali, o účasti na Sinaji, ale také o plánované akci v rámci mise OSN na Golanských výšinách, kde v roce 2015 předpokládáme nasazení zhruba 150 vojáků.

Jestliže bych mluvil o perspektivách NATO za normálních okolností, tak bych jako vždy zdůrazňoval především boj proti mezinárodnímu terorismu. Boj, který nikdy nekončí a který je zapotřebí vést důsledně a nikoli na základě pacifistické politiky usmiřování teroristů. Za současné situace se ovšem nemohu vyhnout zmínce o situaci na Ukrajině, která nepochybně představuje další bezpečnostní hrozbu. Snad si vzpomenete na jugoslávský konflikt, kde Evropa byla zpočátku naprosto bezradná a nedokázala vlastními silami tento konflikt řešit. Připomínám zejména jeho vyvrcholení v podobě tzv. Bosenské války. I to vedlo k úvahám, že by bylo zapotřebí dobudovat druhý pilíř NATO vedle pilíře severoamerického, a to v podobě evropské armády, v souladu s pokračujícími tendencemi integrace v rámci Evropské unie. Mluvil jsem o tomto projektu před několika týdny ve Štrasburku před Evropským parlamentem a tam nejoptimističtější odezvy zněly tak, že jednotná evropská armáda je možná za deset až patnáct let. Myslím si, že právě situace na Ukrajině by měla vést k úvahám o urychlení tohoto procesu.

Všichni víte, že v roce 1994 byla v Budapešti uzavřena multilaterální dohoda, která zaručovala integritu a tedy i hranice Ukrajiny výměnou za stažení nukleárních zbraní z ukrajinského území. Dámy a pánové, dosažení dohod diplomatickým úsilím je něčím, čemu se říká „soft power“, ale vedle té měkké síly je občas zapotřebí i „hard power“ jako odstrašující síla, která garantuje dodržování uzavřených dohod.

Kdybych zabrousil do naší poněkud dávnější historie, tak musím konstatovat, že pruský král sice akceptoval pragmatickou sankci, ale to mu nebránilo, aby Marii Terezii sebral Slezsko. Vycházím z toho, že největším nebezpečím současné ukrajinské situace je riziko tamní občanské války, jakkoli se nám to dnes může zdát nepředstavitelné. Války, která by mohla být záminkou pro rozsáhlou vnější intervenci a která by tak zničila naděje vkládané do postupného rozvoje spolupráce států této oblasti. Vycházím také z toho, že jednou z podmínek, jak tomuto nebezpečí předejít, jsou co nejrychlejší svobodné volby na Ukrajině, a to nejenom volby prezidentské, plánované na 25. května 2014, ale, a já bych dodal dokonce především, volby parlamentní. Podle mého názoru by Ukrajina měla být více decentralizována, chcete-li federalizována, a neměla by být přijímána opatření, která by narušovala soužití národů a národností v této zemi. Mám tím především na mysli tzv. jazykový zákon. Na druhé straně bychom neměli pasivně přihlížet tomu, jak se blízko našich společných hranic rozhořívá konflikt, který bude tím obtížněji uhasitelný, čím déle bude eskalovat. V hantýrce NATO se často používá termínu „postafghánská únava“. Stahování spojeneckých vojsk z Afghánistánu, s výjimkou vojsk, která tam mají zůstat, aby cvičila afghánskou armádu a afghánskou policii, by znamenalo oslabení úsilí v boji proti mezinárodnímu terorismu. Na druhé straně, nebudou-li vytyčeny nové cíle a definovány nové oblasti potenciálních konfliktů, pak se tato postafghánská únava může projevit i jako únava celé bezpečnostní aliance.

Chtěl bych proto na nás všechny apelovat, abychom si uvědomili, že bezpečnost je nedělitelná, že ohrožení bezpečnosti jakéhokoli státu je ohrožením bezpečnosti nás všech, protože v globalizované společnosti, nikoli globalizované ekonomice, se může konflikt vzniklý v jednom území velmi snadno přelít na území naše vlastní nebo bezprostředně sousedící, ať už v lepším případě v podobě vlny uprchlíků a v horším případě i určitým ozbrojeným konfliktem. Proto bych chtěl na závěr citovat slova jednoho amerického prezidenta, sice se také jmenoval Roosevelt, ale není to můj oblíbený Franklin Delano, je to Theodore Roosevelt, který říkal: „Mluv jemně a drž těžký klacek za zády“.

Děkuji Vám za Vaši pozornost.

Miloš Zeman, prezident České republiky, Nová galerie Pražského hradu, 12. března 2013

Projev prezidenta republiky při tiskové konferenci k ukončení návštěvy Plzeňského kraje

Projev prezidenta republiky při tiskové konferenci k ukončení návštěvy Plzeňského kraje

20.10.2017
  Dámy a pánové, vážený pane hejtmane, především bych vám chtěl...

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

19.10.2017
  Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítám vás u pravidelného...